Language of document : ECLI:EU:T:2022:389

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého rozšířeného senátu)

22. června 2022(*)

„Hospodářská a měnová politika – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Zvláštní úkoly v oblasti dohledu svěřené Evropské centrální bance (ECB) – Rozhodnutí o odnětí povolení k činnosti úvěrové instituci – Závažné porušení vnitrostátních předpisů provádějících směrnici 2005/60/ES – Přiměřenost – Porušení právních předpisů o správě a řízení úvěrových institucí – Právo na obhajobu – Zjevně nesprávné posouzení – Právo na účinnou soudní ochranu“

Ve věci T‑797/19,

Anglo Austrian AAB AG, dříve Anglo Austrian AAB Bank AG, se sídlem ve Vídni (Rakousko),

Belegging-Maatschappij „Far-East“ BV, se sídlem ve Velp (Nizozemsko),

zastoupené M. Ketzerem a O. Behrendsem, avocats,

žalobkyně,

proti

Evropské centrální bance (ECB), zastoupené C. Hernández Saseta, E. Yoo a V. Hümpfner, jako zmocněnci,

žalované,

TRIBUNÁL (devátý rozšířený senát),

ve složení S. Papasavvas, předseda, M. J. Costeira (zpravodajka), M. Kančeva, B. Berke a T. Perišin, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

s ohledem na písemnou část řízení,

s přihlédnutím k rozhodnutí předsedkyně devátého senátu ze dne 19. prosince 2019 vyhovět návrhu na přednostní projednání věci,

s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od doručení oznámení o ukončení písemné části řízení nepředložili žádost o nařízení jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu rozhodl, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,

s přihlédnutím k usnesení ze dne 7. února 2020, Anglo Austrian AAB Bank a Belegging-Maatschappij „Far-East“ v. ECB (T‑797/19 R, nezveřejněné, EU:T:2020:37), kterým předseda Tribunálu zamítl návrh žalobkyň na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí,

s přihlédnutím k usnesení ze dne 17. prosince 2020, Anglo Austrian AAB a Belegging-Maatschappij „Far-East“ v. ECB [C‑114/20 P (R), nezveřejněné, EU:C:2020:1059], kterým místopředsedkyně Soudního dvora zamítla kasační opravný prostředek proti tomuto usnesení,

s přihlédnutím k usnesení ze dne 15. dubna 2020, Anglo Austrian AAB Bank a Belegging-Maatschappij „Far-East“ v. ECB, kterým předseda Tribunálu zamítl druhý návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podaný žalobkyněmi v souladu s článkem 160 jednacího řádu Tribunálu,

s přihlédnutím k usnesení ze dne 17. prosince 2020, Anglo Austrian AAB a Belegging-Maatschappij „Far-East“ v. ECB [C‑207/20 P (R), nezveřejněné, ECLI:EU:C:2020:1057], kterým místopředsedkyně Soudního dvora zamítla kasační opravný prostředek proti tomuto usnesení,

vydává tento

Rozsudek

1        Svou žalobou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Anglo Austrian AAB AG, dříve Anglo Austrian AAB Bank AG (dále jen „AAB Bank“), a Belegging-Maatschappij „Far-East“ BV (dále jen „akcionář“) domáhají zrušení rozhodnutí Evropské centrální banky ECB-SSM-2019-AT 8 WHD-2019 0009 ze dne 14. listopadu 2019, kterým posledně uvedená odňala společnosti AAB Bank povolení k činnosti úvěrové instituce (dále jen „napadené rozhodnutí“).

I.      Skutečnosti předcházející sporu

2        První žalobkyně, společnost AAB Bank, byla méně významnou úvěrovou institucí se sídlem v Rakousku ve smyslu čl. 6 odst. 4 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se ECB svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. 2013, L 287, s. 63). Vykonávala činnost na základě povolení vydaného podle Bundesgesetz über das Bankwesen (Bankwesengesetz) (rakouský bankovní zákon, dále jen „BWG“).

3        Druhá žalobkyně, akcionář, je holdingovou společností, která vlastní 99,99 % akcií AAB Bank.

4        Dne 26. dubna 2019 předložil Österreichische Finanzmarktbehörde (rakouský úřad pro dohled nad finančními trhy, Rakousko, dále jen „FMA“) ECB návrh rozhodnutí o odnětí povolení společnosti AAB Bank jakožto úvěrové instituci, a to podle čl. 80 odst. 1 nařízení (EU) č. 468/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se stanoví rámec spolupráce ECB s vnitrostátními příslušnými orgány a vnitrostátními pověřenými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu (nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu) (Úř. věst. 2014, L 141, s. 1).

5        Dopisem ze dne 14. června 2019 předala ECB společnosti AAB Bank návrh rozhodnutí o odnětí povolení, ke kterému se tato společnost vyjádřila dne 23. července 2019.

6        Napadeným rozhodnutím ECB odňala společnosti AAB Bank povolení působit jako úvěrová instituce s účinností ke dni oznámení uvedeného rozhodnutí.

7        ECB měla v podstatě za to, že na základě zjištění FMA, učiněných v rámci plnění jeho úkolů obezřetnostního dohledu, ohledně soustavného a opakovaného nedodržování požadavků týkajících se boje proti praní peněz a financování terorismu, jakož i interní správy a řízení ze strany společnosti AAB Bank, není tato společnost schopna zajistit řádné řízení svých rizik.

8        ECB tedy konstatovala, že jsou splněna kritéria odůvodňující odnětí povolení společnosti AAB Bank pro přístup k činnostem úvěrové instituce, stanovená v čl. 18 písm. f) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. 2013, L 176, s. 338) a provedená do rakouského práva, jelikož se tato banka dopustila porušení čl. 67 odst. 1 písm. d) a o) této směrnice, jak byla tato ustanovení provedena do rakouského práva, a že toto odnětí je přiměřené.

9        ECB kromě toho odmítla pozastavit účinky napadeného rozhodnutí na dobu třiceti dnů z důvodu, že vyjádření AAB Bank nemůže zpochybnit legalitu tohoto rozhodnutí, že toto rozhodnutí nemůže způsobit nenapravitelnou újmu a veřejný zájem na ochraně vkladatelů, investorů a ostatních partnerů společnosti AAB Bank, jakož i stability finančního systému odůvodňuje okamžité uplatňování rozhodnutí.

II.    Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

10      Vzhledem k překážce na straně jednoho ze soudců devátého rozšířeného senátu určil předseda Tribunálu rozhodnutím ze dne 18. května 2021 jiného soudce k doplnění senátu.

11      Po úmrtí soudce B. Berkeho, ke kterému došlo dne 1. srpna 2021, pokračovali tři soudci podepsání pod tímto rozsudkem v poradě v souladu s článkem 22 a čl. 24 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu.

12      Rozhodnutím předsedy Tribunálu ze dne 13. srpna 2021 byla projednávaná věc přidělena nové soudkyni zpravodajce zasedající v devátém senátu.

13      Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí,

–        uložil ECB náhradu nákladů řízení.

14      ECB navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        prohlásil žalobu za nepřípustnou v rozsahu, v němž byla podána akcionářem;

–        uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

III. Právní otázky

A.      K přípustnosti žaloby v rozsahu, v němž byla podána akcionářem

15      ECB tvrdí, aniž formálně vznesla námitku nepřípustnosti podle článku 130 jednacího řádu, že podle judikatury Soudního dvora je žaloba akcionáře nepřípustná z důvodu, že není napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčen.

16      V tomto ohledu je třeba uvést, že akcionáři úvěrové instituce, jejichž povolení k přístupu k činnostem úvěrové instituce bylo odňato, nejsou rozhodnutím o odnětí povolení bezprostředně dotčeni (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. listopadu 2019, ECB a další v. Trasta Komercbanka a další, C‑663/17 P, C‑665/17 P a C‑669/17 P, EU:C:2019:923, body 107 až 115 a 119).

17      Žaloba je tudíž nepřípustná v rozsahu, v němž byla podána akcionářem.

B.      K věci samé

18      Na podporu své žaloby uplatňuje AAB pět žalobních důvodů.

19      První žalobní důvod vychází z porušení čl. 4 odst. 1 písm. a) a čl. 14 odst. 5 nařízení č. 1024/2013, jelikož ECB nesprávně uplatnila vnitrostátní právo. Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality. Třetí žalobní důvod vychází z porušení článku 34 nařízení č. 468/2014 vykládaného ve světle práva na účinnou soudní ochranu v důsledku toho, že ECB odmítla pozastavit uplatňování napadeného rozhodnutí. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení práva společnosti AAB Bank na obhajobu. Pátý žalobní důvod vychází z porušení práva akcionáře na vlastnictví.

1.      K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 4 odst. 1 písm. a) a čl. 14 odst. 5 nařízení č. 1024/2013, jelikož ECB nesprávně uplatnila vnitrostátní právo

20      Na podporu tohoto žalobního důvodu AAB Bank v podstatě tvrdí, že podmínky pro odnětí povolení stanovené unijním právem v čl. 4 odst. 1 písm. a) a čl. 14 odst. 5 nařízení č. 1024/2013, v článku 83 nařízení č. 468/2014, jakož i v čl. 18 písm. f) a čl. 67 odst. 1 písm. d) a o) směrnice 2013/36 a použitelnými rakouskými ustanoveními, která tato ustanovení unijního práva provádějí, nebyly v projednávaném případě splněny a ECB napadené rozhodnutí přijala bez toho, aby k přijetí takového rozhodnutí měla pravomoc.

21      Tento důvod se dělí na dvě části.

a)      K první části prvního žalobního důvodu, vycházející z porušení čl. 4 odst. 1 písm. a) a čl. 14 odst. 5 nařízení č. 1024/2013 spočívajícího v tom, že nebyla splněna kritéria odůvodňující odnětí povolení stanovená v čl. 18 písm. f) a čl. 67 písm. d) a o) směrnice 2013/36, jak byla provedena do rakouského práva

22      V rámci první části prvního žalobního důvodu AAB Bank v podstatě tvrdí, že podmínky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) a čl. 14 odst. 5 nařízení č. 1024/2013, v článku 83 nařízení č. 468/2014 a v § 70 odst. 4 BWG, který provádí článek 18 směrnice 2013/36, jakož i podmínky stanovené v článku 67 posledně uvedené směrnice, nebyly splněny, jelikož nebylo zjištěno, že nese odpovědnost za závažné porušení ve smyslu posledně uvedeného ustanovení, v souladu s ustanoveními § 34 a násl. Bundesgesetz zur Verhinderung der Geldwäsche und Terrorismusfinanzierung im Finanzmarkt (spolkový zákon o zamezení praní peněz a financování terorismu na finančním trhu, dále jen „FM-GwG“), přijatými na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. 2005, L 309, s. 15) [nyní směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. 2015, L 141, s. 73)]. V tomto ohledu AAB Bank vytýká ECB, že měla nesprávně za to, že byla zjištěna její odpovědnost za závažná porušení vnitrostátních předpisů provádějících směrnici 2005/60 (nyní směrnice 2015/849), a dále že porušila svou povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o ustanovení, o která se ECB opírala, když konstatovala, že údajná porušení právních předpisů o boji proti praní peněz odůvodňují odnětí povolení.

23      ECB s touto argumentací nesouhlasí.

24      V napadeném rozhodnutí ECB konstatovala, že bylo zjištěno, že AAB Bank nese odpovědnost za závažná porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice 2005/60 (nyní směrnice 2015/849) ve smyslu čl. 67 odst. 1 písm. o) směrnice 2013/36, což odůvodňuje odnětí jejího povolení podle čl. 18 písm. f) uvedené směrnice, jak byl proveden článkem 70 odst. 4 BWG.

25      Měla zejména za to, že AAB Bank porušila § 39 odst. 2 a odst. 2b pátý a jedenáctý pododstavec BWG, jakož i § 6 odst. 1, 2 až 4, 6 a 7, § 7 odst. 7, § 9, § 23 odst. 3 a § 29 FM-GwG.

