ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého rozšířeného senátu)
7. června 2023(*)
„Institucionální právo – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Parlamentu – Příspěvek na parlamentní asistenci – Vrácení neoprávněně vyplacených částek – Přiměřená lhůta – Důkazní břemeno – Právo být vyslechnut – Ochrana osobních údajů – Článek 9 nařízení (EU) 2018/1725 – Článek 26 služebního řádu“
Ve věci T‑309/21,
TC, zástupci: D. Aukštuolytė, avocate,
žalobce,
proti
Evropskému parlamentu, zástupci: M. Ecker a S. Toliušis, jako zmocněnci,
žalovanému,
TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát),
během porad ve složení: S. Gervasoni, předseda, L. Madise, P. Nihoul (zpravodaj), R. Frendo a J. Martín y Pérez de Nanclares, soudci,
za soudní kancelář: R. Ūkelytė, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po jednání konaném dne 30. listopadu 2022,
vydává tento
Rozsudek
1 Návrhem ze dne 24. května 2021 se žalobce, TC, domáhá na základě článku 263 SFEU zrušení rozhodnutí generálního tajemníka Evropského parlamentu ze dne 16. března 2021, kterým byla vůči němu konstatována pohledávka ve výši 78 838,21 eura neoprávněně vyplacených z titulu výdajů na parlamentní asistenci a bylo nařízeno vrácení této částky (dále jen „napadené rozhodnutí“), a dále zrušení oznámení o dluhu č. 7010000523 ze dne 31. března 2021 (dále jen „oznámení o dluhu“).
I. Skutečnosti předcházející sporu a skutkové okolnosti, které nastaly po podání žaloby
A. Skutečnosti předcházející sporu
2 Žalobce je poslancem Parlamentu od [důvěrné](1).
3 Dne 22. května 2015 uzavřel Parlament na základě článku 5a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen „pracovní řád“) s A (dále jen „APA“) smlouvu akreditovaného parlamentního asistenta pracujícího na plný úvazek v Bruselu (Belgie) za účelem asistování žalobci do konce sedmého volebního období.
4 Vzhledem k tomu, že kvalita práce APA se od prosince 2015 zhoršila, žalobce dne 25. února 2016 požádal orgán Parlamentu oprávněný k uzavírání pracovních smluv (dále jen „oprávněný orgán“) o vypovězení smlouvy APA z různých důvodů vedoucích ke ztrátě důvěry, zahrnujících neodůvodněné nepřítomnosti a nedodržení pravidel týkajících se povolení k výkonu mimopracovních činností.
5 Na základě čl. 139 odst. 3a pracovního řádu se dne 31. května 2016 konalo smírčí jednání s APA.
6 Dne 15. června 2016 bylo konstatováno, že smírčí řízení nebylo úspěšné.
7 Dopisem ze dne 24. června 2016 oznámil oprávněný orgán APA své rozhodnutí vypovědět mu smlouvu parlamentního asistenta na základě čl. 139 odst. 1 písm. d) pracovního řádu pro ztrátu důvěry z důvodu, že nedodržel pravidla týkající se povolení k výkonu mimopracovních činností. Z důvodu mj. volna z důvodu nemoci byla výpovědní doba opakovaně prodloužena, takže smlouva APA byla rozvázána až k 22. listopadu 2016.
8 Dne 14. dubna 2017 podal APA k Tribunálu žalobu na neplatnost rozhodnutí ze dne 24. června 2016.
9 Rozsudkem ze dne 7. března 2019, L v. Parlament (T‑59/17, EU:T:2019:140, body 35 až 45), Tribunál uvedené rozhodnutí Parlamentu zrušil. Tribunál totiž konstatoval, že z písemností ve spise vyplývá nejen to, že žalobce o mimopracovních činnostech APA věděl, ale mimo jiné také to, že je přímo inicioval. Tribunál měl proto za to, že důvod uvedený oprávněným orgánem k odůvodnění rozhodnutí o vypovězení smlouvy, tedy narušení vztahu důvěry, se nejeví být přijatelným. Podle Tribunálu se tedy oprávněný orgán dopustil zjevně nesprávného posouzení, když vyhověl žádosti o vypovězení smlouvy APA vznesené z tohoto důvodu žalobcem. Ten nebyl účastníkem řízení ve věci.
10 Podle bodu 32 uvedeného rozsudku byly nepravidelně vykonávané mimopracovní činnosti APA podle jeho tvrzení, které Parlament nezpochybnil, následující:
– „zaprvé podání žádosti o politický azyl u ruských, francouzských, švýcarských a andorských orgánů za účelem umožnit [žalobci] vyhnout se trestu odnětí svobody v délce čtyř let, který mu byl uložen v [důvěrné], včetně podání odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí udělení azylu, k němuž byl podle tvrzení [APA] mezi jiným zmocněn [žalobcem],
– zadruhé získávání klientů a zastupování státních příslušníků [důvěrné] v důchodu nebo pobírajících minimální mzdu ve sporech vedených před [důvěrné] soudy jako advokát, aby byl [žalobce] prezentován jako „ochránce lidských práv“, a ztížilo se tak jeho uvěznění,
– zatřetí zastupování [žalobce] před evropským veřejným ochráncem práv, Výborem OSN pro lidská práva a Evropským soudem pro lidská práva [ve věcech týkajících se žalobce], z nichž jedna se vztahovala zejména ke zpochybnění žádosti o zbavení poslanecké imunity, kterou předložily [důvěrné] orgány po uložení trestu odnětí svobody [žalobci] v [důvěrné], a druhá ke zpochybnění domácího vězení nařízeného [důvěrné] soudními orgány na základě trestního řízení ve věci korupce zahájeného vůči [žalobci].“
11 Dopisem ze dne 8. června 2020, vyhotoveným v angličtině a zaslaným e-mailem ze dne 30. července 2020 v návaznosti na první neúspěšné oznámení ze dne 22. června 2020, a dopisem ze dne 3. září 2020, vyhotoveným v litevštině a zaslaným e-mailem ze dne 4. září 2020, informoval generální tajemník Parlamentu žalobce o zahájení řízení o vrácení neoprávněně vyplacených částek podle článku 68 rozhodnutí předsednictva Parlamentu ze dne 19. května a 9. července 2008, kterým se stanoví prováděcí opatření ke statutu poslanců Evropského parlamentu (Úř. věst. 2009, C 159, s. 1, dále jen „prováděcí opatření“), a to v celkové výši 78 838,21 eura, týkající se parlamentní asistence poskytnuté žalobci ze strany APA. Týmž dopisem byl žalobce v souladu s čl. 68 odst. 2 prováděcích opatření vyzván, aby ve lhůtě dvou měsíců předložil vyjádření a důkazy směřující k vyvrácení předběžných závěrů Parlamentu o mimopracovních činnostech, které APA s jeho vědomím a pod jeho vedením vykonával od 22. května 2015 do 22. listopadu 2016, a aby prokázal, že během téhož období APA skutečně plnil úkoly akreditovaného parlamentního asistenta.
12 K dopisu ze dne 3. září 2020 byla přiložena kopie rozsudku ze dne 7. března 2019, L v. Parlament (T‑59/17, EU:T:2019:140), a vyúčtování částek, které Parlament APA vyplatil. Toto vyúčtování uvádělo následující: 35 003,84 eura z titulu odměn a sociálních nákladů a 1 369,60 eura z titulu cestovních výdajů za rok 2015 a 42 025,57 eura z titulu odměn a sociálních nákladů a 439,20 eura z titulu cestovních výdajů za rok 2016.
