Spojené věci T‑174/12 a T‑80/13
Syrian Lebanese Commercial Bank SAL
v.
Rada Evropské unie
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Sýrii – Zmrazení finančních prostředků – Úprava návrhového žádání – Lhůta – Zjevně nesprávné posouzení – Povinnost odůvodnění – Právo na účinnou soudní ochranu – Práva na obhajobu“
Shrnutí – Rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 4. února 2014
1. Soudní řízení – Rozhodnutí nebo nařízení nahrazující v průběhu řízení napadený akt – Nová skutečnost – Přípustnost nových návrhových žádání
(Jednací řád Tribunálu, čl. 48 odst. 2; rozhodnutí Rady 2013/109/SZBP)
2. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Počátek – Akt, z něhož pro určitou osobu nebo pro určitý subjekt vyplývají omezující opatření – Oznámení dotčené osobě prostřednictvím zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie – Seznámení se s aktem v den zveřejnění – Návrh na úpravu návrhových žádání, vycházející z uvedeného zveřejnění jako z počátku běhu lhůty pro jeho podání – Přípustnost
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 47; jednací řád Tribunálu, čl. 102 odst. 1)
3. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Působnost – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů odpovědných za násilné represe proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii – Povinnost oznámit odůvodnění dotčené osobě při přijetí, nebo bezprostředně po přijetí aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení dotčené osoby – Zhojení chybějícího odůvodnění v průběhu soudního řízení – Nepřípustnost
(Článek 296 druhý pododstavec SFEU; rozhodnutí Rady 2011/782/SZBP a 2012/739/SZBP; nařízení Rady č. 36/2012, č. 55/2012 a č. 1117/2012)
4. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Působnost – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů odpovědných za násilné represe proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii – Povinnost oznámit odůvodnění dotčené osobě při přijetí, nebo bezprostředně po přijetí aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení dotčené osoby – Omezení – Bezpečnost Unie a členských států při vedení jejich mezinárodních vztahů – Rozhodnutí přijaté v souvislostech, které jsou dotčené osobě známy a které jí umožňují pochopit dosah opatření, jež bylo vůči ní přijato – Přípustnost stručného odůvodnění
(Článek 296 druhý pododstavec SFEU; rozhodnutí Rady 2011/782/SZBP a 2012/739/SZBP; nařízení Rady č. 36/2012, č. 55/2012 a č.1117/2012)
5. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Porušení podstatných formálních náležitostí – Povinnost uvést odůvodnění – Žalobní důvod jiný než důvod týkající se legality po meritorní stránce
(Článek 263 druhý pododstavec SFEU)
6. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Sýrii – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů odpovědných za násilné represe proti civilnímu obyvatelstvu – Subjekt vlastněný nebo ovládaný takovým subjektem – Dceřiná společnost vlastněná mateřskou společností a dotčená takovým opatřením v míře, která mateřské společnosti umožňuje kontrolovat valnou hromadu dceřiné společnosti – Dostatečnost kapitálového propojení
(Nařízení Rady č. 36/2012, čl. 15 odst. 1)
7. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Sýrii – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů odpovědných za násilné represe proti civilnímu obyvatelstvu – Subjekt vlastněný nebo ovládaný takovým subjektem – Kapitálové propojení mezi mateřskou společností a její dceřinou společností – Kontrola činnosti dceřiné společnosti centrální bankou třetí země – Neexistence vlivu
(Nařízení Rady č. 36/2012, čl. 15 odst. 1)
8. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů odpovědných za násilné represe proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii – Právo být vyslechnut před přijetím takových opatření – Neexistence – Práva zaručená prostřednictvím soudního přezkumu prováděného unijním soudem a možnosti být vyslechnut po přijetí uvedených opatření – Povinnost sdělit skutečnosti uplatněné v neprospěch – Působnost
[Článek 6 odst. 1 SEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a), a čl. 47; rozhodnutí Rady 2011/782/SZBP, čl. 21 odst. 2 a 3, 2012/739/SZBP, čl. 27 odst. 2 a 3, a 2013/255/SZBP, čl. 30 odst. 2 a 3; nařízení Rady č. 36/2012, čl. 32 odst. 2 a 3]
9. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Sýrii – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů odpovědných za násilné represe proti civilnímu obyvatelstvu – Právo na obhajobu – Sdělení skutečností zohledněných v neprospěch – Následné rozhodnutí, jímž bylo jméno osoby ponecháno na seznamu osob, na které se vztahují uvedená opatření – Porušení práva být vyslechnut – Neexistence
(Rozhodnutí Rady 2012/739/SZBP, 2013/109/SZBP a 2013/255/SZBP; nařízení Rady č. 1117/12 a č. 363/13)
10. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Sýrii – Zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Postup zařazení na seznam dotčených osob – Postup zaručující respektování základních práv – Volba právního základu – Článek 215 SFEU, a nikoli článek 75 SFEU – Přípustnost
(Články 75 SFEU a 215 odst. 2 a 3 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 51 odst. 1; rozhodnutí Rady 2011/273/SZBP; nařízení Rady č. 36/2012, čl. 32 odst. 2 až 4)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 51–54)
2. Otázka, zda čl. 102 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu musí být vykládán v tom smyslu, že se použije tehdy, jestliže přijetí aktu obsahujícího omezující opatření bylo oznámeno dotčené osobě prostřednictvím zveřejnění oznámení, je rozhodující pro určení toho, zda žádost o úpravu návrhových žádání byla podána před uplynutím lhůty pro podání žaloby proti nařízení, počítané od okamžiku zveřejnění dotčeného oznámení.
