ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého rozšířeného senátu)
28. listopadu 2019(*)
„Hospodářská a měnová unie – Bankovní unie – Jednotný mechanismus pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků – Jednotný fond pro řešení krizí – Rozhodnutí Jednotného výboru o příspěvcích předem na rok 2016 – Žaloba na neplatnost – Bezprostřední a osobní dotčení – Přípustnost – Podstatné formální náležitosti – Autentizace rozhodnutí – Postup pro přijetí rozhodnutí“
Ve věci T‑323/16,
Banco Cooperativo Español, SA, se sídlem v Madridu (Španělsko), zastoupená D. Sarmientem Ramírez-Escuderem a J. Beltránem de Lubiano Sáez de Urabainem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Jednotnému výboru pro řešení krizí (SRB), zastoupenému F. Málagou Diéguezem, F. Fernándezrm de Trocóniz Roblesem, B. Meyringem, S. Schelo, T. Klupschem a S. Iancem, advokáty,
žalovanému,
podporovanému
Evropskou komisí, zastoupenou J. Riusem, A. Steiblytė a K.-P. Wojcikem, jako zmocněnci,
vedlejší účastnice,
jejímž předmětem je návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Jednotného výboru přijatého na výkonném zasedání dne 15. dubna 2016 a týkajícího se příspěvků předem na rok 2016 do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRB/ES/SRF/2016/06) v rozsahu, v němž se týká žalobkyně,
TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát),
ve složení A. M. Collins, předseda, M. Kančeva, R. Barents, J. Passer (zpravodaj) a G. De Baere, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 27. února 2019,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
1 Projednávaná věc spadá do rámce druhého pilíře bankovní unie týkajícího se jednotného mechanismu pro řešení krizí zavedeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014, L 225, s. 1). Jednotný mechanismus pro řešení krizí byl zaveden s cílem zintenzivnit integraci rámce pro řešení krize v členských státech eurozóny a členských státech, které nejsou součástí eurozóny a rozhodly se účastnit mechanismu jednotného dohledu (dále jen „zúčastněné členské státy“).
2 Tato věc se konkrétně týká Jednotného fondu pro řešení krizí zřízeného článkem 67 odst. 1 nařízení č. 806/2014. Jednotný fond pro řešení krizí je financován z příspěvků institucí vybraných na vnitrostátní úrovni zejména formou příspěvků předem v souladu s čl. 67 odst. 4 téhož nařízení. Podle čl. 3 odst. 1 bodu 13 uvedeného nařízení se pojmem „instituce“ rozumí úvěrová instituce nebo investiční podnik podléhající dohledu na konsolidovaném základě v souladu s čl. 2 písm. c) téhož nařízení. Příspěvky se převádějí na úroveň Evropské unie v souladu s mezivládní dohodou o převádění a sdílení příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí podepsanou v Bruselu dne 21. května 2014 (dále jen „mezivládní dohoda“).
3 Článek 70 nařízení č. 806/2014, nadepsaný „Příspěvky předem“, stanoví:
„1. Jednotlivé příspěvky každé instituce se získávají alespoň jednou ročně a vypočítají se jako úměrný podíl celkové hodnoty jejích závazků (bez započtení kapitálu) po odečtení pojištěných vkladů na úhrnných závazcích (bez započtení kapitálu) všech institucí povolených na území všech zúčastněných členských států po odečtení pojištěných vkladů.
2. Výbor každoročně, po konzultaci s ECB nebo s vnitrostátním příslušným orgánem a v úzké spolupráci s vnitrostátními orgány příslušnými k řešení krize, vypočte jednotlivé příspěvky, aby zajistil, že příspěvky, které mají uhradit všechny instituce povolené na území všech zúčastněných členských států, nepřekročí 12,5 % cílové úrovně.
Každoroční výpočet příspěvků jednotlivých institucí je založen na:
a) paušálním příspěvku, který je úměrný podílu celkové hodnoty závazků instituce (bez započtení kapitálu) po odečtení pojištěných vkladů na úhrnných závazcích (bez započtení kapitálu) všech institucí povolených na území zúčastněných členských států po odečtení pojištěných vkladů; a
b) příspěvku upraveném v poměru k rizikovému profilu, který vychází z kritérií stanovených v čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU, se zřetelem k zásadě proporcionality a aniž by došlo k narušení mezi strukturami bankovního sektoru členských států.
Poměr mezi paušálním příspěvkem a příspěvkem upraveným v poměru k rizikovému profilu musí zohlednit vyvážené rozložení příspěvků mezi různé typy bank.
V každém případě nesmí úhrnná výše jednotlivých příspěvků od všech institucí povolených na území všech zúčastněných členských států, vypočtená podle druhého pododstavce písm. a) a b), překročit ročně 12,5 % cílové úrovně.
[…]
6. Použijí se akty v přenesené pravomoci, které upřesňují pojem příspěvků upravených v poměru k rizikovému profilu institucí, přijaté Komisí podle čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU.
7. Rada na návrh Komise přijme v rámci aktů v přenesené pravomoci uvedených v odstavci 6 prováděcí akty, jimiž se stanoví podmínky uplatňování odstavců 1, 2 a 3, zejména v souvislosti s:
a) používáním metodiky pro výpočet jednotlivých příspěvků;
b) praktickými pravidly pro to, jak se institucím přidělují rizikové faktory uvedené v aktu v přenesené pravomoci.“
4 Pokud jde o ony příspěvky předem, nařízení č. 806/2014 bylo doplněno prováděcím nařízením Rady (EU) 2015/81 ze dne 19. prosince 2014, kterým se stanoví jednotné podmínky uplatňování nařízení č. 806/2014, pokud jde o příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 15, s. 1).
5 Nařízení č. 806/2014 a prováděcí nařízení 2015/81 dále odkazují na některá ustanovení obsažená ve dvou dalších aktech:
– jednak ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. 2014, L 173, s. 190);
– a jednak v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44).
6 Jednotný výbor pro řešení krizí (dále jen „Jednotný výbor“) byl zřízen jako agentura Unie (článek 42 nařízení č. 806/2014). Je tvořen zejména plenárním zasedáním a výkonným zasedáním (čl. 43 odst. 5 nařízení č. 806/2014). Jednotný výbor na výkonném zasedání přijímá veškerá rozhodnutí k uplatnění tohoto nařízení č. 806/2014, nestanoví-li uvedené nařízení jinak [čl. 54 odst. 1 písm. b) nařízení č. 806/2014].
7 Rozhodnutím ze dne 29. dubna 2015 (SRB/PS/2015/8) přijal Jednotný výbor na plenárním zasedání jednací řád Jednotného výboru pro výkonné zasedání (dále jen „jednací řád pro výkonné zasedání“).
