Posudek 2/15
Posudek vydaný na základě čl. 218 odst. 11 SFEU
„Posudek vydaný na základě čl. 218 odst. 11 SFEU – Dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou – Dohoda ‚nové generace‘ sjednaná po vstupu Smluv o EU a FEU v platnost – Pravomoc uzavřít dohodu – Článek 3 odst. 1 písm. e) SFEU – Společná obchodní politika – Článek 207 odst. 1 SFEU – Obchod zbožím a službami – Přímé zahraniční investice – Veřejné zakázky – Obchodní aspekty duševního vlastnictví – Hospodářská soutěž – Obchod s třetími státy a udržitelný rozvoj – Sociální ochrana pracovníků – Ochrana životního prostředí – Článek 207 odst. 5 SFEU – Služby v oblasti dopravy – Článek 3 odst. 2 SFEU – Mezinárodní dohoda, která může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost – Pravidla sekundárního práva Unie týkající se volného pohybu služeb v oblasti dopravy – Jiné než přímé zahraniční investice – Článek 216 SFEU – Dohoda nezbytná k dosažení cíle stanoveného Smlouvami – Volný pohyb kapitálu a plateb mezi členskými státy a třetími státy – Posloupnost smluv v oblasti investic – Nahrazení smluv o investicích mezi členskými státy a Singapurskou republikou – Institucionální ustanovení dohody – Řešení sporů mezi investory a státy – Řešení sporů mezi smluvními stranami“
Shrnutí – posudek Soudního dvora (pléna) ze dne 16. května 2017
1. Společná obchodní politika – Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Pravomoc uzavírat dohody týkající se obchodu zbožím a službami – Rozsah – Dohoda o volném obchodu mezi Unií a Singapurskou republikou – Ustanovení, jejichž účelem je usnadnit obchod se zbožím nebo povolit opatření na ochranu obchodu – Zahrnutí
[Článek 3 odst. 1 písm. e) SFEU a čl. 207 odst. 1 SFEU]
2. Společná obchodní politika – Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Rozsah – Uplatnění režimu společné dopravní politiky na dohody v oblasti dopravy – Předmět
[Článek 3 odst. 1 písm. e) SFEU a čl. 207 odst. 5 SFEU]
3. Společná obchodní politika – Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Rozsah – Uplatnění režimu společné dopravní politiky na dohody v oblasti dopravy – Nepoužitelnost v případě dohody týkající se služeb, které jsou neodmyslitelně spojeny s dopravní službou – Závazky týkající se služeb opravy a údržby letadel a pravidel účasti na veřejných zakázkách na dopravní služby – Neexistence neodmyslitelné spojitosti s dopravní službou – Výlučná pravomoc Unie
[Článek 3 odst. 1 písm. e) SFEU a čl. 207 odst. 5 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123, bod 33 odůvodnění]
4. Společná obchodní politika – Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Pravomoc uzavírat dohody týkající se přímých zahraničních investic – Rozsah – Meze
[Článek 3 odst. 1 písm. e) SFEU a čl. 207 odst. 1 SFEU]
5. Společná obchodní politika – Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Pravomoc uzavírat dohody týkající se přímých zahraničních investic – Rozsah – Dohoda o volném obchodu mezi Unií a Singapurskou republikou – Normy v oblasti ochrany přímých investic – Zahrnutí
(Článek 207 odst. 1 SFEU)
6. Evropská unie – Režimy vlastnictví – Zásada neutrality – Použití základních pravidel Smlouvy – Uzavření mezinárodní dohody omezující možnost členských států znárodnit nebo vyvlastnit investice uskutečněné státními příslušníky třetího státu – Porušení zásady neutrality – Neexistence
(Článek 345 SFEU)
7. Společná obchodní politika – Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Pravomoc uzavírat dohody týkající se obchodních aspektů duševního vlastnictví – Rozsah – Dohoda o volném obchodu mezi Unií a Singapurskou republikou – Ustanovení, která připomínají stávající mezinárodní závazky a zajišťují úroveň ochrany práv duševního vlastnictví – Zahrnutí
(Článek 207 odst. 1 SFEU)
8. Společná obchodní politika – Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Pravomoc uzavírat dohody, které mají sjednotit liberalizační opatření – Rozsah – Dohoda o volném obchodu mezi Unií a Singapurskou republikou – Ustanovení o boji proti protisoutěžním jednáním a proti spojováním podniků – Zahrnutí
(Článek 207 odst. 1 SFEU)
9. Společná obchodní politika – Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Povinnost dodržovat při jejím výkonu zásady a cíle vnější činnosti Unie – Rozsah
(Článek 3 odst. 5 SEU a čl. 21 odst. 1 až 3 SEU; články 9 SFEU, 11 SFEU, 205 SFEU a čl. 207 odst. 1 SFEU)
10. Společná obchodní politika – Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Povinnost dodržovat při jejím výkonu zásady a cíle vnější činnosti Unie – Dohoda o volném obchodu mezi Unií a Singapurskou republikou – Závazky, které mají zajistit dodržování mezinárodních závazků v oblasti sociální ochrany pracovníků a ochrany životního prostředí – Existence zvláštní spojitosti s obchodem mezi smluvními stranami
[Článek 3 odst. 1 písm. e) SFEU a čl. 207 odst. 1 SFEU]
11. Společná obchodní politika – Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Rozsah – Výkon za účelem úpravy úrovní sociální ochrany a ochrany životního prostředí ve smluvních stranách – Vyloučení
