Language of document : ECLI:EU:T:2021:665

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého senátu)

6. října 2021(*)

„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Vyšetřování prováděné OLAF – Náhrada léčebných výdajů – Disciplinární sankce – Ukončení smlouvy bez výpovědní lhůty – Článek 10 písm. h) přílohy IX služebního řádu – Opakované porušení služebních povinností – Článek 27 přílohy IX služebního řádu – Rozhodnutí, kterým se vyhovuje žádosti o výmaz všech odkazů na předchozí sankci z osobního spisu – Článek 26 služebního řádu – Povaha sankce, která již není uvedena v osobním spise, jakožto sankce, kterou nelze vůči úředníkovi namítat ani se jí vůči němu dovolávat“

Ve věci T‑121/20,

IP, zastoupený L. Levim, S. Rodriguesem a J. Martinsem, advokáty,

žalobce,

proti

Evropské komisi, zastoupené M. Brauhoff a A.-C. Simon, jako zmocněnkyněmi,

žalované,

jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 270 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 21. srpna 2019, kterým byla žalobci uložena disciplinární sankce ve formě ukončení pracovního poměru bez výpovědní lhůty,

TRIBUNÁL (sedmý senát),

ve složení R. da Silva Passos, předseda, I. Reine a L. Truchot (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: L. Ramette, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 10. května 2021,

vydává tento

Rozsudek

I.      Skutečnosti předcházející sporu

1        Žalobce IP nastoupil do služebního poměru u Evropské komise dne 21. července 2008, nejprve jako dočasný zaměstnanec, poté od 16. září 2008 jako smluvní zaměstnanec. V roce 2013 patřil do funkční skupiny I platové třídy 1 stupně 3. Od 1. srpna 2018 je invalidní.

2        Sdělením ze dne 13. prosince 2013 informoval Evropský parlament Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF), že v rámci interního auditu odhalil nepřímé důkazy, které podle něj nasvědčují tomu, že některé žádosti o náhradu léčebných výdajů za péči poskytnutou v zařízeních v Portugalsku obsahují nesrovnalosti. Tyto žádosti podali v období od ledna do srpna 2013 A a B, sestra posledně uvedeného, oba úředníci Parlamentu. V tomto sdělení Parlament navrhl ověřit, zda se žalobce, který byl A označen za jeho kontaktní osobu na základě údajů v databázi pro řízení lidských zdrojů Parlamentu, mohl rovněž dopustit podobných nesrovnalostí.

3        Dne 8. září 2014 se OLAF rozhodl zahájit vůči žalobci vyšetřování v souvislosti s údajně protiprávními žádostmi o náhradu léčebných výdajů. Souběžně s tím se OLAF rozhodl zahájit další dvě vyšetřování ve vztahu k A a B rovněž ve věci žádostí o náhradu léčebných výdajů.

4        Dne 21. prosince 2015 OLAF uzavřel vyšetřování závěrečnou zprávou. Ve své zprávě konstatoval, že v průběhu období, které bylo předmětem šetření, předložil žalobce Úřadu Komise pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO) žádosti o náhradu založené na čtyřech dokladech, které neodpovídají skutečným vynaloženým výdajům. Měl za to, že celková výše neoprávněně přijatých částek činí 5 418 eur.

5        OLAF předal svou zprávu Komisi a doporučil jí zahájit disciplinární řízení proti žalobci a vymáhat částku 5 418 eur. Rovněž informoval Komisi, že zpráva byla předána portugalským soudním orgánům za účelem případného soudního řízení.

6        Sdělením ze dne 24. června 2016 zmocnil orgán Komise oprávněný k uzavírání pracovních smluv (dále jen „OOUPS“) Úřad Komise pro vyšetřování a disciplinární opatření (IDOC), aby žalobce vyslechl.

7        Dne 25. července 2017 OOUPS rozhodl o zahájení disciplinárního řízení vůči žalobci před disciplinární komisí.

8        Rozhodnutím ze dne 16. dubna 2018 disciplinární komise doporučila sankci ve formě ukončení pracovního poměru žalobce bez výpovědní lhůty.