26      Poté, co ECB konstatovala, že povaha, počet a frekvence závazných opatření dohledu, jako jsou formální příkazy, která FMA musel přijmout, zdůrazňují závažnost zjištěných porušení a skutečnost, že tato porušení byla dlouhodobá, uvedla na podporu svých závěrů zejména:

–        zprávu Oesterreichische Nationalbank (rakouská národní banka, Rakousko) z kontroly na místě dne 22. ledna 2010, během níž tato instituce zjistila závažné nedostatky v mechanismu společnosti AAB Bank proti praní peněz;

–        zprávu FMA po provedení kontroly na místě dne 11. července 2013 konstatující 38 nedostatků nebo porušení právních předpisů týkajících se boje proti praní peněz a financování terorismu;

–        zprávu ze dne 24. března 2015 konstatující nesrovnalosti v 18 z 20 posuzovaných případů, jejíž závěry byly následně potvrzeny pravomocným soudním rozhodnutím;

–        formální příkaz FMA ze dne 18. srpna 2015, kterým uvedený úřad nařídil společnosti AAB Bank uplatňovat předpisy proti praní peněz z roku 2008 na všechny její klienty;

–        sankci, kterou přijal FMA dne 14. září 2016 za porušování, na individuální i systémové úrovni, právních požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu;

–        rozsudek Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Rakousko) ze dne 7. února 2019, sp. zn. W230 2138107–1/37E, kterým byla potvrzena sankce FMA ze dne 14. září 2016 a zároveň snížena její výše;

–        usnesení Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soud, Rakousko) ze dne 15. května 2019, sp. zn. Ro 2019/02/0006–3, kterým bylo zamítnuto odvolání společnosti AAB Bank proti rozsudku Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud) ze dne 7. února 2019;

–        rozsudek Landesgericht für Zivilrechtssachen Wien (zemský soud pro občanskoprávní věci ve Vídni, Rakousko) ze dne 23. února 2017, sp. zn. 33 Cg 716s 18, ve kterém bylo uvedeno, že „[v] případě devíti úvěrových transakcí back-to-back s jinými bankami, které FMA nebo externí auditoři podrobně zkoumali, bylo konstatováno, že u všech těchto devíti transakcí došlo k závažným porušením použitelných ustanovení“;

–        formální příkaz FMA ze dne 24. října 2018 konstatující řadu porušení právních předpisů ze strany AAB Bank v jejích vztazích se společností Meinl Bank Antigua Ltd, zejména skutečnost, že poté, co uvedený úřad oznámil, že účty společnosti Meinl Bank Antigua byly zmrazeny, umožnila AAB Bank provést převody z jejího hlavního účtu ve výši 19,5 milionů eur a neměla náležité doklady o jejích obchodních vztazích;

–        zprávu FMA ze dne 17. ledna 2019 vypracovanou po kontrole na místě v roce 2018 (dále jen „zpráva FMA o čtvrté kontrole“) konstatující 22 nedostatků nebo porušení právních předpisů, z nichž některé se týkaly společnosti Meinl Bank Antigua;

–        řízení zahájené FMA dne 7. června 2019 za účelem obnovení souladu se zákonem v případě zbývajících 15 závěrů její zprávy o čtvrté kontrole, ke které AAB Bank předložila vyjádření zohledněná v napadeném rozhodnutí, které v podstatě konstatovalo, že většina porušení nadále trvá;

–        zprávy o auditu společnosti AAB Bank a určité skutkové okolnosti zjištěné v průběhu správního řízení.

1)      K první výtce, vycházející z porušení čl. 18 písm. f) směrnice 2013/36 a čl. 67 odst. 1 písm. o) směrnice 2013/36, jak byly provedeny do rakouského práva, jelikož nebylo zjištěno, že AAB Bank nese odpovědnost za závažná porušení vnitrostátních předpisů provádějících směrnici 2005/60 (nyní směrnice 2015/849)

27      Podle společnosti AAB Bank v podstatě rozhodnutí uvedená v napadeném rozhodnutí neumožňovala mít za to, že byla zjištěna její odpovědnost za závažná porušení BWG nebo FM-GwG, protože porušení povinností, která jí byla v těchto rozhodnutích vytýkána, byla dávná, promlčená nebo nebyla závažná či byla napravena, a nebyla konstatována v pravomocných rozhodnutích.

28      ECB tuto výtku zpochybňuje.

29      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1024/2013, a v souladu s článkem 14 téhož nařízení, má ECB v rámci úkolů, které jsou jí svěřeny uvedeným nařízením, výlučnou pravomoc vydávat povolení k činnosti úvěrovým institucím usazeným v členských státech, které se účastní jednotného mechanismu dohledu, a toto povolení těmto institucím odnímat.

30      Podle čl. 14 odst. 5 nařízení č. 1024/2013 může ECB povolení odebrat v případech stanovených v příslušných právních předpisech Unie z vlastního podnětu, po konzultacích s vnitrostátním příslušným orgánem zúčastněného členského státu, ve kterém je úvěrová instituce usazena, nebo na návrh tohoto vnitrostátního příslušného orgánu.

31      Článek 4 odst. 3 nařízení č. 1024/2013 kromě toho stanoví, že pro účely plnění úkolů jí svěřených tímto nařízením a s cílem zajistit vysoké standardy dohledu uplatňuje ECB všechny příslušné právní předpisy Unie, a pokud jsou těmito právními předpisy Unie směrnice, také vnitrostátní právní předpisy provádějící tyto směrnice.

32      Z toho vyplývá, že ECB je povinna pro účely plnění úkolů, které jí svěřuje čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1024/2013, uplatňovat kromě ustanovení uvedeného nařízení také ustanovení vnitrostátního práva provádějící směrnici 2013/36 vykládaná ve světle této směrnice.

33      Je třeba rovněž připomenout, že čl. 18 písm. f) směrnice 2013/36 stanoví, že příslušné orgány mohou odejmout udělené povolení, pokud se úvěrová instituce dopustí jednoho z porušení uvedených v čl. 67 odst. 1 této směrnice.

34      Článek 67 odst. 1 písm. o) směrnice 2013/36 se týká případu, kdy bylo zjištěno, že úvěrová instituce nese odpovědnost za závažné porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice 2005/60.

35      Pokud jde o vnitrostátní opatření provádějící směrnici 2013/36, kterých se dovolává AAB Bank, z § 70 odst. 4 BWG vyplývá, že pokud úvěrová instituce poruší mimo jiné ustanovení BWG nebo předpisy přijaté k jeho provedení, FMA musí:

„[…] 3. odejmout úvěrové instituci povolení, pokud jiná opatření podle BWG nemohou zajistit fungování úvěrové instituce.“

36      Mimoto podle § 31 odst. 3 druhého pododstavce FM-GwG:

„V případě neplnění povinností uvedených v § 34 odst. 2 a 3 [FM-GwG] může FMA […] povolení vydané FMA […] odejmout“.

37      Povinnosti uvedené v § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG mají za cíl provést ustanovení týkající se boje proti praní peněz podle směrnice 2005/60 (nyní směrnice 2015/849) a odkazují mimo jiné na závažná, opakovaná nebo systematická porušování § 6 odst. 1, 2 až 4, 6 a 7, § 7 odst. 7, § 9, § 23 odst. 3 a § 29 FM-GwG.

38      V projednávané věci měla ECB v napadeném rozhodnutí za to, že zejména z rozhodnutí FMA a z rozsudků rakouských soudů vyplývá, že AAB Bank neměla od roku 2010 k dispozici vhodný postup pro řízení rizik za účelem předcházení praní peněz, a to přinejmenším do roku 2019, v rozporu s § 39 odst. 2 BWG ve spojení s § 39 odst. 2b jedenáctým pododstavcem BWG, a že z těchto vnitrostátních rozhodnutí a rozsudků rovněž vyplývá, že byla zjištěna odpovědnost společnosti AAB Bank za závažná, opakovaná nebo systematická porušování § 6 odst. 1, 2 až 4, 6 a 7, § 7 odst. 7, § 9, § 23 odst. 3 a § 29 FM-GwG.

i)      K argumentu, že odpovědnost úvěrové instituce za závažné porušování předpisů musí být konstatována v nedávném soudním rozhodnutí, které zakládá překážku věci rozsouzené

39      Zaprvé je třeba připomenout, že FMA je na základě rakouského práva příslušný k přijímání rozhodnutí, kterými se konstatují a sankcionují porušení ustanovení BWG a FM-GwG přijatých k provedení směrnice 2005/60 (nyní směrnice 2015/849).

40      Z toho vyplývá, že FMA může přijímat správní rozhodnutí konstatující, že úvěrová instituce nese odpovědnost za závažné, opakované nebo systematické porušování předpisů ve smyslu § 34 odst. 2 FM-GwG, který provádí čl. 67 odst. 1 písm. o) směrnice 2013/36.

41      Podle AAB Bank mohou být sankce za závažná porušení ve smyslu § 34 odst. 2 FM-GwG uloženy pouze na základě správního práva trestního nebo trestního práva a musí být konstatovány v rámci soudního řízení rozhodnutím, které zakládá překážku věci rozsouzené.

42      Z článku 39 odst. 2 směrnice 2005/60 (nyní čl. 58 odst. 2 směrnice 2015/849) však vyplývá, že v rámci provádění této směrnice musí členské státy, aniž je dotčeno jejich právo ukládat trestní sankce, stanovit ve svých právních předpisech vhodné správní sankce, které mohou být uloženy úvěrovým institucím, jež porušují vnitrostátní předpisy přijaté podle uvedené směrnice.

43      Závažná porušení předpisů, na která odkazuje § 34 odst. 2 FM-GwG ve spojení s § 39 odst. 2 směrnice 2005/60, tak mohou vést k uložení jak trestních sankcí, tak správních sankcí, přičemž povaha sankce (trestní nebo správní) není rozhodující pro kvalifikaci porušení jako „závažného“.

44      Pokud jde dále o povahu rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení, v případě, že zjištění porušení dotčených předpisů a sankce za něj spadá do pravomoci správního orgánu, mít za to, jak tvrdí AAB Bank, že spáchání závažných porušení těchto předpisů může být konstatováno pouze soudními rozhodnutími, která zakládají překážku věci rozsouzené, by znamenalo, že použití § 31 odst. 3 druhého pododstavce FM-GwG a § 34 odst. 2 a 3 zákona FM-GG by záviselo na tom, zda se dotčená instituce rozhodne podat žalobu proti rozhodnutí tohoto orgánu či nikoli.

45      Zadruhé z judikatury týkající se aktů orgánů Evropské unie vyplývá, že rozhodnutí, které nebylo osobou, jíž je určeno, napadeno ve stanovených lhůtách, se vůči ní stává konečným (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. října 2007, Pergan Hilfsstoffe für industrielle Prozesse v. Komise, T‑474/04, EU:T:2007:306, bod 37, a ze dne 8. května 2019, Lucchini v. Komise, T‑185/18, nezveřejněný, EU:T:2019:298, bod 38).

46      Z judikatury týkající se aktů unijních orgánů rovněž vyplývá, že vina osoby obviněné z protiprávního jednání může být považována za definitivně prokázanou, pokud se rozhodnutí konstatující toto protiprávní jednání stalo konečným (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. října 2007, Pergan Hilfsstoffe für industrielle Prozesse v. Komise, T‑474/04, EU:T:2007:306, bod 76).

47      Tato judikatura musí být obdobně použita na rozhodnutí vnitrostátních správních orgánů konstatujících porušení vnitrostátních předpisů týkajících se boje proti praní peněz a financování terorismu, jako je FMA.

48      Úvěrová instituce tedy může být shledána odpovědnou za závažná porušení ve smyslu § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG ve spojení s čl. 67 odst. 1 písm. o) směrnice 2013/36 na základě správních rozhodnutí.

49      Je pravda, jak tvrdí AAB Bank, že Soudní dvůr již rozhodl, že vyloučení provozovatele hazardních her podezřelého na základě přesvědčivých indicií ze zapojení do trestné činnosti z trhu na základě zániku koncese může být v zásadě považováno za přiměřené cíli boje proti kriminalitě pouze tehdy, je-li založeno na pravomocném rozsudku týkajícím se dostatečně závažného trestného činu (rozsudek ze dne 16. února 2012, Costa a Cifone, C‑72/10 a C‑77/10, EU:C:2012:80, bod 81).

50      Nicméně vzhledem k významu obezřetnostních pravidel, jejichž účelem je boj proti praní peněz a financování terorismu, ale i ke zvláštní odpovědnosti úvěrových institucí v tomto ohledu a k nutnosti vyvodit co nejrychleji důsledky z porušení těchto pravidel, je třeba mít za to, že správní rozhodnutí konstatující, že úvěrová instituce nese odpovědnost za závažná porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice 2005/60 (nyní směrnice 2015/849) ve smyslu § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG, je dostačující k odůvodnění odnětí povolení.

51      S ohledem na výše uvedené nelze ECB vytýkat, na rozdíl od toho, co tvrdí AAB Bank, že dospěla k závěru, že bylo zjištěno, že AAB Bank nese odpovědnost za závažná porušení, v nikoli soudních rozhodnutích, která nezakládají překážku věci rozhodnuté.

52      Je třeba ostatně zdůraznit, že zprávy o interním auditu společnosti AAB Bank nelze samy o sobě považovat za dostatečné k prokázání, že byla či nebyla zjištěna odpovědnost této úvěrové instituce za závažná porušení předpisů, jelikož je nelze kvalifikovat jako správní nebo soudní opatření, jimiž byla konstatována odpovědnost uvedené instituce za závažná porušení předpisů.

53      Nicméně na rozdíl od toho, co tvrdí AAB Bank, i když takové zprávy mohou být případně použity ke zpochybnění zjištění ECB, které nevycházejí z konečného rozhodnutí, jímž bylo konstatováno, že došlo k protiprávnímu jednání, nelze je považovat za dostačující ke zpochybnění zjištění učiněných ve správních a soudních rozhodnutích, která jsou konečná.

54      Kromě toho argumenty společnosti AAB Bank týkající se posouzení životaschopnosti a trvalosti jejího modelu podnikání, její rizikové struktury klientů, vzdání se zajištěných svěřeneckých transakcí, charakteristik jejího auditu a počtu jí týkajících se oznámení o podezření ze strany ECB nemohou zpochybnit skutečnost, že napadené rozhodnutí je založeno na konečných rozhodnutích, která konstatují, že nese odpovědnost za závažná porušení.