V tomto ohledu je třeba uvést, že – jestliže Rada nemůže provést individuální oznámení a nahradí jej zveřejněním oznámení – toto oznámení je aktem, o kterém se dotčené osoby mohou dozvědět, pouze čtou-li Úřední věstník Evropské unie. Cíl čtrnáctidenní lhůty stanovené v čl. 102 odst. 1 jednacího řádu spočívá v zajištění dostatečné doby dotčeným osobám pro podání žaloby proti zveřejněným aktům, a tedy respektování práva na účinnou právní ochranu, které je zakotveno v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie. Jelikož jednací řád v čl. 102 odst. 1 stanoví dodatečnou lhůtu čtrnácti dnů pro podání žaloby proti aktům zveřejněným v Úředním věstníku, je třeba mít za to, že toto ustanovení musí být použito obdobně, rovněž pokud je událostí, která spustí plynutí lhůty pro podání žaloby, oznámení uvedených aktů, které je rovněž zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Tytéž důvody, které odůvodnily poskytnutí dodatečné čtrnáctidenní lhůty ohledně zveřejněných aktů, totiž platí ohledně zveřejněných oznámení, a to na rozdíl od individuálních oznámení.
Mimoto, pokud by byl učiněn závěr, že uvedený článek jednacího řádu není za okolností projednávané věci použitelný, nacházeli by se jednotlivci v méně příznivém postavení, než v jakém by byli v případě neexistence povinnosti individuálního oznámení. V posledně uvedeném případě by totiž pouhé zveřejnění aktů obsahujících omezující opatření stačilo ke spuštění plynutí lhůty pro podání žaloby, která by zahrnovala dodatečných čtrnáct dnů podle čl. 102 odst. 1 jednacího řádu.
(viz body 63–66)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 75)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 76, 77, 131, 132, 144)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 86)
6. Jsou-li zmrazeny finanční prostředky subjektu považovaného za podporující syrský režim, existuje nezanedbatelné riziko, že tento subjekt bude vyvíjet tlak na subjekty, které drží, ovládá nebo vlastní za účelem obcházení účinku opatření, která se ho týkají. Zmrazení finančních prostředků těchto subjektů je proto nezbytné a vhodné k zajištění účinnosti přijatých opatření a toho, aby tato opatření nebyla obcházena. Mimoto pokud kapitál právnické osoby vlastní jiná osoba, o které není pochyb, že musí být dotčena omezujícími opatřeními v míře, která jí umožňuje kontrolovat valnou hromadu uvedené právnické osoby, musí jimi být dotčena rovněž uvedená právnická osoba, a to ze samotného důvodu tohoto kapitálového propojení, pokud akty, kterými byla dotčená omezující opatření přijata, stanoví, že se tato opatření vztahují na právnické osoby vlastněné nebo kontrolované osobami, které již byly předmětem takovýchto opatření.
Tím, že Rada zařadí a ponechá osobu na seznamech osob dotčených omezujícími opatřeními vůči Sýrii z důvodu identity jejího většinového akcionáře, nezaměřuje se totiž na samostatné jednání uvedené osoby odporující požadavkům aktů stanovících taková opatření, ale na složení akcionářů a tedy její spojení s její mateřskou společností.
