ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
21. března 2019(*)
„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 1999/31/ES – Článek 14 písm. b) a c) – Skládky odpadů – Stávající skládky – Porušení“
Ve věci C‑498/17,
jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 258 SFEU, podaná dne 17. srpna 2017,
Evropská komise, zastoupená G. Gattinarou a F. Thiranem, jakož i E. Sanfrutos Cano, jako zmocněnci,
žalobkyně,
proti
Italské republice, zastoupené G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s G. Palatiellem, avvocato dello Stato,
žalované,
SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),
ve složení E. Regan (zpravodaj), předseda senátu, C. Lycourgos, E. Juhász, M. Ilešič a I. Jarukaitis, soudci,
generální advokát: Y. Bot,
vedoucí soudní kanceláře: R. Schiano, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 22. listopadu 2018,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Evropská komise se svou žalobou domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Italská republika tím, že nepřijala stran skládek v Aviglianu (oblast Serre Le Brecce), Ferrandině (oblast Venita), v Genzanu di Lucania (oblast Matinella), v Latronicu (oblast Torre), v Laurii (oblast Carpineto), v Maratee (oblast Montescuro), v Moliternu (oblast Tempa La Guarella), dvě skládky v Potenze (oblast Montegrosso-Pallareta), skládky v Rapolle (oblast Albero in Piano), v Roccanově (oblast Serre), v Sant’Angelu Le Fratte (oblast Farisi), v Campotostu (oblast Reperduso), v Capistrellu (oblast Trasolero), ve Francaville (Valle Anzuca), v Aquile (oblast Ponte delle Grotte), v Andrie (D’Oria G. & C. Snc), v Canose (CO.BE.MA), v Bisceglie (CO.GE.SER), v Andrie (F.lli Acquaviva), v Trani (BAT-Igea Srl), v Torviscose (společnost Caffaro), v Atelle (oblast Cafaro), v Corletu Perticara (oblast Tempa Masone), v Marsicu Nuovo (oblast Galaino), v Matere (oblast La Martella), v Pescopaganu (oblast Domacchia), v Rioneru in Volture (oblast Ventaruolo), v Salandre (oblast Piano del Governo), v San Mauru Forte (oblast Priati), v Senise (oblast Palomabara), v Titu (oblast Aia dei Monaci), v Titu (oblast Valle del Forno), v Capestranu (oblast Tirassegno), v Castellaltu (oblast Colle Coccu), v Castelvecchiu Calvisio (oblast Termine), v Corfiniu (oblast Cannucce), v Corfiniu (oblast Case querceto), v Moscianu S. Angelo (oblast Santa Assunta), v S. Omeru (oblast Ficcadenti), v Montecorvinu Pugliano (oblast Parapoti), v San Bartolomeu in Galdo (oblast Serra Pastore), v Triviganu (dříve Cava Zof) a v Torviscose (oblast La Valletta), veškerá nezbytná opatření, aby v souladu s čl. 7 písm. g) a článkem 13 směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů (Úř. věst. 1999, L 182, s. 1; Zvl. vyd. 15/04, s. 228) byl v co nejkratším termínu ukončen provoz těch skládek, které neobdržely v souladu s článkem 8 této směrnice povolení k pokračování provozu, nebo tím, že nepřijala opatření nezbytná k tomu, aby ty z uvedených skládek, které povolení k pokračování v provozu obdržely, byly uvedeny do souladu s uvedenou směrnicí, aniž jsou dotčeny podmínky stanovené v příloze I bodu 1 téže směrnice, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 14 písm. b) a c) směrnice 1999/31.
Právní rámec
2 Článek 1 směrnice 1999/31, nadepsaný „Obecný cíl“, stanoví:
„1. Se zřetelem ke splnění požadavků směrnice [Rady] 75/442/EHS [ze dne 15. července 1975 o odpadech (Úř. věst. 1975, L 194, s. 39; Zvl. vyd. 15/01, s. 23)], zejména článků 3 a 4, si tato směrnice klade za cíl stanovit pomocí přísných technických a provozních požadavků na odpady a skládky opatření, postupy a návody pro předcházení nebo maximální omezení negativních účinků skládkování odpadů na životní prostředí, a zejména znečištění povrchových vod, podzemních vod, půdy a ovzduší a také globální účinky včetně skleníkového efektu, jakož i veškerá z toho plynoucí rizika ohrožení lidského zdraví, a to v průběhu celého životního cyklu skládky.
