ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
18. září 2014
Věc F‑26/12
Maria Concetta Cerafogli
v.
Evropská centrální banka (ECB)
„Veřejná služba – Zaměstnanci ECB – Přístup zaměstnanců ECB k dokumentům týkajícím se pracovního poměru – Pravidla platná pro žádosti zaměstnanců ECB – Postup před zahájením soudního řízení – Pravidlo shody – Námitka protiprávnosti vznesená poprvé v žalobě – Přípustnost – Právo na účinnou soudní ochranu – Konzultace výboru zaměstnanců za účelem přijetí pravidel platných pro žádosti zaměstnanců ECB o přístup k dokumentům týkajícím se pracovního poměru“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 36.2 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, který je přílohou Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU, kterou se M. C. Cerafogli domáhá zrušení rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB), kterým jí byl odepřen přístup k některým dokumentům, jakož i náhrady nemajetkové újmy, která jí vznikla.
Rozhodnutí: Rozhodnutí ze dne 21. června 2011, kterým zástupce generálního ředitele generálního ředitelství pro „lidské zdroje, rozpočet a organizaci“ Evropské centrální banky částečně zamítl žádost o přístup k některým dokumentům, kterou dne 20. května 2011 podala M. C. Cerafogli, se zrušuje. Evropské centrální bance se ukládá povinnost zaplatit M. C. Cerafogli částku 1 000 eur. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská centrální banka ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené M. C. Cerafogli.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Zvláštní opravný prostředek – Pravidlo shody mezi zvláštním opravným prostředkem a žalobou – Totožnost předmětu a důvodu – Námitka protiprávnosti vznesená poprvé v žalobě – Přípustnost
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47; služební řád, články 90 a 91; pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 41; pravidla pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 8.1)
2. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Zastoupení – Výbor zaměstnanců – Povinná konzultace – Rozsah – Pravidla platná pro žádosti zaměstnanců o přístup k dokumentům týkajícím se pracovního poměru – Zahrnutí
(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, články 48 a 49)
1. Článek 41 pracovního řádu pro zaměstnance Evropské centrální banky a článek 8.1 pravidel pro zaměstnance Evropské centrální banky stanovují, že zaměstnanec ECB může podat žalobu k soudu teprve po vyčerpání prostředků v rámci postupu před zahájením soudního řízení, který má dvě fáze, a sice žádost o přezkum před zahájením soudního řízení a poté stížnost podanou před žalobou.
Podobně jak již bylo rozhodnuto ve vztahu k článku 91 služebního řádu, je třeba mít za to, že pravidlo shody mezi stížností a po ní následující žalobou vyžaduje, aby důvod uplatňovaný před unijním soudem byl uplatněn již v rámci postupu před zahájením soudního řízení, aby se administrativa mohla seznámit s výhradami dotyčné osoby vůči rozhodnutí, které napadá, jinak je žaloba nepřípustná.
Důvody, které souvisí s účelem postupu před zahájením soudního řízení, povahou námitky protiprávnosti a zásadou účinné soudní ochrany, však brání tomu, aby byla námitka protiprávnosti vznesená poprvé v žalobě prohlášena za nepřípustnou jen z toho důvodu, že nebyla vznesená ve stížnosti, která předcházela uvedené žalobě.
(viz body 30, 31, 39 a 54)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: rozsudek Komise v. Moschonaki, T‑476/11 P, EU:T:2013:557, bod 71
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Cerafogli v. ECB, F‑43/10, EU:F:2012:184, bod 61, který je předmětem řízení o kasačním opravném prostředku probíhajícího před Tribunálem Evropské unie, věc T‑114/13 P
2. Článek 49 pracovního řádu pro zaměstnance Evropské centrální banky ukládá povinnost konzultovat výbor zaměstnanců před přijetím jakéhokoliv aktu s obecnou působností, který se týká jak samotné právní úpravy pracovních podmínek, tak i otázek souvisejících s touto úpravou, které se týkají některé z oblastí uvedených v článku 48 zmíněného pracovního řádu.
Tato konzultační povinnost zahrnuje jen právo výboru zaměstnanců být vyslechnut. Jedná se tudíž o skromnou formu účasti na rozhodování, jelikož nezahrnuje povinnost administrativy vyhovět připomínkám, které při konzultaci výbor zaměstnanců vznese. Z toho plyne, že nemá-li být dotčen užitečný účinek konzultační povinnosti, musí administrativa dodržet tuto povinnost pokaždé, kdy může konzultace výboru zaměstnanců ovlivnit obsah přijímaného aktu.
Rozsah této povinnosti konzultovat výbor zaměstnanců musí být kromě toho posouzen ve světle jejích cílů. Cílem této konzultace je umožnit všem zaměstnancům se prostřednictvím tohoto výboru coby zástupce jejich společných zájmů vyjádřit předtím, než jsou akty s obecnou působností, které se jich týkají, přijaty či změněny. Dodržení této povinnosti je navíc v zájmu jednotlivých zaměstnanců i v zájmu samotné administrativy, jelikož může zabránit tomu, aby jednotliví zaměstnanci museli poukazovat na případná pochybení v individuálních správních řízeních. Tím pádem taková konzultace, která může zabránit celé řadě individuálních podání týkajících se stejného problému, slouží i zásadě řádné správy.
Režim použitelný na zaměstnance ve smyslu článků 48 a 49 pracovního řádu se vztahuje na pravidla platná pro žádosti zaměstnanců ECB o přístup k vnitřním dokumentům týkajícím se pracovního poměru, a tedy se na tato pravidla vztahuje působnost uvedených článků. Výbor zaměstnanců musí být tudíž vyslechnut před přijetím takových pravidel.
(viz body 60 až 64)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudek Cerafogli a Poloni v. ECB, T‑63/02, EU:T:2003:308, body 21, 22 a 24
Soud pro veřejnou službu: rozsudky Cerafogli v. ECB, F-43/10, EU:F:2012:184, body 47 a 49, a Andres a další v. ECB, F‑15/10, EU:F:2013:194, bod 191