Language of document : ECLI:EU:T:2021:894

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)

15. prosince 2021(*)

„EZZF a EZFRV – Výdaje vyloučené z financování – Výdaje vynaložené Českou republikou – Přímé podpory oddělené od produkce – Tradiční kontroly na místě a kontroly na místě prostřednictvím dálkového průzkumu Země – Odchylky ve výsledcích kontrol – Odvětví vína – Kontroly investic prováděné na místě na vybraném vzorku“

Ve věci T‑627/16 RENV,

Česká republika, zastoupená M. Smolkem, O. Serdulou, J. Pavlišem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,

žalobkyně,

podporovaná

Švédským královstvím, zastoupeným C. Meyer-Seitz, F. Bergiusem a H. Shev, jako zmocněnci,

vedlejším účastníkem,

proti

Evropské komisi, zastoupené K. Walkerovou a J. Aquilina, jako zmocněnkyněmi,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2016/1059 ze dne 20. června 2016, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. 2016, L 173, s. 59), v části, v níž se vylučují platby uskutečněné Českou republikou v rámci EZZF ve výši 462 517,83 eura u výdajů týkajících se přímých podpor oddělených od produkce a ve výši 636 516,20 eura u výdajů týkajících se investic v odvětví vína,

TRIBUNÁL (čtvrtý senát),

ve složení S. Gervasoni (zpravodaj), předseda, R. Frendo a J. Martín y Pérez de Nanclares, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: R. Ūkelytė, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 10. září 2021,

vydává tento

Rozsudek

I.      Skutečnosti předcházející sporu

1        V rámci tří auditů, které se uskutečnily ve dnech 8. až 12. září 2014, 12. až 16. listopadu 2012 a 10. až 14. září 2012, provedla Evropská komise šetření ohledně slučitelnosti plateb provedených českými orgány v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) s pravidly práva Evropské unie týkajícími se přímých podpor oddělených od produkce, investic v odvětví vína a podmíněnosti.

2        Dne 20. června 2016 přijala Komise prováděcí rozhodnutí (EU) 2016/1059, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci EZZF a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. 2016, L 173, s. 59, dále jen „napadené rozhodnutí“).

3        Napadeným rozhodnutím vyloučila Komise z unijního financování výdaje vynaložené Českou republikou v rámci EZZF ve výši:

–        462 517,83 eura v případě režimu přímých podpor oddělených od produkce za rozpočtové roky 2013 až 2015,

–        636 516,20 eura v případě režimu podpor na investice v odvětví vína za rozpočtové roky 2011 až 2014,

–        29 485 612,55 eura v případě požadavků podmíněnosti za rozpočtové roky 2011 až 2014.

4        Hlavní důvody těchto oprav jsou uvedeny v souhrnné zprávě Komise ze dne 20. května 2016 (dále jen „souhrnná zpráva“). Oprava provedená z titulu požadavků podmíněnosti již v této fázi řízení před Tribunálem není předmětem sporu.

5        Pokud jde o opravu z titulu režimu přímých podpor oddělených od produkce, z kapitoly 12.2 souhrnné zprávy vyplývá, že se tato oprava opírá o tři důvody, a sice zaprvé o nedostatky v aktualizaci systému identifikace zemědělských pozemků, zadruhé o nedostatky v analýze rizik, která je základem pro kontroly na místě týkající se zemědělských pozemků, a zatřetí o nedostatky ovlivňující minimální míru kontrol zemědělských pozemků.

6        Pokud jde o druhý z těchto důvodů, tj. důvod týkající se nedostatků v analýze rizik, která je základem pro kontroly na místě týkající se zemědělských pozemků, Komise v bodě 12.2.1.2(1) souhrnné zprávy uvedla, že kontroly formou dálkového průzkumu Země, které spočívají v analýze leteckých nebo družicových snímků a jejichž účelem je ověřit zejména dodržení ploch, mají v zásadě vést k podobné míře chybovosti jako tradiční kontroly na místě. V letech 2012 a 2013 tomu tak však nebylo, jelikož míry chybovosti zjištěné při tradičních kontrolách na místě prováděných na základě rizika byly třikrát až čtyřikrát vyšší než míry chybovosti zjištěné při kontrolách formou dálkového průzkumu Země. V roce 2012 byla mimoto míra chybovosti zjištěná při kontrolách formou dálkového průzkumu Země založených na riziku nižší než míra chybovosti zjištěná při kontrolách téhož typu provedených na základě náhodného výběru.

7        Komise v tomto ohledu vycházela z následujících údajů uvedených v jejím dopise ze dne 29. října 2014 (strany 4 a 5):

Rok podání žádostí 2012

Vzorek

Kontrolní metoda

Míra chybovosti

Riziko

Tradiční

0,87

Riziko

Dálkový průzkum Země

0,29

Náhodně vybraný vzorek

Tradiční

0,30

Náhodně vybraný vzorek

Dálkový průzkum Země

0,44


Rok podání žádostí 2013

Vzorek

Kontrolní metoda

Míra chybovosti

Riziko

Tradiční

1,13

Riziko

Dálkový průzkum Země

0,28

Náhodně vybraný vzorek

Tradiční

0,33

Náhodně vybraný vzorek

Dálkový průzkum Země

0,18


8        Komise v bodě 12.2.1.2(1) souhrnné zprávy uvedla, že vzhledem k rozdílům v chybovosti v letech 2012 a 2013 mělo soustavné uplatňování nevhodného přístupu po mnoho let za následek neúčinné kontroly, a to zejména kvůli skutečnosti, že se přibližně 50 % kontrol provádělo prostřednictvím dálkového průzkumu Země. V důsledku toho došlo podle Komise k porušení článků 26 a 31 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009 ze dne 30. listopadu 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 73/2009, pokud jde o podmíněnost, modulaci a integrovaný administrativní a kontrolní systém v rámci režimů přímých podpor pro zemědělce stanovených v uvedeném nařízení, a k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde podmíněnost v rámci režimu přímé podpory pro odvětví vína (Úř. věst. 2009, L 316, s. 65).

9        Komise upřesnila, že Česká republika pro účely výpočtu rizika pro EZZF zohlednila za roky 2012 až 2014 plochu vykazující chyby, které by byly zjištěny, kdyby byly provedeny pouze tradiční kontroly na místě, a nikoli kontroly formou dálkového průzkumu Země. Komise dále uvedla, že maximální riziko pro EZZF, které odpovídá rozdílu mezi touto plochou a plochou vykazující chyby zjištěné skutečně provedených kontrolami, činilo 8 635,62 eura za rok 2012, 27 955,06 eura za rok 2013 a 32 463,55 eura za rok 2014, tj. celkem 69 054,23 eura.

10      Co se týče finančních důsledků spojených se všemi třemi vytýkanými důvody týkajícími se režimu přímých podpor oddělených od produkce, Komise v bodě 12.2.2 souhrnné zprávy uvedla, že riziko pro EZZF odhadované českými orgány představuje lepší odhad rizika než použití oprav na základě paušální sazby. V rámci režimu přímých podpor oddělených od produkce se tedy rozhodla použít následující opravu na základě přesného vyčíslení:

Rozpočtový rok

Oprava na základě přesného vyčíslení (v eurech)

2013

112 441,28

2014

164 086,21

2015

185 990,34

Celkem

462 517,83


11      Pokud jde o opravu z titulu režimu podpor na investice v odvětví vína, z bodu 7.1.1 souhrnné zprávy vyplývá, že je tato oprava založena na dvou důvodech, a sice zaprvé na platbách týkajících se investic dokončených ještě před schválením žádosti o podporu (dále jen „retroaktivní platby“) a zadruhé na nedostatečných kontrolách na místě.

12      V případě prvního důvodu, tj. důvodu týkajícího se retroaktivních plateb, Komise v bodě 7.1.1.1 souhrnné zprávy uvedla, že takové platby byly provedeny v rozporu s unijním právem. Dospěla k závěru, že existence takovýchto plateb, které nejsou v souladu se stanovenými pravidly, ukazuje na absenci klíčové kontroly a že z toho plyne riziko pro EZZF.

13      V případě druhého důvodu, tj. důvodu týkajícího se nedostatečnosti kontrol na místě, Komise v bodě 7.1.1.2 souhrnné zprávy uvedla, že článek 19 nařízení Komise (ES) č. 555/2008 ze dne 27. června 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008 o společné organizaci trhu s vínem, pokud jde o programy podpory, obchod se třetími zeměmi, produkční potenciál a kontroly v odvětví vína (Úř. věst. 2008, L 170, s. 1), ukládá povinnost zkontrolovat na místě všechny investice, pro které byla poskytnuta podpora. České orgány přitom zkontrolovaly pouze vzorek blížící se 5 %. Komise dospěla k závěru, že se jedná o nesoulad odpovídající neexistenci klíčové kontroly a že z toho plyne riziko pro EZZF.

14      V bodě 7.1.3 souhrnné zprávy Komise uvedla, že ze zjištěných nedostatků ve fungování klíčových kontrol plyne riziko pro EZZF, a že pro rozpočtové roky 2010 až 2014 je třeba provést opravu. Upřesnila, že se jedná o platby, které byly na základě vnitrostátního programu podpory na období 2009–2013 provedeny ode dne 11. března 2011, a rovněž o zálohové platby, které byly provedeny před tímto datem, avšak týkaly se projektů, u nichž byly konečné platby zpracovány po tomto dni.