2. Co se týče technických charakteristik skládek, obsahuje tato směrnice, pokud jde o skládky, na které se vztahuje směrnice [Rady] 96/61/ES [ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (Úř. věst. 1996, L 257, s. 26; Zvl. vyd. 15/03, s. 80)], příslušné technické požadavky nezbytné pro uskutečnění zde uvedených obecných požadavků v konkrétních podmínkách. Příslušné požadavky dané směrnice jsou považovány za splněné, pokud jsou splněny požadavky této směrnice.“
3 Článek 7 směrnice 1999/31, nadepsaný „Žádost o povolení“, stanoví:
„Členské státy přijmou opatření, aby žádost o povolení k provozování skládky obsahovala alespoň následující údaje:
[…]
g) návrh plánu postupu uzavírání a následné péče o uzavřenou skládku;
[…]“
4 Článek 8 této směrnice, nadepsaný „Podmínky pro vydávání povolení“, stanoví:
„Členské státy přijmou opatření, aby:
a) příslušný orgán nevydal pro skládku povolení, pokud nejsou splněny následující podmínky:
i) aniž je dotčen čl. 3 odst. 4 a 5, musí být projekt skládky v souladu se všemi požadavky této směrnice včetně příloh,
ii) řízení provozu skládky je svěřeno fyzické osobě splňující technické požadavky na tuto činnost; musí být zajištěna odborná a technická průprava a školení provozovatelů a zaměstnanců skládky,
iii) skládka bude provozována takovým způsobem, aby byla přijata nezbytná opatření pro vyloučení havárií a omezení jejich důsledků,
iv) před zahájením ukládání odpadů žadatel učinil příslušná opatření formou složení finanční jistiny nebo jejího ekvivalentu, a to způsobem stanoveným členskými státy tak, aby byly splněny povinnosti (včetně ustanovení týkajících se následné péče po ukončení provozu skládky) smluvně stanovené z titulu povolení vydaného v souladu s ustanoveními této směrnice a aby byly splněny postupy spojené s ukončením provozu, požadované podle článku 13. Tato jistina nebo její ekvivalent budou drženy po dobu požadovanou s ohledem na činnosti spojené s udržováním a následnou péčí o skládku, na které byl ukončen provoz v souladu s čl. 13 písm. d). Členské státy mohou dle své volby prohlásit, že tento bod se nevztahuje na skládky inertního odpadu;
b) projekt skládky byl v souladu s příslušnými plány pro nakládání s odpady podle článku 7 směrnice 75/442/EHS;
c) před zahájením činností spojených s odstraňováním odpadů příslušný orgán provedl inspekci místa, aby se přesvědčil, že je skládka v souladu s podmínkami stanovenými v povolení, což nijak nesnižuje odpovědnost provozovatele plynoucí z povolení.“
5 Článek 13 směrnice 1999/31, nadepsaný „Postup uzavření a následné péče o skládku“, stanoví:
„Členské státy přijmou taková opatření, aby v souladu s příslušným povolením:
a) postup uzavírání skládky nebo části skládky byl zahájen:
i) pokud jsou splněny příslušné podmínky uvedené v povolení nebo
ii) po povolení příslušného orgánu, na žádost provozovatele nebo
iii) na základě odůvodněného rozhodnutí příslušného orgánu;
b) skládka nebo její část mohla být považována za definitivně uzavřenou až poté, co příslušný orgán provede konečnou inspekci na místě a vyhodnotí všechny zprávy předložené provozovatelem a udělí provozovateli souhlas s uzavřením skládky. Tento postup nijak nesnižuje odpovědnost, která pro provozovatele z povolení vyplývá;
[…]“
6 Článek 14 této směrnice, nadepsaný „Stávající skládky“, zní následovně:
„Členské státy přijmou opatření, aby povolené skládky nebo skládky, které jsou v období provádění této směrnice již provozovány, mohly nadále fungovat pouze tehdy, budou-li v nejbližší možné době zavedena dále uvedená opatření, nejpozději však osm let ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1.
