Language of document : ECLI:EU:C:2018:759

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

EVGENIJE TANČEVA

přednesené dne 20. září 2018(1)

Věc C-430/17

Walbusch Walter Busch GmbH & Co. KG

proti

Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs Frankfurt am Main eV

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo)]

„Ochrana spotřebitele – Článek 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83/EU – Požadavky na informace u smluv uzavíraných na dálku či mimo obchodní prostory – Rozsah čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 a odlišné požadavky na informace v případě smluv uzavíraných ‚prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, který poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací‘ – Reklamní leták odkazující na hyperlink, pokud jde o podrobnosti týkající se práva na odstoupení od smlouvy – Povinnost poskytnout vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy podle čl. 6 odst. 1 písm. h) a části B přílohy I směrnice 2011/83 – Článek 16 Listiny a svoboda podnikání – Svoboda projevu a informací v souvislosti s reklamou podle článku 11 Listiny“






I.      Úvod

1.        Podstatou této věci je výklad spojení „nosič [prostředek komunikace na dálku], který poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací“ uvedený v čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83/EU(2), a tedy okolností, za nichž dochází ke změně požadavků stanovených v čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83 s ohledem na informace, které má obchodník povinnost poskytnout spotřebiteli před tím, než je posledně uvedený vázán smlouvou uzavíranou na dálku či mimo obchodní prostory.

2.        Směrnicí 2011/83 byly zrušeny a nahrazeny směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory(3) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku(4), a tím zjednodušena a aktualizována práva chráněná těmito směrnicemi do jediného maximálně harmonizovaného opatření(5). Výsledkem toho je čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 a Soudní dvůr je tedy poprvé žádán o výklad spojení „prostředek komunikace na dálku, který poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací“, pokud jde o smlouvy uzavírané na dálku.

3.        Konkrétně jde o to, že obchodník, který umístil do časopisů reklamní letáky inzerující prodej nepromokavých plášťů (s odpojitelným objednacím kupónem), uvádí, že se může dovolávat čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83. Je tedy sporné, zda má obchodník před uzavřením smlouvy na dálku týkající se prodeje plášťů pouze povinnost poskytnout zákazníkům informace o existenci jejich práva na odstoupení od smlouvy nebo rovněž další informace stanovené v čl. 6 odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83. Tento výklad čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 je zpochybňován Zentrale zur Bekämpfung des unlauteren Wettbewerbs eV (dále jen „Úřad pro předcházení nekalé soutěži“) v Německu, který v tomto členském státě podal žalobu, jež je předmětem věci v původním řízení.

4.        V případě, že se obchodník může odvolávat na čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, bude se původní řízení týkat také toho, zda údaje o právu na odstoupení od smlouvy musí být poskytnuty obchodníkem v letáku samotném nebo zda postačí poskytnutí internetové adresy, kde lze tyto údaje nalézt. Stejná otázka vyvstává, pokud jde o vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy, který je obsažen v části B přílohy I směrnice 2011/83 a na nějž odkazují čl. 6 odst. 1 písm. h) a čl. 11 odst. 1 směrnice 2011/83.

II.    Právní rámec

A.      Unijní právo

1.      Listina základních práv Evropské unie

5.        Článek 11 Listiny je nazván „Svoboda projevu a informací“. Jeho první odstavec stanoví:

„Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice.“

6.        Článek 16 Listiny má název „Svoboda podnikání“ a stanoví:

„Svoboda podnikání se uznává v souladu s právem Unie a vnitrostátními zákony a zvyklostmi.“

7.        Článek 38 Listiny je nadepsaný „Ochrana spotřebitele“ a stanoví:

„V politikách Unie je zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitele.“

2.      Směrnice 2011/83

8.        V článku 1 směrnice 2011/83 nazvaném „Předmět“ se uvádí:

„Účelem této směrnice je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu dosažením vysoké úrovně ochrany spotřebitele a sblížením určitých aspektů právních a správních předpisů členských států týkajících se smluv uzavíraných mezi spotřebiteli a obchodníky.“

9.        Článek 6 odst. 1 písm. a) až h) směrnice 2011/83 stanoví:

„1.      Před tím, než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory či odpovídající smluvní nabídkou, poskytne obchodník spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem tyto informace:

a)      hlavní vlastnosti zboží nebo služeb v rozsahu odpovídajícím danému nosiči a zboží či službám;

b)      totožnost obchodníka, například jeho obchodní jméno;

c)      zeměpisnou adresu, na níž je obchodník usazen, a jeho telefonní číslo, číslo faxu a e-mailovou adresu, pokud existují, které spotřebiteli umožňují urychleně obchodníka kontaktovat a efektivně s ním komunikovat, a případně adresu a totožnost obchodníka, v jehož zastoupení jedná;

d)      zeměpisnou adresu místa podnikání obchodníka, pokud se liší od adresy poskytnuté v souladu s písmenem c), a případně zeměpisnou adresu obchodníka, v jehož zastoupení jedná, na kterou může spotřebitel zaslat případné stížnosti;

e)      celkovou cenu včetně daní, nebo pokud z povahy zboží či služby vyplývá, že cenu nelze rozumně stanovit předem, způsob jejího výpočtu a případně i veškeré další poplatky za dopravu, dodání nebo poštovné a jakékoliv další náklady, nebo pokud tyto poplatky nelze rozumně stanovit předem, skutečnost, že k ceně mohou být účtovány takové dodatečné poplatky. V případě smlouvy s platností na dobu neurčitou nebo smlouvy obsahující předplatné zahrnuje cena celkové náklady za jedno zúčtovací období. Pokud takové smlouvy stanoví pevnou sazbu, obsahuje celková cena také celkové měsíční náklady. Pokud celkové náklady nelze rozumně stanovit předem, musí být určen způsob výpočtu ceny;

f)      náklady na prostředky komunikace na dálku použité pro uzavření smlouvy, pokud se liší od základní sazby;

g)      podmínky platby, dodání a plnění, lhůtu, do níž se obchodník zavazuje dodat zboží nebo poskytnout službu, a případně obchodníkovy podmínky vyřizování reklamací a stížností;

h)      pokud lze využít práva odstoupit od smlouvy, pak podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva v souladu s čl. 11 odst. 1, jakož i vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy uvedený v části B přílohy I.“

10.      Článek 8 odst. 1 a 4 až 7 směrnice 2011/83 stanoví:

„1.      V případě smluv uzavřených na dálku poskytne obchodník spotřebiteli informace stanovené v čl. 6 odst. 1 nebo mu je zpřístupní způsobem odpovídajícím použitému prostředku komunikace na dálku, a to jasným a srozumitelným jazykem. Jsou-li tyto informace poskytnuty na trvalém nosiči, musí být čitelné.

[…]

4.      Pokud se smlouva uzavírá prostřednictvím nosiče [prostředku komunikace na dálku], který poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací, obchodník na tomto konkrétním nosiči [prostředku komunikace na dálku] před uzavřením takové smlouvy uvede přinejmenším předsmluvní informace o hlavních znacích zboží nebo služby, svou totožnost, celkovou cenu, informace o právu odstoupit od smlouvy a době platnosti smlouvy a v případě smlouvy na dobu neurčitou podmínky ukončení smlouvy podle čl. 6 odst. 1 písm. a), b), e), h) a o). Ostatní informace podle čl. 6 odst. 1 poskytne obchodník spotřebiteli vhodným způsobem v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.

5.      Aniž je dotčen odstavec 4, jestliže obchodník spotřebiteli telefonuje za účelem uzavření smlouvy na dálku, sdělí spotřebiteli na začátku hovoru svou totožnost, případně totožnost osoby, v jejímž zastoupení telefonuje, a obchodní účel hovoru.

6.      V případě, že se smlouva uzavírá na dálku po telefonu, mohou členské státy stanovit, že obchodník musí spotřebiteli nabídku potvrdit a že spotřebitel začne být nabídkou vázán až po jejím podpisu nebo po odeslání svého písemného souhlasu. Dále mohou stanovit, že toto potvrzení musí být doručeno na trvalém nosiči.

7.      Obchodník poskytne spotřebiteli potvrzení o uzavřené smlouvě na trvalém nosiči v přiměřené lhůtě po uzavření smlouvy uzavírané na dálku, a nejpozději v okamžiku dodání zboží nebo před tím, než začne plnění služby. Toto potvrzení zahrnuje:

a)      veškeré informace uvedené v čl. 6 odst. 1, pokud obchodník tyto informace spotřebiteli neposkytl na trvalém nosiči již před uzavřením smlouvy uzavírané na dálku, a

b)      případně potvrzení o předchozím výslovném souhlasu spotřebitele a o seznámení se s podmínkami v souladu s čl. 16 odst. 1 písm. m).“

11.      Článek 11 směrnice 2011/83 je nadepsaný „Uplatnění práva odstoupit od smlouvy“. Článek 11 odst. 1 stanoví:

„Spotřebitel před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy informuje obchodníka o svém rozhodnutí odstoupit od smlouvy. K tomuto účelu může spotřebitel buď:

a)      použít vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy, který je uveden v části B přílohy I, nebo

b)      učinit jakékoli jiné jednoznačné prohlášení o svém rozhodnutí odstoupit od smlouvy.