15      Komise uvedla, že podle dokumentu č. VI/5330/97 ze dne 23. prosince 1997, nazvaného „Pokyny týkající se výpočtu finančních důsledků při přípravě rozhodnutí o schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF (dále jen „dokument č. VI/5330/97“), je třeba v případě, že jedna nebo více klíčových kontrol nejsou provedeny vůbec nebo jsou uskutečněny tak špatně, že jsou pro určení přípustnosti žádosti nebo předcházení nesrovnalostem neúčinné, provést opravu ve výši 10 %. Komise dále uvedla, že vzhledem k neexistenci klíčové kontroly, jejímž smyslem bylo kontrolovat, zda se neprováděly retroaktivní platby, a vzhledem k tomu, že nesoulad představovala i nedostatečná míra kontrol na místě, která odpovídá neexistenci klíčové kontroly, hrozilo EZZF vysoké riziko rozsáhlých ztrát. Rozhodla se tedy uplatnit opravu na základě paušální sazby ve výši 10 % výdajů vynaložených v rámci režimu podpor na investice v odvětví vína, a to následovně:

Rozpočtový rok

Oprava na základě paušální sazby (v eurech)

2011

124 003,47

2012

207 479,98

2013

201 933,62

2014

103 099,13

Celkem

636 516,20

II.    Řízení před Tribunálem a Soudním dvorem

16      Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 31. srpna 2016 podala Česká republika žalobu znějící na zrušení napadeného rozhodnutí v části, v níž se z unijního financování vylučuje částka výdajů vynaložených Českou republikou ve výši 30 206 401,58 eura. Uplatnila čtyři žalobní důvody, z nichž první tři vycházely z porušení čl. 52 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 549), a čtvrtý žalobní důvod vycházel z porušení čl. 52 odst. 2 nařízení č. 1306/2013.

17      Rozhodnutím předsedy pátého senátu Tribunálu ze dne 16. ledna 2017 bylo Švédskému království povoleno vedlejší účastenství v projednávané věci na podporu návrhových žádání České republiky. Švédské království navrhovalo, aby Tribunál napadené rozhodnutí zrušil v rozsahu, v němž se z unijního financování vylučují některé částky v rámci režimu podpor oddělených od produkce.

18      Rozsudkem ze dne 13. září 2018, Česká republika v. Komise (T‑627/16, nezveřejněný, dále jen „první rozsudek“, EU:T:2018:538), Tribunál všechny žalobní důvody zamítl až na třetí část čtvrtého žalobního důvodu týkající se kontrol podmíněnosti za rozpočtový rok 2011, jíž vyhověl.

19      Pokud jde o opravu z titulu režimu přímých podpor oddělených od produkce, Tribunál zamítl první žalobní důvod vycházející z porušení čl. 52 odst. 1 nařízení č. 1306/2013, jímž Česká republika zpochybňovala opodstatněnost napadeného rozhodnutí pouze v souvislosti s druhým důvodem opravy týkajícím se nedostatků v analýze rizik a se třetím důvodem opravy týkajícím se nedostatků ovlivňujících minimální míry kontrol zemědělských pozemků.

20      Pokud jde o opravu týkající se režimu podpor na investice v odvětví vína, Tribunál zamítl druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 52 odst. 1 nařízení č. 1306/2013, jímž Česká republika zpochybňovala opodstatněnost napadeného rozhodnutí v souvislosti s důvodem opravy týkajícím se retroaktivních plateb a v souvislosti s důvodem opravy týkajícím se nedostatečnosti kontrol na místě.

21      Pokud jde o opravu z titulu požadavků podmíněnosti, Tribunál zamítl třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 52 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 a rovněž tak čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 52 odst. 2 tohoto nařízení, avšak s výjimkou jeho třetí části, kterou prohlásil za opodstatněnou. V této části tedy uvedenou opravu v souvislosti s rozpočtovým rokem 2011 zrušil.

22      Tribunál tedy napadené rozhodnutí zrušil v části, v níž se z titulu kontrol podmíněnosti týkajících se rozpočtového roku 2011 vylučují platby ve výši 6 356 909,30 eura uskutečněné Českou republikou v rámci EZZF (bod 1 výroku), a ve zbývající části žalobu zamítl (bod 2 výroku).

23      Kasačním opravným prostředkem podaným dne 27. listopadu 2018 se Česká republika domáhala, aby Soudní dvůr zrušil bod 2 výroku a odpovídající část prvního rozsudku, jakož i napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž vylučovalo výdaje ve výši 462 517,83 eura z titulu režimu přímých podpor oddělených od produkce a výdaje ve výši 636 516,20 eura z titulu investic v odvětví vína. Uplatnila čtyři důvody kasačního opravného prostředku, z nichž první dva se týkaly režimu přímých podpor oddělených od produkce a druhé dva režimu podpor na investice v odvětví vína.

24      Rozsudkem ze dne 3. září 2020, Česká republika v. Komise (C‑742/18 P, dále jen „rozsudek vydaný v řízení o kasačním opravném prostředku“, EU:C:2020:628), Soudní dvůr v souvislosti s opravou v rámci režimu přímých podpor oddělených od produkce vyhověl prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku týkajícímu se nedostatků v analýze rizik, která je základem pro kontroly na místě týkající se zemědělských pozemků. Druhý důvod kasačního opravného prostředku týkající se nedostatků ovlivňujících minimální míry kontrol na místě naproti tomu zamítl.

25      Pokud jde o opravu týkající se režimu podpor na investice v odvětví vína, Soudní dvůr zamítl třetí důvod kasačního opravného prostředku týkající se retroaktivních plateb. Čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku týkajícímu se nedostatečnosti kontrol na místě naproti tomu vyhověl.

26      Soudní dvůr tudíž první rozsudek zrušil v rozsahu, v němž Tribunál zamítl žalobní důvod týkající se opravy na základě přesného vyčíslení ve výši 462 517,83 eura za rozpočtové roky 2013 až 2015 v části, v níž mířil na důvod opravy související s nedostatky v analýze rizik, a žalobní důvod týkající se paušální opravy ve výši 636 516,20 eura za rozpočtové roky 2011 až 2014 v části, v níž mířil na důvod opravy související s nedostatečností kontrol na místě v případě investic financovaných v odvětví vína.

27      Soudní dvůr měl dále za to, že nemá k dispozici nezbytné poznatky, aby vydal konečné rozhodnutí o opodstatněnosti napadeného rozhodnutí. Upřesnil, že v případě opravy na základě přesného vyčíslení ve výši 462 517,83 eura založila Komise napadené rozhodnutí nejen na důkazech, jejichž posouzení Tribunálem bylo v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku napadáno jako právně nesprávné, ale také na zjištění rozdílů mezi mírou chybovosti odhalenou kontrolami na místě formou dálkového průzkumu Země založenými na analýze rizik a mírou chybovosti odhalenou stejným typem kontrol, ovšem založených na náhodně vybraném vzorku. Soudní dvůr dospěl k závěru, že srovnání této míry chybovosti sice může zakládat vážné a důvodné pochybnosti o účinnosti kontrol na místě formou dálkového průzkumu Země, zejména o vhodnosti analýzy rizik, na níž jsou tyto kontroly na místě založeny, avšak důkazy případně poskytnuté Českou republikou, aby v této souvislosti prokázala účinnost svého kontrolního systému, nebyly Tribunálem posouzeny. V případě paušální opravy ve výši 636 516,20 eura dále upřesnil, že nemá k dispozici nezbytné poznatky, aby mohl určit, jaká její část je dotčena rozhodnutím vyhovět čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku, neboť tato oprava je založena na více důvodech.

28      Soudní dvůr tedy rozhodl, že věc musí být vrácena Tribunálu, aby rozhodl o skutečnostech uvedených v bodech 139 a 140 rozsudku vydaného v řízení o kasačním opravném prostředku.

III. Řízení a návrhová žádání účastníků řízení po vrácení věci

29      Dopisem ze dne 12. října 2020 vyzval Tribunál účastníky řízení před ním, aby v souladu s čl. 217 odst. 1 jeho jednacího řádu předložili svá písemná vyjádření k závěrům, které je třeba vyvodit z rozsudku vydaného v řízení o kasačním opravném prostředku pro vyřešení sporu.

30      Česká republika dne 13. listopadu 2020 a Komise dne 16. listopadu 2020 předložily svá písemná vyjádření k vrácení věci.

31      Česká republika ve svém vyjádření navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž vylučuje výdaje vynaložené Českou republikou v souvislosti s přímými podporami oddělenými od produkce ve výši 462 517,83 eura;

–        zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž vylučuje výdaje vynaložené Českou republikou v souvislosti s investicemi v odvětví vína ve výši 636 516,20 eura;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

32      Komise ve svém vyjádření navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu ve zbývající části zamítl;

–        uložil České republice náhradu nákladů řízení.

33      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na písemné a ústní otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 10. září 2021.

IV.    Právní otázky

A.      K návrhovým žádáním znějícím na zrušení napadeného rozhodnutí v části, v níž se týká opravy ve výši 462 517,83 eura z titulu režimu přímých podpor oddělených od produkce

1.      Argumenty účastníků řízení

34      Ve svých písemnostech předložených před vydáním prvního rozsudku Česká republika v rámci jednoho z žalobních důvodů vycházejících z porušení čl. 52 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 zpochybňuje opodstatněnost napadeného rozhodnutí v souvislosti s nedostatky v analýze rizik. Tvrdí, že ustanovení článků 26 a 31 nařízení č. 1122/2009 dodržela.