55      Totéž platí pro argumenty společnosti AAB Bank týkající se zjištění ECB ohledně jejích vlastníků, jejího zapojení do skandálu Odebrecht a ohledně společnosti Meinl Bank Antigua.

56      Tyto argumenty se totiž týkají doplňujících skutkových zjištění ECB, která nesouvisí s použitím kritéria stanoveného v § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG ve spojení s čl. 67 odst. 1 písm. o) směrnice 2013/36, který vyžaduje, aby bylo zjištěno, že dotyčné instituce nesou odpovědnost za závažná porušení předpisů.

57      Nemohou tak zpochybnit skutečnost, že odpovědnost společnosti AAB Bank za porušení předpisů byla konstatována správními nebo soudními rozhodnutími, která jsou konečná.

58      Stejně tak argumenty společnosti AAB Bank týkající se toho, že zjištěná porušení jsou dávná nebo byla napravena, tento závěr nezpochybňují.

59      Ani BWG či FM-GwG, ani čl. 18 písm. f) nebo čl. 67 odst. 1 písm. o) směrnice 2013/36 totiž nestanoví lhůtu, kterou je třeba dodržet při zohlednění předchozích rozhodnutí stanovících odpovědnost pachatelů těchto porušení, a nevyžadují, aby taková protiprávní jednání byla nepřerušená nebo stále trvala v době přijetí rozhodnutí o odnětí povolení, zejména jedná-li se, jako v projednávaném případě, o několik rozhodnutí přijatých v průběhu několika let.

60      To platí tím spíše pro porušení předpisů zjištěná pouze tři či pět let před přijetím napadeného rozhodnutí, jelikož taková rozhodnutí nelze považovat za dávná.

61      Navíc postoj zastávaný společností AAB Bank, podle něhož byla některá zjištěná pochybení napravena a nemohou již odůvodňovat odnětí povolení, by zpochybnil cíl ochrany evropského bankovního systému, jelikož by umožňoval úvěrovým institucím, které se dopustily závažných porušení předpisů, pokračovat v činnosti, dokud příslušné orgány znovu neprokáží, že se dopustily nových porušení předpisů.

62      Ze stejného důvodu je třeba odmítnout argument, že AAB Bank zavedla další opatření ke zlepšení, mimo jiné externí zadání interního auditu, zlepšení různých postupů boje proti praní peněz od 22. července 2019 a zavedení blokování účtů v rámci boje proti praní peněz.

63      Totéž platí pro údajné odstranění nedostatků týkajících se určení skutečných majitelů, o němž byl FMA informován společností AAB Bank dopisem ze dne 19. března 2019.

64      Z napadeného rozhodnutí ostatně vyplývá, že AAB Bank byla rovněž v nedávné době shledána odpovědnou za závažná porušení předpisů rozhodnutím FMA ze dne 24. října 2018, které konstatovalo, že chybí ověřitelné doklady v oblasti předcházení praní peněz, pokud jde o její obchodní vztahy, zejména se společností Meinl Bank Antigua, proti němuž nepodala žalobu.

65      Jak uvedla ECB v napadeném rozhodnutí, FMA rovněž ve své zprávě o čtvrté kontrole konstatoval 22 nedostatků nebo porušení právních předpisů, z nichž některé se týkají společnosti Meinl Bank Antigua.

66      S ohledem na výše uvedené, vzhledem k tomu, že ECB uvedla, že konečná správní a soudní rozhodnutí přijatá v letech 2010 až 2018 opakovaně konstatovala, že AAB Bank nese odpovědnost za závažná porušení ustanovení FM-GwG, kterými byla provedena směrnice 2005/60 (nyní směrnice 2015/849), argumenty AAB Bank, podle kterých byla zjištěná porušení napravena a zprávy o interním auditu potvrdily, že provedená zlepšení jsou dostačující, neprokazují, že napadené rozhodnutí je stiženo zjevně nesprávným posouzením v důsledku toho, že ECB měla za to, že byla zjištěna odpovědnost společnosti AAB Bank za závažná porušení odůvodňující odnětí jejího povolení k činnosti ve smyslu § 31 odst. 3 druhého pododstavce FM-GwG a § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG ve spojení s čl. 67 odst. 1 písm. o) směrnice 2013/36.

ii)    K dopadu případného promlčení závažných porušení zjištěných v rozhodnutích správních nebo soudních orgánů

67      AAB Bank tvrdí, že pochybení konstatovaná ve zprávě FMA o čtvrté kontrole již nejsou relevantní, jelikož je třeba je považovat za méně závažná nebo promlčená na základě § 36 FM-GwG, který stanoví tříletou promlčecí lhůtu, neboť kontrola se týkala skutečností z roku 2014 a starších.

68      Nejprve je nicméně třeba připomenout, že pochybení konstatovaná ve zprávě FMA o čtvrté kontrole nejsou jedinými závažnými porušeními předpisů, na nichž ECB založila odnětí povolení k činnosti v napadeném rozhodnutí, takže argumentace společnosti AAB Bank, i kdyby byla opodstatněná, musí být odmítnuta jako neúčinná.

69      Úvěrová instituce se kromě toho nemůže dovolávat případného promlčení závažných porušení předpisů, za která byla shledána odpovědnou ve správním rozhodnutí, aby prokázala, že pro účely odnětí jejího povolení nebyla její odpovědnost za taková porušení zjištěna.

70      Od okamžiku, kdy se rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení předpisů, stane konečným, totiž otázka promlčení skutkového základu uvedeného rozhodnutí již nevyvstává. Nic tedy ECB nebránilo v tom, aby toto konečné rozhodnutí zohlednila pro účely odnětí povolení.

71      Výklad zastávaný společností AAB Bank, podle kterého konečné rozhodnutí konstatující porušení nemůže být zohledněno v případě promlčení skutečností zakládajících toto protiprávní jednání, by ostatně vedl k tomu, že možnost odejmout povolení k činnosti v případě závažných porušení by závisela na délce správního řízení, které vedlo ke zjištění těchto protiprávních jednání, nebo na délce správního řízení, které vedlo k rozhodnutí o odnětí povolení, a tedy ke zpochybnění užitečného účinku čl. 14 odst. 5 nařízení č. 1024/2013.

72      Tento argument tedy neprokazuje, že napadené rozhodnutí je stiženo nesprávným právním posouzením v rozsahu, v němž ECB měla za to, že společnost AAB Bank byla shledána odpovědnou za závažná porušení předpisů ve smyslu § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG.

iii) Ke zpochybnění skutečností vytýkaných společnosti AAB Bank v jejích vztazích se společností Meinl Bank Antigua

73      AAB Bank zpochybňuje zjištění ECB, že povolila nebo provedla na svých účtech protiprávní transakce společnosti Meinl Bank Antigua a zastírala informace o této bance, když odstranila překážky sloužící k boji proti praní peněz na uvedených účtech.

74      ECB tato protiprávní jednání zohlednila zejména na základě zjištění učiněných v rozhodnutí FMA ze dne 24. října 2018, z nichž vyvodila, že AAB Bank porušila § 39 odst. 2 a odst. 2b pátý a jedenáctý pododstavec BWG, jakož i § 23 odst. 3 FM-GWG.

75      Toto rozhodnutí je přitom konečné a společnost AAB Bank jej nenapadla, třebaže bylo možné podat proti němu žalobu k Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud).

76      Argument společnosti AAB Bank, podle kterého nebylo s konečnou platností zjištěno neplnění jejích povinností v oblasti kontroly a dokumentace, ani jiné trestně postižitelné nesplnění povinnosti, stanovené soudním rozhodnutím, tedy nemůže obstát.

77      Kromě toho tvrzení, že AAB Bank se pouze pasivně účastnila platebních toků, jejichž iniciátorkou nebyla, jakožto korespondentská banka společnosti Meinl Bank Antigua, jelikož spolupracovala s Bundeskriminalamt (Spolkový policejní úřad, Rakousko), zablokovala účty z vlastní iniciativy a předala FMA požadované údaje týkající se transakcí na zablokovaných účtech a informace o zrušení blokace pro některé transakce ze zákona, které má zmírnit porušení vytýkaná společnosti AAB Bank, nemohou zpochybnit konstatování závažných porušení v konečném rozhodnutí FMA, které ECB zohlednila.

78      Tyto argumenty tedy nemohou prokázat, že napadené rozhodnutí je stiženo zjevně nesprávným posouzením v rozsahu, v němž měla ECB za to, že AAB Bank byla shledána odpovědnou za závažná porušení ve smyslu § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG.

iv)    Ke zpochybnění závažnosti porušení, za něž byla AAB Bank shledána odpovědnou

79      AAB Bank v podstatě tvrdí, že k tomu, aby mohla být porušení kvalifikována jako závažná ve smyslu § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG, musí jít nad rámec nedodržení jednotlivých ustanovení prováděcích právních předpisů týkajících se boje proti praní peněz a financování terorismu. Porušení, za která byla shledána odpovědnou podle napadeného rozhodnutí, přitom nelze považovat za závažná.

80      A dále, porušení předpisů potvrzená usnesením Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud) ze dne 7. února 2019, sp. zn. W230 2138107–1, jsou všechna méně závažná porušení a nebyla tímto soudem kvalifikována jako závažná nebo systematická.

81      Konečně všechny výtky obsažené ve zprávě FMA o čtvrté kontrole se týkají méně závažných nesplnění povinností, která nemohou odůvodnit odnětí povolení k činnosti.

82      V napadeném rozhodnutí ECB zejména uvedla, že z rozhodnutí příslušných vnitrostátních orgánů vyplývá, že AAB Bank od roku 2010 závažně, systematicky a soustavně porušovala právní předpisy o boji proti praní peněz a financování terorismu, přičemž prováděla vysoce rizikové transakce.

83      Zdůraznila rovněž, že s ohledem na nejnovější posouzení FMA společnost AAB Bank tyto předpisy nadále závažně porušuje a vyvolává tedy značné riziko pro sebe, rakouský finanční sektor a jednotný mechanismus dohledu.

84      ECB kromě toho připomněla, že podle posouzení FMA porušovala AAB Bank od roku 2010 závažně, opakovaně a systematicky právní předpisy o boji proti praní a financování terorismu tím, že nepřijala opatření k nápravě zjištěných porušení a zároveň prokázala neochotu ke spolupráci s FMA.

85      ECB z toho vyvodila, že bylo zjištěno, že společnost AAB Bank nese odpovědnost za závažná porušení ustanovení FM-GwG přijatých na základě směrnice 2005/60 (nyní směrnice 2015/849) odůvodňující odnětí povolení k činnosti.

86      S ohledem na řadu porušení, kterých se dopustila AAB Bank, konstatovaných správními a soudními rozhodnutími připomenutými v napadeném rozhodnutí a v bodě 26 výše, která prokazují systematičnost, závažnost a soustavnost porušování právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, se ECB nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tato banka byla příslušnými orgány a rakouskými soudy shledána odpovědnou za závažná porušení ve smyslu § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG.

87      Jak totiž ECB konstatovala v napadeném rozhodnutí, z těchto správních a soudních rozhodnutí vyplývá, že AAB Bank závažným a soustavným způsobem porušovala svou povinnost mít organizační strukturu a vhodné postupy v oblasti předcházení praní peněz a boje proti terorismu a že byla shledána odpovědnou za závažná porušení právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu.

88      Zvláště vzhledem k tomu, že v rozhodnutích předcházejících návrhu FMA na odnětí povolení k činnosti, která byla ke dni vydání napadeného rozhodnutí konečná, příslušné orgány shledaly společnost AAB Bank odpovědnou za závažná porušení vnitrostátních předpisů o boji proti praní peněz, nelze ve stadiu správního řízení před ECB zpochybňovat závažnost dotčených porušení.

89      Nadto s ohledem na cíl těchto ustanovení, kterým je zajistit ochranu evropského bankovního trhu, nelze ECB vytýkat, že měla za to, že systematické, závažné a soustavné porušování vnitrostátních předpisů o boji proti praní peněz a financování terorismu je třeba kvalifikovat jako závažné porušování odůvodňující odnětí povolení ve smyslu § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG a čl. 67 odst. 1 písm. o) směrnice 2013/36.

90      Nadto na rozdíl od toho, co tvrdí AAB Bank, z napadeného rozhodnutí, opatření přijatých FMA a rozhodnutí rakouských soudů, která jsou připomenuta v tomto rozhodnutí, jasně vyplývá, že zohledněná porušení jdou nad rámec nedodržení jednotlivých ustanovení prováděcích právních předpisů týkajících se boje proti praní peněz a financování terorismu a nelze je kvalifikovat jako méně závažná porušení.

91      AAB Bank proto neprokázala, že se ECB dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že společnost AAB Bank byla shledána odpovědnou za závažná porušení odůvodňující odnětí povolení k činnosti ve smyslu § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG.

92      První výtku v rámci první části prvního žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

2)      K druhé výtce, vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění a z nedostatku pravomoci ECB konstatovat, že údajná porušení právních předpisů o boji proti praní peněz odůvodňují odnětí povolení k činnosti

93      AAB Bank v podstatě tvrdí, že jedinými normami rakouského práva, které počítají s odnětím povolení k činnosti za závažná porušení právních předpisů o boji proti praní peněz a financování terorismu, jsou ustanovení § 31 odst. 3 bodu 2 ve spojení s § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG, a že porušení právních předpisů o boji proti praní peněz a financování terorismu neumožňuje odnětí povolení na základě § 70 BWG. Má za to, že ECB z těchto norem nevycházela a každopádně neměla pravomoc z těchto norem vycházet.