[Článek 3 odst. 1 písm. d) a e) a odst. 2 SFEU, čl. 4 odst. 2 písm. b) a e) SFEU a čl. 207 odst. 6 SFEU]
12. Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Výlučná pravomoc v případě dohody, která se může dotknout společných pravidel či změnit jejich oblast působnosti – Dohoda o volném obchodu mezi Unií a Singapurskou republikou – Závazky týkající se poskytování služeb námořní, železniční a silniční dopravy – Dotčení pravidel obsažených v nařízeních č. 4055/86, č. 1071/2009, č. 1072/2009 a č. 1073/2009 a ve směrnici 2012/34
(Článek 3 odst. 2 SFEU a článek 216 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1071/2009, č. 1072/2009 a č. 1073/2009; nařízení Rady č. 4055/86; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34)
13. Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Výlučná pravomoc v případě dohody, která se může dotknout společných pravidel či změnit jejich oblast působnosti – Nezbytnost rozporu mezi společnými pravidly a zamýšlenou dohodou – Neexistence
(Článek 3 odst. 2 SFEU a článek 216 SFEU)
14. Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Výlučná pravomoc v případě dohody, která se může dotknout společných pravidel či změnit jejich oblast působnosti – Nezbytnost ověření rizika dotčení u ustanovení zamýšlené dohody, která mají omezený dosah – Neexistence
(Článek 3 odst. 2 SFEU a článek 216 SFEU)
15. Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Výlučná pravomoc v případě dohody, která se může dotknout společných pravidel či změnit jejich oblast působnosti – Dopad protokolů č. 21 a č. 22 o postavení Spojeného království, Irska a Dánska připojených ke Smlouvám o EU a FEU na dohodu, která neupravuje oblasti, jichž se týkají uvedené protokoly – Neexistence
(Článek 3 odst. 2 SFEU a článek 216 SFEU; protokoly č. 21 a č. 22 připojené ke Smlouvám o EU a FEU)
16. Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Výlučná pravomoc v případě dohody, která se může dotknout společných pravidel či změnit jejich oblast působnosti – Dohoda o volném obchodu mezi Unií a Singapurskou republikou – Ustanovení týkající se postupu zadávání veřejných zakázek – Dotčení pravidel stanovených ve směrnicích 2014/24 a 2014/25
(Článek 3 odst. 2 SEU a článek 216 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24 a 2014/25)
17. Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Výlučná pravomoc v případě dohody, která se může dotknout společných pravidel či změnit jejich oblast působnosti – Pojem „společná pravidla“ – Pravidla primárního práva Unie – Vyloučení – Dohody uzavírané Unií – Vyloučení
(Článek 3 odst. 2 SFEU a článek 216 SFEU)
18. Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Výlučná pravomoc v případě dohody, která se může dotknout společných pravidel či změnit jejich oblast působnosti – Rozsah – Dohoda v oblasti jiných než přímých zahraničních investic – Vyloučení
[Článek 3 odst. 2 SFEU, čl. 4 odst. 1 a 2 písm. a) SFEU, článek 63 SFEU a čl. 216 odst. 1 SFEU]
19. Společná obchodní politika – Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Pravomoc uzavírat dohody v oblasti přímých zahraničních investic – Rozsah – Dohoda obsahující ustanovení o zániku dvoustranných dohod o investicích uzavřených dříve členskými státy s třetím státem – Zahrnutí
(Článek 2 odst. 1 SFEU a čl. 207 odst. 1 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1219/2012)
20. Mezinárodní dohody – Dohody členských států – Dohody předcházející Smlouvě o ES nebo přistoupení členského státu – Dodržování práv a povinností z nich vyplývajících
(Článek 351 SFEU)
21. Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Pravomoc stanovit v dohodě ustanovení institucionální povahy – Rozsah – Zavedení režimu řešení sporů, který umožňuje státnímu příslušníku třetího státu vyjmout spor ze soudní pravomoci členského státu – Vyloučení – Sdílená pravomoc Unie a členských států
22. Mezinárodní dohody – Pravomoci Unie a členských států – Pravomoci členských států v oblasti správního a soudního řízení – Dohoda o volném obchodu mezi Unií a Singapurskou republikou – Závazky ukládající Unii a členským státům dodržovat zásady řádné správy a účinné soudní ochrany – Zásah do vnitrostátních pravomocí – Neexistence
23. Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Rozsah – Zřízení soudu nebo jiného orgánu příslušného rozhodovat o ustanoveních dohody – Zahrnutí
1. Z článku 207 odst. 1 SFEU, a zejména z jeho druhé věty, podle níž společná obchodní politika patří do vnější činnosti Unie, vyplývá, že uvedená politika se týká obchodu se třetími státy. Unijní akt spadá do této politiky v případě, že se týká zvláště tohoto obchodu, a to v tom smyslu, že jeho účelem je především podpora, usnadnění nebo úprava tohoto obchodu a má na něj přímé a bezprostřední účinky. Z toho plyne, že do oblasti společné obchodní politiky spadají pouze ty složky zamýšlené dohody, které mají zvláštní spojitost s obchodem mezi Unií a předmětným třetím státem.