a) Ve lhůtě jednoho roku ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1 provozovatel skládky zpracuje a předloží ke schválení příslušnému orgánu plán úprav místa skládky obsahující prvky uvedené v článku 8, jakož i veškerá nápravná opatření, která považuje za nutná pro splnění požadavků této směrnice s výjimkou požadavků uvedených v příloze 1 bodu 1.
b) Po předložení plánu úprav místa skládky přijme příslušný orgán konečné rozhodnutí, pokud jde o další provozování na základě zmíněného plánu a této směrnice. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby v souladu s čl. 7 písm. g) a článkem 13 byl v nejkratším termínu ukončen provoz těch skládek, které neobdržely v souladu s článkem 8 povolení k pokračování provozu.
c) Na základě schváleného plánu úprav místa skládky povolí příslušný orgán nezbytné práce a stanoví přechodné období pro uskutečnění tohoto plánu. Veškeré stávající skládky, s výjimkou skládek uvedených v příloze I bodu 1, musí být ve lhůtě osmi let ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1 v souladu s požadavky této směrnice.
d) i) Ve lhůtě jednoho roku ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1 se články 4, 5 a 11 jakož i příloha II použijí na skládky nebezpečného odpadu.
ii) Po dobu tří let ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1 se článek 6 použije na skládky nebezpečného odpadu.“
7 Článek 18 uvedené směrnice, nadepsaný „Provedení“, v odst. 1 stanoví:
„Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do dvou let od vstupu této směrnice v platnost. Neprodleně o tom uvědomí Komisi.
[…]“
8 Směrnice 1999/31 vstoupila podle svého článku 19 v platnost dne 16. července 1999.
Postup před zahájením soudního řízení
9 Po několika výměnách korespondence s italskými orgány Komise zaslala dne 28. února 2012 Italské republice výzvu dopisem na základě článku 258 SFEU, v níž uvedla, že se v tomto členském státě nachází 102 stávajících skládek fungujících v rozporu s článkem 14 směrnice 1999/31.
10 Italské orgány ve svých dopisech ze dne 11. května a 8. června 2012 zmínily 46 stávajících skládek ve smyslu uvedeného článku 14.
11 Komise vydala dne 22. listopadu 2012 odůvodněné stanovisko, na které Italská republika odpověděla dne 24. ledna 2013, 3. března a 4. července 2014.
12 S ohledem na některé nepřesnosti v odpovědích poskytnutých italskými orgány a v návaznosti na rozsudek ze dne 2. prosince 2014, Komise v. Itálie (C‑196/13, EU:C:2014:2407), v němž Soudní dvůr určil, že Italská republika porušila čl. 260 odst. 1 SFEU, pokud jde zejména o některé stávající skládky ve smyslu článku 14 směrnice 1999/31, zaslala Komise dne 19. června 2015 dodatečné odůvodněné stanovisko, v němž upřesnila rozdíl mezi řízením o nesplnění povinnosti, o které jde v projednávané věci, a řízením o nesplnění povinnosti, které vedlo k uvedenému rozsudku. Komise v něm uvedla, že se posledně uvedené řízení týkalo povinnosti příslušných orgánů přijmout rozhodnutí týkající se každé z dotčených skládek, jehož předmětem je buď povolení dané těmto skládkám k pokračování provozu, anebo ukončení jejich provozu v souladu s článkem 14 směrnice 1999/31. Upřesnila, že řízení dotčené v projednávané věci se naproti tomu týká tzv. povinností „dokončení“, a to povinností provést opatření, která dotčený členský stát již přijal a jejichž předmětem může být podle dotyčných skládek jak povolení k pokračování provozu poskytnuté pro dotčenou skládku, tak ukončení jejího provozu. Podle Komise tyto povinnosti dokončení tedy v závislosti na dotyčné skládce spočívají jak v zavedení nezbytných opatření k ukončení jejího provozu v souladu s čl. 14 písm. b) druhou větou této směrnice, tak v přijetí opatření nezbytných k tomu, aby tato skládka byla uvedena do souladu s uvedenou směrnicí v případech, kdy bylo pro tuto skládku vydáno povolení, aby pokračovala v provozu na základě čl. 14 písm. c) téže směrnice.
13 V návaznosti na dodatečné odůvodněné stanovisko Komise poskytla Italské republice lhůtu do 19. října 2015, aby na něj odpověděla, což Italská republika učinila v dopisech ze dne 20. října 2015, 9. září 2016, 13. ledna a 12. dubna 2017.