94      Zpochybňuje tak v podstatě právní základ, který napadené rozhodnutí uvádí pro učinění závěru, že porušování právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu odůvodňuje odnětí povolení podle rakouského práva.

95      Vyvozuje z toho, že se jedná o porušení rakouských právních předpisů, a dodává, že ECB se může přímo dovolávat ustanovení směrnice 2013/36, a vyvozovat své pravomoci zasáhnout, pouze na základě hmotněprávních ustanovení rakouského práva v oblasti bankovního dohledu.

96      AAB Bank také v podstatě tvrdí, že ECB nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění, když v napadeném rozhodnutí neupřesnila vnitrostátní ustanovení týkající se boje proti praní peněz a financování terorismu, která byla porušena.

97      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 84 odst. 1 jednacího řádu nelze předkládat nové důvody v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.

98      Nicméně žalobní důvod, který je rozšířením žalobního důvodu dříve výslovně nebo implicitně uvedeného v žalobě a který má úzkou spojitost s tímto žalobním důvodem, musí být prohlášen za přípustný.

99      Aby mohl být nový argument považován za rozšíření dříve uvedeného žalobního důvodu nebo výtky, musí mít s žalobními důvody nebo výtkami původně uvedenými v žalobě dostatečně úzkou spojitost (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. listopadu 2009, SGL Carbon v. Komise, C‑564/08 P, nezveřejněný, EU:C:2009:703, body 20 až 34, a ze dne 16. prosince 2010, AceaElectrabel Produzione v. Komise, C‑480/09 P, EU:C:2010:787, bod 111).

100    AAB Bank v žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí bylo přijato v rozporu s čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1024/2013 a použitelným rakouským právem, jelikož podmínky stanovené tímto právem nejsou splněny, a dovodila z toho, že ECB nebyla oprávněna odejmout jí povolení k činnosti.

101    Argumenty druhé výtky v rámci první části prvního žalobního důvodu vznesené v replice přitom směřují ke zpochybnění norem, na jejichž základě ECB v napadeném rozhodnutí rozhodla, že odnětí povolení společnosti AAB Bank k činnosti bylo odůvodněno podle rakouského práva, a k prokázání, že ECB nevycházela z vnitrostátní normy, která ji opravňuje odejmout povolení v případě porušení norem v oblasti boje proti praní peněz.

102    Vzhledem k tomu, že tyto argumenty mají úzkou spojitost s argumenty uplatněnými na podporu prvního žalobního důvodu, musí být považovány za rozšíření těchto argumentů, a tudíž za přípustné.

103    V tomto ohledu je třeba připomenout, že ECB měla v napadeném rozhodnutí za to, že AAB Bank porušila mimo jiné tato ustanovení BWG, a vyvodila z toho, že podmínky § 70 odst. 4 BWG, který upravuje odnětím povolení, jsou splněny.

104    Uvedla rovněž, že AAB Bank porušila několik ustanovení FM-GwG týkajících se boje proti praní peněz a financování terorismu, která jsou zmíněna v bodě 25 výše.

105    Na rozdíl od toho, co tvrdí AAB Bank, však nelze mít za to, že jedinými normami v rakouském právu, které počítají s odnětím povolení k činnosti za porušení právních předpisů týkajících se boje proti praní peněz a financování terorismu, jsou ustanovení § 31 odst. 3 bodu 2 ve spojení s § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG a že porušení povinností podle BWG týkajících se předcházení riziku praní peněz nemůže být zohledněno na základě § 70 odst. 4 BWG.

106    Ustanovení § 39 odst. 2 a 2b BWG, o nichž měla ECB za to, že je AAB Bank porušila, totiž výslovně odkazují na riziko praní peněz a financování terorismu a z § 70 odst. 4 BWG vyplývá, že taková porušení BWG, jako jsou uvedená porušení, mohou odůvodňovat odnětí povolení k činnosti.

107    Vzhledem k tomu, že podle rakouského práva je v případě porušení povinností podle BWG a FM-GwG týkajících se předcházení riziku praní peněz odůvodněno odnětí povolení k činnosti a ECB vycházela z těchto ustanovení, musí být argumenty společnosti AAB Bank týkající se neexistence základu oprávnění nebo porušení čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1024/2013 odmítnuty.

108    Každopádně i za předpokladu, že by ECB vycházela z nesprávného právního základu, je třeba připomenout, že zrušení správního rozhodnutí z důvodu nesprávného právního základu není odůvodněné, pokud takové pochybení nemělo rozhodující vliv na posouzení provedené správním orgánem, takže žalobní důvod vycházející z nesprávné volby právního základu musí být zamítnut, jelikož má čistě formální význam (rozsudek ze dne 9. června 2015, Navarro v. Komise, T‑556/14 P, EU:T:2015:368, bod 26).

109    AAB Bank přitom netvrdí, že by volba odlišného právního základu mohla mít v projednávaném případě vliv na posouzení ze strany ECB. Kromě toho se nezdá, že by volba odlišného právního základu mohla mít vliv na posouzení ze strany ECB.

110    Nadto z judikatury vyplývá, že odůvodnění požadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něj jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak, aby se dotčené osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a aby mohl příslušný soud vykonávat přezkum, a že požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech projednávaného případu, zejména v závislosti na obsahu dotčeného aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Konkrétně není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (viz rozsudek ze dne 16. května 2017, Landeskreditbank Baden-Württemberg v. ECB, T‑122/15, EU:T:2017:337, body 123 a 124 a citovaná judikatura).

111    Na rozdíl od toho, co tvrdí AAB Bank, přitom ECB neporušila povinnost uvést odůvodnění, neboť ustanovení BWG a FM-GwG porušená společností AAB Bank a ustanovení BWG upravující odnětí povolení k činnosti jsou uvedena v napadeném rozhodnutí, jak vyplývá z bodu 25 výše.

112    Druhá výtka v rámci první části prvního žalobního důvodu tedy není opodstatněná.

113    S ohledem na výše uvedené musí být první část prvního žalobního důvodu zamítnuta.

b)      Ke druhé části prvního žalobního důvodu, vycházející v podstatě z porušení ustanovení provádějících čl. 18 písm. f) směrnice 2013/36 v rozsahu, v němž AAB Bank zavedla systém správy a řízení požadovaný příslušnými orgány v souladu s vnitrostátními ustanoveními, jimiž se provádí článek 74 této směrnice, ve smyslu čl. 67 odst. 1 písm. d) uvedené směrnice

114    Podle společnosti AAB Bank nebyly splněny podmínky čl. 18 písm. f) směrnice 2013/36 a čl. 67 odst. 1 písm. d) uvedené směrnice, jak byly provedeny v § 39 odst. 2 a 2b BWG ve spojení s § 70 odst. 4 BWG, jelikož AAB Bank měla systém správy a řízení požadovaný příslušnými orgány.

115    V tomto ohledu z článku 18 směrnice 2013/36, provedeného v § 70 odst. 4 BWG, vyplývá, že příslušné orgány mohou odejmout vydané povolení, pokud úvěrová instituce nezavede systém správy a řízení požadovaný příslušnými orgány v souladu s vnitrostátními ustanoveními, jimiž se provádí článek 74 této směrnice.

116    Článek 74 směrnice 2013/36, nadepsaný „Vnitřní správa a řízení, ozdravné plány a plány řešení krize“, zní následovně:

„1. Instituce musí mít spolehlivé systémy správy a řízení, které zahrnují jasnou organizační strukturu s dobře vymezenými, transparentními a konzistentními odpovědnostmi, účinnými postupy pro identifikaci, řízení, sledování a hlášení rizik, jimž instituce je nebo může být vystavena, přiměřené mechanismy vnitřní kontroly, včetně řádné správy a účetních postupů, a zásady a postupy odměňování, které odpovídají náležitému a účinnému řízení rizik a podporují je. […]“

117    Pokud jde o ustanovení provádějící článek 74 směrnice 2013/36, § 39 odst. 2 BWG stanoví:

„Úvěrové instituce musí mít správní, účetní a kontrolní mechanismy pro evidování, hodnocení, řízení a sledování rizik vyplývajících z bankovních operací a transakcí, jakož i z jejich zásad a postupů odměňování. Tyto mechanismy musí být přizpůsobeny druhu, rozsahu a složitosti prováděných bankovních operací. Organizační struktura, jakož i správní, účetní a kontrolní mechanismy musí být písemně a srozumitelně zdokumentovány. Správní, účetní a kontrolní mechanismy musí co možná nejvíce zahrnovat rovněž rizika vyplývající z bankovních transakcí a operací, jakož i rizika vyplývající ze zásad a postupů odměňování, která by případně mohla nastat. Organizační struktura musí prostřednictvím vymezení struktur a postupů odpovídajícího činnosti úvěrové instituce předcházet střetům zájmů a pravomocí. Přiměřenost těchto postupů a jejich uplatňování musí nejméně jednou ročně posoudit oddělení interního auditu.“

118    Podle § 39 odst. 2b BWG:

„Postupy uvedené v odstavci 2 musí zohledňovat zejména: 1. úvěrové riziko a riziko protistrany, 2. riziko koncentrace, 3. tržní riziko, 4. riziko nadměrné páky, 5. operační riziko, 6. riziko sekuritizace, 7. riziko likvidity, 8. úrokové riziko vyplývající z transakcí, které již nejsou zahrnuty pod číslem 3, 9. zbytkové riziko u technik snižování úvěrového rizika, 10. zeměpisnou oblast expozic úvěrové instituce, 11. riziko praní peněz a financování terorismu, 12. riziko podnikatelského modelu instituce s ohledem na účinky strategií diverzifikace, 13. výsledky zátěžových testů u institucí, které používají interní přístupy, a 14. systémové riziko […] vyplývající z instituce.“

119    Ustanovení § 42 BWG v podstatě rovněž stanoví povinnost zřídit útvar interního auditu, zatímco § 44 BWG v podstatě ukládá úvěrovým institucím, aby předložily své ověřené roční účetní závěrky šest měsíců po skončení finančního roku.

120    V projednávaném případě měla ECB za to, že AAB Bank porušila vnitrostátní ustanovení provádějící článek 74 uvedené směrnice 2013/36, zejména § 39 odst. 2, 2b a 5, § 42 a § 44 odst. 1 BWG, a dopustila se tedy a stále se dopouští porušení odůvodňujících odnětí povolení na základě § 70 odst. 4 BWG.

121    Konkrétně uvedla, že rozhodnutí odejmout společnosti AAB Bank povolení k činnostem úvěrové instituce je založeno zejména na porušení povinnosti mít interní systém správy a řízení umožňující řádné řízení rizika, jakož i na porušení povinnosti poskytnout FMA správné informace a povinnosti mít mechanismus interního auditu, vhodné interní účetní postupy, vhodný systém interní dokumentace a postup vhodného řízení rizika koncentrace.

122    Na podporu svých závěrů o porušení vnitrostátních předpisů provádějících článek 74 směrnice 2013/36 vycházela ECB zejména z:

–        formálního příkazu FMA ze dne 19. srpna 2015, který společnosti AAB Bank nařizuje zajistit, aby její útvar interního auditu ukončil svůj roční plán auditu ve stanovené lhůtě, a konstatuje, že útvar interního auditu nesplnil své plány auditu, čímž porušil § 42 BWG (provádějící článek 74 směrnice 2013/36);

–        formálního příkazu FMA ze dne 17. května 2016, který společnosti AAB Bank nařizuje, aby provedla odpovídající plány řízení kontinuity činností (Business Continuity Management, BCM), a konstatuje, že její BCM byl v období od roku 2013 do roku 2016 nedostatečný, což představuje porušení § 39 odst. 2, 2b a 5 BWG (provádějící článek 74 směrnice 2013/36);

–        formálního příkazu FMA ze dne 1. července 2016, který společnosti AAB Bank nařizuje předložit její ověřené roční závěrky za rok 2015 a konstatuje, že nepředložila ověřené závěrky včas, tedy k 30. červnu 2016, a porušila tedy § 44 odst. 1 BWG;

–        formálního příkazu FMA ze dne 6. září 2016, který společnosti AAB Bank nařizuje, aby zajistila úplnou a srozumitelnou dokumentaci svých úvěrových záznamů, a konstatuje, že v období od roku 2013 do roku 2016 nebyly její úvěrové postupy (zejména výroční zprávy a vyřizování problematických úvěrů) srozumitelně zdokumentovány, což je v rozporu s § 39 odst. 2 a 2b prvním pododstavcem BWG (provádějícím článek 74 směrnice 2013/36);

–        formálního příkazu FMA ze dne 17. července 2017, který společnosti AAB Bank nařizuje, aby vyčlenila dostatečné prostředky na činnost interního auditu, a konstatuje, že interní audit dosud nebyl v rozporu s § 42 BWG (provádějícím článek 74 směrnice 2013/36) dokončen;

–        formálního příkazu FMA ze dne 31. ledna 2018, který společnosti AAB Bank nařizuje dbát na to, aby příslušná dokumentace při uzavírání smluv byla odpovídající (tj. v písemné formě a úplná), a konstatuje, že v období od roku 2015 do roku 2017 uzavřela AAB Bank několikrát obchodní transakce navzdory skutečnosti, že relevantní smlouvy byly buď nesprávné, nebo neúplné, nebo v některých případech neexistovala v rozporu s § 39 odst. 2 BWG (provádějícím článek 74 směrnice 2013/36) žádná písemná smlouva;

–        formálního příkazu FMA ze dne 5. září 2018, který společnosti AAB Bank nařizuje zavést včas vhodné účetní postupy, a konstatuje, že v období od roku 2017 do roku 2018 její účetní postupy nezaručovaly, aby její účetnictví, a tedy i její zprávy o dohledu, byly aktualizovány, což je v rozporu s § 39 odst. 2 a odst. 3 šestým pododstavcem BWG (provádějícím článek 74 směrnice 2013/36);

–        formálního příkazu FMA ze dne 24. října 2018, který společnosti AAB Bank nařizuje zajistit, aby všechny její obchodní transakce a obchodní vztahy se společností Meinl Bank Antigua byly srozumitelně zdokumentovány, a konstatuje, že její interní dokumentace, včetně dokumentace týkající se boje proti praní špinavých peněz, je tak neodpovídající, že útvar interního auditu, správce rizik a osoba odpovědná za boj proti praní peněz nemohou vykonávat své kontrolní funkce, což je v rozporu s § 39 odst. 2 a odst. 2b pátým a jedenáctým pododstavcem BWG, provádějícím článek 74 směrnice 2013/36, jakož i s § 23 odst. 3 FM-GwG;

–        formálního příkazu FMA ze dne 3. prosince 2018, který společnosti AAB Bank nařizuje, aby zajistila, že všechny položky rozvahy jsou zařazeny do správné rizikové třídy, a konstatuje, že v období od roku 2017 do roku 2018 její interní postupy nezajišťovaly, že všechna její aktiva – zejména pokud jde o nestandardní transakce – byla správně zařazena, což je v rozporu s § 39 odst. 2 BWG (provádějícím článek 74 směrnice 2013/36).

123    Druhá část prvního žalobního důvodu, která směřuje ke zpochybnění těchto zjištění a z nich vyvozeného závěru, se dělí na dvě výtky.

1)      K první výtce, vycházející z porušení článku 74 směrnice 2013/36, jak byl proveden v § 39 odst. 2 a 2b BWG, v rozsahu, v němž byly tyto články uplatněny na rizika spojená s bojem proti praní peněz a financování terorismu

124    AAB Bank v podstatě tvrdí, že článek 74 směrnice 2013/36 se týká povinností souvisejících se systémy správy a řízení k předcházení finančním rizikům a že § 39 odst. 2 a 2b BWG by tedy měl být vykládán v tom smyslu, že jedině nevhodná struktura rizik, pokud jde o finanční rizika, a nikoli nevhodná struktura, pokud jde o boj proti praní peněz a financování terorismu, umožňuje uplatnění takových opatření dohledu, jako je odnětí povolení podle § 70 odst. 4 BWG.

125    Z toho vyvozuje, že se ECB dopustila nesprávného právního posouzení, když založila napadené rozhodnutí na porušení článku 74 směrnice 2013/36, který byl proveden v § 39 odst. 2 a 2b BWG, vyplývajícím z nepřiměřenosti mechanismů pro boj proti praní peněz a financování terorismu, a nikoli z nepřiměřenosti systémů správy a řízení k předcházení finančním rizikům.

126    V tomto ohledu stačí uvést, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že ECB konstatovala porušení § 39 odst. 2,2b a 5, § 42 a § 44 odst. 1 BWG na základě mimo jiné porušení povinnosti mít interní systém správy a řízení umožňující řádné řízení rizika, povinnosti poskytnout FMA správné informace a povinnosti mít mechanismus interního auditu, vhodné interní účetní postupy, vhodný systém interní dokumentace a postup vhodného řízení rizika koncentrace.

127    Na rozdíl od toho, co tvrdí AAB Bank, nelze tedy ECB vytýkat, že konstatovala porušení těchto ustanovení BWG vyplývající z nepřiměřenosti mechanismů pro boj proti praní peněz a financování terorismu, protože toto porušení vyvodila zejména z nepřiměřenosti systémů správy a řízení.

128    Ustanovení § 39 odst. 2b BWG ostatně upřesňuje, že vhodné postupy, které musí mít úvěrové instituce zavedeny podle § 39 odst. 2 BWG, musí zahrnovat vhodné mechanismy proti riziku praní peněz a financování terorismu.

129    Tyto argumenty společnosti AAB Bank tedy neprokazují, že se ECB dopustila nesprávného právního posouzení, když měla za to, že uvedená společnost nezavedla systémy správy a řízení požadované příslušnými orgány v souladu s ustanoveními BWG, jimiž se provádí článek 74 této směrnice.

130    Z toho vyplývá, že argument, podle kterého AAB Bank měla mechanismus pro předcházení praní peněz a financování terorismu, který byl nedostačující a byl zlepšen, musí být rovněž odmítnut jako neúčinný.

131    První výtku v rámci druhé části prvního žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

2)      Ke druhé výtce, vycházející z porušení čl. 67 odst. 1 písm. d) směrnice 2013/36, jak byl proveden do rakouského práva, v tom, že AAB Bank ke dni vydání napadeného rozhodnutí neporušovala právní předpisy týkající se systémů správy a řízení

132    AAB Bank v podstatě tvrdí, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí měla zavedeny systémy správy a řízení požadované příslušnými orgány a její interní audit byl odpovídající, ale i to, že není pravda, že docházelo k porušování jejích povinností týkajících se vedení, kontroly a předkládání účtů, správy a řízení, řízení rizika, systému interní a smluvní dokumentace a vedení úvěrových záznamů.

133    Zaprvé AAB Bank uvádí, že některá z těchto porušení jsou příliš dávná a v roce 2016 nebo od roku 2017 byla odstraněna, napravena, nebo v těchto oblastech učinila značný pokrok, jak potvrzují zejména její zprávy o auditu z roku 2019, ale také to, že zbývající nedostatky související s těmito porušeními mohly být zlepšeny.

134    Argument společnosti AAB Bank však nemůže obstát. Výklad, podle kterého již uplynulá nebo zmírněná porušení nemohou odůvodnit odnětí povolení, totiž nevyplývá ani ze znění čl. 67 odst. 1 písm. d) směrnice 2013/36, ani z § 70 odst. 4 BWG.

135    Takový výklad by kromě toho zpochybnil cíl ochrany evropského bankovního systému, jelikož by umožňoval úvěrovým institucím, které nezavedly systémy správy a řízení požadované příslušnými orgány, pokračovat v činnosti, dokud příslušné orgány znovu neprokáží, že se dopustily nových porušení.

136    To platí tím spíše pro porušení, ke kterým došlo pouze tři či pět let před přijetím napadeného rozhodnutí.

137    Zadruhé AAB Bank zpochybňuje existenci porušení svých povinností konstatovaných v napadeném rozhodnutí, když tvrdí, že nejsou systémová, zjevná nebo závažná.

138    Z článku 18 písm. f) směrnice 2013/36, z čl. 67 odst. 1 písm. d) této směrnice ani z ustanovení provádějících tyto články však nevyplývá, že porušení uvedená v těchto ustanoveních musí být závažná, zjevná nebo systémová, aby odůvodňovala odnětí povolení.

139    ECB se tedy nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že AAB Bank porušila ustanovení BWG provádějící článek 74 uvedené směrnice, bez toho, aby prokázala, že tato porušení byla závažná, zjevná nebo systémová.

140    Zatřetí AAB Bank v podstatě tvrdí, že její interní audit netrpí nedostatkem zaměstnanců, má dostatečné finanční prostředky a plní své úkoly řádně a bez toho, aby na něj banka vyvíjela nepřípustný tlak.

141    Je však třeba připomenout, že FMA je na základě rakouského práva příslušný k přijímání rozhodnutí, kterými se konstatují a sankcionují porušení ustanovení BWG, jež provádějí článek 74 směrnice 2013/36.

142    Z toho vyplývá, že FMA může přijímat správní rozhodnutí konstatující, že instituce nezavedla systémy správy a řízení požadované příslušnými orgány v souladu s ustanoveními BWG, jimiž se provádí článek 74 této směrnice.

143    Kromě toho z judikatury přijaté v souvislosti s akty unijních orgánů vyplývá, že rozhodnutí, které nebylo napadeno osobou, jíž je určeno, ve stanovené lhůtě, se vůči ní stává konečným (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. října 2007, Pergan Hilfsstoffe für industrielle Prozesse v. Komise, T‑474/04, EU:T:2007:306, bod 37, a ze dne 8. května 2019, Lucchini v. Komise, T‑185/18, nezveřejněný, EU:T:2019:298, bod 38).

144    Z judikatury přijaté v souvislosti s akty unijních orgánů rovněž vyplývá, že vina osoby obviněné z protiprávního jednání může být považována za definitivně prokázanou, když se rozhodnutí konstatující toto protiprávní jednání stane konečným (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. října 2007, Pergan Hilfsstoffe für industrielle Prozesse v. Komise, T‑474/04, EU:T:2007:306, bod 76).

145    Tato judikatura musí být obdobně použita na rozhodnutí vnitrostátních správních orgánů konstatující porušení vnitrostátních ustanovení týkajících se správy a řízení úvěrových institucí.

146    Úvěrová instituce tedy může být kvalifikována jako instituce, která nezavedla systémy správy a řízení požadované příslušnými orgány v souladu s ustanoveními BWG, jimiž se provádí článek 74 této směrnice, v dřívějších konečných správních rozhodnutích.

147    Argumenty společnosti AAB Bank tedy nemohou zpochybnit nepřiměřenost jejího interního auditu zjištěnou v dřívějších konečných správních rozhodnutích, o která se ECB opírala v napadeném rozhodnutí.

148    Argument, že k datu napadeného rozhodnutí měla AAB Bank zavedeny systémy správy a řízení požadované příslušnými orgány a že její interní audit byl přiměřený a neporušoval její povinnosti týkající se vedení, kontroly a předkládání účtů, správy a řízení, řízení rizika, systému interní a smluvní dokumentace a vedení úvěrových záznamů, musí být tudíž odmítnut.

149    Navíc je třeba zdůraznit, že zprávy o interním auditu společnosti AAB Bank nemohou být samy o sobě považovány za dostatečné k prokázání, zda tato úvěrová instituce zavedla či nezavedla systémy správy a řízení požadované příslušnými orgány v souladu s ustanoveními BWG, jimiž se provádí článek 74 směrnice 2013/36.

150    I když takové zprávy mohou být případně použity ke zpochybnění zjištění ECB, která nejsou založena na konečném rozhodnutí, jímž bylo konstatováno spáchání protiprávního jednání, nelze je považovat za dostačující ke zpochybnění zjištění učiněných ve správních rozhodnutích, která jsou konečná.

151    Začtvrté, AAB Bank připouští, že opakovaně došlo k porušení ustanovení o velkých expozicích, ale uvádí, že tato porušení lze vysvětlit přepočtem rezerv. Podle ní k porušení ustanovení o velkých expozicích vedlo snížení vlastního kapitálu vyplývající z přepočtu rezerv. Kromě toho byla tato protiprávní jednání již kompenzována zvýšením sankčních úroků ve smyslu § 97 BWG.

152    AAB Bank nicméně nezpochybňuje, že se dopustila porušení ustanovení o velkých expozicích, a omezuje se na to, že se pokouší je odůvodnit.

153    Kromě toho skutečnost, že tato protiprávní jednání již vedla ke zvýšení sankčních úroků, nezpochybňuje to, že k nim došlo, a tedy mohou odůvodnit odnětí povolení.

154    Zapáté AAB Bank tvrdí, že ECB měla použít § 70 odst. 4 BWG a § 31 odst. 1 FM-GwG, podle nichž tento orgán musí přijmout veškerá opatření, která jsou nezbytná a vhodná k zajištění toho, aby provoz subjektů povinných k dani zůstal v souladu s FM-GwG.

155    FMA tak měl dodržet tři fáze procesu dohledu upraveného v § 70 odst. 4 BWG a snažit se napravit domnělý nesoulad se standardy dohledu prostřednictvím konkrétních požadavků, hrozbou penále, a v případě neúspěchu zákazem výkonu činnosti, a měl odejmout povolení pouze tehdy, pokud jiná opatření stanovená BWG nemohla zajistit řádné fungování úvěrové instituce.

156    Ani ECB, ani FMA přitom neprokázaly splnění těchto předchozích podmínek odnětí povolení a popis vnitrostátních opatření přijatých před odnětím povolení obsažený v napadeném rozhodnutí neprokazuje, že tyto fáze stanovené rakouským právem byly dodrženy.

157    V projednávané věci je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí AAB Bank, napadenému rozhodnutí předcházela opatření obezřetnostního dohledu týkající se stejných nedostatků, jaké odůvodňují odnětí povolení.

158    Jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí, FMA totiž od roku 2015 vydal mimo jiné dvacet čtyři opatření formálního dohledu, z nichž sedmnáct formálních příkazů, jejichž cílem bylo obnovit soulad se zákonem, pokud jde o mezery v boji proti praní peněz na straně společnosti AAB Bank a boj proti financování terorismu, čtyři sankce související s vnitřní správou a řízením a s porušováním právních předpisů o předcházení praní peněz a financování terorismu, jakož i řadu opatření obezřetnostního dohledu.

159    Z toho vyplývá, že tato argumentace společnosti AAB Bank není skutkově podložená.

160    Druhou výtku v rámci druhé části prvního žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

161    S ohledem na výše uvedené není druhá část prvního žalobního důvodu opodstatněná.

162    První žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

2.      Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady proporcionality

163    Na podporu tohoto žalobního důvodu AAB Bank tvrdí, že i kdyby výtky ECB byly opodstatněné a dostatečné, napadené rozhodnutí je nepřiměřené, jelikož odnětí povolení k činnosti nebylo nezbytné ani vhodné k dosažení sledovaných cílů.

164    Na prvním místě AAB Bank v podstatě vytýká FMA a ECB, že neověřily, zda by opatření, které představuje menší zásah než odnětí povolení, mezi opatřeními, která mají k dispozici, neumožnilo dosažení sledovaného cíle.

165    Na druhém místě společnost AAB Bank uvádí, že napadené rozhodnutí není přiměřené ani nezbytné, neboť bylo přijato sedm měsíců po návrhu FMA na odnětí, ačkoliv mělo být přijato bezodkladně, a FMA nemohl ověřit, zda je navrhované odnětí stále vhodné a nezbytné.

166    Na třetím místě AAB Bank tvrdí, že odnětí povolení bylo nepřiměřené s ohledem na sledované cíle.

167    Na čtvrtém místě bylo podle společnosti AAB Bank odnětí povolení nepřiměřené rovněž proto, že mělo za následek zničení její solidnosti na úkor vkladatelů, investorů a protistran.

168    Na pátém místě má AAB Bank za to, že odmítnutí odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí bylo nepřiměřené vzhledem k jeho negativním účinkům na její možnosti obrany.

169    ECB tyto argumenty zpochybňuje.

170    V projednávané věci měla ECB v napadeném rozhodnutí v podstatě za to, že odnětí povolení k činnosti společnosti AAB Bank je přiměřené, jelikož jeho cílem je ukončit porušování zákona ze strany AAB Bank a z toho plynoucí rizika pro evropský bankovní systém, a že s ohledem na závažnost tohoto porušování a opatření, která již FMA podnikl, žádné jiné opatření neumožňuje dosáhnout tohoto cíle. ECB rovněž uvedla, že veřejný zájem na ochraně vkladatelů, investorů a ostatních partnerů společnosti AAB Bank musí mít přednost před jejím zájmem a zájmem jejích vlastníků nadále disponovat povolením k činnosti.

171    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury zásada proporcionality vyžaduje, aby akty unijních orgánů byly způsobilé k uskutečnění legitimních cílů sledovaných dotyčnou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné (viz rozsudek ze dne 16. června 2015, Gauweiler a další, C‑62/14, EU:C:2015:400, bod 67 a citovaná judikatura).

172    Na prvním místě, jak uvedla ECB, cílem odnětí povolení bylo ukončit porušování zákona ze strany AAB Bank a z toho plynoucí rizika pro evropský bankovní systém, jakož i chránit vkladatele, investory a ostatní partnery společnosti AAB Bank.

173    Legitimní povahu těchto cílů AAB Bank nezpochybňuje.

174    Pokud jde na druhém místě o způsobilost napadeného rozhodnutí zajistit dosažení těchto cílů, je třeba konstatovat, že odnětí povolení úvěrové instituci je v rozsahu, v němž brání této instituci pokračovat ve výkonu činnosti, způsobilé přispět k cíli ukončit porušování zákona a z toho plynoucí rizika pro evropský bankovní systém, jakož i k cíli chránit vkladatele, investory a ostatní partnery společnosti AAB Bank.

175    V tomto ohledu má AAB Bank za to, že napadené rozhodnutí nebylo přiměřené ani nezbytné, neboť bylo přijato sedm měsíců po návrhu FMA na odnětí a FMA nemohl ověřit, zda je navrhované odnětí stále vhodné a nezbytné.

176    Je pravda, jak zdůrazňuje AAB Bank, že z čl. 81 odst. 1 nařízení č. 468/2014 vyplývá, že ECB posoudí návrh rozhodnutí o odnětí povolení bezodkladně.

177    Uplynutí doby sedmi měsíců mezi návrhem FMA na rozhodnutí o odnětí a přijetím napadeného rozhodnutí však neprokazuje, že napadené rozhodnutí nebylo nezbytné k dosažení sledovaných cílů.

178    Tato doba je ostatně v projednávaném případě přiměřená vzhledem k tomu, že ECB musela prostudovat návrh FMA na rozhodnutí o odnětí, který byl obsáhlý, za účelem posouzení, zda je rozhodnutí odůvodněné, a analyzovat dvanáct rovněž obsáhlých doplňujících vyjádření, které AAB Bank předložila poté, co byla vyslechnuta.

179    Kromě toho skutečnost, že FMA nezkoumal znovu otázku, zda bylo odnětí povolení po sedmi měsících stále nezbytné, není relevantní, jelikož pravomoc posoudit tuto nezbytnost má pouze ECB.

180    Podle společnosti AAB Bank bylo kromě toho odnětí povolení nepřiměřené z hlediska sledovaných cílů, neboť jeho zbytkové právní účinky paradoxně vedly k zanechání jakéhokoliv dohledu a k upuštění od řešení praní peněz.

181    Tento argument však neprokazuje, že napadené rozhodnutí nebylo nezbytné.

182    Odnětí povolení společnosti AAB Bank totiž tím, že jí zabránilo pokračovat v její provozní činnosti, ukončilo porušování jejích povinností týkajících se boje proti praní peněz.

183    Na třetím místě je tedy třeba ověřit, zda argumenty společnosti AAB Bank prokazují, že napadené rozhodnutí překročilo meze toho, co je nezbytné k dosažení sledovaných cílů.

184    V tomto ohledu AAB Bank zaprvé tvrdí, že cíle obnovení legality by umožnila dosáhnout alternativní opatření, která představují menší zásah, jako jsou příkazy, pokuty nebo zveřejnění.

185    Je však třeba konstatovat, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, že navzdory tomu, že FMA od roku 2010 vydal vůči společnosti AAB Bank od roku 2010 řadu příkazů a sankcí, nepřijala tato společnost dostatečná nápravná opatření, aby splnila zákonné požadavky vyžadované použitelnou právní úpravou.

186    ECB se tedy nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že jiná opatření nejsou způsobilá k dosažení sledovaných cílů.

187    Z téhož důvodu argumenty, podle nichž porušení povinností společnosti AAB Bank byla dávná a ke dni napadeného rozhodnutí skončila, nebyla dostatečně závažná a mohla být napravena, jelikož neustále pracuje na dodržování obezřetnostních pravidel, nebo podle nichž mohlo k odnětí povolení dojít později, neprokazují, že se ECB dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že odnětí povolení je jediným opatřením způsobilým k dosažení sledovaných cílů.

188    Argument, že podle specifické formulace zásady proporcionality v rakouském právu v § 70 odst. 4 BWG měla být před přijetím napadeného rozhodnutí přijata určitá opatření, rovněž nemůže obstát, jelikož taková opatření byla ze strany FMS předtím skutečně přijata a neumožnila obnovit legalitu ve smyslu prvního odstavce tohoto ustanovení.

189    Totéž platí pro argument společnosti AAB Bank, podle kterého by dobrovolné ukončení bankovní činnosti, byť dočasné, nebo rozhodnutí přistoupit k okamžité likvidaci a poté po přechodném období 18 měsíců odevzdat povolení, snížilo údajná rizika bez nutnosti odnětí povolení.

190    Dočasné ukončení činnosti společnosti AAB Bank se zachováním povolení by totiž neumožnilo definitivně ukončit vytýkané porušování, neboť po znovuzahájení její činnosti by se mohlo opakovat.

191    Stejně tak odevzdání povolení společnosti AAB Bank po přechodném období 18 měsíců by nemohlo zabránit tomu, aby během tohoto období docházelo k porušování.

192    Mimoto, jak zdůrazňuje ECB, řešení spočívající v dobrovolné likvidaci společnosti AAB Bank nebo ukončení její bankovní činnosti nebylo způsobilé k dosažení sledovaného cíle, jelikož ECB nebo FMA by ji nemohly přinutit k tomu, aby likvidaci provedla až do konce, nebo aby znovu nezačala vykonávat bankovní činnost, jinými opatřeními, než odnětím jejího povolení, kdyby se AAB Bank rozhodla znovu zahájit činnost.

193    Zadruhé bylo odnětí povolení podle AAB Bank nepřiměřené také proto, že ECB neposoudila správně skutečné důsledky svého rozhodnutí. Odnětí povolení přitom vedlo ke zničení solidnosti AAB Bank na úkor vkladatelů, investorů a protistran. Likvidace banky tak vedla ke zničení důvěry spotřebitelů v rakouský finanční systém a sledované cíle tedy narážejí na závažné účinky vyvolané přijatým opatřením na situaci společnosti AAB Bank.

194    ECB zejména nepředpokládala, že odnětí povolení povede ke splatnosti vkladů, a v důsledku toho k platební neschopnosti z důvodu selhání. ECB rovněž nepočítala s tím, že FMA z odnětí povolení bez dalších podmínek vyvodí odvolání představenstva a jeho nahrazení likvidátory jako výhradními zástupci orgánů banky.

195    Je však třeba uvést, že s ohledem na cíl obnovení legality a na rizika, která porušení vytýkaná AAB Bank představovala pro bankovní systém, její věřitele, klienty a partnery, nelze ECB vytýkat, že se nerozhodla neodejmout povolení pouze za účelem zabránění platební neschopnosti a likvidaci této úvěrové instituce.

196    S ohledem na zjištěná porušení a cíle sledované napadeným rozhodnutím totiž důsledky napadeného rozhodnutí pro situaci AAB Bank nepřekročily meze toho, co bylo nezbytné k dosažení sledovaných cílů.

197    Ostatně je třeba konstatovat, že, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, porušení vytýkaná AAB Bank měla rovněž za následek poškození její solidnosti na úkor vkladatelů, investorů a protistran a zničení důvěry spotřebitelů v bankovní trh.

198    Zatřetí má AAB Bank za to, že odmítnutí pozastavit okamžité uplatňování napadeného rozhodnutí bylo nepřiměřené, jelikož ECB nezohlednila negativní účinky odnětí povolení a jeho výkonu na její právo na obhajobu.

199    Nicméně vzhledem k tomu, že AAB Bank byla schopna podat žalobu proti napadenému rozhodnutí a využít řízení o předběžných opatřeních, nemělo odmítnutí ECB pozastavit okamžité uplatňování napadeného rozhodnutí negativní účinky na její právo na obhajobu, ani nepřekračovalo meze toho, co bylo nezbytné k dosažení sledovaných cílů.

200    S ohledem na výše uvedené se ECB nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že napadené rozhodnutí je přiměřené.

201    Druhý žalobní důvod tedy musí být zamítnut.

3.      Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 34 nařízení č. 468/2014 vykládaného ve světle práva na účinnou soudní ochranu, vyplývajícího z toho, že ECB odmítla pozastavit uplatňování napadeného rozhodnutí

202    Na podporu tohoto žalobního důvodu AAB Bank v podstatě tvrdí, že odmítnutí vyhovět návrhu na pozastavení uplatňování napadeného rozhodnutí je v rozporu s článkem 34 nařízení č. 468/2014 a s právem na účinnou soudní ochranu, ale rovněž že vzhledem k neexistenci naléhavosti nebylo odůvodněné.

203    Podle AAB Bank právo na účinnou soudní ochranu vyžaduje, aby ECB odložila vykonatelnost napadeného rozhodnutí až do přijetí rozsudku o žalobě podané proti tomuto rozhodnutí, jelikož takové opatření způsobuje nenapravitelnou újmu a nahrazuje její vedoucí pracovníky likvidátory jako výhradními zástupci orgánů banky, aniž mohla předem nechat přezkoumat legalitu napadeného rozhodnutí alespoň prostřednictvím předběžného opatření.

204    AAB Bank dodává, že pravidlo okamžitého uplatňování rozhodnutí o odnětí povolení je třeba považovat za pravidlo, které je v rozporu se základními právy, jelikož neumožňuje účinnou soudní ochranu adresátů rozhodnutí o odnětí povolení vzhledem k dosahu těchto rozhodnutí a omezené povaze předběžné soudní ochrany na evropské úrovni.

205    V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 47 Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že každý má právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces.

206    Kromě toho již bylo rozhodnuto, že nemožnost nařídit předběžná opatření není slučitelná s obecnou zásadou práva na úplnou a účinnou soudní ochranu, které pro jednotlivce vyplývá z unijního práva (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 3. května 1996, Německo v. Komise, C‑399/95 R, EU:C:1996:193, bod 46).

207    Z judikatury však rovněž vyplývá, že existence podmínek přípustnosti nebo hmotněprávních podmínek není jako taková v rozporu s právem na účinnou soudní ochranu (obdobně viz rozsudky ze dne 13. března 2007, Unibet, C‑432/05, EU:C:2007:163, bod 73; ze dne 3. října 2013, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada, C‑583/11 P, EU:C:2013:625, body 98 a 106, a usnesení ze dne 19. června 1995, Kik v. Rada a Komise, T‑107/94, EU:T:1995:107, bod 39).

208    To však nic nemění na tom, že takové podmínky nesmějí v praxi žaloby nadměrně ztěžovat nebo znemožňovat (v tomto smyslu obdobně viz rozsudky ze dne 16. prosince 1976, Rewe-Zentralfinanz a Rewe-Zentral, 33/76, EU:C:1976:188, bod 5; ze dne 26. ledna 2010, Transportes Urbanos y Servicios Generales, C‑118/08, EU:C:2010:39, bod 31, a ze dne 12. prosince 2013, Test Claimants in the Franked Investment Income Group Litigation, C‑362/12, EU:C:2013:834, bod 32).

209    Kromě toho podle článku 34 nařízení č. 468/2014, aniž by byl dotčen článek 278 SFEU a čl. 24 odst. 8 nařízení 1024/2013, může ECB rozhodnout o pozastavení uplatňování rozhodnutí v oblasti dohledu.

210    V projednávané věci je třeba zaprvé konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí AAB Bank, odmítnutí pozastavit okamžité uplatňování napadeného rozhodnutí neznemožnilo ani nadměrně neztížilo podání návrhu na předběžné pozastavení uplatňování napadeného rozhodnutí nebo žaloby na neplatnost proti tomuto rozhodnutí za účelem přezkumu jeho legality k unijnímu soudu.

211    Vstup společnosti AAB Bank do likvidace, k němuž došlo v návaznosti na napadené rozhodnutí, jí totiž nebránil v podání žaloby na neplatnost a návrhu na předběžná opatření proti tomuto rozhodnutí.

212    Kromě toho předseda Tribunálu usnesením ze dne 20. listopadu 2019, Anglo Austrian AAB Bank a Belegging-Maatschappij „Far-East“ v. ECB (T‑797/19 R, nezveřejněné, EU:T:2019:801), nařídil na návrh žalobkyň odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí šest dní po jeho přijetí, a to do doby, než bude rozhodnuto o jejich návrhu na předběžná opatření.

213    Zadruhé tvrzení o omezenosti předběžné soudní ochrany na evropské úrovni, které směřuje ke zpochybnění slučitelnosti podmínek předběžných opatření s právem na účinnou soudní ochranu, musí být v každém případě na základě judikatury citované v bodě 207 výše rovněž odmítnuto.

214    Pokud jde konkrétně o argument vycházející z nezvratné nebo nenapravitelné povahy rozhodnutí o odnětí povolení, je třeba konstatovat, že odmítnutí pozastavit účinky rozhodnutí o odnětí povolení nezpochybňuje právo dotčených institucí na soudní ochranu.

215    Okamžité uplatňování rozhodnutí o odnětí povolení totiž může být případně pozastaveno v rámci návrhu na předběžná opatření a nebrání dotčeným institucím podat proti těmto rozhodnutím žalobu na neplatnost.

216    AAB Bank tedy mohla dosáhnout odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, kdyby splňovala podmínky takového odkladu, zejména podmínku naléhavosti.

217    Nadto v případě, že by rozhodnutí o odnětí bylo v návaznosti na žalobu na neplatnost posouzeno jako protiprávní, dotčená instituce by se mohla domáhat náhrady škody, která jí vznikla v důsledku zjištěné protiprávnosti.

218    Kromě toho okolnost, že úvěrová instituce se v důsledku odnětí povolení dostala do likvidace a její vedení bylo nahrazeno likvidátory coby výhradními zástupci, nebrání této instituci podat žalobu proti rozhodnutí, kterým jí bylo povolení odňato.

219    Okamžité uplatňování rozhodnutí o odnětí tedy není v rozporu s právem dotčených institucí na soudní ochranu.

220    Zatřetí AAB Bank tvrdí, že odmítnutí pozastavit uplatňování napadeného rozhodnutí je v rozporu s článkem 34 nařízení č. 468/2014 a že jej neodůvodňovala naléhavá situace, jelikož napadené rozhodnutí bylo založeno na nesplněních povinností, k nimž došlo před několika lety a žádné z nich netrvá. Zdůrazňuje rovněž, že ECB ani FMA neuplatnily argumenty týkající se existence naléhavosti.

221    V tomto ohledu je třeba připomenout, že ECB odmítla pozastavit účinky napadeného rozhodnutí na dobu třiceti dnů z důvodu, že vyjádření AAB Bank nebyla způsobilá zpochybnit legalitu tohoto rozhodnutí, toto rozhodnutí nemohlo způsobit nenapravitelnou újmu a veřejný zájem na ochraně vkladatelů, investorů a ostatních partnerů AAB Bank, jakož i stability finančního systému odůvodňoval okamžité uplatňování rozhodnutí.

222    Kromě toho z článku 34 nařízení č. 468/2014, podle kterého ECB může rozhodnout o pozastavení uplatňování rozhodnutí v oblasti dohledu, nevyplývá, že je na ní, aby prokázala, že odmítnutí pozastavit výkon rozhodnutí o odnětí povolení je odůvodněno naléhavou situací.

223    Rozhodnutí o pozastavení či nepozastavení uplatňování rozhodnutí o odnětí schválení kromě toho spadá podle článku 34 nařízení č. 468/2014 do posuzovací pravomoci ECB.

224    S ohledem na přijetí řady příkazů a sankcí od roku 2010 přitom tvrzení, že porušení vytýkaná AAB Bank byla dávná a nepřetrvávala, neprokazuje, že tvrzení ECB, podle kterého veřejný zájem na ochraně jejích vkladatelů, investorů a ostatních partnerů, jakož i stabilita finančního systému odůvodňoval okamžité uplatňování napadeného rozhodnutí, je stiženo zjevně nesprávným posouzením.

225    ECB tedy nepřekročila meze svého prostoru pro uvážení ani neporušila článek 34 nařízení č. 468/2014, když odmítla pozastavit uplatňování napadeného rozhodnutí na dobu třiceti dnů.

226    S ohledem na výše uvedené není třetí žalobní důvod opodstatněný.

4.      Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva společnosti AAB Bank na obhajobu

227    V rámci tohoto žalobního důvodu, který se skládá ze čtyř částí, AAB Bank tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo přijato v rozporu s článkem 41 Listiny základních práv a články 31 a 32 nařízení č. 468/2014, jelikož ECB zaprvé porušila její právo na spravedlivý proces a její právo být vyslechnuta, zadruhé jí odepřela úplný přístup ke spisu, zatřetí neurčila relevantní okolnosti a začtvrté porušila její „právo na jednání“.

228    ECB s touto argumentací nesouhlasí.

a)      K první části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení práva být vyslechnut a práva na spravedlivý proces

229    V rámci první části čtvrtého žalobního důvodu AAB Bank tvrdí, že FMA ji před tím, než oznámil ECB návrh rozhodnutí, nevyslechl, ačkoli byl povinen tak učinit v souladu s § 70 odst. 4 BWG a podle práva být vyslechnut, a že ECB ji o tomto oznámení návrhu rozhodnutí o odnětí neinformovala.

230    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 81 odst. 2 nařízení č. 468/2014 se použije právo být vyslechnut ve smyslu článku 31 tohoto nařízení.

231    Tento článek stanoví, že „[p]řed tím, než ECB přijme rozhodnutí ECB v oblasti dohledu určené straně, které by nepříznivě ovlivnilo práva této strany, musí být straně dána možnost předložit ECB písemné vyjádření ke skutečnostem, námitkám a právním důvodům, jež jsou relevantní pro rozhodnutí ECB v oblasti dohledu […] V oznámení, kterým ECB dává straně možnost vyjádřit se, uvede podstatný obsah zamýšleného rozhodnutí ECB v oblasti dohledu a podstatné skutečnosti, námitky a právní důvody, na nichž ECB hodlá založit své rozhodnutí“.

232    V projednávané věci přitom AAB Bank nezpochybňuje, že byla před přijetím napadeného rozhodnutí vyslechnuta k návrhu rozhodnutí ECB, který jí ECB předala dne 14. června 2019 a který obsahoval podstatné skutečnosti, námitky a právní důvody, na nichž hodlala ECB založit napadené rozhodnutí. Po tomto oznámení předložila AAB Bank dopisem ze dne 23. července 2019 písemné vyjádření k návrhu rozhodnutí ECB v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 31 odst. 1 nařízení č. 468/2014.

233    Nadto na rozdíl od toho, co tvrdí AAB Bank, toto ustanovení, které upravuje postup použitelný v této oblasti, od ECB nijak nevyžadovalo, aby společnosti AAB Bank oznámila návrh rozhodnutí FMA.

234    V tomto kontextu postrádá argument společnosti AAB Bank, podle kterého měla ECB konstatovat porušení jejích procesních práv vyplývající z porušení § 70 odst. 4 BWG ze strany FMA, na základě čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1024/2013, jakýkoli právní základ.

235    Je tudíž nutno konstatovat, že AAB Bank bylo v souladu s článkem 31 nařízení č. 468/2014 umožněno předložit vyjádření k návrhu rozhodnutí ECB, který vedl k napadenému rozhodnutí.

236    Za těchto podmínek je skutečnost, že žalobkyně nebyla vyslechnuta k návrhu FMA na rozhodnutí nebo že jí ECB neoznámila návrh FMA na odnětí povolení, když jí byl tento návrh předán, irelevantní.

237    První část čtvrtého žalobního důvodu proto musí být zamítnuta.

b)      Ke druhé části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení práva na přístup ke spisu

238    AAB Bank tvrdí, že právo na přístup ke spisu vzniká již od okamžiku zahájení řízení v oblasti dohledu ze strany FMA a jeho účelem je umožnit adresátovi návrhu rozhodnutí využít svého práva být vyslechnut.

239    Rovněž tvrdí, že její právo na přístup ke spisu nebylo dodrženo, jelikož ECB umožnila pouze omezený přístup ke spisu. Nepředání interní komunikace a komunikace mezi ECB a FMA, kvalifikované jako důvěrné, zabránilo společnosti AAB Bank podle jejího názoru ověřit věcnou relevanci dokumentů zpřístupněných za účelem přístupu ke spisu pro řízení před Tribunálem a identifikovat výtky, které vznesly ECB a FMA.

240    V tomto ohledu je třeba připomenout, že právo na přístup ke spisu znamená, že dotyčný orgán umožní dotčenému podniku přezkoumat všechny dokumenty obsažené ve vyšetřovacím spise, které by mohly být relevantní pro jeho obhajobu. To zahrnuje dokumenty svědčící jak v neprospěch, tak ve prospěch, s výhradou obchodních tajemství jiných podniků, interních dokumentů a jiných důvěrných informací (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, bod 68 a citovaná judikatura).

241    Kromě toho, podle čl. 32 odst. 1 a 5 nařízení č. 468/2014 se právo na přístup ke spisu nevztahuje na důvěrné informace, které mohou zahrnovat interní dokumenty ECB a vnitrostátních příslušných orgánů a korespondenci mezi ECB a vnitrostátním příslušným orgánem nebo mezi vnitrostátními příslušnými orgány.

242    Zaprvé AAB Bank měla přístup ke spisu předtím, než předložila vyjádření k návrhu ECB, který vedl k přijetí napadeného rozhodnutí.

243    Vzhledem k tomu, že lhůta pěti týdnů, která jí byla poskytnuta k předložení vyjádření, byla dostatečná k tomu, aby mohla zajistit svou obhajobu, je třeba konstatovat, že jí bylo umožněno předložit vyjádření s tím, že měla k dispozici spis.

244    Zadruhé je třeba konstatovat, že argument společnosti AAB Bank, podle kterého neposkytnutí přístupu k interní komunikaci ECB a komunikaci mezi FMA a ECB, která se týkala určení skutečností v neprospěch žalobkyně nebo zjištění FMA, jí zabránilo ověřit věcnou relevanci dokumentů zpřístupněných ve spise a identifikovat výtky, které vznesly ECB a FMA, neprokazuje, že společnosti AAB Bank bylo zabráněno v účinné obhajobě.

245    Vzhledem k tomu, že odnětí povolení je založeno na rozhodnutích FMA a rozsudcích rakouských soudů, které konstatují porušení nebo spáchání protiprávních jednání, a že AAB Bank byla adresátem těchto správních rozhodnutí nebo účastníkem dotyčných soudních řízení, nemůže tvrdit, že jí bylo zabráněno ověřit věcnou relevanci dokumentů nebo identifikovat výtky, které vznesly ECB a FMA a které vycházejí z těchto rozhodnutí nebo rozsudků.

246    Navíc v rozsahu, v němž se výtky nebo dokumenty, jejichž relevanci AAB Bank chtěla ověřit, týkají doplňujících skutkových zjištění ECB určených k vylíčení kontextu vytýkaných protiprávních jednání, je třeba rovněž konstatovat, že jejich sdělení by každopádně neumožnilo společnosti AAB Bank prokázat, že konečná vnitrostátní rozhodnutí uvedená v napadeném rozhodnutí, o nichž nutně věděla, nekonstatovala spáchání protiprávních jednání.

