ROZSUDEK SOUDU (čtvrtého senátu)
25. května 2005(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška slovní ochranné známky Společenství PC WORKS – Starší národní obrazová ochranná známka W WORK PRO – Zamítnutí zápisu – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“
Ve věci T‑352/02,
Creative Technology Ltd, se sídlem v Singapuru (Singapur), zastoupená M. Edenboroughem, J. Flintoftem, S. Jonesem a P. Rawlinsonem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému B. Holst Filtenborg a S. Laitinen, jako zmocněnkyněmi,
žalovanému,
přičemž druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM byl
José Vila Ortiz, s bydlištěm ve Valencii (Španělsko),
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 4. září 2002 (věc R 265/2001-4), týkajícímu se námitkového řízení mezi Creative Technology Ltd a José Vila Ortizem,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (čtvrtý senát),
ve složení H. Legal, předseda, P. Mengozzi a I. Wiszniewska-Białecka, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: H. Jung,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Soudu dne 25. listopadu 2002,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Soudu dne 8. dubna 2003,
po jednání konaném dne 24. listopadu 2004,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 4. listopadu 1997 podala žalobkyně u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů.
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení PC WORKS. Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do třídy 9 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu : „přístroje pro nahrávání, přenos a reprodukci zvuku nebo obrazu, reproduktory, zesilovače, přehrávače disků, přehrávače pásek, přehrávače kompaktních disků, díly a součástky tvořící všechny výše uvedené výrobky“.
3 Dne 26. října 1998 byla přihláška zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 81/98.
4 Dne 22. ledna 1999 podal J. Vila Ortiz na základě článku 42 nařízení č. 40/94 námitky proti přihlášce žalobkyně s tím, že uplatnil existenci nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) téhož nařízení. Námitky se týkaly všech výrobků, na které se vztahuje přihláška ochranné známky žalobkyně, a byly založeny na národní obrazové ochranné známce zobrazené níže:
5 Tato ochranná známka byla zapsána dne 10. října 1994 ve Španělsku pro „elektronické audio vybavení; reproduktory; přístroje pro reprodukci zvuku; rádia; televizní přijímače a videopřístroje“, spadající do třídy 9.
6 Rozhodnutím ze dne 26. ledna 2001 námitkové oddělení usoudilo, že mezi kolidujícími označeními existuje nebezpečí záměny, a v důsledku toho zamítlo přihlášku žalobkyně pro všechny výrobky.
7 Dne 19. března 2001 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení (věc R 265/2001) odvolání. V tomto odvolání pozměnila popis výrobků, na které se přihláška ochranné známky vztahuje tak, že přidala následující upřesnění: „všechny výše uvedené výrobky, které se vztahují k počítačům a výpočetní technice“.
8 Rozhodnutím ze dne 4. září 2002 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát OHIM potvrdil rozhodnutí námitkového oddělení a odvolání zamítl. Odvolací senát měl za to, že přihláška ochranné známky a starší ochranná známka se v podstatě vztahují na totožnou třídu výrobků, a sice elektrické přístroje určené k reprodukci zvuku a obrazu, a že kolidující označení jsou podobná po stránce vzhledové, fonetické a pojmové.
Návrhy účastníků řízení
9 Během jednání žalobkyně prohlásila, že bere zpět část svých návrhů směřující k tomu, aby OHIM bylo uloženo vyhovět její přihlášce ochranné známky.
10 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí a rozhodnutí námitkového oddělení;
– uložil OHIM náhradu nákladů tohoto řízení, jakož i nákladů vynaložených během řízení před odvolacím senátem a před námitkovým oddělením.
11 OHIM navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
12 Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje jediný žalobní důvod, který vychází z porušení nařízení č. 40/94 tím, že odvolací senát neprávem shledal, že mezi kolidujícími označeními existuje nebezpečí záměny.