8 Článek 9 odst. 1 až 3 jednacího řádu pro výkonné zasedání stanoví:
„1. Rozhodnutí lze přijímat písemným postupem s výjimkou případů, kdy nejméně dva členové výkonného zasedání ve smyslu čl. 3 odst. 1, kteří se na písemném přijímání rozhodnutí podílí, vyjádří nesouhlas do 48 hodin od zahájení tohoto postupu. V tomto případě je tento předmět zapsán na pořad příštího výkonného zasedání.
2. Písemný postup zpravidla vyžaduje minimálně pět pracovních dnů pro účely analýzy ze strany jednotlivých členů výkonného zasedání. V naléhavých případech může předseda stanovit kratší dobu pro přijetí rozhodnutí na základě konsensu. Důvod pro zkrácení doby musí být uveden.
3. Nelze-li konsensu dosáhnout písemně, může předseda nařídit řádné hlasování postupem podle článku 8.“
Skutečnosti předcházející sporu
9 Žalobkyně, Banco Cooperativo Español, SA, je úvěrovou institucí se sídlem v zúčastněném členském státě.
10 Dne 11. prosince 2015 zaslal Fondo de reestructuración Ordenada Bancaria (Fond pro nucenou restrukturalizaci bank), vnitrostátní orgán příslušný k řešení krize ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 3 nařízení č. 806/2014 pro Španělsko (dále jen „španělský vnitrostátní orgán“) žalobkyni žádost o informace pro účely výpočtu jejího příspěvku předem na rok 2016.
11 Žalobkyně na tuto žádost odpověděla.
12 Rozhodnutím ze dne 15. dubna 2016 týkajícím se příspěvků předem na rok 2016 do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRB/ES/SRF/2016/06) (dále jen „napadené rozhodnutí“) Jednotný výbor na výkonném zasedání v souladu s čl. 54 odst. 1 písm. b) a čl. 70 odst. 2 nařízení č. 806/2014 určil výši příspěvku předem na rok 2016 pro každou instituci včetně žalobkyně. Příloha tohoto rozhodnutí obsahuje v tabulce částky příspěvků předem na rok 2016 pro všechny instituce a další rubriky, jako jsou „Method (AE)“ [Metoda (eurozóna)] a „Risk adjustment factor in the EA environment“ (Faktor korekce o riziko v kontextu eurozóny).
13 Jednotný výbor uvádí, že dne 15. dubna 2016 oznámil španělskému vnitrostátnímu orgánu napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká institucí povolených na území v jeho působnosti.
14 Dopisem ze dne 26. dubna 2016 španělský vnitrostátní orgán informoval žalobkyni o výši jejího příspěvku předem a požádal, aby jej zaplatila u Banco de España (Centrální banka Španělska) do 24. června 2016.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
15 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 24. června 2016 žalobkyně podala projednávanou žalobu. Jednotný výbor předložil žalobní odpověď dne 6. září 2016.
16 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 4. října 2016 podala Evropská komise návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Jednotného výboru.
17 Usnesením ze dne 25. října 2016 předseda osmého senátu Tribunálu vyhověl návrhu Komise na vstup vedlejšího účastníka do řízení.
18 Prvním organizačním procesním opatřením přijatým dne 9. října 2017 na základě článku 89 jednacího řádu Tribunálu vyzval Tribunál Jednotný výbor, aby předložil úplnou kopii originálu napadeného rozhodnutí včetně jeho přílohy.
19 V podání ze dne 26. října 2017 Jednotný výbor uvedl, že nemůže vyhovět organizačnímu procesnímu opatření přijatému dne 9. října 2017 zejména s poukazem na důvěrnost údajů obsažených v příloze napadeného rozhodnutí.
20 Usnesením k provedení dokazování ze dne 14. prosince 2017 (dále jen „první usnesení“) nařídil Tribunál jednotnému výboru na základě čl. 24 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a na základě čl. 91 písm. b), čl. 92 odst. 3, jakož i článku 103 jednacího řádu, aby předložil důvěrné a nedůvěrné znění úplné kopie originálu napadeného rozhodnutí včetně jeho přílohy.
21 Podáním ze dne 15. ledna 2018 odpověděl Jednotný výbor na první usnesení a předložil v nedůvěrném a důvěrném znění dva dokumenty, a to, pokud jde o znění napadeného rozhodnutí, dvoustránkový dokument obsahující PDF sken podepsané listinné verze, a dále vygenerovaný PDF dokument s elektronickými údaji, který byl přílohou napadeného rozhodnutí.
22 S ohledem na odpověď Jednotného výboru na první usnesení přijal Tribunál dne 12. března 2018 druhé organizační procesní opatření, v němž Jednotný výbor vyzval, aby zaprvé upřesnil, jaký formát měla příloha v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí, zadruhé v případě, že byla elektronická, aby toto vysvětlil a poskytl veškeré autentizační prvky potřebné k tomu, aby prokázal, že PDF soubor s údaji předložený Tribunálu přesně odpovídá verzi, která byla předložena k podpisu a Jednotným výborem na výkonném zasedání na schůzi dne 15. dubna 2016 přijata, a zatřetí aby se vyjádřil k tomu, zda napadené rozhodnutí po právní stránce existovalo a zda byly splněny podstatné formální náležitosti.
23 Podáním ze dne 27. března 2018 Jednotný výbor odpověděl na druhé organizační procesní opatření. Pokud jde o druhý požadavek zmíněný v bodě 22 výše, Jednotný výbor uvedl, že mu nemůže vyhovět vzhledem k důvěrnosti určitých dokumentů, které by měl předložit, a požadoval přijetí opatření k provedení důkazů.
24 Dne 2. května 2018 Tribunál přijal nové usnesení k provedení dokazování, jímž jednotnému výboru nařídil vyhovět druhému požadavku uvedenému v organizačním procesním opatření ze dne 12. března 2018 (dále jen „druhé usnesení“).
25 Podáním ze dne 18. května 2018, opraveným dne 29. června 2018, Jednotný výbor vyhověl druhému usnesení a předložil důvěrné a nedůvěrné znění dokumentu nazvaného „Technické informace k identifikaci“, znění tří e-mailů Jednotného výboru ze dne 13. dubna 2016 v 17:41 hodin a dne 15. dubna 2016 v 19:04 hodin a v 20:06 hodin, jakož i USB klíč se souborem ve formátu XLSX a souborem ve formátu TXT.
