Language of document : ECLI:EU:T:2018:251

Věc T431/12

Distillerie Bonollo SpA a další

v.

Radě Evropské unie

„Dumping – Dovoz kyseliny vinné pocházející z Číny – Změna konečného antidumpingového cla – Částečný prozatímní přezkum – Žaloba na neplatnost – Bezprostřední a osobní dotčení – Přípustnost – Stanovení běžné hodnoty – Zjištěná běžná hodnota – Změna metody – Individuální zacházení – Článek 2 odst. 7 písm. a) a čl. 11 odst. 9 nařízení (ES) č. 1225/2009 [nyní článek 2 odst. 7 písm. a) a čl. 11 odst. 9 nařízení (EU) 2016/1036] – Úprava časových účinků zrušení“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) ze dne 3. května 2018

1.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Bezprostřední dotčení – Kritéria – Antidumpingové nařízení přijaté v návaznosti na žádost o částečný prozatímní přezkum, kterou podali unijní konkurenční výrobci – Bezprostřední dotčení uvedených konkurenčních výrobců

(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

2.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Osobní dotčení – Kritéria – Antidumpingové nařízení přijaté v návaznosti na žádost o částečný prozatímní přezkum, kterou podali unijní konkurenční výrobci – Osobní dotčení uvedených konkurenčních výrobců

(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

3.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní zájem na podání žaloby – Podmínka – Antidumpingové nařízení přijaté v návaznosti na žádost o částečný prozatímní přezkum, kterou podali unijní konkurenční výrobci – Právní zájem na podání žaloby uvedených konkurenčních výrobců

(Článek 263 a čl. 264 odst. 2 SFEU)

4.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Určení běžné hodnoty – Dovozy ze zemí bez tržního hospodářství – Použití početně zjištěné hodnoty – Povinnost uplatnit v rámci přezkumu metodu použitou při původním šetření

(Nařízení Rady č. 1225/2009, nahrazeno nařízením 2016/1036, čl. 2 a čl. 11 odst. 9)

5.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Určení běžné hodnoty – Individuální zacházení s vyvážejícími podniky ze země, která nemá tržní hospodářství

(Nařízení Rady č. 1225/2009, nahrazeno nařízením 2016/1036, čl. 9 odst. 5)

6.      Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Důsledky zrušení nařízení, kterým se ukládají antidumpingová cla – Zachování antidumpingových cel až do přijetí opatření vyplývajících ze zrušujícího rozsudku

(Článek 264 druhý pododstavec SFEU)

1.      Pro účely zjištění, zda je žalobce bezprostředně dotčen unijním aktem, tato podmínka vyžaduje, aby měl tento akt bezprostřední účinky na jeho právní postavení a dále aby adresátům tohoto aktu pověřeným jeho provedením neponechával žádnou posuzovací pravomoc, neboť jeho provedení je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z unijní právní úpravy bez použití dalších prováděcích předpisů.

Není neobvyklé, že judikatura považuje za přípustné žaloby na neplatnost podané jednotlivci proti aktům Unie, jejichž dopady na příslušné žalobce nejsou právní, nýbrž pouze faktické povahy, například proto, že jsou bezprostředně dotčeni jako hospodářské subjekty v rámci hospodářské soutěže s jinými hospodářskými subjekty.

Jelikož žalobkyně iniciovaly řízení o částečném prozatímním přezkumu a jelikož byla opatření přijatá po ukončení tohoto řízení určena k vyrovnání účinku dumpingu, který je příčinou újmy, která vzniká žalobkyním jakožto konkurenčním výrobcům působícím na stejném trhu i jakožto dotčeným vyvážejícím výrobcům, jsou nařízením, kterým se ukončuje řízení o částečném prozatímním přezkumu, bezprostředně dotčeny.

(viz body 49, 52, 59)

2.      Má-li být zjištěno, zda je žalobce dotčen osobně, jiné subjekty než adresáti aktu mohou tvrdit, že jsou osobně dotčeny ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU pouze tehdy, když je tento akt zasahuje z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát takového aktu.

Pokud jde konkrétně o oblast antidumpingu, ačkoli je pravda, že s ohledem na kritéria čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU mají nařízení ukládající antidumpingová cla ze své povahy a působnosti normativní povahu, neboť se vztahují obecně na dotčené hospodářské subjekty, není vyloučeno, aby se určitá ustanovení těchto nařízení mohla týkat individuálně některých hospodářských subjektů.

Aby bylo možné posoudit dotčení postavení žalobce na trhu, vychází unijní soud z řady skutečností, jako jsou koncentrovaná nebo roztříštěná struktura trhu, postavení žalobce a jeho konkurence na trhu v absolutních a relativních hodnotách nebo míra vlivu sporného aktu na činnosti žalobce.

Z posouzení tohoto souboru skutečností unijním soudem lze vyvodit, že čím jsou konkurenční vztahy mezi žalobcem a jeho konkurencí přímější, ať už z důvodu nízkého počtu hospodářských subjektů na trhu, nebo kvůli tomu, že dotčený podnik je hlavním konkurentem žalobce, a čím důležitější jsou negativní důsledky pro žalobce, tím spíše je třeba dojít k závěru, že žalobce je napadeným aktem osobně dotčen.

Unijní výrobci, kteří jsou konkurenty výrobců ze třetí země a aktivně se účastnili správního řízení a významně přispěli k jeho průběhu, a tedy i k jeho výsledku, jsou nařízením, kterým se ukončuje řízení o částečném prozatímním přezkumu zahájené na jejich návrh, osobně dotčeni tím spíše, že bylo podstatným způsobem dotčeno jejich postavení na trhu.

(viz body 74, 75, 80, 81, 84, 88, 91)

3.      Žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou je přípustná pouze v případě, že žalobce má právní zájem na zrušení dotčeného aktu.

V případě, kdy žaloba směřuje nikoli k odstranění účinků napadeného aktu, nýbrž k jejich nahrazení přísnějším opatřením, které zahrnuje uložení vyššího antidumpingového cla, soud Unie může využít možnosti vyplývající z čl. 264 druhého pododstavce SFEU za účelem zachování antidumpingového cla uloženého nařízením, které je napadeno, dokud příslušné orgány nepřijmou opatření nezbytná k vyhovění rozsudku. Za těchto podmínek mají unijní konkurenční výrobci právní zájem na zrušení nařízení, kterým se velmi mírně zvyšují antidumpingová cla, které bylo přijato na základě žádosti o částečný prozatímní přezkum podané uvedenými konkurenčními výrobci a které jim může přinést prospěch.

Žalobci kromě toho mohou mít nadále právní zájem na zrušení aktu unijního orgánu, aby bylo možné zabránit tomu, že se protiprávnost, kterou je tento akt postižen, zopakuje v budoucnu.

(viz body 101, 103, 104, 108)

4.      Pravidla pro výpočet běžné hodnoty jsou definována v čl. 2 odst. 1 až 7 nařízení č. 1225/2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (nyní čl. 2 odst. 1 až 7 nařízení 2016/1036). V případě dovozů ze země bez tržního hospodářství, která je členem Světové obchodní organizace (WTO) k datu zahájení šetření, se běžná hodnota určí v zásadě podle metody stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009. Podle této metody se běžná hodnota zpravidla určuje na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím, tj. ve srovnatelné zemi.

Odchylně od toho z čl. 2 odst. 7 písm. b) nařízení č. 1225/2009 vyplývá, že pokud jde o dovoz ze země bez tržního hospodářství, je běžná hodnota určena podle čl. 2 odst. 1 až 6 tohoto nařízení, pokud se prokáže, že pro výrobce nebo více výrobců převažují podmínky tržního hospodářství. Je třeba připomenout, že čl. 2 odst. 1 až 6 nařízení č. 1225/2009 obsahuje pravidla pro určení běžné hodnoty u dovozů ze zemí s tržním hospodářstvím.

Z článku 11 odst. 9 nařízení č. 1225/2009 kromě toho vyplývá, že obecně v rámci přezkumu jsou orgány Unie povinny použít tutéž metodu, a to zároveň pro srovnání vývozní ceny a běžné hodnoty, jako je metoda, která byla použitá při původním šetření, které vedlo k uložení cla. Totéž ustanovení stanoví výjimku, která umožňuje orgánům, aby postupovaly jinak než při původním šetření, pokud došlo ke změně okolností. Z téhož ustanovení vyplývá, že použitá metoda musí být v souladu s ustanoveními článku 2 nařízení č. 1225/2009.

Kromě toho nestačí, aby nová metoda byla vhodnější než předchozí metoda, pokud je původní metoda v souladu s článkem 2 nařízení č. 1225/2009.

(viz body 124, 125, 127, 138)

5.      Je logické, aby v případě, že je několika vyvážejícím výrobcům přiznán status podniků působících v tržním hospodářství (STH), byla běžná hodnota pro každého odlišná, jelikož se vypočítává na základě příslušných údajů týkajících se těchto výrobců. Naproti tomu není důvod pro to, aby se běžná hodnota lišila v případě několika vyvážejících výrobců, kterým nebyl přiznán STH, protože v takovém případě jsou výpočty běžné hodnoty založeny na údajích srovnatelné země, a tedy nezávisle na údajích týkajících se těchto výrobců. V posledně uvedeném případě vyvážející výrobce může vždy požádat o individuální zacházení, což znamená, že se individuální dumpingové rozpětí vypočítá na základě srovnání běžné hodnoty, která je stejná pro všechny, s jeho vývozními cenami, namísto srovnání běžné hodnoty s vývozními cenami výrobního odvětví.

(viz bod 141)

6.      Pokud žaloba nesměřuje ke zrušení antidumpingového cla vyplývajícího z napadeného nařízení, ale k jeho nahrazení přísnějším opatřením s vyšším antidumpingovým clem na základě případně jiné metodiky výpočtu běžné hodnoty a pokud by důsledky samotného zrušení napadeného nařízení mohly mít za následek porušení obecného zájmu politiky Unie v oblasti antidumpingu, je třeba k zajištění účinnosti těchto opatření a na rozdíl od tvrzení Rady zachovat antidumpingové clo vyplývající z napadeného nařízení do doby, než orgány přijmou opatření, která vyplývají ze zrušujícího rozsudku, v souladu s článkem 264 druhým pododstavcem SFEU.

(viz bod 147)