35      Na prvním místě Česká republika uvádí, že příslušný orgán prováděl tradiční kontroly na místě i kontroly na místě formou dálkového průzkumu Země na základě platných a každoročně aktualizovaných rizikových faktorů a při dodržení požadavků na výběr vzorku. Komise podle ní relevanci těchto faktorů konkrétním způsobem nepopřela a svůj závěr o nedostatečné účinnosti kontrol pomocí dálkového průzkumu Země prováděných na základě rizika nesprávně založila pouze na rozdílu v míře chybovosti zjištěné pomocí různých kontrolních metod.

36      Na druhém místě Česká republika, podporovaná Švédským královstvím, vysvětluje, že srovnání míry chybovosti zjištěné provedením tradičních kontrol na místě a kontrol pomocí dálkového průzkumu Země nemůže vést k závěru o nedostatečné účinnosti kontrol. Zaprvé totiž obě tyto kontrolní metody nejsou prováděny zároveň u týchž zemědělců. V souladu s požadavky Komise probíhá výběr zón pro kontrolu dálkovým průzkumem Země před podáním žádostí o podporu na aktuální rozpočtový rok, takže je analýza rizik založena na geografických hlediscích a na datech z žádostí o podporu z předchozích let. Švédské království má za to, že kontrola prostřednictvím dálkového průzkumu Země je vhodnější pro oblasti s vysokým poměrem zemědělské půdy. Česká republika zadruhé uvádí, že Komise dodala omezený počet snímků, což vede k nižší vypovídací hodnotě vzorku vybraného na základě rizika, jelikož členský stát je nucen vybrat ke kontrole všechny zemědělce ve vybrané zóně. Švédské království dodává, že tradiční kontroly na místě jsou přesnější, takže míra chyb zjištěných při těchto kontrolách na místě je mírně vyšší. Navíc v době přijetí napadeného rozhodnutí Komise vyžadovala, aby alespoň 25 % plochy družicových snímků tvořila plocha, která má být použita pro účely kontroly. Zatřetí nařízení č. 1122/2009 podle České republiky nevyžaduje rovnoměrné rozdělení vzorku založeného na riziku mezi jednotlivé kontrolní metody. Výklad Komise by znamenal, že dálkový průzkum Země nebude možné použít. Začtvrté Švédské království uvádí, že zjištěné odchylky jsou marginální.

37      Na třetím místě Česká republika tvrdí, pokud jde o nižší úroveň chybovosti v roce 2012 u kontrol dálkovým průzkumem Země založených na riziku oproti kontrolám téhož typu založeným na náhodném výběru, že se jedná o výjimečnou odchylku. Vzhledem k nižší rizikovosti u zemědělců kontrolovaných pomocí dálkového průzkumu Země a k počtu dotyčných zemědělců podle ní existuje vyšší pravděpodobnost vzniku odchylky. Komise podle České republiky neuvedla konkrétní pochybnost ohledně nastavení analýzy rizik popsaného Českou republikou v jejím stanovisku k zápisu z bilaterálního jednání.

38      Ve svém písemném vyjádření předloženém po vrácení věci Česká republika primárně tvrdí, že se Komise nezabývala tím, zda by zjištění, že v roce 2012 byla míra chyb při kontrolách dálkovým průzkumem Země založených na riziku nižší než u kontrol téhož typu provedených na náhodném vzorku, i samo o sobě bylo důvodem pro uložení finanční opravy, natož tím, zda by se taková oprava měla týkat všech dotčených let a v jaké by měla být výši. Její rozhodnutí tak podle České republiky trpí nedostatkem odůvodnění. Kdyby Tribunál sám provedl takové posouzení, nahrazoval by tím Komisi. Proto rovněž vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí neodlišuje část týkající se nedostatků v analýze rizik od zbývající části opravy ve výši 462 517,83 eura, je třeba podle České republiky tuto opravu v plném rozsahu zrušit.

39      Česká republika podpůrně dodává, že zjištění o odchylce ve výsledcích kontrol pomocí dálkového průzkumu Země za rok 2012 podle toho, zda byl vzorek náhodný nebo založený na riziku, nemohlo být samo o sobě důvodem pro uložení finanční opravy, natož aby byla finanční oprava uložena i za roky 2013 a 2014. Toto zjištění nemohlo zakládat vážné a důvodné pochybnosti o účinnosti kontrol. Šlo o ojedinělou odchylku, která byla způsobena tím, že Komise nesprávně požaduje, aby byl vzorek pro namátkovou kontrolu vybírán před vzorkem pro kontrolu na základě rizika. I kdyby toto zjištění mohlo zakládat vážné a důvodné pochybnosti o účinnosti kontrol, byly tyto pochybnosti vyvráceny informacemi poskytnutými během šetření. Podle České republiky je tedy třeba předmětnou opravu zrušit ve výši 462 517,83 eura, nebo podpůrně alespoň za roky 2013 a 2014, tj. ve výši 350 076,55 eura.

40      Komise ve svých vyjádřeních předložených před vydáním prvního rozsudku uvádí, že rozdíly mezi výsledky kontrol ukazují na nedostatek jejich účinnosti. Co se týče rozdílů mezi mírou chyb zjištěných tradiční metodou a metodou dálkového průzkumu Země, Komise tvrdí, že pokud kontroly prováděné jednou metodou odhalují chyby ve větší míře než kontroly prováděné druhou metodou, je to ukazatelem nižší účinnosti druhé metody nebo nevhodného výběru kontrolního vzorku, což vede k rozdílnému zacházení se zemědělci. Míra chyb by podle Komise měla být v zásadě shodná v případě obou metod, i když rozdíl může být způsoben skutečností, že při tradičních kontrolách na místě jsou vybírány rizikovější či složitější oblasti, na které se kontrola dálkovým průzkumem Země nehodí (například horské oblasti čítající velký počet pozemků). Jestliže metoda dálkového průzkumu Země neodpovídala rizikům, měla si Česká republika zvolit metodu účinnější. Pokud družicové snímky poskytnuté Komisí nejsou dostatečné k provedení efektivních kontrol, je na členských státech pořídit si další satelitní snímky nebo provést tradiční kontroly. Komise má za to, že míry chybovosti nejsou marginální a že se 2% práh významnosti na postup schválení souladu neuplatní. Pokud jde o skutečnost, že v roce 2012 byla v rámci kontrol dálkovým průzkumem Země míra chyb ve vzorku vybraném náhodně vyšší než ve vzorku vybraném na základě rizika, vyplývá z toho, že výběr vzorku na základě rizika nebo výběr kontrolní metody nejsou vhodné. Tento problém se podle Komise projevil už i v roce 2011 u tradičních kontrol na místě.

41      Ve svém písemném vyjádření předloženém po vrácení věci Komise uvádí, že členské státy mají při navrhování svého kontrolního systému možnost volby: mohou určit kontrolní metodu (tradiční kontroly nebo kontroly dálkovým průzkumem Země, případně kombinaci obou těchto metod), použít jednu nebo více analýz rizik, definovat velikost zón pro metodu dálkovým průzkumem Země a kontrolovat v těchto zónách všechny nebo pouze rizikové zemědělce. Dálkový průzkum Země může být efektivnější, je-li použit v případě velkých polí a rovných ploch a je s ním spojeno omezení geografické (méně přesné údaje v horských oblastech), časové (je třeba vybrat zóny před podáním žádostí o podporu na příští rok) a technické (obrázky často pokrývají i méně rizikové zemědělce). Tato volba však nesmí mít negativní dopad na účinnost kontrol.

42      Komise uvádí, že zaprvé Česká republika zavedla samostatné analýzy rizik pro tradiční kontroly na místě a pro kontroly prostřednictvím dálkového průzkumu Země na základě různých rizikových faktorů (zaměřených na zemědělce versus na půdu), ačkoli je výběr nejrizikovějších zemědělců nejlépe zajištěn prostřednictvím jedné analýzy rizik na celém území, zadruhé zvolila relativně velké zóny (20 km x 30 km), větší než minimální velikost (10 km x 10 km), ačkoli v případě, kdy je obtížné definovat rizikovou zónu tak, aby byla zachována účinnost kontrol, by měl členský stát vybrat menší zóny, a zatřetí se rozhodla kontrolovat všechny zemědělce ve vybraných zónách, ačkoli je takový přístup vhodný pouze v případě, že existují rizikové faktory relevantní pro celou zónu. Komise tvrdí, že kombinace těchto důležitých prvků kontrolního systému mohla posílit závažné pochybnosti o účinnosti tohoto systému.

43      Komise dodává, pokud jde o vyšší míru chyb zjištěnou dálkovým průzkumem Země v náhodném vzorku ve srovnání se vzorkem vybraným na základě rizika v roce 2012, že tato skutečnost může zakládat vážné a důvodné pochybnosti o účinnosti kontrol na místě formou dálkového průzkumu Země. Jediné vysvětlení, které Česká republika podala, a sice že se jednalo o statistickou odchylku pozorovanou v náhodně vybrané zóně, je podle Komise velmi nepravděpodobné.

