Language of document : ECLI:EU:F:2013:155

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

23. října 2013

Věc F‑93/12

Luigi D’Agostino

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanec – Článek 3a PŘOZ – Neobnovení smlouvy – Povinnost péče – Služební zájem – Úplný a podrobný přezkum možností zaměstnání odpovídajícího úkolům stanoveným ve smlouvě v rámci všech oddělení“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se L. D’Agostino v podstatě domáhá jednak zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 1. prosince 2011 o neobnovení jeho smlouvy smluvního zaměstnance a náhrady za ztrátu služebního postupu, jakož i za nemajetkovou újmu a újmu na zdraví, které z toho vyplývaly, a dále náhrady nemajetkové újmy, kterou utrpěl z důvodu protiprávnosti jeho hodnotící zprávy za rok 2010.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí Evropské komise ze dne 1. prosince 2011 o neobnovení smlouvy L. D’Agostina se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí třetinu nákladů řízení vynaložených L. D’Agostinem. Luigi D’Agostino ponese dvě třetiny vlastních nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Žaloba – Lhůty – Po sobě následující stížnosti

(Služební řád, čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 3)

2.      Úředníci – Povinnost administrativy poskytnout pomoc – Rozsah působnosti – Trvalost smluvní situace zaměstnance – Vyloučení

(Služební řád, články 12a a 24; pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 87)

3.      Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Neobnovení smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc administrativy – Povinnost administrativy jednat s náležitou péčí – Zohlednění zájmů dotyčného zaměstnance – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, článek 24; pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 11)

4.      Žaloby úředníků – Zrušující rozsudek – Účinky – Zrušení rozhodnutí o neobnovení smlouvy dočasného zaměstnance – Možnost administrativy vydat nové rozhodnutí, které bude v souladu s rozsudkem – Zamítnutí návrhu na náhradu majetkové újmy způsobené zrušeným rozhodnutím

(Služební řád, články 90 a 91)

1.      Dvě po sobě následující stížnosti podané ve lhůtě stanovené služebním řádem proti jednomu a tomu stejnému rozhodnutí jsou obě přípustné a způsobilé zahájit běh lhůt pro podání žaloby. V takovém případě je třeba pro účely výpočtu lhůty pro podání žaloby vycházet ze dne doručení rozhodnutí, kterým administrativa vyjádřila své stanovisko ke všem argumentům předloženým žalobcem ve lhůtě pro podání stížnosti. Pokud žalobce ve lhůtě pro podání stížnosti podal druhou stížnost, která má stejný dosah jako první stížnost, zvláště proto, že neobsahuje žádný nový návrh ani novou výtku či nový důkaz, musí být rozhodnutí, které zamítá tuto druhou stížnost považováno za akt pouze potvrzující zamítnutí první stížnosti, takže lhůta pro podání žaloby běží od uvedeného zamítnutí. Naproti tomu v případě, kdy druhá stížnost obsahuje nové skutečnosti oproti první stížnosti, je třeba považovat rozhodnutí o zamítnutí druhé stížnosti za nové rozhodnutí, přijaté ve světle druhé stížnosti, po přezkumu rozhodnutí o zamítnutí první stížnosti.

(viz body 29 a 30)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 8. listopadu 2000, Ghignone a další v. Rada, T‑44/97, body 39 a 41; 11. prosince 2007, Sack v. Komise, T‑66/05, bod 41

Soud pro veřejnou službu: 11. prosince 2008, Collotte v. Komise, F‑58/07, bod 32

2.      Ustanovení článku 12a služebního řádu, která zakazují jakoukoli formu psychického obtěžování a která se podle článku 87 pracovního řádu ostatních zaměstnanců použijí pro smluvní zaměstnance, nemohou vést k tomu, že orgánu bude bráněno, aby z legitimního důvodu spojeného se zájmem služby a nesouvisejícího s jakýmkoli obtěžováním ukončil smluvní vztah jen na základě toho, že takovéto rozhodnutí o nepokračování v pracovněprávním vztahu by mohlo – zejména finančně či z psychologického hlediska – poškodit zájmy zaměstnance. Smluvní zaměstnanci se sice rovněž mohou odvolávat na ustanovení článku 24 s cílem domáhat se ochrany zaměstnávajícího orgánu proti obtěžování, jemuž jsou vystaveni, avšak nemohou se na něj účinně odvolávat s cílem, aby se z titulu pomoci stala jejich situace trvalou, protože tento článek nebyl přijat za tímto účelem.

(viz bod 52)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 5. června 2012, Cantisani v. Komise, F‑71/10, bod 78 a citovaná judikatura

3.      Povinnost jednat s náležitou péčí znamená zejména to, že pokud příslušný orgán rozhoduje o situaci úředníka nebo zaměstnance, a to i v rámci výkonu široké posuzovací pravomoci, vezme v úvahu veškeré skutečnosti, které mohou ovlivnit jeho rozhodnutí, tedy nejen služební zájem, ale i zájem dotyčného úředníka či zaměstnance.

Unijnímu soudu sice při tomto posouzení zájmu služby nepřísluší, aby přezkoumával volbu zaměstnanecké politiky, pro kterou se orgán rozhodl, aby úspěšně provedl úkoly, které jsou mu svěřeny, avšak může v případě, že je k němu podán návrh na zrušení rozhodnutí o neobnovení smlouvy s dočasným zaměstnancem, platně ověřit, zda důvody zohledněné administrativou nemohou zpochybnit základní kritéria a podmínky stanovené zákonodárcem ve služebním řádu a v pracovním řádu ostatních zaměstnanců, které mají smluvním zaměstnancům zajistit možnost požívat, případně na dohlednou dobu, určité kontinuity zaměstnání.

(viz bod 56)

Odkazy:

Soudní dvůr: 28. května 1980, Kuhner v. Komise, 33/79 a 75/79, bod 22; 29. října 1981, Arning v. Komise, 125/80, bod 19

Soud prvního stupně: 6. července 1999, Séché v. Komise, T‑112/96 a T‑115/96, body 147 až 149; 2. března 2004, Di Marzio v. Komise, T‑14/03, body 99 a 100

Soud pro veřejnou službu: 13. června 2012, Macchia v. Komise, F‑63/11, bod 60, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑368/12 P

4.      Soud pro veřejnou službu nemůže žalovanému orgánu uložit povinnost zaplatit náhradu majetkové újmy, kterou žalobce utrpěl z důvodu neobnovení jeho smlouvy, pokud je napadené rozhodnutí zrušeno z důvodu, že orgán oprávněný uzavírat pracovní smlouvy neprovedl v souvislosti s povinností jednat s náležitou péčí, která se na něj vztahuje, úplný a podrobný přezkum skutečností s ohledem na zájem služby. V tomto kontextu nelze každopádně vyloučit, že tento orgán bude mít za to, že může – po provedení nového úplného a podrobného přezkumu situace žalobce z hlediska zaměstnání s ohledem na potřeby služby a jeho profesní způsobilost – znovu přijmout rozhodnutí o neobnovení žalobcovy smlouvy dočasného zaměstnance.

(viz body 77 až 79)