Do této politiky a tedy do výlučné pravomoci Unie podle čl. 3 odst. 1 písm. e) SFEU spadá kapitola 2 dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou, která stanoví, že každá smluvní strana přizná zboží druhé strany nediskriminační zacházení a sníží nebo odstraní, podle konkrétních závazků uvedených v příloze k této kapitole, dovozní a vývozní cla. Stanoví rovněž, že žádná ze stran nepřijme ani nezachová necelní omezení dovozu a vývozu zboží. Tato kapitola je tedy tvořena celními a obchodními závazky týkajícími se obchodu zbožím ve smyslu čl. 207 odst. 1 SFEU. Totéž platí i o kapitole 3 uvedené dohody, která upřesňuje podmínky, za nichž může každá ze stran přijmout, jsou-li splněny požadavky vyplývající z pravidel Světové obchodní organizace, antidumpingová a vyrovnávací opatření, jakož i ochranná opatření týkající se dovozu z druhé smluvní strany. Tato kapitola se tedy týká opatření na ochranu obchodu ve smyslu čl. 207 odst. 1 SFEU.
Z kapitol 4 a 5 dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou plyne, že výrobky vyvážené některou ze stran musí splňovat technické a sanitární normy stanovené stranou, která je dováží, a výrobky dovážené posledně uvedenou stranou nesmí podléhat normám, které jsou diskriminační nebo nepřiměřené v porovnání s normami uplatňovanými na její vlastní výrobky. Účelem těchto kapitol je tedy konkrétně usnadnit obchod mezi Unií a Singapurskou republikou. Kapitola 6 uvedené dohody stanoví, že právní předpisy každé smluvní strany v celní oblasti musí být nediskriminační a poplatky a platby uložené za služby poskytované při dovozu nebo vývozu tohoto zboží nesmí přesahovat přibližnou cenu těchto služeb. Základním účelem této kapitoly je tedy upravit a usnadnit obchod se zbožím mezi smluvními stranami.
Cílem kapitoly 7 dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou je upravit a usnadnit přístup na trh v oblasti výroby energie z udržitelných nefosilních zdrojů, přičemž nezavádí žádné environmentální normy v této oblasti. Tato kapitola, sledující tedy otevření trhu každé ze smluvních stran, může mít také přímý a bezprostřední účinek na obchod zbožím a službami mezi Unií a Singapurskou republikou v uvedené oblasti. Spadá tedy do výlučné pravomoci Unie podle čl. 3 odst. 1 písm. e) SFEU.
(viz body 35–37, 40–47, 72–74)
2. Pravomoc Unie schválit dohodu týkající se mimo jiné poskytování služeb v oblasti dopravy nemůže spadat pouze pod čl. 3 odst. 1 písm. e) SFEU. Tato oblast je totiž vyloučena ze společné obchodní politiky článkem 207 odst. 5 SFEU, podle něhož se sjednávání a uzavírání mezinárodních dohod v oblasti dopravy řídí částí třetí hlavou VI Smlouvy o FEU. Tato hlava se týká společné dopravní politiky.
V tomto ohledu je cílem čl. 207 odst. 5 SFEU, který v podstatě odpovídá článku 133 odst. 6 třetímu pododstavci ES, zachovat, pokud jde o mezinárodní obchod službami v oblasti dopravy, principiální souběžnost mezi vnitřní pravomocí Unie, která se vykonává jednostranným přijímáním unijních předpisů, a její vnější pravomocí, která se projevuje prostřednictvím uzavírání mezinárodních dohod, přičemž jedna i druhá pravomoc je – stejně jako dříve – i nadále zakotvena ve zvláštní hlavě Smlouvy, která se týká společné politiky v oblasti dopravy.
(viz body 56–59)
3. V rámci výkladu čl. 207 odst. 5 SFEU, který vylučuje ze společné obchodní politiky mezinárodní dohody v oblasti dopravy, je třeba zohlednit pojem „služby v oblasti dopravy“, který zahrnuje nejen dopravní služby jako takové, nýbrž i jiné služby, avšak za předpokladu, že jsou neodmyslitelně spojeny s fyzickým aktem přemisťování osob nebo zboží z jednoho místa na druhé prostřednictvím dopravního prostředku.
Pokud jde o závazky obsažené v kapitole 8 dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou, ani služby opravy letadel a údržby, během níž je stroj vyřazen z provozu, ani prodej, marketing nebo rezervace leteckých dopravních služeb, ať jsou poskytovány cestovními kancelářemi nebo jinými poskytovateli, nejsou neodmyslitelně spojeny s dopravními službami ve výše uvedeném smyslu. Zaprvé služby opravy letadel a údržby, během níž je stroj vyřazen z provozu, mají totiž nanejvýš vzdálenou souvislost s aktem přemísťování osob nebo zboží z jednoho místa na druhé. Zadruhé, pokud jde o služby prodeje, marketingu a rezervace leteckých dopravních služeb, z bodu 33 odůvodnění směrnice 2006/123 o službách na vnitřním trhu vyplývá, že služby, na něž se vztahuje tato směrnice, zahrnují rovněž cestovní kanceláře, které jsou hlavními poskytovateli takových služeb. Vzhledem k tomu, že služby opravy letadel a údržby, během níž je stroj vyřazen z provozu, prodej a marketing leteckých dopravních služeb, jakož i služby počítačových rezervačních systémů tedy nespadají pod čl. 207 odst. 5 SFEU, jsou tyto služby součástí služeb uvedených v odstavci 1 tohoto článku.