2.      Závěry Tribunálu

a)      Kžalobnímu důvodu vycházejícímunedostatku odůvodnění

44      Ve svém písemném vyjádření předloženém po vrácení věci Česká republika tvrdí, že napadené rozhodnutí trpí nedostatkem odůvodnění, jelikož se Komise nezabývala tím, zda by zjištění, že v roce 2012 byla míra chyb při kontrolách dálkovým průzkumem Země založených na riziku nižší než u kontrol téhož typu provedených na náhodném vzorku, i samo o sobě bylo důvodem pro uložení finanční opravy, natož tím, zda by se oprava uložená na základě tohoto důvodu měla týkat všech dotčených let a v jaké by měla být výši.

45      Chybějící nebo nedostatečné odůvodnění je porušením podstatných formálních náležitostí a představuje nepominutelný důvod, jehož posouzení lze provést kdykoli v průběhu řízení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. července 2008, Chronopost a La Poste v. UFEX a další, C‑341/06 P a C‑342/06 P, EU:C:2008:375, body 48 a 49, a ze dne 11. dubna 2013, Mindo v. Komise, C‑652/11 P, EU:C:2013:229, bod 30).

46      V projednávané věci – jak vyplývá z bodů 6 až 10 výše – Komise v souvislosti s nedostatky v analýze rizik uvedla, že kontroly formou dálkového průzkumu Země mají v zásadě vést k podobné míře chybovosti jako tradiční kontroly na místě, a dospěla k závěru, že v letech 2012 a 2013 tomu tak nebylo. Komise navíc na rozdíl od toho, co tvrdí Česká republika, výslovně konstatovala, že v roce 2012 míra chybovosti zjištěná při kontrolách formou dálkového průzkumu Země založených na riziku byla nižší než míra chybovosti zjištěná při kontrolách téhož typu na základě náhodného výběru. Komise se domnívala, že v důsledku toho, že kontroly nebyly účinné, došlo k porušení článků 26 a 31 nařízení č. 1122/2009. Komise upřesnila, že maximální riziko pro EZZF vypočtené českými orgány činí za roky 2012 až 2014 celkem 69 054,23 eura. Dospěla k závěru, že při zohlednění finančních důsledků i ostatních dvou vytýkaných důvodů je třeba v rámci režimu přímých podpor oddělených od produkce uplatnit opravu na základě přesného vyčíslení ve výši 462 517,83 eura.

47      Tyto důvody obsažené v napadeném rozhodnutí jsou dostatečně jasné, aby se Česká republika mohla seznámit s odůvodněním opravy ve výši 462 517,83 eura v části, v níž je tato oprava založena na nedostatcích v analýze rizik, a aby Tribunál mohl provést přezkum (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. července 2005, Nizozemsko v. Komise, C‑26/00, EU:C:2005:450, bod 113).

48      Komise zejména mohla – aniž tím porušila svou povinnost odůvodnění – vycházet ze dvou zjištění, a sice ze zjištění rozdílů v letech 2012 a 2013 mezi mírou chybovosti zjištěnou při kontrolách dálkovým průzkumem Země a při tradičních kontrolách na místě a ze zjištění nižší míry chybovosti v roce 2012 při kontrolách dálkovým průzkumem Země založených na riziku než při kontrolách téhož typu založených na náhodném vzorku, a z toho dovodit, že Česká republika porušila ustanovení článků 26 a 31 nařízení č. 1122/2009, a následně i s ohledem na nesrovnalost spočívající v nedostatcích v aktualizaci systému identifikace zemědělských pozemků a na nesrovnalost spočívající v nedostatcích ovlivňujících minimální míru kontrol zemědělských pozemků rozhodnout o uplatnění opravy na základě přesného vyčíslení ve výši 462 517,83 eura.

49      Tento žalobní důvod proto musí být zamítnut.

b)      Kžalobnímu důvodu vycházejícímuporušení čl. 52odst. 1 nařízení č. 1306/2013části,níž se tento žalobní důvod týká vytýkaného důvodu vycházejícíhonedostatkůanalýze rizik

50      Článek 52 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 stanoví, že pokud nebyly výdaje uskutečněny v souladu s unijním právem, přijme Komise rozhodnutí, kterým stanoví částky, které mají být z unijního financování vyloučeny.

51      V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Komisi nepřísluší, aby pro účely prokázání, že došlo k porušení pravidel společné organizace zemědělských trhů, vyčerpávajícím způsobem prokázala nedostatečnost kontrol uskutečněných vnitrostátními orgány nebo nesprávnosti v jimi předaných číselných údajích, ale přísluší jí, aby předložila důkaz o vážných a důvodných pochybnostech, které má ve vztahu ke kontrolám uskutečněným vnitrostátními orgány nebo k jimi předaným číselným údajům. Členskému státu přísluší, aby předložil co nejpodrobnější a nejúplnější důkaz o skutečném provedení svých kontrol nebo o správnosti svých číselných údajů a popřípadě o nesprávnosti tvrzení Komise (rozsudek vydaný v řízení o kasačním opravném prostředku, bod 59 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz také rozsudek ze dne 10. listopadu 1993, Nizozemsko v. Komise, C‑48/91, EU:C:1993:871, bod 17).

1)      K důkazům Komise o vážných a důvodných pochybnostech

52      Jak bylo uvedeno v bodě 48 výše, Komise svůj závěr o porušení článků 26 a 31 nařízení č. 1122/2009 opřela o dvě zjištění, a sice o zjištění rozdílů v letech 2012 a 2013 mezi mírou chybovosti zjištěnou při kontrolách dálkovým průzkumem Země a při tradičních kontrolách na místě a ze zjištění nižší míry chybovosti v roce 2012 při kontrolách dálkovým průzkumem Země založených na riziku než při kontrolách téhož typu založených na náhodném vzorku.

53      Ve svém písemném vyjádření předloženém po vrácení věci však Komise uvedla, že zaprvé Česká republika zavedla samostatné analýzy rizik pro tradiční kontroly na místě a pro kontroly prostřednictvím dálkového průzkumu Země na základě různých rizikových faktorů (zaměřených na zemědělce versus na půdu), ačkoli je výběr nejrizikovějších zemědělců nejlépe zajištěn prostřednictvím jedné analýzy rizik na celém území, zadruhé zvolila relativně velké zóny (20 km x 30 km), větší než minimální velikost (10 km x 10 km), ačkoli v případě, kdy je obtížné definovat rizikovou zónu tak, aby byla zachována účinnost kontrol, by měl členský stát vybrat menší zóny, a zatřetí se rozhodla kontrolovat všechny zemědělce ve vybraných zónách, ačkoli je takový přístup vhodný pouze v případě, že existují rizikové faktory relevantní pro celou zónu. Komise tvrdí, že kombinace těchto důležitých prvků kontrolního systému mohla posílit závažné pochybnosti o účinnosti tohoto systému.

54      V tomto ohledu Tribunál v rámci přezkumu legality podle článku 263 SFEU v žádném případě nemůže nahradit odůvodnění autora napadeného aktu svým vlastním odůvodněním (viz rozsudek ze dne 24. listopadu 2015, Nizozemsko v. Komise, T‑126/14, EU:T:2015:875, bod 121 a citovaná judikatura).

55      Skutečnosti uvedené v bodě 53 výše přitom nejsou součástí odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pro úplnost, tyto skutečnosti nejsou obsaženy ani v písemnostech Komise předložených před vydáním prvního rozsudku. Soudní dvůr ostatně konstatoval, že Komise nepopřela, že lze dálkový průzkum Země provádět pouze v zónách o rozměrech 30 km x 20 km a kontrola se musí týkat všech zemědělců v kontrolované zóně (rozsudek vydaný v řízení o kasačním opravném prostředku, body 71 a 72).

56      Na rozdíl od toho, co Komise uvedla na jednání v odpověď na otázku Tribunálu, nejsou tyto skutečnosti pouhým upřesněním důkazů o vážných a důvodných pochybnostech, které podala v napadeném rozhodnutí a které se týkají odchylek v míře chybovosti zjištěné při kontrolách na místě. Představují věcně novou kritiku samotného nastavení systému kontroly dálkovým průzkumem Země zavedeného Českou republikou.

57      Není proto důvodné, aby Tribunál zkoumal, zda skutečnosti uvedené v bodě 53 výše, ať už samy o sobě či v kombinaci s odchylkami v míře chybovosti zjištěné při kontrolách na místě, mohou zakládat vážné a důvodné pochybnosti o účinnosti kontrol.

58      Je tedy třeba zkoumat, zda ona dvě zjištění, o něž se Komise opírala v napadeném rozhodnutí, umožňovala učinit závěr, že došlo k porušení článků 26 a 31 nařízení č. 1122/2009.

2)      K rozdílům v míře chybovosti v letech 2012 a 2013 zjištěné při kontrolách prostřednictvím dálkového průzkumu Země a při tradičních kontrolách na místě

59      Podle článku 33 nařízení č. 1122/2009 mohou členské státy využít metodu dálkového průzkumu Země v souladu s článkem 35 tohoto nařízení, a pokud je to možné, techniky globálního družicového navigačního systému.

60      Kontroly na místě, které lze provádět tradičním způsobem nebo prostřednictvím dálkového průzkumu Země, nicméně musí být v souladu s článkem 26 nařízení č. 1122/2009 provedeny způsobem, který zajistí spolehlivé ověření dodržování podmínek pro poskytnutí podpor a požadavků a norem platných v oblasti podmíněnosti.