9        Po předání zprávy OLAF portugalským soudním orgánům bylo proti žalobci v Portugalsku zahájeno trestní řízení.

10      Dne 22. listopadu 2018 OOUPS rozhodl o přerušení disciplinárního řízení zahájeného proti žalobci.

11      Dne 21. května 2019 byl žalobce po ukončení trestního řízení zahájeného v Portugalsku předvolán na slyšení před OOUPS složeným z generální ředitelky Generálního ředitelství Komise „Lidské zdroje a bezpečnost“, generálního ředitele Generálního ředitelství Komise „Hospodářské a finanční záležitosti“ a zástupce generálního ředitele Generálního ředitelství Komise „Zemědělství a rozvoj venkova“ (dále jen „tripartitní OOUPS“).

12      Dne 21. srpna 2019 tripartitní OOUPS přijal proti žalobci na základě článků 49 a 119 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen „PŘOZ“) disciplinární sankci spočívající v ukončení jeho pracovního poměru bez výpovědní lhůty (dále jen „napadené rozhodnutí“).

13      V napadeném rozhodnutí tripartitní OOUPS uvedl, že žalobci bylo vytýkáno, že předložil PMO dvě žádosti o náhradu léčebných výdajů, které ve skutečnosti neodpovídají zaplaceným částkám nebo poskytnuté péči (bod 12 napadeného rozhodnutí). Kvalifikoval tyto činy jako „pokus o podvod týkající se rozpočtu Evropské unie“, což podle jeho názoru představuje zvlášť závažné pochybení (bod 37 napadeného rozhodnutí). Konečně stanovil sankci, která má být přijata s ohledem na kritéria definovaná v článku 10 přílohy IX služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) (body 37 až 50 napadeného rozhodnutí). Tripartitní OOUPS, který uplatnil čl. 10 písm. h) přílohy IX služebního řádu, vycházel, co se týče opakovaného porušení služebních povinností, z existence důtky, kterou žalobce obdržel dne 19. listopadu 2010.

14      Dne 7. října 2019 podal žalobce na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti napadenému rozhodnutí stížnost.

15      Rozhodnutím ze dne 28. ledna 2020 (dále jen „rozhodnutí o zamítnutí stížnosti“) Komise stížnost zamítla.

II.    Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

16      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 21. února 2020 podal žalobce projednávanou žalobu.

17      Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 4. března 2020 podal žalobce na základě článku 66 jednacího řádu Tribunálu žádost o zachování anonymity. Rozhodnutím ze dne 15. dubna 2020 Tribunál (sedmý senát) této žádosti vyhověl.

18      Na návrh soudce zpravodaje Tribunál (sedmý senát) rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření upravených v článku 89 jednacího řádu Tribunálu položil účastníkům otázky a vyzval je, aby část z nich zodpověděli písemně a ostatní na jednání.

19      Účastníci řízení odpověděli ve stanovených lhůtách.

20      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na písemné a ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 10. května 2021. Kromě toho žalobce předložil jeden dokument a Komise navrhla předložení dvou dokumentů.

21      Za těchto okolností předseda sedmého senátu prohlásil, že ústní část řízení bude ukončena později, aby Komise mohla předložit dokumenty uvedené v bodě 20 výše a aby každý z účastníků řízení mohl předložit vyjádření.

22      Komise předložila ohlášené dokumenty a každý z účastníků řízení předložil vyjádření.

23      Ústní část řízení byla ukončena dne 2. června 2021.

24      Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí a případně rozhodnutí o zamítnutí stížnosti;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

25      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

III. Právní otázky

26      Před posouzením žalobních důvodů uplatněných žalobcem je třeba určit předmět žaloby.

A.      K předmětu žaloby

27      Na úvod je třeba připomenout, že administrativní stížnost a její výslovné nebo implicitní zamítnutí tvoří nedílnou součást komplexního postupu a jsou jen jedním z předpokladů, které musí být splněny před podáním žaloby. Proto návrhová žádání, která formálně směřují ke zrušení zamítnutí stížnosti, v důsledku znamenají, že se Tribunálu předkládá původní akt, proti němuž byla stížnost podána, a to za předpokladu, že tato návrhová žádání jako taková nemají samostatný obsah (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, EU:C:1989:8, bod 8, a ze dne 25. října 2018, KF v. SATCEN, T‑286/15, EU:T:2018:718, bod 115).

28      Návrhová žádání, která formálně směřují ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, mají samostatný obsah, pokud má zamítnutí stížnosti jiný dosah než původní akt, proti němuž byla tato stížnost podána. Je tomu tak tehdy, když rozhodnutí o zamítnutí stížnosti obsahuje přezkum situace žalobce na základě nových právních a skutkových okolností nebo když toto rozhodnutí zamítá, mění či doplňuje výrok původního rozhodnutí. V těchto případech představuje zamítnutí stížnosti jako takové akt podléhající přezkumu soudem, který jej posoudí jako akt nepříznivě zasahující do právního postavení, jenž alespoň částečně nahrazuje původní akt (rozsudek ze dne 21. května 2014, Mocová v. Komise, T‑347/12 P, EU:T:2014:268, bod 34).

29      Kromě případů, kdy zamítnutí stížnosti představuje samostatný akt, který může být jako takový předmětem žaloby na neplatnost, musí být odůvodnění obsažené v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, pokud doplňuje nebo nahrazuje odůvodnění obsažené v původním aktu, zohledněno při přezkumu legality tohoto aktu. Toto odůvodnění se považuje za shodné s odůvodněním původního aktu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. prosince 2009, Komise v. Birkhoff, T‑377/08 P, EU:T:2009:485, body 58 a 59 a citovaná judikatura). Legalita původního aktu je tedy případně zkoumána zejména s ohledem na důvody obsažené v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.

30      Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nemá rozhodnutí o zamítnutí stížnosti jiný dosah než napadené rozhodnutí, je třeba mít za to, že žaloba směřuje pouze proti tomuto rozhodnutí.

B.      K přezkumu žalobních důvodů

31      Žalobce vznáší šest žalobních důvodů vycházejících zaprvé z porušení povinnosti řádné péče a povinnosti jednat s náležitou péčí, zadruhé z porušení povinnosti uvést odůvodnění, zatřetí z protiprávnosti zprávy OLAF, začtvrté z protiprávnosti stanoviska disciplinární komise, zapáté z nepřezkoumání všech okolností projednávané věci, jakož i z porušení zásady „trestní řízení přerušuje disciplinární řízení“, a šestý z porušení článku 10 přílohy IX služebního řádu.

32      Je třeba přezkoumat šestý žalobní důvod, a zejména žalobcovo zpochybnění aplikace ustanovení čl. 10 písm. h) přílohy IX služebního řádu týkajících se opakovaného porušení služebních povinností provedené tripartitním OOUPS (viz bod 13 výše).

33      Článek 10 přílohy IX služebního řádu stanoví:

„Přísnost uložených disciplinárních sankcí je úměrná závažnosti porušení služebních povinností. Ke stanovení závažnosti porušení služebních povinností a k rozhodnutí o tom, jakou disciplinární sankci uložit, je třeba vzít v úvahu zejména:

[…]

h)      otázku, zda je porušení služebních povinností spojeno s opakovaným jednáním nebo chováním;

[…]“

34      V tomto ohledu tripartitní OOUPS v bodě 45 napadeného rozhodnutí, který byl uveden pod nadpisem „Porušení služebních povinností spojené s opakovaným jednáním nebo chováním“, připomněl, že vůči žalobci byla dne 19. listopadu 2010 (dále jen „první sankce“) vydána důtka za skutky, které jsou podle OOUPS srovnatelné s těmi, které jsou mu vytýkány v současnosti. Připomněl, že tyto skutečnosti spočívaly v tom, že „požádal lékaře, aby [žalobci fakturoval] částku ve výši 4,98 [e]ur za analýzu krve za rozbor krve bratrance […], který trpí kardiovaskulárním onemocněním [a] následně se dvakrát pokusil získat náhradu léčebných výdajů [ze strany] útvarů Komise schvalujících léčebné výdaje“. Tripartitní OOUPS v bodě 46 napadeného rozhodnutí dodal, že „[i] když se v rozhodné době jednalo o nízkou částku, [žalobce] byl potrestán z důvodu zjevně podvodné povahy jeho jednání“.

35      Tripartitní OOUPS poté, co v bodech 47 a 48 napadeného rozhodnutí uvedl, že vzhledem k neexistenci lhůty stanovené v čl. 10 písm. h) přílohy IX služebního řádu má „volnost“ zohlednit první sankci, v bodě 49 napadeného rozhodnutí upřesnil následující:

„[…] [tripartitní] OOUPS konstatuje, že [žalobce] se dopustil skutků podobných těm, které odůvodňovaly sankci ve formě důtky, a to přibližně o čtyři roky později. [Tripartitní] OOUPS má za to, že [žalobce] tak prokázal, že se z disciplinární sankce uložené v roce 2010 nepoučil a že nadále upřednostňoval své osobní zájmy před zájmy instituce.“

36      Žalobce tvrdí, že tripartitní OOUPS neměl zohlednit první sankci z titulu opakovaného porušení služebních povinností, což učinil v rozporu čl. 10 písm. h) přílohy IX služebního řádu.

37      V tomto ohledu na jedné straně tvrdí, že tripartitní OOUPS porušil zásady proporcionality, řádné správy a přiměřené lhůty. Nejprve zdůrazňuje nepatrnost částky, jejíž náhradu se snažil získat, která byla předmětem prvního disciplinárního řízení proti němu, a dále dobu, která uplynula mezi oběma sankcemi. Konečně žalobce zpochybňuje podobnost mezi skutečnostmi dotčenými v obou disciplinárních řízeních.

38      Kromě toho podle žalobce nemohl být odkaz na první sankci v jeho osobním spisu zachován, neboť podal žádost na základě článku 27 přílohy IX služebního řádu, aby byl odkaz na tuto sankci vymazán z uvedeného spisu.

39      I když bylo žádosti žalobce vyhověno, Komise má za to, že taková okolnost nemůže bránit zohlednění této sankce z důvodu opakovaného porušení služebních povinností. Podle ní totiž jednak použití ustanovení čl. 10 písm. h) přílohy IX služebního řádu není omezeno žádnou lhůtou, a vyhovění žádosti žalobce nemělo za následek vyjmutí první sankce z disciplinárního spisu žalobce, jelikož rozhodnutí o uložení sankce se uchovávají v disciplinárním spise úředníků po dobu 20 let.

40      Ve své odpovědi na organizační procesní opatření přijatá Tribunálem (viz bod 18 výše) uvádí žalobce následující:

„[…] kritérium opakovaného porušení služebních povinností předpokládá existenci předchozí sankce. Žalobce přitom na základě toho, že podle článku 27 přílohy IX služebního řádu požádal o výmaz všech odkazů na [první sankci] z osobního spisu, a této žádosti bylo vyhověno, je oprávněn mít za to, že taková sankce již neexistuje a že se jí správa vůči němu v žádném případě nemůže dovolávat, a to v daném případě v rámci nového disciplinárního řízení, jako je řízení dotčené v projednávané věci, a fortiori za účelem uplatnění kritéria opakovaného porušení služebních povinností v rámci uložení sankce, která je přiměřená závažnosti přestupku, kterého se dopustil, ve smyslu článku přílohy IX služebního řádu.“

41      Ve své odpovědi na organizační procesní opatření přijatá Tribunálem (viz bod 18 výše) Komise upřesňuje následující:

„4.      Pokud jde o dopad, který by mohl mít výmaz odkazů na [první sankci] z osobního spisu žalobce na rozhodnutí napadené v rámci projednávaného sporu, pokud žalobce takto hodlá tvrdit, že tato skutečnost měla být vzata v úvahu za účelem zmírnění napadené sankce, takový argument je přípustný, ale neopodstatněný […] Komise totiž prokázala, že toto zrušení nemá za následek úplné zahlazení [první sankce]. Jelikož se disciplinární spis týkající se této sankce uchovává po dobu 20 let, mohl být legitimně zohledněn pro účely použití čl. 10 písm. h) přílohy IX služebního řádu.

[…]

25. Podle článku 26 šestého pododstavce služebního řádu má každý úředník pouze jeden osobní spis.

26. Disciplinární spis se liší od osobního spisu. Tento spis totiž obsahuje všechny dokumenty související s konkrétním disciplinárním řízením. Tyto dokumenty se uchovávají podle [výše] uvedených dob uchovávání. Jsou k dispozici pouze zaměstnancům [IDOC] a nejsou obsaženy v osobním spise.

27. Do osobního spisu je založeno pouze rozhodnutí o disciplinární sankci, což je v souladu s článkem 26 šestým pododstavcem služebního řádu. Je tak přístupné v zabezpečeném elektronickém systému, který Komise používá pro řízení lidských zdrojů […] pouze zaměstnancům, kteří mají přístupová práva. Uchovává se tam po dobu [tří] let (pokud jde o písemnou výstrahu a důtku) nebo [šesti] let, pokud jde o všechny ostatní sankce uvedené v čl. 9 písm. c) až h) přílohy IX služebního řádu.“

42      Je třeba přezkoumat výtku žalobce vycházející z nesprávného právního posouzení, kterého se měl dopustit tripartitní OOUPS, když z důvodu opakovaného porušení služebních povinností vycházel z první sankce, byť bylo vyhověno jeho žádosti podané na základě článku 27 přílohy IX služebního řádu, která směřovala k výmazu všech odkazů na tuto sankci z osobního spisu

43      Článek 27 přílohy IX služebního řádu stanoví:

„Úředník, kterému byla uložena disciplinární sankce jiného druhu než zbavení funkce, může v případě písemné výstrahy nebo důtky po třech letech a v případě jiné sankce po šesti letech, podat žádost o výmaz všech odkazů na uvedené opatření z osobního spisu. Orgán oprávněný ke jmenování rozhodne, zda této žádosti vyhoví.“

44      V projednávané věci podal žalobce dne 20. ledna 2014 žádost založenou na článku 27 přílohy IX služebního řádu, kterou se domáhal výmazu všech odkazů na první sankci z osobního spisu. Rozhodnutím ze dne 28. února 2014 Komise žádosti žalobce vyhověla. Z osobního spisu žalobce tak vymazala všechny odkazy na první sankci. V napadeném rozhodnutí přitom tripartitní OOUPS vycházel z této sankce z titulu opakovaného porušení služebních povinností při stanovení sankce, která se mu jevila přiměřená skutkům vytýkaným žalobci (viz bod 13 výše).

45      Je tedy třeba určit, v jakém rozsahu může správa pro učinění závěru o existenci opakovaného porušení služebních povinností použít nebo uvést rozhodnutí o sankci, na něž neexistuje žádný odkaz v osobním spise.

46      Úvodem je třeba uvést, že článek 26 služebního řádu týkající se osobního spisu úředníka se podle článků 11 a 81 PŘOZ použije na smluvní zaměstnance.

47      Podle článku 26 prvního pododstavce písm. a) služebního řádu musí osobní spis úředníka obsahovat „všechny písemnosti týkající se jeho služebního poměru a všechny zprávy týkající se jeho způsobilosti, výkonnosti a chování“.

48      Bylo tak rozhodnuto, že rozhodnutí o sankci přijaté vůči úředníkovi, protože se týká služebního poměru tohoto úředníka, musí být připojeno k jeho osobnímu spisu (rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Apostolidis v. Soudní dvůr, T‑86/97, EU:T:1998:71, bod 36).

49      Je třeba zdůraznit, že takové rozhodnutí má rozhodující vliv na služební poměr úředníka, pokud se disciplinární orgán rozhodne, co se týče opakovaného porušení služebních povinností, vycházet z tohoto rozhodnutí s cílem uložit úředníkovi novou přísnější disciplinární sankci na základě ustanovení čl. 10 písm. h) přílohy IX služebního řádu. Z toho vyplývá, že toto rozhodnutí musí být obsaženo v osobním spise uvedeného úředníka.

50      Kromě toho je třeba připomenout, že článek 26 druhý pododstavec služebního řádu stanoví, že „písemnosti se zapisují, číslují a číselně řadí do osobního spisu“ a že „písemnosti týkající se jeho služebního poměru nemohou být použity nebo uvedeny orgánem proti úředníkovi, pokud s nimi před jejich zařazením nebyl seznámen“.

51      Toto ustanovení, které zavádí ochranu ve prospěch úředníka v souvislosti s kroky, které by vůči němu správa mohla podniknout, má široký rozsah působnosti, jelikož se vztahuje na „všechny“ písemnosti „týkající se […] služebního poměru“ úředníka.

52      Totéž platí pro článek 26 sedmý pododstavec služebního řádu, který stanoví, že „každý úředník“ má právo, a to „i po skončení služebního poměru“, seznámit se se „všemi písemnostmi“, které jeho spis obsahuje a pořizovat z nich kopie.

53      Konečně je v článku 26 šestém pododstavci služebního řádu upřesněno, že „každý úředník má pouze jeden osobní spis“, což je pravidlo, které stejně jako zápis, číslování a číselné řazení písemností do spisu (viz bod 50 výše), usnadňuje úředníkovi přístup k dokumentům, které by proti němu mohly být použity nebo uvedeny, a to tak, že brání tomu, aby tyto dokumenty byly rozptýleny do řady spisů.

54      Jak vyplývá z úvah uvedených v bodech 47 až 53 výše, článek 26 služebního řádu stanoví soubor záruk, jejichž cílem je chránit úředníka, jelikož brání tomu, aby rozhodnutí přijatá správou, která se dotýkají jeho služebního poměru, byla založena na skutečnostech, jejichž existence vyplývá z dokumentů nezařazených do jeho osobního spisu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. června 1972, Brasseur v. Parlament, 88/71, EU:C:1972:58, body 10 a 11, a ze dne 2. dubna 1998, Apostolidis v. Soudní dvůr, T‑86/97, EU:T:1998:71, bod 33).

55      S ohledem na zásadní úlohu osobního spisu při ochraně a informování úředníka je třeba dospět k závěru, že rozhodnutí o uložení sankce, i když bylo předtím založeno do osobního spisu úředníka, nemůže být vůči němu použito nebo uvedeno, pokud již na toto rozhodnutí v uvedeném spise neexistuje žádný odkaz.

56      Je třeba dodat, že rozhodnutí založené na skutečnostech neuvedených v osobním spise je v rozporu se zárukami služebního řádu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. února 1994, Lacruz Bassols v. Soudní dvůr, T‑109/92, EU:T:1994:16, bod 68 a citovaná judikatura).

57      Navíc právo, které by bylo správě přiznáno vycházet z rozhodnutí o sankci odstraněného z osobního spisu úředníka, aby dospěla k závěru o opakovaném porušení služebních povinností ve smyslu článku 10 přílohy IX služebního řádu, by v tomto ohledu znamenalo zbavení článku 27 této přílohy užitečného účinku. Článek 27 přílohy IX služebního řádu totiž úředníkovi umožňuje požádat o odstranění rozhodnutí o sankci z osobního spisu a ponechává na správě, aby rozhodla, zda je třeba takové žádosti vyhovět. Tím, že správa vychází z takového rozhodnutí o uložení sankce, přestože se jej při využití své široké posuzovací pravomoci rozhodla odstranit z osobního spisu úředníka, se ve skutečnosti snaží takové rozhodnutí opět zařadit do tohoto spisu.

58      Disciplinární orgán, který, co se týče opakovaného porušení služebních povinností, vychází z disciplinární sankce, na niž neexistuje žádný odkaz v osobním spise dotyčného úředníka poté, co bylo vyhověno žádosti podané tímto úředníkem na základě ustanovení článku 27 přílohy IX služebního řádu, porušuje práva, která služební řád a zejména jeho článek 26 přiznávají úředníkům.

59      Z toho vyplývá, že Komise, která zohlednila první disciplinární sankci za účelem stanovení závažnosti dotčeného přestupku a uložení druhé disciplinární sankce, porušila čl. 10 písm. h) přílohy IX služebního řádu, jelikož tato první sankce, na niž v osobním spisu žalobce již neexistoval žádný odkaz, již nemohla být vůči němu uplatněna z hlediska opakovaného porušení služebních povinností.

60      Závěr uvedený v bodě 59 výše nelze zpochybnit argumenty, které uplatnila Komise.

61      Zaprvé Komise tvrdí, že některá ustanovení služebního řádu mohou být vykládána v tom smyslu, že se disciplinární sankce přijaté vůči úředníkovi lze, pokud je uchována v disciplinárním spise, dovolávat vůči tomuto úředníkovi, i když byl z osobního spisu uvedeného úředníka vymazán jakýkoli odkaz na její existenci.

62      Komise v tomto ohledu odkazuje na ustanovení článku 86 služebního řádu, která jsou doplněna jeho přílohou IX. Neupřesňuje však, jak by tato ustanovení při společném výkladu umožnila podpořit její argumentaci.

63      Komise se rovněž dovolává absence lhůty v čl. 10 písm. h) přílohy IX služebního řádu, jakož i odkazu na chování úředníka „v průběhu služby“ v uvedeném článku.

64      Je pravda, že podle ustanovení, kterých se dovolává Komise v bodě 63 výše, má disciplinární orgán široký prostor pro uvážení pro posouzení dosavadního služebního poměru úředníka.

65      Tato ustanovení však neodkazují na osobní spis úředníka. Neodchylují se tedy od pravidla vyplývajícího z ustanovení článku 26 služebního řádu, podle kterého rozhodnutí o uložení sankce založené do osobního spisu úředníka nemůže být vůči tomuto úředníkovi použito nebo uvedeno, pokud již v uvedeném spise na toto rozhodnutí neexistuje žádný odkaz (viz bod 55 výše).

66      V důsledku toho nemohou být ustanovení dovolávaná Komisí vykládána tak, že umožňují disciplinárnímu orgánu zohlednit předchozí sankci uloženou úředníkovi v případě, že podle ustanovení článku 27 přílohy IX služebního řádu již v osobním spise tohoto úředníka žádný odkaz na tuto sankci neexistuje.

67      Kromě toho článek 26 první pododstavec služebního řádu stanoví povinnost vložit do osobního spisu úředníka všechny písemnosti týkající se jeho služebního poměru a všechny zprávy týkající se jeho způsobilosti, výkonnosti nebo chování. Článek 26 šestý pododstavec služebního řádu stanoví povinnost vést pro každého úředníka pouze jeden osobní spis. Je třeba dodat, že služební řád a PŘOZ neodkazují na žádný jiný spis než osobní spis úředníka, s výjimkou zdravotního spisu uvedeného v článku 26a služebního řádu.

68      V důsledku toho má osobní spis jednotnou povahu, která zakazuje existenci jakéhokoli jiného souboru dokumentů obsahujícího dokumenty týkající se jeho služebního poměru (rozsudek ze dne 11. října 1995, Baltsavias v. Komise, T‑39/93 a T‑553/93, EU:T:1995:177, bod 38).

69      Je pravda, že správa může založit spis týkající se vyšetřování a případně disciplinárního řízení souvisejícího s tímto vyšetřováním, jak vyplývá zejména z ustanovení čl. 13 odst. 1 přílohy IX služebního řádu. Takový spis je však založen pouze pro účely dotčeného řízení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. dubna 1998, Apostolidis v. Soudní dvůr, T‑86/97, EU:T:1998:71, bod 36, a ze dne 5. října 2009, de Brito Sequeira Carvalho a Komise v. Komise a de Brito Sequeira Carvalho, T‑40/07 P a T‑62/07 P, EU:T:2009:382, bod 96). V důsledku toho nemohou být písemnosti a dokumenty, které obsahuje, zejména případné rozhodnutí o uložení sankce ukončující toto řízení, použity nebo uvedeny vůči úředníkovi mimo uvedené řízení, ledaže by byly založeny do osobního spisu uvedeného úředníka.

70      Z úvah uvedených v bodech 62 až 69 výše vyplývá, že Komise nemůže důvodně tvrdit, že některá ustanovení služebního řádu mohou být vykládána v tom smyslu, že se disciplinární sankce přijaté vůči úředníkovi a uchované v disciplinárním spise lze dovolávat vůči tomuto úředníkovi, i když byl z osobního spisu uvedeného úředníka vymazán jakýkoli odkaz na její existenci.

71      Zadruhé pro účely odůvodnění zohlednění první sankce v rámci opakovaného porušení služebních povinností při neexistenci jakéhokoli odkazu na tuto sankci v osobním spisu žalobce se Komise dovolává ustanovení „Společného seznamu pro uchovávání spisů na úrovni Evropské komise“, která umožňují „uchovávání disciplinárních spisů po dobu 20 let“.

72      „Společný seznam uchovávání spisů na úrovni Evropské komise“ byl přijat na základě článku 6 přílohy jednacího řádu Komise, nadepsaného „Ustanovení o správě dokumentů“, které bylo přijato rozhodnutím Komise ze dne 23. ledna 2002, kterým se mění její jednací řád (Úř. věst. 2002, L 21, s. 23).

73      Článek 6 přílohy jednacího řádu Komise, nadepsaný „Uchovávání“, stanoví:

„[…]

Správní pravidla a právní závazky určují minimální dobu, po kterou musí být dokument uchováván.

Každé generální ředitelství nebo jemu na roveň postavená služba si určuje svou vnitřní organizační strukturu ukládání svých spisů. Minimální doba uložení spisu v jejich útvarech přihlíží ke společnému seznamu vytvořenému v souladu s prováděcími pravidly uvedenými v článku 12 pro celou Komisi.“

74      „Společný seznam pro uchovávání spisů na úrovni Evropské komise“ má formu tabulky, která stanoví dobu uchovávání jednotlivých kategorií spisů. V této tabulce je v řádku 12.4.3, nadepsané „Disciplinární řízení“, stanovena lhůta 20 let pro rozhodnutí o uložení disciplinárních opatření.

75      Z úvah uvedených v bodech 72 až 74 výše vyplývá, že existuje právní základ umožňující uchovávat rozhodnutí o disciplinárních sankcích po dobu 20 let.

76      Nicméně s ohledem na zásadu hierarchie norem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2008, Strack v. Komise, T‑85/04, EU:T:2008:18, body 39 až 41), jelikož se „společný seznam uchovávání spisů na úrovni Evropské komise“ omezuje na zavedení vnitřních prováděcích předpisů k rozhodnutí přijatému Komisí (viz bod 72 výše), nemůže zpochybnit dříve vykládaná ustanovení služebního řádu (viz bod 67 výše), což je nařízení, které má podle článku 288 SFEU obecnou závaznost a působnost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. dubna 2005, Belgie v. Komise, C‑110/03, EU:C:2005:223, bod 33).

77      Kromě toho není předmětem dotčené právní úpravy, na rozdíl od ustanovení článku 26 služebního řádu, (viz body 47 až 54 výše) stanovení podmínek, za kterých lze dokumenty použít nebo uvést vůči úředníkovi. Jak vyplývá z bodu 3 odůvodnění přílohy jednacího řádu Komise, cílem této právní úpravy je „zajistit, aby se Komise mohla kdykoli zodpovídat z toho, za co nese odpovědnost“, což znamená, že uchovávané dokumenty „zachováv[ají] paměť této instituce, usnadň[ují] výměnu informací, slouž[í] jako doklady o provedených transakcích a pln[í] právní závazky útvarů“. Tato právní úprava tedy nemůže Komisi umožnit, aby co se týče opakovaného porušení služebních povinností, vycházela z dříve uložené sankci úředníkovi, na niž však již v osobním spise dotyčného úředníka neexistuje žádný odkaz.

78      Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že žalobnímu důvodu žalobce vycházejícímu z nesprávného právního posouzení, kterého se podle něj dopustil tripartitní OOUPS, když vycházel, co se týče opakovaného porušení služebních povinností, z první sankce, i když bylo vyhověno žádosti žalobce o výmaz všech odkazů na tuto sankci z osobního spisu, musí být vyhověno.

79      Je třeba uvést, že takové pochybení při použití článku 10 přílohy IX služebního řádu je takové povahy, která může způsobit zrušení napadeného rozhodnutí.

80      Tripartitní OOUPS totiž při stanovení sankce, která má být přijata s ohledem na devět kritérií uvedených v článku 10 přílohy IX služebního řádu, věnoval čtrnáct bodů napadeného rozhodnutí, a to body 37 až 50, přezkumu těchto kritérií. Kritérium opakovaného porušení služebních povinností je přitom jedním z těchto kritérií, které bylo předmětem nejdůkladnějšího přezkumu, jelikož pět z těchto čtrnácti bodů se týká tohoto jediného kritéria.

81      Dále z jednoho z výňatků citovaných v bodě 34 výše vyplývá, že tripartitní OOUPS měl za to, že skutkové okolnosti dotčené v obou řízeních jsou srovnatelné, zejména s ohledem na podle něj „zjevně podvodnou“ povahu skutků vytýkaných žalobci v okamžiku přijetí první sankce. Kromě toho z výňatku citovaného v bodě 35 výše vyplývá, že tato podobnost, a tudíž i opakované jednání žalobce navzdory sankci, která mu byla dříve uložena, byla tripartitním OOUPS považována za přitěžující okolnost, která hrála rozhodující úlohu při volbě sankce.

82      Zohlednění první sankce ze strany tripartitního OOUPS tedy mělo rozhodující vliv na volbu uložené sankce. V důsledku toho nesprávné právní posouzení konstatované v bodě 78 výše, které vedlo tripartitní OOUPS k tomu, že co se týče opakovaného porušení služebních povinností, neprávem zohlednil první sankci, musí vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.

83      Napadené rozhodnutí je tedy třeba zrušit, aniž je třeba zkoumat další výtky ani další žalobní důvody uplatněné žalobcem a aniž je třeba rozhodnout o přípustnosti dokumentů předložených účastníky řízení na jednání a po něm (viz body 20 až 22 výše).

 K nákladům řízení

84      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (sedmý senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí Evropské komise ze dne 21. srpna 2019, kterým byla IP uložena disciplinární sankce ve formě ukončení pracovního poměru bez výpovědní lhůty, se zrušuje.

2)      Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

da Silva Passos

Reine

Truchot

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. října 2021.

Podpisy


*–      Jednací jazyk: francouzština.