ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

20. ledna 2011

Věc F‑132/07

Guido Strack

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Články 17, 17a a 19 služebního řádu – Žádost o povolení zveřejnit dokumenty – Žádost o povolení k uveřejnění dokumentu – Žádost o povolení použít zjištění před vnitrostátními soudními orgány – Přípustnost“

Předmět: Žaloba podaná podle článků 236 ES a 152 AE, kterou se G. Strack domáhá zrušení rozhodnutí Komise ze dne 20. července, 9. srpna, 11. září a 9. listopadu 2007, kterými byly zamítnuty jeho žádosti o povolení k uveřejnění různých dokumentů a jejich použití v trestněprávním řízení proti některým členům a úředníkům Komise, a toho, aby bylo Komisi uloženo zaplatit mu nejméně 10 000 eur jako náhradu újmy, kterou utrpěl z důvodu těchto rozhodnutí.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobci se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Řízení – Podání žalobní odpovědi – Lhůta – Prodloužení

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 39 odst. 2)

2.      Úředníci – Práva a povinnosti – Svoboda projevu – Výkon – Meze

(Článek 6 odst. 3 SEU; služební řád úředníků, článek 17a)

3.      Úředníci – Práva a povinnosti – Svoboda projevu – Uveřejnění dokumentů souvisejících s činností Unie – Neexistence informační povinnosti ve vztahu k bývalým úředníkům – Zveřejnění služebních informací – Povinnost získání předchozího souhlasu týkající se bývalých úředníků

(Služební řád úředníků, články 17 a 17a)

4.      Úředníci – Žaloba – Žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu – Pojem

(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 1)

5.      Úředníci – Práva a povinnosti – Zveřejnění služebních informací – Povinnost získání předchozího souhlasu – Účel

(Článek 339 SFEU; služební řád úředníků, článek 17)

6.      Úředníci – Práva a povinnosti – Zveřejnění služebních informací – Povinnost získání předchozího souhlasu – Nutnost předložit správě dostatečně přesnou žádost

(Služební řád úředníků, článek 17)

7.      Úředníci – Zásady – Zásada řádné správy – Dosah

8.      Úředníci – Práva a povinnosti – Zveřejnění služebních informací – Svědectví před vnitrostátním soudem – Povinnost získání předchozího povolení

(Služební řád úředníků, čl. 11 první pododstavec, články 17 a 19)

1.      Článek 39 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu umožňuje předsedovi tohoto soudu prodloužit lhůtu poskytnutou žalovanému pro předložení žalobní odpovědi. V tomto ohledu není okolnost, že při neexistenci kontradiktorní diskuse bylo poskytnuto několik prodloužení, porušením práva žalobce na spravedlivý proces, nebyla-li podstatně změněna situace účastníků řízení. Spravedlivost se přitom posuzuje v rámci procesu jako celku.

(viz bod 31)

2.      Povinnost informovat orgán oprávněný ke jmenování o záměru uveřejnit jakýkoliv dokument, jehož předmět souvisí s činností Unie, představuje zásah do výkonu svobody projevu úředníka. Tento zásah je proto třeba posuzovat podle čl. 10 odst. 2 Evropské úmluvy o lidských právech, která podle čl. 6 odst. 3 SEU zaručuje základní práva tvořící součást unijního práva jakožto obecné zásady. Podle čl. 10 odst. 2 uvedené úmluvy přitom vzhledem k tomu, že výkon svobody projevu „zahrnuje i povinnosti a odpovědnost, může podléhat [určitým] formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím“, pokud je stanoví zákon. Žádná norma navíc nemůže platně ukládat omezení svobody projevu, není‑li dostatečně přesná k tomu, aby umožnila občanům přizpůsobit své chování, což ostatně vyžaduje i zásada právní jistoty.

(viz bod 59)

Odkazy:

Soudní dvůr: 6. března 2001, Connolly v. Komise, C‑274/99 P, body 40 až 42; 3. června 2008, Intertanko a další, C‑308/06, bod 69

3.      Jelikož se článek 17a služebního řádu nepoužije na bývalé úředníky, tito mohou uveřejňovat dokumenty související s činnostmi Unie, aniž by o tom museli orgán oprávněný ke jmenování předem informovat, ale jsou naopak povinni žádat o souhlas ve smyslu článku 17 služebního řádu nejen před zveřejněním informací, s nimiž se seznámili při výkonu své funkce, ale rovněž před uveřejněním dokumentů, které sami vypracovali nebo na nichž se podíleli a které obsahují takové informace, ledaže by již byly zveřejněny.

(viz body 62 až 64)

4.      Žádost založená na čl. 90 odst. 1 služebního řádu musí upřesňovat svůj předmět dostatečně jasně k tomu, aby orgán, kterému byla předložena, o ní mohl rozhodnout se znalostí věci, a při neexistenci konkrétní výzvy k rozhodnutí se nemůže jednat o žádost ve smyslu tohoto ustanovení. Žádost totiž nemůže dosáhnout svého účelu, pokud orgán oprávněný ke jmenování není schopen dostatečně pochopit její předmět.

(viz bod 69)

Odkazy:

Soudní dvůr: 12. března 1975, Küster v. Parlament, 23/74, bod 11

Tribunál: 11. června 1996, Sánchez Mateo v. Komise, T‑110/94, bod 26; 11. června 1996, Ouzounoff Popoff v. Komise, T‑111/94, bod 28

5.      Článek 17 služebního řádu úředníkům v zásadě zakazuje zveřejňovat informace získané při výkonu své funkce a podmiňuje takové zveřejnění předchozím souhlasem. Tento režim souhlasu má orgánu oprávněnému ke jmenování umožnit se přesvědčit, že toto zveřejnění nebude poškozovat zájmy Unie tím, že by zejména narušilo její fungování a pověst. Jeho cílem je rovněž umožnit mu, aby mohl včas dbát na to, že jednání úředníků je v souladu se zájmy orgánů a s povinnostmi, které jim příslušejí na základě článku 339 SFEU. Režim zavedený článkem 17 služebního řádu tedy směřuje zejména k uchování vztahu důvěry, který musí existovat mezi orgány a jejich zaměstnanci.

(viz bod 71)

6.      Režim souhlasu zavedený článkem 17 služebního řádu stanoví, že úředník, který chce zveřejnit informace, se kterými se seznámil při výkonu své funkce, nebo použít před vnitrostátními soudy zjištění učiněná v tomto rámci, je povinen předložit orgánu oprávněnému ke jmenování dostatečně přesnou žádost.

Provedení tohoto režimu předpokládá, že otázka, zda je třeba zveřejnění informací povolit, bude posuzována ve světle všech konkrétních okolností daného případu a jejich dopadů na orgán a výkon veřejné služby. Toto provedení vyžaduje rovněž zvážení jednotlivých přítomných zájmů za účelem určení, zda mají být upřednostněny unijní zájmy, nebo zájem veřejnosti na získání informací. Nemůže tomu ostatně být jinak, jelikož součástí svobody projevu je i svoboda šíření informací a odmítnutí povolit takové šíření na základě globálního a abstraktního posouzení by nebylo v souladu s podmínkami, za nichž je zásah do této svobody přípustný.

Právo každého právního subjektu předložit věc soudu, zaručené článkem 6 Evropské úmluvy o lidských právech, by ostatně mohlo být podstatně dotčeno i tehdy, pokud by orgán oprávněný ke jmenování byl nucen rozhodnout globálním a abstraktním způsobem, aniž by předtím provedl úplný a podrobný přezkum.

(viz body 72 až 75)

Odkazy:

Soudní dvůr: 18. února 1992, Weddel v. Komise, C‑54/90, stanovisko generálního advokáta Y. van Gervena, bod 11

Tribunál: 13. června 2002, Ferrer de Moncada v. Komise, T‑74/01, bod 58

7.      Zásada řádné správy nezbavuje adresáty veřejné správy informační povinnosti a povinnosti být vůči orgánům loajální, žádají-li je o něco.

(viz bod 79)

Odkazy:

Tribunál: 23. ledna 2002, Gonçalves v. Parlament, T‑386/00, bod 74; 17. října 2002, Astipesca v. Komise, T‑180/00, bod 93; 11. března 2003, Conserve Italia v. Komise, T‑186/00, bod 50

8.      Je sice pravda, že články 17 a 19 služebního řádu úředníkům neukládají omezit množství a rozsah dokumentů, ve vztahu k nimž žádají o povolení ke zveřejnění nebo k předložení soudu, jestliže se domnívají, že je zveřejnění každého z těchto dokumentů nebo jeho předložení soudu odůvodněné. V souladu s povinností loajální spolupráce, kterou má úředník podle čl. 11 prvního pododstavce služebního řádu, mu však přísluší ulehčit správě práci. Z tohoto hlediska je o to relevantnější jeho povinnost poskytnout dostatečně přesné údaje, zejména co se týče předmětu dotčených dokumentů a jejich významu vzhledem k obecnému cíli, který sledují. Úředník tak může být veden k seřazení dokumentů podle vhodných a soudržných kritérií pro usnadnění jejich přezkumu a případně k poskytnutí jejich shrnutí.

(viz body 78 a 81)