Členské státy nestanoví žádné jiné formální požadavky na vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy než požadavky stanovené v části B přílohy I.“

B.      Vnitrostátní právo

12.      Ustanovení § 355 občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch, dále jen „BGB“) je nadepsáno „Právo na odstoupení od smlouvy v případě spotřebitelských smluv“. V prvním odstavci § 355 BGB se uvádí:

„Má-li spotřebitel na základě zákona právo odstoupit od smlouvy podle tohoto ustanovení, nejsou spotřebitel a obchodník vázáni svými projevy vůle uzavřít smlouvu, jestliže spotřebitel odstoupí od svého projevu vůle v uvedené lhůtě. K odstoupení od smlouvy dochází prohlášením učiněným obchodníkovi. Prohlášení musí jasně vyjadřovat spotřebitelovo rozhodnutí od smlouvy odstoupit. Odstoupit od smlouvy lze bez uvedení důvodů. Odeslání odstoupení od smlouvy v přiměřené době postačí k tomu, aby byla dodržena lhůta.“

13.      Ustanovení § 312d BGB je nadepsáno „Požadavky na informace“. První odstavec § 312d BGB stanoví:

„V případě smluv uzavíraných mimo obchodní prostory a smluv uzavíraných na dálku má obchodník povinnost informovat spotřebitele podle ustanovení článku 246a úvodního zákona k občanskému zákoníku (Einführungsgesetz zum Bürgerlichen Gesetzbuche, dále jen „EGBGB“). Jestliže se strany smlouvy výslovně nedohodly jinak, informace, které obchodník plněním této povinnosti poskytne, se stávají součástí předmětu smlouvy.“

14.      Ustanovení § 312g BGB je nazváno „Právo odstoupit od smlouvy“. § 312g odst. 1 BGB stanoví:

„V případě smluv uzavíraných mimo obchodní prostory či smluv uzavíraných na dálku je spotřebitel oprávněn od smlouvy odstoupit v souladu s § 355.“

15.      Článek 246a EGBGB je nazván „Požadavky na informace u smluv uzavíraných mimo obchodní prostory či smluv uzavíraných na dálku s výjimkou smluv o finančních službách. Odstavec 1 tohoto článku nese název „Požadavky na informace“ a stanoví:

„[…]

2)      Je-li spotřebitel oprávněn odstoupit od smlouvy podle § 312g odst. 1 BGB, je obchodník povinen informovat spotřebitele

1.      o podmínkách, lhůtách a postupu pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy podle § 355 odst. 1 BGB, jakož i o vzorovém formuláři pro odstoupení od smlouvy uvedeném v příloze 2,

[…]“.

16.      Ustanovení §3 čl. 246a EGBGB je nadepsáno „Mírnější požadavky na informace v případě omezeného prostoru pro uvedení informací“ a stanoví:

„Je-li smlouva uzavíraná na dálku sjednávána prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, který poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací pro spotřebitele, musí obchodník spotřebitele prostřednictvím tohoto prostředku informovat:

[…]

4. alespoň o existenci práva odstoupit od smlouvy a

[…]

Další informace podle odstavce 1 musí být spotřebiteli zpřístupněny vhodným způsobem v souladu s § 4 odst. 3.“

17.      Ustanovení § 4 čl. 246a EGBGB nese název „Formální podmínky pro naplnění požadavků na informace“ a stanoví:

„1)      Obchodník musí poskytnout spotřebiteli informace uvedené v § 1 až § 3 jasným a srozumitelným způsobem předtím, než je spotřebitel vázán smlouvou.

[…]

3)      Je-li smlouva uzavíraná na dálku, musí obchodník poskytnout spotřebiteli informace způsobem odpovídajícím použitému prostředku komunikace na dálku. Je-li informace poskytnuta na trvalém nosiči, musí být čitelná a musí tam být uvedeno jméno obchodníka. Bez ohledu na první větu může obchodník zpřístupnit informaci uvedenou ve druhé větě § 3 vhodným způsobem spotřebiteli.“

III. Skutkové okolnosti v původním řízení a předběžná otázka

18.      Úřad pro předcházení nekalé soutěži, Frankfurt nad Mohanem, je žalobcem v původním řízení a odpůrcem v řízení o kasačním opravném prostředku „Revision“ (dále jen „žalobce“). Kasační opravný prostředek „Revision“ je projednáván v Německu u Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, dále jen „předkládající soud“).

19.      V roce 2014 společnost Walbusch Walter Busch, žalovaná v původním řízení a navrhovatelka v řízení o kasačním opravném prostředku „Revision“ (dále jen „žalovaná“), distribuovala jakožto přílohu různých časopisů a novin šestidílný rozkládací reklamní leták o rozměrech 19 x 23.7 cm (dále jen „leták“). Spodní polovina pravého dílu letáku obsahovala oddělitelný objednací lístek. Na přední i zadní straně objednacího lístku byl uveden odkaz na zákonné právo odstoupit od smlouvy. Telefonní a faxové číslo, webová i poštovní adresa žalované byly uvedeny ve sloupci v přední části objednacího lístku pod nadpisem „So bestellen Sie bei …“ (Jak objednat od…), přičemž její telefonní číslo a webová adresa byly uvedeny pod nadpisem „Bestellservice“ (Objednávková služba) v zápatí přední i zadní strany složeného letáku. Po zadání internetové adresy se otevřela úvodní internetová stránka žalované. Prostřednictvím odkazu na všeobecné podmínky pod nadpisem „Rechtliches“ (Právní informace) bylo možné nalézt poučení o odstoupení od smlouvy a vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy.

20.      Žalobce zpochybňuje leták, protože neobsahuje vlastní instrukce k odstoupení od smlouvy a vzorový formulář pro odstoupení k němu není přiložen, avšak je dostupný na webové stránce. Po bezvýsledném upomínání podal žalobce žalobu, v níž požadoval, aby žalovaná upustila od sporného jednání a uhradila náklady spojené s výzvou k upuštění od tohoto jednání ve výši 246,10 eura spolu s úroky.

21.      Uvedená žaloba podaná k Landgericht (zemský soud) byla v podstatě úspěšná. Odvolací soud však zčásti uvedený rozsudek změnil a  inter alia uvedl, že žalobkyně se má v rámci obchodní činnosti zdržet uzavírání smluv se spotřebiteli o koupi zboží na dálku prostřednictvím tištěného média, aniž by přímo v tištěném médiu samotném poskytovala konkrétní informace týkající se podmínek, lhůty a postupu pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy, konkrétně jméno a adresu osoby, které musí být odstoupení od smlouvy adresováno, a aniž by k tištěnému médiu přiložila vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy.

22.      V kasačním opravném prostředku „Revision“ podaném u předkládajícího soudu trvá žalovaná na svém návrhu na zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Žalobce navrhuje, aby byl kasační opravný prostředek „Revision“ zamítnut.

23.      Podle předkládajícího soudu závisí úspěch opravného prostředku „Revision“ na výkladu čl. 6 odst. 1 písm. h) a čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83. Předkládající soud uvádí, že první otázka, která vyvstává, se týká kritéria pro posouzení, zda prostředek komunikace na dálku (v tomto případě leták obsahující oddělitelný objednávkový lístek) poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací, jak je stanoveno v první větě čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83. Závisí odpověď na tuto otázku na tom, 1) zda prostředek komunikace na dálku (abstraktně) ze své povahy poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací, nebo 2) zda (konkrétně) tento prostředek komunikace na dálku vzhledem k podobě, jakou zvolil příslušný obchodník, nabízí jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací (první předběžná otázka)?

24.      Předkládající soud by chtěl rovněž zjistit, zda pro vyřešení právních otázek, které vyvstaly v původním řízení, je rozhodná obchodníkova svoboda zvolit si libovolnou podobu své reklamy a svoboda podnikání chráněná článkem 16 Listiny, stejně tak jako technická omezení plynoucí ze specifické povahy dotčeného prostředku komunikace na dálku. Předkládající soud se dále táže, zda by zájmy spotřebitelů byly lépe chráněny v případě, že by obdrželi komplexní informace o využití práva odstoupit od smlouvy a vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy až poté, co byla smlouva na dálku uzavřena.