13 E-mailem ze dne 4. srpna 2020 požádal žalobce Parlament, aby mu předal:
– osobní spis APA vedený v Parlamentu (všechny dokumenty související s jeho přijetím a prací), včetně informací o počtu žádostí o ochranu Parlamentu ve vztahu k APA a údajů o jeho přítomnosti (údaje z přístupové karty do Parlamentu),
– kopie jeho korespondence se zástupci Parlamentu týkající se práce APA a
– úplný spis k věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 7. března 2019, L v. Parlament (T‑59/17, EU:T:2019:140).
14 Dne 22. září 2020 připomněl žalobce tuto žádost Parlamentu a mimo to po něm požadoval protokol o smírčím řízení mezi ním a APA v litevštině, jakož i kopii „všech e-mailů z let 2015, 2016 a 2019“.
15 E-mailem ze dne 27. října 2020 zaslal Parlament žalobci různé dokumenty týkající se ukončení smlouvy APA.
16 E-mailem ze dne 29. října 2020 zaslal žalobce Parlamentu své předběžné vyjádření, jakož i několik dokumentů, přičemž zdůraznil, že dosud od Parlamentu neobdržel dokumenty a podrobné informace týkající se doby zaměstnání APA a ještě nemohl přezkoumat určité informace, které mu byly poskytnuty e-mailem ze dne 27. října 2020. Požádal proto o možnost poskytnout další informace a důkazy později.
17 E-mailem ze dne 20. listopadu 2020 žalobce znovu požádal Parlament o informace, které si vyžádal prostřednictvím e-mailů ze dne 4. srpna a 22. září 2020, zejména údaje o přístupu APA do Parlamentu a kopie e-mailů z let 2015, 2016 a 2019.
18 E-mailem ze dne 24. listopadu 2020 předal žalobce Parlamentu vyjádření a důkazy doplňující ty, které mu zaslal dne 29. října 2020.
19 E-mailem ze dne 27. listopadu 2020 informoval generální ředitel financí Parlamentu (dále i jen „generální ředitel“) žalobce, že lhůta, která mu byla stanovena k předložení vyjádření a důkazů v rámci řízení o vrácení částek upraveného článkem 68 prováděcích opatření, uplynula dne 4. listopadu 2020, ale pokud se chce seznámit s informacemi týkajícími se APA, může se obrátit na dvě osoby, jejichž e-mailové adresy poskytl, avšak tyto žádosti nemohou mít dopad na uvedené řízení.
20 Dopisem zaslaným Parlamentu dne 1. prosince 2020 žalobce tvrzení obsažená v e-mailu ze dne 27. listopadu 2020 zpochybnil. Kromě toho zaslal osobám uvedeným v daném e-mailu žádosti o dokumenty.
21 Dopisem ze dne 8. ledna 2021 předal generální ředitel žalobci protokol o smírčím řízení v litevštině, avšak odepřel mu přístup k ostatním požadovaným dokumentům.
22 Generální ředitel navíc poznamenal, že lhůta stanovená žalobci k předložení vyjádření uplynula dne 4. listopadu 2020, aniž tento požádal o její prodloužení, a poskytl mu lhůtu patnácti dnů k předložení doplňujících vyjádření.
23 Dne 21. ledna 2021 předložil žalobce Parlamentu doplňující vyjádření.
24 V napadeném rozhodnutí měl generální tajemník Parlamentu za to, že tento orgán neoprávněně uhradil částku 78 838,21 eura za práci APA v období od 22. května 2015 do 22. listopadu 2016 a tato musí být podle čl. 68 odst. 1 prováděcích opatření žalobcem vrácena.
25 Dne 31. března 2021 vydal generální ředitel jakožto pověřená schvalující osoba oznámení o dluhu, v němž nařídil žalobci vrácení částky 78 838,21 eura a vyzval jej, aby tuto částku zaplatil do 30. května 2021.
26 Téhož dne generální ředitel napadené rozhodnutí a oznámení o dluhu předal žalobci.
B. Skutkové okolnosti, které nastaly po podání žaloby
27 V návaznosti na kontrolu provedenou v souvislosti s tímto řízením se ukázalo, že v březnu 2016 se Parlament rozhodl pozastavit od 1. dubna 2016 výplatu odměn a cestovních výdajů APA.
28 Dne 8. listopadu 2022 generální tajemník Parlamentu v důsledku toho rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí ex tunc v rozsahu, v němž za období od 1. dubna do 22. listopadu 2016 nařizovalo vrácení částky 27 644,47 eura z titulu odměn a sociálních nákladů a částky 439,20 eura z titulu cestovních výdajů, tedy celkově 28 083,67 eura (dále jen „rozhodnutí ze dne 8. listopadu 2022“). Dne 15. listopadu 2022 byl na stejnou částku vydán dobropis s číslem 7120000068.
29 Dne 15. listopadu 2022 předal generální ředitel rozhodnutí ze dne 8. listopadu 2022 a dobropis č. 7120000068 žalobci.
II. Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
30 Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí,
– zrušil oznámení o dluhu,
– uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení,
– vyslechl B a C jako svědky.
31 Parlament navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou,
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení
– zamítl návrh na provedení důkazů.
32 Samostatným podáním ze dne 16. listopadu 2022 navrhuje Parlament na základě čl. 130 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu, aby Tribunál:
– určil, že část předmětu žaloby zanikla a že již není namístě rozhodovat o části napadeného rozhodnutí, která byla zrušena v rozsahu, v němž ohledně období od 1. dubna do 22. listopadu 2016 považovalo částku 27 644,47 eura za odměny a sociální náklady a částku 439,20 eura za cestovní výdaje za neoprávněně vyplacené Parlamentem ve prospěch APA a nařizovalo jejich vrácení,
– rozhodl, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení týkající se zaniklé části předmětu sporu.
33 Na žádost Tribunálu předložil žalobce své vyjádření k tomuto návrhu na jednání konaném dne 30. listopadu 2022.
34 Dne 22. listopadu 2022 předložil žalobce Tribunálu písemné svědectví B ze dne 18. listopadu 2022.
35 Na jednání Parlament tvrdil, že tento nový důkaz je nepřípustný z důvodu, že v rozporu s požadavky čl. 85 odst. 3 jednacího řádu byl předložen po výměně spisů účastníků řízení, aniž žalobce toto prodlení odůvodnil.
III. Právní otázky
A. K nevydání rozhodnutí v části věci samé
36 Jak vyplývá z bodu 32 výše, Parlament navrhuje, aby Tribunál určil, že se žaloba stala bezpředmětnou a že již není namístě rozhodovat o legalitě napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká odměn, sociálních nákladů a cestovních výdajů, které byly APA vyplaceny v období od 1. dubna do 22. listopadu 2016 v celkové výši 28 083,67 eura.
37 Na jednání žalobce podotkl, že částky uvedené v rozhodnutí ze dne 8. listopadu 2022 nebyly nijak podloženy, a navrhoval, aby Tribunál rozhodl o legalitě celého napadeného rozhodnutí.
