ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého rozšířeného senátu)
21. prosince 2022(*)
„Státní podpory – Trh s bioplynem – Osvobození od daně, která vyrovnávají dodatečné náklady – Rozhodnutí nevznášet námitky – Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Přípustnost – Nezahájení formálního vyšetřovacího řízení – Závažné obtíže – Článek 108 odst. 2 a 3 SFEU – Článek 4 odst. 3 a 4 nařízení (EU) 2015/1589 – Pokyny pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020 – Souběh podpor – Podpory poskytnuté několika členskými státy – Dovážený bioplyn – Zásada zákazu diskriminace – Článek 110 SFEU“
Ve věci T‑626/20,
Landwärme GmbH, se sídlem v Mnichově (Německo), zastoupená J. Bonhagem a M. Frankem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené K. Blanck, A. Bouchagiarem a P. Němečkovou, jako zmocněnci,
žalované,
podporované
Švédským královstvím, zastoupeným O. Simonssonem, C. Meyer-Seitz, A. Runeskjöld, M. Salborn Hodgson, H. Shev, H. Eklinder a R. Shahsavan Eriksson, jako zmocněnci,
vedlejším účastníkem řízení,
TRIBUNÁL (sedmý rozšířený senát),
ve složení při poradě R. da Silva Passos, předseda, V. Valančius, I. Reine, L. Truchot (zpravodaj) a M. Sampol Pucurull, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: S. Jund, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po jednání konaném dne 2. června 2022,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobkyně, společnost Landwärme GmbH, se žalobou podle článku 263 SFEU domáhá zaprvé zrušení rozhodnutí Komise C(2020) 4489 final ze dne 29. června 2020 o státní podpoře SA.56125 (2020/N) – Švédsko – Prodloužení a změna režimu SA.49893 (2018/N) – Osvobození nepotravinářského bioplynu a bio propanu pro výrobu tepla od daně (dále jen „rozhodnutí 4489“) a zadruhé rozhodnutí Komise C(2020) 4487 final ze dne 29. června 2020 o státní podpoře SA.56908 (2020/N) – Švédsko – Prodloužení a změna režimu pro bioplyn používaný jako palivo ve Švédsku (dále jen „rozhodnutí 4487“ a společně s rozhodnutím 4489 „napadená rozhodnutí“).
Skutečnosti předcházející sporu
2 Žalobkyně je společností podle německého práva, která vyrábí biometan v Německu.
3 Dne 1. dubna 2020 oznámilo Švédské království Evropské komisi v souladu s čl. 108 odst. 3 SFEU dvě opatření, kterými hodlalo změnit a prodloužit do 31. prosince 2030 dva režimy podpor, které byly poprvé použity v letech 2003 a 2007, již byly několikrát schváleny Komisí a jejichž platnost měla skončit dne 31. prosince 2020. Tyto režimy spočívají v osvobození nákupu určitých obnovitelných plynných paliv (dále jen „bioplyn“) od placení určitých spotřebních daní, které se naopak platí při nákupu fosilních plynů, jako je zemní plyn, pro stejné užití.
4 Dne 29. června 2020 přijala Komise rozhodnutí 4489, jehož shrnutí je zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2020, C 245, s. 2), a rozhodnutí 4487, jehož shrnutí je zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2020, C 260, s. 4).
5 Napadenými rozhodnutími Komise po předběžném posouzení stanoveném v čl. 4 odst. 3 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 [SFEU] (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9) (dále jen „předběžné posouzení“), a rozhodla, aniž zahájila formální vyšetřovací řízení stanovené v čl. 108 odst. 2 SFEU a uvedené v článku 6 zmíněného nařízení (dále jen „formální vyšetřovací řízení“), že se opatření oznámená Švédským královstvím týkala státních podpor, které bylo možné prohlásit za slučitelné s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.
6 Za tímto účelem Komise zaprvé konstatovala, že režimy podpor uvedené v napadených rozhodnutích (dále jen „sporné režimy“), které stanovily úplná osvobození od daně, bylo třeba kvalifikovat jako státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, konkrétně jako provozní podpory (body 6, 31 a 32 odůvodnění rozhodnutí 4489 a body 35 a 50 odůvodnění rozhodnutí 4487).
7 Zadruhé Komise posoudila slučitelnost sporných režimů s vnitřním trhem s ohledem na pokyny pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020 (Úř. věst. 2014, C 200, s. 1, dále jen „pokyny ŽPE“) (bod 34 odůvodnění rozhodnutí 4489 a bod 38 odůvodnění rozhodnutí 4487).
8 Komise měla zejména zaprvé za to, že sporné režimy sledovaly cíl společného zájmu, neboť přispívaly k tomu, aby Švédské království dosáhlo svých cílů, které si stanovilo v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie; dále že byly nezbytné, protože bez celkových osvobození od daně stanovených v těchto režimech (dále jen „dotčená osvobození od daně“) by byl bioplyn dražší než fosilní plyny a konečně že měly motivační účinek, neboť poskytnutí těchto osvobození podporovalo používání a výrobu bioplynu (body 37 až 40, 42, 43, 47 a 48 odůvodnění rozhodnutí 4489 a body 40, 44, 45 a 47 odůvodnění rozhodnutí 4487).
9 Zadruhé Komise přezkoumala přiměřenost sporných režimů a zejména uvedla, že s ohledem na údaje poskytnuté Energimyndigheten (energetická agentura, Švédsko) (dále jen „švédská energetická agentura“) bylo zaprvé možné vyloučit, že by podpory poskytnuté v rámci těchto režimů přesahovaly částku nezbytnou k náhradě vyšších nákladů na výrobu bioplynu ve srovnání s výrobou fosilních plynů, a tak by docházelo k nadměrné náhradě těchto vyšších nákladů (dále jen „nadměrná náhrada“). Navzdory dotčeným osvobozením od daně totiž zůstaly výrobní náklady bioplynu vyšší než tržní cena fosilních plynů. Komise zadruhé uvedla, že je nepravděpodobné, že by v budoucnu došlo k nadměrné náhradě. Komise mimoto upřesnila, že podle informací předložených švédskými orgány sice bioplyn může využívat jak podpory poskytované v rámci sporných režimů, tak jiných podpor podporujících výrobu bioplynu, avšak souběh těchto podpor nevedl k nadměrné náhradě. Komise kromě toho dodala, že se tyto orgány zavázaly sledovat vývoj na trhu, aby zjistily jakoukoli případnou budoucí nadměrnou náhradu, a průběžně ji informovat (body 17, 18, 20, 22, 28, 47, 49 až 56 a 64 odůvodnění rozhodnutí 4489 a body 19 až 24, 26, 27, 32, 50 až 59 a 67 odůvodnění rozhodnutí 4487).
10 Zatřetí měla Komise za to, že bylo třeba použít bod 116 pokynů ŽPE, podle něhož „Komise předpokládá, že podpora je vhodná a její rušivé účinky jsou omezeny, pokud jsou splněny všechny ostatní podmínky“, což byl podle názoru Komise případ sporných režimů (body 41 a 58 odůvodnění rozhodnutí 4489 a body 48 a 60 odůvodnění rozhodnutí 4487).
11 Začtvrté vzhledem k tomu, že sporné režimy spočívaly v poskytnutí osvobození od daně, Komise přezkoumala, zda byly v souladu s požadavky vyplývajícími ze směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. 2003, L 283, s. 51; Zvl. vyd. 09/01, s. 405). Měla za to, že tomu tak je, zejména s ohledem na skutečnost, že tato osvobození byla použitelná bez ohledu na členský stát, z něhož bioplyn, na který se vztahovala, pocházel (body 62 až 66 odůvodnění rozhodnutí 4489 a body 64 až 68 odůvodnění rozhodnutí 4487).
Návrhová žádání účastnic řízení
12 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadená rozhodnutí;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
13 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
14 Švédské království jako vedlejší účastník řízení na podporu Komise navrhuje, aby Tribunál žalobu zamítl.
Právní otázky
15 Na podporu žaloby uplatňuje žalobkyně čtyři žalobní důvody, z nichž první vychází z „protiprávnosti podpory“, druhý ze „zneužití posuzovací pravomoci“, třetí z porušení povinnosti uvést odůvodnění a čtvrtý z porušení povinnosti zahájit formální vyšetřovací řízení.
16 Komise, aniž vznesla námitku samostatným podáním na základě čl. 130 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, kromě toho, že zpochybňuje opodstatněnost žalobních důvodů uvedených žalobkyní, tvrdí, že žaloba je nepřípustná. Ačkoli se Komise nevyjadřuje k aktivní legitimaci žalobkyně, tvrdí, že žalobkyně nemá právní zájem na podání žaloby na neplatnost napadených rozhodnutí.
K přípustnosti
17 Před přezkumem právního zájmu žalobkyně na podání žaloby je třeba se z úřední povinnosti zabývat tím (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. února 2014, Stichting Woonpunt a další v. Komise, C‑132/12 P, EU:C:2014:100, bod 45; ze dne 24. října 1997, EISA v. Komise, T‑239/94, EU:T:1997:158, bod 27, a ze dne 20. června 2019, a&o hostel and hotel Berlin v. Komise, T‑578/17, nezveřejněný, EU:T:2019:437, body 36 a 37), zda má žalobkyně aktivní legitimaci k podání žaloby proti napadeným rozhodnutím.
K aktivní legitimaci
18 Podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU může každá fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti právním aktům s obecnou působností, které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.
19 Napadená rozhodnutí jsou přitom určena pouze Švédskému království, takže je třeba určit, zda žalobkyně splňuje výše uvedené podmínky přípustnosti.
20 Pokud jde o to, zda je žalobkyně bezprostředně a osobně dotčena napadenými rozhodnutími, je třeba připomenout, že pokud Komise přijme rozhodnutí nevznášet námitky podle čl. 4 odst. 3 nařízení 2015/1589, prohlašuje nejen dotčená opatření za slučitelná s vnitřním trhem, ale také implicitně rozhoduje o tom, že nezahájí formální vyšetřovací řízení (viz rozsudek ze dne 20. června 2019, a&o hostel and hotel Berlin v. Komise, T‑578/17, nezveřejněný, EU:T:2019:437, bod 39 a citovaná judikatura).
21 Pokud Komise v rámci předběžného posouzení konstatuje, že oznámené opatření vyvolává závažné pochybnosti nebo obtíže, pokud jde o jeho slučitelnost s vnitřním trhem, je povinna přijmout na základě čl. 4 odst. 4 nařízení 2015/1589 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. června 2019, a&o hostel and hotel Berlin v. Komise, T‑578/17, nezveřejněný, EU:T:2019:437, bod 40 a citovaná judikatura). Je třeba upřesnit, že podle judikatury platí, že pojem „závažné obtíže“ se překrývá s pojmem „pochybnosti“ (rozsudek ze dne 22. září 2021, DEI v. Komise, T‑639/14 RENV, T‑352/15 a T‑740/17, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:604, bod 115; v tomto smyslu viz rovněž rozsudky ze dne 12. února 2008, BUPA a další v. Komise, T‑289/03, EU:T:2008:29, bod 328, a ze dne 9. září 2020, Kerkosand v. Komise, T‑745/17, EU:T:2020:400, bod 106).
22 Podle čl. 6 odst. 1 nařízení 2015/1589 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení vyzývá dotyčný členský stát a ostatní zúčastněné strany k předložení připomínek v předepsané lhůtě, která obvykle nepřesáhne jeden měsíc.
23 Legalita rozhodnutí nevznášet námitky na základě čl. 4 odst. 3 nařízení 2015/1589 závisí na tom, zda existují závažné obtíže, pokud jde o slučitelnost sporných režimů s vnitřním trhem. Vzhledem k tomu, že existence závažných obtíží musí vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení, kterého se mohou zúčastnit zúčastněné strany uvedené v čl. 1 písm. h) uvedeného nařízení, je třeba mít za to, že každá zúčastněná strana ve smyslu posledně uvedeného ustanovení je těmito rozhodnutími bezprostředně a osobně dotčena. Nositelé procesních záruk stanovených v čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení totiž mohou dosáhnout jejich dodržení pouze tehdy, pokud mají možnost zpochybnit rozhodnutí nevznášet námitky u unijního soudu (viz rozsudek ze dne 20. června 2019, a&o hostel and hotel Berlin v. Komise, T‑578/17, nezveřejněný, EU:T:2019:437, bod 41 a citovaná judikatura).
24 Pojem „zúčastněná strana“ je vymezen v čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589 tak, že se jím rozumí „kterýkoliv členský stát, osoba, podnik nebo sdružení podniků, jejichž zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory, zejména příjemce podpory, konkurenční podniky a profesní sdružení“. Toto ustanovení přebírá definici pojmu „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU, jak vyplývá z judikatury (viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Ja zum Nürburgring v. Komise, C‑647/19 P, EU:C:2021:666, bod 56 a citovaná judikatura).
25 V projednávané věci, jak vyplývá z odpovědí účastnic řízení na písemné a ústní otázky Tribunálu, jsou přímými příjemci dotčených osvobození odběratelé bioplynu ve Švédsku od daně, kteří na základě těchto osvobození neplatí ani spotřební daň z energie, ani spotřební daň z oxidu uhličitého stanovené švédskými právními předpisy. Z těchto osvobození, i když nemají vliv na náklady na výrobu bioplynu, však těží, i když nepřímo, výrobci a dovozci bioplynu. Mohou totiž prodávat bioplyn ve Švédsku za koncovou cenu, která je bez těchto spotřebních daní nižší než cena, za kterou by se bioplyn prodával, kdyby tato osvobození neexistovala. Tato osvobození tedy umožňují prodávat bioplyn za cenu, která může konkurovat ceně zemního plynu, přestože výrobní náklady zemního plynu jsou obvykle nižší než náklady na výrobu bioplynu.
26 Ačkoli žalobkyně tvrdí, že již neprodává bioplyn ve Švédsku z důvodu konkurenceschopnějších cen dánských výrobců, kteří využívají nadměrnou náhradu, je potenciálním nepřímým příjemcem podpory poskytované v rámci sporných režimů, jak potvrdily účastnice řízení na jednání. Je totiž zaprvé nesporné, že žalobkyně splňuje podmínky pro přiznání těchto podpor. Zadruhé je třeba připomenout, že podobné podpory poskytuje Švédské království již řadu let a že žalobkyně v minulosti tyto podpory využívala, neboť v roce 2013 a ve větším množství v roce 2014 prodávala svůj bioplyn ve Švédsku. Kromě toho, jelikož žalobkyně má zájem prodávat svůj bioplyn ve Švédsku, ale brání jí v tom nekonkurenční cena, kterou je nucena účtovat, je konkurentkou podniků, které prodávají svůj bioplyn ve Švédsku a jsou stávajícími příjemci těchto podpor. Je tedy „zúčastněnou stranou“ ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589 (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Ja zum Nürburgring v. Komise, C‑647/19 P, EU:C:2021:666, bod 57). Komise ostatně v odpovědi na otázku Tribunálu na jednání uznala, že tomu tak bylo.
27 Nicméně k tomu, aby žalobkyně měla aktivní legitimaci k podání žaloby na neplatnost napadených rozhodnutí, musí se prostřednictvím této žaloby rovněž domáhat zajištění ochrany procesních práv, která by jí náležela, kdyby Komise zahájila formální vyšetřovací řízení z důvodu existence závažných obtíží.
28 V tomto ohledu je nutno připomenout, že podle judikatury platí, že pokud žalobkyně navrhuje zrušení rozhodnutí na základě čl. 4 odst. 3 nařízení 2015/1589, zpochybňuje tím především skutečnost, že Komise přijala rozhodnutí k dotčeným podporám, aniž zahájila formální vyšetřovací řízení, čímž porušila její procesní práva. Žalobkyně může k tomu, aby její žalobě na neplatnost bylo vyhověno, uplatnit jakýkoliv důvod, který jí umožní prokázat, že posouzení informací a skutečností, které měla Komise k dispozici ve fázi předběžného přezkumu oznámeného opatření, muselo vyvolat pochybnosti ohledně slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem. Důsledkem použití takových argumentů však nemůže být změna předmětu žaloby nebo pozměnění podmínek její přípustnosti. Existence pochybností o takové slučitelnosti je naopak právě tím důkazem, který je třeba předložit s cílem prokázat, že Komise měla povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení (viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 39 a citovaná judikatura).
29 V důsledku toho je v případě žaloby, ve které je zpochybněna legalita rozhodnutí přijatého podle čl. 4 odst. 3 nařízení 2015/1589 bez zahájení formálního vyšetřovací řízení, v zásadě třeba posoudit všechny výtky a argumenty vznesené žalobkyní v rámci uplatněných žalobních důvodů, aby bylo možné posoudit, zda umožňují identifikovat závažné obtíže nebo pochybnosti, při jejichž existenci by Komise byla povinna zahájit toto řízení. V rámci takové žaloby tedy Tribunál musí posoudit žalobní důvody napadající slučitelnost podpory z hlediska závažných obtíží, a je třeba prohlásit tyto důvody za přípustné (viz rozsudek ze dne 20. června 2019, a&o hostel and hotel Berlin v. Komise, T‑578/17, nezveřejněný, EU:T:2019:437, body 45 až 47 a 49 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Kronoply a Kronotex, C‑83/09 P, EU:C:2011:341, body 57 a 58).
30 Z judikatury rovněž vyplývá, že žalobce má právo za účelem prokázání porušení svých procesních práv z důvodu pochybností, které sporné opatření mělo vyvolat, pokud jde o jeho slučitelnost s vnitřním trhem, uplatnit argumenty směřující k prokázání, že zjištění slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem, ke kterému Komise dospěla, bylo nesprávné, což a fortiori může prokázat, že Komise musela mít pochybnosti při svém posuzování slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem. Tribunál je tudíž oprávněn posoudit věcné argumenty předložené žalobkyní za účelem ověření, zda mohou podpořit žalobní důvod vycházející z existence pochybností, které by odůvodnily zahájení formálního vyšetřovacího řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. dubna 2021, Achema a Lifosa v. Komise, T‑300/19, nezveřejněný, EU:T:2021:191, bod 203 a citovaná judikatura).
31 V projednávané věci je třeba konstatovat, že žalobkyně svým čtvrtým žalobním důvodem (viz bod 15 výše) tvrdí, že Komise měla zahájit formální vyšetřovací řízení. V souladu s judikaturou připomenutou v bodě 29 výše je třeba přezkoumat všechny výtky a argumenty vznesené žalobkyní, aby bylo možné určit, zda prokázala existenci závažných obtíží, za kterých je Komise povinna zahájit toto řízení. Na jednání žalobkyně potvrdila, že ve své žalobě mimo jiné vytýkala Komisi, že nezahájila formální vyšetřovací řízení, přestože s ohledem na informace, které jí byly předloženy, tomuto orgánu musela být známa existence závažných obtíží při zjištění, zda možný souběh podpor poskytnutých ve Švédsku v rámci sporných režimů s jinými podporami, poskytnutými jinými členskými státy než Švédským královstvím výrobcům bioplynu (dále jen „sporný souběh“), vedl k nadměrné náhradě ve prospěch těchto výrobců, pokud prodávali bioplyn ve Švédsku (dále jen „výtka týkající se sporného souběhu“).
32 Je tedy třeba dospět k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, jelikož se domáhá dodržení svých procesních práv, a to zejména uplatněním výtky týkající se sporného souběhu.
K právnímu zájmu na podání žaloby
33 Komise tvrdí, že žalobkyně jako potenciální příjemce v rámci sporných režimů neprokázala svůj právní zájem na podání žaloby proti napadeným rozhodnutím. Zrušení těchto rozhodnutí by totiž nemohlo mít za následek schválení podpor širšího rozsahu, než byl rozsah podpor stanovených v těchto režimech. Takové zrušení by nemělo vliv na skutečnost, že výrobci bioplynu, kteří pobírají podpory na výrobu energie z bioplynu v jiných členských státech než ve Švédském království, mohou prodávat svůj bioplyn ve Švédsku za výhodnější ceny, než jsou ceny nabízené žalobkyně, které Spolková republika Německo podobné podpory neposkytuje. Podle Komise nemůže právní zájem žalobkyně na podání žaloby vyplývat ze skutečnosti, že by byla oprávněna předložit Komisi připomínky, pokud by po zrušení těchto rozhodnutí bylo zahájeno formální vyšetřovací řízení.
34 Žalobkyně zpochybňuje argumenty Komise.
35 Podle ustálené judikatury platí, že žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou je přípustná pouze tehdy, pokud tato osoba odůvodní zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení tohoto aktu může vyvolat právní následky a že žaloba může ve výsledku přinést straně, která ji podala, prospěch (rozsudky ze dne 27. února 2014, Stichting Woonlinie a další v. Komise, C‑133/12 P, EU:C:2014:105, bod 54, a ze dne 4. června 2015, Andechser Molkerei Scheitz v. Komise, C‑682/13 P, nezveřejněný, EU:C:2015:356, bod 25).
36 Zájem žalobce na podání žaloby musí vzniknout a trvat a nemůže jít o budoucí a hypotetickou situaci. Tento zájem na podání žaloby musí existovat ve vztahu k předmětu žaloby ve fázi jejího podání a musí přetrvat až do vydání soudního rozhodnutí, jinak by žaloba byla nepřípustná (viz rozsudek ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, body 56 a 57 a citovaná judikatura).
37 Je věcí žalobce, aby prokázal svůj právní zájem na podání žaloby, který je základní a prvořadou podmínkou každé žaloby (viz rozsudky ze dne 4. června 2015, Andechser Molkerei Scheitz v. Komise, C‑682/13 P, nezveřejněný, EU:C:2015:356, bod 27 a citovaná judikatura, a ze dne 14. dubna 2005, Sniace v. Komise, T‑141/03, EU:T:2005:129, bod 31 a citovaná judikatura).
38 V projednávané věci je žalobkyně potenciálním nepřímým příjemcem podpor poskytovaných spornými režimy (viz body 25 a 26 výše).
39 Nicméně pouhá skutečnost, že napadená rozhodnutí prohlašují sporné režimy za slučitelné s vnitřním trhem a v zásadě nezasahují nepříznivě do právního postavení podniku, který z nich může mít prospěch, nezbavuje soud Unie povinnosti přezkoumat, zda má posouzení Komise právně závazné účinky takové povahy, že může ovlivnit zájmy tohoto podniku (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 25. března 2019, Abaco Energy a další v. Komise, T‑186/18, nezveřejněné, EU:T:2019:206, bod 42 a citovaná judikatura). Proto na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, skutečnost, že žalobkyně je potenciálním příjemcem podpor poskytovaných spornými režimy, nepostačuje k tomu, aby bylo možné mít za to, že nemá právní zájem na podání žaloby na neplatnost napadených rozhodnutí.
40 Žalobkyně odpovídá, že sporné režimy působí jako „katalyzátor“, který posiluje účinky vyloučení z trhu vyplývající z podpor na výrobu energie z bioplynu poskytovaných jinými členskými státy než Švédským královstvím. Tyto režimy mají svůj vlastní protisoutěžní důsledek, neboť výrobci bioplynu, kteří využívají dotčených osvobození od daně, zvyšují ve svých členských státech vývoz do Švédska, aby mohli využívat těchto podpor, a tím vyvíjejí tlak na ceny účtované ostatními výrobci bioplynu, kteří podobné podpory nedostávají. Zrušení rozhodnutí o schválení těchto režimů by odstranilo tento „katalyzátor“, a přineslo by tak žalobkyni prospěch.
41 Pokud by tedy Tribunál vyhověl žalobě a zrušil napadená rozhodnutí rozsudkem, v němž by určil, že žalobní důvody a argumenty uplatněné žalobkyní, zejména výtka týkající se sporného souběhu, umožňují prokázat existenci závažných obtíží, které Komise nevzala v úvahu, byla by Komise povinna v rámci splnění povinností vyplývajících z takto vydaného rozsudku přijmout rozhodnutí podle čl. 4 odst. 4 nařízení 2015/1589, která by měla obsah stanovený v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení. Žalobkyně, jakožto „zúčastněná strana“ ve smyslu čl. 1 písm. h) uvedeného nařízení (viz body 24 a 26 výše), by měla možnost předložit své připomínky po analýze těchto rozhodnutí. Mohla by tedy uplatňovat svá procesní práva mnohem relevantnějším způsobem a informovaněji než v průběhu předběžného posouzení (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 20. června 2019, a&o hostel and hotel Berlin v. Komise, T‑578/17, nezveřejněný, EU:T:2019:437, bod 52). Pokud by konkrétně Tribunál zrušil napadená rozhodnutí z důvodu existence závažných obtíží, pokud jde o nadměrnou náhradu, která by mohla vyplývat ze sporného souběhu, mohla by žalobkyně v rámci formálního vyšetřovacího řízení v důsledku tohoto zrušení předložit Komisi připomínky týkající se změn, které by měly být provedeny ve sporných režimech proto, aby tyto režimy mohly být prohlášeny za slučitelné s vnitřním trhem.
42 Za těchto okolností je třeba konstatovat, že žalobkyně má právní zájem na podání žaloby na zrušení napadených rozhodnutí.
43 Právní zájem žalobkyně na podání žaloby není zpochybněn judikaturou, na kterou se Komise odvolává (usnesení ze dne 9. července 2007, wheyco v. Komise, T‑6/06, nezveřejněné, EU:T:2007:202, bod 104, a ze dne 25. března 2019, Abaco Energy a další v. Komise, T‑186/18, nezveřejněné, EU:T:2019:206, bod 83). Podle této judikatury nemůže právní zájem na podání žaloby podniku, který požívá státní podpory schválené Komisí, aniž bylo zahájeno formální vyšetřovací řízení, vyplývat ze skutečnosti, že by byl oprávněn předložit své připomínky, pokud by toto řízení bylo zahájeno.
44 Žalobkyně je totiž pouze potenciálním příjemcem podpor poskytovaných v rámci sporných režimů, neboť již není schopna prodávat bioplyn ve Švédsku. V tomto ohledu tvrdí, že se nejedná o její obchodní rozhodnutí, ale o důsledek podmínek, které nyní na tomto trhu panují. Její situace je tedy odlišná od situace žalobkyň ve věcech, ve kterých byla vydána usnesení, jichž se Komise dovolává, které byly skutečnými příjemci podpor schválených rozhodnutími, proti nimž byly podány jejich žaloby.
45 Právní zájem žalobkyně na podání žaloby není zpochybněn ani rozhodnutími citovanými v bodě 43 výše, neboť Tribunál rozhodl, že právní zájem žalobkyň na podání žaloby nemůže být založen na porušení jejich procesních práv. V těchto věcech se totiž žalobkyně, ačkoli požívaly podpory prohlášené spornými rozhodnutími za slučitelné, snažily svými žalobami dosáhnout zrušení těchto rozhodnutí, aby Komise následně schválila podpory s širší působností (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 9. července 2007, wheyco v. Komise, T‑6/06, nezveřejněné, EU:T:2007:202, bod 102, a ze dne 25. března 2019, Abaco Energy a další v. Komise, T‑186/18, nezveřejněné, EU:T:2019:206, bod 82).
46 V projednávané věci se žalobkyně svou žalobou nedomáhá, aby byly podpory schváleny s širší působností, než jaká byla působnost podpor stanovených spornými režimy. Naopak v případě, že by Komise na konci formálního vyšetřovacího řízení, které by zahájila po případném zrušení napadených rozhodnutí, dospěla k závěru, že nadměrná náhrada, které mohou požívat někteří výrobci bioplynu neusazení ve Švédsku, způsobuje neslučitelnost sporných režimů s vnitřním trhem, směřovala by změna těchto režimů k omezení jejich působnosti, a nikoli k rozšíření působnosti.
47 Kromě toho, jak vyplývá z bodu 39 výše, v bodě 42 usnesení ze dne 25. března 2019, Abaco Energy a další v. Komise (T‑186/18, nezveřejněné, EU:T:2019:206), Tribunál poznamenal, že příjemce podpory není nutně zbaven právního zájmu podat žalobu proti rozhodnutí, které prohlašuje tuto podporu za slučitelnou s vnitřním trhem.
48 S přihlédnutím k výše uvedenému je třeba dospět k závěru, že žalobkyně má skutečný zájem na podání žaloby a její žaloba je přípustná přinejmenším v rozsahu, v němž prostřednictvím této žaloby uplatňuje výtku týkající se sporného souběhu.
49 Před přezkumem opodstatněnosti této výtky je nicméně třeba se vyjádřit k argumentu Komise, který vychází v podstatě z toho, že žalobkyně nevznesla námitku protiprávnosti proti pokynům ŽPE, s ohledem na něž, zejména na článek 116 těchto pokynů, Komise přezkoumala slučitelnost sporných režimů (viz bod 10 výše).
K argumentu Komise vycházejícímu z nutnosti dodržet bod 116 pokynů ŽPE
50 Podle Komise neumožňují pokyny ŽPE přisoudit spornému souběhu žádnou roli pro účely posouzení slučitelnosti sporných režimů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedovolávala protiprávnosti pokynů ŽPE, nemůže tak u Tribunálu napadnout nezohlednění tohoto souběhu v napadených rozhodnutích.
51 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury platí, že Komise se přijetím pokynů, které obsahují pravidla chování, a informováním prostřednictvím jejich zveřejnění, že je použije na případy, na něž se vztahují, sama omezuje při výkonu své posuzovací pravomoci a nemůže se v zásadě od těchto pravidel odchýlit, jinak jí hrozí sankce z důvodu porušení obecných právních zásad, jako je zásada rovného zacházení nebo ochrana legitimního očekávání (rozsudky ze dne 8. března 2016, Řecko v. Komise, C‑431/14 P, EU:C:2016:145, bod 69, a ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 143).
52 Bod 116 pokynů ŽPE stanoví, že „Komise předpokládá, že podpora je vhodná a její rušivé účinky jsou omezeny, pokud jsou splněny všechny ostatní podmínky“. Tento bod však neupřesňuje, jaké jsou „ostatní podmínky“, na které odkazuje.
53 V tomto ohledu, jak uvedla Komise na jednání, je třeba mít za to, že ostatními podmínkami, na které odkazuje bod 116 pokynů ŽPE, jsou v projednávané věci podmínky uvedené v bodě 131 těchto pokynů a že přezkum dodržování těchto podmínek zahrnuje přezkum přiměřenosti podpor uvedené v bodech 69 a 70 těchto pokynů.
54 Je totiž třeba připomenout, že bod 116 pokynů ŽPE spadá do kapitoly 3 těchto pokynů, která se věnuje „posouzení slučitelnosti podle čl. 107 odst. 3 písm. c) [SFEU]“.
55 V rámci kapitoly 3 oddíl 3.1 stanoví „společné zásady pro posuzování slučitelnosti“ a v bodě 27 vyjmenovává kumulativní kritéria, která musí opatření podpory splňovat, aby mohlo být prohlášeno za slučitelné s vnitřním trhem. Mezi tato kritéria patří, jak je uvedeno v bodě 27 písm. e) těchto pokynů, přiměřenost podpory, tj. omezení podpory na nezbytné minimum.
56 Oddíl 3.2 pokynů ŽPE věnovaný „obecným ustanovením o slučitelnosti“ obsahuje podrobnosti o jednotlivých kritériích stanovených v bodě 27 těchto pokynů.
57 Konkrétně oddíl 3.2.5 pokynů ŽPE se týká „přiměřenosti podpory“. Tento oddíl obsahuje body 69 a 70, podle nichž „podpora […] se považuje za přiměřenou, pokud je částka podpory na jednoho příjemce omezena na minimum, které je k dosažení sledovaného cíle […] nezbytné“, a že „[o]becně se podpora považuje za omezenou na nezbytné minimum, jestliže odpovídá čistým dodatečným nákladům nutným k dosažení cíle ve srovnání s hypotetickým srovnávacím scénářem bez podpory“.
58 Z toho vyplývá, že mezi „ostatními podmínkami“ uvedenými v bodě 116 pokynů ŽPE je podmínka týkající se přiměřenosti podpory. Tato podmínka úzce souvisí s podmínkou týkající se neexistence nadměrné náhrady. Kromě toho je tento posledně uvedený pojem, aniž je výslovně zmíněn, uveden v bodě 131 uvedených pokynů, který zní následovně:
„V případě jiné energie z obnovitelných zdrojů, než je elektrická energie, bude provozní podpora považována za slučitelnou s vnitřním trhem tehdy, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:
a) podpora na jednotku energie nepřevyšuje rozdíl mezi celkovými vyrovnanými náklady na výrobu energie z konkrétní dotčené technologie a tržní cenou daného druhu energie;
b) celkové vyrovnané náklady na výrobu energie mohou zahrnovat běžnou návratnost kapitálu; při výpočtu celkových vyrovnaných nákladů na výrobu energie se od celkové výše investic odečte investiční podpora;
c) výrobní náklady jsou pravidelně aktualizovány, a to nejméně jednou ročně a
d) podpora se poskytuje pouze do doby, než je elektrárna zcela amortizována podle běžných účetních pravidel, aby se zabránilo tomu, že provozní podpora vycházející z celkových vyrovnaných nákladů na výrobu energie převýší odpis investic.“
59 Je třeba zdůraznit, že tento bod 131 byl převzat v bodě 50 odůvodnění každého z napadených rozhodnutí, přičemž za definici podmínky uvedené v tomto bodě odůvodnění písm. a) bylo v závorce doplněno slovní spojení „no overcompensation“ (bez nadměrné náhrady).
60 Je třeba konstatovat, že pokyny ŽPE neupřesňují, že jedinou nadměrnou náhradou, které je třeba se vyvarovat, aby byla podpora přiměřená, je náhrada, která může vzniknout v důsledku souběhu podpor z jednoho a téhož členského státu. Komise tedy nesprávně tvrdí, že pokyny ŽPE jí brání, aby při posuzování slučitelnosti dotčených osvobození od daně s vnitřním trhem přezkoumala nadměrnou náhradu, která může být důsledkem sporného souběhu.
61 V důsledku toho bod 116 pokynů ŽPE nezbavuje Komisi povinnosti prošetřit, zda nadměrná náhrada, která by mohla vzniknout v důsledku sporného souběhu, jak se jí dovolává žalobkyně, vyvolávala závažné obtíže, proto, aby se ujistila o přiměřenosti sporných režimů. Skutečnost, že žalobkyně nevznesla žádnou námitku protiprávnosti vůči tomuto ustanovení, je tedy v projednávané věci irelevantní.
62 Tento argument Komise je tudíž třeba odmítnout a přezkoumat opodstatněnost výtky týkající se sporného souběhu.
K opodstatněnosti výtky týkající se sporného souběhu
63 Po připomenutí zásad týkajících se soudního přezkumu existence závažných obtíží bude třeba přezkoumat skutečnosti a důkazy, které Komise měla nebo mohla mít k dispozici v projednávané věci, existenci závažných obtíží týkajících se nadměrné náhrady a konečně argumentaci Komise a Švédského království, podle které je vyloučeno, aby sporné režimy mohly zohlednit podpory poskytnuté jinými členskými státy, neboť by tím byla porušena zásada zákazu diskriminace nebo článek 110 SFEU.
K soudnímu přezkumu týkajícímu se existence závažných obtíží
64 Podle judikatury platí, že legalita rozhodnutí nevznášet námitky přijatého podle čl. 4 odst. 3 nařízení 2015/1589 závisí na otázce, zda posouzení informací, skutečností a důkazů, které měla Komise k dispozici ve fázi předběžného posouzení, muselo objektivně vyvolat pochybnosti ohledně slučitelnosti opatření podpory s vnitřním trhem, přičemž tyto pochybnosti, pokud existují, musí vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení, jehož se mohou účastnit zúčastněné strany uvedené v čl. 1 písm. h) tohoto nařízení (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 38 a citovaná judikatura). Tato povinnost je potvrzena článkem 4 odst. 4 nařízení 2015/1589, podle kterého je Komise povinna zahájit formální vyšetřovací řízení, pokud dotčené opatření vyvolává pochybnosti o jeho slučitelnosti s vnitřním trhem, aniž by v tomto ohledu disponovala posuzovací pravomocí (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C‑487/06 P, EU:C:2008:757, body 113 a 185 a citovaná judikatura; usnesení ze dne 25. června 2019, Fred Olsen v. Naviera Armas, C‑319/18 P, nezveřejněné, EU:C:2019:542, bod 30, a rozsudek ze dne 20. června 2019, a&o hostel and hotel Berlin v. Komise, T‑578/17, nezveřejněný, EU:T:2019:437, bod 57).
65 Důkaz o existenci pochybností o slučitelnosti dotčené podpory s vnitřním trhem, který je třeba hledat jak v okolnostech přijetí rozhodnutí nevznášet námitky, tak v jeho obsahu, musí předložit osoba, která navrhuje zrušení tohoto rozhodnutí, na základě souboru shodujících se indicií (viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 40 a citovaná judikatura).
66 Zejména nedostatečná nebo neúplná povaha přezkumu provedeného Komisí během předběžného posouzení představuje známku existence závažných obtíží při posuzování dotčeného opatření, jejichž existence zavazuje Komisi k zahájení formálního vyšetřovacího řízení (viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 41 a citovaná judikatura).
67 Kromě toho legalita rozhodnutí nevznášet námitky přijatého na konci předběžného posouzení musí být unijním soudem posuzována nejen v závislosti na informacích, které měla Komise k dispozici v okamžiku, kdy jej přijala, ale také na základě informací, které mohla mít k dispozici (viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 42 a citovaná judikatura).
68 Informace, které Komise „mohla mít k dispozici“, přitom zahrnují informace, které se zdály být relevantní pro posouzení, jež je třeba provést v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 64 výše, a které mohla na svou žádost získat v průběhu správního řízení (viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 43 a citovaná judikatura).
69 Komise je totiž povinna provést pečlivý a nestranný přezkum dotčených opatření, aby měla při přijímání konečného rozhodnutí konstatujícího existenci podpory, a případně i její neslučitelnost nebo protiprávnost, k tomuto účelu co možná nejúplnější a nejspolehlivější poznatky (viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 44 a citovaná judikatura).
70 Z toho plyne, že přezkum legality prováděný Tribunálem, pokud jde o rozhodnutí nezahájit formální vyšetřovací řízení z důvodu neexistence závažných obtíží, se nemůže omezit na přezkum otázky zjevně nesprávného posouzení. Rozhodnutí přijaté Komisí bez zahájení formálního vyšetřovacího řízení totiž může být zrušeno z důvodu neprovedení kontradiktorního a důkladného přezkumu stanoveného v čl. 108 odst. 2 SFEU, přestože není prokázáno, že posouzení Komise ve věci samé byla z právního a skutkového hlediska nesprávná (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. října 2020, První novinová společnost v. Komise, T‑316/18, nezveřejněný, EU:T:2020:489, body 88, 90 a 91 a citovaná judikatura). Přezkum prováděný Tribunálem tedy není omezený (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. června 2019, a&o hostel and hotel Berlin v. Komise, T‑578/17, nezveřejněný, EU:T:2019:437, bod 66).
Ke skutečnostem, které Komise měla nebo mohla mít k dispozici v projednávané věci
71 Je třeba uvést, že žalobkyně v příloze svého dopisu Komisi ze dne 18. října 2019, který se týkal především podpor na výrobu energie z bioplynu poskytovaných Dánským královstvím, předložila studii, která zdůrazňovala, že zeměpisný trh s bioplynem byl nyní nadnárodní a zahrnoval přinejmenším Dánsko, Švédsko, Německo a Spojené království. Tato studie dále uváděla, že bioplyn mohl být podporován jak prostřednictvím podpory jeho výroby, tak prostřednictvím pobídek ve vztahu k poptávce, jako jsou osvobození od daně. Bylo upřesněno, že ačkoli tyto různé formy podpory mohly existovat společně v jednom členském státě, nebylo dovoleno je kombinovat na vnitrostátní úrovni. Podle této studie tak v Německu nemohla energie vyrobená z bioplynu, na kterou byly poskytnuty podpory na výrobu, využívat jiné podpory na prodej energie z obnovitelných zdrojů. Uvedená studie nicméně upřesnila, že by mohlo dojít k souběhu, který by mohl zakládat „dvojí subvencování“ nebo „nadměrnou podporu“, pokud by různé členské státy poskytovaly podpory na výrobu a osvobození od daně. Tato studie rovněž uváděla, že by překrývání režimů podpor přijatých různými členskými státy mohlo vést k nadměrné náhradě a zakládat narušení hospodářské soutěže. V tomto ohledu byly jako příklad uvedeny právě dánské a švédské podpory.
72 Podobně žalobkyně ve svém dopise Komisi ze dne 19. června 2020, který se týkal dánských podpor, nicméně zdůraznila souvislost mezi těmito podporami a osvobozeními od daně poskytovanými Švédskem. Konkrétně odkázala na rozhodnutí, kterými Komise schválila švédské režimy podpor, jež byly s drobnými úpravami prodlouženy napadenými rozhodnutími. Studie přiložená k tomuto dopisu mimoto obsahovala podobné skutečnosti, jako jsou skutečnosti obsažené ve studii zmíněné v bodě 71 výše.
73 Za těchto okolností je třeba konstatovat, že žalobkyně před přijetím napadených rozhodnutí sdělila Komisi informace týkající se možných účinků souběhu osvobození od daně poskytovaných Švédským královstvím s podporami výroby energie z bioplynu poskytovanými jinými členskými státy, zejména Dánským královstvím.
74 Kromě toho, jak potvrdilo Švédské království na jednání v odpovědi na otázku Tribunálu, skutečnost, že výroba energie z bioplynu využívá podpory poskytované Dánským královstvím, byla všeobecně známa. Švédské království mimoto připouští, že ve vládním nařízení ze dne 31. května 2018, které předložila žalobkyně před Tribunálem, bylo uvedeno, že podpory na výrobu energie z bioplynu poskytované Dánským královstvím, pokud byly spojeny s dotčenými osvobozeními od daně, mohly vést ke zhoršení podmínek hospodářské soutěže v oblasti výroby bioplynu ve Švédsku. V tomto ohledu, jak vyplývá ze dvou zpráv přiložených k žalobě a jak potvrdila Komise ve své odpovědi na písemnou otázku Tribunálu, Švédské království od října 2018 poskytovalo podpory na výrobu bioplynu výrobcům usazeným na jeho území z toho důvodu, že výrobci usazení v jiných členských státech mohli využít sporného souběhu.
75 V době přijetí napadených rozhodnutí tedy Komise měla k dispozici informace o sporném souběhu.
76 V tomto ohledu se Komise nemůže dovolávat skutečnosti, že žalobkyně nepodala před přijetím napadených rozhodnutí stížnost podle čl. 24 odst. 2 nařízení 2015/1589, aby prokázala, že nebyla povinna zohlednit informace týkající se sporného souběhu.
77 Je třeba připomenout, že čl. 24 odst. 2 nařízení 2015/1589 zní následovně:
„2. Každá zúčastněná strana může podat stížnost s cílem informovat Komisi o jakékoli údajné protiprávní podpoře a o jakémkoli údajném zneužití podpory. Za tímto účelem zúčastněná strana řádně vyplní formulář, který byl stanoven v prováděcím předpise uvedeném v článku 33, a uvede v něm všechny povinné požadované informace.
Pokud se Komise domnívá, že zúčastněná strana nedodržela povinnost řádně vyplnit formulář pro stížnosti nebo, na základě posouzení prima facie, neposkytuje po skutkové a právní stránce dostatečné důvody, jež by doložily existenci protiprávní podpory nebo zneužití podpory, zúčastněnou stranu o tom uvědomí a vyzve ji, aby předložila připomínky ve stanovené lhůtě, která obvykle nepřesáhne jeden měsíc. Pokud se zúčastněná strana ve stanovené lhůtě nevyjádří, stížnost se považuje za vzatou zpět. V případě, že je stížnost považována za vzatou zpět, informuje o tom Komise dotyčný členský stát.
Komise zašle stěžovateli kopii rozhodnutí v případu, kterého se daná stížnost týkala.“
78 Článek 24 odst. 2 nařízení 2015/1589 se tedy týká podpor, u nichž se má za to, že jsou „protiprávní“ ve smyslu čl. 1 písm. f) tohoto nařízení, neboť byly provedeny v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU, podle něhož musí být každé navrhované opatření podpory oznámeno Komisi a nesmí být provedeno před přijetím konečného rozhodnutí Komise, nebo se má za to, že byla „zneužita“ ve smyslu čl. 1 písm. g) uvedeného nařízení, jelikož je příjemci používají v rozporu s rozhodnutím Komise, kterým byla prohlášena za slučitelná s vnitřním trhem.
79 Pouze v případě takových podpor, jaké jsou definovány v článku 1 nařízení 2015/1589, přiznává čl. 24 odst. 2 téhož nařízení ve spojení s čl. 12 odst. 1 uvedeného nařízení zúčastněné straně právo dát podnět k zahájení předběžného posouzení tím, že zašle Komisi na zvláštním formuláři stížnost obsahující informace o takových podporách, kterou je Komise povinna přezkoumat postupem, jenž stěžovateli poskytuje určitá práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. května 2019, Marinvest a Porting v. Komise, T‑728/17, nezveřejněný, EU:T:2019:325, body 38 až 40; v tomto smyslu a obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 17. července 2008, Athinaïki Techniki v. Komise, C‑521/06 P, EU:C:2008:422, bod 37).
80 Podle judikatury platí, že pokud byla taková stížnost podána, může být Komise za určitých okolností povinna ji přezkoumat nad rámec pouhého přezkoumání skutkových a právních okolnosti, se kterými ji seznámil stěžovatel. Komise je totiž povinna v zájmu řádného uplatňování základních pravidel Smlouvy týkajících se státních podpor provést pečlivé a nestranné posouzení stížnosti, což může vyžadovat, aby Komise přezkoumala skutečnosti, které nebyly stěžovatelem výslovně uvedeny (viz rozsudek ze dne 15. března 2018, Naviera Armas v. Komise, T‑108/16, EU:T:2018:145, bod 101 a citovaná judikatura).
81 V projednávané věci se však nejedná o podpory nebo podmínky provedení podpor uvedené v čl. 24 odst. 2 nařízení 2015/1589, nýbrž o podpory, které Švédské království řádně oznámilo Komisi a jejichž provádění v souladu s napadenými rozhodnutími není v projednávané věci zpochybněno.
82 Vzhledem k tomu, že se čl. 24 odst. 2 nařízení 2015/1589 nepoužije, je proto judikatura připomenutá v bodě 80 výše v projednávané věci irelevantní.
83 Komise však byla v souladu s judikaturou připomenutou v bodech 67 až 69 výše povinna vycházet při své analýze ze skutečností, které měla nebo mohla mít k dispozici a které nejsou omezeny na skutečnosti, které by byly uvedeny ve stížnosti ve smyslu čl. 24 odst. 2 nařízení 2015/1589.
84 Kromě toho, i když Komise není povinna z vlastního podnětu a při neexistenci jakékoliv indicie v tomto smyslu vyhledat všechny informace, které by mohly vykazovat spojitost s věcí, která jí byla předložena, i kdyby takové informace byly veřejně dostupné (viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 45 a citovaná judikatura), v projednávané věci žalobkyně poskytla Komisi informace týkající se účinků souběhu osvobození od daně poskytovaných Švédským královstvím s podporami na výrobu energie z bioplynu poskytovanými jinými členskými státy, zejména Dánským královstvím.
85 S přihlédnutím k výše uvedenému je třeba dovodit, že Komise měla při přezkumu sporných režimů k dispozici informace o účincích, které by mohly být důsledkem sporného souběhu. Kromě toho mohla Komise získat, pokud by to považovala za nezbytné, další informace, o jejichž poskytnutí mohla požádat žalobkyni.
86 Jak Komise tvrdila na jednání, je třeba ověřit, zda informace obsažené v dopisech žalobkyně a ve studiích, které k nim byly přiloženy, byly relevantní pro posouzení slučitelnosti sporných režimů s vnitřním trhem. Je proto třeba určit, zda tyto skutečnosti týkající se možné nadměrné náhrady mohly odhalit existenci závažných obtíží při určování této slučitelnosti. Pouze v případě, že by tomu tak bylo, bylo by možné dospět k závěru, že Komise byla povinna zahájit formální vyšetřovací řízení (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 85).
K existenci závažných obtíží týkajících se nadměrné náhrady
87 Z hlavních úvah napadených rozhodnutí týkajících se nadměrné náhrady, shrnutých v bodě 9 výše, vyplývá, že proto, aby mohly být sporné režimy prohlášeny za slučitelné s vnitřním trhem, bylo podle Komise nezbytné, aby dotčená osvobození od daně nevedla k nadměrné náhradě.
88 Napadená rozhodnutí však neupřesňují, zda dotčená nadměrná náhrada vyplývá pouze z případného souběhu dotčených osvobození od daně s jinými podporami poskytovanými Švédským královstvím, nebo může vyplývat i ze sporného souběhu.
89 Komise vysvětlila, že se při zkoumání nadměrné náhrady omezila na zkoumání možného souběhu dotčených osvobození od daně s jinými opatřeními podpor přijatými Švédským královstvím. Ani pokyny ŽPE, ani jiná ustanovení unijního práva podle Komise nestanoví, že by se při zkoumání, zda nedochází k nadměrné náhradě příjemcům těchto osvobození, měly navíc zohlednit případné podpory poskytované v jiném členském státě.
90 Švédské království poukázalo na to, že zprávy švédské energetické agentury, o které se Komise opírala za účelem vyloučení existence nadměrné náhrady v napadených rozhodnutích, nepřímo zohledňují podpory poskytované Dánským královstvím. V odpovědi na písemné a ústní otázky Tribunálu však uvedlo, že kontrola neexistence nadměrné náhrady prováděná švédskou energetickou agenturou byla prováděna na vnitrostátní úrovni a že neexistovala povinnost zohlednit podpory na výrobu případně poskytované jinými členskými státy, které by mohl využít bioplyn dovážený do Švédska.
91 V důsledku toho je třeba konstatovat, že Komise pro účely přijetí napadených rozhodnutí přezkoumala pouze nadměrnou náhradu, která by mohla vyplývat ze souběhu několika podpor poskytovaných Švédským královstvím. Tím Komise vyloučila možnost, že by sporný souběh mohl vyvolat závažné obtíže při určování slučitelnosti sporných režimů s vnitřním trhem, které by umožnilo rozptýlit pouze formální vyšetřovací řízení. Je proto třeba ověřit, zda je toto vyloučení odůvodněné.
92 Je třeba připomenout, že čl. 107 odst. 1 SFEU zní takto:
„Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouvy jinak.“
93 Článek 107 odst. 3 SFEU zní takto:
„Za slučitelné s vnitřním trhem mohou být považovány:
[…]
c) podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.“
94 Z toho vyplývá, že Komise musí před rozhodnutím o slučitelnosti státních podpor s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) přezkoumat účinky těchto podpor na obchod mezi členskými státy. Zejména v případech, kdy Komise, jako v projednávané věci, přijímá rozhodnutí na základě tohoto ustanovení po předběžném posouzení, musí být schopna bez závažných obtíží dospět k závěru, že dotčené podpory neovlivní obchod mezi členskými státy.
95 V napadených rozhodnutích přijatých podle čl. 4 odst. 3 nařízení 2015/1589 Komise dospěla k závěru, že nemusí vznášet námitky proti sporným režimům, které představují pokračování režimů, které již byly shledány slučitelnými s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.
96 Komise si nicméně musela být vědoma toho, ať již díky informacím, které jí předložila žalobkyně (viz body 71 až 73 výše), že v letech předcházejících oznámení sporných režimů se z důvodu existence sporného souběhu výrazně zvýšil dovoz bioplynu vyrobeného v jiných členských státech, zejména v Dánsku, do Švédska, a to na úkor bioplynu pocházejícího z jiných členských států.
97 V důsledku toho, i když sporné režimy neobsahovaly zásadní změny ovlivňující režimy, které byly ve Švédsku v platnosti již několik let, musela Komise při svém posuzování slučitelnosti sporných režimů s vnitřním trhem zohlednit dopad sporného souběhu na rostoucí význam dovozu z některých členských států.
98 Komise sice tyto skutečnosti neponechala bez povšimnutí, neboť trvala na tom, že je třeba, aby se sporné režimy vztahovaly stejným způsobem na bioplyn vyrobený ve Švédsku i na bioplyn dovážený. Její přezkum existence možné nadměrné náhrady se však omezil na její vnitrostátní rozměr, jak bylo uvedeno v bodě 89 výše.
99 V souladu s judikaturou připomenutou v bodě 66 výše je nedostatečnost nebo neúplnost analýzy provedené Komisí během předběžného posouzení, pokud jde o nadměrnou náhradu, která by mohla být výsledkem sporného souběhu, známkou existence závažných obtíží. Jak vyplývá z bodů 55 až 59 výše, zaprvé nelze státní podpory prohlásit za slučitelné s vnitřním trhem, pokud nedodržují podmínku přiměřenosti. Zadruhé v napadených rozhodnutích je otázka neexistence nadměrné náhrady úzce spojena s otázkou přiměřenosti sporných režimů. Skutečnost, že Komise zanalyzovala neexistenci nadměrné náhrady nedostatečně a neúplně, neboť nezohlednila sporný souběh, může proto v projednávané věci postačovat ke zjištění existence závažných obtíží.
100 Nicméně je třeba mít za to, že pokud by bylo vyloučeno, jak tvrdí Komise a Švédské království, aby sporné režimy mohly zohledňovat podpory poskytované jinými členskými státy z důvodu, že by tím byla porušena zásada zákazu diskriminace nebo článek 110 SFEU, otázka nadměrné náhrady, která by mohla vyplývat sporného souběhu, by nezakládala závažné obtíže.
101 Je totiž třeba připomenout, že podle judikatury platí, že ačkoliv řízení upravené v článcích 107 a 108 SFEU ponechává Komisi prostor pro posouzení při rozhodnutí o slučitelnosti režimu státní podpory s požadavky vnitřního trhu, z obecné systematiky Smluv vyplývá, že toto řízení nesmí nikdy vést k výsledku, který by byl v rozporu s takovými obecnými zásadami unijního práva, jako je zásada rovného zacházení, nebo se zvláštními ustanoveními Smluv, zejména s ustanoveními týkajícími se vnitřního zdanění, mezi něž patří článek 110 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. dubna 2002, Nygård, C‑234/99, EU:C:2002:244, bod 54 a citovaná judikatura; ze dne 15. dubna 2008, Nuova Agricast, C‑390/06, EU:C:2008:224, body 50 a 51 a citovaná judikatura, a ze dne 9. září 2010, British Aggregates a další v. Komise, T‑359/04, EU:T:2010:366, bod 91 a citovaná judikatura). Kromě toho podpora nemůže být zavedena nebo schválena ze strany členského státu ve formě daňové diskriminace ve vztahu k výrobkům pocházejícím z jiných členských států (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2010, British Aggregates a další v. Komise, T‑359/04, EU:T:2010:366, bod 92 a citovaná judikatura).
K zásadě zákazu diskriminace
102 Zásada zákazu diskriminace nebo rovného zacházení zakazuje, aby se srovnatelnými situacemi bylo zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz rozsudek ze dne 11. července 2019, IPPT PAN v. Komise a REA, T‑805/16, nezveřejněný, EU:T:2019:496, bod 216 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rovněž rozsudky ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique a Lorraine a další, C‑127/07, EU:C:2008:728, bod 23 a citovaná judikatura, a ze dne 27. září 2012, Koninklijke BAM Groep v. Komise, T‑355/06, nezveřejněný, EU:T:2012:486, bod 49 a citovaná judikatura).
103 Srovnatelný charakter odlišných situací se posuzuje s ohledem na veškeré prvky, které je charakterizují. Takové prvky musí být zejména určeny a posuzovány ve světle předmětu a cíle státního opatření, které zakládá dotčené odlišení. Mimoto musí být zohledněny zásady a cíle oblasti, do níž dotčené státní opatření spadá (obdobně viz rozsudek ze dne 12. května 2011, Lucembursko v. Parlament a Rada, C‑176/09, EU:C:2011:290, bod 32 a citovaná judikatura).
104 V projednávané věci má Komise za to, že se ujistila, že sporné režimy dodržují zásadu zákazu diskriminace, když získala od Švédského království záruku, že se dotčená osvobození od daně použijí bez ohledu na původ bioplynu prodávaného ve Švédsku, ať už se jedná o bioplyn vyrobený v tomto členském státě, nebo o bioplyn vyrobený v jiných členských státech a dovážený do Švédska.
105 Je však třeba konstatovat, že s přihlédnutím k cíli sporných režimů nepředstavuje prodej bioplynu, u něhož byly nahrazeny dodatečné výrobní náklady, situaci srovnatelnou se situací prodeje bioplynu, u něhož dodatečné výrobní náklady ještě nahrazeny nebyly.
106 Jak vyplývá z napadených rozhodnutí (viz bod 8 výše), cílem dotčených osvobození od daně je totiž učinit bioplyn konkurenceschopným vůči fosilním plynům, přestože výrobní náklady bioplynu jsou vyšší než náklady fosilních plynů.
107 Pokud však byly výrobní náklady bioplynu, které jsou vyšší než náklady na fosilní plyn, již nahrazeny prostřednictvím podpory poskytnuté členským státem, na jehož území došlo k jeho výrobě, ztratí poskytnutí dotčených osvobození od daně na bioplyn dovážený do Švédska svůj smysl.
108 Z napadených rozhodnutí vyplývá, že Komise uznává, že existuje rozdíl mezi prodejem bioplynu, u něhož byly nahrazeny dodatečné výrobní náklady, a prodejem bioplynu, u něhož dodatečné výrobní náklady ještě nahrazeny nebyly. V případě bioplynu vyráběného ve Švédsku totiž Komise zajistila, aby nedocházelo k nadměrné náhradě v důsledku souběhu dotčených osvobození od daně s jinými podporami poskytovanými švédskými orgány na výrobu bioplynu v tomto členském státě. Rozdíl mezi situací, kdy již byly nahrazeny dodatečné náklady na bioplyn, a situací, kdy dodatečné náklady na bioplyn ještě nahrazeny nebyly, však existuje i v případě, že tato náhrada vyplývá z podpor poskytovaných jinými členskými státy než Švédským královstvím.
109 Bez objektivního odůvodnění tedy nelze s oběma prodeji uvedenými v bodě 105 výše zacházet stejně, tj. tak, aby se na ně vztahovalo stejné osvobození od daně, a to bez ohledu na to, zda byl bioplyn prodávaný ve Švédsku vyroben v tuzemsku nebo dovezen.
110 Komise přitom v napadených rozhodnutích nezohlednila nadměrnou náhradu, která by mohla vyplývat ze sporného souběhu. Tím neuplatnila zásadu zákazu diskriminace tak, že by vzala v úvahu všechny relevantní skutečnosti charakterizující „situace“, které je třeba při uplatňování této zásady srovnat. V souladu s judikaturou připomenutou v bodech 64 a 66 výše a s úvahami vyjádřenými v bodě 99 výše tato okolnost svědčí o existenci závažných obtíží, které zakládají povinnost Komise zahájit formální vyšetřovací řízení.
111 Kromě toho, i kdyby, jak tvrdí Komise, nebylo z faktického hlediska možné přezkoumat překrývání režimů podpor stanovených v jednom členském státě s režimy platnými v jiných členských státech, je třeba podotknout, že jak Komise připustila na jednání, napadená rozhodnutí tuto nemožnost nezmiňují. A fortiori tuto nemožnost nekvalifikují jako objektivní odůvodnění.
112 Je tedy třeba dovodit, že nutnost dodržet zásadu zákazu diskriminace neumožňovala vyloučit existenci závažných obtíží, pokud jde o dopad sporného souběhu na slučitelnost sporných režimů s vnitřním trhem.
K článku 110 SFEU
113 Jak bylo uvedeno v bodě 100 výše, je třeba určit, zda článek 110 SFEU brání tomu, aby sporné režimy mohly zohlednit podpory poskytované jinými členskými státy, jak tvrdí Komise a Švédské království.
114 Článek 110 SFEU zní takto:
„Členské státy nepodrobí přímo ani nepřímo výrobky jiných členských států jakémukoli vyššímu vnitrostátnímu zdanění, než je to, jemuž jsou přímo nebo nepřímo podrobeny podobné výrobky domácí.
Členské státy nepodrobí dále výrobky jiných členských států vnitrostátnímu zdanění, které by poskytovalo nepřímou ochranu jiným výrobkům.“
115 Podle judikatury zaprvé platí, že z článku 110 SFEU vyplývá, že rozlišení v oblasti vnitrostátního zdanění je slučitelné s unijním právem pouze tehdy, pokud sleduje cíle, jež jsou samy o sobě slučitelné s unijním právem, a pokud prováděcí pravidla jsou taková, aby zabraňovala jakékoli formě diskriminace, přímé či nepřímé, vůči dovozu z jiných členských států nebo jakékoli formě ochrany konkurenčních domácích výrobků. Při dodržení těchto požadavků tak unijní právo ve svém současném stavu vývoje neomezuje svobodu každého členského státu stanovit daňový režim, který rozlišuje mezi určitými produkty, dokonce i výrobky, jež jsou si podobné ve smyslu čl. 110 prvního pododstavce SFEU, na základě objektivních kritérií, jako je povaha použitých surovin nebo uplatněných výrobních postupů (obdobně viz rozsudky ze dne 2. dubna 1998, Outokumpu, C‑213/96, EU:C:1998:155, bod 30, a ze dne 14. dubna 2021, Achema a Lifosa v. Komise, T‑300/19, nezveřejněný, EU:T:2021:191, bod 220).
116 Zadruhé legitimita určitých osvobození od daně nebo snížení daní, zejména tehdy, mají-li za cíl umožnit zachování výroby nebo podniků, které by bez těchto zvláštních daňových zvýhodnění nebyly nadále rentabilní z důvodu zvýšení výrobních nákladů, podléhá podmínce, že členské státy, které tyto možnosti využívají, je uplatňují nediskriminačním a neochranářským způsobem na dovážené výrobky, které se nacházejí ve stejných podmínkách při dodržování článku 110 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2010, British Aggregates a další v. Komise, T‑359/04, EU:T:2010:366, body 93 až 95 a citovaná judikatura).
117 Zatřetí požadavky článku 110 SFEU jsou splněny, pokud právní předpisy členského státu umožňují uplatnit na zboží pocházející z jiného členského státu daňový režim, který lze považovat za rovnocenný režimu uplatňovanému na toto zboží, pokud je vyráběno v prvním členském státě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. října 1980, Schneider-Import, 26/80, EU:C:1980:257, body 10 a 15).
118 Z toho vyplývá, že pokud by prodej podobných domácích nebo dovážených výrobků v členském státě nebyl rentabilní, pokud by neexistovala daňová zvýhodnění, brání čl. 110 první pododstavec SFEU tomu, aby dovážené výrobky byly přímo nebo nepřímo diskriminovány ve srovnání s domácími výrobky tím, že by podléhaly vyššímu zdanění, než je zdanění uplatňované na domácí výrobky. Naproti tomu je s tímto ustanovením slučitelné rozdílné daňové zacházení, pokud je toto zacházení výsledkem objektivních kritérií a umožňuje zabránit jakékoli formě diskriminace dovozu z jiných členských států.
119 Pro účely použití těchto zásad na projednávanou věc je třeba uvést, že projednávaná věc se od situací uvedených v judikatuře liší tím, že veškerý bioplyn prodávaný ve Švédsku, ať už vyrobený v tomto členském státě nebo dovezený, požívá stejných osvobození od daně. V případě dováženého bioplynu se navíc tato osvobození, která jsou úplná, poskytují bez rozdílu podle toho, zda členský stát, v němž byl bioplyn vyroben, poskytl podpory na výrobu energie z bioplynu.
120 Z důvodů souvisejících s požadavky unijního práva, které se vztahují na státní podpory, se Komise ujistila, že bioplyn vyráběný ve Švédsku není předmětem nadměrné náhrady (viz bod 108 výše). Komise proto nemůže tvrdit, že by bioplyn dovážený z jiných členských států byl předmětem diskriminace zakázané článkem 110 SFEU, pokud by požíval dotčená osvobození od daně pouze za podmínky, že by byla vyloučena jakákoli nadměrná náhrada vyplývající ze souběhu těchto osvobození s případnými podporami poskytovanými jinými členskými státy výrobcům tohoto bioplynu před jeho vývozem do Švédska. Tato podmínka, která spočívá v neexistenci nadměrné náhrady, je totiž podobná podmínce požadované pro bioplyn vyráběný ve Švédsku.
121 Je pravda, že aby se zabránilo nadměrné náhradě, mohl by bioplyn dovezený z některých členských států podléhat ve Švédsku vnitrostátnímu zdanění, které by bylo vyšší než zdanění bioplynu vyrobeného ve Švédsku, protože nestanoví osvobození od daně nebo stanoví osvobození v menším rozsahu, než je dotčené osvobození. Tento výsledek by však nemusel být nutně diskriminační. Pokud jde o tuto druhou kategorii bioplynu, Komise totiž považovala před rozhodnutím o tom, že jsou sporné režimy za slučitelné s vnitřním trhem, za důležité vyloučit, že by souběh podpor daňové povahy a podpor na výrobu vedl k nadměrné náhradě.
122 Jinými slovy, existenci nadměrné náhrady lze považovat za objektivní kritérium, které umožňuje uplatnit dotčená osvobození od daně pouze na domácí nebo dovezený bioplyn, jehož dodatečné výrobní náklady ve srovnání s fosilními plyny nebyly již nahrazeny jinými podporami, bez ohledu na členský stát, který tyto jiné podpory poskytl, a aniž je dotčena možnost upravit sazbu dotčených osvobození od daně podle výše těchto jiných podpor. Toto rozlišení založené na objektivním kritériu může zabránit diskriminaci, která by vyplývala z náhrad, které již byly poskytnuty ve prospěch bioplynu dováženého z některých členských států.
123 Mimoto je třeba připomenout, že podle judikatury platí, že systém zdanění má diskriminační a protekcionistický účinek v rozporu s článkem 110 SFEU, pokud odvádí nákup výrobků z jiných členských států k domácím výrobkům (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. dubna 1990, Komise v. Řecko, C‑132/88, EU:C:1990:165, body 18 a 19).
124 Je nesporné, že v případě sporných režimů tomu tak není. Vzhledem k tomu, že nebyla přijata opatření, která by zabránila nadměrné náhradě, jež by mohla vyplývat ze sporného souběhu, zakládají sporné režimy ve skutečnosti obrácenou diskriminaci vůči bioplynu vyrobenému ve Švédsku ve prospěch bioplynu vyrobeného v jiných členských státech, které poskytují podpory na výrobu energie z bioplynu. Tento výsledek nelze považovat za výsledek, který by vyplýval z povinnosti sporných režimů dodržovat článek 110 SFEU, jehož smyslem je zabránit tomu, aby členský stát zvýhodňoval svou vlastní výrobu na úkor výroby jiných členských států. Kromě toho je třeba poznamenat, že tento článek se nevztahuje na situaci, kdy členský stát poskytuje výhodnější daňové zacházení výrobkům, které dováží z určitých členských států, než je zacházení, které poskytuje podobným výrobkům, které dováží z jiných členských států.
125 Je třeba podotknout, že v částech napadených rozhodnutí týkajících se souladu s unijním daňovým právem (viz bod 11 výše) Komise konstatovala, že sporné režimy nevedly k nadměrné náhradě a že dotčená osvobození od daně byla použitelná bez ohledu na původ bioplynu. Z toho vyplývá, že Komise neměla za to, že by v tomto ohledu existovaly závažné obtíže, zatímco úvahy uvedené v bodech 115 až 124 výše ukazují, že takové obtíže existovaly a musely být přezkoumány v rámci formálního vyšetřovacího řízení.
126 Je tedy třeba dovodit, že ani nutnost souladu s článkem 110 SFEU neumožňovala vyloučit existenci závažných obtíží, pokud jde o dopad sporného souběhu na slučitelnost sporných režimů s vnitřním trhem.
Závěry ohledně výtky týkající se sporného souběhu
127 S přihlédnutím ke všem výše uvedeným úvahám je třeba dospět k závěru, že žalobkyně na základě skutečností, které Komise měla nebo mohla mít k dispozici v době přijetí napadených rozhodnutí, prokázala, že analýza slučitelnosti sporných režimů s vnitřním trhem ve světle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU vykazovala závažné obtíže spojené s nadměrnou náhradou, která by mohla vyplývat ze sporného souběhu, s ohledem na zásadu zákazu diskriminace a článek 110 SFEU. Z toho vyplývá, že Komise neměla přijmout napadená rozhodnutí po předběžném posouzení, ale měla uvedené obtíže přezkoumat v rámci formálního vyšetřovacího řízení.
128 Vzhledem k tomu, že se tyto závažné obtíže týkají zásady a ustanovení primárního práva, není třeba se vyjadřovat k argumentům Komise a Švédského království týkajícím se skutečnosti, že zohlednění nadměrné náhrady, která by mohla vyplývat ze sporného souběhu, je údajně v rozporu s několika akty sekundárního práva, z nichž vyplývá zákaz stanovení různých sazeb zdanění výrobků z různých členských států.
129 V důsledku toho je třeba vyhovět výtce týkající se sporného souběhu a napadená rozhodnutí zrušit, aniž je třeba rozhodnout o ostatních výtkách žalobkyně.
K nákladům řízení
130 Podle článku 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
131 Podle článku 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Švédské království tedy ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (sedmý rozšířený senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Komise C(2020) 4489 final ze dne 29. června 2020 o státní podpoře SA.56125 (2020/N) – Švédsko – Prodloužení a změna režimu SA.49893 (2018/N) – Osvobození nepotravinářského bioplynu a bio propanu pro výrobu tepla od daně se zrušuje.
2) Rozhodnutí Komise C(2020) 4487 final ze dne 29. června 2020 o státní podpoře SA.56908 (2020/N) – Švédsko – Prodloužení a změna režimu pro bioplyn používaný jako palivo ve Švédsku se zrušuje.
3) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Landwärme GmbH.
4) Švédské království ponese vlastní náklady řízení.
da Silva Passos | Valančius | Reine |
Takto vyhlášeno v Lucemburku dne 21. prosince 2022.
Podpisy.