25.      Dále vyvstává otázka, zda je slučitelné s čl. 8 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83, aby informace o právu odstoupit od smlouvy byla omezena na odkaz na existenci tohoto práva, jak je stanoveno v čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, existuje-li jen omezený prostor pro uvedení takové informace. Má na odpověď na tuto otázku vliv nezbytnost zabránit nepřiměřenému omezování svobody reklamy? Předkládající soud mimo jiné poznamenává, že podle bodu 4 odůvodnění směrnice 2011/83 je jejím cílem nastolení správné rovnováhy mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a konkurenceschopností podniků.

26.      A konečně vyvstává v případě jen omezených možností pro uvedení informací, jestliže nelze informaci o právu odstoupit od smlouvy omezit na informaci o existenci tohoto práva, dále otázka, zda je podle čl. 8 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83 před uzavřením smlouvy na dálku i v případě jen omezeného prostoru pro uvedení informací nezbytně nutné, aby byl k prostředku komunikace na dálku připojen vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy uvedený v části B přílohy I směrnice 2011/83 (třetí předběžná otázka).

27.      Řízení bylo přerušeno a Soudnímu dvoru byly předloženy k rozhodnutí následující předběžné otázky:

„1)      Je pro účely použití čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, pokud jde o otázku, zda určitý prostředek komunikace na dálku (zde reklamní leták s objednacím kupónem) poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací, rozhodné,

a)      zda prostředek komunikace na dálku (abstraktně) ze své povahy poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací,

nebo

b)      zda (konkrétně) prostředek komunikace na dálku, vzhledem k podobě jakou zvolil příslušný obchodník, nabízí jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací?

2)      Je slučitelné s čl. 8 odst. 4 a čl. 6. odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83, aby informace o právu odstoupit od smlouvy v případě omezených možností jejich uvedení ve smyslu čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 byly omezeny na informaci o tom, že právo odstoupit od smlouvy existuje?

3)      Je podle čl. 8 odst. 4 a čl. 6. odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83 před uzavřením smlouvy na dálku i v případě omezených možností uvedení informací nezbytně nutné, aby byl k prostředku komunikace na dálku připojen vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy uvedený v části B přílohy I směrnice 2011/83?“

28.      Písemná vyjádření předložili Soudnímu dvoru žalobce, vlády Německa, Finska a Polska, a Komise. Žalobce, Německo a Komise, stejně tak jako žalobkyně se vyjádřili během slyšení, které se konalo 7. června 2018.

IV.    Shrnutí písemných vyjádření

29.      Pokud jde o první otázku, Polsko uvádí, že doslovný výklad čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 neposkytuje žádné řešení daného problému a poukazuje na to, že podle ustálené judikatury je při výkladu ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale také jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí(6).

30.      Žalobce, Finsko, Polsko a Komise stran první otázky tvrdí, že vzhledem ke skutečnosti, že cílem směrnice 2011/83 je zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele, je určující právě abstraktní povaha prostředků komunikace na dálku. Jinými slovy, podporují první možnost navrženou předkládajícím soudem.

31.      Všichni čtyři argumentují tím, že tento výklad je rovněž v souladu s bodem 36 odůvodnění směrnice 2011/83, který stanoví, že v případě smluv uzavřených na dálku by požadavky na informace „měly být přizpůsobeny tak, aby bylo přihlédnuto k technickým omezením určitých médií“(7). Žalobce uvádí, že bod 36 odůvodnění odkazuje například na omezené zobrazovací možnosti displejů mobilních telefonů. Zákonodárce EU tím chtěl zdůraznit technická omezení vlastní určitým formám médií.

32.      Žalobce a Komise zastávají názor, že jakýkoli zásah do základních práv žalované je přiměřený a že mají být v každém případě zaručena v rámci ochrany spotřebitele, která je zajištěna článkem 38 Listiny.

33.      Finsko a Komise uvádějí, že kdyby „prostředek komunikace na dálku“ uvedený v čl. 8 odst. 4 odkazoval na prostředek komunikace na dálku zvolený obchodníkem v konkrétním případě, mohl by obchodník volbou prostředku komunikace na dálku obcházet povinnosti stanovené v čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83. Článek 6 odst. 1 směrnice 2011/83 by tak mohl být zbaven právní jistoty a svého effet utile.

34.      Komise doplňuje, že pravidlo stanovené čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 je zaměřeno na situace, v nichž média vykazují technická omezení, která vylučují vložení delšího textu, jako omezený počet znaků, které lze zobrazit na mobilním telefonu nebo časové omezení u televizního reklamního šotu. V takových případech povoluje směrnice 2011/83 poskytnutí přístupu spotřebiteli k části těchto informací prostřednictvím hyperlinku nebo uvedením bezplatného telefonního čísla, na němž je lze obdržet. Jsou-li tato omezení odstraněna v důsledku technologického vývoje, čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 se dále nepoužije.

35.      Komise uvádí, že omezení svobody obchodníka, vyjádřené povinností zvolit vždy způsob reklamy, který je dostatečný k tomu, aby zahrnoval veškeré informace o odstoupení od smlouvy a další povinné informace, je odůvodněné ochranou spotřebitele a není nepřiměřené. Totéž platí v kontextu článku 16 Listiny. Kromě toho se povinnost stanovená čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83 vztahuje pouze na smlouvy uzavírané na dálku v souladu s čl. 2 odst. 7 směrnice 2011/83.

36.      Komise dále vychází z rozhodnutí Soudního dvora ve věci Canal Digital Denmark(8) a tvrdí, že určité body tohoto rozhodnutí vykládající ustanovení podobné čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, jež se objevuje ve směrnici 2005/29/ES(9), podporují její argumentaci(10).

37.      Žalobce dodává, že čl. 8 odst. 7 písm. a) směrnice 2011/83 nemění nic na jím navrhované odpovědi na první otázku. Toto ustanovení ukládá obchodníkovi, aby spotřebiteli poskytnul potvrzení o uzavřené smlouvě na trvalém nosiči v přiměřené lhůtě po uzavření smlouvy uzavírané na dálku, a nejpozději v okamžiku dodání zboží nebo před tím, než začne plnění služby, včetně informací uvedených v čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83, pokud již nejsou poskytnuty na trvalém nosiči. Kdyby byl čl. 8 odst. 7 písm. a) vykládán jinak, byl by čl. 8 odst. 4 nadbytečný.

38.      Konečně žalobce, Finsko a Komise tvrdí, že čl. 8 odst. 4 je výjimkou, která musí být vykládána restriktivně.

39.      Stran druhé otázky žalobce, Finsko, Polsko a Komise tvrdí, že poskytované informace nestačí omezit na pouhé sdělení o existenci práva odstoupit od smlouvy, aniž by bylo nezbytné sdělit podrobnější informace o způsobu uplatnění tohoto práva, které jsou uvedeny v čl. 6 odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83.

40.      Žalobce poznamenává, že první věta čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 jasně uvádí, že ve všech případech musí být sděleny určité minimální informace. Toto ustanovení odkazuje na čl. 6 odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83, podle kterého se tímto minimem informací rozumí „podmínky, lhůta a postupy pro uplatnění tohoto práva“. Unijní zákonodárce EU tak v čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 zamýšlel upravit výslovný a konkrétní režim pro poskytování informací, které musejí být uváděny bez ohledu na technická omezení (viz čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 a spojení „na tomto konkrétním prostředku komunikace na dálku“). Finsko a Polsko zaujímají podobný postoj.

41.      Žalobce dále uvádí, že odkaz na svobodu podnikání v předběžné otázce musí být v tomto ohledu posouzen stejným způsobem, jako tomu bylo v souvislosti se základními právy a první otázkou; zájem na ochraně spotřebitele musí převládat.

42.      Finsko v souvislosti s druhou otázkou doplňuje, že podporu nelze hledat v čl. 8 odst. 7 písm. a) směrnice 2011/83, který pro případ poskytování předsmluvních informací omezených na sdělení o existenci práva odstoupit od smlouvy stanoví, že určité informace mají obchodníci poskytnout později na „trvalém nosiči“. Finsko rovněž argumentuje tím, že informace poskytované spotřebiteli zvažujícímu uzavřít smlouvu na dálku mají zásadní význam proto, že právě na jejich základě se spotřebitel rozhoduje, zda chce být smlouvou vázán či nikoli.

43.      Pokud jde o třetí otázku, žalobce a Komise tvrdí, že vzhledem k čl. 6 odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83 musí být vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy spotřebiteli poskytnut, i když se použije čl. 8 odst. 4. Nicméně Finsko, s určitou podporou ze strany Polska, tvrdí, že formulář pro odstoupení od smlouvy není součástí „informace“ o právu odstoupit od smlouvy podle směrnice 2011/83, a proto nemusí být poskytnut před tím, než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku.

44.      Německo navrhuje řešení předběžné otázky, které je odlišné od řešení navrhovaného žalobcem, Finskem, Polskem a Komisí. Pokud jde o první otázku, Německo zejména tvrdí, že konkrétní forma komunikace zvolená obchodníkem je určující při rozhodování, zda smlouva uzavřená na dálku spadá do působnosti čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, takže se na leták dotčený ve věci v původním řízení použije omezená informační povinnost upravená v čl. 8 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83.

