ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(první senát)
15. října 2014
Věc F‑23/11 RENV
AY
v.
Rada Evropské unie
„Veřejná služba – Úředníci – Vrácení věci Soudu po zrušení rozsudku – Povyšování – Povyšovací období 2010 – Zvážení srovnatelných zásluh – Rozhodnutí o nepovýšení žalobce“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se AY domáhá zrušení rozhodnutí Rady Evropské unie nepovýšit jej do platové třídy AST 9 v rámci povyšovacího řízení za rok 2010, jakož i náhrady škody, kterou údajně utrpěl.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. AY ponese vlastní náklady řízení vynaložené ve věcech F‑23/11, T‑167/12 P a F‑23/11 RENV a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie ve věci F‑23/11. Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení vynaložené ve věcech T‑167/12 P a F‑23/11 RENV.
Shrnutí
1. Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc administrativy – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, článek 45)
2. Úředníci – Povýšení – Kritéria – Zásluhy – Zohlednění počtu odpracovaných let v platové třídě – Podpůrná povaha – Zohlednění průběžné stálosti úrovně zásluh – Rozsah
(Služební řád, článek 45)
1. Při posuzování zájmu služby, jakož i kvalifikací a zásluh kandidátů, které je třeba zohlednit v rámci rozhodnutí o povýšení stanoveného v 45 služebního řádu, má orgán oprávněný ke jmenování širokou posuzovací pravomoc a přezkum unijního soudu v této oblasti se musí omezit na otázku, zda s ohledem na prostředky a způsoby, které mohly administrativu dovést k jejímu posouzení, se tento orgán držel v rozumných mezích a svoji pravomoc nepoužil zjevně nesprávným způsobem. Soud Unie tedy nemůže nahradit posouzení kvalifikace a zásluh uchazečů provedené orgánem oprávněným ke jmenování svým posouzením.
Při zachování užitečného účinku, který musí být přiznán prostoru pro posouzení orgánu oprávněného ke jmenování, je nesprávnost zjevná tehdy, je-li snadno postřehnutelná a může být očividně odhalena na základě kritérií, jejichž splněním zákonodárce zamýšlel podmínit rozhodnutí o povýšení.
Orgán oprávněný ke jmenování má pravomoc zvážit zásluhy stanovenou v článku 45 služebního řádu postupem nebo způsobem, jaký uzná za nejvhodnější.
(viz body 38 až 40)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek Bouteiller v. Komise, 324/85, EU:C:1987:59, bod 6
Tribunál Evropské unie: rozsudek Komise v. Dittert, T‑51/08 P, EU:T:2011:702, bod 54
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Canga Fano v. Rada, F‑104/09, EU:F:2011:29, bod 35
2. Ačkoli z článku 45 služebního řádu nelze vyvodit zásadu, podle které úředník musí být povýšen, nesnížily-li se jeho zásluhy, ani zásadu pravidelného služebního postupu, která by administrativě ukládala povinnost povýšit úředníka automaticky již z toho důvodu, že v platové třídě odsloužil určitý počet let, nevylučuje toto ustanovení pro povýšení zohlednění zásluh úředníků v průběhu celého období odpracovaného v platové třídě.
Kritérium průběžné stálosti úrovně zásluh nepředstavuje kritérium odlišné od tří kritérií uvedených výslovně v čl. 45 odst. 1 služebního řádu, k nimž musí být přihlédnuto hlavně při zvažování srovnatelných zásluh, ale spadá přímo pod první z nich, které se zakládá na posudcích vypracovaných na úředníky. Konkrétně umožňuje uvedené hledisko posuzování lepší zohlednění všech zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení, poměřovaných na základě uvedeného prvního kritéria.
Ostatně použití množného čísla ve spojení „k posudkům vypracovaným na úředníky“ uvedeném v čl. 45 odst. 1 služebního řádu naznačuje, že orgán oprávněný ke jmenování má v zásadě povinnost zohlednit všechny posudky vypracované na úředníky od jejich posledního povýšení, což nezbytně zahrnuje zohlednění takového kritéria, jakým je průběžná stálost úrovně zásluh.
(viz body 50, 58 a 59)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: rozsudek Stols v. Rada, T‑95/12 P, EU:T:2014:3, body 41 a 42
Soud pro veřejnou službu: rozsudky Barbin v. Parlament, F‑68/09, EU:F:2011:11, bod 90, a Canga Fano v. Rada, EU:F:2011:29, bod 68