14 V odpovědi ze dne 9. září 2016 poskytla Italská republika úplný seznam stávajících skládek, rozvržených podle regionů, a zmínila další čtyři stávající skládky, které však nejsou předmětem tohoto řízení vzhledem k tomu, že nebyly zohledněny ve výzvě dopisem.
15 S ohledem na odpovědi, které Italská republika poskytla na dodatečné odůvodněné stanovisko dne 13. ledna a 12. dubna 2017, Komise uvedla, že šest skládek bylo uvedeno do souladu se směrnicí 1999/31.
16 Komise se však rozhodla podat projednávanou žalobu, jelikož měla za to, že 44 skládek stále není v souladu se směrnicí 1999/31.
K žalobě
Argumentace účastnic řízení
17 Komise připomíná, že podle článku 14 směrnice 1999/31 jsou členské státy povinny přijmout opatření k tomu, aby stávající skládky, tj. skládky, které obdržely povolení nebo skládky, které již byly v provozu před 16. červencem 2001, mohly fungovat nadále i po 16. červenci 2009 pouze tehdy, budou-li opatření uvedená v čl. 14 písm. b) a c) této směrnice zavedena v co nejkratším termínu. Podle Komise tak tento článek zavádí přechodný režim, který má zaručit to, aby stávající skládky byly urychleně uvedeny do souladu s požadavky uvedené směrnice.
18 Komise upřesňuje, že toto řízení o nesplnění povinnosti se týká pouze povinností dokončení, jejichž účelem je, aby nejpozději do 16. července 2009 byla uskutečněna opatření nezbytná k ukončení provozu stávajících skládek v souladu s čl. 14 písm. b) druhou větou směrnice 1999/31, nebo aby byla uskutečněna opatření nezbytná k tomu, aby stávající skládky, které obdržely povolení k pokračování provozu na základě čl. 14 písm. c) uvedené směrnice, byly uvedeny do souladu s požadavky této směrnice.
19 Pokud jde zaprvé o stávající skládky, které neobdržely povolení k pokračování provozu podle čl. 14 písm. b) druhé věty směrnice 1999/31, měla Italská republika přijmout opatření nezbytná k tomu, aby k ukončení jejich provozu v souladu s čl. 7 písm. g) a s článkem 13 této směrnice došlo v co nejkratším termínu, nejpozději pak 16. července 2009.
20 Zadruhé, pokud jde o stávající skládky, pro které bylo vydáno povolení k pokračování provozu, čl. 14 písm. c) uvedené směrnice stanoví, že byl-li plán úprav schválen, a bylo-li tedy vydáno povolení k pokračování provozu, musí příslušné orgány zajistit, aby veškeré tyto skládky byly v souladu s požadavky téže směrnice nejpozději 16. července 2009.
21 Komise v tomto kontextu poukazuje na určitou nejednoznačnost, pokud jde o opatření přijatá italskými orgány, jelikož tyto orgány v některých případech nejprve rozhodly o přijetí plánu úprav, a pokračování provozu dotyčné skládky tedy povolily, přičemž následně rozhodly o ukončení jejího provozu. Výraz „úprava“ byl podle Komise rovněž používán i v případech skládek, u nichž byla vydána rozhodnutí o ukončení provozu. Pokud jde o 22 ze 44 skládek dotčených projednávanou žalobou, je tak podle ní nemožné jednoznačně definovat, zda jde o ukončení provozu, nebo o pokračování provozu.
22 V každém případě Komise konstatuje, že pokud jde o 44 dotčených skládek, buď ke dni 19. října 2015, stanovenému v dodatečném odůvodněném stanovisku, nebyly provedeny práce nezbytné k tomu, aby skládky, jejichž provoz měl pokračovat, byly uvedeny do souladu se směrnicí 1999/31, anebo v rozporu s čl. 14 písm. b) a c) této směrnice nebyla přijata opatření nezbytná k tomu, aby skládky, jejichž povolení k provozu nebylo prodlouženo, ukončily svůj provoz.
