ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
23. října 2012
Věc F‑44/05 RENV
Guido Strack
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Vrácení věci Soudu po předchozím zrušení jeho rozhodnutí – Odnětí imunity pracovníkům orgánu kvůli ústním a písemným vyjádřením učiněným v rámci soudního řízení – Jmenování na místo vedoucího oddělení – Zamítnutí žádosti o pracovní místo – Žaloba na neplatnost – Právní zájem vyloučeného uchazeče – Překážka věci rozsouzené – Procesní vada – Zvážení dotčených zájmů – Žaloba na náhradu škody – Nemajetková újma vzniklá v důsledku pochybení“
Předmět: Žaloba původně podaná na základě článků 236 ES a 152 AE a vrácená Soudu na základě rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 9. prosince 2010, Komise v. Strack (T‑526/08 P, dále jen „napadený rozsudek“), kterým byl zčásti zrušen rozsudek Soudu ze dne 25. září 2008, Strack v. Komise (F‑44/05, dále jen „rozsudek Strack v. Komise“), jímž bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se G. Strack domáhal zrušení rozhodnutí Úřadu pro úřední tisky Evropských společenství o zamítnutí jeho žádosti o místo vedoucího oddělení „nabídková řízení a smlouvy“ (A 5/A 4) uvedeného úřadu (dále jen „sporné pracovní místo“) a rozhodnutí o jmenování pana A. na sporné pracovní místo a uložení povinnosti Evropské komisi nahradit mu údajně vzniklou nemajetkovou újmu
Rozhodnutí: Návrh na odnětí imunity se odmítá jako nepřípustný. Návrh na náhradu se zamítá jako neopodstatněný. Rozhodnutí o jmenování pana A. a rozhodnutí Komise o zamítnutí žádosti žalobce se zrušují. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení ve věcech Strack v. Komise, F‑44/05, Komise v. Strack, T‑526/08 P a Strack v. Komise, F‑44/05 RENV a nahradí náklady řízení, které žalobce v těchto věcech vynaložil.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Pravomoc Soudu pro veřejnou službu – Žádost o zbavení imunity zástupce účastníka řízení – Žádost nepodaná příslušným vnitrostátním soudem nebo orgánem – Nepřípustnost
(Listina základních práv Evropské unie, články 11 a 47; statut Soudního dvora, čl. 19 pátý pododstavec; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 30)
2. Žaloby úředníků – Předchozí správní řízení – Průběh – Lhůty
(Služební řád, články 90 a 91)
3. Žaloby úředníků – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba na neplatnost podaná třetí osobou proti jmenování jako úředníka nebo zaměstnance – Přípustnost – Zrušení představující nepřiměřenou sankci – Neexistence vlivu
(Služební řád, články 90 a 91)
4. Žaloby úředníků – Žalobní důvod vycházející z vady řízení – Irelevantní žalobní důvod v důsledku nemožnosti dosáhnout jiného výsledku v řádném řízení
5. Žaloby úředníků – Zrušující rozsudek – Účinky – Zrušení rozhodnutí o jmenování na volné pracovní místo – Zrušení představující nepřiměřenou sankci či nikoli – Kritéria pro posouzení – Vážení zájmů – Možnost uložit bez návrhu žalovanému orgánu zaplacení náhrady škody v případě nezrušení výběrového řízení
(Služební řád, článek 91)
6. Úředníci – Přijetí – Povinnost administrativy obsadit uvolněné pracovní místo – Neexistence – Výjimka
7. Žaloby úředníků – Zrušující rozsudek – Účinky – Zrušení rozhodnutí o jmenování – Legitimní očekávání úředníka jmenovaného na základě vadného výběrového řízení – Neexistence
(Služební řád, článek 91)
8. Žaloby úředníků – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného protiprávního aktu – Odpovídající náhrada nemajetkové újmy – Omezení
(Služební řád, článek 91)
1. Pokud jde o žádost o zbavení imunity zástupce účastníka řízení na základě článku 30 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, uvedené ustanovení se výslovně nezmiňuje o tom, že by návrh na odnětí imunity zástupce účastníka řízení mohl být podán jedním z účastníků řízení. Přitom vzhledem k tomu, že účelem imunity upravené v článku 30 jednacího řádu je chránit zástupce účastníků řízení před případným stíháním, a s ohledem na výše uvedené ratio legis tohoto ustanovení je Soud toho názoru, že má povinnost rozhodnout o návrhu na odnětí imunity, pouze pokud byl podán příslušným vnitrostátním soudem nebo orgánem. V důsledku toho Soud nemůže vyhovět žádosti o zbavení imunity podané účastníkem řízení, neboť taková žádost nespadá do pravomoci Soudu.
Uvedený článek 30 totiž musí být vykládán ve světle čl. 19 pátého pododstavce statutu Soudního dvora, který je jeho právním základem. Při výkladu tohoto ustanovení je rovněž třeba zohlednit skutečnost, že imunita zástupců účastníků řízení je odrazem svobody projevu advokátů zakotvené v článku 11 Listiny základních práv Evropské unie a v článku 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Řízení před Tribunálem sice není trestním řízením, nic to však nemění na tom, že článek 10 uvedené úmluvy chrání obecně svobodu projevu advokátů a přispívá k realizaci práva na spravedlivý proces v praxi. Nakonec je třeba při výkladu článku 30 jednacího řádu zohlednit čl. 47 odst. 1 a 2 Listiny, jehož účelem je zaručit základní právo na účinný prostředek nápravy před soudem, včetně možnosti poradit se, být obhajován a být zastupován.
(viz body 73 až 76 a 79)
Odkazy:
Soudní dvůr: 22. prosince 2010, DEB Deutsche Energiehandels- und Beratungsgesellschaft mbH, C‑279/09, body 45 a 46
2. Délka postupu před zahájením soudního řízení v zásadě nemůže být nepřiměřená, neboť v důsledku různých lhůt stanovených v článcích 90 a 91 služebního řádu, nesmí jeho délka překročit čtrnáct měsíců a deset dní, byl-li postup zahájen žádostí, a deset měsíců a deset dní, byl-li postup zahájen stížností.
(viz bod 90)
3. Návrhová žádání znějící na zrušení rozhodnutí o jmenování úředníka nebo jiného zaměstnance předložená třetí osobou jsou přípustná.
Přináší-li akt, který má být zrušen, prospěch úředníkovi nebo jinému zaměstnanci, což v případě rozhodnutí o jmenování platí, je sice na soudu, aby ověřil, zda nebude zrušení rozhodnutí představovat nepřiměřenou sankci za způsobené pochybení, avšak tato povinnost soudu nemá vliv na právní zájem třetí osoby, která se domáhá zrušení takového rozhodnutí.
V tomto ohledu může soud na jedné straně posoudit otázku, zda zrušení rozhodnutí nepředstavuje nepřiměřenou sankci za způsobené pochybení, až po posouzení legality napadeného rozhodnutí, s tím, že se při tomto posuzování přihlíží mimo jiné k závažnosti konstatované vady.
Na druhé straně, i kdyby zrušení rozhodnutí představovalo nepřiměřenou sankci s ohledem na konstatovanou vadu, může žalobci plynout prospěch z návrhového žádání znějícího na zrušení tohoto rozhodnutí, protože dle ustálené judikatury platí, že představuje-li zrušení rozhodnutí stiženého vadou nepřiměřenou sankci, tato skutečnost nevylučuje, aby soud návrhovému žádání vyhověl, zároveň však ponechal na administrativě, aby nalezla spravedlivé řešení sporu, či aby bez návrhu stanovil náhradu škody za újmu způsobenou žalobci.
(viz body 105 až 108)
Odkazy:
Soudní dvůr: 23. ledna 1975, de Dapper v. Parlament, 29/74, bod 16; 5. června 1980, Oberthür v. Komise, 24/79, body 13 a 14; 6. července 1993, Komise v. Albani a další, C‑242/90 P, bod 13
Soud prvního stupně: 10. července 1992, Barbi v. Komise, T‑68/91, bod 36; 20. července 2001, Brumter v. Komise, T‑351/99, bod 97; 14. listopadu 2006, Neirinck v. Komise, T‑494/04, body 66 a 67
Soud pro veřejnou službu: 22. října 2008, Tzirani v. Komise, F‑46/07, bod 38; 5. května 2010, Bouillez a další v. Rada, F‑53/08, bod 90; 29. září 2010, Brune v. Komise, F‑5/08, bod 18
4. Aby procesní vada mohla vést ke zrušení správního aktu, je nezbytné, aby bez této vady mohlo řízení vést k odlišnému výsledku. Naproti tomu se nepožaduje, aby žalobce prokázal, že kdyby akt danou procesní vadou netrpěl, byl by nutně odlišný, a k tomu, aby existence vady týkající se formální legality vedla ke zrušení dotyčného aktu, stačí, že možnost přijetí odlišného rozhodnutí administrativy není zcela vyloučena.