Rovněž pokud jde o kapitolu 10 dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou, je jejím specifickým účelem určit podmínky, za jakých se hospodářské subjekty každé smluvní strany mohou zúčastnit zadávacích řízení organizovaných veřejnými orgány druhé smluvní strany. Vzhledem k tomu, že tyto podmínky jsou založeny na snaze o nediskriminační přístup, transparentnost a účinnost, mohou mít přímé a bezprostřední účinky na obchod zbožím a službami mezi smluvními stranami. Kapitola 10 uvedené dohody tedy spadá do výlučné pravomoci Unie podle čl. 3 odst. 1 písm. e) SFEU, ovšem s výhradou veřejných zakázek na služby mezinárodní námořní dopravy, železniční dopravy, silniční dopravy a vnitrozemské vodní dopravy, jakož i veřejných zakázek na služby neodmyslitelně spojené s těmito dopravními službami, jak jsou uvedeny v bodech 11 a 12 dodatků 8-A-1 a 8‑B-1, jakož i v bodech 16 a 17 dodatků 8-A-2 a 8-A-3 příloh kapitoly 8 uvedené dohody.
(viz body 61, 66–68, 76, 77)
4. Článek 207 odst. 1 SFEU stanoví, že unijní akty v oblasti přímých zahraničních investic patří do společné obchodní politiky. Z toho plyne, že Unie má výlučnou pravomoc podle čl. 3 odst. 1 písm. e) SFEU schvalovat jakýkoliv závazek vůči třetímu státu týkající se investic uskutečněných fyzickými nebo právnickými osobami tohoto třetího státu v Unii a naopak, které dávají možnost skutečně se účastnit řízení společnosti vykonávající hospodářskou činnost nebo její kontroly.
Použití výrazu „přímé zahraniční investice“ v čl. 207 odst. 1 SFEU jejími autory vyjadřuje jednoznačně jejich vůli nezahrnout do společné obchodní politiky jiné zahraniční investice. Závazky vůči třetímu státu týkající se těchto jiných investic tedy nespadají do výlučné pravomoci Unie podle čl. 3 odst. 1 písm. e) SFEU.
Toto vymezení oblasti působnosti společné obchodní politiky, pokud jde o zahraniční investice, vyjadřuje skutečnost, že jakýkoliv unijní akt podporující, usnadňující nebo upravující účast fyzické nebo právnické osoby třetího státu v Unii, a naopak, na řízení a kontrole společnosti vykonávající hospodářskou činnost může mít přímé a bezprostřední účinky na obchod mezi tímto třetím státem a Unií, zatímco v případě investic, které nevedou k takové účasti, takováto zvláštní spojitost chybí.
(viz body 81–84)
5. Normy dohodnuté mezi Unií a Singapurskou republikou v rámci kapitoly 9 dohody o volném obchodu mezi těmito státy v oblasti ochrany přímých investic spadají do společné obchodní politiky, pokud vykazují zvláštní spojitost s obchodem mezi Unií a tímto třetím státem. Článek 207 odst. 1 SFEU totiž odkazuje obecně na unijní akty v oblasti přímých zahraničních investic, aniž rozlišuje podle toho, zda jde o akty, jejichž předmětem je vpuštění uvedených investic na trh, nebo jejich ochrana.
Soubor závazků „zacházení, které není méně příznivé“, a zákazů svévolného zacházení stanovených v uvedené kapitole 9, které se týkají zejména využívání, zvyšování a prodeje podílů fyzických a právnických osob každé smluvní strany ve společnostech, které vykonávají hospodářskou činnost na území druhé smluvní strany, v tomto ohledu přispívá k právní jistotě investorů. Účelem zavedení takového normativního rámce je podpora, usnadnění a úprava obchodu mezi Unií a Singapurskou republikou. Kromě toho, ustanovení oddílu A kapitoly 9 dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou, v rozsahu, v němž se týkají přímých investic, mohou mít přímé a bezprostřední účinky na tento obchod, jelikož se týkají zacházení s účastí podnikatelů jedné smluvní strany na řízení a kontrole společností vykonávajících hospodářskou činnost na území druhé smluvní strany.
(viz body 87, 94, 95)
6. Článek 345 SFEU vyjadřuje zásadu neutrality Unie ve vztahu k úpravě vlastnictví uplatňované v členských státech, ovšem nevyjímá tyto úpravy ze základních pravidel Unie. Článek 9.6 dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou, který stanoví, že žádná smluvní strana nesmí zahrnuté investice investorů druhé smluvní strany znárodnit, vyvlastnit nebo podrobit opatřením s účinkem rovnocenným znárodnění nebo vyvlastnění, vyjma případů, kdy je to ve veřejném zájmu, neobsahuje žádný závazek týkající se úpravy vlastnictví v členských státech. Vyjadřuje prostou skutečnost, že i když členské státy mají volnost při výkonu svých pravomocí v oblasti vlastnického práva, a potažmo při změně úpravy vlastnictví, pokud jde o ně, nejsou zproštěny povinnosti dodržovat obecné zásady a základní práva.
(viz body 91, 107)
7. Podle čl. 207 odst. 1 SFEU zahrnuje společná obchodní politika obchodní aspekty duševního vlastnictví. Mezinárodní závazky sjednané Unií v oblasti duševního vlastnictví spadají pod tyto obchodní aspekty, pokud mají zvláštní spojitost s mezinárodním obchodem v tom smyslu, že jejich účelem je především podpora, usnadnění nebo úprava tohoto obchodu a že na něj mají přímé a bezprostřední účinky.