61      Z toho vyplývá, že členské státy jsou oprávněny zvolit si buď tradiční kontroly na místě, nebo kontroly na místě formou dálkového průzkumu Země, či případně kombinaci obou těchto kontrolních metod, pokud ovšem jejich volba zajistí spolehlivé ověření (rozsudek vydaný v řízení o kasačním opravném prostředku, bod 62).

62      Článek 30 odst. 1 nařízení č. 1122/2009 mimoto stanoví minimální procentní podíl všech zemědělců, kteří musí být každý rok podrobeni kontrole na místě (rozsudek vydaný v řízení o kasačním opravném prostředku, bod 63).

63      Článek 31 odst. 1 nařízení č. 1122/2009 za tímto účelem stanoví, že výběr kontrolních vzorků pro kontroly na místě musí být proveden na základě analýzy rizik a reprezentativnosti podaných žádostí o podporu. Členské státy pro zajištění reprezentativnosti namátkově vyberou 20 až 25 % z minimálního počtu zemědělců, kteří se podrobí kontrolám na místě podle čl. 30 odst. 1 a 2 tohoto nařízení (rozsudek vydaný v řízení o kasačním opravném prostředku, bod 64).

64      Je třeba poukázat na to, že v zájmu zajištění relevantních a účinných analýz rizik je v čl. 31 odst. 2 nařízení č. 1122/2009 stanoveno, že se má účinnost analýzy rizik každoročně hodnotit a aktualizovat, a to zaprvé zohledněním relevance každého rizikového faktoru, zadruhé srovnáním výsledků vzorku vybraného na základě rizika a vzorku vybraného náhodně a zatřetí v závislosti na konkrétní situaci v dotyčném členském státě (rozsudek vydaný v řízení o kasačním opravném prostředku, bod 65).

65      Kontroly na místě formou dálkového průzkumu Země spočívají v důsledku vlastností specifických pro tento typ kontroly na analýze rizik vycházející z méně aktuálních dat než analýza rizik u tradičních kontrol na místě. V důsledku této vlastnosti, která je pro metodu kontroly dálkovým průzkumem Země specifická, může tato metoda již z principu vést ke zjištění míry chybovosti, která se bude lišit od míry chybovosti zjištěné u tradičních kontrol na místě (rozsudek vydaný v řízení o kasačním opravném prostředku, body 69 a 70).

66      Soudní dvůr dále konstatoval, že dle tvrzení České republiky, která nebyla Komisí popřena, lze dálkový průzkum Země provádět pouze v zónách o rozměrech 30 km x 20 km, přičemž v kontrolované zóně se musí nacházet alespoň 25 % zemědělské plochy a kontrola se musí týkat všech zemědělců v této zóně (rozsudek vydaný v řízení o kasačním opravném prostředku, bod 71).

67      Soudní dvůr z toho dovodil, že k tomu, aby kontroly na místě formou dálkového průzkumu Země vedly ke stejné míře chybovosti jako tradiční kontroly na místě, musely by být nejen použity u zón o rozměrech 30 km x 20 km, v nichž se nachází alespoň 25 % zemědělské plochy, ale také zaměřeny pouze na ty zemědělce, kteří jsou součástí vzorku vybraného na základě analýzy rizik pro tradiční kontroly na místě (rozsudek vydaný v řízení o kasačním opravném prostředku, bod 72).

68      Soudní dvůr uzavřel, že odchylka mezi mírou chybovosti zjištěnou u tradičních kontrol na místě a mírou chybovosti zjištěnou u kontrol na místě formou dálkového průzkumu Země nemohla sama o sobě zakládat vážné a důvodné pochybnosti Komise o účinnosti kontrol na místě formou dálkového průzkumu Země (rozsudek vydaný v řízení o kasačním opravném prostředku, bod 73).

69      Z bodů 69 a 70 rozsudku vydaného v řízení o kasačním opravném prostředku vyplývá, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když měla v bodě 12.2.1.2(1) souhrnné zprávy za to, že kontroly formou dálkového průzkumu Země musí v zásadě vést k podobné míře chybovosti jako tradiční kontroly na místě.

70      Dále sice Komise uvedla, že v letech 2012 a 2013 byla míra chybovosti zjištěná při tradičních kontrolách na místě provedených na základě analýzy rizik třikrát až čtyřikrát vyšší než při kontrolách formou dálkového průzkumu Země, a podtrhla tak relativní velikost rozdílů v této míře, avšak v napadeném rozhodnutí neuvedla, proč měly být tyto rozdíly nadměrné z hlediska časového, geografického a technického aspektu kontrol formou dálkového průzkumu Země v letech 2012 a 2013. Velikost těchto rozdílů je ostatně nutno relativizovat, jak uvádí Švédské království, neboť v absolutním vyjádření – jak vyplývá z tabulek reprodukovaných v bodě 7 výše – rozdíly v této míře nepřesahují 0,85 bodu.

71      Je třeba rovněž upřesnit, že skutečnost zmíněná v bodě 12.2.1.2(1) souhrnné zprávy, a sice že se přibližně 50 % kontrol provádělo prostřednictvím dálkového průzkumu Země, nemůže sama o sobě zakládat vážné pochybnosti o účinnosti kontrol. Jak bylo uvedeno v bodě 61 výše, jsou totiž členské státy oprávněny zvolit si buď tradiční kontroly na místě, nebo kontroly na místě formou dálkového průzkumu Země, či případně kombinaci obou těchto kontrolních metod, pokud ovšem jejich volba zajistí spolehlivé ověření.

72      Komise konečně nemůže důvodně tvrdit, že rozdíly v míře chybovosti zjištěné při kontrolách formou dálkového průzkumu Země a při tradičních kontrolách na místě mohou vést k rozdílnému zacházení se zemědělci, a to zejména vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebyli zemědělci kontrolovaní prostřednictvím dálkového průzkumu Země vybráni na základě týchž kritérií jako zemědělci podrobení tradičním kontrolám na místě, takže se ve srovnání s nimi nacházeli v odlišné situaci.

73      Když tedy Komise své zjištění o nedostatečné účinnosti kontrol založila na důvodu, podle něhož míra chybovosti zjištěná při kontrolách formou dálkového průzkumu Země a při tradičních kontrolách na místě vykazovala v letech 2012 a 2013 rozdíly, nejednalo se o skutečnost, která by mohla zakládat vážné a důvodné pochybnosti o účinnosti těchto kontrol.

3)      K nižší míře chybovosti v roce 2012 při kontrolách formou dálkového průzkumu Země založených na riziku než při kontrolách téhož typu založených na náhodném vzorku

74      Jak Soudní dvůr rozhodl v bodě 139 rozsudku vydaného v řízení o kasačním opravném prostředku, srovnání míry chybovosti při kontrolách formou dálkového průzkumu Země založených na náhodném vzorku a při kontrolách téhož typu založených na riziku může zakládat vážné a důvodné pochybnosti o účinnosti kontrol na místě formou dálkového průzkumu Země, zejména o vhodnosti analýzy rizik, na níž jsou tyto kontroly na místě založeny.

75      V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s judikaturou Tribunálu platí, že je-li míra chybovosti odhalená náhodným vzorkem vyšší než míra chybovosti ve vzorku založeném na riziku, který by v zásadě měl umožnit lepší identifikaci případů nesrovnalostí, plynou z toho vážné a důvodné pochybnosti o spolehlivosti analýzy rizik provedené pro účely výběru tohoto vzorku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. června 2015, Portugalsko v. Komise, T‑3/11, nezveřejněný, EU:T:2015:388, bod 75, ze dne 20. července 2017, Španělsko v. Komise, T‑143/15, nezveřejněný, EU:T:2017:534, bod 38, a ze dne 1. února 2018, Řecko v. Komise, T‑506/15, nezveřejněný, EU:T:2018:53, body 169 a 178).

76      Za těchto podmínek přísluší Tribunálu zkoumat důkazy poskytnuté Českou republikou, aby v této souvislosti prokázala účinnost svého kontrolního systému, zejména vhodnost analýzy rizik (v tomto smyslu viz rozsudek vydaný v řízení o kasačním opravném prostředku, bod 139).

77      Úvodem je třeba poukázat na to, že příloha F.3, kterou předložila Česká republika ve stadiu písemného vyjádření po vrácení věci, musí být podle čl. 85 odst. 3 jednacího řádu odmítnuta jako nepřípustná, neboť prodlení s předložením tohoto dokumentu, který je staršího data než napadené rozhodnutí, nebylo zdůvodněno ani v písemném vyjádření předloženém po vrácení věci ani v odpovědi na otázku Tribunálu na jednání.

78      Zaprvé je třeba uvést, že odchylka v míře chybovosti zjištěné při kontrolách formou dálkového průzkumu Země se týká pouze roku 2012, a nikoli následujících dvou let, za něž Komise přesto uložila finanční opravu. Tato okolnost je jedním z relevantních faktorů pro posouzení, zda byla ustanovení článků 26 a 31 nařízení č. 1122/2009 porušena (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 20. července 2017, Španělsko v. Komise, T‑143/15, nezveřejněný, EU:T:2017:534, bod 48, a ze dne 1. února 2018, Řecko v. Komise, T‑506/15, nezveřejněný, EU:T:2018:53, bod 178).

79      Komise totiž v žalobní odpovědi sice zmínila existenci odchylky v míře chybovosti zjištěné při kontrolách na místě v roce 2011, avšak tato odchylka se netýkala kontrol formou dálkového průzkumu Země. V letech 2013 a 2014 navíc žádná taková odchylka zjištěna nebyla.

