ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu)
24. září 2019(*)
„Dumping – Dovoz solárního skla pocházejícího z Číny – Článek 2 odst. 7 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 1225/2009 [nyní čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) nařízení (EU) 2016/1036] – Postavení podniku působícího v podmínkách tržního hospodářství – Pojem ‚podstatné zkreslení výrobních nákladů a finanční situace podniků‘ – Daňové zvýhodnění – Zjevně nesprávné posouzení“
Ve věci T‑586/14 RENV,
Xinyi PV Products (Anhui) Holdings Ltd, se sídlem v Anhui (Čína), zastoupená Y. Melinem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené L. Flynnem a T. Maxian Ruschem, jako zmocněnci,
žalované,
podporované
GMB Glasmanufaktur Brandenburg GmbH, se sídlem v Tschernitz (Německo), zastoupenou R. MacLeanem, advokátem,
vedlejší účastnicí,
jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU a směřující ke zrušení prováděcího nařízení Komise (EU) č. 470/2014 ze dne 13. května 2014 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz solárního skla pocházejícího z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2014, L 142, s. 1; oprava Úř. věst. 2014, L 253, s. 4),
TRIBUNÁL (pátý senát),
ve složení D. Gratsias, předseda, I. Labucka (zpravodajka) a I. Ulloa Rubio, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: F. Oller, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 16. ledna 2019,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Žalobkyně, Xinyi PV Products (Anhui) Holdings Ltd, je společnost se sídlem v Číně, která v Číně vyrábí a do Evropské unie vyváží solární sklo, na které se vztahuje prováděcí nařízení Komise (EU) č. 470/2014 ze dne 13. května 2014 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz solárního skla pocházejícího z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2014, L 142, s. 1, oprava Úř. věst. 2014, L 253, s. 4, dále jen „napadené nařízení“).
2 Žalobkyně má jediného akcionáře, a sice společnost Xinyi Solar (Hongkong) Ltd, která je usazena v Hongkongu (Čína) a je kotovaná na hongkongské burze.
3 V rámci řízení, které vedlo k přijetí napadeného nařízení, podala žalobkyně dne 21. května 2013 na základě nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 343, s. 51, dále jen „základní nařízení“) [nahrazeného nařízením (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 21)], žádost o přiznání statusu podniku působícího v podmínkách tržního hospodářství (dále jen „STH“) ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení [nyní čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) nařízení 2016/1036].
4 Žalobkyně předložila dne 6. června 2013 své odpovědi na antidumpingový dotazník Evropské komise.
5 Dne 21. června 2013 odpověděla žalobkyně na žádost Komise o doplňující informace.
6 Informace předané žalobkyní ve formuláři žádosti o přiznání STH a v jejích odpovědích na dotazník Komise byly ověřovány v čínském sídle žalobkyně v období od 21. do 26. června 2013.
7 Na konci června a v červenci roku 2013 předložila žalobkyně po dohodě s Komisí a v souladu se žádostmi Komise doplňující informace.
8 Dopisem ze dne 22. srpna 2013 informovala Komise žalobkyni, že její žádosti o přiznání STH nemůže vyhovět z toho důvodu, že nesplňuje ustanovení čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení (dále jen „dopis ze dne 22. srpna 2013“). Komise vyzvala žalobkyni, aby předložila své připomínky, přičemž však měla za to, že splňuje další podmínky uvedené v první, druhé, čtvrté a páté odrážce čl. 2 odst. 7 písm. c) uvedeného nařízení.
9 Dne 1. září 2013 předložila žalobkyně své připomínky, jimiž zpochybnila posouzení Komise.
10 Dopisem ze dne 13. září 2013 odpověděla Komise na tyto připomínky v konečném rozhodnutí o žádosti o přiznání STH (dále jen „dopis ze dne 13. září 2013“), které potvrdilo zamítnutí žádosti žalobkyně o přiznání STH.
11 Dne 26. listopadu 2013 Komise přijala nařízení (EU) č. 1205/2013 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz solárního skla z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2013, L 316, s. 8, dále jen „prozatímní nařízení“).
12 Body 34 až 47 odůvodnění prozatímního nařízení, které jsou věnovány „[z]acházení v tržním hospodářství“, zní následovně:
„(34) Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se běžná hodnota v antidumpingových šetřeních týkajících se dovozu z ČLR určí podle čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení pro ty vyvážející výrobce, u kterých se prokázalo, že splňují kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.
(35) Zmíněná kritéria jsou ve stručné podobě a pouze pro orientaci uvedena níže:
1) obchodní rozhodnutí reagují na tržní podmínky bez výrazných státních zásahů; náklady se zakládají na tržní hodnotě,
2) společnosti vedou jednoznačné a jasné účetnictví ověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodními účetními standardy a používané pro všechny účely,
3) nedochází k podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství,
4) právní úprava úpadku a vlastnictví zaručuje právní jistotu a stabilitu,
5) měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů.
(36) Deset spolupracujících společností požádalo o [STH] podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení a ve stanovených lhůtách odpovědělo na formulář žádosti o [STH]. Podle čl. 2 odst. 7 písm. d) základního nařízení bylo zacházení jako v tržním hospodářství ověřeno u těch společností, které byly zahrnuty do vzorku[, včetně žalobkyně].
(37) Z toho vyplývá, že zacházení jako v tržním hospodářství [rozhodnutí o přiznání STH] bylo určeno ve vztahu k těmto čtyřem společnostem nebo skupinám společností.
– Společnosti zařazené do vzorku:
– […];
– [žalobkyně] a Xinyi Solar (Hong Kong) […];
– […]
– Společnost s individuálním zjišťováním:
– […]
(38) Komise si vyžádala všechny informace, které považovala za nezbytné, a všechny informace uvedené v žádosti o [STH] ověřila v prostorách dotčených společností.
(39) V případě stran, které jsou ve spojení, Komise prošetří, zda skupina společností ve spojení jako celek splňuje podmínky pro zacházení jako v tržním hospodářství. V případech, kdy se určitá dceřiná společnost či jiná společnost ve spojení se žadatelem v [Číně] podílí přímo nebo nepřímo na výrobě či prodeji výrobku, který je předmětem šetření, se proto provádí zkoumání týkající se zacházení jako v tržním hospodářství u každé společnosti individuálně a rovněž u celé skupiny těchto společností.
(40) Z toho vyplývá, že byly prošetřeny žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství čtyř vyvážejících výrobců (skupin společností) sestávajících z jedenácti právnických osob.
(41) Ověřením bylo zjištěno, že žádný ze čtyř vyvážejících výrobců (skupin společností), kteří požádali o [STH], neprokázal splnění kritérií stanovených v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.
(42) […]
(43) Navíc ani jeden ze čtyř vyvážejících výrobců, a to ani jednotlivě ani jako skupina, neprokázal, že by se u něj neprojevila výrazná zkreslení přenesená ze systému netržního hospodářství. Proto tyto společnosti nebo skupiny společností nesplnily třetí podmínku pro přiznání [STH]. Přesněji řečeno měli všichni čtyři vyvážející výrobci nebo skupiny vyvážejících výrobců prospěch z preferenčních daňových režimů.
(44) […]
(45) Komise sdělila výsledky šetření týkajícího se [STH] dotčeným společnostem, [čínským] orgánům a žadatelům a vyzvala je, aby předložili své připomínky.
(46) Došlé připomínky však nebyly takového charakteru, aby mohly změnit předběžná zjištění Komise. V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. c) a po konzultaci s členskými státy byli všichni žadatelé jednotlivě a oficiálně vyrozuměni dne 13. září 2013 o konečném rozhodnutí Komise, pokud jde o jejich žádosti o [STH].
(47) Ani jeden ze čtyř spolupracujících vyvážejících výrobců či skupin vyvážejících výrobců v [Číně], již požádali o zacházení jako v tržním hospodářství, tedy neprokázal, že splňuje všechna kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, a jejich žádosti o [STH] byly proto zamítnuty.“
13 Dne 13. května 2014 přijala Komise napadené nařízení.
14 V bodech 32 až 34 odůvodnění napadeného nařízení, jež jsou věnovány „[z]acházení v tržním hospodářství“, dospěla Komise k následujícímu:
„(32 Po poskytnutí prozatímních a následně konečných informací [žalobkyně uvedla], že Komise pochybila zamítnutím jeho žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství [její žádosti o status podniku působícího v podmínkách tržního hospodářství]. Stejná žádost týkající se zacházení jako v tržním hospodářství byla vznesena již v prozatímní fázi, ale Komise ji zamítla ve 43. a 47. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.
(33) Vyvážející výrobce tvrdil, že výhody preferenčních daňových režimů a grantů nepředstavují významnou část jeho obratu. V této souvislosti je třeba připomenout, že na tyto a další námitky již Komise reagovala v dopise vývozci ze dne 13. září 2013, v němž k zacházení jako v tržním hospodářství oznámila své stanovisko. Zdůraznila zejména, že vzhledem k povaze tohoto zvýhodnění je absolutní výše výhody získaná v období šetření pro posouzení, zda se jedná o ‚podstatné‘ zkreslení, irelevantní. Toto tvrzení se proto zamítá.
(34) S ohledem na výše uvedené skutečnosti se potvrzuje zjištění, že všechny žádosti o přiznání zacházení jako v tržním hospodářství je nutno zamítnout, jak je stanoveno v 34. až 47. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.“
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení ve věci T‑586/14
15 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 7. srpna 2014 podala žalobkyně návrh na zrušení napadeného nařízení.
16 Komise podala žalobní odpověď kanceláři Tribunálu dne 21. října 2014, ve které navrhla, aby Tribunál žalobu zamítl a uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
17 Žalobkyně podala kanceláři Tribunálu repliku dne 16. prosince 2014 a Komise dupliku dne 30. ledna 2015.
18 Na návrh soudce zpravodaje Tribunál rozhodl zahájit ústní část řízení.
19 Na základě čl. 64 odst. 2 písm. a) jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 Tribunál položil účastnicím řízení otázky, na které měly písemně odpovědět před jednáním.
20 Účastnice řízení na tyto otázky odpověděly ve stanovených lhůtách.
21 Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 9. září 2015.
22 Rozsudkem ze dne 16. března 2016, Xinyi PV Products (Anhui) Holdings v. Komise (T‑586/14, dále jen „původní rozsudek“, EU:T:2016:154), Tribunál zrušil napadené nařízení, když rozhodl, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.
23 Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 26. května 2016 podala Komise proti původnímu rozsudku kasační opravný prostředek.
24 Usnesením ze dne 13. října 2016, Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings (C‑301/16 P, nezveřejněné, EU:C:2016:796), bylo povoleno vedlejší účastenství společnosti GMB Glasmanufaktur Brandenburg GmbH na podporu návrhových žádání Komise.
25 Rozsudkem ze dne 28. února 2018, Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings (C‑301/16 P, dále jen „rozsudek o kasačním opravném prostředku“, EU:C:2018:132), Soudní dvůr zrušil původní rozsudek, vrátil věc Tribunálu a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení po vrácení věci
26 Po vydání rozsudku o kasačním opravném prostředku a v souladu s článkem 215 jednacího řádu Tribunálu byla projednávaná věc přidělena pátému senátu Tribunálu.
27 V souladu s čl. 217 odst. 1 jednacího řádu předložily žalobkyně a Komise dne 27. dubna 2018, jakož i vedlejší účastnice dne 8. května 2018, ve stanovených lhůtách svá písemná vyjádření k důsledkům, které je třeba pro řešení sporu vyvodit z rozsudku o kasačním opravném prostředku.
28 Na základě čl. 89 odst. 2 písm. a) jednacího řádu položil Tribunál dne 21. listopadu 2018 účastnicím řízení otázky, na které měly písemně odpovědět před jednáním.
29 Účastnice řízení na tyto otázky odpověděly ve stanovených lhůtách.
30 Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 16. ledna 2019.
31 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené nařízení v rozsahu, v němž se jí týká;
– uložil Komisi a vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení před Tribunálem a Soudním dvorem.
32 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl,
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení před Tribunálem a Soudním dvorem.
33 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl,
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení spojených s jejím vedlejším účastenstvím před Soudním dvorem.
Právní otázky
34 Na podporu svého návrhu na zrušení napadeného nařízení se žalobkyně dovolává čtyř žalobních důvodů.
35 První žalobní důvod vychází z porušení čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení.
36 Je třeba začít zkoumáním druhé části prvního žalobního důvodu.
37 V rámci druhé části prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a nesprávného právního posouzení, když tvrdila, že zkreslení jsou podstatná s ohledem na její výrobní náklady a její finanční situaci ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení.
38 Žalobkyně tvrdí, že za předpokladu, že by dotčená daňová zvýhodnění byla způsobena bývalým systémem netržního hospodářství, nezpůsobují tato zvýhodnění podstatné zkreslení jejích výrobních nákladů a její finanční situace. Jak totiž vysvětlila v průběhu šetření, dotčené daňové pobídky představovaly v jejím případě pouze 1,34 % celkových výrobních nákladů a 1,14 % jejího obratu.
39 Komise se v dopise ze dne 13. září 2013 touto argumentací údajně nezabývala a nesprávně dospěla k závěru, že podstatné zkreslení vyplývalo z nízkých daňových sazeb, takže „by mohlo zvláště odpovídat cíli přilákat kapitál prostřednictvím snížených sazeb, a mít tak dopad na celkovou finanční a hospodářskou situaci společnosti“, přestože finanční dopad nižší než 1,5 % výrobních nákladů nebo obratu nemůže představovat vážnou pobídku k přilákání kapitálu, zejména pro společnost Xinyi Solar (Hong Kong).
40 Co se týče rozsahu zkreslení, Komise nejprve zdůrazňuje, že žalobkyně nezpochybnila skutečnost, že měla prospěch z preferenčního daňového režimu, a tvrdí, že pokud společnosti považované vládou za strategické mají prospěch z příznivého zacházení v rámci systému zdanění založeného na příjmech, jsou zkreslení způsobená tímto zacházením podstatná, jestliže zcela mění výši zisků před zdaněním, kterých tyto podniky musejí dosáhnout, aby přilákaly investory. Jelikož jsou tato zkreslení trvalá, je absolutní výše výhody získaná v období šetření pro posouzení, zda se jedná o „podstatné“ zkreslení, vzhledem ke své povaze irelevantní.
41 Komise dále tvrdí, že s ohledem na rozsah dotčených daňových výhod mohla v podstatě předpokládat, že byla posílena atraktivnost zahraničního kapitálu, takže zkreslení finanční situace žalobkyně bylo podstatné, přičemž posledně uvedená každopádně nepředložila důkaz o opaku.
42 Kromě toho žalobkyně neodůvodňuje, proč by referenčním kritériem měl být její obrat nebo proč by posouzení zkreslení mělo být omezeno na období šetření, a to bez jakéhokoliv ohledu na její celkovou finanční situaci na rozdíl od jejích výrobních nákladů nebo jejího obratu.
43 Konečně Komisi není zřejmé, jak by mohla neuváženě použít pojem „podstatné zkreslení“, když dospěla k závěru, že z důvodu daňových prázdnin v délce dvou let a zdanění ve výši 50 % běžné sazby po dobu tří let, z nichž měla žalobkyně prospěch, spolu s trvající časově neomezenou daňovou výhodou, žalobkyně neprokázala, že její výrobní náklady nebo její finanční situace nebyly v důsledku dotčených opatření podstatně zkresleny.
44 Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k závěrům, které je třeba pro řešení sporu vyvodit z rozsudku o kasačním opravném prostředku, trvá na svých tvrzeních formulovaných v žalobě.
45 Komise ve svém písemném vyjádření k závěrům, které je třeba pro řešení sporu vyvodit z rozsudku o kasačním opravném prostředku, shledává, pokud jde o druhou část prvního žalobního důvodu, že účastnice řízení o této otázce široce diskutovaly ve svých písemných vyjádřeních před Tribunálem, jakož i na jednání.
46 Vedlejší účastnice ve svém písemném vyjádření k závěrům, které je třeba pro řešení sporu vyvodit z rozsudku o kasačním opravném prostředku, uvádí, že obě dotčená daňová zvýhodnění mohla být kombinována, takže žalobkyně byla schopna v období šetření snížit svou daňovou sazbu na 14 %, zatímco běžná sazba korporační daně čínských společností činila 25 %, a zpochybňuje stanovisko žalobkyně, podle kterého tyto výhody nemohou být považovány za podstatné.
47 Vedlejší účastnice v tomto smyslu uplatňuje podnikovou reorganizaci žalobkyně a důvody k ní, jakož i zvýšení objemu dovozů solárního skla z Číny a podíl žalobkyně na trhu.
48 Vedlejší účastnice rovněž tvrdí, že v případě neexistence dotčených daňových výhod by žalobkyně nemohla s ohledem na stanovené marže absorbovat antidumpingová opatření, která byla vůči ní přijata, stejně jako by nemohla proniknout na unijní trh tak rychle a výrazně, a současně odmítá jako irelevantní podíl uvedených výhod v celkovém rámci jejích výrobních nákladů a jejího obratu.
49 Úvodem je třeba uvést, že podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení [nyní čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 2016/1036] se běžná hodnota v případě dovozu ze zemí bez tržního hospodářství určí, odchylně od pravidel stanovených v odstavcích 1 až 6 téhož článku, v zásadě na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím.
50 Cílem čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení je zabránit zohlednění cen a nákladů platných v zemích bez tržního hospodářství, jelikož tyto parametry v těchto zemích nejsou obvyklým výsledkem působení tržních sil (viz rozsudek ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group, C‑337/09 P, EU:C:2012:471, bod 66 a citovaná judikatura).
51 Nicméně podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se v rámci antidumpingového šetření dovozů zejména z Číny určuje běžná hodnota podle čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení [nyní čl. 2 odst. 1 až 6 nařízení č. 2016/1036], pokud se prokáže na základě řádně odůvodněných žádostí jednoho nebo více výrobců, na něž se vztahuje šetření, a v souladu s kritérii a postupy uvedenými v čl. 2 odst. 7 písm. c) téhož nařízení, že při výrobě nebo prodeji daného obdobného výrobku převažují pro výrobce nebo více výrobců podmínky tržního hospodářství (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group, C‑337/09 P, EU:C:2012:471, bod 67).
52 Na jedné straně tak přísluší výrobci, který si přeje požívat STH, aby v tomto směru předložil žádost podloženou dostatečnými důkazy, a na druhé straně přísluší Komisi posoudit, zda jsou důkazy předložené tímto výrobcem dostatečné k prokázání, že kritéria uvedená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení jsou splněna. V této souvislosti unijní soudce případně ověřuje, zda toto posouzení není zjevně nesprávné [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. února 2012, Brosmann Footwear (HK) a další v. Rada, C‑249/10 P, EU:C:2012:53, bod 32, a ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group, C‑337/09 P, EU:C:2012:471, bod 70].
53 Požadavek restriktivního výkladu výjimky stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení nemůže orgánům umožnit vykládat a uplatňovat toto ustanovení způsobem neslučitelným s jeho zněním a účelem (rozsudek ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group, C‑337/09 P, EU:C:2012:471, bod 93).
54 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle znění čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení je kritériem, s ohledem na které se posuzuje opodstatněnost žádosti výrobce, který si přeje získat STH, kritérium spočívající ve zjištění, zda převažují podmínky tržního hospodářství, „pokud jde o výrobu a prodej daného obdobného výrobku“.
55 Z článku 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení vyplývá, že kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) uvedeného nařízení, kterých se týkají žádosti předložené výrobci a na základě kterých je Komise povinna tyto žádosti posoudit, se týkají „výroby a prodeje daného obdobného výrobku“. Toto upřesnění spadá z kontextuálního hlediska do rámce článku 2 základního nařízení, který stanoví pravidla týkající se výpočtu běžné hodnoty, tedy srovnatelné ceny obdobného výrobku placené v zemi vývozu v běžném obchodním styku.
56 Zvláště platí, že podle čl. 2 odst. 1 a 3 základního nařízení se běžná hodnota obvykle zakládá na cenách, které jsou zaplaceny nebo mají být zaplaceny nezávislým odběratelem v zemi vývozu v běžném obchodním styku. Pokud obdobné výrobky v běžném obchodním styku nejsou prodány nebo jen v neuspokojivém množství nebo tyto prodeje nepřipouštějí z důvodu zvláštní situace na trhu přiměřené srovnání, měla by být určena běžná hodnota obdobného výrobku podle výrobních nákladů v zemi původu s připočtením přiměřené částky za prodejní, správní a režijní náklady a za zisky. V tomto ohledu z čl. 2 odst. 4 až 6 základního nařízení vyplývá, že věrné použití těchto pojmů závisí na tom, zda účetní údaje vyplývající ze záznamů dotyčného výrobce, o které se opírá Komise, v zásadě odrážejí tržní hodnoty, a umožňují tak výpočet běžné hodnoty v souladu s cíli antidumpingového šetření.
57 Všechna kritéria, která v rámci svého prostoru pro uvážení stanovil unijní normotvůrce v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, vyjadřují vůli ověřit, že hospodářský subjekt žádající o přiznání STH postupuje, pokud jde o výrobu a prodej daného obdobného výrobku, v souladu se zásadami, které umožňují výpočet běžné hodnoty.
58 Právě v tomto kontextu uvádí třetí kritérium stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, které je v projednávané věci považováno za jediné nesplněné, že „výrobní náklady a finanční situace společností nepodléhají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství, zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, výměnný obchod a zaplacení započtením“.
59 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že podmínka uvedená v bodě 58 výše se vztahuje k výrobním nákladům a finanční situaci podniku z hlediska některých parametrů, které mají přímou souvislost s metodami výpočtu běžné hodnoty stanovenými v čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení. Těmito parametry jsou zejména odpisy aktiv, jiné odpisy, výměnný obchod a zaplacení započtením. Je pravda, že tento popis je orientační, jak ukazuje použití příslovce „zejména“. Nicméně účelem ani důsledkem použití tohoto pojmu není umožnit Komisi odmítnout žádost o přiznání STH na základě okolností, které, přestože souvisejí s finanční situací podniku v širším slova smyslu, neznamenají automaticky zkreslení – které musí být navíc „podstatné“ – jednoho nebo více faktorů určujících skutečnosti týkající se výroby a prodeje daného obdobného výrobku [viz obdobně, pokud jde o čl. 2 odst. 7 písm. c) první odrážku základního nařízení, rozsudek ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group, C‑337/09 P, EU:C:2012:471, body 78 až 82].
60 Proto pokud jde o opatření, která se týkají finanční situace podniku obecně, a z tohoto důvodu pouze mohou tuto situaci zkreslit podstatně ohledně výroby a prodeje daného obdobného výrobku, přísluší Komisi, aby s ohledem na důkazy předložené během správního řízení posoudila, zda tato opatření skutečně způsobila takové zkreslení.
61 Zaprvé totiž čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážka základního nařízení odkazuje na výrobní náklady a finanční situaci, které „nepodléhají“ podstatnému zkreslení, a nikoli které „nemohou“ podléhat takovému zkreslení. A zadruhé musí být „podstatná“ povaha dotčeného zkreslení hodnocena s ohledem na účel tohoto ustanovení, jímž je zajistit, aby informace týkající se výrobních nákladů a finanční situace podniku nebyly zkresleny do té míry, že by případné použití čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení vedlo k umělým výsledkům, které by zpochybňovaly cíle antidumpingového šetření (obdobně viz rozsudek ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group, C‑337/09 P, EU:C:2012:471, bod 82).
62 V projednávané věci Komise odmítla přiznat žalobkyni STH jen z toho důvodu, že žalobkyně neprokázala, že splňuje kritérium uvedené v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení.
63 Konkrétně měla Komise v dopise ze dne 22. srpna 2013 za to, že žalobkyně měla prospěch z různých daňových výhod z titulu korporační daně, a sice:
„– daňový režim, [který] umožňuje společnostem se zahraničními kapitálovými podíly získat úplné osvobození od daně z titulu [korporační daně] (0 %) po dobu dvou let a snížení sazby [této daně] o 50 % během následujících tří let, tj. ve výši 12,5 % namísto běžné sazby ve výši 25 %;
– daňový režim zvaný ‚podniky v oblasti špičkových technologií‘, na jehož základě má společnost povinnost platit korporační daň sníženou na 15 %, namísto běžné sazby ve výši 25 %. Tato preferenční daňová sazba představuje subvenci, kterou lze takřka kdykoli upravit a která může přilákat investice prostřednictvím snížených sazeb, a narušovat tak hospodářskou soutěž.“
64 Komise z toho vyvodila, že „snížené daňové sazby přinášejí citelné finanční výhody“, takže žalobkyni „se nepodařilo prokázat, že její výrobní náklady a její finanční situace nevykazují zkreslení způsobená bývalým systémem netržního hospodářství“. Komise připomněla, že „daňový režim zvaný ‚podniky v oblasti špičkových technologií‘ byl nedávno analyzován ve věci Solar Panels a shledán dostatečným pro odmítnutí přiznání STH“.
65 Kromě toho v dopise ze dne 13. září 2013, kterým Komise žalobkyni sdělila své konečné rozhodnutí o její žádosti o přiznání STH v odpověď na její připomínky k dopisu ze dne 22. srpna 2013, uvedla Komise zejména následující úvahy:
„Uplatňování režimu preferenční daňové sazby ovlivňuje výši zisků před zdaněním, kterých musí podnik dosáhnout, aby přilákal investory. Absolutní výše výhody poskytnuté během období šetření není vzhledem k povaze zvýhodnění nutně rozhodným kritériem pro posouzení rozsahu zkreslení. Toto posouzení se musí naopak týkat celkového dopadu opatření na hospodářskou a finanční situaci společnosti během daného období.
V tomto ohledu se připomíná, že na [žalobkyni] bylo možné použít sníženou daňovou sazbu (14,01 %), jelikož mohla kumulovat daňový režim pro podniky v oblasti špičkových technologií s jiným režimem, konkrétně programem ‚Two Free 3 Halve‘. Kombinovaným účinkem toho bylo výrazné snížení sazby ve srovnání s běžnou sazbou (25 %), čímž by mohl být sledován zejména cíl přilákání kapitálu prostřednictvím snížených sazeb, a tím ovlivněna celková finanční a hospodářské situace společnosti.
[…]
Konečně tvrdíte, že posouzení Komise, podle kterého lze daňový režim téměř neustále upravovat, je neopodstatněné. Vaše argumenty, podle kterých jsou oba daňové režimy časově omezeny, byly řádně vzaty v úvahu. Nicméně skutečnost, že oba tyto daňové režimy nemají trvalou povahu, nemůže zpochybnit skutečnost […], že jejich cílem bylo ovlivnit finanční a hospodářskou situaci podniku.“
66 V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise založila svůj závěr týkající se podmínky stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení na skutečnostech týkajících se jiného kritéria než těch, které jsou uvedeny v tomto ustanovení (viz bod 58 výše). Z dopisů ze dne 22. srpna a 13. září 2013 totiž vyplývá, že Komise vycházela jednak z finanční výhody obecně spojené se sníženou daňovou sazbou, ze které měla žalobkyně prospěch, a jednak ze skutečnosti, že by takové zvýhodnění mohlo přilákat investice do kapitálu žalobkyně. Jeví se tak, že Komise odmítla argument žalobkyně vycházející z toho, že rozsah předmětné výhody je in concreto zanedbatelný, jelikož trvala na tom, co nazývá „celkovým dopadem“ dotčeného opatření, spočívajícím v možnosti „přilákání kapitálu prostřednictvím snížených sazeb“.
67 Je však třeba konstatovat, že tyto důvody se týkají nanejvýš finanční situace podniku z velmi abstraktního hlediska bez vazby na skutečnosti, které jsou výslovně uvedeny v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení nebo na další skutečnosti týkající se výroby a prodeje daného obdobného výrobku, jejichž podstatné zkreslení vyplývající ze sporného zvýhodnění by zpochybnilo možnost platně vypočítat běžnou hodnotu podle čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení.
68 Zaprvé se totiž režim korporační daně týká daňového zacházení se zisky dosaženými v daném hospodářském roce. Jeho účelem ani důsledkem tedy není ovlivnit samotnou částku nebo sazbu těchto zisků nebo jiných prvků, jakožto složek běžné hodnoty, kterou má Komise vypočítat v souladu s čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení pro potřeby antidumpingového šetření. V důsledku toho obecný odkaz Komise na „celkový dopad“ dotčených opatření na finanční situaci žalobkyně nemá jako takový a bez dalšího vysvětlení význam pro účely použití čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení.
69 Zadruhé obdobný rozbor je třeba provést ve vztahu k posouzení Komise ohledně „atraktivnosti“ žalobkyně jakožto příjemce investičního kapitálu. Zvláště je třeba konstatovat, že s ohledem na znění čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení nepostačuje pouhá možnost, že preferenční daňový režim přiláká investice do kapitálu podniku, k závěru, že jeho finanční situace „je“ skutečně podstatně zkreslena. Navíc na rozdíl od tvrzení Komise se rozhodnutí investovat do kapitálu společnosti neuskutečňuje na základě jakési „sazby“, takže „cíl přilákání kapitálu prostřednictvím nízkých sazeb“, jehož se tento orgán dovolává, nepředstavuje příliš srozumitelné posouzení. Souvztažně a každopádně skutečnost, že investor vyčlení své finanční prostředky k nákupu kapitálu žalobkyně, svou samotnou povahou zjevně nesouvisí se zkreslením finanční situace žalobkyně z hlediska účelu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení (viz body 59 až 61 výše). Komise se tak nemůže opírat o pouhé domněnky o případných výrazných důsledcích, které lze kvalifikovat jako „podstatné zkreslení“, a odmítnout tak důkazy předložené žalobkyní, které popírají podstatnou povahu zkreslení, z něhož měla případně prospěch.
70 To platí tím spíše, když, jako v případě žalobkyně, výrobce s ohledem na nízkou absolutní hodnotu, kterou představují daňové pobídky v rámci jeho obratu a všech jeho výrobních nákladů, prokáže svou hospodářskou a finanční samostatnost na dotčeném trhu ve vztahu k dotčeným opatřením v daném období, a sice v období šetření.
71 Je totiž třeba uvést, že obrat podniku je relevantním ukazatelem jeho hospodářské a finanční síly, na jehož základě dosahuje zisku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uvedla, že dotčená zkreslení představují 1,14 % jejího obratu, uvedla tedy v zásadě spolehlivou a relevantní skutečnost týkající se celkového dopadu zkoumaného daňového opatření na její finanční situaci.
72 Za těchto podmínek příslušelo Komisi, aby přinejmenším vysvětlila spojitost mezi jednak volbou investovat do kapitálu žalobkyně, případně motivovanou režimem zvýhodňujícího zdanění, a jednak zkreslením finanční situace žalobkyně, a to nikoli obecným a teoretickým způsobem, nýbrž z hlediska cíle sledovaného čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážkou základního nařízení (viz body 49 až 61 výše).
73 Takový závěr je podpořen skutečností, že Komise za účelem vyloučení důkazů předložených žalobkyní výslovně odkázala na svou analýzu jednoho z dotčených daňových režimů ve věci „Solar Panels“ a měla za to, že tato analýza postačuje k tomu, aby byl žalobkyni odepřen STH. Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se však STH posuzuje ve vztahu k hospodářským podmínkám, v nichž působí každý výrobce, který je předmětem šetření [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. února 2012, Brosmann Footwear (HK) a další v. Rada, C‑249/10 P, EU:C:2012:53, bod 38].
74 Z výše uvedených závěrů vyplývá, že důvody, ze kterých Komise vycházela za účelem zamítnutí žádosti žalobkyně o přiznání STH, jsou stiženy zjevně nesprávným posouzením, takže druhá část prvního žalobního důvodu je opodstatněná. Je tedy třeba zrušit napadené nařízení, aniž je třeba se vyjadřovat k první části prvního žalobního důvodu, jakož i k ostatním vzneseným žalobním důvodům.
K nákladům řízení
75 Podle článku 219 jednacího řádu Tribunál v rozhodnutích vydaných po zrušení jeho rozhodnutí a vrácení věci rozhoduje o nákladech souvisejících s řízeními zahájenými před ním a s řízením o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem. Vzhledem k tomu, že v rozsudku o kasačním opravném prostředku Soudní dvůr stanovil, že o nákladech řízení žalobkyně, Komise a vedlejší účastnice bude rozhodnuto později, přísluší Tribunálu, aby v tomto rozsudku rozhodl o veškerých nákladech souvisejících s řízeními zahájenými před ním, včetně řízení v prvním stupni, jakož i o nákladech řízení souvisejících s řízením o kasačním opravném prostředku ve věci C‑301/16 P.
76 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
77 Podle čl. 134 odst. 2 jednacího řádu platí, že je-li neúspěšných účastníků řízení více, rozhodne Tribunál o rozdělení nákladů řízení.
78 V projednávané věci neměla Komise v řízení v prvním stupni úspěch a žalobkyně neměla úspěch v řízení o kasačním opravném prostředku. Jelikož však Komise a vedlejší účastnice řízení nakonec neměly úspěch v řízení před Tribunálem po vrácení věci, je důvodné uložit Komisi, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní, s výjimkou nákladů řízení spojených s vedlejším účastenstvím. Vedlejší účastnice ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení žalobkyně spojené s jejím vedlejším účastenstvím.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (pátý senát)
rozhodl takto:
1) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 470/2014 ze dne 13. května 2014 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz solárního skla pocházejícího z Čínské lidové republiky se zrušuje.
2) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení společnosti Xinyi PV Products (Anhui) Holdings Ltd, s výjimkou nákladů řízení spojených s vedlejším účastenstvím.
3) GMB Glasmanufaktur Brandenburg GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení společnosti Xinyi PV Products (Anhui) Holdings spojené se svým vedlejším účastenstvím.
Gratsias | Labucka | Ulloa Rubio |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 24. září 2019.
Podpisy.