23 Italská republika tvrzení Komise zpochybňuje. Pokud jde o údajné porušení povinnosti, uložené v čl. 14 písm. b) a c) uvedené směrnice, přijmout konečné rozhodnutí týkající se dosažení souladu se směrnicí nebo ukončení provozu stávajících skládek a o nejednoznačnost, pokud jde o opatření přijatá italskými orgány, Italská republika uvádí, že jednak příslušné orgány přijaly konečné rozhodnutí ukládající ukončení provozu 18 z 22 skládek, kdežto v případě dalších čtyř skládek nacházejících se v regionu Apulie byla vydána konečná rozhodnutí stanovící jejich uvedení do souladu s ustanoveními téže směrnice, a jednak Komise stran 22 dalších skládek, které identifikovala, nezpochybňuje platnost konečných opatření o ukončení provozu přijatých příslušnými orgány, ale pouze nesplnění povinnosti dokončit práce na ukončení provozu před uplynutím lhůty stanovené na 16. července 2009.
24 V řadě případů podle Italské republiky příslušné orgány nejprve uložily úpravy dotyčné skládky a povolily její provoz, načež rozhodly o konečném ukončení provozu této skládky, jelikož ve stanovených lhůtách nedošlo k dosažení souladu se směrnicí nebo došlo k ukončení činnosti. Konečné ukončení provozu dotyčné skládky tedy v tomto případě bylo podle ní uskutečněno na základě ustanovení stanovených v jednotném aktu, který schválil jak plán úprav, tak plán ukončení provozu, což vysvětluje údajnou nejednoznačnost, pokud jde o rozhodnutí uváděná italskými orgány, přičemž tato nejednoznačnost je pouze formální.
Závěry Soudního dvora
25 Článek 14 směrnice 1999/31 stanoví, že členské státy musí přijmout opatření, aby povolené skládky nebo skládky, které jsou v období provádění této směrnice již provozovány, to znamená nejpozději 16. července 2001, mohly nadále fungovat pouze tehdy, budou-li v nejbližší možné době, nejpozději 16. července 2009, zavedena veškerá opatření uvedená v tomto článku.
26 Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že uvedený článek 14 zavádí odchylný přechodný režim, aby tyto skládky byly uvedeny do souladu s novými požadavky v oblasti životního prostředí (rozsudek ze dne 25. února 2016, Komise v. Španělsko, C‑454/14, nezveřejněný, EU:C:2016:117, bod 36 a citovaná judikatura).
27 Článek 14 písm. b) směrnice 1999/31 konkrétně vyžaduje, aby jednak příslušný orgán přijal konečné rozhodnutí, pokud jde o další provozování na základě plánu úprav a této směrnice, a jednak členské státy přijaly nezbytná opatření, aby byl v co nejkratším termínu ukončen provoz těch skládek, které neobdržely v souladu s článkem 8 uvedené směrnice povolení k pokračování provozu.
28 Článek 14 písm. c) směrnice 1999/31 v podstatě stanoví, že na základě schváleného plánu úprav místa skládky povolí příslušný orgán nezbytné práce a stanoví přechodné období pro uskutečnění tohoto plánu, přičemž je blíže uvedeno, že jakákoli stávající skládka musí být v souladu s požadavky této směrnice do 16. července 2009.
29 K určení toho, že došlo k nesplnění povinností na základě uvedené směrnice, se musí existence takového nesplnění podle ustálené judikatury Soudního dvora posuzovat vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, takže změny, ke kterým došlo následně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu (rozsudek ze dne 18. října 2018, Komise v. Rumunsko, C‑301/17, nezveřejněný, EU:C:2018:846, bod 42 a citovaná judikatura).
30 V projednávané věci je rozhodným datem den, který byl stanoven v doplňujícím odůvodněném stanovisku, a sice 19. říjen 2015.
31 Je zajisté pravda, že Italská republika přijala opatření za účelem buď ukončení provozu skládek, které neobdržely povolení k pokračování provozu, anebo provedení nezbytných prací v souladu s plány úprav skládek, které schválily příslušné orgány.