45.      Německo tvrdí, že ze znění čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 ani z odůvodnění směrnice 2011/83 nevyplývá omezení ustanovení na určité prostředky komunikace na dálku. Komunikační prostředky uvedené v bodě 36 odůvodnění představují pouze příklady.

46.      Německo uvádí, že cíl sledovaný směrnicí 2011/83 neukládá obchodníkům povinnost vždy poskytnout podrobné informace o právu odstoupit od smlouvy před uzavřením smlouvy. Cílem směrnice 2011/83 je zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů a vytvořit pevný právní rámec, a to jak pro spotřebitele, tak pro obchodníky. Tento cíl je rovněž zaručen čl. 8 odst. 7 písm. a) směrnice 2011/83. Ve skutečnosti nelze vyloučit, že se mnozí spotřebitelé zbaví reklamních letáků, jakmile odešlou svou objednávku. Je proto nezbytné sdělit podrobné informace o právu na odstoupení od smlouvy nejpozději v okamžiku dodání, aby bylo zajištěno, že si spotřebitelé jsou tohoto práva vědomi. Článek 8 odst. 7 písm. a) směrnice 2011/83 zaručuje plné dodržování práv spotřebitelů.

47.      Uložení povinností nad rámec snížených požadavků na informace podle čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 omezuje svobodu podnikání obchodníků podle článku 16 Listiny, aniž by poskytovalo jakékoli výhody pro spotřebitele. Podle čl. 52 odst. 1 Listiny nemůže být svoboda obchodníka zvolit způsob inzerce omezena nepřiměřeným způsobem. Pokud způsob komunikace zvolený obchodníkem nemá vliv na použití čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, existuje riziko, že obchodníci nebudou moci využívat určité formy reklamy, neboť tyto formy reklamy budou upozaděny vzhledem k množství povinných informací. Německo dále zdůrazňuje druhou větu čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, která stanoví, že „ostatní informace podle čl. 6 odst. 1 poskytne obchodník spotřebiteli vhodným způsobem v souladu s odstavcem 1 tohoto článku“.

48.      Pokud jde o druhou otázku, zastává Německo názor, že pokud je použit prostředek komunikace na dálku, „který poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací“ ve smyslu čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, pak jsou obchodníci povinni pouze informovat spotřebitele o existenci práva na odstoupení od smlouvy, a není to na újmu vysoké úrovni ochrany spotřebitelů. Jakákoli přísnější povinnost s ohledem na informace, které mají být poskytovány spotřebitelům ohledně práva odstoupit od smlouvy, by představovala nepřiměřené omezení práva reklamy.

49.      S ohledem na objem informací o právu na odstoupení, které mají být sděleny spotřebiteli, na výše uvedený cíl směrnice 2011/83 a zájmy spotřebitelů a obchodníků je podle Německa přiměřené umožnit menší objem informací v případě omezených možností uvedení textu.

50.      Německo odkazuje na bod 4 odůvodnění směrnice 2011/83, který mimo jiné uvádí, že musí být nastolena rovnováha mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a konkurenceschopností podniků. Výjimka stanovená v čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 bere v potaz omezený prostor a čas vyplývající ze způsobu komunikace na dálku a rovněž reaguje na nepřiměřená omezení svobody obchodníků inzerovat. I v tomto případě Německo poznamenává, že v každém případě je to čl. 8 odst. 7 písm. a) směrnice 2011/83, který je pro spotřebitele zásadní.

51.      Konečně stran třetí otázky Německo tvrdí, že pokud existuje omezený prostor nebo čas pro uvedení informací, může být právo odstoupit od smlouvy omezeno na sdělení o existenci tohoto práva a ne vždy je nutné přiložit k prostředku komunikace na dálku vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy uvedený v části B přílohy I směrnice 2011/83.

V.      Posouzení

A.      Shrnutí

52.      Jádro projednávané věci spočívá v první otázce a v tom, zda se použijí objektivní nebo subjektivní kritéria, když soud členského státu rozhoduje, zda „se smlouva uzavírá prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, který poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací“ ve smyslu čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83.

53.      Dospěl jsem k závěru, že na základě práva EU se první možnost navržená předkládajícím soudem týká výkladu čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83. Otázka, zda dotčený leták obsahující malý kupón je „prostředkem komunikace na dálku, který poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací“, totiž závisí na tom, zda tento prostředek (abstraktně) poskytuje pouze omezený prostor nebo čas vzhledem ke své specifické povaze. Jak je patrné z analýzy, která následuje, tento objektivní přístup odráží význam čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, a nikoliv subjektivní analýzu spojenou s posouzením, zda dotčený prostředek komunikace na dálku v konkrétním případě poskytuje jen omezený prostor nebo čas ve formě pro něj zvolené obchodníkem, což byla druhá alternativa uvedená v otázce 1.

54.      Předkládající soud položil tuto druhou otázku, týkající se obsahu práva odstoupit od smlouvy v souvislosti se vzorovým formulářem pro odstoupení od smlouvy v části B přílohy I, jen pokud bude přijata druhá alternativa uvedená v první otázce. Na druhou a třetí otázku odpovím pouze pro případ, že by Soudní dvůr nesouhlasil s mým návrhem odpovědi na první otázku.

55.      Než tak učiním, uvedu několik předběžných poznámek.

B.      Předběžné poznámky

56.      Je třeba nejprve zdůraznit, že změna v čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 týkající se požadavků na informace stanovených v jejím čl. 6 odst. 1 je takového charakteru, že se vztahuje pouze na prostředek, kterým obchodník poskytuje spotřebitelům informace uvedené v čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83 před tím, než jsou tito spotřebitelé vázáni smlouvami uzavřenými na dálku nebo mimo obchodní prostory, avšak nikoli na obsah toho, co má být sděleno. Jak je uvedeno v bodě 35 odůvodnění směrnice 2011/83, informace, které mají být spotřebiteli obchodníkem poskytnuty, by měly být povinné. Informace, které nejsou uvedeny v čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 jako informace, na které se vztahuje změna upravená tímto ustanovením, musí být jednoduše poskytnuty obchodníkem spotřebiteli na základě poslední věty čl. 8 odst. 4 „vhodným“ způsobem v souladu s čl. 8 odst. 1 směrnice 2011/83. Vzhledem k odkazu na čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83 v čl. 8 odst. 1 směrnice 2011/83 k tomu musí dojít před tím, než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo mimo obchodní prostory.

57.      Rozhodnutí unijního zákonodárce upravit výjimku, pokud jde o prostředek, a nikoli obsah, je v souladu se zárukou vysoké úrovně ochrany spotřebitele ve všech politikách EU podle článku 38 Listiny základních práv s oporou v článku 12, čl. 114 odst. 3 a článku 169 SFEU. Kromě toho, vzhledem k rostoucímu výskytu spotřebitelských smluv uzavíraných na dálku, které umožnilo přijetí digitálních technologií, se zajištění effet utile směrnice 2011/83 potýká se stále složitějšími problémy.

58.      Kromě toho vychází významná část argumentace žalované ze svobody podnikání podle článku 16 Listiny(11). Ta se někdy v souvislosti s reklamou překrývá se svobodou projevu a informací, která je chráněna článkem 11 Listiny(12) a kterou měl soud možnost posoudit s ohledem na balení a označování(13). Toto právo je relevantní rovněž tehdy, jsou-li uložena zákonná omezení, pokud jde o propagaci, uvádění na trh a způsoby a podmínky, za kterých si spotřebitelé mohou objednávat zboží a služby, jako je tomu ve věci v původním řízení.

59.      Je ovšem důležité zdůraznit, že je-li článek 16 Listiny použit v kontextu, v němž je relevantní ochrana spotřebitele, je nutno vzít v úvahu také článek 38 Listiny(14), bez ohledu na to, zda je článek 38 zásadou, a tedy omezen podle čl. 52 odst. 5 Listiny na roli při výkladu práva EU, nebo ustanovením přiznávajícím subjektivní práva(15). Článek 38 Listiny hraje tutéž roli, pokud je relevantní článek 11 Listiny s ohledem na svobodu vyjadřování a informací v souvislosti s reklamou(16).

C.      Odpověď na první a druhou otázku

1.      Analýza první otázky

60.      Jak uvádí Polsko v písemném vyjádření, znění čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 neobsahuje žádný údaj o tom, zda leták dotčený ve věci v původním řízení představuje „prostředek komunikace na dálku, který poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací“ ve smyslu uvedeného článku. Ani dokumenty týkající se historie vzniku čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, jako jsou travaux préparatoires, neposkytují žádnou významnou pomoc(17), avšak podotýkám, že v pokynech Komise týkajících se směrnice 2011/83 je na straně 33 uvedeno, že „ustanovení čl. 8 odst. 4 by se mělo použít zejména na smlouvy uzavřené s využitím technologií, jako jsou SMS, které podléhají technickým omezením, pokud jde množství informací, které lze zasílat“(18).

61.      Kontext a účel čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 však napoví více.

62.      Pokud jde o účel, jak bylo zdůrazněno v písemných vyjádřeních Finska a Komise, kdyby bylo z hlediska formy zvolené obchodníkem použito kritérium „konkrétního případu“, což je druhá alternativa uvedená předkládajícím soudem v první otázce, zůstala by pak otázka okolností, za nichž se uplatní výjimka stanovená v čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, ponechána obchodníkům a jejich výběru prostředků pro reklamu a nabídky smluv uzavíraných na dálku. To by bylo v rozporu s cílem uvedeným v bodě 2 odůvodnění směrnice 2011/83, kterým je „stanovit standardní pravidla pro společné aspekty smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory“ a vytvoření „jednotného regulačního rámce vycházejícího z jasně vymezených právních pojmů“, jak je stanoveno v bodě 7 odůvodnění. Vedlo by to rovněž k omezení effet utile čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 a bylo by to v protikladu k pravidlu, že odchylky od ustanovení unijních pravidel o ochraně spotřebitelů je třeba vykládat restriktivně(19).

63.      Souhlasím také s tím, že účelem čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, jak je uvedeno v bodě 36 odůvodnění, je zajistit, aby spotřebitelům byly poskytnuty všechny informace uvedené v čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83, a to i v případě, že nové technologie použité obchodníky k reklamě a nabízení smluv uzavíraných na dálku činí jejich sdílení složitým. Bod 36 odůvodnění uvádí, že je třeba přizpůsobit požadavky na informace „s přihlédnutím k technickým omezením určitých médií, jako například k omezenému počtu znaků na displejích určitých mobilních telefonů“ (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska). Důraz směrnice 2011/83 na (objektivní) použité komunikační prostředky se odráží rovněž v bodě 20 odůvodnění, který potvrzuje, že definice smluv uzavíraných na dálku se týká výhradního využití takových prostředků komunikace na dálku, jakou jsou „objednávky poštou, přes internet, telefon nebo fax“.

64.      S ohledem na souvislosti, jak jsem uvedl ve svém předchozím stanovisku, lze pro účely výkladu unijních aktů kontext nahlížet z celé řady různých hledisek. Dotčený akt může být srovnáván s právními předpisy, které mu předcházely a které jím byly zrušeny. Relevantní je také unijní úprava, která s dotyčným aktem souvisí nebo je s ním nějak věcně spojena. Kontextem určitého ustanovení unijního aktu se rozumí rovněž jeho souvislost s jinými ustanoveními daného aktu a jeho celkovou strukturou(20).

65.      V tomto ohledu může být okolnost, že se Komise opírá o rozsudek Soudního dvora ve věci Canal Digital Danmark(21), potenciálně důležitá(22). Zde byl Soudní dvůr mimo jiné žádán, aby rozhodl, zda čl. 7 odst. 1 a odst. 3 směrnice o nekalých obchodních praktikách má být vykládán v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda obchodní praktika musí být považována za klamavé opomenutí, je třeba vzít v úvahu kontext, v němž se tato obchodní praktika uskuteční, zejména omezení času a prostoru dané komunikačním prostředkem. Článek 7 odst. 1 směrnice o nekalých obchodních praktikách stanoví, že je současně s posouzením, zda je obchodní praktika nekalá, nutno přihlédnout k jejímu faktickému kontextu a „všem jejím rysům a okolnostem a omezením média sdělení“.

66.      Přestože nemohu souhlasit s tím, že pasáže z rozsudku Canal Digital Danmark, jichž se Komise dovolává, podporují objektivní přístup před subjektivním přístupem při hledání odpovědi na první otázku(23), Soudní dvůr v bodě 42 uvedeného rozsudku při posuzování významu spojení „omezení, která klade sdělovací prostředek na prostor a čas“ odkázal na časová omezení, „která mohou souviset s některými sdělovacími prostředky, jako například televizními reklamami“(24). Konstatuji proto, že subjektivní volba obchodníka v konkrétním případě se nezdála být natolik relevantní pro výklad čl. 7 odst. 1 směrnice o nekalých obchodních praktikách, jako objektivní vlastnosti určitých sdělovacích prostředků.

67.      Kromě toho žádné ustanovení směrnice 97/7, jedné z předchůdkyň směrnice 2011/83, nesvědčí o snížení jejích požadavků týkající se tradičních forem komunikace na dálku mezi obchodníky a spotřebiteli, například prostřednictvím katalogů a časopisů s takovými letáky, jako je leták dotčený v původním řízení. Stanovení takového opatření v nástupnické směrnici, v tomto případě směrnici 2011/83, by nebylo slučitelné s vysokou úrovní ochrany spotřebitele, a vyžadovalo by jasnou formulaci.

68.      Proto souhlasím s vyjádřením Komise při jednání v tom smyslu, že rozhodnutí Soudního dvora ve věci Verband Sozialer Wettbewerb(25)se týkalo konfigurace inzerátu na papíře, což nenese jakoukoliv podobnost se sporem v původním řízení, a tudíž na základě těchto rozlišujících skutečností nepředstavuje pomoc při odpovědi na první otázku. Odkaz žalované na toto rozhodnutí není na místě.

69.      Ve věci Verband Sozialer Wettbewerb byl Soudní dvůr tázán, zda čl. 7 odst. 4. písm. b) směrnice o nekalých obchodních praktikách musí být vykládán v tom smyslu, že informace týkající se adresy a totožnosti obchodníka musí být uvedeny v tištěné reklamě na konkrétní výrobky, jsou-li tyto výrobky nakupovány spotřebiteli prostřednictvím internetových stránek podniku, jež jsou uvedeny v reklamě, přičemž tento podnik je autorem této reklamy, a že tyto informace jsou snadno přístupné na této internetové stránce nebo jejím prostřednictvím.

70.      Soudní dvůr konstatoval, že rozsah informací ohledně adresy a totožnosti obchodníka, které musí být sděleny obchodníkem v rámci výzvy ke koupi, musí být posouzen v kontextu této výzvy, povahy a charakteristických rysů produktu, jakož i sdělovacího prostředku použitého pro obchodní komunikaci(26).

71.      Soudní dvůr dále doplnil, že pokud „je internetový prodejní portál předmětem reklamy v tištěné publikaci, a konkrétně je zde představena řada možností nákupů u různých obchodníků, mohou existovat prostorová omezení ve smyslu čl. 7 odst. 3 směrnice 2005/29“(27).

72.      Žádná skutečnost ve spisu však nenasvědčuje tomu, že leták dotčený ve věci v původním řízení odkazoval na nabídky od více než jednoho obchodníka nebo na různé portály internetových stránek.

73.      A konečně, jak tvrdí žalobce, reklamní prostředky realizované v tradičních formách komunikace, jako je tomu ve věci v původním řízení, jsou často zaměřeny na společenské skupiny, jako jsou starší osoby, které nejsou zvyklé používat internet, aby na něm získaly přístup k doplňujícím podmínkám navrhované smlouvy.

74.      Bod 34 odůvodnění směrnice 2011/83 odráží ochranu těchto skupin jako cíl uvedené směrnice. Jeho druhá věta uvádí, že „obchodník by měl přihlédnout ke specifickým potřebám spotřebitelů, kteří jsou vzhledem ke svému duševnímu nebo tělesnému postižení, psychické labilitě, věku či důvěřivosti obzvlášť ohroženi způsobem, který může obchodník v rozumné míře předvídat“. Tento kontext rovněž hovoří ve prospěch odmítnutí obchodníkovy volby formy a nosiče pro účely určení, zda „prostředek komunikace na dálku […] poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací“ podle čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, neboť by všechny společenské skupiny nutil používat internet za účelem získání informací, které jsou obchodníci povinni podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83 poskytnout.

2.      Analýza druhé otázky

75.      Prostřednictvím druhé otázky se předkládající soud táže, zda v případě, že se použije čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, postačuje, že obchodník informuje spotřebitele před uzavřením smlouvy na dálku o existenci práva odstoupit od smlouvy.

76.      Jak je uvedeno výše, zodpovím druhou otázku pouze pro případ, že by Soudní dvůr nesouhlasil s mými závěry k první otázce a že se modifikace požadavků na informace stanovených v čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 vztahuje na leták dotčený ve věci v původním řízení.

77.      Stran druhé otázky souhlasím s názorem žalobce, Finska, Polska a Komise. Znění čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 vyžaduje více než oznámení o existenci práva odstoupit od smlouvy. Uvádí se v něm, že prodejce „poskytne“ seznam informací, včetně „podmínek ukončení smlouvy“(28) zejména podle čl. 6 odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83.