Argumenty účastníků řízení
13 Žalobkyně uvádí, že porovnání obou ochranných známek musí být za účelem posouzení existence nebezpečí záměny provedeno s ohledem na celkový dojem, který každé z označeních vyvolává. Naopak není během takového posuzování dovoleno kolidující označení rozložit na jednotlivé složky za účelem porovnání jednotlivých prvků, které je tvoří, zejména když jako v projednávaném případě jednak neexistuje žádná indicie, která by umožňovala shledat, že cílová veřejnost by provedla takovou operaci, a jednak že prvky, ze kterých se kolidující označení skládají, mají samy o sobě nízkou rozlišovací způsobilost, přičemž tato skutečnost spočívá v podstatě pro každou z dotčených ochranných známek v celkovém dojmu, který je vyvoláván vzájemným působením těchto odlišných prvků. Podle žalobkyně je rovněž nevhodné udělovat ochranné známce rozsáhlou ochranu, když je tato ochrana založena na jednom z prvků, které ji tvoří, jenž má nízkou rozlišovací způsobilost.
14 V projednávaném případě se starší ochranná známka skládá ze tří prvků, písmene „w“, slova „work“ a slova „pro“, zatímco přihlašovaná ochranná známka obsahuje pouze dva prvky, slovo „pc“ a slovo „works“. Mimoto zatímco rozlišovací způsobilost starší ochranné známky vyplývá ze vzájemného působení prvků „w“ a „work“, neboť třetí složka hraje v celkovém dojmu, který označení vyvolává, omezenou roli, rozlišovací způsobilost přihlašované ochranné známky spočívá ve vzájemném působení slov „pc“ a „works“.
15 Pouhá okolnost, že písmena, která tvoří slovo „work“, jsou společná oběma kolidujícím označením, tak nestačí k prokázání existence nebezpečí záměny mezi těmito označeními.
16 Pokud jde zejména o srovnání kolidujících označení po stránce vzhledové, žalobkyně podotýká, že starší ochranná známka je obrazovou ochrannou známkou, zatímco přihlašovaná ochranná známka je slovní ochrannou známkou. Zejména zdůrazňuje, že tři prvky tvořící starší ochrannou známku jsou uspořádány vertikálně, přičemž prvek tvořený písmenem „w“ dominuje celkovému dojmu, zatímco obě složky přihlašované ochranné známky jsou uspořádány horizontálně.
17 Po stránce fonetické je starší ochranná známka označována ústně buď vyslovením tří po sobě jdoucích prvků „w“, „work“ a „pro“, z kterých se skládá, nebo vyslovením jediného slova „work“, pokud se prvky „w“ a „pro“ považují za čistě grafické. Naopak přihlašovaná ochranná známka může být označena pouze společným vyslovením slov „pc works“. Podle žalobkyně se starší ochranná známka nehledě na její výslovnost liší od přihlašované ochranné známky, neboť písmeno „w“ nemůže být zaměněno s prvkem „pc“ a slovo „work“ nemůže být zaměněno se slovním prvkem „pc works“.
18 Po stránce pojmové žalobkyně usuzuje, že i když slova „work“ a „works“ nemají pro průměrného španělského spotřebitele s ohledem, na kterého musí být nebezpečí zájmeny posuzováno, žádný význam, průměrný španělský spotřebitel si je nebude spojovat a bude je považovat za dvě různá slova. Zvláště nebude schopen vnímat slovo „works“ jako množné číslo slova „work“. Podle žalobkyně je naopak v případě, že je nutné učinit závěr, že cílová veřejnost dostatečně ovládá anglický jazyk, aby pochopila význam těchto slov, nutné uznat, že cílová veřejnost si rovněž může uvědomit jejich odlišný význam.
19 Mimoto žalobkyně zdůrazňuje, že výrobky, na které se vztahuje přihláška ochranné známky, jsou ve své povaze předmětem obezřetných rozhodnutí o koupi ze strany relevantního spotřebitele, takže tento relevantní spotřebitel se rozhodne o jejich koupi pouze poté, co se ujistí, že skutečně odpovídají jeho potřebám. Tato okolnost následně snižuje nebezpečí záměny u cílové veřejnosti.
20 OHIM usuzuje, že odvolací senát se nedopustil nesprávného právního posouzení a že existenci nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními řádně prokázal.
Závěry Soudu
21 Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 stanoví, že „na základě námitek majitele starší ochranné známky se přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna; nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou“.