38 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury předmět sporu, stejně jako právní zájem na pokračování v řízení musí existovat až do vydání soudního rozhodnutí, což předpokládá, že žaloba může ve svém výsledku přinést prospěch účastníku řízení, který ji podal, přičemž v opačném případě nebude vydáno rozhodnutí ve věci samé (viz rozsudek ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C‑362/05 P, EU:C:2007:322, bod 42 a citovaná judikatura).
39 Spor se může stát bezpředmětným zejména v důsledku zpětvzetí nebo nahrazení napadeného aktu v probíhajícím řízení (viz usnesení ze dne 12. ledna 2011, Terezakis v. Komise, T‑411/09, EU:T:2011:4, bod 15 a citovaná judikatura).
40 V projednávané věci je třeba mít na základě rozhodnutí ze dne 8. listopadu 2022 za to, že předmět žaloby zanikl v části, v níž směřoval ke zrušení napadeného rozhodnutí a oznámení o dluhu v rozsahu, v němž žalobci nařizovaly vrátit 28 083,67 eura z titulu odměn, sociálních nákladů a cestovních výdajů vyplacených APA v období od 1. dubna do 22. listopadu 2016.
41 V tomto ohledu je skutečnost, že částky uvedené v rozhodnutí ze dne 8. listopadu 2022 nebyly nijak podloženy, bezvýznamná.
42 V důsledku toho je třeba konstatovat, že v rozsahu, který byl právě popsán, se žaloba na neplatnost stala bezpředmětnou a že v něm není namístě rozhodovat o legalitě napadeného rozhodnutí a oznámení o dluhu.
B. Ke zbývající části žaloby na neplatnost
43 Žalobce uplatňuje pět žalobních důvodů, které vycházejí z:
– porušení zásady přiměřené lhůty zakotvené v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie,
– porušení práva být vyslechnut, práva na přístup ke spisu a povinnosti uvést odůvodnění, jak jsou stanoveny v čl. 41 odst. 2 Listiny základních práv,
– nesprávného posouzení a porušení povinnosti uvést odůvodnění, jelikož Parlament nezohlednil skutečnosti, které uvedl v reakci na dopis ze dne 3. září 2020 ve svých vyjádřeních ze dne 29. října 2020, 24. listopadu 2020 a 21. ledna 2021,
– porušení povinnosti uvést odůvodnění, co se týče určení částky, která má být navrácena,
– toho, že přílohy A.3 až A.21, které předložil, prokazují, že na rozdíl od toho, co vyplývá z napadeného rozhodnutí, plnil APA své úkoly parlamentního asistenta přinejmenším do 15. prosince 2015.
44 Před posouzením těchto žalobních důvodů je třeba uvést pravidla týkající se úhrady výdajů na parlamentní asistenci a vracení částek, které byly z tohoto titulu neoprávněně vyplaceny.
1. K pravidlům týkajícím se úhrady výdajů na parlamentní asistenci a vracení částek, které byly z tohoto titulu neoprávněně vyplaceny
45 Článek 33 prováděcích opatření stanoví, že poslanci mají nárok na služby osobních asistentů, které si sami vyberou.
46 Podle téhož ustanovení Parlament hradí skutečně vynaložené náklady, které zcela a výlučně vyplývají ze zaměstnávání jednoho nebo více asistentů, v souladu s prováděcími opatřeními, přičemž se rozumí, že hrazeny mohou být pouze výdaje související s nezbytnou asistencí, která je přímo spojená s výkonem mandátu poslanců v Parlamentu.
47 Článek 62 prováděcích opatření upřesňuje, že částky vyplacené na jejich základě jsou vyhrazeny výlučně pro financování činností souvisejících s výkonem poslaneckého mandátu a nemohou krýt osobní výdaje nebo dotace či dary politického rázu.
48 Článek 68 prováděcích opatření stanoví, že jakákoli částka vyplacená z jejich hlediska neoprávněně bude požadována zpět a generální tajemník Parlamentu vydá pokyny k tomu, aby tyto částky byly od dotyčného poslance, který musí být předtím vyslechnut, získány.
49 Z článku 33 prováděcích opatření, jehož obsah byl popsán v bodech 45 a 46 výše, Tribunál vyvodil, že definice pojmu „parlamentní asistence“ nespadá do diskreční pravomoci poslanců (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. července 2021, Rochefort v. Parlament, T‑171/20, nezveřejněný, EU:T:2021:438, bod 45, a ze dne 8. září 2021, Griesbeck v. Parlament, T‑10/21, nezveřejněný, EU:T:2021:542, bod 39).
50 Podle Tribunálu z toho plyne, že dotyčný poslanec musí prokázat reálnost služeb poskytovaných asistenty ve prospěch Parlamentu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. září 2021, Griesbeck v. Parlament, T‑10/21, nezveřejněný, EU:T:2021:542, bod 40 a citovaná judikatura).
51 V případě kontroly týkající se využití výdajů na parlamentní asistenci musí být tedy dotyčný poslanec schopen prokázat, že obdržené částky byly použity k pokrytí skutečně vynaložených výdajů, které zcela a výlučně vyplývají ze zaměstnávání jednoho nebo více asistentů, jak stanoví článek 33 prováděcích opatření (rozsudek ze dne 14. července 2021, Rochefort v. Parlament, T‑171/20, nezveřejněný, EU:T:2021:438, bod 47; viz rovněž rozsudek ze dne 8. září 2021, Griesbeck v. Parlament, T‑10/21, nezveřejněný, EU:T:2021:542, bod 41 a citovaná judikatura.
52 V tomto rámci musí poslanec zejména předložit podklady týkající se činností APA, a tudíž je uchovávat, a to i nevyplývá-li v tomto ohledu výslovná povinnost z unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. července 2021, Rochefort v. Parlament, T‑171/20, nezveřejněný, EU:T:2021:438, bod 47, a ze dne 8. září 2021, Griesbeck v. Parlament, T‑10/21, nezveřejněný, EU:T:2021:542, bod 41 a citovaná judikatura).
53 Tato judikatura Tribunálu byla potvrzena Soudním dvorem, podle něhož poslancům, kteří žádají Parlament o finanční náhradu výdajů spojených se službami osobních asistentů, přísluší prokázat, že tyto výdaje byly skutečně vynaloženy a odpovídají nezbytné asistenci, která je přímo spojená s výkonem mandátu. Takový poslanec tak musí na žádost příslušného orgánu Parlamentu v tomto smyslu předložit všechny důkazy, které má k dispozici a které mohou prokázat reálnost práce vykonávané jeho asistentem, jakož i souvislost této práce s výkonem svého mandátu (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 21. března 2019, Gollnisch v. Parlament, C‑330/18 P, nezveřejněné, EU:C:2019:240, body 63, 64 a 88, a ze dne 21. května 2019, Le Pen v. Parlament, C‑525/18 P, nezveřejněné, EU:C:2019:435, body 37 a 82 a citovaná judikatura).
2. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady přiměřené lhůty
54 V rámci prvního žalobního důvodu žalobce zejména tvrdí, že přijetím napadeného rozhodnutí Parlament porušil zásadu dodržení přiměřené lhůty uvedenou v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a zakotvenou v čl. 98 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014, (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. 2018, L 193, s. 1, dále jen „finanční nařízení“).
