Věc T‑158/10
The Dow Chemical Company
v.
Rada Evropské unie
„Dumping – Dovoz ethanolaminů pocházejících ze Spojených států – Konečné antidumpingové clo – Pozbytí platnosti antidumpingových opatření – Přezkum – Pravděpodobnost pokračujícího nebo opětovného výskytu dumpingu – Článek 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009“
Shrnutí rozsudku
1. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Řízení o přezkumu opatření před pozbytím platnosti – Zachování antidumpingového opatření – Podmínky
(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 11 odst. 2 první pododstavec)
2. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Řízení o přezkumu opatření před pozbytím platnosti – Zachování antidumpingového opatření – Podmínky
(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 1 a čl. 11 odst. 2)
3. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Řízení o přezkumu opatření před pozbytím platnosti – Možnost změnit dotyčná opatření – Neexistence
(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 11 odst. 2)
4. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Řízení o přezkumu opatření před pozbytím platnosti – Zachování antidumpingového opatření – Pokračování dumpingu – Pojem
(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 11 odst. 2)
1. Z čl. 11 odst. 2 prvního pododstavce základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 nejprve vyplývá, že je pravidlem, že antidumpingové opatření pozbude po pěti letech platnost, zatímco zachování opatření je výjimkou. Zachování takového opatření dále závisí na výsledku posouzení důsledků pozbytí jeho platnosti, tedy na prognóze zakládající se na domněnkách ohledně budoucího vývoje situace dotčeného trhu. Konečně z tohoto ustanovení vyplývá, že pouhá možnost pokračování nebo obnovy dumpingu a újmy nestačí k odůvodnění zachování opatření, neboť toto závisí na tom, zda byla pravděpodobnost pokračování nebo obnovy dumpingu a újmy skutečně konstatována na základě přezkumu příslušných orgánů.
(viz bod 22)
2. Pojem „dumping“ převzatý do čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 není definován. S ohledem na strukturu tohoto nařízení, a neexistuje-li údaj o opaku, je však třeba se domnívat, že pojem „dumping“, který je uveden ve zmíněném čl. 11 odst. 2, má stejný význam jako pojem „dumping“ definovaný v článku 1 tohoto nařízení, který se týká „zásad“.
Dumping se ve smyslu článku 1 základního nařízení, zejména odstavců 1 a 2 tohoto článku, týká výrobku, jenž byl propuštěn do volného oběhu v Unii. Jestliže je uvedený výrobek předmětem dumpingu a působí újmu, mohu orgány při splnění dalších podmínek uložit antidumpingová opatření.
(viz body 40–41)
3. V rámci čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 mohou orgány platná opatření zachovat nebo je nechat pozbýt platnosti. Nemohou uvedená opatření změnit, aby zohlednily především skutečnost, že určité podniky dumping nepraktikovaly.
(viz bod 43)
4. Pojem pokračování dumpingu uvedený v čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 pokrývá dumping, jehož předmětem byl dotyčný výrobek pocházející ze třetí země, a nikoli dumping praktikovaný některými podniky.
V tomto ohledu se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že dospěla k závěru o přetrvávání dumpingu během období přezkumného šetření, a tím, že na tomto základě konstatovala pravděpodobnost pokračování dumpingu, když dovoz žalobkyně představoval v období přezkumného šetření podstatnou většinu dovozu ze třetí země a byl uskutečněn bez dumpingu. Jelikož mělo být konstatováno, že vážené průměrné rozpětí pro dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z této třetí země bylo záporné, Rada nemohla dospět k závěru, že dumping během období přezkumného šetření přetrvával, ani že bylo pravděpodobné, že bude pokračovat. Rada tedy měla za těchto podmínek prokázat, že je pravděpodobné, že se dumping obnoví.
(viz body 44–45, 47)