Pokud jde o závazky v oblasti duševního vlastnictví uvedené v kapitole 11 dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou, je hlavním cílem souboru ustanovení týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících, ochranných známek, zeměpisných označení, průmyslových vzorů, patentů, údajů ze zkoušek a odrůd rostlin, tvořeného připomenutím stávajících mnohostranných mezinárodních závazků na jedné straně a dvoustrannými závazky na straně druhé, podle čl. 11.1 odst. 1 písm. b) této dohody, zajistit unijním a singapurským podnikatelům odpovídající úroveň ochrany jejich práv duševního vlastnictví. Tato ustanovení umožňují unijním a singapurským podnikatelům, aby na území druhé smluvní strany požívali standardů ochrany práv duševního vlastnictví, které jsou do jisté míry homogenní, a přispívají k jejich rovnoprávné účasti na volném obchodování se zbožím a službami mezi Unií a Singapurskou republikou. Totéž platí i pro články 11.36 až 11.47 uvedené dohody, které ukládají každé smluvní straně povinnost stanovit některé občanskoprávní postupy a opatření umožňující dotčeným osobám domáhat se svých práv duševního vlastnictví a zajistit jejich dodržování, jakož i pro články 11.48 až 11.50 dohody, které ukládají každé smluvní straně povinnost zavést metody, jež celním orgánům umožní identifikaci padělaného zboží nebo zboží porušujícího autorská práva, a umožnit držitelům práv duševního vlastnictví dosáhnout v případě podezření na padělání nebo porušování autorských práv pozastavení propuštění tohoto zboží do volného oběhu.
Z toho vyplývá, že cílem ustanovení kapitoly 11 dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou je skutečně, jak uvádí čl. 11 odst. 1 této dohody, usnadňovat výrobu inovativních a tvořivých produktů a jejich uvádění na trh a poskytování služeb mezi smluvními stranami a zvýšit užitek z obchodu a investic. Tato kapitola nepatří do rámce harmonizace právních předpisů členských států Unie, ale jejím cílem je upravit liberalizaci obchodu mezi Unií a Singapurskou republikou. Z toho plyne, že kapitola 11 uvedené dohody se vztahuje na obchodní aspekty duševního vlastnictví ve smyslu čl. 207 odst. 1 SFEU.
(viz body 111–113, 121–126, 128)
8. Články 12.1 a 12.2 dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou patří nepochybně do rámce liberalizace obchodu mezi Unií a Singapurskou republikou. Týkají se totiž specificky boje proti protisoutěžním jednáním a proti spojováním podniků, jejich účelem nebo důsledkem je bránění tomu, aby obchod mezi Unií a tímto třetím státem probíhal za zdravých podmínek hospodářské soutěže. Uvedená ustanovení tedy spadají do oblasti společné obchodní politiky, a nikoliv do oblasti vnitřního trhu. Kapitola 12 této dohody obsahuje rovněž ustanovení v oblasti subvencí. Tato ustanovení připomínají povinnosti smluvních stran podle Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, která je součástí přílohy 1 A Dohody o zřízení Světové obchodní organizace, určují, které subvence související s obchodem se zbožím a službami mezi Unií a Singapurskou republikou jsou zakázány, a ukládají každé smluvní straně povinnost vyvinout co největší úsilí k nápravě nebo odstranění účinků nezakázaných subvencí na obchod s druhou smluvní stranou.
(viz body 134, 135, 137)
9. Smlouva o FEU se značně liší od dříve platné Smlouvy o ES v tom, že do společné obchodní politiky začleňuje nové aspekty současného mezinárodního obchodu. Rozšíření oblasti společné obchodní politiky Smlouvou o FEU představuje výrazný vývoj primárního práva Unie. Tento vývoj je charakterizován mimo jiné pravidlem uvedeným v čl. 207 odst. 1 druhé větě SFEU, podle níž je společná obchodní politika prováděna v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie. Tyto zásady a cíle jsou upřesněny v čl. 21 odst. 1 a 2 SEU a týkají se zejména, jak je uvedeno v odstavci 2 písm. f) tohoto článku 21, udržitelného rozvoje spojeného s ochranou a zlepšením kvality životního prostředí a udržitelným hospodařením se světovými přírodními zdroji.
Povinnost Unie začlenit uvedené cíle a zásady do provádění společné obchodní politiky vyplývá z čl. 207 odst. 1 druhé věty SFEU ve spojení s čl. 21 odst. 3 SEU a článkem 205 SFEU. Kromě toho je třeba zohlednit články 9 a 11 SFEU. Článek 3 odst. 5 SEU nadto ukládá Unii povinnost přispívat ve svých vztazích s okolním světem k volnému a spravedlivému obchodování. Z toho plyne, že cíl udržitelného rozvoje je nyní nedílnou součástí společné obchodní politiky.
(viz body 141–143, 146, 147)
10. Kapitola 13 dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou spadá do společné obchodní politiky, a tudíž do výlučné pravomoci Unie podle čl. 3 odst. 1 písm. e) SFEU. Prostřednictvím ustanovení uvedené kapitoly se totiž Unie a Singapurská republika v podstatě zavazují, že zajistí, aby při vzájemném obchodování byly dodržovány závazky, které vyplývají z mezinárodních úmluv v oblasti sociální ochrany pracovníků a ochrany životního prostředí, jejichž jsou stranami. Tato kapitola 13 se netýká působnosti mezinárodních úmluv, na které odkazuje, ani pravomocí Unie nebo členských států v souvislosti s těmito úmluvami. Vykazuje naproti tomu zvláštní spojitost s obchodem mezi Unií a Singapurskou republikou. Uvedená kapitola 13 totiž upravuje tento obchod tak, že zajišťuje, aby probíhal v souladu s uvedenými úmluvami a žádné opatření přijaté na základě těchto úmluv nebylo uplatňováno způsobem, který by vedl ke svévolné nebo bezdůvodné diskriminaci nebo skrytému omezování uvedeného obchodu.