(viz body 01, 102, 104, 108, 123, 144, 169)
7. Kapitálové propojení mezi osobou, která je předmětem omezujícího opatření a její mateřskou společností není zpochybněno skutečností, že činnosti uvedené osoby podléhají kontrole ze strany centrální banky třetí země. Kontrolní činnost a opatření přijatá takovou bankou se týkají finančních prostředků, kterými dotčená osoba disponuje ve své zemi. Naproti tomu opatření přijatá Radou se týkají pouze finančních prostředků, kterými dotčená osoba disponuje nebo by mohla disponovat v Unii, a operací, které by s nimi chtěla uskutečnit. Mimoto taková osoba nemůže zpochybnit oprávněnost svého zařazení a ponechání na seznamech osob dotčených omezujícími opatřeními vůči Sýrii přijatými Radou na základě toho, že její činnosti, včetně činností vykazujících vazbu s Unií, jsou kontrolovány vnitrostátním orgánem třetího státu
(viz body 116–122)
8. Pokud jde o omezující opatření, dodržení práva na obhajobu a konkrétně práva být vyslechnut nevyžaduje, aby unijní orgány před prvotním zařazením osoby nebo subjektu na seznam těch, jimž se ukládají omezující opatření, sdělil důvody tohoto zařazení dotčené osobě nebo subjektu. Takovéto předchozí sdělení by totiž mohlo ohrozit účinnost opatření, jimiž se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje, uložených uvedenými orgány. K dosažení jejich cíle musí takováto opatření, jak vyplývá z jejich povahy, využít efektu překvapení a musí být uplatněna s okamžitou účinností. Rada tedy neměla povinnost vyslechnout osobu, která je předmětem omezujících opatření před jejím prvotním zařazením na seznam osob dotčených uvedenými opatřeními. V tomto ohledu možnost, aby se dotčená osoba obrátila na Radu po obdržení oznámení o svém zařazení na seznam osob dotčených omezujícími opatřeními, dostačovala k zajištění dodržení jejího práav na obhajobu. Navíc ani dotčená právní úprava, ani obecná zásada dodržování práva na obhajobu nepřiznávají dotčeným osobám právo na takové slyšení. Naproti tomu je důležité, že dotčená osoba od okamžiku svého zařazení na seznamy osob dotčených omezujícími opatřeními mohla vykonávat své právo na obhajobu a své právo na účinnou soudní ochranu a předložit Radě a Tribunálu důvody, proč měla za to, že její zařazení není odůvodněné.
(viz body 137–140, 145, 147)
9. V oblasti omezujících opatření přijatých v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky nelze v zásadě platně argumentovat efektem překvapení uvedených opatření, pokud jde o dodržování práva na obhajobu ve vztahu k následným aktům, které jméno žalobce ponechávají na seznamu osob, na něž se vztahují omezující opatření.
Právo být vyslechnut před přijetím aktů zachovávajících omezující opatření vůči osobám, které jsou již jejich předmětem, předpokládá, že Rada proti uvedeným osobám uplatnila nové skutečnosti.
Jestliže osoba využila možnosti být vyslechnuta ve věci přijetí určitých následných aktů prostřednictvím dopisu zaslaného Radě, na který Rada odpověděla až poté, co uvedená osoba proti uvedeným aktům podala žalobu, okolnost, že Rada měla uvedenou osobu před přijetím uvedených aktů vyslechnout, postrádá praktické důsledky, jestliže Rada ponechala její jméno na dotčených seznamech bez uplatnění jakéhokoli nového důkazu v tomto ohledu.
(viz body 148–154)
10. Ačkoli účast Parlamentu v legislativním postupu je v Unii zajisté odrazem základní demokratické zásady, podle níž se obyvatelstvo účastní výkonu moci prostřednictvím zastupitelského shromáždění, rozdíl mezi článkem 75 SFEU a článkem 215 SFEU ohledně zapojení Parlamentu nicméně vychází z rozhodnutí autorů Lisabonské smlouvy přiznat Parlamentu omezenější úlohu u činností Unie v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky.
V tomto ohledu není v rozporu s unijním právem, že mohou být přijata opatření, která mají přímý dopad na základní práva fyzických a právnických osob, prostřednictvím postupu vylučujícího účast Parlamentu, neboť povinnost ctít základní práva Unie se v souladu s čl. 51 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie vztahuje na všechny orgány, instituce a subjekty Unie. Navíc podle čl. 215 odst. 3 SFEU obsahují akty uvedené v tomto článku nezbytná ustanovení upravující právní záruky. Proto může být takový akt, jako je nařízení č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii a o zrušení nařízení (EU) č. 442/2011, přijat na základě čl. 215 odst. 2 SFEU, pokud obsahuje záruky ohledně dodržování základních práv dotčených osob.
V projednávaném případě nařízení č. 36/2012 obsahuje ustanovení nezbytná k zajištění ochrany základních práv, neboť pro Radu stanoví zejména v čl. 32 odst. 2 až 4 povinnosti odůvodnit zařazení všech fyzických nebo právnických osob na seznam osob dotčených omezujícími opatřeními obsaženými v uvedeném nařízení, oznámit zařazení dotčeným osobám přímo nebo prostřednictvím zveřejnění oznámení a umožnit jim podat vyjádření a přehodnotit své rozhodnutí jsou-li předloženy nové podstatné důkazy nebo předložena vyjádření a pravidelně přezkoumávat seznamy v pravidelných intervalech a alespoň jednou za 12 měsíců.
(viz body 161–163)