55 V projednávané věci vyplývá překročení přiměřené lhůty ze skutečnosti, že Parlament založil napadené rozhodnutí na okolnostech věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 7. března 2019, L v. Parlament (T‑59/17, EU:T:2019:140) a v jejímž rámci byla žaloba podána dne 14. dubna 2017. Parlament ho přitom požádal o vyjádření k zamýšlenému vrácení až dne 30. července nebo 3. září 2020, tedy o více než tři roky později.
56 Parlament tuto argumentaci zpochybňuje.
57 V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv stanoví, že každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými unijními subjekty řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě. Toto ustanovení tedy zakotvuje zásadu dodržení přiměřené lhůty, která je nedílnou součástí práva na řádnou správu.
58 Podle ustálené judikatury je dodržení přiměřené lhůty požadováno ve všech případech, kdy při neexistenci ustanovení právních předpisů v opačném smyslu brání zásady právní jistoty či ochrany legitimního očekávání tomu, aby unijní orgány a fyzické nebo právnické osoby jednaly bez jakéhokoli časového omezení, čímž by mohly ohrozit stabilitu nabytých právních postavení (rozsudek ze dne 5. října 2004, Eagle a další v. Komise, T‑144/02, EU:T:2004:290, bod 57; viz rovněž rozsudek ze dne 12. července 2012, Komise v. Nanopoulos, T‑308/10 P, EU:T:2012:370, bod 76 a citovaná judikatura). Pokud nicméně administrativa jedná ve lhůtě, která je jí výslovně stanovena právním předpisem, nelze platně tvrdit, že požadavky vyplývající z práva na vyřízení věci v přiměřené lhůtě, zakotvené v článku 41 Listiny základních práv, byly porušeny.
59 Je třeba připomenout, že v právní úpravě předcházející úpravě použitelné v projednávané věci, tedy v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a o zrušení [kterým se zrušuje] nařízení Rady č. 1605/2002 (Úř. věst. 2012, L 298, s. 1), a v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k nařízení č. 966/2012 (Úř. věst. 2012, L 362, s. 1), ustanovení upravující lhůtu pro zaslání oznámení o dluhu dlužníkovi neexistovalo.
60 Z tohoto důvodu Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. června 2016, Marchiani v. Parlament (C‑566/14 P, EU:C:2016:437), při posuzování lhůty, v níž došlo k zaslání takového oznámení dlužníkovi, zásadu dodržení přiměřené lhůty uplatnil.
61 V návaznosti na uvedený rozsudek však byla právní úprava pozměněna doplněním ustanovení obsažených v čl. 98 odst. 2 druhém pododstavci finančního nařízení, který nyní stanoví:
„Schvalující osoba zašle výzvu k úhradě neprodleně po stanovení pohledávky, nejpozději však ve lhůtě pěti let od okamžiku, kdy orgán Unie mohl za normálních okolností pohledávku uplatnit. Tato lhůta se nepoužije, pokud příslušná schvalující osoba zjistí, že i přes řádnou péči, kterou orgán Unie vynaložil, lze jeho opožděné jednání přičíst chování dlužníka.“
62 Vzhledem k tomu, že bylo takové ustanovení přijato, již není na rozdíl od toho, co nesprávně tvrdí žalobce, namístě pro posouzení lhůty, ve které mu bylo zasláno oznámení o dluhu, zásadu dodržení přiměřené lhůty použít. Naopak je třeba se zabývat tím, zda Parlament zaslal v souladu s tímto ustanovením žalobci oznámení o dluhu bezprostředně po stanovení pohledávky a dále do pěti let od okamžiku, kdy mohl svou pohledávku uplatnit.
63 Pokud jde o první lhůtu, je třeba uvést, že oznámení o dluhu bylo žalobci zasláno dne 31. března 2021, zatímco pohledávka Parlamentu byla stanovena dne 16. března 2021 v napadeném rozhodnutí. Za těchto podmínek lze mít za to, že oznámení o dluhu bylo žalobci v souladu s čl. 98 odst. 2 druhým pododstavcem finančního nařízení zasláno bezprostředně po stanovení pohledávky.
64 Co se týče druhé lhůty, je třeba podotknout, že účastníci řízení se na okamžiku, kdy Parlament mohl uplatnit svou pohledávku ve smyslu čl. 98 odst. 2 druhého pododstavce finančního nařízení, neshodují. Zatímco žalobce má za to, že se tento okamžik shoduje s podáním žaloby APA v řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 7. března 2019, L v. Parlament (T‑59/17, EU:T:2019:140), tedy 14. dubnem 2017, Parlament má za to, že svou pohledávku mohl uplatnit až po vyhlášení rozsudku v uvedené věci, tedy počínaje 7. březnem 2019.
65 Vzhledem k tomu, že oznámení o dluhu bylo žalobci zasláno dne 31. března 2021, je nutno konstatovat, že bez ohledu na počátek běhu lhůty stanovené v čl. 98 odst. 2 druhém pododstavci finančního nařízení, tedy podání žaloby ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 7. března 2019, L v. Parlament (T‑59/17, EU:T:2019:140), k němuž došlo dne 14. dubna 2017, nebo vyhlášení uvedeného rozsudku, byla lhůta stanovená daným ustanovením Parlamentem dodržena.
66 Argument žalobce je třeba odmítnout jako neopodstatněný, a první žalobní důvod tudíž musí být jako takový zamítnut.
3. Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva být vyslechnut, práva na přístup ke spisu a povinnosti uvést odůvodnění, jak jsou stanoveny v čl. 41 odst. 2 Listiny základních práv
67 Žalobce tvrdí, že Parlament porušil jeho právo být vyslechnut a jeho právo na přístup ke spisu zakotvená v čl. 41 odst. 2 Listiny základních práv z důvodu, že v napadeném rozhodnutí odkázal na závěry rozsudku ze dne 7. března 2019, L v. Parlament (T‑59/17, EU:T:2019:140), aniž mu poskytl důkazy, zejména sdělení APA ze dne 9. května 2016, které tyto závěry podepíraly.
68 Žalobce v tomto ohledu zdůrazňuje, že do řízení, v němž byl uvedený rozsudek vydán, nezasáhl, ať již jako účastník řízení, nebo jako svědek, že Parlament uvedené důkazy před Tribunálem nezpochybnil a nepožádal jej o vyjádření k nim.
69 Žalobce má kromě toho za to, že se Parlament ve svém dopise ze dne 8. ledna 2021 nesprávně dovolával článku 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. 2018, L 295, s. 39) k tomu, aby mu odepřel přístup k důkazům, o něž požádal. Právo na ochranu osobních údajů není absolutní a musí být v souladu se zásadou proporcionality vyvažováno s jinými základními právy. V projednávané věci se jeho právo na informace zakládá na bodech 21 a 28 odůvodnění a čl. 9 odst. 1 a 3 nařízení 2018/1725. Vzhledem k tomu, že vrácení částek vyplacených z titulu výdajů na parlamentní asistenci představuje otázku veřejného zájmu, by žalobce mohl mít přístup k osobním údajům za účelem posouzení opodstatněnosti tohoto vrácení a předložení vyjádření Parlamentu.
70 Podobně žalobce v rámci prvního žalobního důvodu uvádí, že byl zbaven možnosti předložit důkazy proti tvrzením Parlamentu. E-maily vyměněné s APA mezi 22. květnem 2015 a 25. únorem 2016, které by umožnily z podstatné míry doložit jeho práci pro Parlament v souvislosti s žalobcovou funkcí poslance, byly vymazány na základě politiky Parlamentem, která v zásadě omezuje uchovávání takových e-mailů na 90 dnů. Mimo to, že se tato politika v květnu 2019 změnila a že o tom nebyl informován, má žalobce za to, že po něm nebylo možné požadovat, aby si archivoval své vlastní e-maily, protože nebyl jejich vlastníkem, jak vyplývá z článku 17 a čl. 18 odst. 1 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) a z pravidel upravujících přístup sekretariátu Parlamentu do systému elektronické pošty a jeho používání, schválených generálním tajemníkem Parlamentu dne 19. února 2018. Má rovněž za to, že takové archivování by představovalo porušení povinnosti důvěrnosti a narušení bezpečnosti informací.
71 Žalobce navíc, stále v rámci prvního žalobního důvodu, zpochybňuje s ohledem na bod 22 odůvodnění nařízení 2018/1725 politiku uchovávání e-mailů v Parlamentu, jelikož tento orgán při jejím zavádění nezohlednil nutnost toho, aby se poslanci bránili proti výtkám, které by vůči nim případně byly vzneseny.
72 Parlament zpochybňuje přípustnost a opodstatněnost této argumentace.
a) K přípustnosti argumentace žalobce v rozsahu, v němž se vztahuje k dopisu ze dne 8. ledna 2021
73 Parlament tvrdí, že v rozsahu, v němž se vztahuje k dopisu ze dne 8. ledna 2021, je argumentace žalobce opožděná. Žalobce nemůže svou žalobou na neplatnost napadeného rozhodnutí a oznámení o dluhu zpochybnit odpověď, kterou mu poskytl generální ředitel ve svém dopise ze dne 8. ledna 2021, jelikož uplynula dvouměsíční lhůta stanovená v čl. 263 šestém pododstavci SFEU.
74 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury mohou být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 263 SFEU pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení (rozsudek ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, EU:C:1981:264, bod 9; viz rovněž usnesení ze dne 16. června 2021, Green Power Technologies v. Komise a Společný podnik ECSEL, T‑533/20, nezveřejněné, EU:T:2021:375, bod 26 a citovaná judikatura).
75 Pokud jde o akty nebo rozhodnutí, jež jsou přijímány postupem zahrnujícím několik fází, zejména v rámci ukončení interního řízení, jsou za nepříznivě zasahující do právního postavení, a tudíž napadnutelné akty, považována jen ta opatření, která obsahují konečné stanovisko orgánu v rámci ukončení tohoto řízení, tedy nikoliv akty, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí. Žalobce může incidenčně namítat vady takových přípravných aktů až v rámci žaloby směřující proti rozhodnutí přijatému v rámci ukončení tohoto řízení (rozsudek ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, EU:C:1981:264, bod 10; viz rovněž usnesení ze dne 20. ledna 2021, ZU v. ESVČ, C‑266/20 P, nezveřejněné, EU:C:2021:42, bod 12 a citovaná judikatura).
76 Vzhledem k nevydání rozhodnutí v části věci samé konstatovanému v bodě 42 výše směřuje v projednávané věci žaloba na neplatnost proti rozhodnutí, kterým generální tajemník Parlamentu nařídil žalobci vrácení částky 50 754,54 eura, a následnému oznámení o dluhu, kterými bylo ukončeno řízení o vrácení, a jež tedy představují akty nepříznivě zasahující do právního postavení, proti kterým byla žaloba podána.
77 V rámci řízení, které mělo být ukončeno přijetím napadeného rozhodnutí a oznámení o dluhu, přitom žalobce požádal Parlament, jak bylo uvedeno v bodech 13, 14 a 17 výše, o předložení dokumentů, které považoval za nezbytné k prokázání toho, že APA činnost akreditovaného parlamentního asistenta v období od 22. května 2015 do 22. listopadu 2016 skutečně vykonával.
78 Za těchto podmínek spadá odpověď na tuto žádost obsažená v dopise ze dne 8. ledna 2021 do rámce řízení o vrácení neoprávněně vyplacených částek a mohla ovlivnit jeho výsledek.
79 V souladu s judikaturou uvedenou v bodě 75 výše tak může žalobce v rámci projednávané žaloby uplatnit vady, kterými je podle něj dopis ze dne 8. ledna 2021 dotčen.
80 Je tudíž třeba mít za to, že argumentace žalobce týkající se dopisu ze dne 8. ledna 2021 je přípustná.
b) K opodstatněnosti argumentace žalobce
81 Podle čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv zahrnuje právo na řádnou správu mimo jiné právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout.
82 V kontextu řízení o vymáhání částek neoprávněně vyplacených na základě prováděcích opatření je právo být vyslechnut zvláště zaručeno ustanovením čl. 68 odst. 2 uvedených opatření, který stanoví, že příslušný poslanec je před přijetím jakéhokoli rozhodnutí v této oblasti vyslechnut.
83 Podle ustálené judikatury právo být vyslechnut zaručuje každému možnost užitečným a účinným způsobem vyjádřit své stanovisko v průběhu správního řízení před přijetím každého rozhodnutí, které by se mohlo nepříznivě dotknout jeho zájmů (viz rozsudek ze dne 4. dubna 2019, OZ v. EIB, C‑558/17 P, EU:C:2019:289, bod 53 a citovaná judikatura).
84 Aby bylo možné určit, zda byla tato pravidla v projednávaném případě dodržena, je třeba přezkoumat kroky, které účastníci učinili v průběhu řízení, které vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí a oznámení o dluhu.
85 V projednávané věci generální tajemník Parlamentu dopisem ze dne 3. září 2020 poté, co vylíčil skutečnosti odůvodňující zahájení dotčeného řízení o vrácení, vyzval žalobce, aby prokázal, že APA plnil v období od 22. května 2015 do 22. listopadu 2016 úkoly akreditovaného parlamentního asistenta.
86 V daný okamžik však žalobce již neměl k dispozici e-maily vyměněné s APA v období od 22. května 2015 do 25. února 2016, které mohly představovat podstatnou část důkazů požadovaných generálním tajemníkem. Tyto e-maily totiž byly na základě politiky Parlamentu ohledně uchovávání e-mailů vymazány. Podle této politiky jsou e-maily obsažené ve složkách Inbox, Sent Items, Deleted Items, Junk E-mail a Drafts po 90 dnech v zásadě mazány.
87 Aby mohl požadované důkazy poskytnout, žalobce tedy e-maily ze dne 4. srpna, 22. září a 20. listopadu 2020 požádal Parlament o poskytnutí těchto dokumentů:
– protokolu o smírčím řízení mezi ním a APA v litevštině,
– kopie „všech e-mailů z let 2015, 2016 a 2019“,
– kopie své korespondence se zástupci Parlamentu týkající se práce APA,
– úplného spisu k věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 7. března 2019, L v. Parlament (T‑59/17, EU:T:2019:140),
– osobního spisu APA vedeného v Parlamentu (všechny dokumenty související s jeho přijetím a prací), včetně informací o počtu žádostí o ochranu Parlamentu ve vztahu k APA a údajů o jeho přítomnosti, které lze vyčíst z jeho přístupové karty do Parlamentu (viz body 13, 14 a 17 výše).