32 Mezi účastnicemi řízení je však nesporné, že zaprvé skládky v Aviglianu (oblast Serre Le Brecce), Ferrandině (oblast Venita), v Genzanu di Lucania (oblast Matinella), v Latronicu (oblast Torre), v Laurii (oblast Carpineto), v Maratee (oblast Montescuro), v Moliternu (oblast Tempa La Guarella), v Potenze (oblast Montegrosso-Pallareta), v Rapolle (oblast Albero in Piano), v Sant’Angelu Le Fratte (oblast Farisi), v Capistrellu (oblast Trasolero), ve Francaville (Valle Anzuca), v Aquile (oblast Ponte delle Grotte), v Canose (CO.BE.MA), v Torviscose (společnost Caffaro), v Corletu Perticara (oblast Tempa Masone), v Marsicu Nuovo (oblast Galaino), v Matere (oblast La Martella), v Rioneru in Volture (oblast Ventaruolo), v Salandre (oblast Piano del Governo), v Senise (oblast Palomabara), v Titu (oblast Aia dei Monaci), v Capestranu (oblast Tirassegno), v Castellaltu (oblast Colle Coccu), v Castelvecchiu Calvisio (oblast Termine), v Corfiniu (oblast Cannucce), v Corfiniu (oblast Case querceto), v Moscianu S. Angelo (oblast Santa Assunta), v S. Omeru (oblast Ficcadenti), v Montecorvinu Pugliano (oblast Parapoti) a v Torviscose (oblast La Valletta) neukončily v souladu se směrnicí 1999/31 provoz ke dni 19. října 2015, a ke dni podání projednávané žaloby stále nebyly v souladu s touto směrnicí.
33 Pokud jde zadruhé o skládky v Andrie (D’Oria G. & C. Snc), v Bisceglie (CO.GE.SER), v Andrie (F.lli Acquaviva), v Trani (BAT-Igea), v Atelle (oblast Cafaro), v Pescopaganu (oblast Domacchia) a v Titu (oblast Valle del Forno), účastnice řízení na jednání potvrdily, že práce na tom, aby tyto skládky byly uvedeny do souladu s uvedenou směrnicí, byly dokončeny v průběhu let 2017 a 2018, tedy po 19. říjnu 2015.
34 Zatřetí, pokud jde o skládky v Potenze (oblast Montegrosso-Pallareta), v Roccanově (oblast Serre), v Campotostu (oblast Reperduso), v San Mauru Forte (oblast Priati), v San Bartolomeu in Galdo (oblast Serra Pastore) a v Triviganu (dříve Cava Zof), Italská republika na jednání uvedla, že tyto skládky jsou v souladu se směrnicí 1999/31. I za předpokladu, že Komisi bylo umožněno seznámit se s dokumenty, které Italská republika předložila den před konáním jednání, jejichž účelem je prokázat, že tyto skládky byly skutečně uvedeny do souladu s touto směrnicí, což ostatně zpochybnila, je však třeba uvést, že je nesporné, že k tomuto uvedení do souladu se směrnicí, za předpokladu, že je prokázáno, došlo po 19. říjnu 2015.
35 Konečně pokud jde o argumenty, které Italská republika uvedla k vysvětlení nesplnění svých povinností na základě směrnice 1999/31, je třeba poznamenat, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se členský stát nemůže dovolávat situací ve svém vnitrostátním právním řádu coby důvodu, proč nesplnil povinnosti a nedodržel lhůty vyplývající z unijního práva (rozsudek ze dne 18. října 2018, Komise v. Rumunsko, C‑301/17, nezveřejněný, EU:C:2018:846, bod 45 a citovaná judikatura).
