Language of document : ECLI:EU:T:2021:221

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)

28. dubna 2021(*)

„Veřejná služba – Zaměstnanci EHSV – Dočasní zaměstnanci – Odmítnutí přeřazení – Žaloba na neplatnost – Lhůta pro podání stížnosti – Důkazní břemeno ohledně překročení lhůty – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Přípustnost – Rovné zacházení – Právní jistota – Žaloba na náhradu škody – Nemajetková újma“

Ve věci T‑843/19,

Paula Correia, s bydlištěm ve Woluwe-Saint-Étienne (Belgie), zastoupená L. Levi a M. Vandenbussche, advokátkami,

žalobkyně,

proti

Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru (EHSV), zastoupenému M. Pascua Mateo, X. Chamodraka a K. Gambino, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s B. Wägenbaurem, advokátem,

žalovanému,

jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 270 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí EHSV, které bylo přijato k datu, které žalobkyně neznala, s nímž se tato seznámila 12. dubna 2019 a jímž ji tento odmítl přeřadit do platové třídy AST 7 v rámci přeřazování za rok 2019, a dále na náhradu nemajetkové újmy, kterou žalobkyně utrpěla v důsledku tohoto rozhodnutí,

TRIBUNÁL (čtvrtý senát),

ve složení S. Gervasoni, předseda, P. Nihoul a R. Frendo (zpravodajka), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: L. Ramette rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. ledna 2021,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) je poradní institucí zastupující evropské organizace zaměstnavatelů, zaměstnanců a dalších subjektů zastupujících občanskou společnost, zejména v sociálněekonomické, občanské, profesní a kulturní oblasti. Sestává ze tří skupin, a to zaměstnavatelů (dále jen „skupina I“), zaměstnanců a skupiny „Různorodá Evropa“. Každá z těchto skupin má vlastní sekretariát, do něhož jsou přijímáni dočasní zaměstnanci na základě čl. 2 písm. c) pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen „pracovní řád“).

2        Dne 11. července 2000 byla žalobkyně, Paula Correia, zaměstnána na základě smlouvy na dobu neurčitou ve smyslu čl. 2 písm. c) pracovního řádu jako dočasná zaměstnankyně v rámci skupiny I a zařazena do platové třídy C 3 (nyní AST 4) s nástupem k 1. září 2000.

3        Dne 9. ledna 2008 byla žalobkyně s účinností od 1. ledna 2007 přeřazena z platové třídy AST 4 platového stupně 5 do platové třídy AST 5 platového stupně 1. Dne 18. ledna 2016 byla s účinností od 1. ledna 2016 přeřazena z platové třídy AST 5 platového stupně 3 do platové třídy AST 6 platového stupně 1.

4        Dne 26. března 2019 se uskutečnila schůzka mezi žalobkyní a předsedou skupiny I (dále jen „schůzka z 26. března 2019“). Dne 28. března 2019 se žalobkyně setkala s ředitelkou ad interim ředitelství E EHSV pro lidské zdroje a finance (dále jen „schůzka z 28. března 2019“ a „personální ředitelství“).

5        Dne 12. dubna 2019 měla žalobkyně pohovor s vedoucím svého oddělení ohledně hodnocení za rok 2018 (dále jen „schůzka z 12. dubna 2019“).

6        Dne 10. července 2019 podala žalobkyně stížnost (dále jen „stížnost“) na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) proti rozhodnutí o svém nepřeřazení do platové třídy AST 7 v roce 2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“). V této stížnosti mimo jiné uvedla, že nezná datum přijetí tohoto rozhodnutí.

7        Dne 21. října 2019 zaslal EHSV žalobkyni dopis, kterým ji informoval, že orgán EHSV oprávněný k uzavírání pracovních smluv (dále jen „oprávněný orgán“) nebude schopen na její stížnost ve lhůtě stanovené čl. 90 odst. 2 služebního řádu odpovědět.

8        Dne 10. listopadu 2019 byla tato stížnost implicitně zamítnuta.

9        Dne 16. ledna 2020 EHSV žalobkyni oznámil, že její stížnost byla zamítnuta (dále jen „rozhodnutí o stížnosti“).

 Řízení a návrhová žádání jeho účastníků

10      Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 12. prosince 2019 podala žalobkyně projednávanou žalobu. Žalobní odpověď byla předložena 16. března, replika 30. června a duplika 17. července 2020.

11      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí,

–        uložil EHSV náhradu nemajetkové újmy způsobené uvedeným rozhodnutím, vyčíslené ex aequo et bono na částku 2 000 eur,

–        uložil EHSV náhradu nákladů řízení.

12      EHSV navrhuje, aby Tribunál

–        žalobu zamítl,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

13      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 5. ledna 2021 předložila žalobkyně dvě vyjádření ke zprávě k jednání, z nichž jedno se týkalo existence schůzky z 28. března 2019.

14      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 13. ledna 2021.

15      Pokud jde o dopis uvedený v bodě 13 výše, žalobkyně na jednání uvedla, že přestává zpochybňovat existenci schůzky z 28. března 2019, ale že zpochybňuje předmět uvedené schůzky. V odpovědi na vyjádření žalobkyně ke zprávě k jednání předložil EHSV na jednání za účelem prokázání konání a obsahu schůzky z 28. března 2019 e-mail předsedy skupiny I ze dne 15. března 2019 (dále jen „e-mail z 15. března 2019“) zaslaný generálnímu tajemníkovi EHSV (dále jen „generální tajemník“). Žalobkyně namítala nepřípustnost tohoto dokumentu z důvodu opožděnosti. Tribunál tento dokument založil do spisu, aniž byl dotčen přezkum jeho přípustnosti.