78.      Jak bylo uvedeno v písemném vyjádření Finska, informacím uvedeným v čl. 6 odst. 4 a čl. 8 odst. 1 směrnice 2011/83, které musí být poskytnuty spotřebiteli před uzavřením smlouvy, je podle judikatury Soudního dvora přikládán zásadní význam(29). Soudní dvůr již rozhodl v souvislosti s jednou ze směrnic předcházející směrnici 2011/83, konkrétně směrnicí 97/7, že „pokud jsou informace, které se nacházejí na internetových stránkách prodávajícího, zpřístupněny pouze prostřednictvím hypertextového odkazu sděleného spotřebiteli, nejsou tyto informace „poskytnuty“, ani jím „obdrženy“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice 97/7“(30). To je v souladu se zde navrhovanou odpovědí na druhou otázku.

79.      Podobně jako Finsko a žalobce(31) odmítám argumenty v tom smyslu, že čl. 8 odst. 7 směrnice 2011/83, jakož i povinnost obchodníků poskytovat informace uvedené v čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83 spotřebitelům „společně s potvrzením o uzavřené smlouvě na trvalém nosiči v přiměřené lhůtě po uzavření smlouvy uzavírané na dálku, a nejpozději v okamžiku dodání zboží nebo před tím, než začne plnění služby“, jsou relevantní ve vztahu k povinnosti uložené směrnicí 2011/83 pro obchodníky, aby poskytli podrobné informace o právu odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku před tím, než jsou spotřebitelé smlouvou vázáni.

80.      V ustanovení čl. 8 odst. 7 směrnice 2011/83 je důraz kladen na „potvrzení“ toho, co bylo poskytnuto před uzavřením smlouvy a na „trvalý nosič“, vzhledem k tomu, že směrnice 2011/83 umožňuje poskytování příslušných informací před uzavřením smlouvy na „nikoli trvalém nosiči“. Obchodníci jsou osvobozeni od povinnosti stanovené v čl. 8 odst. 7 písm. a) směrnice 2011/83 pouze tehdy, pokud příslušné informace „již“ byly poskytnuty na trvalém médiu. To je zjevné z použití výrazu „pokud“ v tomto ustanovení. Relevantní je rovněž bod 23 odůvodnění, neboť uvádí, že účelem poskytnutí informací na trvalém nosiči je uchování. Kromě toho, jak tvrdí žalobce, kdyby byl přijat výklad navržený Německem, byl by čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 nadbytečný.

81.      Zdůrazňuji však, že pokud by Soudní dvůr souhlasil s mými doporučeními ohledně odpovědi na první otázku, bude žalovaná povinna v každém případě dodávat leták se vzorovým formulářem pro odstoupení od smlouvy podle čl. 11 odst. 1 a části B přílohy I směrnice 2011/83, jelikož se změna požadavků na informační povinnosti stanovená směrnicí 2011/83 pravděpodobně ve věci v původním řízení nepoužije.

3.      Význam základních práv pro první a druhou otázku

82.      Přístup navržený pro zodpovězení první a druhé otázky představuje zásah do základních práv žalované, jelikož ji nutí k tomu, aby se rozhodla pro formu, v níž mohou být informační povinnosti, které ukládá směrnice 2011/83, splněny, a to takovým způsobem, aby všechny informace byly poskytnuty spotřebiteli „jasným a srozumitelným“ způsobem“ v souladu s čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83 a bodem 34 odůvodnění. Tyto údaje zahrnují informace o právu odstoupit od smlouvy, a nikoli pouze o jeho existenci. V případě, že můj návrh na odpověď na první otázku bude přijat, zahrnuje rovněž povinnost poskytnout vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy podle části B přílohy I směrnice 2011/83 v letáku dotčeném ve věci v původním řízení.

83.      To vše omezuje možnost žalované volně nakládat s hospodářskými, technickými a finančními zdroji, jež má k dispozici, která je chráněna článkem 16 Listiny(32). Představuje to rovněž zásah do svobody projevu a informací v oblasti reklamy podle článku 11 Listiny, jelikož je obchodník povinen sdělovat určité informace.

84.      Podle ustálené judikatury však není svoboda podnikání podle článku 16 Listiny absolutní. Tato svoboda může být předmětem široké škály zásahů ze strany veřejné moci, jimiž lze ve veřejném zájmu stanovit hranice pro výkon hospodářské činnosti(33). Kromě toho je článek 16 Listiny nutno posuzovat ve vztahu k jeho sociální funkci(34).

85.      Navíc nejsou základní práva chráněná články 11 a 16 Listiny absolutní. Obě ustanovení podléhají odůvodněným omezením podle čl. 52 odst. 1. Listiny(35). Ten stanoví, že každé „omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod. Při dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.“

86.      Požadavek, že omezení musí být „stanoveno zákonem“, nachází své naplnění v čl. 8 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83. Ani podstata obou článků 16 nebo 11 Listiny není ohrožena, vzhledem k tomu, že směrnice 2011/83 nenutí obchodníky využít konkrétních komunikačních prostředků na dálku. Obchodníkům není vnucováno používání tradičních reklamních letáků v papírové podobě. Musejí pouze jednat v souladu s plným zněním čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83, pokud inzerují. Je to podobné jako kontrola informací o produktu v jasně vymezené oblasti(36).

87.      V judikatuře Soudního dvora je uznáváno, že vysoká úroveň ochrany spotřebitele je oprávněným cílem obecného zájmu, jehož dosažení je v Evropské unii prosazováno(37). Jádro sporu mezi účastníky řízení, pokud jde o čl. 52 odst. 1, tak spočívá v tom, zda je při plnění tohoto cíle dodržena zásada proporcionality(38).

88.      V tomto ohledu ustálená judikatura stanoví, že „zásada proporcionality vyžaduje, aby akty orgánů Unie nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, a je zjevné, že pokud se nabízí volba mezi vícero přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a že způsobené nevýhody nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům“(39).

89.      Souhlasím s argumenty uvedenými v písemném vyjádření Komise v tom smyslu, že omezení svobody obchodníka se projevuje povinností vždy zvolit formu reklamy, která je dostatečná k tomu, aby zahrnovala veškeré informace o právu odstoupit od smlouvy. Je obtížné si představit, že by zachování povinnosti obsažené v čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83, pokud jde o tradiční tištěné reklamní letáky, bylo nevhodně uzpůsobené k dosažení tohoto cíle, nebo že by kladlo zátěž na obchodníky jdoucí nad rámec toho, co je nezbytné. Takové obecné úvahy, jako jsou úvahy uvedené v písemném vyjádření Německa, pokud jde o objem informací požadovaných čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83, nestačí(40), a tvrzení žalované na jednání, že uložení požadavku obchodníkům, aby v případě smluv uzavíraných na dálku vynaložili více 20 až 30 % reklamního prostoru na informační povinnosti, vede k použití čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, je svévolné a není podloženo zněním směrnice 2011/83.

90.      Reklamní leták na papíře nepodléhá žádným technickým omezením a za okolností ve věci v původním řízení, v níž je jediný výrobek prodávaný jediným podnikatelem inzerován na tradičním tištěném papírovém letáku obsahujícím odnímatelný objednávkový kupón, může být leták jednoduše rozšířen tak, aby bylo zajištěno, že informace budou poskytnuty v „jasné a srozumitelné podobě“, jak vyžaduje čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83. Na rozdíl od argumentů žalované uvedených na jednání nemohu souhlasit s tím, že unijní zákonodárce považoval „hmotnost“ za jedno z omezení uvedených v čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, neboť toto ustanovení odkazuje na „omezený prostor nebo čas“.

91.      Jak uvádí Komise ve svém písemném vyjádření, požadavky na informace uvedené ve směrnici 2011/83 se použijí pouze na smlouvy uzavřené na dálku a na smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory. Nepřekračují proto rámec toho, co je nezbytné k dosažení cíle spočívajícího v zajištění ochrany spotřebitele v případě smluv uzavíraných na dálku, v nichž nemá spotřebitel možnost dotčené zboží zkontrolovat nebo položit dotazy v obchodě před uzavřením smlouvy. Jak uvádí Finsko, povinnost obchodníka je v případě smluv uzavřených na dálku přísnější, jelikož spotřebitel nemůže dotčené výrobky posoudit osobně, než se rozhodne je zakoupit. Tomu se věnuje bod 37 odůvodnění.

92.      A konečně disponuje unijní zákonodárce širokou posuzovací pravomocí v oblastech, v níž jsou po něm požadována politická, hospodářská a sociální rozhodnutí a v níž musí provést komplexní posouzení a hodnocení. Za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, by tak zásah do práva žalované podle článku 16 Listiny musel být „zjevně nepřiměřený“(41), aby nemohl být odůvodněn na základě čl. 52 odst. 1 Listiny. Nebylo prokázáno, že tomu tak je v tomto případě.

