Language of document : ECLI:EU:C:2018:811

Věc C416/17

Evropská komise

proti

Francouzské republice

„Nesplnění povinnosti státem – Články 49 a 63 SFEU, jakož i čl. 267 třetí pododstavec SFEU – Řetězové zdanění – Rozdílné zacházení na základě členského státu sídla vnukovské společnosti – Vrácení neoprávněně vybrané zálohové srážkové daně z příjmů z kapitálového majetku – Požadavky týkající se důkazů odůvodňujících takové vrácení – Omezení nároku na vrácení – Diskriminace – Vnitrostátní soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky – Povinnost podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 4. října 2018

1.        Svoboda usazování – Volný pohyb kapitálu – Omezení – Daňové předpisy – Korporační daň – Možnost mateřské společnosti započíst na srážkovou daň, při následném vyplácení dividend, slevu na dani spojenou s dividendami pocházejícími od dceřiné společnosti usazené v členském státě sídla – Zamítnutí této možnosti v případě, že dividendy pocházejí z vnukovské společnosti usazené v jiném členském státě – Nepřípustnost

(Články 49 a 63 SFEU)

2.        Svoboda usazování – Volný pohyb kapitálu – Daňové předpisy – Korporační daň – Vrácení částek mateřské společnosti, které má zajistit uplatnění téhož daňového režimu na dividendy, které jsou vypláceny jejími dceřinými společnostmi usazenými v členském státě, a dividendy vyplácené jejími dceřinými společnostmi usazenými v jiných členských státech – Vrácení podmíněné přeložením důkazů, které se týkají sazby daně a výše částky daně uhrazené těmito dceřinými společnostmi, mateřskou společností – Přípustnost – Podmínky

(Články 49 a 63 SFEU)

3.        Svoboda usazování – Volný pohyb kapitálu – Omezení – Daňové předpisy – Korporační daň – Vrácení částek mateřské společnosti, které má zajistit uplatnění téhož daňového režimu na dividendy, které jsou vypláceny jejími dceřinými společnostmi usazenými v členském státě, a dividendy vyplácené jejími dceřinými společnostmi usazenými v jiných členských státech – Omezení nároku na vrácení – Vrácení zálohové srážkové daně z příjmů z kapitálového majetku představujícího polovinu hodnoty dividend přijatých od dceřiné společnosti-rezidenta – Vrácení zálohové srážkové daně z příjmů z kapitálového majetku představujícího polovinu hodnoty dividend přijatých od dceřiné společnosti-nerezidenta – Vnitrostátní systém, který umožňuje dosáhnout rovnocenného daňového zacházení s uvedenými dividendami – Přípustnost

(Články 49 a 63 SFEU)

4.        Předběžné otázky – Předložení sporu Soudnímu dvoru – Výkladové otázky – Povinnost podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Rozsah – Povinnost podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce v případě rozumné pochybnosti – Vnitrostátní soud, který shledal neexistenci rozumné pochybnosti – Výklad ustanovení unijního práva, který je v rozporu s výkladem uvedených ustanovení Soudním dvorem, v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti – Nesplnění povinnosti státem

(Článek 267 třetí pododstavec SFEU)

1.      Členský stát, který pro účely výpočtu vrácení zálohové srážkové daně z příjmů z kapitálového majetku uhrazené společností-rezidentem z titulu rozdělení dividend vyplacených společností-nerezidentem prostřednictvím dceřiné společnosti-nerezidenta odmítl zohlednit zdanění zisků, z nichž pocházejí tyto dividendy, kterému byla podrobena tato druhá společnost-nerezident, přestože vnitrostátní mechanismus zamezení dvojímu ekonomickému zdanění umožňuje v případě čistě vnitrostátního řetězce majetkové účasti vyrušit zdanění dividend vyplácených společností na každém stupni tohoto řetězce majetkové účasti, nesplní povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 49 a 63 SFEU.

Ačkoliv unijní právo nestanoví obecná kritéria pro rozdělení pravomocí mezi členské státy, co se týče vyloučení dvojího zdanění v rámci Unie, a ačkoliv každý členský stát může uspořádat svůj systém zdanění rozdělovaných zisků dle vlastního uvážení, pokud dotčený systém v sobě nezahrnuje diskriminaci zakázanou Smlouvou o FEU, je v této souvislosti situace společnosti-akcionáře, která obdrží dividendy zahraničního původu, srovnatelná se situací společnosti-akcionáře, která obdrží dividendy vnitrostátního původu, jelikož v obou případech mohou být dosažené zisky v zásadě předmětem řetězového zdanění.

Články 49 a 63 SFEU přitom ukládají členskému státu, který uplatňuje systém zamezení dvojímu ekonomickému zdanění v případě dividend vyplacených rezidentům společnostmi-rezidenty, povinnost přiznat rovnocenné zacházení dividendám vyplaceným rezidentům společnostmi-nerezidenty, ledaže je rozdílné zacházení odůvodněno naléhavými důvody obecného zájmu.