22 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených.
23 Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno celkově podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka [viz rozsudek Soudu ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB/OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, Recueil, s. II‑2821, body 31 až 33 a uvedená judikatura].
24 Vzhledem k povaze dotčených výrobků, jejichž popis je uveden v bodech 2, 5 a 7 výše, je v projednávaném případě cílová veřejnost, s ohledem na kterou musí být analýza nebezpečí záměny provedena, tvořena průměrnými spotřebiteli. Mimo jiné z čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 vyplývá, že cílová veřejnost je veřejnost, která pobývá na území členského státu, v němž je starší ochranná známka chráněna, a sice v projednávaném případě ve Španělsku.
25 I když je pravda, že výrobky nabízené žalobkyní spočívající v součástech audiovizuálního vybavení používaného zejména ve spojení s počítačem jsou určeny veřejnosti, která má více méně hluboké znalosti výpočetní techniky a je obeznámena s používáním elektronického materiálu, skutečností zůstává, že v současné době jsou nabídka a spotřeba takových výrobků a jejich zpřístupnění širší veřejnosti tvořené zejména mladými lidmi, takové, že tyto výrobky a služby nemohou být považovány za vyhrazené omezenému a specializovanému okruhu spotřebitelů, i když nemohou být vymezeny jako výrobky masové spotřeby. I když je rovněž pravda, že některé z dotčených výrobků mohou být vzhledem ke svému stupni technické složitosti a své ceně předmětem obezřetnějšího rozhodování o koupi, neplatí to pro všechny dotčené výrobky, jak správně zdůraznil OHIM ve svém vyjádření k žalobě. Je třeba tedy mít za to, že cílová veřejnost je tvořena běžně informovanými a přiměřeně pozornými a obezřetnými průměrnými spotřebiteli.
26 Na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 a ve světle výše uvedených úvah je tedy namístě provést srovnání jednak dotčených výrobků a jednak kolidujících označení.
K dotčeným výrobkům
27 Podle ustálené judikatury je namístě vzít pro posouzení podobnosti dotčených výrobků nebo služeb v úvahu všechny relevantní faktory, které charakterizují vztahy mezi těmito výrobky nebo službami. Tyto faktory zahrnují zvláště jejich povahu, účel, použití, jakož i jejich konkurenční nebo doplňkovou povahu (rozsudek Soudu ze dne 23. října 2002, Institut für Lernsysteme v. OHIM – Educational Services (ELS), T‑388/00, Recueil, s. II‑4301, bod 51).
28 V projednávaném případě se námitky zakládají na starší ochranné známce zapsané pro výrobky spadající do třídy 9 a směřují proti zápisu přihlašované ochranné známky pro výrobky spadající do téže třídy.
29 Je třeba uvést, že žalobkyně nezpochybňuje závěr odvolacího senátu, podle něhož se dotčené ochranné známky vztahují v podstatě na totožný druh výrobků, a sice elektrické přístroje určené k reprodukci zvuku a obrazu.
30 Tento závěr je nutné přijmout.
31 Upřesnění popisu výrobků, na které se vztahuje přihláška ochranné známky, provedené žalobkyní před odvolacím senátem, jež omezuje výrobky pouze na přístroje a součástky vybavení určené k použití ve spojení s počítači a výpočetní technikou, takové posouzení nemění. Pouhá okolnost, že totožné upřesnění není uvedeno v popisu výrobků osoby, která podala námitky, nestačí totiž k tomu, aby vyvrátila závěr, podle něhož jsou dotčené výrobky totožné povahy a mohou mít totožný účel. V tomto ohledu je namístě mít za to, že OHIM v bodě 21 svého vyjádření k žalobě správně uvedl, že popis výrobků označovaných starší ochrannou známkou je dostatečně široký na to, aby zahrnoval rovněž výrobky, na které se vztahuje přihlašovaná ochranná známka.