Tato kapitola může mít rovněž na tento obchod přímé a bezprostřední účinky. Pokud jde v tomto ohledu konkrétně o závazky, jejichž předmětem je boj proti obchodu s nezákonně vytěženým dřevem a výrobky z tohoto dřeva a proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, uvedené v čl. 13.7 písm. b) a čl. 13.8 písm. b) uvedené dohody, smluvní strany se v této dohodě zavazují zavést nebo podporovat systémy dokumentace, ověřování a certifikace. Takové systémy mohou přímo ovlivnit obchod s předmětnými výrobky. Kromě toho zvláštní spojitost, kterou vykazují ustanovení kapitoly 13 dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou, vyplývá rovněž z toho, že porušení ustanovení v oblasti sociální ochrany pracovníků a ochrany životního prostředí uvedených v této kapitole opravňuje, podle obyčejové normy mezinárodního práva kodifikované v čl. 60 odst. 1 Úmluvy o smluvním právu, která se použije ve vztazích mezi Unií a třetími státy, druhou smluvní stranu k ukončení liberalizace tohoto obchodu podle ostatních ustanovení této dohody nebo k jejímu pozastavení.
(viz body 152, 155–157, 160, 161, 167)
11. Výlučná pravomoc Unie podle čl. 3 odst. 1 písm. e) SFEU nemůže být uplatňována k úpravě úrovní sociální ochrany a ochrany životního prostředí na územích smluvních stran v mezinárodní dohodě uzavřené Unií s třetím státem. Při přijímání takových pravidel by se pravomoci dělily mezi Unii a členské státy, a to zejména podle čl. 3 odst. 1 písm. d) a čl. 3 odst. 2, jakož i čl. 4 odst. 2 písm. b) a e) SFEU. Článek 3 odst. 1 písm. e) SFEU totiž nemá přednost před těmito ostatními ustanoveními Smlouvy o FEU a čl. 207 odst. 6 SFEU kromě toho stanoví, že výkon pravomocí svěřených v oblasti společné obchodní politiky se nedotýká vymezení pravomocí mezi Unií a členskými státy.
(viz bod 164)
12. Článek 216 SFEU přiznává Unii pravomoc uzavřít mimo jiné jakoukoliv mezinárodní dohodu, která se může dotknout společných pravidel či změnit jejich oblast působnosti. Riziko dotčení nebo změny společných pravidel existuje, pokud závazky obsažené v mezinárodní dohodě spadají do působnosti uvedených pravidel. Konstatování takového rizika nevyžaduje naprostou shodu mezi oblastí, kterou pokrývají mezinárodní závazky, a oblastí unijní právní úpravy. Působnost společných pravidel Unie může být těmito závazky ovlivněna nebo změněna rovněž tehdy, pokud tyto závazky spadají do oblasti, kterou uvedená pravidla již velkou měrou pokrývají.
Pokud jde o závazky týkající se poskytování služeb mezinárodní námořní dopravy obsažené v kapitole 8 dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou, oblast, do které spadají tyto závazky, již velkou měrou pokrývají společná pravidla uvedená v nařízení č. 4055/86 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi. Závazky obsažené v uvedené dohodě významně ovlivňují, či dokonce mění působnost těchto společných pravidel stanovených nařízením č. 4055/86 v případě služeb námořní dopravy mezi Unií a Singapurskou republikou. Z článku 8.56 odst. 3 této dohody totiž vyplývá, že poskytovatelé služeb námořní dopravy z Unie, jakož i státní příslušníci členského státu kontrolující společnost námořní dopravy usazenou v Singapuru budou mít volný přístup k dopravě do tohoto třetího státu a z něj, a to aniž je od nich požadováno, aby jejich plavidla plula pod vlajkou členského státu. Tento režim se značně liší od režimu zavedeného nařízením č. 4055/86. Pravomoc Unie schválit tyto závazky je tedy výlučná podle čl. 3 odst. 2 SFEU.
Totéž platí i pro závazky týkající se služeb železniční dopravy mezi Unií a Singapurskou republikou. Podmínky, které nejsou méně příznivé, na jaké mají podle těchto závazků nárok singapurští podnikatelé při přístupu k sítím a činnostem železniční dopravy v Unii a při usazení se v Unii, totiž odpovídají prvkům upraveným pravidly jednotného evropského železničního prostoru, jež stanoví směrnice 2012/34 o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru. Závazky týkající se služeb silniční dopravy rovněž spadají do oblasti, kterou velkou měrou pokrývají společná pravidla Unie. Podmínky, které nejsou méně příznivé, na jaké mají podle těchto závazků nárok singapurští podnikatelé při poskytování služeb silniční dopravy v Unii, totiž do značné míry odpovídají prvkům upraveným společnými pravidly uvedenými v nařízeních č. 1071/2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě, č. 1072/2009 o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy a č. 1073/2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy.
(viz body 171, 180–182, 189, 190, 193, 195, 198, 206, 207)
13. Pokud dohoda mezi Unií a třetím státem stanoví, že se na mezinárodní vztahy upravené touto dohodou uplatní pravidla, která se velkou měrou překrývají se společnými pravidly Unie použitelnými na situace v rámci Společenství, je třeba mít za to, že tato dohoda může ovlivnit nebo změnit působnost těchto společných pravidel. Bez ohledu na neexistenci rozporu s uvedenými společnými pravidly totiž mohou být význam, působnost a účinnost těchto pravidel ovlivněny.