4.      Odpověď na první a druhou otázku

93.      Navrhuji proto na první a druhou otázku odpovědět následovně.

1)      Pro účely použití čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 závisí odpověď na otázku, zda prostředek komunikace na dálku (v tomto případě reklamní leták obsahující objednací kupón) poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací, na tom, zda prostředek komunikace na dálku (abstraktně) ze své povahy poskytuje jen omezený prostor nebo čas.

2)      V případě, že první otázka bude zodpovězena v tom smyslu, že pro určení věcné působnosti čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 je relevantní prostředek komunikace na dálku v konkrétním případě zvolený obchodníkem, je v rozporu s čl. 8 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83, pokud je informace o právu odstoupit od smlouvy omezena pouze na údaj o existenci práva odstoupit od smlouvy.

D.      Odpověď na třetí otázku

94.      Na tuto otázku odpovídám pouze pro případ, že na rozdíl od výše uvedených návrhů bude první otázka zodpovězena v tom smyslu, že věcný rozsah čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 je určen podle toho, zda prostředek komunikace na dálku v konkrétním případě ve formě zvolené obchodníkem poskytuje omezený prostor a čas.

95.      Existuje neshoda, pokud jde o odpověď na třetí otázku v následujících ohledech.

96.      Na jedné straně žalobce a Komise tvrdí, že vzhledem k ustanovení směrnice 2011/83 musí být vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy k dispozici spotřebiteli, i když se použije čl. 8 odst. 4. Žalobce uvádí, že to vyplývá z formulace použité v části B přílohy I směrnice 2011/83, která odkazuje na „tento formulář“, jako ten, který musí být poskytnut obchodníkovi, jenž inzeruje.

97.      Komise tvrdí, že podle čl. 6 odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83 má obchodník před tím, než může být spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo mimo obchodní prostory, povinnost poskytnout spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem, pokud lze využít práva odstoupit od smlouvy, podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva v souladu s čl. 11 odst. 1, jakož i vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy stanovený v části B přílohy I(42). Podle znění tohoto ustanovení se tak obě tyto součásti povinnosti obchodníka vztahují na prostředky komunikace na dálku, které poskytují jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací. Komise konstatuje, že vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy podle části B přílohy I je krátký a dále, že čl. 8 odst. 1 směrnice 2011/83 umožňuje obchodníkům, aby informace podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83 dali k dispozici způsobem odpovídajícím použitému prostředku komunikace na dálku. To obchodníkovi poskytuje dodatečnou flexibilitu.

98.      Na druhé straně Finsko s určitou podporou ze strany Polska a Německa tvrdí, že formulář pro odstoupení od smlouvy samotný není součástí „informace“ o právu odstoupit od smlouvy podle směrnice 2011/83, a proto nemusí být poskytnut před tím, než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku, jakmile se použije čl. 8 odst. 4. Jedná se spíše o dokument, na jehož základě může spotřebitel informovat obchodníka o svém přání odstoupit od smlouvy. Pokud by chtěl zákonodárce zahrnout vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy, výslovně by to v čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 stanovil. Vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy není „informací“, která ovlivní rozhodování kupujícího, zda koupí či nekoupí to, co je nabízeno v rámci smlouvy uzavřené na dálku.

99.      Finsko také odkazuje na čl. 8 odst. 5 směrnice 2011/83 a na skutečnost, že směrnice 2011/83 je použitelná na prodej po telefonu. Z toho vyplývá, že zákonodárce neměl v úmyslu zahrnout vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy, protože zasílání formuláře po telefonu je technicky nemožné. Finsko poznamenává, že vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy může být zaslán později na trvalém nosiči podle čl. 8 odst. 7 směrnice 2011/83. Polsko uvádí příklad smlouvy uzavřené na dálku po telefonu jako způsob komunikace, v němž by zahrnutí vzorového formuláře nebylo možné.

100. Dospěl jsem k závěru, že pokud se použije čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, obchodníci nejsou povinni poskytnout vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy podle části B přílohy I směrnice 2011/83 před uzavřením smlouvy na dálku.

101. I když uznávám, že není překvapivé, že pokyny Komise týkající se směrnice 2011/83(43) podporují postoj, který zaujala ve věci v původním řízení, například tím, že uvedla, že pokud jde o telefonní hovory, měl by být obsah formuláře spotřebiteli vysvětlen ústně(44), směrnice 2011/83 neobsahuje žádné výslovné formulace v tomto smyslu. Jinými slovy, směrnice 2011/83 neobsahuje žádné ustanovení týkající se prostředků komunikace na dálku, u nichž je nemožné nebo obtížné poskytnout vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy. V této souvislosti se zdá, že nemohlo být záměrem zákonodárce EU uložit obchodníkům povinnost poskytnout formuláře v takových případech.

102. V obecnější rovině uložení povinnosti obchodníkům poskytnout vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy, i když se použije čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83, může být v rozporu s původem tohoto ustanovení a ustanovení čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/83, která poukazují na nutnost zabránit zbytečnému zatěžování obchodníků(45).

103. Konečně, v souladu s čl. 11 odst. 1 písm. b) směrnice 2011/83 má spotřebitel možnost odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku prostřednictvím jednoznačného prohlášení v tomto smyslu. Spotřebitelé nejsou povinni používat standardní formulář pro odstoupení od smlouvy uvedený v části B přílohy I. To podporuje tvrzení Finska, že slovo „informace“ ve směrnici 2011/83 může být vykládáno tak, že nezahrnuje prostředky, kterými se spotřebitel rozhodne odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku. To znamená, že řešením, které navrhuji, není dotčena vysoká úroveň ochrany spotřebitele.

104. Navrhuji proto následující odpověď na třetí předběžnou otázku.

3)      V případě, že první otázka bude zodpovězena v tom smyslu, že pro určení věcné působnosti čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 je relevantní prostředek komunikace na dálku v konkrétním případě zvolený obchodníkem, nemusí být k tomuto prostředku připojen vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy uvedený v části B přílohy I směrnice 2011/83 před uzavřením smlouvy na dálku.

VI.    Závěry

105. S ohledem na předcházející úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázky položené Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) takto:

„1)      Pro účely použití čl. 8 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, závisí odpověď na otázku, zda prostředek komunikace na dálku (v tomto případě reklamní leták obsahující objednací kupón) poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací, na tom, zda prostředek komunikace na dálku (abstraktně) ze své povahy poskytuje jen omezený prostor nebo čas.

2)      V případě, že první otázka bude zodpovězena v tom smyslu, že pro určení věcné působnosti čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 je relevantní prostředek komunikace na dálku v konkrétním případě zvolený obchodníkem, je v rozporu s čl. 8 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83, pokud je informace o právu odstoupit od smlouvy omezena pouze na údaj o existenci práva odstoupit od smlouvy.

3)      V případě, že první otázka bude zodpovězena v tom smyslu, že pro určení věcné působnosti čl. 8 odst. 4 směrnice 2011/83 je relevantní prostředek komunikace na dálku v konkrétním případě zvolený obchodníkem, nemusí být k tomuto prostředku připojen vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy uvedený v části B přílohy I směrnice 2011/83/EU před uzavřením smlouvy na dálku.“


1–      Původní jazyk: angličtina.


2–      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice 93/13/EHS a směrnice 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, Úř. věst. 2011, L 304, s. 64.


3–      Úř. věst. 1985, L 372, s. 31; Zvl. vyd. 15/1, s. 262.


4–      Úř. věst. 1997, L 144, s. 19.


5–      Viz Weatherill, S., ‘The Consumer Rights Directive: how and why a quest for “coherence” has (largely) failed’, 49 (2012) Common Market Law Review, 1279, p. 1290. Jak je však uvedeno v bodě 2 odůvodnění směrnice 2011/83, členským státům musí být umožněno ponechat v platnosti nebo přijmout v souvislosti s určitými aspekty vnitrostátní pravidla. Směrnice 2011/83 také obsahuje skromnější změny směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, Úř. věst. 1993, L 95, s. 29, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, Úř. věst. 1999, L 171, s. 12; Zvl. vyd. 15/4, s. 223.


6–      Polsko odkazuje na rozsudek ze dne 17. března 2016, Liffers (C-99/15, EU:C:2016:173, bod 14 a citovaná judikatura).


7–      Kurziva provedena autorem stanoviska.


8–      Rozsudek ze dne 26. října 2016 (C-611/14, EU:C:2016:800).


9–      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (dále jen „směrnice o nekalých obchodních praktikách“), Úř. věst. 2005, L 149, s. 22.


10–      Viz dále body 65 a 66.