K dotčeným označením
32 Starší ochranná známka se v projednávaném případě skládá ze smíšeného označení, obrazového a slovního, které je tvořeno třemi prvky uspořádanými vertikálně, z nichž první je tvořen znakem zobrazujícím černý disk, v němž je vepsáno „w“ napsané velkými písmeny bílé barvy, druhý prvek je tvořen slovem „work“ napsaným velkými písmeny černé barvy a třetí prvek je tvořen černým obdélníkem, v němž jsou vepsána tři malá písmena napsaná velkými písmeny bílé barvy, umístěná tak, že tvoří slovo „pro“. Přihlašovaná ochranná známka je tvořena slovním prvkem „pc works“.
33 Nejprve, co se týče srovnání obou dotčených ochranných známek po stránce vzhledové, je třeba úvodem připomenout, že Soud již upřesnil, že nic nebrání tomu, aby byla ověřena existence vzhledové podobnosti mezi slovní ochrannou známkou a obrazovou ochrannou známkou, jelikož tyto dva druhy ochranných známek mají grafické seskupení, které může vyvolat vzhledový dojem [rozsudek Soudu ze dne 12. prosince 2002, Vedial v. OHIM – France Distribution (HUBERT), T‑110/01, Recueil, s. II‑5275, bod 51].
34 Dále je namístě připomenout, že Soud již rozhodl, že komplexní ochranná známka, slovní a obrazová, může být považována za srovnatelnou s jinou ochrannou známkou, která je sama totožná nebo srovnatelná s jednou ze složek komplexní ochranné známky pouze tehdy, jestliže tato složka tvoří dominantní prvek celkového dojmu, který komplexní ochranná známka vyvolává. Tomu je tak v případě, když je tato složka sama způsobilá dominovat vyobrazení této ochranné známky, které si relevatní veřejnost uchovává v paměti tak, že všechny ostatní složky ochranné známky jsou v celkovém dojmu vyvolávaném touto ochrannou známkou zanedbatelné [rozsudek Soudu ze dne 23. října 2002, Matratzen Concord v. OHIM – Hukla Germany (MATRATZEN), T‑6/01, Recueil, s. II‑4335, bod 33].
35 V projednávaném případě je třeba nejprve podotknout, že jeden z prvků starší ochranné známky, a sice slovo „work“ je velmi podobný jednomu ze slovních prvků, z nichž se přihlašovaná ochranná známka skládá.
36 Dále je namístě uvést, že pokud jde o vzhledové srovnání dotčených označení, měl odvolací senát za to, že slova „work“ a „works“ tvoří po vzhledové stránce dominantní prvky starší ochranné známky a přihlašované ochranné známky.
37 Zaprvé je třeba v tomto ohledu zdůraznit, pokud jde o starší ochrannou známku, že prvek tvořený slovem „work“ zaujímá ve vztahu k ostatním grafickým prvkům označení ústřední místo a tvoří úměrně tomu vzhledem ke své velikosti nejvýznamnější složku. Mimoto vyvolává grafický prvek tvořený černým obdélníkem obsahujícím písmena „pro“, který je umístěn těsně pod slovem „work“, svou velikostí a barvou zvýrazňující účinek, který jednak působí dojem, že uvedený prvek má ve vztahu k prvku tvořenému slovem „work“ pouze vedlejší funkci, a jednak, že přispívá k posílení vizuálního dopadu tohoto prvku. Konečně, co se týče prvku tvořeného černým diskem obsahujícím písmeno „w“, je namístě mít za to, že jeho vizuální dopad je ve vztahu k dopadu prvku reprodukujícího slovo „work“ z důvodu jeho podstatně menší velikosti v každém případě menší. Z toho vyplývá, že odvolací senát se nedopustil nesprávného posouzení, když dospěl k závěru, že takový prvek dominuje celkovému vzhledovému dojmu starší ochranné známky.
38 Zadruhé, co se týče přihlašované ochranné známky, je namístě považovat slovo „works“ za dominantní ve vztahu ke slovu „pc“, které přestože je prvním prvkem označení, má vzhledem ke skutečnosti, že zaujímá část prostoru, která odpovídá o něco více než třetině prostoru, který zaujímá slovo „works“, méně výrazný vizuální dopad. V důsledku toho odvolací senát správně shledal, že slovo „works“ tvoří dominantní prvek celkového vzhledového dojmu přihlašované ochranné známky.