(viz bod 201)
14. Při zkoumání povahy pravomoci uzavřít mezinárodní smlouvu není třeba přihlížet k ustanovením této smlouvy, která mají mimořádně omezený dosah.
(viz bod 217)
15. V rámci zkoumání pravomoci Unie v souvislosti se závazky obsaženými v zamýšlené mezinárodní dohodě v oblasti dopravy není Protokol č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojený ke Smlouvám o EU a FEU, relevantní, jelikož se zamýšlená dohoda netýká aspektů, které upravuje hlava V třetí části Smlouvy o FEU. Totéž platí pro Protokol č. 22 o postavení Dánska připojený ke Smlouvám o EU a FEU. Na společnou obchodní politiku a společnou dopravní politiku se totiž protokol č. 21 nevztahuje. Kromě toho, případně použitelné protokoly určuje cíl a obsah dotčeného aktu, a nikoliv naopak.
(viz bod 218)
16. Kapitola 10 dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou obsahuje soubor pravidel, která mají upravit zadávání veřejných zakázek v Unii a v Singapuru tak, aby bylo zajištěno, že při řízeních o zadání takových zakázek budou dodržovány zásady zákazu diskriminace a transparentnosti. Směrnice 2014/24 o zadávání veřejných zakázek, jakož i směrnice 2014/25 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb, zavádějí soubor společných pravidel, jejichž cílem je v podstatě zaručit, aby zadávání veřejných zakázek, mimo jiné v odvětví dopravy, bylo v rámci Unie v souladu s těmito stejnými zásadami, jak je uvedeno v bodě 1 odůvodnění a v článku 18 směrnice 2014/24, stejně jako v bodě 2 odůvodnění a v článku 36 směrnice 2014/25.
Od vstupu uvedené dohody v platnost se tedy na přístup singapurských poskytovatelů k veřejným zakázkám v Unii v oblasti dopravy budou vztahovat závazky, které pokrývají tytéž prvky, jaké jsou upraveny směrnicemi 2014/24 a 2014/25. Unie má tedy na základě čl. 3 odst. 2 SFEU výlučnou vnější pravomoc v případě mezinárodních závazků obsažených v kapitole 10 dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou týkajících se veřejných zakázek na služby v oblasti dopravy, jelikož tyto závazky patří do oblasti, kterou již velkou měrou pokrývají společná pravidla Unie a mohly by ovlivnit či změnit působnost těchto pravidel.
(viz body 221–224)
17. Společnými pravidly, jejichž působnost může být dotčena nebo změněna závazky obsaženými v mezinárodní dohodě uzavřené Unií, jsou ustanovení sekundárního práva, která Unie postupně zavedla. Pokud Unie takto vykonala svou vnitřní pravomoc, musí mít souběžně výlučnou vnější pravomoc, aby se zabránilo tomu, že členské státy přijmou mezinárodní závazky, které mohou tato společná pravidla ovlivnit nebo změnit jejich působnost. Byly by popřeny úvahy, jež byly základem pravidla výlučné vnější pravomoci, pokud by působnost tohoto pravidla, v současnosti zakotveného v poslední části věty čl. 3 odst. 2 SFEU, byla rozšířena na případ, který se netýká pravidel sekundárního práva zavedených Unií v rámci výkonu vnitřní pravomoci, která jí byla svěřena Smlouvami, nýbrž pravidla primárního práva Unie přijatého autory těchto Smluv.
(viz body 233, 234)
18. Uzavření mezinárodní smlouvy v oblasti jiných než přímých zahraničních investic není za současného stavu unijního práva stanoveno legislativním aktem Unie ve smyslu čl. 3 odst. 2 SFEU. Uzavření takové smlouvy se ani nejeví být nezbytné k tomu, aby Unie mohla vykonávat svou vnitřní pravomoc, ve smyslu uvedeného ustanovení. Z toho plyne, že Unie nemá výlučnou pravomoc uzavřít mezinárodní smlouvu v rozsahu, v němž se tato smlouva týká ochrany jiných než přímých zahraničních investic.
Uzavření mezinárodní smlouvy týkající se takových investic může být naproti tomu nezbytné k dosažení cílů stanovených Smlouvami v rámci politik Unie ve smyslu čl. 216 odst. 1 SFEU. Konkrétně vzhledem k tomu, že se nelze formálně dovolávat volného pohybu kapitálu a plateb mezi členskými státy a třetími státy stanoveného v článku 63 SFEU vůči třetím státům, lze uzavření mezinárodních smluv, které přispívají k zavedení tohoto volného pohybu na recipročním základě, považovat za nezbytné k plnému dosažení tohoto volného pohybu, který je jedním z cílů hlavy IV (volný pohyb osob, služeb a kapitálu) části třetí (vnitřní politiky a činnosti Unie) Smlouvy o FEU. Tato hlava IV spadá na základě čl. 4 odst. 2 písm. a) SFEU, týkajícího se vnitřního trhu, do sdílené pravomoci Unie a členských států. Pravomoc, kterou přiznává Unii čl. 216 odst. 1 SFEU, má rovněž sdílenou povahu, jelikož čl. 4 odst. 1 SFEU stanoví, že Unie sdílí pravomoc s členskými státy, pokud jí Smlouvy svěřují pravomoc, která se netýká oblastí uvedených v článcích 3 a 6 SFEU.