 Právní otázky

 K přípustnosti žaloby

16      EHSV v žalobní odpovědi vznáší námitku nepřípustnosti z důvodu, že žalobkyně proti napadenému rozhodnutí nepodala stížnost ve lhůtě tří měsíců stanovené v čl. 90 odst. 2 služebního řádu. V tomto ohledu tvrdí, že předseda skupiny I na schůzce z 26. března 2019 informoval žalobkyni o svém rozhodnutí nenavrhnout generálnímu tajemníkovi její přeřazení za rok 2019. Toto rozhodnutí je jediným aktem, který může nepříznivě zasahovat do právního postavení žalobkyně, jelikož mělo za následek ztrátu jakékoliv možnosti být v roce 2019 přeřazena, takže stížnost podaná dne 10. července 2019 je stejně jako projednávaná žaloba nepřípustná.

17      Žalobkyně námitku nepřípustnosti vznesenou EHSV popírá, když v podstatě tvrdí, že schůzka z 26. března 2019 se týkala pouze rekonstrukce jejího kariérního postupu, a nikoli rozhodnutí o jejím nepřeřazení. Na jednání dodala, že jelikož se jednalo o neformální schůzku, nelze ji považovat za příležitost k oznámení individuálního rozhodnutí ve smyslu čl. 25 druhého pododstavce služebního řádu. Kromě toho vzhledem k tomu, že rozhodnutí týkající se přeřazení dočasných zaměstnanců přidělených k EHSV nejsou zveřejňována, žalobkyně nemohla vědět, k jakému datu bylo napadené rozhodnutí přijato. Trvá na tom, že se o něm dozvěděla pouze mimochodem na schůzce z 12. dubna 2019, která se týkala hodnocení za rok 2018.

18      Žalobkyně má tudíž za to, že její stížnost podaná proti napadenému rozhodnutí dne 10. července 2019 na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu nemůže být považována za podanou po uplynutí lhůty, takže její žaloba je přípustná.

19      V replice žalobkyně zdůrazňuje, že EHSV v rozhodnutí o stížnosti, které jí bylo oznámeno dne 16. ledna 2020, tedy po podání projednávané žaloby, nepřípustnost její stížnosti nekonstatoval. EHSV tak implicitně připustil, že žalobkyně mohla být o napadeném rozhodnutí informována až na schůzce z 12. dubna 2019.

20      V tomto ohledu je třeba bez dalšího uvést, že bez ohledu na námitku nepřípustnosti vznesenou v žalobní odpovědi EHSV výslovně v bodě 5 šestém pododstavci rozhodnutí o stížnosti připustil, že napadené rozhodnutí bylo žalobkyni oznámeno na schůzce z 12. dubna 2019, tak jak tvrdí žalobkyně.

21      Nicméně v souladu s ustálenou judikaturou a jak uvedl EHSV na jednání, lhůty pro podání stížnosti a žaloby uvedené v článcích 90 a 91 služebního řádu jsou kogentní a nemohou být ponechány k dispozici účastníkům řízení a soudu, kterémužto přísluší ověřit, a to i bez návrhu, zda byly dodrženy (viz rozsudky ze dne 8. září 2008, Kerstens v. Komise, T‑222/07 P, EU:T:2008:314, bod 53 a citovaná judikatura, a ze dne 12. prosince 2019, Feral v. Výbor regionů, (T‑529/16, nezveřejněný, EU:T:2019:851, bod 34 a citovaná judikatura).

22      Podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu, použitelného na dočasné zaměstnance na základě článku 46 pracovního řádu, musí být stížnost podána do tří měsíců ode „dne oznámení rozhodnutí dotyčné osobě, ale v žádném případě ne později, než kdy oznámení obdržela [každopádně nejpozději ode dne, kdy se o něm tato dozví], dotýká-li se opatření jednotlivé osoby“, tak jak je tomu i v projednávaném případě.

23      Mimoto podle ustálené judikatury je na účastníku řízení, který se dovolává překročení lhůty, a sice v projednávaném případě EHSV, aby předložil důkaz o okamžiku, kdy uvedená lhůta začala plynout (viz usnesení ze dne 7. září 2005, Krahl v. Komise, T‑358/03, EU:T:2005:301, bod 53, a rozsudek ze dne 9. července 2020, Komise v. HM, C‑70/19 P, nezveřejněný, EU:C:2020:544, bod 123 a citovaná judikatura).

24      Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že důkaz o okamžiku, kdy se dotyčná osoba dozvěděla o individuálním rozhodnutí, může vyplývat z jiných okolností než z formálního oznámení uvedeného rozhodnutí. V tomto ohledu sice pouhé indicie naznačující, že bylo rozhodnutí obdrženo, nemohou stačit, tento důkaz však může vyplývat mimo jiné z e-mailu dotyčného, z něhož bezpochyby vyplývá, že se tento s uvedeným rozhodnutím užitečně seznámil před tvrzeným okamžikem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. února 2012, AT v. EACEA, F‑113/10, EU:F:2012:20, bod 39 a citovaná judikatura).

25      EHSV se v tomto ohledu opírá o e-mailovou korespondenci mezi žalobkyní a personálním ředitelstvím a dále o příslušnou část elektronického kalendáře tohoto ředitelství. Na jednání projevil vůli uplatnit rovněž další písemnost, a sice e-mail z 15. března 2019.

26      Pokud jde zaprvé o e-mailovou korespondenci přiloženou k žalobní odpovědi, ze spisu vyplývá, že dne 26. března 2019 zaslala žalobkyně personálnímu ředitelství žádost následujícího znění:

„[Předseda skupiny I] mi právě oznámil, že v návaznosti na Váš poslední rozhovor je třeba, abych Vás kontaktovala za účelem sjednání schůzky. Důvodem této žádosti je nalezení způsobu urychlení rekonstrukce mého kariérního postupu a mého přeřazení.“

27      EHSV tvrdí, že žalobkyně by o tuto schůzku naléhavě nežádala, kdyby se téhož dne nedozvěděla, že nebude navržena na přeřazení v řízení týkajícím se roku 2019.

28      V replice žalobkyně upřesnila, že uvedený e-mail zaslala v návaznosti na rozhovor s předsedou skupiny I, který se dostavil do její kanceláře. Za přítomnosti jiného kolegy jí tento ohledně jejího kariérního postupu poradil kontaktovat personální ředitelství. Pokud jde o zmínku o „přeřazení“ v daném e-mailu, žalobkyně na jednání poznamenala, že obnovování služebního postupu nutně zahrnuje přeřazení v rámci platových tříd.

29      Dne 27. března 2019 odpovědělo personální ředitelství pro na e-mail žalobkyně uvedený v bodě 26 výše takto:

„Na základě Vaší žádosti Vás žádám o informaci, kdy se můžeme sejít k projednání situace ohledně Vašeho služebního postupu […]“

30      S ohledem na judikaturu uvedenou v bodě 24 výše je přitom nutno konstatovat, že tato e-mailová korespondence sama o sobě obsah schůzky z 26. března 2019 nijak neprokazuje. Nemůže tudíž prokázat, že na této schůzce bylo napadené rozhodnutí žalobkyni oznámeno, jak tvrdí EHSV.

31      Jak totiž vyplývá z vysvětlení poskytnutého žalobkyní na jednání (viz bod 28 výše), pouhý odkaz v jejím e-mailu z 26. března 2019 na její přeřazení neumožňuje dospět k nepochybnému závěru, že se o napadeném rozhodnutí dozvěděla k okamžiku tvrzenému EHSV. Je tomu tak tím spíše, že v uvedeném e-mailu se žalobkyně zajímala pouze o „urychlení“ svého přeřazení, a nikoli o zamítnutí tohoto přeřazení, což v rámci žádosti o rekonstrukci kariérního postupu představuje zcela srozumitelný krok.

32      Zadruhé, k doplnění této e-mailové korespondence EHSV předkládá část elektronického kalendáře personálního ředitelství, který má dokládat konání schůzky mezi žalobkyní a daným ředitelstvím dne 28. března 2019 přibližně v délce jedné hodiny. Na této schůzce ředitelství údajně informovalo žalobkyni o důvodech napadeného rozhodnutí, o němž se žalobkyně dozvěděla dne 26. března 2019. Je však třeba bez dalšího poznamenat, že toto tvrzení je v rozporu s rozhodnutím o stížnosti, jak vyplývá z bodu 20 výše.

33      Mimoto není uvedené tvrzení jakkoliv podloženo důkazy. Zejména část elektronického kalendáře uvedená v předchozím bodě neobsahuje žádné upřesnění předmětu schůzky z 28. března 2019 a EHSV nepředložil zápis z této schůzky ani prohlášení personálního ředitelství, z něhož by byla patrná probíraná témata.

34      Zatřetí, EHSV se odvolává na e-mail z 15. března 2019, který předložil na jednání a kterým předseda skupiny I navrhl přeřazení dvou zaměstnanců přidělených do sekretariátu uvedené skupiny. Podle EHSV z toho vyplývá, že žalobkyně se o napadeném rozhodnutí nutně dozvěděla na schůzce z 26. března 2019.

35      V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu zejména stanoví, že účastníci řízení mohou navrhnout další důkazy před ukončením ústní části řízení za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné.

36      EHSV přitom v projednávaném případě toto prodlení v případě návrhu důkazů uvedeného v bodě 34 výše neodůvodnil. Toto konstatování platí tím spíše, že žalobkyně již ve stadiu repliky zpochybnila tvrzení EHSV obsažené v žalobní odpovědi, pokud jde o obsah schůzky z 28. března 2019. Z toho vyplývá, že předložení e-mailu z 15. března 2019 musí být podle čl. 85 odst. 3 jednacího řádu považováno za opožděné, takže tento důkaz musí být odmítnut jako nepřípustný.

37      V každém případě je nutno konstatovat, že e-mail z 15. března 2019 představuje pouhý návrh předsedy skupiny I na přeřazení, který jakožto přípravný akt nepředstavuje rozhodnutí, kterým by generální tajemník jakožto oprávněný orgán odmítl přeřazení žalobkyně.

38      V tomto ohledu je třeba připomenout, že akty nebo rozhodnutími, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost, mohou být pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení. Pokud jde o akty nebo rozhodnutí, jež jsou přijímány postupem zahrnujícím několik fází, zejména v průběhu interního řízení, jako je postup v oblasti přeřazování dočasných zaměstnanců, jsou za napadnutelné akty považována jen ta opatření, která vyjadřují konečné stanovisko orgánu na konci tohoto postupu. Naproti tomu mezitímní opatření, jejichž účelem je příprava konečného rozhodnutí, nepříznivě do právního postavení ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu nezasahují a lze je napadnout pouze incidenčně v rámci žaloby proti zrušitelným aktům (obdobně viz rozsudky ze dne 5. března 2003, Staelen v. Parlament, T‑24/01, EU:T:2003:52, bod 32 a citovaná judikatura, a ze dne 21. září 2015, Anagnostu a další v. Komise, F‑72/11, EU:F:2015:103, bod 38).

