Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Curtea de Apel Oradea (Rumunsko) dne 11. května 2021 – Curtea de Apel Alba, Curtea de Apel Cluj, Tribunalul Bihor, Tribunalul Satu Mare, Tribunalul Salaj v. YF, KP, OJ, YS, SL, DB, SH
(Věc C-301/21)
Jednací jazyk: rumunština
Předkládající soud
Curtea de Apel Oradea
Účastníci původního řízení
Odvolatelé-žalovaní: Curtea de Apel Alba Iulia, Curtea de Apel Cluj, Tribunalul Bihor, Tribunalul Satu Mare, Tribunalul Sălaj
Odpůrci-žalobci: YF, KP, OJ, YS, SL, DB, SH
Další zúčastněné strany: Tribunalul Cluj, Consiliul Național pentru Combaterea Discriminării
Předběžné otázky
Musí být ustanovení čl. 9 odst. 1 směrnice [2000/78]1 , která zaručují soudní řízení „všem osobám, které se cítí poškozeny nedodržováním zásady rovného zacházení“, jakož i ustanovení obsažená v čl. 47 prvním pododstavci Listiny základních práv Evropské unie, která zaručují každému právo „na účinnou právní ochranu [a] aby jeho věc byla spravedlivě projednána“, vykládána v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava uvedená v čl. 211 písm. c) Legea dialogului social nr. 62/2011 (rumunský zákon č. 62/2011, který upravuje dialog mezi sociálními partnery), která stanoví, že tříletá lhůta pro podání žaloby na náhradu škody začíná běžet „ode dne, kdy škoda vznikla“, bez ohledu na to, zda žalobci věděli o vzniku škody (a o jejím rozsahu)?
Musí být ustanovení čl. 2 odst. 1 a 2, jakož i ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. c) in fine směrnice [2000/78] vykládána v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava obsažená v čl. 1 odst. 2 Legea-cadru nr. 330, din 5 noiembrie 2009, privind salarizarea unitară a personalului plătit din fonduri publice (rámcový zákon č. 330 ze dne 5. listopadu 2009 o jednotném odměňování zaměstnanců placených z veřejných prostředků), jak je vykládán rozsudkem č. 7/2019 (zveřejněným v Monitorul Oficial al României - Úřední věstník Rumunska - č. 343/06.05.2019) vydaným Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační soud) v řízení o opravném prostředku v zájmu zákona za okolností, kdy žalobci neměli zákonné právo požadovat zvýšení náhrady za zařazení do platové třídy v době nástupu do soudní funkce po vstupu zákona č. 330/2009 v platnost, což je normativní akt, který výslovně stanovil, že platovými nároky jsou a zůstávají výlučně nároky stanovené v [uvedeném] zákoně, což má za následek platovou diskriminaci ve vztahu k jejich kolegům, a to také na základě kritéria věku, což ve skutečnosti znamená, že pouze nejstarším soudcům, kteří nastoupili do funkce před lednem 2010 (kteří měli prospěch z rozsudků v období v letech 2006 až 2009, jejichž výrok byl v roce 2019 předmětem výkladu na základě rozsudku [Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační soud)] č. 7/2019), byly zpětně vyplaceny platové nároky (obdobné nárokům, které byly uplatněny v rámci žaloby, která je předmětem tohoto řízení), a to během měsíců prosinec 2019/leden 2020, za období 2010 až 2015, přestože v tomto období také žalobci vykonávali funkce soudců, vykonávali stejnou práci, za stejných podmínek a ve stejné instituci?
Musí být ustanovení směrnice [2000/78] vykládána v tom smyslu, že brání diskriminaci pouze tehdy, je-li založena na jednom z kritérií uvedených v článku 1 této směrnice, anebo naopak tato ustanovení, případně doplněná dalšími ustanoveními unijního práva, obecně brání tomu, aby s jedním zaměstnancem bylo z hlediska odměňování zacházeno rozdílně než s jiným zaměstnancem, pokud vykonává stejnou práci, pro stejného zaměstnavatele, ve stejném období a za stejných podmínek?
____________
1 Úř. věst. 2000 L 303, s. 16.