(viz bod 114)
Odkazy:
Soudní dvůr: 21. března 1990, Belgie v. Komise, C‑142/87, bod 48
Soud pro veřejnou službu: 13. září 2011, Nastvogel v. Rada, F‑4/10, bod 94
5. Pokud rozhodnutí, které má být zrušeno, přináší prospěch úředníkovi či jinému zaměstnanci, což je případ rozhodnutí o jmenování na volné pracovní místo, přísluší unijnímu soudu nejprve ověřit, zda zrušení nepředstavuje nepřiměřenou sankci za způsobené pochybení.
V tomto ohledu je třeba připomenout, že důsledky, které soud vyvozuje z protiprávnosti rozhodnutí přijatých na základě výběrového řízení v rámci přijímání pracovníků, nejsou v případě rozhodnutí přijatých na základě výběrového řízení, jehož účelem je sestavení seznamu vhodných uchazečů, stejné jako v případě rozhodnutí přijatých na základě výběrového řízení pořádaného za účelem obsazení určitého pracovního místa jmenováním. V případě výběrového řízení, jehož účelem je sestavení seznamu vhodných uchazečů, totiž zrušení všech individuálních rozhodnutí, jímž se jméno každého z úspěšných uchazečů zapisuje na uvedený seznam, představuje v zásadě nepřiměřenou sankci. Naproti tomu v případě rozhodnutí přijatých po vnitřním výběrovém řízení, jehož účelem je obsazení určitého pracovního místa, provádí unijní soud posouzení případ od případu, přičemž přihlíží k povaze způsobeného pochybení a vyvažuje zájmy.
Jde-li o procesní vadu v rámci vnitřního výběrového řízení k obsazení určitého pracovního místa, soud zkoumá, zda měla uvedená vada vliv pouze na posouzení žalobcovy žádosti o pracovní místo nebo zda postihla posouzení všech žádostí o pracovní místo. V prvním případě je třeba na procesní vadu pohlížet tak, že nemůže odůvodňovat zrušení rozhodnutí o jmenování vybraného uchazeče. Ve druhém případě soud poměřuje dotčené zájmy, které musejí být posouzeny k okamžiku podání žaloby.
Z tohoto důvodu soud zohledňuje nejprve zájem žalobce na konání výběrového řízení bez vad a dále zájem úředníka jmenovaného na základě vadného výběrového řízení, a zda se mohl v dobré víře spoléhat na legalitu rozhodnutí, kterým byl jmenován. Soud konečně přezkoumá zájem útvaru, to znamená zejména dodržení legality, rozpočtové důsledky v případě, že by nedošlo ke zrušení protiprávních rozhodnutí, případné obtíže při výkonu pravomocného rozsudku, případné zásahy do kontinuity služby a nebezpečí zhoršení sociálních vztahů v orgánu.
(viz body 116 až 119)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: Bouillez a další v. Rada, uvedený výše, body 82, 83, 85 a 87 až 89 a citovaná judikatura
6. Ačkoli orgán oprávněný ke jmenování není povinen dovést výběrové řízení do konce, může tak rozhodnout pouze na základě objektivních a dostatečných důvodů, které nebyly známy v době, kdy uvedené řízení zahajoval.
(viz bod 122)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 14. dubna 2011, Šimonis v. Komise, F‑113/07, bod 90
7. Úředník jmenovaný na základě vadného výběrového řízení se nemůže dovolávat legitimního očekávání na zachování jeho jmenování, a to i když od přijetí dotčeného rozhodnutí o jmenování uplynulo osm let, jestliže bylo toto rozhodnutí napadeno ve lhůtách stanovených pro podání žaloby. Uvedený úředník totiž za těchto podmínek nemohl nevědět, že jeho jmenování bude konečným, jen když nebude žalobcově žalobě vyhověno.
(viz bod 123)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: Bouillez a další v. Rada, uvedený výše, bod 88
8. Zrušení správního aktu napadeného úředníkem se ukazuje být samo o sobě vhodnou a v zásadě dostatečnou nápravou za veškerou nemajetkovou újmu, která mohla tomuto úředníkovi vzniknout, ledaže by prokázal, že mu vznikla nemajetková újma, která je oddělitelná od protiprávnosti, na jejímž základě byl akt zrušen, a která nemůže být jeho zrušením zcela napravena. K tomu dochází zaprvé tehdy, když zrušený akt obsahuje výslovně negativní hodnocení schopností žalobce, které by ho mohlo zranit, zadruhé když je způsobené pochybení zvlášť závažné a zatřetí když zrušení postrádá užitečný účinek, a nemůže tedy samo o sobě představovat vhodnou a dostatečnou nápravu veškeré nemajetkové újmy způsobené napadeným aktem.
(viz bod 128)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 12. května 2011, AQ v. Komise, F‑66/10, body 105, 107 a 109