39 Ve světle výše uvedených úvah je namístě mít za to, že mezi kolidujícími označeními existuje vysoká vzhledová podobnost vzhledem ke skutečnosti, že jejich dominantní prvky se z většiny skládají z totožných grafických znaků, a sice písmen „w“ „o“ „r“ a „k“, uspořádaných v totožném sledu, zobrazujících slovo „work“, a že se liší výlučně v tom, že přihlašovaná ochranná známka připojuje k tomuto sledu jeden znak navíc, a sice písmeno „s“.
40 Po stránce fonetické měl odvolací senát stejně jako OHIM ve svém vyjádření k žalobě za to, že je málo pravděpodobné, že španělští spotřebitelé označují ochrannou známku osoby, která podala námitky tím, že vyslovují všechny její slovní prvky, a sice „w“, „work“ a „pro“. Jelikož totiž neprovedou podrobnou analýzu ochranné známky, mají spíše sklon k tomu soustředit se na slovo „work“, přičemž vnímají prvek tvořený písmenem „w“ jako čistě dekorativní a prvek „pro“ opomíjejí z důvodu jeho malé velikosti.
41 Na úvod je třeba uvést, že závěr, k němuž odvolací senát dospěl, je výsledkem analýzy kombinující zároveň vzhledová a fonetická posuzovací kritéria. Je tedy nutné zkoumat, zda se takový postup jeví za účelem prokázání existence případného nebezpečí záměny jako slučitelný s řádným posouzením stupně podobnosti mezi oběma kolidujícími ochrannými známkami.
42 V tomto ohledu je třeba uvést, že v přísném slova smyslu odpovídá fonetická reprodukce komplexního označení reprodukci všech jejích slovních prvků bez ohledu na jejich grafické zvláštnosti, které spíše spadají do analýzy označení po stránce vzhledové.
43 Nicméně v rámci posouzení vzhledové, fonetické a pojmové podobnosti mezi oběma kolidujícími ochrannými známkami směřujícímu k prokázání nebo vyloučení existence nebezpečí záměny u relevantní veřejnosti, je namístě vzít v úvahu celkový dojem, který u cílové veřejnosti každé z obou označení vyvolává.
44 V případě komplexní ochranné známky, slovní a obrazové, jsou přitom slovní prvky současně obrazovými prvky, které mohou vzhledem ke svým grafickým zvláštnostem vyvolat víceméně výrazný vizuální dopad. V případě, že takové označení se skládá z více slovních prvků, tak není vyloučeno, že některé z nich mohou například vzhledem ke své velikosti, barvě nebo postavení upoutat pozornost spotřebitele, takže spotřebitel, který bude muset ústně označit označení bude veden k tomu, aby vyslovil pouze tyto prvky a aby opomněl ostatní prvky. Vzhledový dojem navozený grafickými zvláštnostmi slovních prvků komplexního označení může tedy ovlivnit zvukovou reprezentaci označení.
45 Jak již bylo uvedeno v bodě 37 výše, v projednávaném případě dominuje slovo „work“ celkovému vzhledovému dojmu starší ochranné známky a tvoří slovní prvek, který může upoutat pozornost a který může být okamžitě vnímatelný a snadno zapamatovatelný. Ostatní slovní prvky označení mají v tomto ohledu pouze nepatrný dopad. Prvek „pro“ bude vzhledem ke své malé velikosti jednak stěží zapamatovatelný a nebude okamžitě vnímatelný jako slovo, neboť tři písmena, která ho tvoří, jsou totiž od sebe velmi vzdálená. Kromě toho znak „w“, který se skládá z izolovaného písmene, jehož použití není ve španělštině ostatně velmi běžné, bude vnímán spíše jako dekorativní prvek.
46 Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací senát se nedopustil nesprávného posouzení tím, že považoval za pravděpodobné, že cílový španělský spotřebitel ústně označí ochrannou známku osoby, která podala námitky, pouze vyslovením slova „work“. Jelikož srovnání po stránce fonetické musí být provedeno mezi zvukovou podobou označení „work“ a „pc works“, je třeba shledat existenci určité podobnosti, neboť obě označení sdílejí v totožném sledu většinu písmen, z nichž se skládají.