36 Je proto třeba mít za to, že žaloba podaná Komisí je opodstatněná.
37 S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba určit, že Italská republika tím, že nepřijala stran skládek v Aviglianu (oblast Serre Le Brecce), Ferrandině (oblast Venita), v Genzanu di Lucania (oblast Matinella), v Latronicu (oblast Torre), v Laurii (oblast Carpineto), v Maratee (oblast Montescuro), v Moliternu (oblast Tempa La Guarella), dvě skládky v Potenze (oblast Montegrosso-Pallareta), skládky v Rapolle (oblast Albero in Piano), v Roccanově (oblast Serre), v Sant’Angelu Le Fratte (oblast Farisi), v Campotostu (oblast Reperduso), v Capistrellu (oblast Trasolero), ve Francaville (Valle Anzuca), v Aquile (oblast Ponte delle Grotte), v Andrie (D’Oria G. & C. Snc), v Canose (CO.BE.MA), v Bisceglie (CO.GE.SER), v Andrie (F.lli Acquaviva), v Trani (BAT-Igea Srl), v Torviscose (společnost Caffaro), v Atelle (oblast Cafaro), v Corletu Perticara (oblast Tempa Masone), v Marsicu Nuovo (oblast Galaino), v Matere (oblast La Martella), v Pescopaganu (oblast Domacchia), v Rioneru in Volture (oblast Ventaruolo), v Salandre (oblast Piano del Governo), v San Mauru Forte (oblast Priati), v Senise (oblast Palomabara), v Titu (oblast Aia dei Monaci), v Titu (oblast Valle del Forno), v Capestranu (oblast Tirassegno), v Castellaltu (oblast Colle Coccu), v Castelvecchiu Calvisio (oblast Termine), v Corfiniu (oblast Cannucce), v Corfiniu (oblast Case querceto), v Moscianu S. Angelo (oblast Santa Assunta), v S. Omeru (oblast Ficcadenti), v Montecorvinu Pugliano (oblast Parapoti), v San Bartolomeu in Galdo (oblast Serra Pastore), v Triviganu (dříve Cava Zof) a v Torviscose (oblast La Valletta), veškerá nezbytná opatření, aby v souladu s čl. 7 písm. g) a článkem 13 směrnice 1999/31 byl co v nejkratším termínu ukončen provoz těch skládek, které neobdržely v souladu s článkem 8 této směrnice povolení k pokračování provozu, nebo tím, že nepřijala opatření nezbytná k tomu, aby ty z uvedených skládek, které povolení k pokračování v provozu obdržely, byly uvedeny do souladu s uvedenou směrnicí, aniž jsou dotčeny podmínky stanovené v příloze I bodu 1 téže směrnice, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 14 písm. b) a c) směrnice 1999/31.
K nákladům řízení
38 Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Italská republika neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
1) Italská republika tím, že nepřijala stran skládek v Aviglianu (oblast Serre Le Brecce), Ferrandině (oblast Venita), v Genzanu di Lucania (oblast Matinella), v Latronicu (oblast Torre), v Laurii (oblast Carpineto), v Maratee (oblast Montescuro), v Moliternu (oblast Tempa La Guarella), dvě skládky v Potenze (oblast Montegrosso-Pallareta), skládky v Rapolle (oblast Albero in Piano), v Roccanově (oblast Serre), v Sant’Angelu Le Fratte (oblast Farisi), v Campotostu (oblast Reperduso), v Capistrellu (oblast Trasolero), ve Francaville (Valle Anzuca), v Aquile (oblast Ponte delle Grotte), v Andrie (D’Oria G. & C. Snc), v Canose (CO.BE.MA), v Bisceglie (CO.GE.SER), v Andrie (F.lli Acquaviva), v Trani (BAT-Igea Srl), v Torviscose (společnost Caffaro), v Atelle (oblast Cafaro), v Corletu Perticara (oblast Tempa Masone), v Marsicu Nuovo (oblast Galaino), v Matere (oblast La Martella), v Pescopaganu (oblast Domacchia), v Rioneru in Volture (oblast Ventaruolo), v Salandre (oblast Piano del Governo), v San Mauru Forte (oblast Priati), v Senise (oblast Palomabara), v Titu (oblast Aia dei Monaci), v Titu (oblast Valle del Forno), v Capestranu (oblast Tirassegno), v Castellaltu (oblast Colle Coccu), v Castelvecchiu Calvisio (oblast Termine), v Corfiniu (oblast Cannucce), v Corfiniu (oblast Case querceto), v Moscianu S. Angelo (oblast Santa Assunta), v S. Omeru (oblast Ficcadenti), v Montecorvinu Pugliano (oblast Parapoti), v San Bartolomeu in Galdo (oblast Serra Pastore), v Triviganu (dříve Cava Zof) a v Torviscose (oblast La Valletta), veškerá nezbytná opatření, aby v souladu s čl. 7 písm. g) a článkem 13 směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů byl v co nejkratším termínu ukončen provoz těch skládek, které neobdržely v souladu s článkem 8 této směrnice povolení k pokračování provozu, nebo tím, že nepřijala opatření nezbytná k tomu, aby ty z uvedených skládek, které povolení k pokračování v provozu obdržely, byly uvedeny do souladu s uvedenou směrnicí, aniž jsou dotčeny podmínky stanovené v příloze I bodu 1 téže směrnice, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 14 písm. b) a c) směrnice 1999/31.
2) Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy.