Věc T‑320/10

(zveřejnění formou výňatků)

Fürstlich Castell’sches Domänenamt Albrecht Fürst zu Castell-Castell

v.

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

„Ochranná známka Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Společenství CASTEL – Absolutní důvod pro zamítnutí – Popisný charakter – Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 207/2009 – Přípustnost – Absolutní důvod pro zamítnutí neuplatněný před odvolacím senátem – Zkoumání skutečností z úřední moci – Článek 76 odst. 1 nařízení (ES) č. 207/2009“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 13. září 2013

Ochranná známka Společenství – Procesní ustanovení – Zkoumání skutečností z úřední moci – Řízení o prohlášení neplatnosti týkající se absolutních důvodů pro zamítnutí – Přezkum omezený na dovolávané důvody

(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 7 odst. 1, články 52 a 55 a čl. 76. odst. 1)

Podle čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství při zkoumání absolutních důvodů pro zamítnutí musejí průzkumoví referenti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), a na základě odvolání odvolací senáty Úřadu zkoumat skutečnosti z moci úřední za účelem určení, zda ochranná známka, jejíž zápis je požadován, spadá pod jeden z důvodů pro zamítnutí zápisu uvedených v článku 7 téhož nařízení, či nikoliv. Z toho vyplývá, že příslušné orgány Úřadu mohou být vedeny k tomu, aby založily svá rozhodnutí na skutečnostech, které nebyly přihlašovatelem uplatněny. Úřad je povinen zkoumat z moci úřední relevantní skutečnosti, které by jej mohly vést k uplatnění absolutního důvodu pro zamítnutí.

V rámci řízení o prohlášení neplatnosti však nelze Úřad donutit k tomu, aby znovu provedl z moci úřední přezkum relevantních skutečností, které by jej mohly vést k uplatnění absolutních důvodů pro zamítnutí, provedený průzkumovým referentem. Z ustanovení článků 52 a 55 nařízení č. 207/2009 vyplývá, že se ochranná známka Společenství považuje za platnou do okamžiku, kdy ji Úřad v návaznosti na řízení o prohlášení neplatnosti prohlásí za neplatnou. Vztahuje se tedy na ni domněnka platnosti, která představuje logický důsledek kontroly, kterou provádí Úřad v rámci průzkumu přihlášky k zápisu.

Tato domněnka platnosti omezuje povinnost Úřadu, uvedenou v čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009, aby relevantní skutečnosti, které by jej mohly vést k uplatnění absolutních důvodů pro zamítnutí, zkoumal z moci úřední, na průzkum přihlášky ochranné známky Společenství provedený průzkumovými referenty Úřadu, a na základě odvolání odvolacími senáty při řízení o zápisu uvedené ochranné známky. Jelikož se přitom v rámci řízení o prohlášení neplatnosti má za to, že zapsaná ochranná známka Společenství je platná, přísluší osobě, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, aby u Úřadu uplatnila konkrétní skutečnosti, které by její platnost zpochybnily.

(viz body 26–28)