39      Je přitom nutno konstatovat, že i za předpokladu, že by nezmínění žalobkyně v e-mailu z 15. března 2019 mohlo být považováno za rozhodnutí předsedy skupiny I nenavrhnout její přeřazení generálnímu tajemníkovi, představoval by tento akt pouze jednu z postupných fází postupu přeřazování, který končí rozhodnutím o případném přeřazení jiných dočasných zaměstnanců – tedy rozhodnutím, které by ostatně mělo být zveřejněno ve smyslu čl. 25 třetího pododstavce služebního řádu, použitelného na dočasné zaměstnance na základě článku 11 pracovního řádu. Teprve v okamžiku vyhotovení řádně zveřejněného seznamu přeřazených dočasných zaměstnanců může být zasaženo do právního postavení dočasných zaměstnanců, kteří mohli být přeřazeni. Z toho plyne, že návrhy předsedy skupiny I jsou přípravnými akty k rozhodnutí oprávněného orgánu, kterým se vyhotovuje seznam přeřazených dočasných zaměstnanců (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 19. března 2003, Tsarnavas v. Komise, T‑188/01 až T‑190/01, EU:T:2003:77, bod 73 a citovaná judikatura, a ze dne 21. září 2015, Anagnostu a další v. Komise, F‑72/11, EU:F:2015:103, bod 39).

40      Nicméně vzhledem k tomu, že je nesporné, že rozhodnutí o přeřazení dočasných zaměstnanců přijatá generálním tajemníkem nebyla zveřejněna v souladu s čl. 25 třetím pododstavcem služebního řádu a že EHSV na jednání prohlásil, že datum přijetí rozhodnutí generálního tajemníka jakožto oprávněného orgánu ohledně návrhů na přeřazení obsažených v e-mailu z 15. března 2019 mu není známo, nemohla tím spíše žalobkyně vědět, kdy bylo napadené rozhodnutí přijato. EHSV tedy nemůže platně tvrdit, že se žalobkyně o uvedeném rozhodnutí dozvěděla nejpozději 26. března 2019, takže stížnost nebyla podána opožděně.

41      V důsledku toho je třeba námitku nepřípustnosti vznesenou EHSV zamítnout a prohlásit projednávanou žalobu za přípustnou.

 K návrhovým žádáním znějícím na zrušení

42      Na podporu svých návrhových žádání znějících na zrušení uplatňuje žalobkyně čtyři žalobní důvody. S ohledem na obsah žaloby je však třeba jich napočítat pět. První žalobní důvod vychází v podstatě z porušení povinnosti napadené rozhodnutí odůvodnit. Zbývající čtyři žalobní důvody vycházejí z porušení zásady rovného zacházení, z porušení zásady právní jistoty, ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení povinnosti jednat s náležitou péčí.

43      Za okolností projednávané věci považuje Tribunál za vhodné nejprve zkoumat společně druhý a třetí žalobní důvod, vycházející z porušení zásad rovného zacházení a právní jistoty.

44      Žalobkyně v podstatě EHSV vytýká, že porušil zásadu rovného zacházení, na základě které byl povinen stanovit objektivní a transparentní kritéria umožňující dočasným zaměstnancům obeznámit se s podmínkami svého přeřazování, a tvrdí, že absence jasného, přesného, předvídatelného a transparentního postupu v této oblasti porušuje zásadu právní jistoty.

 K přípustnosti druhého a třetího žalobního důvodu

45      EHSV vznáší námitku nepřípustnosti, pokud jde o druhý a třetí žalobní důvod, z důvodu, že žalobkyně nevysvětlila, v čem absence písemných pravidel přeřazování dočasných zaměstnanců nepříznivě zasahuje do právního postavení její osoby, takže argumenty předložené v rámci těchto důvodů jsou uplatňovány pouze v zájmu práva, a proto musí být považovány za nepřípustné.

46      V tomto ohledu je třeba uvést, že podle ustálené judikatury sice není úředník oprávněn jednat v zájmu práva nebo orgánů a na podporu žaloby na neplatnost může uplatňovat pouze žalobní důvody, které se ho osobně týkají, avšak k tomu, aby byl důvod, který z toho žalobce vyvozuje, považován za osobní důvod, postačuje, aby tvrzená protiprávnost měla důsledky pro jeho právní postavení (rozsudek ze dne 10. listopadu 2011, Merhzaoui v. Rada, F‑18/09, EU:F:2011:180, bod 63). Žalobkyně přitom v projednávaném případě tvrdí právě to, že její osobní právní postavení bylo při přeřazování za rok 2019 dotčeno neexistencí jasných a přesných kritérií pro přeřazování dočasných zaměstnanců, která je v rozporu se zásadami rovného zacházení a právní jistoty. Z toho plyne, že druhý a třetí žalobní důvod jsou přípustné.

 K opodstatněnosti druhého a třetího žalobního důvodu

47      Zásada právní jistoty má za cíl zajistit předvídatelnost právních situací a vztahů spadajících do unijního práva (rozsudek ze dne 3. července 2019, PT v. EIB, T‑573/16, EU:T:2019:481, bod 233) a vyžaduje, aby veškeré úkony administrativy, které vyvolávají právní účinky, byly jasné a přesné, aby umožnily dotyčným osobám jednoznačně znát svá práva a povinnosti a postupovat podle toho (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. ledna 2016, DF v. Komise, T‑782/14 P, EU:T:2016:29, bod 45 a citovaná judikatura). Tento požadavek se uplatní zejména tehdy, pokud daný akt může mít pro dotyčné osoby nepříznivé důsledky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. května 2017, Deza v. ECHA, T‑115/15, EU:T:2017:329, bod 135).

48      V této souvislosti je třeba uvést, že EHSV rozhodnutím č. 114/16 A, kterým se přijímají pravidla v oblasti povyšování, stanovil písemná a kodifikovaná pravidla v oblasti přeřazování smluvních zaměstnanců a úředníků.

49      Naproti tomu je nesporné, že v oblasti přeřazování dočasných zaměstnanců EHSV žádné rozhodnutí této povahy nepřijal. Neexistuje tedy jakýkoliv závazný text ani jiný dokument, který by upřesňoval analyzovaná kritéria, na jejichž základě mohou být tito zaměstnanci přeřazováni, nebo vztah, který by mohl existovat mezi systémem hodnocení dočasných zaměstnanců zavedeným EHSV a možnostmi přeřazení, nebo záruky spojené s přezkumem individuálních situací před přijetím rozhodnutí v této oblasti.

50      EHSV se nicméně dovolává existence ustálené praxe v oblasti přeřazování dočasných zaměstnanců, která je těmto zaměstnancům známa a splňuje požadavky pracovního řádu a judikatury. Žalobkyně zpochybňuje existenci takové praxe a v každém případě má za to, že není v souladu se zásadou rovného zacházení ani se zásadou právní jistoty.

51      Článek 80 odst. 3 vnitřního řádu EHSV upřesňuje, že pravomoci oprávněného orgánu, pokud jde zejména o použití čl. 10 odst. 3 pracovního řádu, upravujícího přeřazování dočasných zaměstnanců, vykonává generální tajemník na základě návrhů předložených předsedy tří skupin EHSV. Tyto návrhy jsou samy výsledkem návrhů učiněných vedoucími oddělení pro dočasné zaměstnance, kteří jsou přiděleni k jejich oddělením, a závisí kromě toho na rozpočtových možnostech.

52      Z upřesnění poskytnutých EHSV na jednání vyplývá, že praxe, které se dovolává, se týká zejména průběhu přeřazovacího řízení, kdežto z věcného hlediska k přeřazení dočasných zaměstnanců dochází na základě srovnání zásluh a při dodržení zásady rovného zacházení. EHSV však zdůraznil, že jeho specifičnost, zejména „velmi politická“ povaha jeho složení, brání tomu, aby mohl zavést systém přeřazování dočasných zaměstnanců založený na posuzování zásluh srovnatelný se systémem, který se použije na úředníky podle článku 45 služebního řádu. V tomto ohledu dodal, že kritéria relevantní pro přeřazování dočasných zaměstnanců jsou „zásadním způsobem odlišná“ od kritérií, která je třeba zohlednit v rámci povyšování úředníků.

53      EHSV ve svých písemnostech rovněž tvrdí, že při přeřazování dočasných zaměstnanců v rámci tří skupin, které ho tvoří, zohledňuje zejména dostupnost rozpočtovaných míst, jakož i koeficienty pro povýšení stanovené v příloze I části B služebního řádu, tak aby zohlednil počet let odpracovaných zaměstnanci v jejich platové třídě (průměrná doba odpracovaná v jedné platové třídě činí čtyři roky).

54      Podle judikatury požívají orgány svobody při volbě možností v oblasti organizace a řízení personálu, a v důsledku toho mimo jiné nemají povinnost přijmout určitý konkrétní systém hodnocení a přeřazování spíše než jiný (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. února 2007, Simões Dos Santos v. OHIM, T‑435/04, EU:T:2007:50, bod 132 a citovaná judikatura), dodržují-li přitom obecné zásady unijního práva, zejména zásadu rovného zacházení.

55      Mimoto pracovní řád neobsahuje zvláštní ustanovení týkající se přeřazování dočasných zaměstnanců obdobné ustanovením obsaženým v článku 45 služebního řádu, který se použije na úředníky. EHSV v tomto ohledu správně tvrdí, že pravidla použitelná na přeřazování dočasných zaměstnanců nemohou být totožná s pravidly použitelnými na úředníky. V případě dočasných zaměstnanců se totiž na rozdíl od úředníků neočekává, že budou budovat kariéru v rámci svých orgánů (k právu na služební postup úředníků viz rozsudek z roku 2007, Silva v. Komise, F‑21/06, EU:F:2007:116, body 70, 71 a 76). Stejně tak posouzení pracovních zásluh dočasných zaměstnanců, tedy i žalobkyně, na základě čl. 2 písm. c) pracovního řádu může spočívat na kritériích, která zohlední specifičnost pracovního vztahu k orgánu, zejména existenci vztahu důvěry zvláštní povahy a případně politický kontext, v němž plní své úkoly.

56      Nic to však nemění na tom, že každé přeřazování musí probíhat v souladu s takovými obecnými právními zásadami, jako jsou zásada rovného zacházení, která je zakotvená rovněž článkem 21 Listiny základních práv Evropské unie, jejichž dodržování je závazné pro všechny unijní orgány, instituce a další subjekty, jakož i zásada právní jistoty (viz rozsudky ze dne 13. července 2018, K. Chrysostomides & Co. a další v. Rada a další, T‑680/13, EU:T:2018:486, bod 440, a ze dne 3. července 2019, PT v. EIB, T‑573/16, EU:T:2019:481, bod 233 a citovaná judikatura). EHSV to ostatně nezpochybnil.

57      V tomto ohledu podle ustálené judikatury zásada rovného zacházení, která je jednou z obecných a základních zásad unijního práva, vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno Tato zásada je porušena tehdy, když je se dvěma kategoriemi osob, jejichž skutková ani právní situace nevykazuje zásadní rozdíly, zacházeno odlišně nebo když je s odlišnými situacemi zacházeno stejně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. února 2009, Komise v. Bertolete a další, T‑359/07 P až T‑361/07 P, EU:T:2009:40, body 37 a 38 a citovaná judikatura).

