USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

3. května 2012

Věc F‑44/05 RENV

Guido Strack

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Návrh na náhradu za nepřiměřenou délku soudního řízení – Nepříslušnost Soudu – Postoupení návrhu Tribunálu Evropské unie“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se G. Strack v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí Úřadu pro úřední tisky Evropských společenství o zamítnutí jeho žádosti o pracovní místo vedoucího oddělení „Veřejné zakázky a smlouvy“ zmíněného úřadu a rozhodnutí o jmenování p. A. na sporné místo, jakož i toho, aby byla Komisi uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu údajně vzniklé nemajetkové újmy

Rozhodnutí: Návrh na náhradu za nepřiměřenou délku soudního řízení uvedený v bodech 78 až 85 písemného vyjádření žalobce podaného dne 21. února 2011 a obsažený v bodě A.4 návrhových žádání uvedeného vyjádření se postupuje Tribunálu Evropské unie. O nákladech řízení souvisejících s tímto návrhem bude rozhodnuto později.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu újmy – Původ – Pracovněprávní vztah – Právní základ

(Článek 270 SFEU)

2.      Řízení – Rozdělení pravomocí mezi jednotlivé soudy Unie – Návrh na náhradu za nepřiměřenou délku soudního řízení – Nepříslušnost Soudu pro veřejnou službu – Postoupení návrhu Tribunálu

(Článek 256 odst. 1 první pododstavec SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47; statut Soudního dvora, čl. 51 první pododstavec; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 73)

1.      Spor o náhradu újmy mezi úředníkem a orgánem, kterému podléhá nebo podléhal, spadá do působnosti článku 270 SFEU, pouze pokud má tato újma původ v současném nebo dřívějším pracovněprávním vztahu mezi dotyčným a orgánem.

(viz bod 8)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 12. května 2011, Missir Mamachi di Lusignano v. Komise, F‑50/09, bod 116 a citovaná judikatura, jenž je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑401/11 P

2.      Soud pro veřejnou službu je zjevně nepříslušný k rozhodnutí o návrhu bývalého úředníka na náhradu újmy za nepřiměřenou délku řízení v rozsahu, v němž se týká soudního řízení, čímž nejsou dotčeny ostatní předložené návrhy na náhradu. Tvrzená újma totiž nemá původ v pracovněprávním vztahu mezi žalobcem a orgánem, nýbrž v prodlení při rozhodování, za které jsou údajně na vině unijní soudy a které je podle žalobce porušením jeho práva na účinný prostředek nápravy.

V tomto ohledu se žaloba, pro kterou je příslušný Soudní dvůr nebo Tribunál, musí podle článku 73 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu postoupit Soudnímu dvoru nebo Tribunálu, a jelikož je žaloba jen podkladem pro uplatnění souboru návrhů, může být každý samostatný návrh týkající se věci samé chápán jako žaloba ve smyslu uvedeného článku 73. Z článku 256 odst. 1 prvního pododstavce SFEU a z čl. 51 prvního pododstavce statutu Soudního dvora dále vyplývá, že je Tribunál příslušný rozhodovat v prvním stupni o žalobách na náhradu újmy podaných jednotlivci v případech, kdy tyto žaloby nemají původ v současném nebo dřívějším pracovněprávním vztahu mezi dotyčným a orgánem.

(viz body 9 a 10)