Věc C‑189/16
Boguslawa Zaniewicz-Dybeck
proti
Pensionsmyndigheten
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Högsta förvaltningsdomstolen)
„Řízení o předběžné otázce – Sociální zabezpečení migrujících pracovníků – Nařízení (EHS) č. 1408/71 – Článek 46 odst. 2 – Článek 47 odst. 1 písm. d) – Článek 50 – Minimální důchod – Minimální dávky – Výpočet nároků na důchod“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 7. prosince 2017
1. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Důchodové a životní pojištění – Výpočet starobního důchodu – Minimální dávky – Výpočet v souladu s článkem 50 nařízení č. 1408/71 ve spojení s ustanoveními vnitrostátních právních předpisů, aniž se použijí vnitrostátní ustanovení, která se týkají poměrného výpočtu – Nepoužití čl. 46 odst. 2 a čl. 47 odst. 1 písm. d) uvedeného nařízení
[Nařízení Rady č. 1408/71, čl. 46 odst. 2, čl. 47 odst. 1 písm. d) a článek 50]
2. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Důchodové a životní pojištění – Doplatek k důchodu – Zajištění minimálního příjmu – Minimální dávky – Právní předpisy členského státu, které stanoví povinnost příslušné instituce zohlednit při výpočtu uvedené dávky veškeré důchodové příjmy, které dotčenému plynou z jednoho nebo více jiných členských států – Přípustnost
(Nařízení Rady č. 1408/71, článek 50)
1. Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, samostatně výdělečně činné osoby a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1606/98 ze dne 29. června 1998, musí být vykládáno v tom smyslu, že při výpočtu takové minimální dávky, jako je minimální důchod dotčený ve věci v původním řízení, příslušnou institucí členského státu není namístě použít čl. 46 odst. 2 ani čl. 47 odst. 1 písm. d) téhož nařízení. Taková dávka musí být vypočtena v souladu s článkem 50 uvedeného nařízení č. 1408/71 ve spojení s ustanoveními vnitrostátních právních předpisů, aniž se však použijí taková vnitrostátní ustanovení, jako jsou ustanovení dotčená ve věci v původním řízení a která se týkají poměrného výpočtu.
Jak podotkl generální advokát v bodě 47 svého stanoviska, vzhledem k tomu, že nařízení č. 1408/71 nevyžaduje, aby členské státy stanovily minimální dávky, a že všechny vnitrostátní právní předpisy tedy nutně nezahrnují tento typ dávek, nemůže čl. 46 odst. 2 tohoto nařízení ukládat zvláštní a podrobná pravidla pro výpočet takové dávky.
Nárok na vyplácení takové minimální dávky, jako je minimální důchod dotčený v původním řízení, tak musí být posuzován nikoliv na základě čl. 46 odst. 2 nebo čl. 47 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1408/71, ale podle zvláštních pravidel obsažených v článku 50 tohoto nařízení a relevantních vnitrostátních právních předpisů.
(viz body 47, 48, 52 a výrok 1)
2. Nařízení č. 1408/71 ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 1606/98, a konkrétně článek 50 uvedeného nařízení, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání právním předpisům členského státu, které stanoví, že při výpočtu takové minimální dávky, jakou je minimální důchod, o nějž se jedná ve věci v původním řízení, musí příslušná instituce zohlednit veškeré důchodové příjmy, které dotčenému skutečně plynou z jednoho nebo více jiných členských států.
V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se článek 50 nařízení č. 1408/71 týká případů, kdy byly kariéry pracovníka podle právních předpisů členských států, jež se na něj vztahovaly, poměrně krátké, takže celková výše částek, které mu mají být těmito státy vypláceny, nedosahuje přiměřené životní úrovně (rozsudky ze dne 30. listopadu 1977, Torri, 64/77, EU:C:1977:197, bod 5, a ze dne 17. prosince 1981, Browning, 22/81, EU:C:1981:316, bod 12).
Za účelem nápravy této situace uvedený článek 50 stanoví, že když právní předpisy členského státu bydliště stanoví minimální dávku, navýší se dávka vyplácená tímto státem o doplatek rovnající se rozdílu mezi celkovou částkou dávek náležejících od jednotlivých států, jejichž právním předpisům pracovník podléhal, a touto minimální dávkou (rozsudek ze dne 30. listopadu 1977, Torri, 64/77, EU:C:1977:197, bod 6).
Z toho plyne, jak uvedl generální advokát v bodě 59 svého stanoviska, že při výpočtu nároků na takovou minimální dávku, jako je minimální důchod dotčený v původním řízení, článek 50 nařízení č. 1408/71 specificky požaduje zohlednění skutečných důchodových příjmů, které dotyčnému plynou z jiného členského státu.
(viz body 57–60 a výrok 2)