11–      Pokud jde o toto právo viz rozsudky ze dne 14. března 2017, G4S Secure Solutions (C-157/15, EU:C:2017:203); ze dne 26. října 2017, BB construct (C-534/16, EU:C:2017:820); ze dne 20. prosince 2017 Global Starnet (C-322/16, EU:C:2017:985); ze dne 20. prosince 2017, Polkomotel (C-277/16, EU:C:2017:989); ze dne 30. června 2016, Lidl (C-134/15, EU:C:2016:498); ze dne 4. května 2016, Pillbox 38 (C-477/14, EU:C:2016:324); ze dne 21. prosince 2016, AGET Iraklis (C-201/15, EU:C:2016:972); ze dne 17. prosince 2015, Neptune Distribution (C-157/14, EU:C:2015:823); ze dne 31. ledna 2013, McDonagh (C-12/11, EU:C:2013:43); ze dne 22. ledna 2013, Sky Österreich (C-283/11, EU:C:2013:28), a ze dne 12. června 2012, Association Kokopelli (C-59/11,EU:C:2012:447).


12–      Viz například Neptune Distribution tamtéž.


13–      V bodě 147 rozsudku Soudního dvora ze dne 4. května 2016, Philip Morris Brands (C-547/14, EU:C:2016:325) bylo konstatováno, že „článek 11 Listiny stvrzuje svobodu vyjadřování a informací. Tato svoboda je rovněž chráněna na základě článku 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“), podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, který se, jak vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, uplatní konkrétně na šíření informací obchodní povahy uskutečňované podnikatelem zejména ve formě reklamních sdělení. Vzhledem k tomu, že svoboda projevu a informací stanovená v článku 11 Listiny má, jak vyplývá z jejího čl. 52 odst. 3 a vysvětlení k ní, pokud jde o její článek 11, stejný smysl a stejný rozsah působnosti jako svoboda zaručená EÚLP, je třeba mít za to, že se uvedená svoboda vztahuje na užívání při hospodářské činnosti, kdy podnikatel používá taková tvrzení a údaje, na které se vztahuje čl. 13 odst. 1 směrnice 2014/40, na balení a označení tabákových výrobků (rozsudek ze dne 17. prosince 2015 ve věci Neptune Distribution, C-157/14, EU:C:2015:823, body 64 a 65). Viz také stanovisko generálního advokáta N. Jääskinena ve věci Google Spain a Google (C-131/12, EU:C:2013:424, body 120 až 125).


14–      Viz rozsudek ze dne 31. ledna 2013, McDonagh (C-12/11, EU:C:2013:43, bod 63). Je zajímavé, že v bodě 62 rozsudku McDonagh Soudní dvůr konstatoval, že „v případě střetu několika práv chráněných unijním právním řádem, musí být toto posouzení provedeno v souladu s potřebou sladit požadavky spojené s ochranou těchto různých práv a nastolena spravedlivá rovnováha mezi nimi (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. ledna 2008, Promusicae, C‑275/06, EU:C:2008:54, body 65 a 66, a ze dne 6. září 2012, Deutsches Weintor, C‑544/10, EU:C:2012:526, bod 47)“.


15–      Viz mé stanovisko ve věci OTP Bank a OTP Faktoring (C-51/17, EU:C:2018:303, bod 64). Vliv práva na ochranu spotřebitele se projevuje skutečností, že jeho nepřítomnost jakožto cíl v dané míře práva EU může být určující pro jeho výklad. Viz např. rozsudek ze dne 21. května 2015, El Majdoub (C-322/14, EU:C: EU:C:2015:334, body 36 až 38).


16–      Rozsudek ze dne 17. prosince 2015, Neptune Distribution (C-157/14, EU:C:2015:823).


17–      Pokud jde o smlouvy uzavírané na dálku, viz rozsudek ze dne 5. července 2012, Content Services Limited (C-49/11, EU:C:2012:419, bod 32). S ohledem na travaux préparatoires, které jsou relevantní pro původní řízení, však poznamenávám, že v relevantních přípravných dokumentech je odkaz někdy učiněn na „technologický rozvoj“. Viz mimo jiné Komise, Zelená kniha o přezkumu spotřebitelského acquis (Úř. věst. 2007, C 61, s. 1, s. 3). Viz obdobně také Rada Evropské unie, pracovní dokument útvarů Komise – Průvodní dokument k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právech spotřebitelů – Přílohy – ze dne 8. října 2008, Dok. SEC(2008) 2547, s. 4.


18–      https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/crd_guidance_en_0.pdf


19–      Rozsudek ze dne 15. dubna 2010, E. Friz (C-215/08, EU:C:2010:186, bod 32 a citovaná judikatura).


20–      Pinckernelle (C-535/15, EU:C:2016:996, bod 40 a citovaná judikatura).


21–      Rozsudek ze dne 26. října 2016, (C-611/14, EU:C:2016:800).


22–      Jak je uvedeno v bodě 36 stanoviska generálního advokáta P. Mengozziho ve věci Content Services, (C-49/11, EU:C:2012:126), definice stejných pojmů v jiných směrnicích než v té, o kterou se jedná, mohou být „užitečné“ pro výklad.


23–      Při jednání Komise odkázala na body 80, 58 a 63. Ve svém písemném vyjádření odkazuje Komise na body 62 a 63.


24–      Kurziva provedena autorem tohoto stanoviska.


25–      Rozsudek ze dne 30. března  2017, (C-146/16, EU:C:2017:243).


26–      Tamtéž bod 28 a citovaná judikatura.


27–      Tamtéž bod 29.


28–      Kurziva provedena autorem tohoto stanoviska.


29–      Finsko odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora ze dne 20. září 2017, Andriciuc a další, (C-186/16, EU:C:2017:703, bod 48 a citovaná judikatura). Pokud jde o význam práva odstoupit od smlouvy, viz stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve věci Content Services (C-49/11, EU:C:2012:126, bod 28).


30–      Rozsudek ze dne 5. července 2012, Content Services (C-49/11, EU:C:2012:419, bod 37).


31–      Uznávám, že žalobce uvedl argumenty ohledně čl. 8 odst. 7 písm. a) směrnice 2011/83 v souvislosti s první otázkou.


32–      Rozsudek ze dne 30. června 2016, Lidl (C-134/15, EU:C:2016:498, bod 27 a citovaná judikatura).


33–      Například rozsudek ze dne 26. října 2017, BB construct (C-534/16, EU:C:2017:820, bod 36 a citovaná judikatura).


34–      Například rozsudek ze dne 17. prosince 2015, Neptune Distribution (C-157/14, EU:C:2015:823, bod 66 a citovaná judikatura); například rozsudek ze dne 30. června 2016, Lidl (C-134/15, EU:C:2016:498, bod 30 a citovaná judikatura).


35–      Viz nejnověji s ohledem na svobodu podnikání rozsudek ze dne 12. července 2018 Spika a další (C-540/16, EU:C:2018:565, bod 36) a rozsudek ze dne 26. října 2017, BB construct (C‑534/16, EU:C:2017:820, bod 37). Viz také například rozsudek ze dne 30. června 2016, Lidl (C‑134/15, EU:C:2016:498, bod 31). Pro použití čl. 52 odst. 1 Listiny na svobodu vyjadřování viz rozsudek ze dne 4. května 2016, Philip Morris Brands a další (C-547/14, EU:C:2016:325, bod 149).


36–      Rozsudek ze dne 4. května 2016, Philip Morris Brands a další (C-547/14, EU:C:2016:325, bod 151).


37–      Rozsudek ze dne 17. prosince 2015, Neptune Distribution (C-157/14, EU:C:2015:823, bod 73). Viz také například rozsudek ze dne 30. června 2016, Lidi (C-134/15, EU:C:2016:498, bod 32).


38–      Pro podrobnou analýzu zásady proporcionality v kontextu svobody podnikání viz stanovisko generálního advokáta M. Bobka ve věci Lidl (C-134/15, EU:C:2016:169, body 40 až 62).


39–      Rozsudek ze dne 30. června 2016, Lidl (C-134/15, EU:C:2016:498, bod 33 a citovaná judikatura).


40–      Viz v tomto ohledu rozsudek ze dne 30. března 2017, Verband Sozialer Wettbewerb (C-146/16, EU:C:2017:243).


41–      Stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci Polsko v. Parlament a Rada (C-358/14, EU:C:2015:848, body 87 a 89 a citovaná judikatura). Viz také diskusi v bodě 42 stanoviska generálního advokáta Bobka ve věci Lidl (C-134/15, EU:C:2016:169).


42–      Kurzivou označeno v podání Komise.


43–      https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/crd_guidance_en_0.pdf


44–      Tamtéž s. 34.


45–      Pod nadpisem „Požadavky na informace“ viz poznámku předsednictví, pracovní skupiny pro ochranu spotřebitele a informací ze dne 13. května 2009, 9833/09, CONSOM 113, JUSTCIV 122, CODEC 720, s. 11.