Kasační opravný prostředek podaný dne 6. července 2009 Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 5. května 2009 ve věci F-27/08, Simões Dos Santos v. OHIM

(Věc T-260/09 P)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupci: I. de Medrano Caballero, zmocněnec, ve spolupráci s D. Waelbroeckem, advokátem)

Další účastník řízení: Manuel Simões Dos Santos (Madrid, Španělsko)

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

zrušit rozsudek Soudu pro veřejnou službu ve věci F-27/08 včetně návrhového žádání na náhradu škody;

vyhovět návrhovým žádáním účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek v prvním stupni, tedy zamítnout žalobu jako neopodstatněnou;

uložit odpůrci náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku, jakož i řízení před Soudem pro veřejnou službu.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tímto kasačním opravným prostředkem Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) požaduje zrušení rozsudku Soudu pro veřejnou službu (SVS) ze dne 5. května 2009 vydaného ve věci Simões Dos Santos v. OHIM, F-27/08, kterým SVS zrušil rozhodnutí PERS-01-07 a dopis OHIM ze dne 15. června 2007 v rozsahu, v jakém konstatovaly výmaz bodů za zásluhy Simõese Dos Santose po jeho povýšení.

Na podporu svého kasačního opravného prostředku OHIM uplatňuje tři důvody vycházející:

z nesprávného právního posouzení, když SVS v rozporu s judikaturou týkající se podmínek pro zpětnou účinnost aktu a v rozporu se zásadou legitimního očekávání konstatoval, že OHIM porušil zásadu právní jistoty a zásadu zákazu zpětné účinnosti;

z nesprávného právního posouzení, když se SVS domníval, že OHIM porušil článek 233 ES a zásadu překážky věci rozhodnuté plynoucí z rozsudku Soudu prvního stupně vydaného dne 14. února 2007 ve věci T 435/04, Simões Dos Santos v. OHIM, zatímco opatření přijatá OHIM pro účely výkonu uvedeného rozsudku byla jediná možná, pokud nemělo dojít k porušení zásady zákazu diskriminace;

z protiprávnosti přiznání ze strany SVS náhrady údajně utrpěné morální újmy, ačkoli se OHIM nedopustil žádného pochybení a SVS rozhodl ultra petita.

____________