(viz body 35–37, 46, výrok 1)

2.      Pokud jde o důkaz o uhrazení daně z vyplacených dividend dceřinou společností-nerezidentem, nezproštění mateřské společnosti požadující vrácení zálohové srážkové daně z příjmu z kapitálového majetku povinnosti předložit doklady, pro které již uplynula zákonná lhůta pro uchovávání dokladů vyplývající z vnitrostátního práva, nemůže představovat porušení zásady efektivity za předpokladu, že se tato povinnost netýká období značně přesahujícího délku zákonné doby archivace správních a účetních dokumentů.

Dodržování zásady efektivity totiž vede k tomu, že požadované doklady mohou daňovým orgánům členského státu zdanění umožnit zřetelně a přesně ověřit, zda podmínky získání daňového zvýhodnění jsou splněny.

Předložení informací pro každou dividendu o skutečně použité sazbě daně a výši skutečně uhrazené daně ze zisků dosažených dceřinými společnostmi usazenými v jiných členských státech lze mimoto vyžadovat pouze za podmínky, že není v praxi nemožné nebo nadměrně obtížné předložit důkaz o uhrazení daně dceřinými společnostmi se sídlem v jiných členských státech, zejména s ohledem na ustanovení právních předpisů uvedených členských států, které se týkají zamezení dvojímu zdanění a oznamování výše splatné korporační daně, jakož i archivace správních dokumentů.

V tomto ohledu musí být žádost o předložení uvedených informací učiněna během zákonné lhůty pro archivaci správních a účetních dokumentů stanovené právem členského státu, kde je usazena dceřiná společnost, aniž by uplynutí zákonné lhůty pro uchovávání dokladů mělo za následek zproštění povinnosti společnosti, která podala stížnost, mít k dispozici veškeré důkazy, na jejichž základě může být doložena opodstatněnost její žádosti.

(viz body 73–76, 78, 80)

3.      Systém zamezení dvojímu ekonomickému zdanění, podle kterého se sleva na dani přiznaná společnosti vyplácející dividendy, které přijala od dceřiné společnosti-rezidenta, vždy rovná polovině hodnoty uvedených dividend, zatímco omezení vrácení uhrazené zálohové srážkové daně z příjmů z kapitálového majetku v případě vyplacení dividend pocházejících od dceřiné společnosti-nerezidenta je stanoveno na jednu třetinu hodnoty těchto dividend, nepředstavuje diskriminaci.

Z judikatury sice vyplývá, že unijní právo ukládá členskému státu, v němž existuje systém zamezující dvojímu ekonomickému zdanění v případě dividend vyplácených rezidentům společnostmi-rezidenty, povinnost poskytnout rovnocenné zacházení dividendám vypláceným rezidentům společnostmi-nerezidenty, avšak toto právo členské státy nenutí k tomu, aby upřednostňovaly poplatníky, kteří investovali do zahraničních společností, před poplatníky, kteří investovali do domácích společností, a neukládá členskému státu povinnost přiznat daňový kredit z titulu zdanění zisků rozdělovaných v jiném členském státě, který by přesahoval částku zdanění, jež vyplývá z uplatnění vlastních daňových předpisů.

Jelikož tedy omezení vrácení zálohové srážkové daně mateřské společnosti ve výši jedné třetiny hodnoty vyplácených dividend umožňuje v konečném důsledku, vzhledem k tomu, že se vrácení vždy rovná polovině dividend přijatých dceřinou společností-rezidentem, zamezit dvojímu ekonomickému zdanění rozdělovaných zisků, totéž omezení umožňuje napravit rozdílné zacházení s těmito dividendami a dividendami pocházejícími od dceřiné společnosti-rezidenta.

(viz body 89, 91, 95, 96)

4.      Členský stát, jehož soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, se neobrátil na Soudní dvůr podle postupu stanoveného v čl. 267 třetím pododstavci SFEU, aby určil, zda bylo třeba pro účely výpočtu vrácení zálohové srážkové daně z příjmů z kapitálového majetku, uhrazené společností-rezidentem z titulu rozdělení dividend vyplacených společností-nerezidentem prostřednictvím dceřiné společnosti-nerezidenta, odmítnout zohlednění zdanění zisků, z nichž pocházejí tyto dividendy, kterému byla podrobena tato druhá společnost, přestože výklad ustanovení unijního práva, který provedl, nebyl natolik zřejmý, aby neponechal prostor pro žádné rozumné pochybnosti, nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 267 třetího pododstavce SFEU.

V této souvislosti existence takové možnosti musí být posuzována v závislosti na charakteristikách vlastních unijnímu právu, zvláštních obtížích, které vykazuje výklad tohoto práva, a riziku rozdílnosti judikatury uvnitř Unie. Řešení přijaté vnitrostátním soudem, založené na výkladu ustanovení unijního práva, které je v rozporu s výkladem těchto ustanovení v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti, znamená, že existenci rozumných pochybností ohledně tohoto výkladu nebylo možné v okamžiku rozhodování vnitrostátního soudu vyloučit. V případě, že uvedené posouzení umožní konstatovat přítomnost takové pochybnosti, přísluší vnitrostátnímu soudu jakožto soudu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, obrátit se na Soudní dvůr ohledně rizika nesprávného výkladu unijního práva.

(viz body 110, 112–114, výrok 2)