26 Rozhodnutím ze dne 13. července 2018 Tribunál po posouzení ve smyslu čl. 103 odst. 1 jednacího řádu ze soudního spisu vyňal důvěrná znění dokumentů předložených jednotným výborem v odpověď na první a druhé usnesení s výjimkou souborů ve formátu TXT uložených na USB klíčích předložených jednotným výborem dne 18. května 2018, které neobsahovaly důvěrné informace a byly do soudního spisu založeny v listinné podobě.
27 Dne 13. července 2018 Tribunál třetím organizačním procesním opatřením přijatým na základě článku 89 jednacího řádu vyzval žalobkyni a Komisi, aby předložily vyjádření k odpovědím Jednotného výboru na organizační procesní a důkazní opatření uvedená v bodech 18, 20, 22 a 24 výše.
28 Podáními ze dne 27. a 30. července 2018 předložily žalobkyně a Komise vyjádření v odpověď na třetí organizační procesní opatření.
29 Na návrh osmého senátu Tribunálu rozhodl Tribunál podle článku 28 jednacího řádu předat věc senátu zasedajícímu v kolegiu o vyšším počtu soudců.
30 Dopisem ze dne 20. listopadu 2018 Tribunál vyzval v rámci organizačních procesních opatření účastníky řízení, aby upřesnili svá stanoviska k tomu, zda Jednotný výbor dodržel povinnost uvést odůvodnění.
31 Účastníci řízení této žádosti vyhověli podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 4. prosince 2018.
32 Žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Tribunál zrušil napadené rozhodnutí.
33 Jednotný výbor podporovaný Komisí navrhuje, aby Tribunál:
– odmítl žalobu jako nepřípustnou;
– podpůrně, zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
34 Pro účely projednávané žaloby na neplatnost vznáší žalobkyně dva žalobní důvody, z nichž první vychází z námitky protiprávnosti čl. 5 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 a druhý na základě této námitky směřuje ke zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje čl. 103 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2014/59 a článek 70 nařízení č. 806/2014 vykládané ve světle článku 16 Listiny základních práv Evropské unie a zásady proporcionality.
K přípustnosti
35 Podle Jednotného výboru směřuje žaloba proti aktu španělského vnitrostátního orgánu, neboť k žalobě je přiložen tento akt, a nikoli rozhodnutí Jednotného výboru. Jednotný výbor není autorem aktu španělského vnitrostátního orgánu. Žaloba proti tomuto aktu je proto podle něj nepřípustná.
36 Pokud by se však mělo za to, že je žaloba podána proti rozhodnutí Jednotného výboru, je podle něj rovněž nepřípustná, neboť to, že Jednotný výbor schválil příspěvky předem na rok 2016, nevyvolává závazné právní účinky, které by se mohly dotknout zájmů žalobkyně tím, že podstatným způsobem změní její právní postavení, a zejména nezakládá žádnou platební povinnost. Taková povinnost podle něj může vzniknout pouze na základě rozhodnutí vnitrostátního orgánu.
37 Způsob, jakým Jednotný výbor vypočetl příspěvky předem, se podle něj dále žalobkyně bezprostředně nedotýká ve smyslu článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
38 Jednotný výbor v duplice tvrdí, že napadené rozhodnutí není určeno žalobkyni. Napadené rozhodnutí bylo oznámeno pouze vnitrostátním orgánům, které následně přijaly vlastní právní akty v souladu s napadeným rozhodnutím a oznámily je institucím pod svým dohledem. Podle Jednotného výboru tak toto rozhodnutí mohlo být závazné pro španělský vnitrostátní orgán, avšak nikoli přímo pro žalobkyni, které nebylo vůbec určeno.
39 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, napadené rozhodnutí podle Jednotného výboru „nestanoví“ konkrétní výši příspěvků pro každou instituci. Až akt španělského vnitrostátního orgánu podle něj ukládá v souladu s vnitrostátním právem institucím povinnost zaplatit příspěvky předem.
40 Postup pro vybírání příspěvků předem je založen na „úzké spolupráci“ mezi jednotným výborem a vnitrostátními orgány. Právní rámec však nedává jasnou odpověď na otázku, který soud má pravomoc soudního přezkumu, pokud jde o postup pro výběr příspěvků předem. Zavedený právní rámec nicméně podle Jednotného výboru umožňuje zajistit, že odpovědnost za konečné rozhodnutí týkající se výběru příspěvků v souladu se zásadami, které jsou základem mezivládní dohody, nesou tyto vnitrostátní orgány. Z toho lze tedy podle něj dovodit, že úmyslem normotvůrce bylo přenést pravomoc kontrolovat postup pro vybírání příspěvků předem na vnitrostátní soudy. Pokud by dále vyvstaly otázky týkající se platnosti nebo výkladu aktů orgánů nebo agentur Unie, mohou vnitrostátní soudy požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce.
41 V tomto smyslu podle Jednotného výboru existuje řada příkladů, kdy byly příspěvky předem napadeny před příslušnými soudy nebo orgány na vnitrostátní úrovni. Některé vnitrostátní orgány zaujaly stejný postoj s tím, že vnitrostátní soudy a orgány mají pravomoc přezkoumávat právní akty, které vnitrostátní orgány přijaly v rámci postupu pro výběr příspěvků předem.
42 Žalobkyně s názorem Jednotného výboru nesouhlasí a tvrdí, že žaloba je přípustná.
43 Podle článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU může každá fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti nařizovacím aktům, které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.
44 Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU tak omezuje žaloby na neplatnost podávané fyzickou či právnickou osobou na tři druhy aktů, a sice zaprvé na akty, které jsou této osobě určeny, zadruhé na akty, které jí nejsou určeny, avšak bezprostředně a osobně se jí dotýkají, a zatřetí na nařizovací akty, které jí nejsou určeny, bezprostředně se jí týkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření (viz usnesení ze dne 10. prosince 2013, von Storch a další v. ECB, T‑492/12, nezveřejněné, EU:T:2013:702, bod 29 a citovaná judikatura).
45 Pokud jde o podmínku stanovenou v článku 263 prvním pododstavci SFEU, z ustálené judikatury vyplývá, že akty či rozhodnutími, proti nimž lze podat žalobu na neplatnost, jsou pouze opatření se závaznými právními účinky, jež se mohou dotknout zájmů žalobce tak, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení (viz usnesení ze dne 21. dubna 2016, Borde a Carbonium v. Komise, C‑279/15 P, nezveřejněné, EU:C:2016:297, bod 37 a citovaná judikatura).
46 Jedná-li se dále o akty nebo rozhodnutí, jež jsou přijímány v několika fázích, zejména po proběhlém interním řízení, jsou za napadnutelné akty v zásadě považována jen ta opatření, která obsahují konečné stanovisko orgánu na konci tohoto řízení, přičemž jsou vyloučena mezitímní opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí (viz usnesení ze dne 9. března 2016, Port autonome du Centre et de l’ Ouest a další v. Komise, T‑438/15, EU:T:2016:142, bod 20 a citovaná judikatura).
47 Z judikatury dále vyplývá, že pokud neprivilegovaný žalobce podá žalobu na neplatnost aktu, jenž mu není určen, pak se požadavek, že se závazné právní účinky napadeného opatření musí dotýkat zájmů žalobce tak, že podstatným způsobem změní jeho právní postavení, překrývá s podmínkami stanovenými v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU (viz usnesení ze dne 6. března 2014, Northern Ireland Department of Agriculture and Rural Development v. Komise, C‑248/12 P, nezveřejněné, EU:C:2014:137, bod 33 a citovaná judikatura).
48 Podle ustálené judikatury může jiná fyzická nebo právnická osoba, než je adresát rozhodnutí, tvrdit, že je jím osobně dotčena, pouze tehdy, když se jí toto rozhodnutí dotýká z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a z tohoto důvodu ji individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát (rozsudky ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62, EU:C:1963:17, s. 223, a ze dne 2. dubna 1998, Greenpeace Council a další v. Komise, C‑321/95 EU:C:1998:153, body 7 a 28).
49 Dále podle ustálené judikatury vyžaduje podmínka, podle které fyzická nebo právnická osoba musí být bezprostředně dotčena rozhodnutím, které je předmětem žaloby, aby napadené opatření přímo zakládalo následky pro právní postavení jednotlivce a jeho adresátům pověřeným jeho provedením neponechávalo žádnou volnost uvážení, a naopak, aby toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z unijní úpravy, aniž by bylo třeba použít další zprostředkující předpisy (viz rozsudek ze dne 22. března 2007, Regione Siciliana v. Komise, C‑15/06 P, EU:C:2007:183, bod 31 a citovaná judikatura).
50 Z judikatury přitom vyplývá, že v případě, že je nezbytným předpokladem k tomu, aby měl napadený akt účinky na právní postavení jednotlivců, přijmout prováděcí opatření, podmínka bezprostředního dotčení se přesto považuje za splněnou, pokud tento akt ukládá adresátovi povinnosti ke svému výkonu a pokud je adresát automaticky povinen přijmout opatření, která mění právní postavení žalobce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. července 2015, Federcoopesca a další v. Komise, T‑312/14, EU:T:2015:472, bod 38 a citovaná judikatura).
51 Jak totiž připomněl generální advokát M. Wathelet ve svém stanovisku ve věci Stichting Woonpunt a další v. Komise (C‑132/12 P, EU:C:2013:335, bod 68 a citovaná judikatura), neexistence rozhodovacího prostoru členských států ruší zdánlivou neexistenci přímého vztahu mezi unijním aktem a jednotlivcem. Jinými slovy, k zabránění bezprostřednímu dotčení nemůže být prostor pro uvážení autora prováděcího aktu, jehož cílem je provést unijní akt, čistě formální. Musí být tím, co způsobilo právní dotčení žalobce.
52 Z právní úpravy použitelné v tomto případě, zejména z čl. 54 odst. 1 písm. b) a čl. 70 odst. 2 nařízení č. 806/2014, zaprvé vyplývá, že konkrétním autorem výpočtu jednotlivých příspěvků i autorem rozhodnutí, kterým byly tyto příspěvky schváleny, je Jednotný výbor. Okolnost, že Jednotný výbor a vnitrostátní orgán spolu spolupracují, na tomto konstatování nic nemění (usnesení ze dne 19. listopadu 2018, Iccrea Banca v. Komise a CRU, T‑494/17, EU:T:2018:804, bod 27).
53 Pouze Jednotný výbor má totiž pravomoc vypočítat „po konzultaci s ECB a v úzké spolupráci s vnitrostátními orgány příslušnými k řešení krize“ příspěvky předem, které mají instituce uhradit (čl. 70 odst. 2 nařízení č. 806/2014). Vnitrostátní orgány mají dále unijním právem stanovenou povinnost vybrat uvedené příspěvky tak, jak jsou určeny rozhodnutím Jednotného výboru (čl. 67 odst. 4 nařízení č. 806/2014).
54 Rozhodnutí Jednotného výboru, kterým se na základě čl. 70 odst. 2 nařízení č. 806/2014 určují příspěvky předem, je tedy konečné.
55 Napadené rozhodnutí proto nelze kvalifikovat jako opatření, které je čistě přípravné nebo mezitímní, jelikož po proběhlém řízení s konečnou platností zachycuje stanovisko Jednotného výboru k příspěvkům.
56 Zadruhé je třeba poukázat na to, že bez ohledu na terminologické rozdíly mezi jednotlivými jazykovými zněními článku 5 prováděcího nařízení 2015/81 jsou orgány, kterým Jednotný výbor adresuje rozhodnutí stanovící příspěvky předem, jehož je autorem, příslušné vnitrostátní orgány, a nikoli instituce. Příslušné vnitrostátní orgány jsou fakticky i podle použitelné právní úpravy jedinými orgány, kterým je autor předmětného rozhodnutí povinen toto rozhodnutí zaslat, a jsou tedy v konečném výsledku tím, komu je rozhodnutí určeno ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU (usnesení ze dne 19. listopadu 2018, Iccrea Banca v. Komise a CRU, T‑494/17, EU:T:2018:804, bod 28).
57 Konstatování, že příslušné vnitrostátní orgány jsou těmi, komu je rozhodnutí Jednotného výboru určeno ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, je ostatně potvrzeno skutečností, že v systému zavedeném nařízením č. 806/2014 a v souladu s čl. 67 odst. 4 téhož nařízení jsou pověřeny výběrem jednotlivých příspěvků od institucí (usnesení ze dne 19. listopadu 2018, Iccrea Banca v. Komise a CRU, T‑494/17, EU:T:2018:804, bod 29).
58 Avšak i když instituce tedy nejsou adresáty napadeného rozhodnutí, jsou nicméně tímto rozhodnutím osobně a bezprostředně dotčeny, neboť se jich dotýká z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo z důvodu faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí, a jelikož má bezprostřední účinky na jejich právní postavení a neponechává žádnou posuzovací pravomoc osobám, kterým je toto rozhodnutí určeno a které jsou pověřeny jeho provedením.
59 V tomto ohledu napadené rozhodnutí jmenovitě zmiňuje každou instituci a určuje její individuální příspěvek. Z toho vyplývá, že instituce, k nimž patří žalobkyně, jsou napadeným rozhodnutím osobně dotčeny.
60 Pokud jde dále o bezprostřední dotčení, je třeba uvést, že vnitrostátní orgány, které napadené rozhodnutí provádí, nemají prostor pro uvážení ohledně výše individuálních příspěvků určených v tomto rozhodnutí. Vnitrostátní orgány konkrétně nemohou tyto částky měnit a jsou povinny je od dotčených institucí vybrat.
61 Pokud jde dále o mezivládní dohodu, na kterou Jednotný výbor poukazuje, aby zpochybnil bezprostřední dotčení žalobkyně, je třeba uvést, že tato dohoda se netýká výběru příspěvků předem na rok 2016 od institucí vnitrostátními orgány, ale pouze převodu těchto příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí.
62 Jak totiž vyplývá z ustanovení nařízení č. 806/2014 (viz bod 20 odůvodnění a čl. 67 odst. 4 uvedeného nařízení) a mezivládní dohody [viz bod 7 odůvodnění, článek 1 písm. a) a článek 3 mezivládní dohody], příspěvky jsou vybírány na základě unijního práva (a sice směrnice 2014/59 a nařízení č. 806/2014), zatímco k jejich převodu do Jednotného fondu dochází na základě mezivládní dohody.
63 I když je ke vzniku právní povinnosti institucí uvolnit ve prospěch účtů identifikovaných vnitrostátním orgánem částky z titulu jejich příspěvků předem nutné, aby vnitrostátní orgán přijal vnitrostátní akt, nic to nemění na tom, že jsou tyto instituce bezprostředně dotčeny rozhodnutím Jednotného výboru, které určuje výši jejich individuálních příspěvků.
64 Z předchozího vyplývá, že žalobkyně je napadeným rozhodnutím osobně a bezprostředně dotčena.
65 Pokud jde o argument Jednotného výboru, podle něhož je žaloba nepřípustná, neboť směřuje proti aktu španělského vnitrostátního orgánu, který je jediným aktem přiloženým k žalobě, a nikoli proti rozhodnutí Jednotného výboru, je třeba jej odmítnout z následujících důvodů.
66 Žalobkyně v žalobě opakovaně a soustavně zmiňuje rozhodnutí Jednotného výboru určující příspěvek předem na rok 2016 jako akt, jehož zrušení se domáhá. Z žaloby vyplývá, že dopis španělského vnitrostátního orgánu ze dne 26. dubna 2016 je v ní zmiňován pouze jako nástroj, kterým bylo toto rozhodnutí žalobkyni oznámeno.
67 Žalobkyně uvádí, že od španělského vnitrostátního orgánu marně vymáhala znění rozhodnutí Jednotného výboru, a uvádí, že Jednotný výbor toto rozhodnutí nezveřejnil, což tento orgán nezpochybňuje.
68 Na rozdíl od toho, co tvrdí Jednotný výbor, je tedy žaloba jednoznačná, pokud jde o akt, jehož zrušení se žalobkyně domáhá.
69 Vzhledem k výše uvedenému musí být námitka Jednotného výboru, aby Tribunál odmítl žalobu jako nepřípustnou, zamítnuta.
K věci samé
70 Je třeba zkoumat nepominutelný důvod založený na porušení podstatných formálních náležitostí, kterým se podle ustálené judikatury musí unijní soud zabývat i bez návrhu (viz rozsudek ze dne 13. prosince 2013, Maďarsko v. Komise, T‑240/10, EU:T:2013:645, bod 70 a citovaná judikatura), a v jeho rámci zkoumat, zda byly dodrženy náležitosti pro přijetí napadeného rozhodnutí.
71 V tomto ohledu, jak bylo uvedeno v bodě 22 výše, Tribunál organizačním procesním opatřením ze dne 12. března 2018 vyzval Jednotný výbor, aby se vyjádřil k otázce právní existence napadeného rozhodnutí a dodržení podstatných formálních náležitostí při jeho přijímání.
72 V odpovědi ze dne 27. března 2018 Jednotný výbor uvedl, že napadené rozhodnutí po právní stránce existuje. Pokud jde o podstatné formální náležitosti, konstatoval, že byly dodrženy. Postup pro přijímání rozhodnutí v tomto ohledu podle něj nebyl porušen.
73 Ve svých vyjádřeních ze dne 26. a 30. července 2018 se Komise a žalobkyně v podstatě vyslovily ve prospěch právní existence napadeného rozhodnutí a dodržení podstatných formálních náležitostí.
74 Je třeba připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že ratio a formální stránka tvoří neoddělitelný celek, a proto je vyhotovení aktu v písemné podobě nezbytným výrazem vůle úřadu, který akt přijímá (rozsudky ze dne 15. června 1994, Komise v. BASF a další, C‑137/92 P, EU:C:1994:247, bod 70, a ze dne 6. dubna 2000, Komise v. ICI, C‑286/95 P, EU:C:2000:188, bod 38).
75 Autentizace aktu má zajistit právní jistotu tím, že je text přijatý autorem aktu zachycen v dále neměnné podobě, a jde o podstatnou formální náležitost (rozsudky ze dne 15. června 1994, Komise v. BASF a další, C‑137/92 P, EU:C:1994:247, body 75 a 76, a ze dne 6. dubna 2000, Komise v. ICI, C‑286/95 P, EU:C:2000:188, body 40 a 41).
76 Soudní dvůr rovněž rozhodl, že k porušení podstatné formální náležitosti dojde již tím, že akt nebyl autentizován, a není dále nutné prokázat, že je akt stižen jinou vadou, nebo že to, že nebyl autentizován, způsobilo újmu tomu, kdo se jí dovolává (rozsudek ze dne 6. dubna 2000, Komise v. ICI, C‑286/95 P, EU:C:2000:188, bod 42).
77 Přezkum toho, zda byla splněna formální náležitost spočívající v autentizaci aktu, a potažmo přezkum jeho určitosti, předchází jakémukoli jinému přezkumu, jako je přezkum pravomoci autora aktu, dodržení zásady kolegiality nebo dodržení povinnosti akty odůvodnit (rozsudek ze dne 6. dubna 2000, Komise v. ICI, C‑286/95 P, EU:C:2000:188, bod 46).
78 Pokud unijní soud při přezkumu aktu, který mu byl předložen, konstatuje, že tento akt nebyl řádně autentizován, má povinnost uplatnit i bez návrhu důvod vycházející z porušení podstatné formální náležitosti, které spočívá v nedostatku řádné autentizace, a akt stižený takovou vadou v důsledku toho zrušit (rozsudek ze dne 6. dubna 2000, Komise v. ICI, C‑286/95 P, EU:C:2000:188, bod 51).
79 V tomto ohledu není důležité, že skutečnost, že akt nebyl autentizován, nezpůsobila újmu jedné ze stran sporu. Autentizace aktů je totiž podstatnou formální náležitostí ve smyslu článku 263 SFEU, která je zásadní z hlediska právní jistoty, a její porušení vede ke zrušení vadného aktu, aniž je nutné prokazovat existenci takové újmy (rozsudek ze dne 6. dubna 2000, Komise v. ICI, C‑286/95 P, EU:C:2000:188, bod 52; rovněž v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. září 2016, Goldfish a další v. Komise, T‑54/14, EU:T:2016:455, bod 47).
80 Jak již bylo uvedeno, v projednávané věci Tribunál přijal určitá organizační procesní a dokazovací opatření týkající se napadeného rozhodnutí, jeho existence a dodržení podstatných formálních náležitostí.
81 V odpověď na první usnesení, kterým bylo jednotnému výboru nařízeno, aby předložil úplnou kopii originálu napadeného rozhodnutí včetně jediné přílohy, Jednotný výbor dne 15. ledna 2018 předložil jako znění napadeného rozhodnutí dvoustránkový dokument obsahující PDF sken podepsané listinné verze, z čehož bylo možné nabýt přesvědčení, že zde jde skutečně o kopii originálu, tj. kopii dokumentu, který byl formálně předložen k podpisu a Jednotný výbor ho přijal na výkonném zasedání. Jednotný výbor nepředložil kopii originálu přílohy, ale pouze vygenerovaný PDF dokument s elektronickými údaji bez autentizačních prvků, jimiž by bylo možné zaručit jeho pravost.
82 Druhým organizačním procesním opatřením a poté druhým usnesením Tribunál požádal Jednotný výbor, aby vysvětlil, jaký formát měla příloha v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí, a v případě, že byla předložena v elektronické podobě, aby toto vysvětlil a poskytl autentizační prvky potřebné k tomu, aby dokázal, že PDF dokument předložený Tribunálu odpovídá verzi, která byla předložena k podpisu a Jednotným výborem na výkonném zasedání na schůzi dne 15. dubna 2016 přijata. Tribunál rovněž vyzval Jednotný výbor, aby se vyjádřil k otázce právní existence napadeného rozhodnutí a dodržení podstatných formálních náležitostí při jeho přijímání.
83 V odpověď na druhé organizační procesní opatření a na druhé usnesení Jednotný výbor poprvé tvrdil, že napadené rozhodnutí nepřijal na výkonném zasedání svých členů, nýbrž písemným postupem v elektronické podobě v souladu s čl. 7 odst. 5 jednacího řádu pro výkonné zasedání – podle něhož v souladu se zásadou důvěrnosti podle článku 15 jednacího řádu pro výkonné zasedání probíhá komunikace týkající se výkonného zasedání v zásadě elektronickou formou, což platí i pro příslušné dokumenty – a článkem 9 jednacího řádu pro výkonné zasedání.
84 Pokud jde o postup při přijímání napadeného rozhodnutí, ze spisu vyplývá, že e-mailem ze dne 13. dubna 2016 odeslaným v 17:41 hodin členům výkonného zasedání a obsahujícím tři přílohy včetně dokumentu ve formátu PDF, nadepsaného „Memorandum2_Final results.pdf“, Jednotný výbor požádal výkonné zasedání Jednotného výboru o formální schválení příspěvků předem na rok 2016 do 15. dubna 2016 ve 12 hodin.
85 E-mailem ze dne 15. dubna 2016 zaslaným v 19:04 hodin Jednotný výbor oznámil, že při výpočtu příspěvků došlo k chybě, že zašle změněnou verzi dokumentu nazvaného „Memorandum 2“ a že bez námitek adresátů bude již udělený souhlas chápán tak, že se vztahuje i na opravené částky.
86 E-mailem ze dne 15. dubna 2016 odeslaným v 20:06 hodin byl zaslán ohlášený dokument ve formátu XLSX pod názvem „Final results15042016.xlsx“.
87 Jednotný výbor konečně na jednání tvrdil, že text napadeného rozhodnutí byl elektronicky podepsán předsedkyní Jednotného výboru.
88 Je však nutno konstatovat, že Jednotný výbor, který tvrzení, že byl v zásadě předložen elektronický text a certifikát elektronického podpisu zaručující autenticitu, nijak nedokládá ani se o to nesnaží, naopak předkládá důkazy, které jsou ve skutečnosti s tímto tvrzením v rozporu.
89 Pokud jde totiž o znění napadeného rozhodnutí, Jednotný výbor předkládá PDF dokument, jehož poslední stránka obsahuje zdánlivý vlastnoruční podpis, který na ni byl zjevně umístěn zkopírováním a vložením obrazového souboru, bez certifikátu elektronického podpisu.
90 Pokud jde o přílohu napadeného rozhodnutí, v níž jsou uvedeny částky příspěvků a která je tak podstatnou součástí rozhodnutí, ani tato příloha neobsahuje elektronický podpis a s textem napadeného rozhodnutí není neoddělitelně spojena.
91 Za účelem prokázání autenticity přílohy napadeného rozhodnutí předložil Jednotný výbor v reakci na druhé usnesení dokument ve formátu TXT, který měl doložit, že hashovací hodnota (hash value) této přílohy byla totožná s hashovací hodnotou dokumentu ve formátu XLSX přiloženého k e-mailu ze dne 15. dubna 2016 zaslanému v 20:06 hodin.
92 Je však třeba poznamenat, že za účelem prokázání, že byla příloha napadeného rozhodnutí opatřena elektronickým podpisem, jak tvrdí Jednotný výbor (viz bod 87 výše), měl tento výbor předložit certifikát pro elektronický podpis připojený k této příloze, a nikoli TXT dokument s hashovací hodnotou. Předložení takového TXT dokumentu nasvědčuje tomu, že Jednotný výbor neměl k dispozici certifikát pro elektronický podpis, a že příloha napadeného rozhodnutí tedy na rozdíl od toho, co tvrdí, nebyla opatřena elektronickým podpisem.
93 Dokument ve formátu TXT předložený jednotným výborem mimo to není s dotčenou přílohou objektivně a neoddělitelně spojen.
94 Pouze pro úplnost je konečně třeba uvést, že požadovanou autentizací v každém případě není autentizace návrhu zaslaného ke schválení e-mailem ze dne 15. dubna 2016 v 20:06 hodin, nýbrž autentizace textu, který měl vzniknout po tomto schválení. Teprve schválením totiž vznikne originální dokument a je autentizován připojením podpisu.
95 Z výše uvedeného vyplývá, že požadavek na autentizaci napadeného rozhodnutí nebyl splněn.
96 Nad rámec těchto konstatování týkajících se chybějící autentizace napadeného rozhodnutí, která je podle judikatury připomenuté v bodech 76 až 79 výše sama o sobě důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí, Tribunál považuje za vhodné učinit několik konstatování k tomu, jak bylo toto rozhodnutí přijato.
97 Jak je uvedeno v bodě 84 výše, v tomto případě byl písemný postup pro přijetí napadeného rozhodnutí zahájen e-mailem ze dne 13. dubna 2016 odeslaným v 17:41 hodin, kterým byla členům výkonného zasedání Jednotného výboru uložena lhůta ke schválení návrhu rozhodnutí do 12 hodin dne 15. dubna 2016, což je kratší lhůta než dva pracovní dny, ačkoli čl. 9 odst. 2 jednacího řádu pro výkonné zasedání „zpravidla vyžaduje [lhůtu] minimálně pět pracovních dnů“. V rozporu s požadavky jednacího řádu pro výkonné zasedání e-mail ze dne 13. dubna 2016 neuvádí žádný důvod pro zkrácení lhůty. Nezmiňuje ani čl. 9 odst. 2 jednacího řádu pro výkonné zasedání.
98 Pouze pro úplnost je ostatně třeba uvést, že Jednotný výbor nedokazuje, že by bylo naléhavé přijmout rozhodnutí dne 15. dubna 2016, a nikoli 20. dubna 2016, což by bylo v souladu s procesními pravidly. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že 15. duben 2016 není datum stanovené právní úpravou. Toto zkrácení lhůty pro přijetí rozhodnutí je první procesní vadou.
99 Článek 9 odst. 1 jednacího řádu pro výkonné zasedání dále stanoví, že rozhodnutí lze přijímat písemně s výjimkou případů, kdy nejméně dva členové výkonného zasedání vyjádří nesouhlas do 48 hodin od zahájení písemného postupu.
100 V tomto ohledu se ukazuje, že Jednotný výbor rovněž nerespektoval jednací řád pro výkonné zasedání, jelikož lhůta pro písemný postup byla o šest hodin kratší než 48 hodin požadovaných k vyjádření námitek proti použití písemného postupu. Nic přitom nebránilo tomu, aby byla lhůta pro odpověď určena na 15. dubna 2016 v 18 hodin, pokud by bylo nutné přijmout rozhodnutí v tento den. To je druhá procesní vada.
101 Jednotný výbor se nesprávně pokouší odůvodnit porušení jednacího řádu pro výkonné zasedání tím, že členové výkonného zasedání Jednotného výboru nevznesli námitky. Postačí uvést, že Jednotný výbor má povinnost použít pravidla upravující rozhodovací proces, která regulují zkrácení lhůty, jsou-li splněny určité podmínky, a že údajná absence námitek nemění nic na tom, že k porušení došlo ab initio, když Jednotný výbor určil lhůtu v rozporu s tím, co stanoví jednací řád pro výkonné zasedání.
102 Ačkoli e-mail ze dne 13. dubna 2016 vyzýval členy výkonného zasedání Jednotného výboru k udělení formálního souhlasu prostřednictvím e-mailu zaslaného do schránky Jednotného výboru, žádný e-mail se souhlasem nepředložil. Jediným důkazem o souhlasu je tvrzení Jednotného výboru v e-mailu z pátku 15. dubna 2016 v 19:04 hodin, že byl tento souhlas udělen.
103 V tomto e-mailu z pátku 15. dubna 2016 odeslaném v 19:04 hodin, který nebyl napoprvé zaslán všem členům výkonného zasedání (A, člen výkonného zasedání Jednotného výboru, nebyl zařazen mezi adresáty tohoto e-mailu, ten mu byl zaslán o 21 minut později), navíc Jednotný výbor informoval o chybě ve výpočtu příspěvků předem a oznámil, že v samostatném e-mailu zašle upravenou verzi „memoranda 2“. E-mail z 19:04 hodin bez poskytnutí lhůty pro případnou reakci uváděl, že bez námitek ze strany členů výkonného zasedání Jednotného výboru se bude mít za to, že jimi udělený souhlas platí i pro upravené částky příspěvků. Jednotný výbor tak zahájil postup pro přijetí rozhodnutí bez námitek, který sice není jednacímu řádu pro výkonné zasedání cizí, avšak který byl zahájen za nestandardních podmínek zejména vzhledem k tomu, že k přijetí rozhodnutí nebyla stanovena lhůta. Vedle dvou vad zmíněných již v bodech 97 až 100 jde o třetí procesní vadu.
104 Téhož dne ve 20:06 hodin zaslal Jednotný výbor samostatný e-mail s přílohou, dokumentem XLSX nazvaným „Final results15042016.xlsx“. Tento e-mail opět nebyl zaslán A. Tato posledně uvedená okolnost je čtvrtou procesní vadou.
105 Vzhledem k datu napadeného rozhodnutí (dne 15. dubna 2016) je kromě toho jasné, že i když nebyla v e-mailu ze dne 15. dubna 2016 odeslaného v 19:04 hodin stanovena žádná lhůta, mělo se za to, že konsensu bude dosaženo téhož dne, tj. logicky o půlnoci. Jednotný výbor v e-mailu ze dne 13. dubna 2016 (přiloženém k e-mailu ze dne 15. dubna 2016 odeslanému v 19:04 hodin) uvedl, že hodlá přijmout rozhodnutí dne 15. dubna. I kdyby tato informace byla chápána tak, že jakákoli námitka musí být vznesena do půlnoci 15. dubna 2016, nic to nemění na tom, že v tomto případě byl postup pro schválení konsensem zahájen v pátek večer v 19:04 a skončil téhož dne o půlnoci. Tyto okolnosti činí třetí procesní vadu konstatovanou v bodě 103 výše o to závažnější.
106 Postup pro dosažení konsensu prokazatelně nebyl řádný tím spíše, že kromě opomenutí zaslat e-mail z 20:06 hodin A (viz bod 104 výše), což by samo o sobě činilo postup vadným, Jednotný výbor nedokazuje, že ostatní členové výkonného zasedání Jednotného výboru o e-mailu z 20:06 hodin věděli (což ostatně platí i pro e-mail z 19:04 hodin) a znali jeho obsah. Jednotný výbor předložil určité důkazy za účelem ověření, že e-maily zaslané v 19:04 a 20:06 hodin byly doručeny do e-mailových schránek adresátů. Nicméně kromě toho, že tato namátková kontrola nebyla provedena u všech členů výkonného zasedání Jednotného výboru, neprokazuje ani to, že členové výkonného zasedání Jednotného výboru do půlnoci téhož dne vůbec věděli, že jim tyto e-maily byly zaslány.
107 Vzhledem k povaze postupu schvalování konsensem, kdy je souhlas dovozován z absence námitek, je přitom nutné, aby bylo před přijetím rozhodnutí minimálně prokázáno, že se osoby účastnící se schvalování konsensem o tomto postupu dozvěděly a mohly se s návrhem, který jim byl předložen k odsouhlasení, seznámit. V tomto případě bylo napadené rozhodnutí vzhledem k tomu, co je v něm uvedeno, a k tomu, že bylo téhož dne zasláno vnitrostátnímu orgánu (viz bod 13 výše), přijato nejpozději o půlnoci 15. dubna 2016. Jednotný výbor přitom nepředložil důkaz o tom, že členové výkonného zasedání Jednotného výboru měli možnost seznámit se s pozměněným rozhodnutím, nebo že vůbec věděli o e-mailech z 19:04 a 20:06 hodin.
108 Na okraj je třeba uvést, že příloha napadeného rozhodnutí předloženého ke schválení dne 13. dubna 2016 měla formu elektronického PDF dokumentu (viz body 84 a 97 výše), zatímco příloha předložená ke schválení večer dne 15. dubna 2016 měla formu elektronického XLSX dokumentu (viz body 86 a 104 výše).
109 Je tedy třeba uvést, že pokud by nedošlo k chybě zmíněné v e-mailech z večera 15. dubna 2016 (viz bod 85 výše), příloha napadeného rozhodnutí by byla přijata ve formě elektronického PDF dokumentu, a nikoli souboru XLSX.
110 Tribunál k tomuto rozdílu může pouze konstatovat, že Jednotný výbor použil různé elektronické formáty, ačkoli má povinnost dbát na jednotnost a formální koherenci dokumentů předkládaných ke schválení a poté přijímaných. Tato nepřesnost má důsledky, které nejsou čistě procesního rázu, jelikož údaje poskytnuté formou PDF souboru postrádají podrobnosti k výpočtovým polím v souboru XLSX a takový PDF soubor minimálně v tomto případě uvádí na rozdíl od souboru XLSX zaokrouhlené hodnoty. Pokud jde o faktor korekce o riziko uvedený v napadeném rozhodnutí, tj. faktor v kontextu eurozóny, z odpovědi Jednotného výboru vyplývá, že hodnota uvedená v napadeném rozhodnutí poskytnutá v odpověď na první usnesení v PDF souboru neodpovídá přesně hodnotě uvedené v XLSX souboru, která má čtrnáct desetinných míst, nýbrž je zaokrouhlena na dvě desetinná místa, což je nepoužitelné k ověření výpočtu příspěvku.
111 Z výše uvedeného vyplývá, že kromě chybějící autentizace zmíněné v bodě 95 výše, která implikuje zrušení napadeného rozhodnutí, bylo toto rozhodnutí přijato ve zjevném rozporu s procesními požadavky na schválení tohoto rozhodnutí členy výkonného zasedání Jednotného výboru a na získání tohoto souhlasu.
112 V tomto ohledu je třeba uvést, že to, že se fyzické a právnické osoby nemohou dovolávat porušení pravidel, která nejsou určena k zajištění ochrany jednotlivců, nýbrž upravují interní fungování služby v zájmu řádné správy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. května 1991, Nakajima v. Rada, C‑69/89, EU:C:1991:186, body 49 a 50), neznamená, že se jednotlivec nemůže užitečně dovolávat porušení pravidla upravujícího rozhodovací proces vedoucí k přijetí unijního aktu. Je totiž třeba rozlišovat ustanovení upravující interní postupy orgánu, jejichž porušení se nemohou fyzické a právnické osoby dovolávat, protože se týkají pouze způsobů interního fungování orgánu, které nemohou mít vliv na jejich právní postavení, a ustanovení, jejichž porušení se naopak lze dovolávat, jelikož zakládají práva a jsou pro tyto osoby faktorem právní jistoty (rozsudek ze dne 17. února 2011, Zhejiang Xinshiji Foods a Hubei Xinshiji Foods v. Rada, T‑122/09, nezveřejněný, EU:T:2011:46, bod 103).
113 V projednávané věci analýza postupu pro přijetí napadeného rozhodnutí svědčí o tom, že bylo porušeno značné množství pravidel pro organizaci elektronického písemného postupu pro přijímání rozhodnutí. Přestože to článek 9 jednacího řádu pro výkonné zasedání výslovně nestanoví, rozumí se samo sebou, že součástí každého písemného postupu je nutně zaslání návrhu rozhodnutí všem členům rozhodovacího orgánu dotčeného tímto postupem. Pokud jde konkrétně o postup pro přijetí rozhodnutí na základě konsensu, jako je tomu v tomto případě (viz body 103 až 107 výše), rozhodnutí nelze přijmout, není-li přinejmenším prokázáno, že všichni členové měli možnost se předem seznámit s návrhem rozhodnutí. Tento postup si konečně žádá, aby byla určena lhůta k tomu, aby členové uvedeného orgánu zaujali k návrhu postoj.
114 Procesní pravidla, jejichž cílem je zajistit dodržení podstatných formálních náležitostí elektronického písemného postupu a jakéhokoli postupu pro přijetí rozhodnutí na základě konsensu, byla v projednávaném případě porušena. Toto porušení má přímý dopad na právní jistotu, neboť vedlo k přijetí rozhodnutí, u něhož není prokázáno nejen to, že bylo schváleno orgánem, který k tomu má pravomoc, ale ani to, že s ním byli všichni jeho členové předem seznámeni.
115 Nedodržení takových procesních pravidel nezbytných pro vyjádření souhlasu představuje porušení podstatných formálních náležitostí, které může unijní soud zkoumat i bez návrhu (rozsudky ze dne 24. června 2015, Španělsko v. Komise, C‑263/13 P, EU:C:2015:415, bod 56, a ze dne 20. září 2017, Tilly-Sabco v. Komise, C‑183/16 P, EU:C:2017:704, bod 116).
116 Vzhledem k tomu, co bylo výše uvedeno k porušení podstatných formálních náležitostí pro přijetí napadeného rozhodnutí a jeho přílohy, je třeba toto rozhodnutí zrušit v rozsahu, v němž se týká žalobkyně.
K nákladům řízení
117 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala a Jednotný výbor pro řešení krizí neměl ve věci úspěch, ponese každý z hlavních účastníků řízení vlastní náklady řízení.
118 Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu ponese Komise vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí přijaté na výkonném zasedání dne 15. dubna 2016 a týkající se příspěvků předem na rok 2016 do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRB/ES/SRF/2016/06) se zrušuje v rozsahu, v němž se týká Banco Cooperativo Español, SA.
2) Banco Cooperativo Español a Jednotný výbor pro řešení krizí ponesou vlastní náklady řízení.
3) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 28. listopadu 2019.
Podpisy.