(viz body 236–242)
19. Na okolnost, že Unie a třetí stát vložily do mezinárodní dohody ustanovení, ze kterého výslovně vyplývá, že dvoustranné dohody o investicích mezi členskými státy Unie a tímto třetím státem dnem vstupu této dohody uzavřené s uvedeným třetím státem na úrovni Unie v platnost zanikají a nezakládají již práva a povinnosti, nelze pohlížet tak, že zasahuje do pravomoci členských států, pokud se toto ustanovení týká oblasti, ve vztahu k níž má Unie výlučnou pravomoc. Pokud totiž Unie sjedná a uzavře se třetím státem smlouvu týkající se oblasti, vůči níž získala výlučnou pravomoc, nastupuje na místo členských států. V tomto ohledu může Unie nastoupit na místo členských států v jejich mezinárodních závazcích, pokud členské státy na Unii jednou ze zakládajících smluv přenesly pravomoci související s těmito závazky a Unie tyto pravomoci vykonává.
Z toho vyplývá, že pokud jde o výlučnou pravomoc Unie v oblasti přímých zahraničních investic, od 1. prosince 2009, kdy vstoupila v platnost Smlouva o FEU, která přiznává Unii tuto pravomoc, má Unie pravomoc schválit sama ustanovení smlouvy uzavřené mezi ní a třetím státem, které stanoví, že závazky v oblasti přímých investic obsažené ve dvoustranných smlouvách dříve uzavřených mezi členskými státy Unie a tímto třetím státem je třeba ode dne vstupu této smlouvy uzavřené Unií považovat za nahrazené touto smlouvou. V tomto ohledu mají podle čl. 2 odst. 1 SFEU členské státy zakázáno přijímat v oblastech, které spadají do výlučné pravomoci Unie, akty s právně závaznými účinky, nejsou-li k tomu Unií zmocněny. Přitom je pravda, že nařízení č. 1219/2012, kterým se stanoví přechodná úprava pro dvoustranné dohody o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi, opravňuje za striktních podmínek členské státy k zachování v platnosti, nebo i k uzavření, dvoustranných dohod v oblasti přímých investic se třetími státy, pokud neexistuje dohoda v oblasti přímých investic mezi Unií a tímto třetím státem. Jakmile však taková dohoda mezi Unií a uvedeným třetím státem vstoupí v platnost, toto oprávnění zaniká.
Argumentace, podle níž by členské státy měly mít poté, co vstoupí v platnost závazky v oblasti přímých zahraničních investic obsažené v dohodě uzavřené Unií, možnost přijmout akty, které určují osud závazků v této oblasti obsažených v dvoustranných smlouvách, jež předtím uzavřely s týmž třetím státem, tedy nemůže obstát.
(viz body 247–251)
20. Článek 351 SFEU má umožnit členským státům dodržovat práva, která mají třetí státy podle mezinárodního práva na základě starších smluv uzavřených před 1. lednem 1958 nebo pro přistupující státy přede dnem jejich přistoupení.
(viz bod 254)
21. Pravomoc Unie sjednávat mezinárodní závazky zahrnuje pravomoc doplnit tyto závazky institucionálními ustanoveními. Jejich přítomnost v dohodě nemá vliv na povahu pravomoci k jejímu uzavření. Tato ustanovení totiž mají pomocný charakter, a spadají tedy do téže pravomoci jako hmotněprávní ustanovení, která doprovázejí.
Jinak je tomu však v případě ustanovení zavádějících režim řešení sporů mezi žalující stranou jedné strany a druhou stranou ohledně zacházení, jež údajně porušuje dohodu a které údajně vedlo ke ztrátě či poškození žalující strany nebo její místně usazené společnosti. Vzhledem k tomu, že se žalující investor může rozhodnout, že podá návrh na řešení sporu v rozhodčím řízení, aniž tomu může dotyčný členský stát bránit, nemůže mít takový režim, který vyjímá spory ze soudní pravomoci členských států, ryze pomocný charakter, a nemůže být tedy zaveden bez souhlasu členských států. Schválení takového režimu nespadá do výlučné pravomoci Unie, nýbrž do sdílené pravomoci Unie a členských států.
(viz body 276, 285, 291–293)
22. Nelze mít za to, že závazky obsažené v kapitole 14 dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou, které ukládají orgánům v Unii, včetně orgánů členských států, povinnost dodržovat zásady řádné správy a účinné soudní ochrany, zasahují do pravomocí příslušejících pouze členským státům. Pravidla obsažená v uvedené kapitole totiž neobsahují žádný závazek v souvislosti se správní nebo soudní organizací členských států, nýbrž odrážejí skutečnost, že jak Unie, tak členské státy musí při uplatňování uvedené dohody dodržovat obecné zásady a základní práva Unie, jako jsou zásady řádné správy a účinné soudní ochrany.
(viz bod 284)
23. Pravomoc Unie v oblasti mezinárodních vztahů a její způsobilost uzavírat mezinárodní dohody nutně zahrnují možnost podřídit se rozhodnutím soudního orgánu vytvořeného nebo označeného podle těchto dohod, pokud jde o výklad a provádění jejich ustanovení. Stejně tak pravomoc Unie uzavírat mezinárodní dohody nezbytně zahrnuje možnost podřídit se rozhodnutím orgánu, jako je například orgán pro řešení sporů vytvořený v rámci Dohody o zřízení Světové obchodní organizace, který sice není formálně soudem, ale v podstatě plní soudní funkce.
(viz body 298, 299)