58      Dodržování uvedené zásady vyžaduje, aby orgán, instituce nebo jiný unijní subjekt měly pro odůvodnění svého posouzení zásluh k dispozici všechny prvky analýzy, jako jsou například hodnotící zprávy, k tomu, aby zabránil riziku svévole a zajistil rovné zacházení s kandidáty, kteří mohou být povýšeni (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 15. prosince 2015, Bonazzi v. Komise, F‑88/15, EU:F:2015:150, bod 61 a citovaná judikatura).

59      Dále v souladu s judikaturou citovanou v bodě 54 výše jsou orgány sice nadány posuzovací pravomocí, je však na unijním soudu, aby přezkoumal, zda dotčený orgán, instituce nebo jiný unijní subjekt, v projednávaném případě EHSV, v rámci organizace přeřazování dočasných zaměstnanců, a zejména v rámci srovnávacího přezkumu, který se přitom provádí, dodržel zásady rovného zacházení a právní jistoty (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. července 2018, K. Chrysostomides & Co. a další v. Rada a další, T‑680/13, EU:T:2018:486, bod 440, a ze dne 3. července 2019, PT v. EIB, T‑573/16, EU:T:2019:481, bod 233 a citovaná judikatura).

60      Jak přitom vyplývá z bodu 49 výše, pokud jde o přeřazování dočasných zaměstnanců, EHSV neurčil kritéria umožňující provést srovnání zásluh, která by dodržovala zásadu rovného zacházení. Samotné podmínky uvedené v bodě 53 výše nemohou stačit k rozhodnutí, které dočasné zaměstnance, kteří mohou být přeřazeni, upřednostnit. Praxe EHSV v této oblasti tedy nezaručuje, že návrhy na přeřazení budou vypracovávány na základech společných pro všechny vedoucí oddělení a předsedy skupin a že rozhodnutí generálního tajemníka jakožto oprávněného orgánu budou respektovat zásadu rovného zacházení.

61      Tato absence určení analyzovaných kritérií je tím spíše zpochybnitelná, že jak bylo uvedeno v bodě 40 výše, rozhodnutí o přeřazení nejsou v rozporu s čl. 25 třetího pododstavce služebního řádu v EHSV zveřejňována, což porušuje rovněž zásadu právní jistoty.

62      V tomto ohledu je třeba připomenout, že povinnost transparentnosti je logickým důsledkem zásady rovného zacházení, neboť jejím cílem je zajistit odpovídající stupeň zveřejnění umožňující kontrolu nestrannosti a absence svévole ze strany administrativy (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 15. dubna 2011, IPK International v. Komise, T‑297/05, EU:T:2011:185, bod 124).

63      Z toho plyne, že nezveřejnění rozhodnutí o přeřazení ze strany EHSV je nejen v rozporu s ustanoveními služebního řádu, ale může rovněž zasahovat do práv dočasných zaměstnanců přidělených sekretariátům jednotlivých skupin EHSV, jelikož brání kontrole nestrannosti ze strany administrativy v rámci přeřazovacího řízení.

64      Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že na rozdíl od svých kolegů, kteří byli rovněž přiděleni k sekretariátům tří skupin EHSV, byl její kariérní postup obzvláště pomalý. Během 19 let totiž bylo její zařazení změněno pouze dvakrát, a to s účinností k 1. lednu 2007 a k 1. lednu 2016.

65      Na podporu své argumentace předkládá srovnávací tabulku, kterou vypracovala a jejímž cílem je prokázat, že její kolegové, dočasní zaměstnanci zaměstnaní ve třech skupinách EHSV, zaznamenali rychlejší kariérní vývoj než ona.

66      Použití kritéria čtyř odpracovaných let pro přeřazování dočasných zaměstnanců stejně jako použití zásady rovného zacházení, jehož se EHSV snaží dovolávat (viz bod 53 výše), přitom ze srovnávací tabulky vypracované žalobkyní nevyplývají. Uvedená tabulka totiž ukazuje na značné rozdíly, pokud jde o tempo přeřazování jednotlivých dočasných zaměstnanců přidělených sekretariátům tří skupin EHSV. Například, pokud jde o skupinu I, k níž je přidělena žalobkyně, z tabulky vyplývá, že jeden z dočasných zaměstnanců během sotva dvou let postoupil o tři platové třídy (z AST 2 do AST 5), zatímco jiný dosáhl srovnatelného postupu (z AST 3 do AD 6) za dobu téměř šesti let. Totéž platí pro dočasné zaměstnance přidělené do sekretariátu skupiny Zaměstnanci, u nichž jsou rozdíly v karierním postupu ještě výraznější. V posledně uvedené skupině se například jeví, že jeden z dočasných zaměstnanců během šesti let postoupil o dvě platové třídy (z AST 4 do AST 6), zatímco jiný zaměstnanec postoupil o tři platové třídy (z AST 4 do AST 7) za devatenáct let.

67      EHSV nepředkládá žádný argument, který by mohl vyvrátit obsah této tabulky nebo argumenty žalobkyně týkající se rozdílů v tempu kariérního postupu mezi dočasnými zaměstnanci přidělenými sekretariátům skupin EHSV, zejména pak sekretariátu skupiny I. Zejména ale nedokládá nic, co by umožňovalo dojít k závěru, že při uplatňování kritérií, na jejichž základě údajně dočasné zaměstnance přeřazuje, tedy mj. dostupnost rozpočtovaných míst a doba odpracovaná v platové třídě, je dodržována zásada rovného zacházení.

68      Existuje-li soubor dostatečně se shodujících nepřímých důkazů na podporu argumentace žalobce, je na žalovaném orgánu, aby existenci praxe, která je s uvedenou zásadou v souladu, prokázal objektivními skutečnostmi, které mohou být předmětem soudního přezkumu (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 8. listopadu 2018, RA v. Účetní dvůr, T‑874/16, nezveřejněný, EU:T:2018:757, bod 56).

69      Je přitom třeba uvést, že EHSV při popisu způsobu, jakým bylo organizováno přeřazování v roce 2019, pouze vyhýbavě upřesňuje, jakou metodu použil oprávněný orgán při srovnávání zásluh dočasných zaměstnanců, kteří mohli být přeřazeni. Vysvětlení poskytnutá EHSV totiž neumožňují určit, jakým způsobem ani na jakém základě oprávněný orgán, případně předseda skupiny I, toto srovnání zásluh na základě analyzovaných kritérií odrážejících strukturu, potřeby a specifickou organizaci EHSV skutečně provedl (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 8. listopadu 2018, RA v. Účetní dvůr, T‑874/16, nezveřejněný, EU:T:2018:757, bod 57).

70      Tyto úvahy nejsou zpochybněny ostatními argumenty EHSV.

71      Především, EHSV tvrdí, že systém přeřazování dočasných zaměstnanců obdobný systému povyšování úředníků, založený výlučně na srovnávání zásluh, zavést nemůže, jelikož k přeřazování dočasných zaměstnanců v rámci EHSV dochází na základě jiných ohledů. Přitom se dovolává různých omezení organické povahy.

72      Zaprvé podle EHSV přeřazení dočasného zaměstnance předpokládá podstatnou změnu úkolů, které tento plní. Zadruhé podotýká, že dočasní zaměstnanci přidělení k EHSV spadají do jiné rozpočtové položky než úředníci, jelikož jsou přijímáni na nestálá pracovní místa. Z tohoto důvodu podléhá každé zařazení možnostem každoročně poskytovaného rozpočtu. Jelikož je v důsledku toho zatřetí počet míst určených pro dočasné zaměstnance z důvodu rozpočtových omezení limitován, lze přeřazení dočasného zaměstnance provést pouze tehdy, uvolní-li se pracovní místo odpovídající nové platové třídě. EHSV v tomto ohledu zejména poznamenává, že systém přeřazování založený na srovnávání zásluh, jako je systém povyšování úředníků, neumožňuje v EHSV zajistit rovnoměrné rozdělení úkolů odpovídajících platovým třídám AST 1 až AST 9, zejména v útvarech fungujících s velmi malým počtem zaměstnanců, jako například sekretariátech skupin, které jej tvoří.

73      Je však nutno konstatovat, že omezení, jichž se EHSV dovolává, nejsou sama o sobě specifická pro strukturu a organizaci sekretariátů uvedených skupin, ani nepřekonatelná a nelze je považovat za takové povahy, která by mohla bránit zavedení jasných, objektivních a transparentních prvků analýzy v rámci přeřazování dotčených zaměstnanců, které by umožnily zajistit dodržování zásad právní jistoty a rovného zacházení.

74      Pokud jde o rozpočtové důvody, kterých se EHSV dovolává, je třeba zdůraznit, že ty nemohou samy o sobě odůvodňovat neexistenci jasných, přesných a nediskriminačních interních postupů nebo pravidel v oblasti přeřazování dočasných zaměstnanců (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 20. července 2016, RN Komise, F‑104/15, EU:F:2016:163, bod 72).

75      A dále EHSV na jednání tvrdil, že vzhledem k tomu, že je „vysoce politickým“ orgánem, jsou zásluhy, které je třeba zohledňovat v rámci přeřazování uvedených zaměstnanců, odlišné od zásluh, které je třeba zohledňovat v rámci povyšování úředníků podle článku 45 služebního řádu.

76      Je zajisté pravda, že jak vyplývá z bodů 54 a 59 výše, orgány si mohou svobodně určit kritéria podle svých vlastních potřeb a organizačních specifik a nejsou povinny uplatňovat pravidla použitelná na povyšování úředníků i na přeřazování dočasných zaměstnanců.

77      EHSV v tomto ohledu uvádí, že i když čl. 16 první pododstavec pracovního řádu činí ustanovení článku 45 služebního řádu použitelná na dočasné zaměstnance přidělené k politickým skupinám Evropského parlamentu, a tedy nikoli na dočasné zaměstnance přidělené skupinám EHSV, představují kritéria uvedeného článku 45 směřující ke srovnání zásluh a zohlednění počtu let služby v platové třídě zásady promítající se do všech interních pokynů použitelných na zaměstnance EHSV.

78      Toto obecné tvrzení však zaprvé neumožňuje pochopit, jak se kritéria uvedená v článku 45 služebního řádu použijí na přeřazování dočasných zaměstnanců EHSV, ani ověřit, zda byla v projednávaném případě skutečně použita.

79      Zadruhé se toto tvrzení v každém případě jeví být v rozporu s argumentem, který EHSV vznesl na jednání a podle kterého jeho „velmi politická“ povaha brání tomu, aby mohl zavést systém přeřazování dočasných zaměstnanců založený na srovnávání zásluh obdobný systému povyšování stanovenému v článku 45 služebního řádu. Mimoto stačí poznamenat, že vzhledem k tomu, že uvedené ustanovení vykládané ve spojení s čl. 16 prvním pododstavcem pracovního řádu stanoví systém povyšování založený na zásluhách zejména pro dočasné zaměstnance přidělené k politickým skupinám Parlamentu, které jsou politickými skupinami par excellence, nemůže EHSV důvodně tvrdit, že mu politická povaha skupin, které jej tvoří, brání vytvořit systém pro srovnávání zásluh dočasných zaměstnanců přidělených skupin, které ho tvoří.

80      Orgánům, institucím a jiným unijním subjektům přísluší, aby v rámci výkonu své organizační svobody uvedené v bodech 54 a 59 výše nejprve vymezily srovnávací prvky, tak aby byly dodrženy zásady rovného zacházení a právní jistoty, při současném zohlednění jejich zvláštních potřeb. Z toho plyne, že EHSV není oprávněn dovolávat se toho, že specificky pro něj není možné stanovit transparentní, předvídatelná a nediskriminační kritéria k analýze zásluh, které by jeho zaměstnancům umožnila posoudit legalitu rozhodnutí o přeřazení a Tribunálu tuto legalitu přezkoumat z hlediska zásad právní jistoty a rovného zacházení.

81      Za těchto okolností je třeba druhému a třetímu žalobnímu důvodu vyhovět, a v důsledku toho napadené rozhodnutí zrušit, jelikož porušuje zásady rovného zacházení a právní jistoty, aniž by bylo nutné zkoumat ostatní žalobní důvody předložené žalobkyní v rámci jejích návrhových žádání znějících na zrušení.

 K návrhovým žádáním znějícím na náhradu škody

82      Žalobkyně má za to, že utrpěla nemajetkovou újmu z důvodu nejistoty, v níž se nachází, pokud jde o její kariérní vývoj, což je důsledkem toho, že EHSV nepřijal jasná, transparentní a nediskriminační kritéria pro přeřazování dočasných zaměstnanců. Má za to, že budou vždy existovat pochybnosti o hodnocení zásluh, které by byla mohla prokázat, kdyby byla předem stanovena jasná a přesná kritéria. Z toho důvodu navrhuje, aby bylo EHSV uloženo zaplatit jí náhradu škody vyčíslenou ex aequo et bono na 2 000 eur.

83      EHSV má za to, že argumenty uplatněné žalobkyní v rámci návrhu na náhradu škody jsou neopodstatněné. Zaprvé, EHSV se nedopustil protiprávnosti, která mohla způsobit žalobkyni újmu. Zadruhé, vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo přijato v kontextu, který byl žalobkyni znám, se tato nemůže k tomu, aby odůvodnila svůj návrh na náhradu škody, dovolávat existence nejistoty ohledně svého kariérního vývoje.

84      Úvodem je třeba připomenout, že vznik odpovědnosti orgánu, instituce nebo jiného unijního subjektu je vázán na současné splnění podmínek týkajících se protiprávnosti vytýkaného jednání, reálnosti uplatňované újmy a příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a danou újmou (viz rozsudek ze dne 3. října 2019, DQ a další v. Parlament, T‑730/18, EU:T:2019:725, bod 47 a citovaná judikatura).

85      V projednávaném případě jsou tři kumulativní podmínky uvedené v bodě 84 výše, tedy protiprávnost, které se dopustil EHSV, škoda vzniklá žalobkyni a příčinná souvislost mezi těmito dvěma skutečnostmi, splněny.

86      Zrušení takového protiprávního aktu, jako je napadené rozhodnutí, může podle judikatury samo o sobě představovat přiměřenou náhradu, v zásadě dostatečnou pro veškerou nemajetkovou újmu, kterou tento akt mohl způsobit, ledaže by žalobce prokázal, že utrpěl nemajetkovou újmu, která je oddělitelná od protiprávnosti zakládající zrušení a která nemůže být tímto zrušením plně napravena (viz rozsudky ze dne 19. května 2015, Brune v. Komise, F‑59/14, EU:F:2015:50, bod 80 a citovaná judikatura, a ze dne 16. července 2015, Murariu v. EIOPA, F‑116/14, EU:F:2015:89, bod 150 a citovaná judikatura).

87      V projednávané věci přitom zrušení napadeného rozhodnutí nemůže samo o sobě nemajetkovou újmu utrpěnou žalobkyni plně nahradit.

88      Je sice pravda, že podle článku 266 SFEU je EHSV povinen vyhovět tomuto rozsudku tím, že přeřazování dočasných zaměstnanců založí na jasných, transparentních a nediskriminačních kritériích. Protiprávnost spočívající v neexistenci uvedených kritérií před podáním projednávané žaloby však nemůže být snadno napravena zpětně. Není totiž možné předvídat rysy kritérií, které by EHSV mohla použít, a lze jen obtížné určit, jak by mohly být odvedené služby žalobkyně na jejich základě hodnoceny. Bez ohledu na obsah opatření přijatých EHSV tedy budou přetrvávat pochybnosti o možném přeřazení žalobkyně se zpětnou účinností, jakož i případně o výkonnosti, kterou by tato mohla prokázat, kdyby byla kritéria v oblasti přeřazování od počátku stanovena. Tyto pochybnosti představují újmu vyplývající přímo z protiprávnosti, které se EHSV dopustil, a nejistota žalobkyně ohledně jejího kariérního vývoje nemůže být zhojena opatřeními ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku, která budou EHSV přijata (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 12. května 2011, AQ Komise, F‑66/10, EU:F:2011:56, bod 110).

89      Za těchto okolností má Tribunál, který ex æquo et bono zhodnotil újmu, která takto vznikla žalobkyni, v souladu s jejími návrhovými žádáními za to, že částka 2 000 eur představuje přiměřenou náhradu nemajetkové újmy plynoucí z protiprávnosti, které se EHSV dopustil.

 K nákladům řízení

90      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a EHSV neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV), jímž se odmítá přeřazení Pauly Correia do vyšší platové třídy v rámci přeřazování za rok 2019, se zrušuje.

2)      EHSV se ukládá povinnost zaplatit Paule Correia částku 2 000 eur z titulu nemajetkové újmy, kterou utrpěla.

3)      EHSV se ukládá náhrada nákladů řízení.

Gervasoni

Nihoul

Frendo

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 28. dubna 2021.

Podpisy.


*      Jednací jazyk: francouzština.