ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

16. května 2013

Věc F‑104/10

Mario Alberto de Pretis Cagnodo

Serena Trampuz de Pretis Cagnodo

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Sociální zabezpečení – Závažná nemoc – Pojem – Hospitalizace – Převzetí výdajů – Přímá platba zúčtovací kanceláří – Neexistence stropů pro výdaje na ubytování v obecných prováděcích předpisech (OPP) – Povinnost informovat předem pojištěnce v případě nepřiměřené faktury“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se M. A. de Pretis Cagnodo a jeho manželka S. Trampuz de Pretis Cagnodo domáhají zrušení rozhodnutí zúčtovací kanceláře v Ispra (Itálie) (dále jen „zúčtovací kancelář“) společného systému nemocenského pojištění (dále jen „SSNP“), jak vyplývají z potvrzení o platbě č. 10 ze dne 1. října 2009, kterými bylo zamítnuto úplné proplacení výdajů za hospitalizaci žalobkyně vzniklých v období od 13. února 2009 do 25. března 2009 a rozhodnuto, že žalobce sám uhradí částku 28 800 eur z titulu výdajů na ubytování během hospitalizace považovaných za nadměrné

Rozhodnutí:      Rozhodnutí zúčtovací kanceláře v Ispra (Itálie), jak vyplývá z potvrzení o platbě č. 10 ze dne 1. října 2009, že M. A. de Pretis Cagnodo sám uhradí částku 28 800 eur z titulu výdajů za ubytování S. Trampuz de Pretis Cagnodo, jež jsou považovány za nadměrné, se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská komise ponese veškeré vlastní náklady řízení a nahradí veškeré náklady řízení vynaložené M. A. de Pretis Cagnodem a S. Trampuz de Pretis Cagnodo.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Aktivní legitimace – Osoby, na které se vztahuje služební řád – Pojem – Manžel či manželka bývalého úředníka – Zahrnutí

(Služební řád, čl. 72 odst. 1 první pododstavec a článek 90)

2.      Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Jasný a přesný popis žalobních důvodů – Pružný výklad

[Statut Soudního dvora, čl. 19 čtvrtý pododstavec a příloha I, čl. 7 odst. 1; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 35 odst. 1 písm. e)]

3.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Nemocenské pojištění – Nemoci uznané za „srovnatelně závažné“ s těmi, které jsou výslovně uvedeny v článku 72 služebního řádu – Kritéria stanovená Komisí – Kumulativní charakter

(Služební řád, článek 72)

4.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Nemocenské pojištění – Závažná nemoc – Neuznání – Soudní přezkum – Mez – Zpochybnění řádně vystavených lékařských posudků

(Služební řád, čl. 72 odst. 1, články 73 a 78)

5.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Nemocenské pojištění – Léčebné výdaje – Úhrada výdajů – Převzetí výdajů na hospitalizaci – Povinnost přiložit k žádosti o převzetí výdajů rozpočet uznatelných výdajů – Neexistence

(Pravidla týkající se nemocenského pojištění, článek 52)

6.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Nemocenské pojištění – Léčebné výdaje – Úhrada výdajů – Povinnosti orgánů – Dodržování zásady řádné správy a povinnosti jednat s náležitou péčí v případě nepřiměřené faktury – Rozsah

(Služební řád, článek 72; pravidla týkající se nemocenského pojištění, články 43 a 52; nařízení Rady č. 1605/2002, článek 27)

1.      Orgán nemůže platně tvrdit, že manžel či manželka bývalého úředníka nemá právní zájem na tom, aby při znalosti věci sám předložil či sama předložila vyjádření k rozhodnutí o zamítnutí úhrady jeho či jejích výdajů na hospitalizaci, nebo dokonce podal či podala proti uvedenému rozhodnutí stížnost. Z článku 72 odst. 1 prvního odstavce služebního řádu totiž vyplývá, že manžel či manželka bývalého úředníka je pojištěn či pojištěna pro případ nemoci. Z toho plyne, že uvedený manžel či manželka je osobou, na kterou se služební řád vztahuje, ve smyslu článku 90 tohoto služebního řádu a může buď předložit orgánu oprávněnému ke jmenování žádost, aby vydal v její věci rozhodnutí, nebo se na něj obrátit se stížností na opatření, které se jí nepříznivě dotýká.

(viz body 51 a 56)

2.      Podle čl. 35 odst. 1 písm. e) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musí žaloba obsahovat předmět sporu, jakož i žalobní důvody a uplatňované skutkové a právní argumenty. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné pro to, aby umožnily žalovanému připravit svou obranu a Soudu rozhodnout o žalobě případně bez dalších informací.

Vzhledem k tomu, že použití vzoru žaloby, který je na Curii, internetové stránce Soudního dvora Evropské unie, uveden v části vyhrazené Soudu pod položkou „užitečné informace“, není pro účastníky řízení povinné, přezkoumává-li Soud, zda jsou splněny podmínky stanovené v uvedeném čl. 35 odst. 1 písm. e), a je-li možné určit žalobní důvody a uplatňované skutkové a právní argumenty, je Soud povinen toto ustanovení vyložit dostatečně pružně, aby bylo dodrženo právo svobodně si zvolit advokáta bez ohledu na stát, ve kterém je tento advokát oprávněn vykonávat své povolání, které žalobcům přiznává čl. 19 čtvrtý pododstavec statutu Soudního dvora, jenž je na řízení před Soudem použitelný v souladu s čl. 7 odst. 1 přílohy I téhož statutu.

(viz body 57 a 59)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 1. prosince 2010, Gagalis v. Rada, F‑89/09, body 36 a 37

3.      Pokud jde o uznání závažné nemoci, kritéria uvedená v bodě 1 kapitole 5 hlavě III obecných prováděcích předpisů týkajících se náhrady lékařských výdajů, které přijala Komise, a sice nepříznivá životní prognóza, chronický vývoj, nezbytnost diagnostických a/nebo terapeutických léčebných opatření, která představují pro pacienta zátěž, a výskyt nebo riziko vážného zdravotního postižení, jsou kumulativními kritérii. Skutečnost, že jediné z těchto kritérií není splněno, tak odůvodňuje přijetí rozhodnutí o odmítnutí uznat existenci závažné nemoci.

Tato kritéria se nejeví jako zjevně nevhodná nebo chybná ve vztahu ke sledovanému cíli, jímž je určit nemoci „srovnatelně závažné“ s těmi, které jsou výslovně uvedeny v článku 72 služebního řádu. Čtyři nemoci výslovně uvedené v článku 72 služebního řádu mohou mít totiž v určitých případech zvláště závažné fyzické nebo psychické důsledky, mají trvalou nebo chronickou povahu a vyžadují terapeutická opatření, která představují pro pacienta zátěž a u kterých je nezbytné, aby předchozí diagnóza byla jasně stanovena, což předpokládá zvláštní analýzy nebo vyšetření. Tyto nemoci mohou rovněž vystavit dotčenou osobu riziku závažného zdravotního postižení. Ze samotného znění čl. 72 odst. 1 služebního řádu navíc vyplývá, že i když spadají pod jednu ze čtyř nemocí výslovně uvedených v tomto článku, pouze případy, které jsou obzvláště závažné, lze kvalifikovat jako závažnou nemoc, a umožnit tak dotyčné osobě, aby se na ni vztahoval příznivější režim použitelný v případě uznání takové nemoci.

(viz body 75 až 78)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 28. září 2011, Allen v. Komise, F‑23/10, body 49 až 51

4.      Pokud jde o rozhodnutí o odmítnutí uznat závažnou povahu nemoci manžela či manželky bývalého úředníka, je věcí Soudu pro veřejnou službu, aby přezkoumal, zda orgán oprávněný ke jmenování správně posoudil skutkové okolnosti a přesně použil příslušné právní předpisy. Soudu tedy v rámci omezeného soudního přezkumu, který má provést v lékařské oblasti, přísluší, aby přezkoumal, zda se uvedený orgán při odmítnutí kvalifikovat nemoc, která si vyžádala hospitalizaci dotyčné osoby, jako závažnou nedopustil zjevného pochybení, když z lékařských zjištění, která mu byla sdělena a o kterých může Soud rozhodnout pouze tehdy, pokud administrativa zkreslila jejich dosah, vyvodil, že tato kritéria nebyla kumulativně splněna.

V tomto ohledu posudky vyhotovené jednostranně pověřenými lékaři orgánů neposkytují ve srovnání s lékařskými posudky ve vlastním slova smyslu vypracovanými lékařskou komisí nebo dokonce výborem pro otázky invalidity, což jsou komise, jejichž pravidla fungování poskytují záruky rovnosti stran a objektivity, stejné záruky rovnosti stran.

Proto je věcí Soudu, aby při rozhodování o odmítnutí uznat existenci závažné nemoci provedl důkladnější přezkum, než jaký provádí ve vztahu k rozhodnutím přijatým na základě článku 73 nebo článku 78 služebního řádu po intervenci lékařské komise nebo výboru pro otázky invalidity. Je však zřejmé, že soud nemá v lékařské oblasti potřebné odborné znalosti, které by mu umožňovaly potvrdit nebo vyvrátit lékařský posudek, či dokonce rozhodnout mezi několika vzájemně si odporujícími lékařskými posudky.

I když se přezkum soudu nevztahuje na lékařské posudky ve vlastním slova smyslu, jako jsou posudky týkající se závažnosti nemoci, je nicméně povinen – zpochybňuje-li žalobce posouzení své situace ze strany administrativy, když kritizuje lékařský posudek, o který se administrativa opírá – se ujistit, že pověřený lékař provedl konkrétní a důkladný přezkum situace, která mu byla předložena. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že je věcí administrativy, aby prokázala, že takovéto posouzení provedla.

(viz body 79 až 81, 84, 85 a 87)

Odkazy:

Soudní dvůr: 19. ledna 1988, Biedermann v. Účetní dvůr, 2/87, bod 8

Soud prvního stupně: 16. března 1993, Blackman v. Parlament, T‑33/89 a T‑74/89, bod 44; 7. listopadu 2002, G v. Komise, T‑199/01, bod 59; 12. května 2004, Hecq v. Komise, T‑191/01, bod 63

Soud pro veřejnou službu: 18. září 2007, Botos v. Komise, F‑10/07, bod 41; výše uvedený rozsudek Allen v. Komise, body 68 až 71 a 76

5.      Pokud jde o žádost o převzetí výdajů za hospitalizaci podle obecných prováděcích předpisů přijatých Komisí na základě článku 52 společných pravidel týkajících se nemocenského pojištění úředníků, nelze dotyčné osobě vytýkat, že neposkytla písemný dokument, který má důkazní hodnotu a týká se vynaložených výdajů na ubytování. I když je totiž žádoucí, aby účastníci systému disponovali takovýmto dokumentem, ve společných pravidlech ani v obecných prováděcích předpisech neexistuje ustanovení, které by jim ukládalo povinnost opatřit si rozpočet v řádné formě a předat jej likvidačnímu oddělení s žádostí o převzetí výdajů.

(viz bod 108)

6.      Na základě zásady řádné správy jsou Komise a potažmo zúčtovací kanceláře společného systému nemocenského pojištění (dále jen „SSNP“), jejichž vytvoření je zahrnuto mezi řídící úkoly Komise a které jsou, pokud jde o dodržování zásady řádného finančního řízení, kontrolovány ústředním oddělením, povinny postupovat obezřetně, aby nebyly vynakládány prostředky SSNP k proplácení faktur za hospitalizaci, jejichž výše jsou prima facie nepřiměřené ve srovnání s průměrnými náklady na podobná plnění v zemi, kde výdaje vznikly. Kromě toho podle článku 27 nařízení č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství, použitelného obdobně na správu SSNP na základě článku 43 společných pravidel týkajících se nemocenského pojištění úředníků, je Komise povinna zajistit plnění příjmů a výdajů podle zásady řádného finančního řízení v souladu se zásadami hospodárnosti, účinnosti a efektivity.

Stejně tak v rámci převzetí výdajů za hospitalizaci je Komise povinna jednat s náležitou péčí ve vztahu k zaměstnancům unijních orgánů, kteří jsou příjemci SSNP. Tato povinnost jednat s náležitou péčí ukládá Komisi a potažmo zúčtovacím kancelářím SSNP, aby v případě, že obdrží fakturu na velmi vysokou částku, ve které jsou sice uvedeny a popsány lékařské úkony, ale ubytování je jednoduše fakturováno v určité částce za den bez jakékoli bližší informace týkající se typu pokoje či doplňkových plnění, která by mohla odůvodňovat tak vysokou částku, takovou fakturu neproplatily neprodleně, a to ani v případě převzetí výdajů, ale vyžádaly si písemné informace od nemocnice, která fakturu vystavila, a rovněž informovaly účastníka systému, kterému v konečném výsledku zúčtovací kancelář ve většině případů naúčtuje přinejmenším procentní podíl na fakturovaných výdajích za ubytování, a případně, jako v projednávané věci, veškeré výdaje považované za nadměrné.

(viz body 111 až 114)