80      Zadruhé odchylka v míře chybovosti zjištěné formou dálkového průzkumu Země je v absolutním vyjádření malá (0,15 bodu), což je rovněž třeba zohlednit při posuzování, zda byla ustanovení článků 26 a 31 nařízení č. 1122/2009 porušena (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. února 2018, Řecko v. Komise, T‑506/15, nezveřejněný, EU:T:2018:53, body 169 a 178). V tomto ohledu se projednávaná věc liší od věcí, v nichž byly vydány rozsudky ze dne 16. června 2015, Portugalsko v. Komise (T‑3/11, nezveřejněný, EU:T:2015:388, bod 74), ze dne 20. července 2017, Španělsko v. Komise (T‑143/15, nezveřejněný, EU:T:2017:534, bod 48), a ze dne 1. února 2018, Řecko v. Komise (T‑506/15, nezveřejněný, EU:T:2018:53, body 173 a 178), a v nichž byla odchylka větší nebo byla zjištěna za delší období.

81      Zatřetí Česká republika ve stanovisku k zápisu z bilaterálního jednání v rámci šetření ze dne 15. října 2015 uvedla v souvislosti s kontrolami formou dálkového průzkumu Země pro rok 2012 i 2013 rizikové faktory, statistické metody, srovnání výsledků vzorku založeného na riziku a vzorku vybraného náhodně a změny v analýze rizik oproti předcházejícímu roku zejména zavedením nových faktorů a změnou poměrného vážení stávajících rizikových faktorů. Ke svému stanovisku připojila dokumenty podrobně rozvádějící uplatněnou metodiku.

82      Česká republika takto podrobně a kompletně prezentovala hodnocení účinnosti své analýzy rizik i úpravy této analýzy, které u kontrol formou dálkového průzkumu Země považovala pro příslušné období za nezbytné.

83      Za těchto podmínek a s ohledem na to, že zjištěná míra chybovosti je bez ohledu na použitý vzorek jen omezeného rozsahu, že odchylka v míře chybovosti zjištěné při kontrolách formou dálkového průzkumu Země se týká pouze roku 2012, že tato odchylka je v absolutním vyjádření malá a Česká republika podrobně a kompletně prezentovala hodnocení účinnosti své analýzy rizik i úpravy této analýzy, je třeba na ni pohlížet tak, že prokázala účinnost svého kontrolního systému, zejména vhodnost analýzy rizik.

84      Tento závěr je podpořen tím, že Komise v bodě 12.2.1.2(1) souhrnné zprávy shledala porušení článků 26 a 31 nařízení č. 1122/2009 na základě konstatování „soustavného“ uplatňování nevhodného přístupu „po mnoho let“. Takové konstatování přitom zjevně nemohlo být vyvozeno z odchylky v míře chybovosti zjištěné při kontrolách formou dálkového průzkumu Země pouze za jediný rok 2012, a to tím spíše že Česká republika poukázala na úpravy, které v průběhu dotyčných let ve své analýze rizik provedla.

85      O něco málo nižší míra chybovosti zjištěná v roce 2012 při kontrolách formou dálkového průzkumu Země založených na riziku než při kontrolách téhož typu založených na náhodném vzorku proto nemohla, a to ani spolu s konstatováním rozdílů v míře chybovosti v letech 2012 a 2013 zjištěné při kontrolách formou dálkového průzkumu Země a při tradičních kontrolách na místě (viz body 69 a 73 výše), odůvodňovat závěr o porušení článků 26 a 31 nařízení č. 1122/2009.

86      Z výše uvedeného vyplývá, že ona dvě zjištění zmiňovaná Komisí v napadeném rozhodnutí neumožňovala prokázat, ani kdyby byla posuzována společně, porušení unijního práva ze strany České republiky v souvislosti s analýzou rizik, takže tomuto žalobnímu důvodu musí být vyhověno.

c)      Kdopadu pochybení Komise a opodstatněnosti návrhových žádání znějících na zrušení napadeného rozhodnutíčásti týkající se opravy ve výši 462 517,83 eura

87      Je třeba zkoumat, v jaké míře může porušení ustanovení čl. 52 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 ze strany Komise v souvislosti s nedostatky v analýze rizik vést ke zrušení napadeného rozhodnutí v části týkající se opravy ve výši 462 517,83 eura.

88      V tomto ohledu je třeba posoudit, zda je částka související s nedostatky v analýze rizik oddělitelná od opravy týkající se přímých podpor oddělených od produkce, tzn., zda je napadené rozhodnutí v tomto ohledu možné rozdělit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2005, Španělsko v. Komise, C‑287/02, EU:C:2005:368, body 73 a 74).

89      Vzhledem k tomu, že bod 12.2.1.2(1) souhrnné zprávy umožňuje, aby v rámci opravy ve výši 462 517,83 eura týkající se přímých podpor oddělených od produkce byla předmětná částka vyčleněna, je třeba napadené rozhodnutí v části týkající se této opravy zrušit pouze do výše 69 054,23 eura.

90      Jen pro úplnost, i kdyby nižší míra chybovosti v roce 2012 při kontrolách formou dálkového průzkumu Země založených na riziku než při kontrolách téhož typu založených na náhodném vzorku stačila k odůvodnění závěru o porušení unijního práva, čemuž tak není (viz bod 85 výše), musela by být oprava ve výši 462 517,83 eura zrušena ve stejné výši.

91      Odchylka v míře chybovosti zjištěné při kontrolách formou dálkového průzkumu Země v roce 2012, která se netýká následujících dvou let, jak bylo uvedeno v bodě 78 výše, totiž nemůže být důvodem pro opravu za rozpočtové roky 2014 a 2015 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. července 2017, Španělsko v. Komise, T‑143/15, nezveřejněný, EU:T:2017:534, bod 54).

92      Pochybení Komise ohledně významu rozdílů v míře chybovosti v letech 2012 a 2013 zjištěné při kontrolách formou dálkového průzkumu Země a při tradičních kontrolách na místě (viz body 69 a 73 výše) mimoto mohlo mít dopad na výpočet rizika pro EZZF souvisejícího s nedostatky v analýze rizik, oceněného na 8 635,62 eura v roce 2012, neboť podle bodu 12.2.1.2(1) souhrnné zprávy se tento výpočet zakládá na chybách, které by byly zjištěny, kdyby byly provedeny pouze tradiční kontroly na místě, a nikoli kontroly formou dálkového průzkumu Země.

93      Z výše uvedeného vyplývá, že Česká republika je oprávněna domáhat se zrušení napadeného rozhodnutí pouze v části, v níž se v případě režimu přímých podpor oddělených od produkce vylučuje za rozpočtové roky 2013 až 2015 částka 69 054,23 eura související s nedostatky v analýze rizik.

94      Ve zbývající části musí být návrhová žádání České republiky znějící na zrušení napadeného rozhodnutí v části týkající se opravy ve výši 462 517,83 eura zamítnuta.

B.      K návrhovým žádáním znějícím na zrušení napadeného rozhodnutí v části týkající se opravy ve výši 636 516,20 eura související s investicemi v odvětví vína

1.      Argumenty účastníků řízení

95      Ve svých písemnostech předložených před vydáním prvního rozsudku Česká republika v rámci jednoho z žalobních důvodů vycházejících z porušení čl. 52 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 uvedla – v souvislosti s kontrolou na místě týkající se investic, na které byla poskytnuta podpora – že provedením kontroly na místě pouze u 5 % investic splnila povinnosti vyplývající z čl. 77 odst. 5 nařízení č. 555/2008. Mimoto ani článek 19 ani čl. 77 odst. 3 nařízení č. 555/2008 podle ní nemůže být vykládán tak, že by měl přednost před čl. 77 odst. 5 tohoto nařízení.

96      V písemném vyjádření předloženém po vrácení věci Česká republika primárně tvrdí, že se Komise nezabývala tím, zda by vytýkaný důvod týkající se retroaktivních plateb mohl být sám o sobě důvodem pro uložení finanční opravy, natož tím, zda by se oprava měla týkat všech dotčených let a v jaké by měla být výši. Rozhodnutí Komise tak podle ní trpí nedostatkem odůvodnění. Pokud by Tribunál takové posouzení prováděl sám, nahrazoval by tím posouzení Komise. V důsledku toho je podle České republiky třeba napadené rozhodnutí v části týkající se opravy ve výši 636 516,20 eura zrušit.

97      Podpůrně Česká republika zaprvé uvádí, že pro uplatnění finanční opravy v souvislosti s retroaktivními platbami neexistoval právní základ, takže napadené rozhodnutí v tomto ohledu trpí nedostatkem odůvodnění. Česká republika dodává, že ačkoli na nepoužitelnost článku 112 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. 2002, L 248, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 74), upozorňovala již v řízení předcházejícím vydání prvního rozsudku, Komise jeho nepoužitelnost přiznala až ve fázi kasačního opravného prostředku, což představuje zásadní skutkovou okolnost, kterou je v souladu s čl. 84 odst. 1 jednacího řádu třeba zohlednit i ve stávající fázi řízení.

