Věc C‑277/11

M.

v.

Minister for Justice, Equality and Law Reform a další

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce
podaná High Court (Irsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Společný evropský azylový systém – Směrnice 2004/83/ ES – Minimální normy týkající se podmínek přiznávání postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany – Článek 4 odst. 1 druhá věta – Spolupráce členského státu s žadatelem k posouzení významných náležitostí žádosti – Rozsah – Bezvadnost vnitrostátního postupu uplatňovaného při vyřizování žádosti o podpůrnou ochranu po odmítnutí žádosti o přiznání postavení uprchlíka – Dodržování základních práv – Právo být slyšen“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 22. listopadu 2012

Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Postavení uprchlíka nebo podpůrná ochrana – Směrnice 2004/83 – Vnitrostátní předpisy zavádějící dvě odlišná na sebe navazující řízení pro přezkum žádosti o azyl a žádosti o podpůrnou ochranu – Povinnost zajistit právo být slyšen v rámci každého z uvedených řízení

(Směrnice Rady 204/83, čl. 4 odst. 1)

Požadavek spolupráce dotyčného členského státu s žadatelem o azyl, tak jak je upraven v čl. 4 odst. 1 druhé větě směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, nemůže být vykládán v tom smyslu, že za předpokladu, že cizinec žádá o přiznání statusu podpůrné ochrany poté, co mu nebylo přiznáno postavení uprchlíka, a že příslušný vnitrostátní orgán hodlá rovněž tuto druhou žádost zamítnout, by byl tento orgán povinen před přijetím svého rozhodnutí dotyčného informovat o chystaném zamítnutí jeho žádosti, a sdělit mu argumenty, na jejichž základě hodlá jeho žádost zamítnout, aby tak uvedený žadatel mohl v tomto ohledu uplatnit své stanovisko.

Avšak jedná‑li se o režim, jako je režim zavedený předmětnou vnitrostátní právní úpravou v původním řízení, charakterizovaný existencí dvou odlišných na sebe navazujících řízení k přezkumu žádosti o přiznání postavení uprchlíka a následné žádosti o podpůrnou ochranu, náleží předkládajícímu soudu zajistit v rámci každého z těchto řízení dodržování základních práv žadatele, a konkrétně práva být slyšen v tom smyslu, že mu musí být umožněno užitečně vyjádřit své stanovisko před přijetím každého rozhodnutí o nepřiznání požadované ochrany. Okolnost, že již dotčená osoba byla platně vyslechnuta při šetření její žádosti o přiznání postavení uprchlíka, v takovémto režimu neznamená, že by bylo možné tuto náležitost opomíjet v rámci řízení o žádosti o podpůrnou ochranu.

Právo být slyšen v každém řízení, které je zakotveno v článcích 41, 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie, se musí uplatnit v každém řízení, které může vést k přijetí aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení dotčené osoby a uvedené právo je třeba dodržovat i v případě, že příslušná právní úprava takový požadavek výslovně nestanoví. V důsledku toho se dané právo musí plně uplatnit v řízení k přezkoumání žádosti o přiznání mezinárodní ochrany vedeném příslušným vnitrostátním orgánem podle pravidel přijatých v rámci společného evropského azylového systému. Pokud se členský stát rozhodl zavést dvě odlišná na sebe navazující řízení pro přezkum žádosti o azyl a žádosti o podpůrnou ochranu, je třeba, aby vzhledem ke své zásadní povaze bylo právo být slyšen plně zaručeno v rámci každého z těchto dvou řízení.

(viz body 74, 82, 85, 86, 89, 91, 95 a výrok)