Věc T‑120/14
PT Ciliandra Perkasa
v.
Rada Evropské unie
„Dumping – Dovoz bionafty pocházející z Indonésie – Konečné antidumpingové clo – Článek 2 odst. 5 nařízení (ES) č. 1225/2009 – Běžná hodnota – Výrobní náklady“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (devátého senátu) ze dne 15. září 2016
1. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Určení běžné hodnoty – Použití početně zjištěné hodnoty – Výpočet výrobních nákladů na základě účetních záznamů – Odchylka – Náklady spojené s výrobou a prodejem šetřeného výrobku, které se přiměřeně neodrážely v těchto záznamech – Důkazní břemeno, které nesou orgány – Soudní přezkum – Rozsah
(Nařízení Rady č. 1972/2002, bod 4 odůvodnění, a č. 1225/2009, čl. 2 odst. 3 druhý pododstavec a odst. 5 první a druhý pododstavec)
2. Žaloba na neplatnost – Předmět – Částečné zrušení – Podmínka – Oddělitelná povaha napadených ustanovení – Ustanovení nařízení ukládající konečné antidumpingové clo – Zrušení vedoucí ke změně podstaty nařízení
(Článek 263 SFEU; nařízení Rady č. 1194/2013, článek 1)
1. Cílem prvního a druhého pododstavce čl. 2 odst. 5 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, je zajistit, aby náklady spojené s výrobou a prodejem obdobného výrobku zvolené v rámci výpočtu běžné hodnoty uvedeného výrobku odrážely náklady, které by výrobce vynaložil na domácím trhu země vývozu.
Ze znění čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního antidumpingového nařízení mimoto vyplývá, že účetní záznamy vedené stranou, která je předmětem šetření, představují prvotní zdroj informací při stanovování výrobních nákladů obdobného výrobku a že použití údajů uvedených v dotčených záznamech představuje pravidlo a jejich úprava či nahrazení jiným přijatelným základem výjimku. Tento režim výjimky musí být vykládán restriktivně.
Bod 4 odůvodnění nařízení č. 1972/2002, kterým se mění předchozí základní antidumpingové nařízení č. 384/96 a které zavedlo ustanovení odpovídající čl. 2 odst. 5 druhému pododstavci základního antidumpingového nařízení do tohoto posledně uvedeného nařízení, stanoví možnost použití čl. 2 odst. 5 základního antidumpingového nařízení zejména v případě, kdy prodej obdobných výrobků neumožňuje v důsledku zkreslení přiměřené srovnání. Z toho rovněž vyplývá, že k takové situaci může zejména dojít, pokud na trhu existuje taková zvláštní situace, jaká je zmíněna v čl. 2 odst. 3 druhém pododstavci základního antidumpingového nařízení, týkající se uměle nízkých cen dotčeného výrobku, aniž je tento typ situace omezen na případy, kdy existuje přímá úprava cen obdobného výrobku nebo jeho suroviny vyvážejícím státem.
Naproti tomu mohou opatření orgánů veřejné správy vyvážejícího státu vést orgány při výpočtu běžné hodnoty obdobného výrobku k nezohlednění cen surovin uvedených v účetních záznamech vedených stranami, které jsou předmětem šetření, pouze pokud citelně zkreslují ceny uvedených surovin. Jiný výklad režimu výjimky upravené v čl. 2 odst. 5 základního antidumpingového nařízení může totiž nepřiměřeně zasahovat do zásady, podle níž představují uvedené záznamy prvotní zdroj informací při stanovování výrobních nákladů uvedeného výrobku.
Pokud jde dále o důkazní břemeno týkající se existence údajů odůvodňujících použití čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního antidumpingového nařízení, je na orgánech, pokud považují za nutné nezohlednit výrobní náklady uvedené v účetních záznamech vedených stranou, která je předmětem šetření, a nahradit je jinou cenou považovanou za přiměřenou, aby vycházely z přímých důkazů nebo přinejmenším nepřímých důkazů, jež umožňují prokázat existenci faktoru, na jehož základě se úprava provádí. Proto vzhledem ke skutečnosti, že nezohlednění výrobních nákladů obdobného výrobku uvedeného v účetních záznamech vedených stranou, která je předmětem šetření, při výpočtu běžné hodnoty obdobného výrobku, spadá pod režim výjimky, pak pokud zkreslení namítané orgány nevyplývá přímo ze státního opatření, které k němu vedlo, ale z účinků, které má mít uvedené opatření na trh, musí orgány objasnit fungování dotčeného trhu a prokázat konkrétní účinky tohoto opatření na tento trh, a nikoli se opírat o pouhé domněnky.
Přezkum Tribunálu, který se omezuje na zjištění toho, zda skutečnosti, na kterých orgány Unie založily svá zjištění, jsou takové povahy, že mohou podpořit závěry, které z nich vyvodily, v tomto ohledu nezasahuje do jejich široké posuzovací pravomoci v oblasti obchodní politiky.
(viz body 47–49, 59, 61–63, 76)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 80–82)