98      Zadruhé Česká republika tvrdí, že oprava ve výši 636 516,20 eura neodpovídá rozsahu možného pochybení. Tribunál vycházel z toho, že Komise České republice vytýkala pouze to, že investice, na něž byla poskytnuta podpora, byly realizovány před přijetím vnitrostátního programu podpory. Česká republika přitom podle svých slov včas předložila tabulku, z níž vyplývá, že bylo financováno pouze osm investic realizovaných před 12. dubnem 2009, a to ve výši 533 177,50 korun českých (Kč) (přibližně 21 000 eur). Oprava ve výši 636 516,20 eura, která je více než třicetkrát vyšší než výše dotyčných investic, je podle České republiky neúměrná, takže musí být zrušena.

99      Česká republika každopádně uvádí, že podpora na investice realizované před 12. dubnem 2009 byla vyplacena nejpozději v roce 2010 a byla zahrnuta do rozpočtového roku 2011. Oprava z titulu investic v odvětví vína tedy podle České republiky nemůže být vztažena na rozpočtové roky 2012 až 2014, takže je třeba napadené rozhodnutí v části týkající se této opravy zrušit do výše 512 512,73 eura.

100    Komise ve svých písemnostech předložených před vydáním prvního rozsudku tvrdí, že článek 19 nařízení č. 555/2008 vyžaduje kontrolu všech investic v odvětví vína. Tento článek má podle ní přednost před článkem 77 téhož nařízení, což má ostatně vyplývat z čl. 77 odst. 5 a z článku 76 tohoto nařízení.

101    V písemném vyjádření předloženém po vrácení věci Komise upřesňuje, že uložila paušální opravu týkající se režimu podpor na investice v odvětví vína na základě dvou vytýkaných důvodů, které odpovídají neuplatňování klíčových kontrol, jež představuje riziko pro EZZF. Vzhledem k tomu, že české orgány neposkytly informace, které by umožnily použít vypočtenou nebo extrapolovanou opravu, použila Komise opravy na základě paušální částky, přičemž vzala v úvahu povahu a závažnost porušení a svůj vlastní odhad rizika finanční újmy, jež byla Unii způsobena.

102    Komise uvádí, že v souladu s čl. 12 odst. 7 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 907/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se doplňuje nařízení č. 1306/2013, pokud jde o platební agentury a další subjekty, finanční řízení, schválení účetní závěrky, jistoty a použití eura (Úř. věst. 2014, L 255, s. 18), zohledňuje okolnost, že jedna nebo více klíčových kontrol se neuplatňuje nebo se uplatňuje tak špatně nebo tak zřídka, že jsou při určování způsobilosti žádosti nebo při předcházení nesrovnalostem považovány za neúčinné. Z bodu 3.2 sdělení Komise ze dne 8. června 2015, nazvaného „Pokyny pro výpočet finančních oprav v rámci schvalování souladu a účetní závěrky“ [C(2015) 3675 final], dále podle Komise vyplývá, že v takových případech je odůvodněná oprava ve výši 10 %, jelikož se lze oprávněně domnívat, že vzniklo vysoké riziko finanční újmy pro rozpočet Unie.

103    Komise se domnívá, že vytýkaný důvod týkající se retroaktivních plateb, který byl s konečnou platností potvrzen Soudním dvorem, odpovídá neprovedení klíčové kontroly, jež vedlo ke vzniku rizika pro EZZF. Závěr, že takový důvod odůvodňuje uložení paušální opravy ve výši 10 %, se nemění. Výše opravy, jež činí 636 516,20 eura, by proto měla zůstat stejná.

2.      Závěry Tribunálu

a)      Kargumentaci České republiky, že nesrovnalost týkající se retroaktivních plateb postrádá právní základtrpí nedostatkem odůvodněníže se tato nesrovnalost týká jen osmi investic

104    Česká republika ve svém písemném vyjádření předloženém po vrácení věci tvrdí, že článek 112 nařízení č. 1605/2002 neumožňoval uložit finanční opravu v souvislosti s retroaktivními platbami, a tudíž napadené rozhodnutí trpí nedostatkem odůvodnění. Tvrdí rovněž, že se nesrovnalost související s retroaktivními platbami týkala jen osmi investic, a předkládá v tomto ohledu přílohy F.1 a F.2.

105    Avšak v návaznosti na zrušení rozsudku Tribunálu Soudním dvorem a vrácení věci Tribunálu je řízení před posledně uvedeným podle článku 215 jednacího řádu zahájeno rozhodnutím Soudního dvora a Tribunál musí znovu rozhodnout o všech žalobních důvodech předložených žalobkyní směřujících ke zrušení rozhodnutí, s výjimkou těch částí výroku, jež nebyly Soudním dvorem zrušeny, jakož i úvah, na nichž jsou tyto nezrušené části nutně založeny, jelikož již nabyly právní moci (viz rozsudek ze dne 18. listopadu 2020, H v. Rada, T‑271/10 RENV II, EU:T:2020:548, bod 38 a citovaná judikatura).

106    Soudní dvůr již přitom o důvodu týkajícím se retroaktivních plateb rozhodl, a to tak, že ho zamítl (rozsudek vydaný v řízení o kasačním opravném prostředku, bod 114).

107    Tribunálu již proto nepřísluší rozhodovat o argumentaci České republiky, jejímž prostřednictvím je opodstatněnost vytýkaného důvodu týkajícího se retroaktivních plateb zpochybňována jednak z hlediska nedostatku právního základu, a z toho vyplývajícího nedostatku odůvodnění a jednak z hlediska tvrzení, že se nesrovnalost související s těmito platbami týká jen osmi investic, a to vzhledem k tomu, že tento důvod tvoří nutný základ té části výroku prvního rozsudku, která nebyla Soudním dvorem v jeho rozsudku vydaném v řízení o kasačním opravném prostředku zrušena.

108    Jen pro úplnost, argumentace o nepoužitelnosti článku 112 nařízení č. 1605/2002 není novým důvodem ve smyslu čl. 84 odst. 1 jednacího řádu, neboť byla uplatněna v řízení, v němž byl vydán první rozsudek, a Tribunál na ni odpověděl (první rozsudek, body 45 a 48). Každopádně, i když Komise v písemném vyjádření v řízení o kasačním opravném prostředku uvedla, že ustanovení článku 112 nařízení č. 1605/2002 se „přímo“ nevztahují na projednávaný spor, nelze tato slova Komise sama o sobě vykládat jako její uznání, že vytýkanému důvodu týkajícímu se retroaktivních plateb schází právní základ.

109    Stejně tak se již Tribunál vyslovil k argumentaci České republiky vycházející z toho, že se předmětná nesrovnalost týkala jen osmi investic (první rozsudek, body 45 a 48). Přílohy F.1 a F.2, které Česká republika předložila poprvé až v rámci písemného vyjádření po vrácení věci, musí být ostatně odmítnuty jako nepřípustné podle čl. 85 odst. 3 jednacího řádu, neboť prodlení s předložením těchto dokumentů, které jsou staršího data než napadené rozhodnutí, nebylo odůvodněno ani v písemném vyjádření k vrácení věci ani na jednání v odpovědi na otázku Tribunálu.

110    Argumentace České republiky, že ustanovení článku 112 nařízení č. 1605/2002 nebyla použitelná a že se předmětná nesrovnalost týkala pouze osmi investic, tedy musí být každopádně odmítnuta jako nepřípustná.

b)      Kžalobnímu důvodu vycházejícímunedostatku odůvodnění

111    V písemném vyjádření předloženém po vrácení věci Česká republika uvádí, že napadené rozhodnutí trpí nedostatkem odůvodnění, neboť se Komise nezabývala tím, zda by důvod týkající se retroaktivních plateb mohl být sám o sobě důvodem pro uložení finanční opravy, natož tím, zda by se oprava měla týkat všech dotčených let a v jaké by měla být výši.

112    Jak ale vyplývá z bodů 14 a 15 výše, Komise měla za to, že z obou nedostatků zjištěných v souvislosti s režimem podpor na investice v odvětví vína plyne riziko pro EZZF a že pro rozpočtové roky 2010 až 2014 je třeba provést opravu. Komise s odkazem na dokument č. VI/5330/97 uvedla, že vzhledem k neexistenci klíčové kontroly, jejímž smyslem bylo kontrolovat, zda se neprováděly retroaktivní platby, a vzhledem k tomu, že nesoulad představovala i nedostatečná míra kontrol na místě, která odpovídá neexistenci klíčové kontroly, hrozilo EZZF vysoké riziko rozsáhlých ztrát. Komise dospěla k závěru, že je třeba uplatnit opravu na základě paušální sazby ve výši 10 % odpovídající částce 636 516,20 eura.

113    Tyto důvody obsažené v napadeném rozhodnutí jsou dostatečně jasné, aby se Česká republika mohla seznámit s důvody pro opravu ve výši 636 516,20 eura a Tribunál mohl provést přezkum.

114    V tomto ohledu se Komise mohla, aniž tím porušila svou povinnost uvést odůvodnění, opřít o dva vytýkané důvody společně, z nichž jeden vychází z retroaktivních plateb a druhý z nedostatečnosti kontrol na místě, s upřesněním, že oba představují nedodržení klíčové kontroly, a na základě toho rozhodnout, že uplatní paušální opravu ve výši 636 516,20 eura.

115    Tento žalobní důvod tedy musí být zamítnut.

c)      Kžalobnímu důvodu vycházejícímuporušení čl. 52odst. 1 nařízení č. 1306/2013části,níž se tento žalobní důvod týká vytýkaného důvodu souvisejícíhonedostatečnostíkontrol na místě

116    Článek 103u nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (Úř. věst. 2007, L 299, s. 1), jímž byl na základě nařízení Rady (ES) č. 491/2009 ze dne 25. května 2009, kterým se mění nařízení č. 1234/2007 (Úř. věst. 2009, L 154, s. 1), nahrazen článek 15 nařízení Rady (ES) č. 479/2008 ze dne 29. dubna 2008 o společné organizaci trhu s vínem, o změně nařízení (ES) č. 1493/1999, (ES) č. 1782/2003, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 3/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2392/86 a (ES) č. 1493/1999 (Úř. věst. 2008, L 148, s. 1), stanoví, že podporu lze poskytnout pro hmotné nebo nehmotné investice do zařízení na zpracování, infrastruktury vinařského závodu a obchodování s vínem, které zvyšují celkovou výkonnost podniku a týkají se výroby výrobků definovaných v příloze XIb nebo jejich uvádění na trh, anebo vývoje nových výrobků, postupů a technologií v souvislosti s těmito výrobky.

117    Podle čl. 77 odst. 3 nařízení č. 555/2008 provádějí členské státy u příjemců podpory kontroly na místě výběrem vzorku „[k]romě případů, kdy systematické kontroly na místě stanoví […] toto nařízení“. Dále čl. 77 odst. 5 tohoto nařízení požaduje pro investiční opatření v odvětví vína, definovaná v článku 15 nařízení č. 479/2008, nyní článku 103u nařízení č. 1234/2007, obdobné použití článků 27 a 28 nařízení Komise (ES) č. 1975/2006 ze dne 7. prosince 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1698/2005, pokud jde o provádění kontrolních postupů a podmíněnosti s ohledem na opatření na podporu rozvoje venkova (Úř. věst. 2006, L 368, s. 74), ve znění nařízení Komise (ES) č. 484/2009 ze dne 9. června 2009 (Úř. věst. 2009, L 145, s. 25), kteréžto články upravují specifická pravidla provádění kontrol na místě na vybraném vzorku těchto investic.

118    Článek 19 nařízení č. 555/2008, nadepsaný „Finanční řízení“, v odst. 1 prvním pododstavci stanoví, že se podpora vyplácí až poté, co je ověřeno, že jednotlivá akce nebo všechny akce, jichž se týká žádost o podporu, podle toho, jaký způsob řízení opatření si členský stát zvolil, byly provedeny a na místě zkontrolovány.

119    Jak rozhodl Soudní dvůr, článek 19 nařízení č. 555/2008 nemůže představovat odchylku od čl. 77 odst. 3 tohoto nařízení, který upravuje provádění kontrol na vybraném vzorku mimo jiné kromě případu, kdy systematické kontroly na místě stanoví toto nařízení (rozsudek vydaný v řízení o kasačním opravném prostředku, bod 133).

120    Komise se tudíž dopustila nesprávného právního posouzení, když v bodě 7.1.1.2 souhrnné zprávy uvedla, že článek 19 nařízení č. 555/2008 ukládá povinnost zkontrolovat na místě všechny investice v odvětví vína, pro které byla poskytnuta podpora. Z toho nesprávně dovodila, že Česká republika toto ustanovení porušila, když u těchto investic prováděla kontroly na místě výběrem vzorků.

121    Tomuto žalobnímu důvodu tedy musí být vyhověno.

d)      Kdopadu pochybení Komise a opodstatněnosti návrhových žádání znějících na zrušení napadeného rozhodnutíčásti týkající se opravy ve výši 636 516,20 eura

122    V této fázi je třeba posoudit, zda pochybení Komise v případě důvodu týkajícího se nedostatečnosti kontrol na místě mohlo mít vliv na opravu ve výši 636 516,20 eura [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. února 2020, Řecko v. Komise (Stálé pastviny), C‑252/18 P, EU:C:2020:95, bod 95], nebo zda naopak tato oprava zůstává odůvodněná s ohledem na druhý důvod, který se týká retroaktivních plateb a u něhož nebyla shledána protiprávnost (v tomto smyslu obdobně viz rozsudky ze dne 28. ledna 2004, Euroagri v. Komise, T‑180/01, EU:T:2004:26, body 191 a 192, a ze dne 28. září 2016, Spojené království v. Komise, T‑437/14, EU:T:2016:577, bod 73).

123    Z bodu 7.1.1.1 souhrnné zprávy vyplývá, že Komise zkoumala, zda nesrovnalost související s retroaktivními platbami sama o sobě představuje neprovedení klíčové kontroly s rizikem pro EZZF, a dospěla ke kladnému závěru.

124    Naproti tomu z bodu 7.1.3 souhrnné zprávy vyplývá, že k učinění závěru, že období, pro něž je třeba provést finanční opravu, „zahrnuje rozpočtové roky 2010, 2011, 2012, 2013 a 2014“, Komise vzala v úvahu společně retroaktivní platby a nedostatečnost kontrol na místě.

125    Vzhledem k tomu, že ze souhrnné zprávy nevyplývá, že by se nesrovnalost související s retroaktivními platbami nutně týkala celého předmětného období, a mimoto Tribunál uvedl, že tato nesrovnalost souvisí výlučně s případem investic, na něž byla vyplacena podpora navzdory tomu, že k jejich realizaci došlo před zavedením vnitrostátního programu podpory (první rozsudek, bod 50), je třeba mít za to, že nesprávné právní posouzení Komise ohledně nesrovnalosti související s nedostatečností kontrol na místě mohlo mít vliv na určení dotyčných rozpočtových roků.

126    Mimoto bez ohledu na to, co je uvedeno v dokumentu č. VI/5330/97, skutečnost, že nebyla provedena klíčová kontrola, nevede vždy k uplatnění sazby paušální opravy ve výši 10 %, neboť Komise má v tomto ohledu nadále prostor pro uvážení, aby zohlednila všechny relevantní údaje (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. září 2004, Řecko v. Komise, C‑332/01, EU:C:2004:496, bod 71, a ze dne 5. února 2015, Itálie v. Komise, T‑387/12, nezveřejněný, EU:T:2015:71, bod 72). V projednávané věci tak měla Komise možnost uplatnit paušální opravu nižší než 10 % mimo jiné s ohledem na její vyhodnocení rizika finanční újmy pro Unii vyplývajícího pouze z nesrovnalosti týkající se retroaktivních plateb.

127    Za těchto podmínek je třeba napadené rozhodnutí zrušit v části, v níž se v případě režimu podpor na investice v odvětví vína vylučuje částka 636 516,20 eura.

128    Vzhledem k výše uvedenému je třeba napadené rozhodnutí zrušit v rozsahu, v němž se vylučuje v případě režimu přímých podpor oddělených od produkce za rozpočtové roky 2013 až 2015 částka 69 054,23 eura související s nedostatky v analýze rizik a v případě režimu podpor na investice v odvětví vína za rozpočtové roky 2011 až 2014 částka 636 516,20 eura.

 K nákladům řízení

129    Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr v rozsudku vydaném v řízení o kasačním opravném prostředku první rozsudek zčásti zrušil a určil, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později, je v souladu s článkem 219 jednacího řádu na Tribunálu, aby v tomto rozsudku rozhodl o nákladech před ním zahájených řízení, tedy včetně řízení, v němž byl vydán první rozsudek (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. července 2020, Infineon Technologies v. Komise, T‑758/14 RENV, nezveřejněný, EU:T:2020:307, bod 200, a ze dne 5. října 2020, Francie a IFP Énergies nouvelles v. Komise, T‑479/11 RENV a T‑157/12 RENV, EU:T:2020:461, bod 218), tj. řízení ve věcech T‑627/16 a T‑627/16 RENV, a rovněž tak o nákladech řízení o kasačním opravném prostředku, tj. řízení ve věci C‑742/18 P.

130    Podle čl. 134 odst. 3 jednacího řádu ponese každý z účastníků řízení vlastní náklady, pokud měli ve věci částečně úspěch i neúspěch. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Tribunál rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.

131    V projednávané věci je třeba mít za to, že v rámci prvního rozsudku, v rámci rozsudku vydaného v řízení o kasačním opravném prostředku a v rámci řízení po vrácení věci měla Česká republika ve věci zčásti úspěch.

132    Za těchto podmínek a s ohledem na všechny okolnosti věci je důvodné rozhodnout, že Česká republika a Komise ponesou vlastní náklady řízení vynaložené v jednotlivých řízeních.

133    Dále podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu platí, že členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení.

134    Švédské království proto ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý senát)

rozhodl takto:

1)      Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2016/1059 ze dne 20. června 2016, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), se zrušuje v části, v níž se vylučují následující platby uskutečněné Českou republikou v rámci EZZF:

–        v případě režimu přímých podpor oddělených od produkce za rozpočtové roky 2013 až 2015 částka 69 054,23 eura související s nedostatky v analýze rizik;

–        v případě režimu podpor na investice v odvětví vína za rozpočtové roky 2011 až 2014 částka ve výši 636 516,20 eura.

2)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)      Česká republika a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení vynaložené v řízeních před Tribunálem a Soudním dvorem.

4)      Švédské království ponese vlastní náklady řízení.

Gervasoni

Frendo

Martín y Pérez de Nanclares

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. prosince 2021.

Vedoucí soudní kanceláře

 

Předseda

E. Coulon

 

S. Papasavvas



*      jednací jazyk: čeština.