247    Jejich sdělení tudíž nebylo pro obhajobu společnosti AAB Bank účelné.

248    Na rozdíl od toho, co tvrdí AAB Bank, okolnost, že ECB nevysvětlila, proč jsou interní dokumenty a komunikace mezi FMA a ECB důvěrné, nemůže za těchto podmínek způsobit protiprávnost napadeného rozhodnutí.

249    Z téhož důvodu není namístě vyhovět návrhu AAB Bank, aby nařídila ECB předložení dokumentů, které byly doposud označeny za důvěrné.

250    Druhá část čtvrtého žalobního důvodu tedy není opodstatněná.

c)      Ke třetí části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení povinnosti určit relevantní okolnosti

251    V rámci třetí části čtvrtého žalobního důvodu AAB Bank tvrdí, že ECB porušila zásadu řádné správy, když opomněla určit, přezkoumat a posoudit pečlivě a nestranně veškeré skutkové okolnosti relevantní pro odnětí povolení. V tomto ohledu upřesňuje, že ECB neměla vycházet ze skutečností zjištěných FMA, ale měla provést vlastní šetření ohledně porušení ustanovení týkajících se boje proti praní peněz a financování terorismu a ohledně otázky existence odpovídající organizace.

252    Zaprvé z čl. 18 písm. f) ve spojení s čl. 67 odst. 1 písm. o) směrnice 2013/36 vyplývá, že příslušné orgány mohou odejmout vydané povolení k činnosti v případě, že bylo zjištěno, že úvěrová instituce nese odpovědnost za závažné porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice 2005/60 (nyní směrnice 2015/849).

253    Nadto z § 70 odst. 4 BWG vyplývá, že poruší-li úvěrová instituce mimo jiné ustanovení BWG nebo akty přijaté k jeho provedení, musí FMA odejmout úvěrové instituci povolení, pokud jiná opatření uvedená v BWG nemohou zajistit fungování úvěrové instituce.

254    Kromě toho podle § 31 odst. 3 druhého pododstavce FM-GwG může FMA v případě neplnění povinností uvedených v § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG povolení odejmout.

255    Článek 14 odst. 5 druhý pododstavec nařízení č. 1024/2013 stanoví, že jestliže se vnitrostátní příslušný orgán, který v souladu s odstavcem 1 navrhl povolení, domnívá, že povolení musí být v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy odebráno, předá za tím účelem návrh ECB. ECB v uvedeném případě přijme rozhodnutí o navrhovaném odebrání povolení, přičemž plně zohlední důvody tohoto odebrání, které k němu uvedl vnitrostátní příslušný orgán.

256    Konečně podle článku 83 nařízení č. 468/2014 při přijímání svého rozhodnutí ECB zohlední všechny tyto skutečnosti: „a) své posouzení okolností, které odůvodňují odnětí; b) případný návrh rozhodnutí vnitrostátního příslušného orgánu o odnětí; c) konzultaci s relevantním vnitrostátním příslušným orgánem, a pokud vnitrostátní příslušný orgán není vnitrostátním orgánem pro řešení problémů, s vnitrostátním orgánem pro řešení problémů […]; d) všechny připomínky předložené úvěrovou institucí podle čl. 81 odst. 2 a čl. 82 odst. 3“.

257    Z těchto ustanovení a z čl. 4 odst. 1 a 3 a čl. 14 odst. 5 nařízení č. 1024/2013 vyplývá, že ECB měla na základě své pravomoci odejmout povolení úvěrových institucí v projednávané věci posoudit, s plným zohledněním důvodů tohoto odnětí, které k němu uvedl vnitrostátní příslušný orgán, a po přezkumu okolností odůvodňujících odnětí, zda jsou splněny podmínky stanovené rakouským právem, vykládané ve světle čl. 18 písm. f) a čl. 67 odst. 1 písm. o) směrnice 2013/36, to znamená zjistit relevantní skutkové okolnosti a rozhodnout, zda je třeba mít za to, že prokazují, že byla zjištěna odpovědnost dotčené úvěrové instituce za závažné porušení ve smyslu § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG.

258    V tomto ohledu formulace „bylo zjištěno, že nese odpovědnost“ v čl. 67 odst. 1 písm. o) směrnice 2013/36 znamená vykládat § 31 odst. 3 druhý pododstavec FM-GwG, který toto ustanovení provádí, v tom smyslu, že ECB musí za účelem ověření, zda se dotyčná instituce dopustila závažných porušení ustanovení, na která odkazuje § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG, vycházet z rozhodnutí příslušných vnitrostátních orgánů, která konstatovala spáchání závažných porušení, a nikoli v tom smyslu, že ECB musí sama zjistit, že se instituce dopustila závažného porušení.

259    V projednávaném případě ECB prokázala skutečnosti relevantní pro odnětí povolení na základě správních rozhodnutí FMA, soudních rozhodnutí rakouských soudů, zpráv o interním auditu a, jak upřesnila v napadeném rozhodnutí, vlastního posouzení relevantní dokumentace.

260    Konstatovala, že po vlastním posouzení se ztotožňuje se zjištěními FMA ohledně spáchání protiprávních jednání a v podstatě rovněž kvalifikovala dotčené skutkové okolnosti jako prokazující, že byla zjištěna odpovědnost společnosti AAB Bank za vážné porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice 2005/60 (nyní směrnice 2015/849) ve smyslu čl. 67 odst. 1 písm. o) směrnice 2013/36 a § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG.

261    Na rozdíl od toho, co tvrdí AAB Bank, se tedy ECB nespokojila s odkazem na porušení zjištěná FMA v jeho návrhu rozhodnutí, ale to, že byla zjištěna odpovědnost uvedené společnosti za závažná porušení ve smyslu § 34 odst. 2 a 3 FM-GwG, konstatovala po vlastním posouzení skutkových okolností a důkazů, které měla k dispozici.

262    Navíc na rozdíl od toho, co uvádí AAB Bank, povinnost ECB vycházet při prokázání toho, že byla zjištěna odpovědnost úvěrové instituce za závažná porušení, z vnitrostátních rozhodnutí vydaných před rozhodnutím o návrhu na odnětí povolení nebrání soudnímu přezkumu uvedených porušení.

263    Tato rozhodnutí totiž mohou být předmětem žaloby k vnitrostátnímu soudu, jak tomu ostatně bylo v případě některých rozhodnutí určených AAB Bank, která ECB zohlednila.

264    ECB tedy nelze vytýkat, že sama nekonstatovala porušení právních předpisů o boji proti praní peněz a financování terorismu.

265    Zadruhé ECB musí na základě své pravomoci odejmout povolení úvěrových institucí k činnosti posoudit, zda jsou splněny podmínky stanovené v § 70 odst. 4 BWG, to znamená, že musí zjistit relevantní skutečnosti a rozhodnout, zda je třeba je kvalifikovat jako prokazující, že úvěrová instituce nezavedla systémy správy a řízení požadované příslušnými orgány v souladu s § 39 odst. 2, 2b a 5, § 42 a § 44 odst. 1 BWG.

266    V projednávaném případě se ECB nespokojila s tím, že v napadeném rozhodnutí převzala zjištění předložená FMA v jeho návrhu rozhodnutí nebo správní opatření přijatá FMA, ale vycházela z vlastního posouzení dodržování vnitrostátních ustanovení provádějících článek 74 směrnice 2013/36, tedy ustanovení BWG.

267    Na rozdíl od toho, co tvrdí AAB Bank, tedy ECB nevycházela pouze z porušení konstatovaných FMA v jeho návrhu rozhodnutí, ale sama ověřila porušení ustanovení práva bankovního dohledu konstatovaná FMA.

268    Nadto nelze ECB vytýkat, že za tímto účelem zohlednila správní rozhodnutí FMA.

269    Ustanovení § 70 odst. 4 BWG, který provádí články 18 a 67 směrnice 2013/36, totiž stanoví, že pokud úvěrová instituce poruší mimo jiné ustanovení BWG nebo aktů přijatých k jeho provedení, musí FMA v podstatě nařídit instituci, aby obnovila legální stav, přijmout sankce nebo odejmout povolení.

270    Z toho vyplývá, že porušení BWG, který obsahuje vnitrostátní ustanovení provádějící článek 74 směrnice 2013/36, mohou být konstatována prostřednictvím správních opatření nebo sankcí přijatých FMA.

271    ECB tedy nejednala v rozporu s § 70 odst. 4 BWG, když při konstatování porušení vnitrostátních ustanovení provádějících článek 74 směrnice 2013/36 vycházela z rozhodnutí příslušných vnitrostátních orgánů a z vlastního posouzení, aby prokázala, že AAB Bank nezavedla systémy správy a řízení požadované příslušnými orgány v souladu s ustanoveními BWG, jimiž se provádí článek 74 této směrnice.

272    Nelze jí tedy vytýkat, že opomněla pečlivě a nestranně určit, přezkoumat a posoudit veškeré skutkové okolnosti relevantní pro odnětí povolení k činnosti.

273    Třetí část čtvrtého žalobního důvodu tedy není opodstatněná.

d)      Ke čtvrté části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení „práva na jednání“

274    Podle AAB Bank porušila ECB její právo na řádnou správu tím, že zamítla její žádost, aby jí umožnila vyjádřit se ke skutečnostem, námitkám a právním důvodům, jež jsou relevantní pro rozhodnutí, ústně na jednání.

275    V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 31 odst. 1 nařízení č. 468/2014 stanoví, že považuje-li to ECB za vhodné, může dát stranám možnost vyjádřit se ke skutečnostem, námitkám a právním důvodům, jež jsou relevantní pro její rozhodnutí v oblasti dohledu, na jednání.

276    Z toho vyplývá, že uspořádání takového jednání, během kterého může být vyjádření předneseno ústně, je možností, a nikoliv povinností ECB.

277    Nelze jí tedy vytýkat porušení „práva na jednání“, neboť takové právo není dotčeným úvěrovým institucím přiznáno.

278    Kromě toho AAB Bank uvádí, že FMA porušil její právo na ochranu obchodního tajemství tím, že před Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud) zpřístupnil důvěrné dokumenty související s řízením o odnětí před ukončením tohoto řízení.

279    Bez ohledu na to, zda je tato výtka opodstatněná, stačí konstatovat, že nemůže způsobit protiprávnost napadeného rozhodnutí, neboť se netýká skutečností, které měly vliv na obsah tohoto rozhodnutí.

280    Čtvrtá část čtvrtého žalobního důvodu tedy není opodstatněná.

281    S ohledem na výše uvedené musí být čtvrtý žalobní důvod zamítnut.

5.      K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení vlastnického práva akcionáře, vyplývajícího ze zničení hospodářské hodnoty jeho podílů na kapitálu společnosti AAB Bank

282    Zaprvé AAB Bank tvrdí, že napadené rozhodnutí zničilo hospodářskou hodnotu jejích akcií, které vlastní akcionář, a zasáhlo do podstaty vlastnického práva tohoto akcionáře.

283    Zadruhé AAB Bank poukazuje na to, že vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí vyvolalo podle § 6 odst. 4 BWG stejné účinky jako rozhodnutí o zrušení a sloužilo jako přímý základ pro její likvidaci, představuje porušení vlastnického práva akcionáře, jakož i jeho akcionářských práv.

284    V tomto ohledu je třeba připomenout, že žaloba akcionáře proti napadenému rozhodnutí byla odmítnuta jako nepřípustná.

285    AAB Bank se nemůže na podporu své žaloby na neplatnost dovolávat vlastnického práva, které jí nepřísluší.

286    Vzhledem k tomu, že se AAB Bank nemůže dovolávat vlastnického práva svého akcionáře, musí být pátý žalobní důvod zamítnut.

6.      K návrhu AAB Bank na organizační procesní opatření

287    Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 8. dubna 2021 předložila AAB Bank návrh na organizační procesní opatření, kterým navrhla, aby Tribunál povolil účastníkům řízení doplnit jejich argumentaci tak, že v podstatě předloží vyjádření k rakouským správním a soudním rozhodnutím týkajícím se situace ke dni přijetí napadeného rozhodnutí, které by mohlo zpochybnit odůvodnění tohoto rozhodnutí.

288    ECB se k tomuto návrhu vyjádřila.

289    Vzhledem k tomu, že AAB Bank neidentifikuje rozhodnutí, která považuje za relevantní pro projednávanou žalobu, a nepředložila je Tribunálu, je třeba konstatovat, že neprokázala relevanci rozhodnutí, která zmiňuje, pro projednávanou žalobu.

290    Za těchto podmínek je třeba návrh společnosti AAB Bank na organizační procesní opatření zamítnout.

291    Z výše uvedeného vyplývá, že žalobu je třeba v plném rozsahu zamítnout.

IV.    K nákladům řízení

292    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že ECB požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit, že ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené ECB, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (devátý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Anglo Austrian AAB AG a Belegging-Maatschappij „Far-East“ BV ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou centrální bankou (ECB), včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření.

Papasavvas

Costeira

Kancheva


Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 22. června 2022.

Podpisy


*      Jednací jazyk: němčina.