47 Odvolací senát shledal existenci podobnosti mezi oběma kolidujícími označeními rovněž po stránce pojmové, když uznal, že dotčená veřejnost zná výnam anglických slov „work“ a „works“. Ve svém vyjádření k žalobě OHIM upřesnil, že dotčené ochranné známky evokují totožnou ideu, a sice ideu „fyzického úsilí směřujícího k realizaci něčeho“.
48 V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že slovo „pc“ obsažené v přihlašované ochranné známce má ve vztahu k dotčeným výrobkům popisnou povahu, neboť v angličtině, jakož i ve španělština se jedná o zkratku pro „osobní počítač“. Z hlediska pojmového je tudíž rozlišující prvek této ochranné známky tvořen slovem „works“. Pokud jde o starší ochrannou známku, je namístě mít z obdobných důvodů jako těch, které jsou uvedeny v bodech 43 až 45 výše, a vzhledem k nedostatku neslovních obrazových prvků majících samostatnou evokativní sílu za to, že dominantní prvek je po stránce pojmové tvořen slovem „work“.
49 Dále je namístě považovat tvrzení, podle něhož cílová veřejnost tvořená spotřebiteli se znalostmi používání počítačů má dostatečné znalosti anglického jazyka, aby pochopila význam slova „work“ a aby rozeznala jeho množné číslo ve slově „works“, za pravděpodobné, jak zřejmě uznává sama žalobkyně.
50 Za těchto okolností se odvolací senát nedopustil nesprávného posouzení tím, že usoudil, že obě kolidující ochranné známky jsou podobné rovněž po stránce pojmové.
51 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že po stránce vzhledové, fonetické a pojmové jsou přihlašovaná ochranná známka a starší ochranná známka podobné.
K nebezpečí záměny
52 Podle ustálené judikatury musí být posouzení nebezpečí záměny, které musí být provedeno s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům, co se týče vzhledové, sluchové a pojmové podobnosti kolidujících ochranných známek, založeno na celkovém dojmu, kterým ochranné známky působí, s přihlédnutím zejména k rozlišujícím a domintantním prvkům ochranných známek (rozsudky Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1997, SABEL, C‑251/94, Recueil, s. I‑6191, bod 23, a výše uvedený rozsudek ELS, bod 62). Průměrný spotřebitel dotčeného druhu výrobku nebo služby, jehož vnímání ochranných známek hraje rozhodující roli při celkovém posouzení nebezpečí záměny, totiž obvykle vnímá ochrannou známku jako celek a nevěnuje se zkoumání různých detailů (výše uvedený rozsudek SABEL, bod 23).
53 V tomto případě je s přihlédnutím k podobnosti kolidujících označení a skutečnosti, že tato označení odkazují na výrobky totožné povahy, namístě dospět k závěru, že odvolací senát se nedopustil nesprávného posouzení tím, že měl za to, že v projednávaném případě existuje konkrétní nebezpečí, že relevantní veřejnost by se mohla mýlit, pokud jde o obchodní původ těchto výrobků.
54 S přihlédnutím k výše uvedenému musí být návrhy žalobkyně směřující ke zrušení zamítnuty.
K nákladům řízení
55 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu neúspěšná, je namístě uložit jí náhradu nákladů řízení v souladu s návrhy OHIM.
56 Na základě čl. 136 odst. 2 jednacího řádu se náklady nevyhnutelně vzniklé účastníkům řízení v souvislosti s řízením před odvolacím senátem považují za nahraditelné náklady. To se netýká nákladů vzniklých v souvislosti s řízením před námitkovým oddělením a návrh žalobkyně směřující k tomu, aby jí byly tyto náklady nahrazeny, musí být v každém případě z tohoto důvodu zamítnut. Rovněž musí být zamítnut návrh žalobkyně směřující k tomu, aby jí byly nahrazeny náklady vzniklé v souvislosti s řízením před odvolacím senátem, jelikož návrhy směřující ke zrušení byly zamítnuty.
Z těchto důvodů
SOUD (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.
Legal | Mengozzi | Wiszniewska-Białecka |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 25. května 2005.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |