STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MELCHIORA WATHELETA
přednesené dne 3. května 2017(1)
Věc C‑189/16
Boguslawa Zaniewicz-Dybeck
proti
Pensionsmyndigheten
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Högsta förvaltningsdomstolen (Nejvyšší správní soud, Švédsko)]
„Řízení o předběžné otázce – Sociální zabezpečení migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků – Nařízení (EHS) č. 1408/71 – Článek 46 odst. 2 – Článek 47 odst. 1 písm. d) – Článek 50 – Minimální důchod – Výpočet nároků na důchod – Základ pro výpočet – Poměrný výpočet – Teoretická výše“
I. Úvod
1. Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Högsta förvaltningsdomstolen (Nejvyšší správní soud, Švédsko) ze dne 23. března 2016, která došla kanceláři Soudního dvora dne 4. dubna 2016, se týká výkladu čl. 46 odst. 2 a čl. 47 odst. 1 písm. d) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, pozměněného a aktualizovaného nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996(2), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne 18. prosince 2006(3) (dále jen „nařízení č. 1408/71“)(4).
2. Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi B. Zaniewicz-Dybeck a Penzijním úřadem ohledně výpočtu starobního důchodu ve formě minimálního důchodu.
3. Předkládající soud se zejména zabývá otázkou, zda čl. 46 odst. 2, jakož i čl. 47 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1408/71 znamenají, že při výpočtu švédského minimálního důchodu lze dobám pojištění dosaženým v jiném členském státě Evropské unie dát hodnotu odpovídající průměrné hodnotě dob pojištění získaných ve Švédsku.
II. Právní rámec
A. Unijní právo
4. Článek 4 nařízení č. 1408/71, nadepsaný „Věcná působnost“, stanoví následující:
„[…]
2. Toto nařízení se vztahuje na všechny obecné a zvláštní systémy sociálního zabezpečení, ať již jsou příspěvkové nebo nepříspěvkové […]
[…]“
5. V hlavě III, nadepsané „Zvláštní ustanovení týkající se jednotlivých kategorií dávek“, seskupuje kapitola 3, nadepsaná „Stáří a úmrtí (důchody)“, články 44 až 51a.
6. Článek 44 tohoto nařízení, nadepsaný „Obecná ustanovení pro přiznání dávek, pokud zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhá právním předpisům dvou nebo více členských států“, zní takto:
„1. Nároky na dávky zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, která podléhá právním předpisům dvou nebo více členských států, nebo pozůstalých po ní, se určují v souladu s touto kapitolou.
[…]“
7. Článek 46 uvedeného nařízení, nadepsaný „Přiznání dávek“, stanoví:
„[…]
2. Pokud byly podmínky vyžadované právními předpisy členského státu pro získání nároku na dávky splněny pouze po použití článku 45 nebo čl. 40 odst. 3, použijí se tato pravidla:
a) příslušná instituce vypočte teoretickou výši dávky, na kterou by dotyčná osoba mohla uplatnit nárok, pokud by všechny doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů členských států, které se na zaměstnanou osobu nebo osobu samostatně výdělečně činnou vztahovaly, byly získány v dotyčném členském státě a podle právních předpisů uplatňovaných institucí v době přiznání dávky. Pokud podle těchto právních předpisů není výše dávky závislá na délce dob pojištění, považuje se tato výše za teoretickou výši uvedenou v tomto písmenu;
b) příslušná instituce potom určí skutečnou výši dávky na základě teoretické výše uvedené v předchozím písmenu v poměru délky dob pojištění nebo bydlení získaných před vznikem pojistné události podle jí uplatňovaných právních předpisů k celkové délce dob pojištění a bydlení získaných před vznikem pojistné události podle právních předpisů všech členských států, kterých se to týká;
[…]“
8. Článek 47 odst. 1 nařízení č. 1408/71, nadepsaný „Doplňující ustanovení pro výpočet dávek“, uvádí:
„1. Pro výpočet teoretické a poměrné výše uvedené v čl. 46 odst. 2 se použijí tato pravidla:
[…]
d) pokud se podle právních předpisů členského státu dávky vypočítávají na základě částky příjmů, příspěvků nebo zvýšení, určí příslušná instituce uvedeného státu příjmy, příspěvky a zvýšení, které se mají vzít v úvahu, pokud jde o doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů jiných členských států, na základě průměrných příjmů, příspěvků nebo zvýšení zaznamenaných s ohledem na doby pojištění získané podle jí uplatňovaných právních předpisů;
[…]“
9. Článek 50 nařízení č. 1408/71, nadepsaný „Přiznání doplatku, pokud celková částka dávek náležejících podle právních předpisů různých členských států nedosahuje minima stanoveného právními předpisy státu, na jehož území má příjemce bydliště“, stanoví následující:
„Příjemci dávek, na kterého se vztahuje tato kapitola, nesmí být ve státě, na jehož území má bydliště a podle jehož právních předpisů se mu má dávka vyplácet, přiznána dávka nižší, než je minimální dávka stanovená uvedenými právní předpisy za dobu pojištění nebo bydlení, která se rovná všem dobám pojištění vzatým v úvahu pro vyplácení podle předchozích článků. Příslušná instituce uvedeného státu mu případně vyplácí po celou dobu bydlení na jeho území doplatek rovnající se rozdílu mezi celkovou částkou dávek náležejících podle této kapitoly a částkou minimální dávky.“
B. Švédské právo
10. Švédský důchodový systém sestává z několika částí. Projednávaná věc se týká obecného režimu starobního důchodu ve formě poměrného důchodu, doplňkového důchodu a minimálního důchodu.
11. Poměrný důchod a doplňkový důchod jsou důchody závisejícími na příjmech. V zásadě jsou to dávky příspěvkové povahy založené na práci.
12. Minimální důchod je dávkou závisející na bydlišti a je financován z daní. Jeho cílem je zavedení nové základní ochrany pro osoby s nízkým či nulovým příjmem. Podle předkládajícího soudu tento důchod, jenž se určuje v závislosti na jiných důchodových příjmech, vykazuje charakter sociální dávky. V důsledku toho se postupně snižuje v závislosti na poměrném důchodu, doplňkovém důchodu a pobírání některých jiných dávek. Osoba, jejíž příjmy z důchodu a výše uvedených dávek přesahují určitou částku, minimální důchod nepobírá.
13. Vnitrostátními ustanoveními týkajícími se minimálního důchodu, která jsou relevantní v této věci, jsou ustanovení lagen (1998:702) om garantipension [zákon (1998:702) o minimálním důchodu], jenž byl nahrazen socialförsakringsbalken [zákon (2010:110) o kodexu sociálního zabezpečení, dále jen „SFB“].
14. Předkládající soud uvádí, že článek 15 kapitoly 67 SFB „stanoví, že [podle článků 16 až 20 kapitoly 67 SFB] tvoří základ pro výpočet minimálního důchodu, na nějž má pojištěný nárok, důchod závisející na příjmech za stejné období, s výhradou změn a doplňků uvedených v určitých odstavcích (základ pro výpočet)“(5).
15. Základní částka minimálního důchodu je stanovena v článku 7 kapitoly 2 SFB. Tato částka je indexována na obecnou cenovou hladinu. Pro rok rozhodný v projednávané věci činila 39 400 SEK.
16. K výpočtu konečné částky minimálního důchodu se na základní částku uplatní navýšení a odpočty podle článků 23 a 24 kapitoly 67 SFB.
17. Minimální důchod se vyplácí osobě, která je starší 65 let a dosáhla doby pojištění v délce alespoň 3 let. Doba pojištění se kromě toho určuje s přihlédnutím k době, po kterou měla bydliště ve Švédsku. Článek 25 kapitoly 67 SFB uvádí, že pro osoby, které nemohou pro účely minimálního důchodu prokázat dobu pojištění v délce 40 let, se všechny částky související se základní částkou uvedenou v článcích 21 až 24 musí snížit v poměru odpovídajícímu podílu doby pojištění a čísla 40 (poměrný výpočet).
18. Försäkringskassan (Národní fond sociálního zabezpečení, Švédsko), který dříve řešil některé otázky týkající se starobního důchodu, ve svých interních pokynech (pokyny č. 2 z roku 2007, dále jen „pokyny“) stanovil, že „[p]ři poměrném výpočtu zejména minimálního důchodu ve formě starobního důchodu vypláceného osobě narozené v roce 1938 nebo později je Národní fond sociálního zabezpečení při výpočtu teoretické výše povinen přiřadit každé době pojištění získané v jiných členských státech důchodovou hodnotu, která odpovídá průměrné důchodové hodnotě přiznávané dobám pojištění získaným ve Švédsku. Ode dne 1. ledna 2010 jsou všechny otázky týkající se obecného režimu starobního důchodu v pravomoci [Penzijního úřadu]. Výše uvedené pokyny […] zůstávají i nadále vodítkem pro rozhodování tohoto úřadu“(6).
19. Podle předkládajícího soudu provádí Národní fond pro sociální zabezpečení uvedený výpočet po přijetí pokynů tak, že každé době pojištění získané v jiném členském státě přiřadí důchodovou hodnotu odpovídající průměrné důchodové hodnotě dob pojištění získaných ve Švédsku.
III. Skutečnosti ve sporu v původním řízení a předběžné otázky
20. Boguslawa Zaniewicz-Dybeck, polská státní příslušnice, se narodila v roce 1940 a v roce 1980 se přestěhovala z Polska do Švédska. V Polsku pracovala 19 let, ve Švédsku měla bydliště po dobu 24 let a pracovala zde 23 let.
21. Dne 5. srpna 2008 rozhodl Národní fond sociálního zabezpečení o žádosti B. Zaniewicz-Dybeck o starobní důchod v obecném režimu tak, že určil výši minimálního důchodu na 0 SEK.
22. V rozhodnutí vydaném na základě stížnosti dne 1. září 2008 Národní fond sociálního zabezpečení potvrdil své první rozhodnutí a odůvodnil jej skutečností, že B. Zaniewicz-Dybeck získala doby pojištění jednak ve Švédsku a jednak v Polsku. Na základě této skutečnosti byl minimální důchod vypočítán částečně na základě švédských vnitrostátních ustanovení a částečně podle zásady poměrného výpočtu stanovené v čl. 46 odst. 2 nařízení č. 1408/71.
23. Předkládající soud podotýká, že na základě příjmů B. Zaniewicz-Dybeck ve výši 75 216 SEK byla nejprve stanovena roční hodnota švédského důchodu ve výši 3 134 SEK (75 216 SEK/24) za 24 let pojištění ve Švédsku. Tato částka byla poté vynásobena maximální dobou pojištění pro minimální důchod, tj. 40 let (3 134 × 40 = 125 360 SEK). Úřady tak dospěly k závěru, že výše dávek B. Zaniewicz-Dybeck byla pro vyplácení minimálního důchodu příliš vysoká.
24. Boguslawa Zaniewicz-Dybeck podala proti rozhodnutí Národního fondu sociálního zabezpečení žalobu k Förvaltningsrätten i Stockholm (správní soud se sídlem ve Stockholmu, Švédsko), který měl za to, že výpočet provedený Národním fondem sociálního zabezpečení je v souladu s nařízením č. 1408/71 a žalobu zamítl. Boguslawa Zaniewicz-Dybeck podala proti rozsudku Förvaltningsrätten i Stockholm (správní soud se sídlem ve Stockholmu, Švédsko) odvolání ke Kammarrätten i Stockholm (odvolací správní soud ve Stockholmu, Švédsko), který odvolání zamítl.
25. Boguslawa Zaniewicz-Dybeck následně podala kasační opravný prostředek k předkládajícímu soudu. Tvrdila, že teoretickou výši minimálního důchodu je třeba určit v souladu s nařízením č. 1408/71 bez použití pokynů přijatých Národním fondem sociálního zabezpečení. B. Zaniewicz-Dybeck je toho názoru, že jelikož švédský minimální důchod vychází pouze z celkové délky dob pojištění, od čehož se odečítá zjištěná výše švédského důchodu závisejícího na příjmu, ustavení čl. 47 odst. 1 písm. d) se pro výpočet minimálního důchodu nepoužije. Boguslawa Zaniewicz-Dybeck uvedla, že způsob výpočtu stanovený v pokynech znevýhodňuje velký počet osob, které se přistěhovaly z jiných unijních států a pobírají důchod závisející na nízkém příjmu.
26. Podle Penzijního úřadu doby pojištění získané v jiném členském státě zakládají nárok na důchod vyplácený tímto členským státem, a jelikož je minimální důchod svou povahou doplňkový, výpočet výše důchodu bez použití čl. 47 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1408/71 by ve svém důsledku vedl k tomu, že by příjemce důchodu, který získal doby pojištění v jiném členském státě, pobíral nadměrné dávky, takže minimální důchod by byl vyšší než u osoby, která takové doby nezískala.
27. Kromě toho by podle tohoto úřadu nepřiřazení důchodové hodnoty dobám pojištění získaným v zahraničí vedlo k tomu, že se dobám pojištění získaným v zahraničí přiřadí nižší hodnota než odpovídajícím dobám získaným ve Švédsku (de facto žádná hodnota). Měl za to, že není přiměřené, aby minimální důchod, který je základní ochranou závisející na výši příjmů, mohl být vyplácen bez přihlédnutí k důchodové hodnotě dob pojištění získaných v zahraničí nebo k důchodům závisející na příjmu, které jsou vypláceny v jiném unijním státě. Penzijní úřad podotkl, že pokud by se postupovalo takto, příjemce důchodu závisejícího na příjmu, který je mu vyplácen jiným unijním státem, by pobíral vyšší minimální důchod, než jaký by byl vyplácen příjemci důchodu, který byl pojištěn a vznikl mu nárok na důchod závisející na příjmech pouze ve Švédsku.
28. K odůvodnění své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předkládající soud upřesnil, že „v rozsudku ze dne 22. října 1998, Conti (C‑143/97, EU:C:1998:501), Soudní dvůr konstatoval, že vnitrostátní ustanovení o snížení dávek nelze vyloučit z účinků podmínek a omezení použitelnosti stanovených nařízením č. 1408/71 tím, že budou klasifikována jako pravidla pro výpočet splatné částky. Vnitrostátní pravidlo je třeba považovat za ustanovení o snížení dávky, pokud výpočet provedený podle takového pravidla vede ke snížení výše důchodu, o nějž může dotčená osoba žádat, protože pobírá dávku v jiném členském státě (body 24 a 25)“(7). Předkládající soud dodal, že „Švédsko z tohoto rozsudku vyvodilo, že snížení minimálního důchodu […] s ohledem na starobní důchod závisející na příjmu [nemělo] být považováno za pravidlo pro výpočet, ale pravidlo pro snížení dávky ve smyslu nařízení č. 1408/71 […] Z tohoto důvodu byly švédské orgány vedeny k uplatňování pravidel takovým způsobem, aby minimální důchod nebyl snižován o částky důchodů vyplácených jinými [unijními] [státy]. Namísto toho se u osob, které pracovaly ve Švédsku i v jiných [unijních] [státech], používá poměrný výpočet výše nároku na minimální důchod“(8).
29. Předkládající soud podotýká, že po přijetí pokynů(9) byl výpočet minimálního důchodu prováděn tak, že každé době pojištění získané v jiném členském státě byla přiřazena důchodová hodnota odpovídající průměrné důchodové hodnotě dob pojištění získaných ve Švédsku.
30. Podle předkládajícího soudu v projednávané věci vyvstává otázka, zda je v projednávané věci namístě použít čl. 47 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1408/71 a zda je případně možné přiřadit dobám pojištění získaným v jiném unijním státě fiktivní důchodovou hodnotu odpovídající průměrné hodnotě dob získaných ve Švédsku v rámci poměrného výpočtu podle čl. 46 odst. 2 tohoto nařízení.
31. Za těchto podmínek se Högsta förvaltningsdomstolen (Nejvyšší správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Znamenají ustanovení čl. 47 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1408/71, že při výpočtu švédského minimálního důchodu lze dobám pojištění dosaženým v jiném členském státě přiřadit důchodovou hodnotu odpovídající průměrné hodnotě dob dosažených ve Švédsku, jestliže příslušná instituce provádí poměrný výpočet v souladu s čl. 46 odst. 2 tohoto nařízeni?
2) V případě záporné odpovědi na první otázku, může příslušná instituce při výpočtu nároku na minimální důchod zohlednit důchodové příjmy, které pojištěná osoba pobírá v jiném členském státě Unie, aniž by to bylo v rozporu s ustanoveními nařízení č. 1408/71?“
IV. Řízení před Soudním dvorem
32. Písemná vyjádření předložil Penzijní úřad, Švédské království, Česká republika a Evropská komise. Jmenovaní, s výjimkou české vlády, přednesli ústní vyjádření na jednání, které se konalo dne 9. března 2017.
V. Analýza
A. Úvodní poznámky
33. Dvě otázky položené předkládajícím soudem se týkají výpočtu nároků na švédský minimální důchod a případného použití ustanovení nařízení č. 1408/71.
34. Pro účely odpovědi na tyto otázky je třeba připomenout, že nařízení č. 1408/71 nezavádí společný systém sociálního zabezpečení, ale umožňuje, aby nadále existovaly rozdílné vnitrostátní systémy, a jeho jediným cílem je zajistit koordinaci těchto systémů. Podle ustálené judikatury platí, že si členské státy ponechávají pravomoc organizovat své systémy sociálního zabezpečení. Vzhledem k tomu, že na unijní úrovni nedošlo k harmonizaci, jsou zejména podmínky, které zakládají nárok na dávky, stanoveny právními předpisy každého členského státu. Při výkonu této pravomoci však členské státy musí dodržovat unijní právo a především ustanovení SFEU týkající se svobody pohybu a pobytu na území členských států, která je přiznána každému občanovi Unie(10).
35. V tomto ohledu je třeba podotknout, že nařízení č. 1408/71 členským státům neukládá, aby stanovily takovou minimální dávku ve stáří, jako je švédský minimální důchod. Z ustálené judikatury však vyplývá, že ačkoli nařízení č. 1408/71 předpokládá, že „všechny právní řády nutně nezahrnují takové minimální dávky, jako jsou dávky stanovené [ve švédských právních předpisech]“(11), toto nařízení se na tyto dávky nicméně použije(12), jsou-li ve vnitrostátních právních předpisech stanoveny.
36. Kromě toho je třeba připomenout, že minimální důchod se vypočítá tak, že se na základní výši stanovenou v článku 7 kapitoly 2 SFB uplatní navýšení a odpočty uvedené v článcích 23 a 24 kapitoly 67 SFB. Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že cílem těchto navýšení a těchto odpočtů je zejména zohlednit osobní situaci(13) a dalších důchodových příjmů dotyčné osoby. Z toho plyne, že minimální důchod není pevnou částkou a jeho výpočet se mění v závislosti na konkrétních okolnostech dotyčné osoby. Bez ohledu na jeho variabilní výši, která může činit 0 SEK, jsou-li příjmy dotyčné osoby příliš vysoké, je cílem(14) minimálního důchodu zajistit základní příjem osobám, které pobírají příliš nízké profesní a doplňkové důchody(15). Jelikož je nezbytné dotčenou minimální dávku klasifikovat, mám za to, že představuje nepříspěvkovou dávku ve stáří dle čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1408/71 a že nároky příjemce musí být v tomto případě podle článku 44 tohoto nařízení určeny v souladu s kapitolou 3 hlavou III uvedeného nařízení a konkrétně v souladu s ustanoveními jeho článků 46 a 51a(16).
37. Podotýkám, že na jednání dne 9. března 2017 Švédské království zdůraznilo skutečnost, že minimální důchod je součástí obecného režimu důchodů. Podle mého názoru však v rozporu s tím, co podle všeho tvrdí Švédské království, minimální důchod nepředstavuje dávku ve stáří ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1408/71. Vzhledem k tomu, že minimální důchod je financován z daní(17), nevypočítává se na základě vlastních příspěvků příjemců a doby jejich účasti v režimu pojištění(18). Kromě toho z ustanovení o poskytování minimálního důchodu vyplývá, že se nevyplácí výlučně příjemcům profesního nebo doplňkového důchodu(19). Minimální důchod se totiž vyplácí osobě starší 65 let, která dosáhla doby pojištění v délce alespoň 3 let, a stanoví se s přihlédnutím k době, po kterou měla bydliště ve Švédsku, a k případným dalším důchodovým příjmům dotyčné osoby.
38. Kromě toho Švédské království upozornilo na existenci jiné dávky ve stáří k zajištění minimálního existenčně nutného příjmu. Domnívám se, že tato posledně uvedená dávka není v projednávané věci dotčena, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. Kromě toho se na ni vztahuje čl. 4 odst. 2a nařízení č. 1408/71, který se „vztahuje na zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky poskytované podle právních předpisů, které vykazují, […] vlastnosti jak právních předpisů týkajících se sociálního zabezpečení […], tak sociální pomoci“ a které jsou uvedeny v jeho příloze IIa, a sice „Finanční podpora pro starší osoby (zákon 2001:853)(20).
39. V každém případě z rozsudků ze dne 22. dubna 1993, Levatino (C‑65/92, EU:C:1993:149, bod 21) a ze dne 24. září 1998, Stinco a Panfilo (C‑132/96, EU:C:1998:427, body 19 až 21) vyplývá, že čl. 46 odst. 2 a článek 50 nařízení č. 1408/71 se použijí na dávky uvedené v čl. 4 odst. 2 a v čl. 4 odst. 2a tohoto nařízení.
B. K předběžným otázkám
1. K první otázce
40. Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda v případě, že příslušná instituce provede poměrný výpočet minimálního švédského důchodu podle čl. 46 odst. 2 nařízení č. 1408/71, lze dobám pojištění získaným v jiném členském státě, v projednávané věci v Polsku, přiřadit důchodovou hodnotu odpovídající průměrné hodnotě dob pojištění získaných ve Švédsku v souladu s čl. 47 odst. 1 písm. d) tohoto nařízení.
41. Vzhledem k tomu, že čl. 47 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1408/71 představuje doplňkové pravidlo pro výpočet teoretické a poměrné výše podle čl. 46 odst. 2 tohoto nařízení a musí být tedy vykládán ve světle tohoto posledně uvedeného ustanovení(21), je nejprve nutno ověřit, zda a případně jak se čl. 46 odst. 2 nařízení č. 1408/71 uplatní na výpočet švédského minimálního důchodu(22).
42. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky dosažením dob pojištění, článek 45 nařízení č. 1408/71 vyžaduje, aby příslušná instituce tohoto členského státu, jehož právní předpisy podmiňují získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky dosažením dob pojištění, přihlížela k dobám pojištění získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by byly získány podle jí uplatňovaných právních předpisů. Jinak řečeno, doby pojištění získané v různých členských státech musí být sčítány(23).
43. V takovém případě se použije čl. 46 odst. 2 nařízení č. 1408/71. Stanoví, že příslušná instituce vypočte teoretickou výši dávky, na kterou by dotyčná osoba mohla uplatnit nárok, jako by všechny doby práce, které získala v jednotlivých členských státech, byly získány v členském státě příslušné instituce.
44. Příslušná instituce potom v souladu s čl. 46 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1408/71 určí skutečnou výši dávky na základě teoretické výše v poměru délky dob pojištění nebo bydlení v členském státě příslušné instituce k celkové délce dob pojištění nebo bydlení získaných v jednotlivých členských státech(24).
45. Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že pro účely určení, zda B. Zaniewicz-Dybeck, která dosáhla dob pojištění nebo trvání bydliště v Polsku a ve Švédsku, měla nárok na minimální švédský důchod, Národní fond sociálního zabezpečení použil metodiku poměrného výpočtu(25) na částku švédských důchodů závislých na příjmech(26) (poměrný a doplňkový důchod) (a sice na částku 75 216 SEK)(27), a to v souladu s článkem 25 kapitoly 67 SFB a s pokyny. Tento výpočet vedl k výsledku, který byl mnohem vyšší než posledně uvedená částka (a sice k částce 125 360 SEK)(28), tedy částce příliš vysoké pro získání nároku na minimální důchod.
46. Tato metodika(29) není správná, neboť podle mého názoru nárok na pobírání švédského minimálního důchodu musí být posuzován v souladu se švédskými právními předpisy, jakož i s článkem 50 nařízení č. 1408/71(30), aniž se použije metodika poměrného výpočtu stanovená v článku 25 kapitole 67 SFB a v pokynech.
47. Vzhledem k tomu, že nařízení č. 1408/71 nevyžaduje, aby členské státy stanovily takové minimální dávky ve stáří, jako je švédský minimální důchod, všechny právní řády nutně nemusí tyto minimální dávky zahrnovat. Bylo by tedy málo pochopitelné, že by čl. 46 odst. 2 nařízení č. 1408/71 ukládal zvláštní a podrobná pravidla pro výpočet této minimální dávky(31).
48. Naproti tomu k výši švédského minimálního důchodu, vypočítané podle vnitrostátních právních předpisů(32), musí být v souladu s čl. 46 odst. 2 nařízení č. 1408/71(33) přihlédnuto pro výpočet švédského důchodu závisejícího na příjmech, aniž se použije metodika poměrného výpočtu stanovená v článku 25 kapitole 67 SFB a v pokynech.
49. Je třeba zdůraznit, že Soudní dvůr v bodě 21 rozsudku ze dne 24. září 1998, Stinco a Panfilo (C‑132/96, EU:C:1998:427)(34) rozhodl, že „při výpočtu teoretické výše stanovené čl. 46 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71 musí být zohledněna minimální dávka zaručená právními předpisy členského státu“(35).
50. Z rozsudků ze dne 24. září 1998, Stinco a Panfilo (C‑132/96, EU:C:1998:427, bod 22) a ze dne 21. července 2005, Koschitzki (C‑30/04, EU:C:2005:492, bod 23) totiž jasně vyplývá, že podle čl. 46 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71 musí příslušná instituce zohlednit při určení teoretické výše důchodu, jež slouží jako základ pro výpočet poměrného důchodu, doplatek určený k dosažení minimálního důchodu stanoveného vnitrostátními právními předpisy.
51. Výpočet, který se provede na základě čl. 46 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71 „má za cíl zajistit pracovníkovi maximální teoretickou výši, na jakou by mohl mít nárok, pokud by veškeré doby pojištění byly získány v dotčeném členském státě“(36).
52. Z toho důvodu se musí k teoretické výši přičíst doplatek nebo doplněk k dosažení výše minimálního důchodu, je-li teoretická výše důchodu, jež slouží jako základ pro výpočet poměrného důchodu, na který by B. Zaniewicz-Dybeck měla nárok, kdyby ve Švédsku pracovala po celou dobu profesní kariéry, nižší než výše minimálního důchodu vypočítaného v souladu se švédskými právními předpisy.
53. Vzhledem k tomu, že švédský důchod závisející na příjmech vychází z „výše příjmů, příspěvků nebo zvýšení“, mám za to, že ze znění čl. 47 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1408/71, které je závazné, jasně plyne, že při výpočtu teoretické výše důchodu, jež slouží jako základ pro výpočet poměrného důchodu podle čl. 46 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71, musí příslušná instituce(37) určit výši příjmů, příspěvků nebo zvýšení, které se mají vzít v úvahu, pokud jde o doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů jiných členských států(38), na základě výše příjmů, příspěvků nebo zvýšení zaznamenaných s ohledem na doby pojištění nebo trvání bydliště dosažené podle jí uplatňovaných právních předpisů(39). Použití čl. 47 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1408/71 totiž zajišťuje, že dotčený základ pro výpočet je pro migrujícího pracovníka stejný jako v případě, kdy by nevyužil svého práva na volný pohyb, což Soudní dvůr již považoval za slučitelné s cílem stanoveným článkem 48 SFEU(40).
54. Kromě toho je třeba uvést, že v důsledku použití metodiky poměrného výpočtu stanovené v čl. 46 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1408/71 je výhoda případného zahrnutí doplatku nebo doplňku k teoretické výši důchodu, jež slouží jako základ pro výpočet poměrného důchodu, pro dosažení výše švédského minimálního důchodu striktně omezena na doby pojištění B. Zaniewicz-Dybeck ve Švédsku, což vylučuje tvrzenou nadměrnost(41).
55. Závěrem mám za to, že nárok na pobírání takové minimální dávky ve stáří, jako je švédský minimální důchod, musí být posuzován v souladu se švédskými právními předpisy, jakož i s článkem 50 nařízení č. 1408/71, bez použití metodiky poměrného výpočtu stanovené v článku 25 kapitoly 67 SFB a v pokynech. Při výpočtu teoretické výše důchodu, jež slouží jako základ pro výpočet poměrného důchodu podle čl. 46 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71, musí příslušná instituce zohlednit minimální dávku ve stáří zaručenou právními předpisy svého členského státu, aby pracovníkovi byla zaručena maximální teoretická výše důchodu, jež slouží jako základ pro výpočet poměrného důchodu, na který by měl nárok, kdyby všechny doby pojištění získal v dotčeném členském státě. Kromě toho v souladu s čl. 47 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1408/71 musí příslušná instituce při výpočtu této teoretické výše určit výši příjmů, příspěvků nebo zvýšení, které se mají vzít v úvahu, pokud jde o doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů jiných členských států, na základě výše příjmů, příspěvků nebo zvýšení zaznamenané s ohledem na doby pojištění nebo bydlení získané podle jí uplatňovaných právních předpisů.
2. Ke druhé otázce
56. Ve druhé otázce se předkládající soud zabývá tím, zda nařízení č. 1408/71 stanoví, že příslušná instituce může při výpočtu nároku na minimální důchod zohlednit důchodové příjmy, které pojištěná osoba pobírá v jiném členském státě.
57. Pro účely odpovědi na tuto otázku mám za to, že je třeba připomenout nadpis a znění článku 50 nařízení č. 1408/71, jež jsou uvedeny v bodě 9 tohoto stanoviska(42).
58. V bodech 5 a 6 rozsudku ze dne 30. listopadu 1977, Torri (64/77, EU:C:1977:197), Soudní dvůr rozhodl, že článek 50 nařízení č. 1408/71 „se týká případů, kdy byly kariéry pracovníka podle právních předpisů členských států, jež se na něj vztahovaly, poměrně krátké, takže celková výše částek, které mu mají být těmito státy vypláceny, nedosahuje přiměřené životní úrovně“. Za „účelem nápravy této situace tento článek stanoví, že když právní předpisy členského státu, v němž má bydliště, stanoví minimální dávku, navýší se dávka vyplácená tímto státem o doplatek rovnající se rozdílu mezi celkovou částkou dávek náležejících od jednotlivých členských států, jejichž právním předpisům pracovník podléhal, a touto minimální dávkou“(43).
59. Z toho plyne, že při výpočtu nároku na švédský minimální důchod může Národní fond sociálního zabezpečení, ledaže by musel vyplácet vyšší částku(44), zohlednit důchodové příjmy, které B. Zaniewicz-Dybeck pobírá v jiném členském státě v souladu s článkem 50 nařízení č. 1408/71(45). Kromě toho toto ustanovení stanoví, že Národní fond sociálního zabezpečení musí zohlednit všechny doby pojištění nebo bydlení B. Zaniewicz-Dybeck, které se berou v úvahu zejména při přiznávání dávek ve stáří. Z toho plyne, že musí být vzaty v úvahu doby pojištění nebo bydlení B. Zaniewicz-Dybeck v Polsku a ve Švédsku(46).
60. Možnost příslušné instituce zohlednit dávky ve stáří pobírané v jiném členském státě, jakož i doby pojištění nebo bydlení vylučuje tvrzenou nadměrnost(47).
61. Závěrem zastávám názor, že článek 50 nařízení č. 1408/71 musí být vykládán v tom smyslu, že příslušná instituce může při výpočtu nároku na minimální dávku ve stáří zohlednit důchodové příjmy, které pojištěná osoba pobírá v jiném členském státě.
VI. Závěry
62. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Högsta förvaltningsdomstolen (Nejvyšší správní soud, Švédsko), následovně:
„1. Nárok na pobírání minimální dávky ve stáří musí být posuzován v souladu s vnitrostátními právními předpisy, jakož i s článkem 50 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, pozměněného a aktualizovaného nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne 18. prosince 2006, bez použití metodiky poměrného výpočtu stanovené v článku 25 kapitoly 67 lagen (1998:702) om garantipension [zákon (1998:702) o minimálním důchodu], jenž byl nahrazen socialförsakringsbalken [zákon (2010:110) o kodexu sociálního zabezpečení] a v pokynech č. 2 z roku 2007 Försäkringskassan (Národní fond sociálního zabezpečení, Švédsko).
Při výpočtu teoretické výše důchodu, jež slouží jako základ pro výpočet poměrného důchodu podle čl. 46 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71, pozměněného a aktualizovaného nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 1992/2006, musí příslušná instituce zohlednit minimální dávku ve stáří zaručenou právními předpisy svého členského státu, aby pracovníkovi byla zaručena maximální teoretická výše důchodu, jež slouží jako základ pro výpočet poměrného důchodu, na který by měl nárok, kdyby všechny doby pojištění získal v dotčeném členském státě.
Článek 47 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1408/71, pozměněného a aktualizovaného nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 1992/2006, musí být vykládán v tom smyslu, že příslušná instituce musí při výpočtu této teoretické výše určit výši příjmů, příspěvků nebo zvýšení, které se mají vzít v úvahu, pokud jde o doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů jiných členských států, na základě výše příjmů, příspěvků nebo zvýšení zaznamenané s ohledem na doby pojištění nebo bydlení získané podle jí uplatňovaných právních předpisů.
2. Článek 50 nařízení č. 1408/71, pozměněného a aktualizovaného nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 1992/2006, musí být vykládán v tom smyslu, že příslušná instituce může při výpočtu nároku na minimální dávku ve stáří zohlednit důchodové příjmy, které pojištěná osoba pobírá v jiném členském státě.“