88 První žádosti Parlament vyhověl a žalobci byla předána kopie příslušného zápisu. Naproti tomu žádosti týkající se ostatních kategorií dokumentů byly zamítnuty, s výhradou dokumentů týkajících se ukončení smlouvy APA, které byly předány e-mailem ze dne 27. října 2020 (viz bod 15 výše). Jak vyplývá ze spisu, k zamítnutí došlo dne 8. ledna 2021, tedy pět měsíců po první žádosti žalobce.
89 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle pravidel dokazování připomenutých v bodech 49 až 53 výše v případě pochybností o řádném využívání částek vyplacených APA z titulu výdajů na parlamentní asistenci přísluší poslanci, aby prokázal, že tento pro něj pracoval v souvislosti s jeho poslaneckým mandátem po celou dobu, po kterou mu byly tyto částky vypláceny.
90 Je-li poslanec vyzván k tomuto prokázání, musí ve stanovené lhůtě předat Parlamentu důkazy, které má k dispozici. Jeví-li se relevantními další dokumenty, může požádat unijní orgány, instituce a agentury, které je mají k dispozici, o jejich předání na základě práva být vyslechnut, pokud se týkají údajů nezbytných k tomu, aby se mohl užitečně a účinně vyjádřit k zamýšlenému opatření vedoucímu k vrácení. Parlament, obdrží-li takovou žádost, může odmítnout požadované údaje poskytnout, aniž by porušil právo být vyslechnut, pouze tehdy, pokud na podporu tohoto odmítnutí uvede důvody, které mohou být považovány za oprávněné jednak s ohledem na okolnosti daného případu a jednak na použitelná pravidla.
91 Je proto třeba si položit otázku, zda důvody, které Parlament uplatnil ve svém dopise ze dne 8. ledna 2021 pro nepředání žalobcem požadovaných údajů, jsou v projednávané věci oprávněné.
1) K důvodům uplatněným Parlamentem pro zamítnutí žádosti žalobce o poskytnutí „všech e-mailů z let 2015, 2016 a 2019“ a jeho korespondence s příslušnými útvary Parlamentu ohledně práce APA
92 Jak plyne z bodu 88 výše, Parlament žádost žalobce o poskytnutí „všech e-mailů z let 2015, 2016 a 2019“ a jeho korespondence s příslušnými útvary Parlamentu ohledně práce APA zamítl z důvodu, že na základě jeho politiky je uchovávání elektronických zpráv omezeno na 90 dnů, výjimečně pak jeden rok. Parlament dodal, že e-maily z doby po roce 2019 předat mohl, ale ty že nebyly relevantní, jelikož se nevztahovaly k době, kdy měl APA pro žalobce pracovat.
93 V tomto ohledu je třeba připomenout, že každý orgán si organizuje svou činnost v souladu s pravidly, která se na něj vztahují a která si může stanovit. V projednávané věci mohl Parlament na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, omezit dobu uchovávání e-mailů poslanců s tím, že jim umožnil archivovat si je v osobních složkách. Je však třeba určit, zda byla tato politika v daném případě prováděna způsobem zajišťujícím dodržování práva být vyslechnut, které, tak jak bylo definováno v bodě 83 výše, musí být unijními orgány dodrženo ve všech situacích, kdy zamýšlejí přijmout akt, který může nepříznivě zasáhnout do právního postavení určité osoby, jsou-li splněny podmínky stanovené pro jeho použití na základě článku 41 Listiny základních práv.
94 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v projednávané věci:
– k přijetí APA došlo dne 22. května 2015,
– v prosinci téhož roku žalobce konstatoval zhoršení kvality jeho práce,
– dne 25. února 2016 žalobce požádal Parlament, aby zahájil řízení o propuštění APA mimo jiné z důvodu, že nedodržel pravidla týkající se povolení k výkonu mimopracovních činností a byl neodůvodněně nepřítomen,
– dne 24. června 2016 Parlament oznámil APA své rozhodnutí ukončit jeho smlouvu z důvodu ztráty důvěry, jelikož nedodržel pravidla týkající se povolení k výkonu mimopracovních činností,
– dne 14. dubna 2017 podal APA k Tribunálu žalobu na neplatnost rozhodnutí o propuštění,
– dne 8. června 2020 a poté 3. září téhož roku informoval Parlament žalobce o zahájení řízení o vrácení částek vyplacených APA.
95 Z této časové posloupnosti vyplývá, že od počátku roku 2016 Parlament věděl o konfliktní situaci mezi žalobcem a APA, pokud jde o to, zda tento vykonával činnost pro žalobce v souladu s pravidly upravujícími parlamentní asistenci. Od tohoto okamžiku bylo tedy v takové situaci třeba tím spíše, že se jednalo o unijní veřejné prostředky, aby Parlament zajistil během řízení o propuštění uchovávání e-mailů, které mohly prokazovat přesnou povahu činnosti APA, a kdyby toto řízení vedlo k jiným soudním nebo administrativním řízením, jako je například řízení o vrácení částek, i po celý průběh těchto řízení.
96 V tomto ohledu je třeba uvést, že generální ředitel v dopise ze dne 8. ledna 2021 žalobci sdělil, že Parlament má po dobu jednoho roku možnost e-maily z výjimečných důvodů obnovit.
97 Kromě toho článek 5 pravidel upravujících přístup sekretariátu Parlamentu do systému elektronické pošty a jeho používání, schválených generálním tajemníkem Parlamentu dne 19. února 2018, stanoví, že v případě ukončení činnosti úředníka nebo zaměstnance Parlamentu může být doba uchovávání jejich e-mailů delší než tři měsíce, pokud jsou předmětem „administrativního šetření, stížnosti nebo soudního řízení“.
98 Podle Parlamentu přísluší poslancům, aby si své e-maily archivovali i po uplynutí této doby. Za tímto účelem jsou poslanci vyzýváni, aby si sami vytvořili osobní složky umožňující archivovat jejich e-maily po neomezenou dobu. Podle Parlamentu byla tato výzva předmětem tří sdělení určených poslancům, prvního ze dne 14. června 2014, druhého z 13. října 2014 a třetího z 30. března 2015. I přes tato sdělení žalobce archivaci svých e-mailů neprovedl.
99 Tento argument Parlamentu nelze přijmout.
100 Možnost provádět osobní archivaci nemůže zprostit Parlament povinnosti zajistit uchovávání všech e-mailů relevantních k prokázání toho, že APA v souladu s pravidly, která si orgán stanovil, vykonával svou činnost skutečně a současně výlučně pro poslance, k němuž byl přidělen, v přímé souvislosti s jeho mandátem.
101 Tato možnost nemůže zbavit Parlament ani povinnosti předat takto uchované e-maily, pokud ho na základě práva být vyslechnut, které má v unijním právním řádu zásadní charakter, o to požádá dotyčný poslanec, jehož se tak jako v projednávané věci týká řízení o vrácení částek neoprávněně využitých na parlamentní asistenci.
102 Navíc se Parlamentu v reakci na žalobce, který v podstatě tvrdí, že o jeho politice ohledně uchovávání e-mailů byl informován až dne 8. ledna 2021, nepodařilo prokázat, že by byl žalobce se sděleními uvedenými v bodě 98 výše seznámen. Sdělení generálního ředitelství (GŘ) pro inovace a technickou podporu ze dne 14. června 2014 bylo určeno „nováčkům“, k nimž žalobce v té době nepatřil, neboť jak vyplývá z bodu 2 výše, byl poslancem [důvěrné]. Sdělení ze dne 13. října 2014 zaslalo uvedené GŘ samo, aniž Parlament, který byl v tomto ohledu dotázán v rámci organizačního procesního opatření, mohl poskytnout seznam adresátů. Totéž platí pro sdělení ze dne 30. března 2015, které zase pochází od „ITEC Service Desk“ pro poslance.
103 Co se týče korespondence žalobce s příslušnými útvary Parlamentu ohledně práce APA, kterou netvořily e-maily, je nutno konstatovat, že v dopise ze dne 8. ledna 2021 neuvedl Parlament žádný důvod, který by jej konkrétně opravňoval odmítnout její předání žalobci.
104 Z těchto důvodů nelze mít za to, že důvody uvedené Parlamentem k zamítnutí žádosti žalobce o poskytnutí „všech e-mailů z let 2015, 2016 a 2019“ a jeho korespondence s příslušnými útvary Parlamentu ohledně práce APA jsou opodstatněné.
2) K důvodům uplatněným Parlamentem k zamítnutí žádosti žalobce týkající se „osobního spisu“ APA (všech dokumentů souvisejících s jeho přijetím a prací), včetně informací o počtu žádostí o ochranu Parlamentu ve vztahu k APA a údajů o jeho přítomnosti, které lze vyčíst z jeho přístupové karty do Parlamentu
105 V dopise ze dne 8. ledna 2021 odmítl Parlament poskytnout žalobci „osobní spis“ APA (všechny dokumenty související s jeho přijetím a prací), včetně informací o počtu žádostí o ochranu Parlamentu ve vztahu k APA a údajů o jeho přítomnosti, které lze vyčíst z jeho přístupové karty do Parlamentu, z důvodu, že předání těchto údajů je v rozporu s nařízením 2018/1725 a s článkem 26 služebního řádu.
106 Pokud jde o informace týkající se generálního ředitelství (GŘ) pro bezpečnost a ochranu, generální ředitel pro finance kromě toho žalobci sdělil, že zásahy bezpečnostních pracovníků Parlamentu nejsou úředně zaznamenávány a že údaje z přístupových karet jsou uchovávány po dobu nejvýše čtyř měsíců.
i) K důvodům týkajícím se nařízení 2018/1725
107 V dopise ze dne 8. ledna 2021 uvedl Parlament, že údaje požadované žalobcem jsou osobní povahy ve smyslu nařízení 2018/1725 a žalobce netvrdil, že jsou nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu, při výkonu veřejné moci či pro konkrétní účel ve veřejném zájmu, jak to umožňuje článek 9 uvedeného nařízení.
108 V žalobní odpovědi Parlament doplňuje, že když žalobce žádal o přístup k „osobnímu spisu“ APA, bylo tomu tak proto, aby se vyhnul vrácení částek vyplacených z titulu výdajů na parlamentní asistenci, které by po něm mohly být požadovány na konci řízení o vrácení, a tedy v rámci svého osobního zájmu. Za těchto podmínek má Parlament za to, že se žalobce nemůže veřejného zájmu ve smyslu článku 9 nařízení 2018/1725 dovolávat.
109 V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 9 odst. 1 nařízení 2018/1725 stanoví:
„1. Aniž jsou dotčeny články 4, 5, 6 a 10, lze osobní údaje předávat jiným příjemcům usazeným v Unii, než jsou orgány a subjekty Unie, pouze pokud:
a) příjemce shledá, že údaje jsou nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je příjemce pověřen, nebo
b) příjemce shledá, že předání údajů je nezbytné pro konkrétní účel ve veřejném zájmu, a správce v případě, že je důvod se domnívat, že mohou být poškozeny oprávněné zájmy subjektu údajů, shledá poté, co prokazatelně zváží různé protichůdné zájmy, že je přiměřené tyto osobní údaje pro tento konkrétní účel předat.
[…]“
110 Je pravdou, že údaje požadované žalobcem nemohly být vzhledem k tomu, že měly sloužit k jeho obhajobě v rámci řízení o vrácení, považovány za „nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je příjemce pověřen“, ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. a) nařízení 2018/1725.
111 Z téhož důvodu nelze mít za to, že k předání uvedených údajů žalobci by došlo pro „konkrétní účel ve veřejném zájmu“ ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. b) téhož nařízení.
112 Ze spisu však vyplývá, že žádost o vyjádření, kterou Parlament zaslal dne 3. září 2020 žalobci, aby mu umožnil uplatnit své právo být vyslechnut, je v projednávané věci založena na podkladech, které má tento orgán v držení, aniž byly případně známy žalobci, nebo na podkladech, o kterých žalobce věděl, když byl nadřízeným APA, jež však již nemá k dispozici.
113 S ohledem na význam, který je v unijním právním řádu přiznán právu být vyslechnut, nemůže okolnost, že se takové podklady mohou nacházet v „osobním spisu“ APA, jako taková bránit tomu, aby byly předány žalobci, aby mu bylo umožněno vyjádřit se užitečným a účinným způsobem v rámci výkonu uvedeného práva, jak vyžaduje judikatura.
114 Právo na ochranu osobních údajů totiž není absolutním právem, ale musí být posuzováno ve vztahu ke své funkci ve společnosti, a z tohoto důvodu vyvažováno s jinými základními právy v rámci postupu přiznávajícího každému z dotčených práv uplatnění, které mu s ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci přísluší v unijním právním řádu na základě zásady proporcionality.
115 Nutnost zajistit takové vyvažování mezi právem na ochranu osobních údajů a ostatními základními právy uznanými v tomto právním řádu je zdůrazněna unijním normotvůrcem v bodě 4 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1).
116 Nařízení 2018/1725 je přitom, pokud jde o ochranu osobních údajů orgány, institucemi a jinými unijními subjekty, „ekvivalentem“ nařízení 2016/679 (viz bod 5 odůvodnění nařízení 2018/1725).
117 V takovém kontextu nelze připustit, aby Parlament mohl vyzvat žalobce, aby se užitečným a účinným způsobem vyjádřil k podkladům případně obsaženým ve spise APA, aniž mu k nim poskytl přístup poté, co poměří zájem tohoto APA na tom, aby údaje, které se ho týkají, nebyly předány třetím osobám, a zájem žalobce na vyjádření předloženém užitečným a účinným způsobem v rámci proti němu zahájeného řízení o vrácení.
118 Je přitom třeba konstatovat, že v projednávaném případě Parlament takto nepostupoval.
ii) K důvodu týkajícímu se článku 26 služebního řádu
119 V dopise ze dne 8. ledna 2021 tvrdil Parlament, že „osobní spis“ APA je důvěrný a nemůže být na základě článku 26 služebního řádu předán.
120 V tomto ohledu je třeba uvést, že toto ustanovení, které se podle článku 127 pracovního řádu použije obdobně na parlamentní asistenty, se týká pouze „osobních spisů“ úředníků a zaměstnanců, které obsahují „všechny písemnosti týkající se [jejich] služebního poměru a všechny zprávy týkající se [jejich] způsobilosti, výkonnosti a chování“, jakož i „všechny [jejich] připomínky […] k těmto písemnostem“.
