USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

7. prosince 2011

Věc F‑44/05 RENV

Guido Strack

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Žádost o náhradu škody za nepřiměřenou délku soudního řízení – Nepříslušnost Soudu pro veřejnou službu – Postoupení Tribunálu Evropské unie“

Předmět:      Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou G. Strack požaduje zrušení rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o zaměstnání jako vedoucího oddělení „Výběrová řízení a smlouvy“ Úřadu pro úřední tisky Evropských společenství a rozhodnutí přijmout A. na uvedené místo, jakož i uložení Komisi vyplacení náhrady škody za údajnou nemajetkovou újmu.

Rozhodnutí:      Žádost o náhradu škody za nepřiměřenou délku soudního řízení, podaná žalobcem v bodech 78 až 85 písemného vyjádření předloženého dne 21. února 2011 a uvedeného v bodě A.4 návrhových žádání obsažených v uvedeném vyjádření, se postupuje Tribunálu Evropské unie. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Původ – Pracovní poměr – Právní základ

(Článek 270 SFEU)

2.      Řízení – Rozdělení pravomocí mezi jednotlivé soudy Unie – Žádost o náhradu škody za nepřiměřenou délku soudního řízení – Nepříslušnost Soudu pro veřejnou službu – Postoupení Tribunálu

(Článek 256 odst. 1 pododstavec 1 SFEU; článek 47 Listiny základních práv Evropské unie; čl. 51 odst. 1 statutu Soudního dvora; článek 73 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu)

1.      Spor mezi úředníkem a orgánem, u kterého je nebo byl zaměstnán, týkající se náhrady škody, spadá do působnosti článku 270 SFEU, pouze pokud má škoda původ v pracovněprávním vztahu, který spojuje nebo spojoval dotčenou osobu s uvedeným orgánem.

(viz bod 8)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 12. května 2011, Missir Mamachi di Lusignano v. Komise, F‑50/09, bod 116, a výše citovaná judikatura, která je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑401/11 P

2.      Soud pro veřejnou službu je zjevně nepříslušný rozhodovat o žádosti o náhradu škody podané bývalým úředníkem z důvodu nepřiměřené délky řízení v rozsahu, v němž se týká soudního řízení, a to aniž jsou dotčeny ostatní návrhy vznesené v rámci žaloby o náhradu škody. Údajná újma totiž nemá původ v pracovněprávním vztahu, který spojuje žalobce a uvedený orgán, ale ve zpoždění při vydání rozhodnutí, které lze údajně přičítat unijním soudům, což by představovalo porušení práva žalobce na účinnou soudní ochranu.

Podle článku 73 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, pokud je k rozhodnutí o žalobě příslušný Soudní dvůr nebo Tribunál, musí být tato žaloba postoupena danému soudu, jestliže je pouze podporou souboru návrhů, z nichž každý, který je z věcného hlediska autonomní, lze považovat za návrh ve smyslu článku 73. Kromě toho z čl. 256 odst. 1 prvního pododstavce SFEU a z čl. 51 prvního pododstavce statutu Soudního dvora vyplývá, že Tribunál je příslušný jednat a rozhodovat v prvním stupni o žalobách na náhradu škody podaných jednotlivci, pokud tyto žaloby nemají původ v pracovněprávním vztahu, který spojuje nebo spojoval dotčenou osobu s uvedeným orgánem.

(viz body 9 a 10)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: Missir Mamachi di Lusignano v. Komise, výše, bod 116, a výše citovaná judikatura