121 Je však nutno konstatovat, že důvěrnost dotčených písemností nelze vůči žalobci, který je ostatně jakožto nadřízený APA autorem některých z dotčených dokumentů, namítat v rozsahu nezbytném k tomu, aby mohl uplatnit své právo být vyslechnut.
122 V projednávané věci přitom Parlament tím, že vycházel z článku 26 služebního řádu, neprávem nezohlednil zájem žalobce na přístupu k určitým písemnostem z osobního spisu APA, aby mohl užitečně předložit své vyjádření v rámci proti němu zahájeného řízení o vrácení.
iii) Ke zvláštnímu důvodu souvisejícímu s informacemi, které má k dispozici GŘ pro bezpečnost a ochranu
123 Pokud jde o důvod týkající se údajů z přístupové karty APA, uvedený v bodě 106 výše, je třeba k předchozímu doplnit, že z důvodů podobných těm, které byly uvedeny v bodech 100 a 101 výše, měl Parlament přijmout opatření nezbytná k tomu, aby GŘ pro bezpečnost a ochranu uchovalo tyto údaje po dobu delší než čtyři měsíce, jelikož propuštění APA vedlo k zahájení soudního řízení a proti poslanci, pro kterého Parlament tohoto APA zaměstnal, bylo zahájeno řízení o vrácení částek určených na výdaje na parlamentní asistenci.
124 Z těchto důvodů nelze mít za to, že důvody uplatněné Parlamentem k zamítnutí žádosti žalobce týkající se „osobního spisu“ APA (všech dokumentů souvisejících s jeho přijetím a prací), včetně informací o počtu žádostí o ochranu Parlamentu ve vztahu k APA a údajů o jeho přítomnosti, které lze vyčíst z jeho přístupové karty do Parlamentu, jsou opodstatněné.
3) K důvodům uplatněným Parlamentem k zamítnutí žádosti žalobce týkající se spisu k věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 7. března 2019, L v. Parlament (T‑59/17)
125 V dopise ze dne 8. ledna 2021 Parlament žádost žalobce týkající se spisu k věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 7. března 2019, L v. Parlament (T‑59/17, EU:T:2019:140), zamítl z důvodu, že je v rozporu s článkem 9 nařízení 2018/1725 a že v rámci řízení před Tribunálem byla APA poskytnuta anonymita.
126 Pokud jde o důvod týkající se článku 9 nařízení 2018/1725, je třeba odkázat na body 112 až 118 výše.
127 Co se týče toho, že Tribunál v řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 7. března 2019, L v. Parlament (T‑59/17, EU:T:2019:140), poskytl APA anonymitu, je třeba připomenout, že podle článku 66 jednacího řádu je cílem anonymity odstranit z dokumentů souvisejících s věcí, k nimž má veřejnost přístup, jméno (název) účastníka řízení ve sporu nebo jména (názvy) jiných osob zmíněných v rámci řízení, nebo také určité údaje.
128 Naproti tomu se anonymita poskytnutá Tribunálem netýká důvěrnosti písemností založených do spisu k uvedenému řízení mimo toto řízení, v rámci vztahů mezi jeho účastníky a třetími osobami.
129 V důsledku toho rozhodnutí Tribunálu o anonymitě nezakazovalo Parlamentu v rozporu s jeho tvrzením v dopise ze dne 8. ledna 2021, aby písemnosti vyměněné v řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 7. března 2019, L v. Parlament (T‑59/17, EU:T:2019:140), které mohly být relevantní pro uplatnění práva žalobce být vyslechnut, žalobci předal.
c) Závěry
130 Závěrem je třeba mít za to, že na základě výše uvedeného důvody uplatněné Parlamentem v jeho dopise ze dne 8. ledna 2021 nebyly opodstatněné nebo byly nedostatečné.
131 Vzhledem k tomu, že Parlament řádně neodůvodnil své odmítnutí poskytnout žalobci dokumenty, o které požádal a které mu mohly užitečným a účinným způsobem umožnit uplatnit své právo být vyslechnut, zaručené čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv, v rámci řízení o vrácení částek vyplacených z titulu výdajů na parlamentní asistenci, které proti němu bylo zahájeno dne 3. září 2020, nelze vyloučit, že žalobce byl zbaven příležitosti zajistit si lepší obhajobu, což nevyhnutelně ovlivnilo obsah napadeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. ledna 2019, Komise v. United Parcel Service, C‑265/17 P, EU:C:2019:23, bod 56; ze dne 4. dubna 2019, OZ v. EIB, C‑558/17 P, EU:C:2019:289, body 77 a 78, a ze dne 25. června 2020, HF v. Parlament, C‑570/18 P, EU:C:2020:490, bod 73).
132 Za těchto podmínek je třeba druhému žalobnímu důvodu vyhovět v rozsahu, v němž vychází z porušení práva být vyslechnut.
133 V důsledku toho je třeba napadené rozhodnutí a oznámení o dluhu zrušit v rozsahu, v němž se týkají odměn, sociálních nákladů a cestovních výdajů souvisejících se zaměstnáním dotčeného parlamentního asistenta v období od 22. května 2015 do 31. března 2016, aniž je nutné zkoumat ostatní argumenty uplatňované v rámci druhého žalobního důvodu, třetí až pátý žalobní důvod, jakož i přípustnost důkazu, který žalobce předložil dne 22. listopadu 2022, a jeho návrh na provedení důkazů.
IV. K nákladům řízení
134 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle článku 137 jednacího řádu dále platí, že není-li vydáno rozhodnutí ve věci samé, rozhodne o nákladech řízení Tribunál dle volného uvážení.
135 V projednávané věci je třeba rozhodnout, že v souladu s návrhovými žádáními žalobce a s ohledem na úvahy, které vedly Tribunál k tomu, že rozhodl o nevydání rozhodnutí v části věci samé, ponese Parlament veškeré náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát)
rozhodl takto:
1) O žalobě na neplatnost není v rozsahu, v němž směřuje zaprvé proti rozhodnutí generálního tajemníka Evropského parlamentu ze dne 16. března 2021, kterým byla vůči TC konstatována pohledávka na částku neoprávněně vyplacenou z titulu výdajů na parlamentní asistenci a bylo nařízeno vrácení této částky, a zadruhé proti oznámení o dluhu č. 7010000523 ze dne 31. března 2021 v rozsahu, v němž se týkají odměn, sociálních nákladů a cestovních výdajů souvisejících se zaměstnáváním A v období od 1. dubna do 22. listopadu 2016 v celkové výši 28 083,67 eura, namístě rozhodnout.
2) Výše uvedené rozhodnutí generálního tajemníka Parlamentu ze dne 16. března 2021 a oznámení o dluhu se zrušují v rozsahu, v němž nařizují, aby TC vrátil odměny, sociální náklady a cestovní výdaje související se zaměstnáváním A v období od 22. května 2015 do 31. března 2016 v celkové výši 50 754,54 eura.
3) Parlamentu se ukládá náhrada nákladů řízení.
Frendo | | Martín y Pérez de Nanclares |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 7. června 2023.
Podpisy