USNESENÍ PŘEDSEDY TRIBUNÁLU
4. prosince 2014(*)
„Řízení o předběžných opatřeních – Veřejné zakázky na služby – Zadávací řízení – Poskytování služeb pojistného krytí majetku a osob – Odmítnutí nabídky uchazeče – Návrh na odklad vykonatelnosti – Přípustnost – Fumus boni iuris – Naléhavost – Vážení zájmů“
Ve věci T‑199/14 R,
Vanbreda Risk & Benefits, se sídlem v Antverpách (Belgie), zastoupená P. Teerlinckem a P. de Bandtem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené S. Delaude a L. Cappellettim, jako zmocněnci,
žalovaná,
jejímž předmětem je návrh na předběžná opatření směřující v podstatě k tomu, aby byl nařízen odklad vykonatelnosti rozhodnutí Komise ze dne 30. ledna 2014, kterým byla odmítnuta nabídka podaná navrhovatelkou v zadávacím řízení na služby pojistného krytí majetku a osob a tato zakázka byla udělena jiné společnosti,
PŘEDSEDA TRIBUNÁLU
vydává toto
Usnesení(1)
Skutečnosti předcházející sporu, řízení a návrhová žádání účastnic řízení
1 Dne 10. srpna 2013 zveřejnila Evropská komise v Úředním věstníku Evropské unie oznámení zadávacího řízení, s referenčním číslem OIB.DR.2/PO/2013/062/591, na služby pojistného krytí majetku a osob, které bylo rozděleno do čtyř položek. Položka č. 1 se týkala pojistného krytí – od 1. března 2014 – fondu budov a jejich obsahu, přičemž smlouvu uzavřela Komise svým jménem a jménem následujících veřejných zadavatelů: Rada Evropské unie, Evropský hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů Evropské unie, Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum, Výkonná agentura pro konkurenceschopnost a inovace, Výkonná agentura pro výzkum, Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast, a Výkonná agentura pro inovace a sítě (dále jen „zadávací řízení“).
2 Účelem zadávacího řízení bylo nahradit v tehdejší době platnou smlouvu, která byla uzavřena s konsorciem, jehož makléřem byla navrhovatelka, společnost Vanbreda Risk & Benefits, jejíž platnost měla uplynout dne 28. února 2014.
3 Dne 7. září 2013 bylo v Dodatku k Úřednímu věstníku (Úř. věst. S 174) zveřejněno oznámení o opravě, které prodloužilo lhůtu pro podání nabídek do 25. října 2013 a datum veřejného otevírání nabídek posunulo na 31. října 2013. Při tomto otevírání zaprotokolovala komise pro otevírání nabídek přijetí dvou nabídek pro položku č. 1, které podaly na jedné straně společnost Marsh SA, pojišťovací makléř, a na druhé straně navrhovatelka.
4 Dne 30. ledna 2014 oznámila Komise společnosti Marsh, že její nabídka byla vybrána pro položku č. 1, a navrhovatelce sdělila, že její nabídka nebyla pro položku č. 1 vybrána, neboť nenabízela nejnižší cenu (dále jen „napadené rozhodnutí“).
5 Samostatnými návrhy ze dne 28. března 2014 podala navrhovatelka v kanceláři Tribunálu žalobu na neplatnost napadeného rozhodnutí na základě článku 263 SFEU a žalobu na náhradu škody na základě článků 268 SFEU a 340 SFEU, kterou se domáhala, aby byla Komisi uložena povinnost zaplatit jí částku 1 milion eur, a dále podala projednávaný návrh, v němž soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních v podstatě vyzvala, aby:
– nařídil na základě čl. 105 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí do vyhlášení usnesení, kterým bude skončeno toto řízení o předběžných opatřeních, a dále odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí do doby, než Tribunál rozhodne o žalobě v hlavním řízení;
– nařídil předložení následujících dokumentů:
[omissis]
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
6 Dne 3. dubna 2014 předseda Tribunálu nařídil usnesením Vanbreda Risk & Benefits v. Komise (T‑199/14 R, dále jen „usnesení ze dne 3. dubna 2014“), podle čl. 105 odst. 2 jednacího řádu odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jakož i smlouvy na služby uzavřené mezi Komisí, společností Marsh a dotčenými pojistiteli, až do vyhlášení usnesení, kterým bude skončeno toto řízení o předběžných opatřeních.
7 Dne 8. dubna 2014 předložila Komise smlouvu na služby OIB.DR.2/PO/2013/062/591/C0/L1 a dále podala návrh, aby předseda Tribunálu neprodleně, se zpětnou účinností a bez jakýchkoli výhrad zrušil bod 1 výroku usnesení ze dne 3. dubna 2014. Vzhledem k nové skutečnosti, kterou Komise sdělila soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních, ohledně uplynutí platnosti předchozí pojistné smlouvy a s tím spojených následků, soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních vydal dne 10. dubna 2014 usnesení, kterým bylo návrhu Komise vyhověno.
[omissis]
9 Dne 25. dubna 2014 předložila Komise vyjádření k návrhu na předběžná opatření, v němž v podstatě navrhuje, aby předseda Tribunálu:
– zamítl návrh navrhovatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí;
– určil, že o nákladech tohoto řízení o předběžných opatřeních bude rozhodnuto později.
[omissis]
12 Dopisem ze dne 7. října 2014 byly účastnice řízení předvolány na jednání, které se konalo dne 21. října 2014.
Právní otázky
[omissis]
16 Je třeba přihlédnout ke zvláštní úloze řízení o předběžných opatřeních ve věcech veřejných zakázek (usnesení ze dne 4. února 2014, Serco Belgium a další v. Komise, T‑644/13 R, Sb. rozh., EU:T:2014:57, body 18 a násl.). V tomto ohledu je třeba přihlédnout též k právnímu rámci použitelnému na řízení o veřejných zakázkách veřejných zadavatelů členských států, který zavedl zákonodárce Evropské unie. Jak konkrétně uvádí bod 40 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci, ve spojení s čl. 91 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, s. 65), hmotněprávní předpisy k zadávání veřejných zakázek by konkrétně měly vycházet ze směrnice 2014/24.
17 Navíc jak uvádí první tři body odůvodnění směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (Úř. věst. L 395, s. 33; Zvl. vyd. 06/01, s. 246), jakož i bod 3 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/665/EHS a 92/13/EHS, pokud jde o zvýšení účinnosti přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek (Úř. věst. L 335, s. 31), k zajištění účinného uplatňování těchto předpisů považoval zákonodárce za nezbytné zavést soubor procesních pravidel, která by poskytovala rychlé opravné prostředky ve stadiu, kdy lze ještě protiprávní jednání smysluplně napravit.
18 Jak je dále patrné z druhého, třetího a pátého bodu odůvodnění a z čl. 2 odst. 1 směrnice 89/665, předběžná opatření jsou ve zvláštním kontextu zadávacích řízení pokládána nejen za prostředek k přerušení zadávacího řízení, ale přinejmenším do stejné míry za prostředek k nápravě zjevného protiprávního jednání, o němž by jinak bylo rozhodováno v řízení ve věci samé.
19 Dopad výše uvedených konstatování na výkon pravomoci soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních je třeba zohlednit z důvodu, že účelem opatření podle kapitoly 1 hlavy III jednacího řádu je stejně jako na vnitrostátní úrovni zajistit v zadávacích řízeních účinnou soudní ochranu, pokud jde o uplatňování předpisů pro zadávání veřejných zakázek, jež v zásadě vycházejí ze směrnice 2014/24, unijními orgány a institucemi (viz bod 16 výše, jakož i bod 4 odůvodnění směrnice 2007/66), a dále podle obecné interpretační zásady uplatněné v rozsudku ze dne 19. září 2013, Přezkum Komise v. Strack (C‑579/12 RX‑II, Sb. rozh., EU:C:2013:570, bod 40), tyto směrnice zdůrazňují existenci základní zásady unijního práva veřejných zakázek, kterou je účinná soudní ochrana uchazečů, jejíž zvláštní význam plyne z judikatury Soudního dvora (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2014, Fastweb, C‑19/13, Sb. rozh., EU:C:2014:2194, bod 60 a citovaná judikatura) a je zaručena článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie.
20 Je tedy sice nesporné, že Tribunál zamítne jako irelevantní žalobní důvod vycházející z porušení ustanovení směrnice o veřejných zakázkách, která je již pojmově určena členským státům, ze strany unijního orgánu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. března 2010, Evropaïki Dynamiki v. Komise, T‑50/05, Sb. rozh., EU:T:2010:101, bod 104; ze dne 11. května 2010, PC-Ware Information Technologies v. Komise, T‑121/08, Sb. rozh., EU:T:2010:183, bod 50, a ze dne 6. května 2013, Kieffer Omnitec v. Komise, T‑288/11, EU:T:2013:228, body 22 až 24), avšak unijnímu soudu není bráněno v tom, aby zohlednil výraz obecných zásad unijního práva, který daný unijní akt obsahuje. V projednávané věci přitom směrnice přijaté v oblasti veřejných zakázek v tomto ohledu pouze odrážejí prvořadou povahu práva na účinnou soudní ochranu v této oblasti.
[omissis]
1. K fumus boni iuris
22 Pokud jde o podmínku týkající se existence fumus boni iuris, je třeba připomenout, že tato podmínka je splněna, pokud ve stadiu řízení o předběžných opatřeních existuje zásadní právní problém, jehož řešení není zjevné, takže žaloba prima facie nepostrádá relevantní opodstatnění (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 13. června 1989, Publishers Association v. Komise, 56/89 R, Recueil, EU:C:1989:238, bod 31, a ze dne 8. května 2003, Komise v. Artegodan a další, C‑39/03 P-R, Recueil, EU:C:2003:269, bod 40). Vzhledem k tomu, že účelem řízení o předběžných opatřeních je zaručit plnou účinnost budoucího konečného rozhodnutí, aby bylo zabráněno mezeře v právní ochraně zajišťované unijními soudy, musí se soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních omezit na posouzení prima facie opodstatněnosti důvodů uplatněných v rámci sporu ve věci samé za účelem prokázání, zda existuje dostatečně vysoká pravděpodobnost úspěchu žaloby [usnesení ze dne 19. prosince 2013, Komise v. Německo, C‑426/13 P(R), Sb. rozh., EU:C:2013:848, bod 41, a ze dne 8. dubna 2014, Komise v. ANKO, C‑78/14 P‑R, Sb. rozh., EU:C:2014:239, bod 15].
23 Je sice pravda, že v řízení o předběžných opatřeních není soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních zpravidla povinen provést tak důkladné posouzení jako v řízení ve věci samé, tento závěr však nelze vykládat tak, že je důkladné posouzení zcela zakázáno (usnesení Vischim v. Komise, bod 15 výše, EU:C:2007:209, bod 50).
24 Navrhovatelka uplatňuje v projednávané věci na podporu svého návrhu jediný důvod rozdělený do tří částí, který vychází z nesouladu nabídky podané společností Marsh se zadávací dokumentací, jenž podle navrhovatelky prima facie prokazuje protiprávnost napadeného rozhodnutí.
K první části jediného důvodu
[omissis]
K opodstatněnosti první části jediného důvodu
[omissis]
– K údajné protiprávnosti účasti společnosti Marsh jako jediného uchazeče v zadávacím řízení
[omissis]
75 Z výše uvedeného vyplývá, že připuštění makléře k účasti v zadávacím řízení jako jediného uchazeče umožňuje vyhodnotit jeho nabídku bez ohledu na hospodářskou a finanční kapacitu pojišťoven, které v konečném důsledku budou krýt zajištěné riziko, na rozdíl od všech jiných případů výslovně uvedených v zadávací dokumentaci, aniž se toto rozlišování jeví jako objektivně odůvodněné z hlediska struktury daného systému, takže se jeho legalita jeví prima facie jako pochybná.
[omissis]
81 Z tohoto přezkumu prima facie vyplývá, že připuštění makléře k účasti v zadávacím řízení jako jediného uchazeče zmocněného pojišťovnami činí na jedné straně ověření předností nabídky hodnotící komisí z hlediska podmínek stanovených v zadávací dokumentaci prima facie iluzorním a na druhé straně tomuto makléři umožňuje, aby případně získal konkurenční výhodu oproti ostatním uchazečům.
[omissis]
83 Vzhledem k výše uvedenému se však prima facie jeví, že uplatnění kritérií výběru a postupy pro podávání nabídek, jakož i jejich výklad Komisí neumožnily v projednávané věci zaručit skutečnou soutěž.
[omissis]
86 Je tedy třeba dospět k závěru, že na základě přezkumu prima facie jsou dány dostatečně závažné skutečnosti k prokázání opodstatněnosti výtky, že připuštění společnosti Marsh k účasti v zadávacím řízení jako jediného účastníka bylo protiprávní.
– K údajnému zacházení s nabídkou společnosti Marsh ze strany Komise jako se společnou nabídkou
[omissis]
96 Na základě prvního přezkumu průběhu jednání, ke kterým v projednávané věci došlo mezi veřejným zadavatelem a společností Marsh, je tedy patrné, že původní nabídka byla předložena jako nabídka jediného uchazeče, která nevyžadovala splnění solidárního závazku, a následně byla přeměněna na ekvivalent společné nabídky. Takovýto druh nabídky však musí k tomu, aby byl v souladu se zadávací dokumentací, obsahovat souhlas / plnou moc. Vzhledem k tomu, že k nabídce společnosti Marsh nebyl takovýto dokument přiložen, Komise přijetím nabídky jako platné zřejmě porušila vlastní pravidla. V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci zadávacích řízení se veřejný zadavatel při výkonu posuzovací pravomoci omezuje tím, že v rámci zadávacího řízení určí podmínky, které hodlá vyžadovat od uchazečů, a nemůže se odchýlit od podmínek, které takto určil kterémukoliv z uchazečů, aniž poruší zásadu rovného zacházení s uchazeči (rozsudek ze dne 20. března 2013, Nexans France v. Entreprise commune Fusion for Energy, T‑415/10, Sb. rozh., EU:T:2013:141, bod 80).
[omissis]
102 Vzhledem k výše uvedenému se tedy jeví, že systém zmocnění, který v projednávané věci přijala Komise, vede k obcházení pravidel použitelných na společné nabídky.
103 Je tudíž třeba dospět k závěru, že jsou prima facie dány skutečnosti, které v tomto stadiu umožňují prokázat opodstatněnost výtky, že Komise s nabídkou společnosti Marsh zacházela de facto jako se společnou nabídkou, přestože tato nabídka měla být z důvodu, že neobsahovala souhlas / plnou moc, prohlášena za protiprávní.
104 Z výše uvedené analýzy proto vyplývá, že navrhovatelka prokázala existenci zvláště závažného fumus boni iuris ve vztahu k první části jediného důvodu.
Ke druhé části jediného důvodu
105 V rámci druhé části jediného důvodu navrhovatelka nejprve připomíná, že povolit uchazeči, aby po otevření nabídek změnil svoji nabídku, je v rozporu se zásadou rovného zacházení s uchazeči. Dále poukazuje na to, že totožnost pojistitelů, kteří zmocnili společnost Marsh, byla změněna po otevření nabídek. Ačkoli veřejní zadavatelé mají možnost navázat styk s uchazečem, pokud jeho nabídka vyžaduje určité vyjasnění nebo je-li v nabídce nutno opravit administrativní chyby, změna provedená v projednávané věci překračuje tento rámec a je podstatnou změnou nabídky. Vzhledem k tomu, že k určení dodavatele dochází na základě výběrových kritérií stanovených v zadávací dokumentaci, měla taková změna vést k novému přezkumu na základě těchto kritérií. Komise tedy tím, že povolila tuto změnu, porušila zásadu rovného zacházení s uchazeči, ve spojení s čl. 112 odst. 1 finančního nařízení a článkem 160 nařízení v přenesené pravomoci.
[omissis]
109 V projednávané věci je třeba připomenout zaprvé to, že z analýzy provedené soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních vyplývá, že změna podílů na krytí rizik pojistiteli, kteří zmocnili společnost Marsh, mohla být považována za změnu podstatného prvku nabídky, neboť tato změna vedla k získání konkurenční výhody jedním z uchazečů (viz body 78 až 80 výše).
110 Zadruhé v rámci přezkumu návrhu na předběžná opatření bylo též zdůrazněno, že povaha nabídky společnosti Marsh se změnila, pokud jde o solidární závazek pojišťoven. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise ve vyjádření ze dne 25. dubna 2014, skutečnost, že podepsaná smlouva obsahuje doložku o solidárním závazku signatářů a že tato doložka byla předvídána od zveřejnění dokumentace k zadávacímu řízení, neznamená, že v nabídce společnosti Marsh měly být nutně zohledněny náklady a rizika spojené s touto doložkou (viz body 95 a 96 výše).
111 Jak ve svém návrhu na předběžná opatření poukazuje navrhovatelka, v této souvislosti je však třeba zdůraznit význam podmínky týkající se solidární odpovědnosti v rámci tohoto zadávacího řízení, vzhledem k velikosti předmětné zakázky a jejímu vlivu na cenu nabídky. Vzhledem k výši kapitálu, který je v sázce, a možnému vzniku rozsáhlé škodné události je totiž zásadní, aby pojistitelé byli vázáni doložkou solidární odpovědnosti, aby se tak předešlo tomu, že každý z nich bude krýt pouze finanční důsledky související s tou částí smlouvy, kterou plní, a že při selhání některého z nich nebude za jemu příslušnou část škodné události poskytnuto odškodnění. Pro pojišťovnu tento požadavek však znamená, že musí svoji kapacitu, a tudíž i svůj kapitál, vynaložit do maximální výše závazku za všechna rizika zajištěná smlouvou na služby. Vzhledem k tomu, že tento závazek může vést k překročení finanční kapacity každého pojistitele, musí získat tuto dodatečnou kapacitu prostřednictvím takových mechanismů, jako jsou bankovní záruka nebo zajištění, čímž vzniká další finanční riziko a dodatečné náklady. V případě smlouvy obsahující solidární závazek všech zúčastněných stran tedy bude pojistné a priori vyšší než v případě smlouvy, která tento závazek neobsahuje.
[omissis]
113 Vzhledem k tomu, že původní nabídka nutně nezohlednila předepsaný požadavek solidární odpovědnosti a že nejasnost podmínek zadávacího řízení ohledně předložení nabídky jediným uchazečem umožnila změnit původní nabídku s cílem dosáhnout výsledku sledovaného společnou nabídkou, je třeba dospět prima facie k závěru, že došlo ke změně podstatného prvku nabídky.
[omissis]
120 V tomto stadiu je tedy třeba dospět k závěru, že původní nabídka společnosti Marsh byla prima facie protiprávně změněna z hlediska čl. 112 odst. 1 finančního nařízení a článku 160 nařízení v přenesené pravomoci, čímž byla porušena zásada rovného zacházení s uchazeči použitelná v oblasti unijního práva veřejných zakázek.
121 Z výše uvedené analýzy tudíž vyplývá, že navrhovatelka prokázala existenci zvláště závažného fumus boni iuris ve vztahu k druhé části jediného důvodu.
[omissis]
2. K naléhavosti
138 Podle ustálené judikatury musí být naléhavost posuzována s ohledem na nutnost předběžně rozhodnout, aby tak účastníkovi řízení, který předběžná opatření navrhuje, nebyla způsobena vážná a nenapravitelná újma [usnesení ze dne 14. prosince 2001, Komise v. Euroalliages a další, C‑404/01 P(R), Recueil, EU:C:2001:710, body 61 a 62]. V tomto ohledu musí účastník řízení navrhující vydání předběžných opatření prokázat, že nemůže počkat na výsledek řízení ve věci samé, aniž by utrpěl vážnou a nenapravitelnou újmu. K tomu, aby byla taková vážná a nenapravitelná újma prokázána, je nutné vyžadovat nikoliv to, aby byl vznik újmy prokázán s absolutní jistotou, nýbrž aby byl tento vznik s dostatečnou pravděpodobností předvídatelný (viz usnesení ze dne 12. června 2014, Komise v. Rada, C‑21/14 P‑R, Sb. rozh., EU:C:2014:1749, bod 37 a citovaná judikatura).
[omissis]
K nenapravitelnosti újmy
[omissis]
157 Z výše uvedeného plyne, že na základě stávající judikatury by podmínka naléhavosti nebyla v projednávané věci splněna. Obecně je třeba podotknout, že uplatní-li se povinnost prokázat vznik nenapravitelné újmy na případ vyloučeného uchazeče, je patrné, že tato povinnost může být z výše uvedených systémových důvodů splněna jen s nadměrnými obtížemi.
158 Uvedený výsledek je však neslučitelný s požadavky plynoucími z účinné předběžné ochrany, která musí být zaručena v oblasti veřejných zakázek (viz body 16 až 20 výše). Kromě toho je třeba zdůraznit, že porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek vede nejen k nepříznivým účinkům ve vztahu k vyloučeným uchazečům, nýbrž může též narušit ochranu unijních finančních zájmů. V těchto sporech je tedy třeba zaujmout nový přístup přizpůsobený jejich zvláštnosti, který vyloučenému uchazeči umožní prokázat naléhavost jiným způsobem než prokázáním, že za všech okolností existuje bezprostřední riziko vzniku nenapravitelné újmy.
159 V této souvislosti je zaprvé třeba připomenout, že soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních nemůže podmínku týkající se nenapravitelnosti újmy – ani ostatně vážnosti tvrzené újmy – uplatňovat mechanicky a nepružně, ale musí zohlednit konkrétní okolnosti každé věci (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 28. dubna 2009, United Phosphorus v. Komise, T‑95/09 R, EU:T:2009:124, bod 74 a citovaná judikatura).
160 Zadruhé soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních není bráněno v tom, aby přímo použil články 278 SFEU a 279 SFEU, tj. ustanovení primárního práva, která mu dovolují nařídit odklad vykonatelnosti, má-li za to, „že to okolnosti vyžadují“, a nařídit „nezbytná“ předběžná opatření (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 24. února 2014, HTTS a Bateni v. Rada, T‑45/14 R, EU:T:2014:85, bod 51, a ze dne 25. července 2014, Deza v. ECHA, T‑189/14 R, EU:T:2014:686, bod 105).
161 Zatřetí předseda Soudního dvora nevyloučil možnost nařídit odklad vykonatelnosti nebo přijmout předběžná opatření pouze na základě zjevné protiprávnosti napadeného aktu, např. v případě, že napadený akt nevyvolává ani zdání legality (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 7. července 1981, IBM v. Komise, 60/81 R a 190/81 R, Recueil, EU:C:1981:165, body 7 a 8, a ze dne 26. března 1987, Hoechst v. Komise, 46/87 R, Recueil, EU:C:1987:167, body 31 a 32). V tomto kontextu již bylo v usnesení Communicaid Group v. Komise, bod 148 výše (v tomto smyslu viz EU:T:2013:121, bod 45), uvedeno, že v úvahu připadá možnost, že v soudním řízení o předběžných opatřeních v oblasti veřejných zakázek by naléhavost mohla spočívat v nutnosti co nejrychleji napravit to, co se na první pohled jeví jako dostatečně zjevná a závažná protiprávnost, a tedy jako zvlášť závažný fumus boni iuris.
162 V rámci sporů v oblasti zadávání veřejných zakázek je tedy třeba dospět k závěru, že prokáže-li vyloučený uchazeč existenci zvláště závažného fumus boni iuris, nelze od něj vyžadovat, aby prokázal, že by mu zamítnutí jeho návrhu na předběžná opatření mohlo způsobit nenapravitelnou újmu, neboť jinak by došlo k nepřiměřenému a neoprávněnému zásahu do práva na účinnou soudní ochranu, které mu zaručuje článek 47 Listiny základních práv. Takový fumus boni iuris je dán tehdy, pokud vše nasvědčuje existenci dostatečně zjevného a závažného protiprávního jednání, jehož účinkům nebo prodloužení jeho účinků musí být neprodleně zamezeno, ledaže tomu v konečném důsledku brání vážení proti sobě stojících zájmů. Za takovýchto mimořádných okolností stačí ke splnění podmínky naléhavosti pouhý důkaz o vážnosti újmy, která by vznikla, pokud by odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nebyl nařízen, s přihlédnutím k potřebě zbavit takovéto protiprávní jednání jeho účinků.
163 V projednávané věci je z přezkumu podmínky týkající se fumus boni iuris (viz body 22 až 136 výše) patrné, že prima facie došlo k závažným porušením náležitostí zadávacího řízení, což vedlo k protiprávnosti vybrané nabídky. Z toho plyne, že jednání Komise a jí přijatá rozhodnutí v projednávané věci musí být v tomto stadiu řízení považována za dostatečně zjevné a závažné porušení unijního práva, aby bylo nezbytné předejít jeho účinkům v budoucnu, aniž se od navrhovatelky vyžaduje, aby prokázala nenapravitelnost újmy, která by jí vznikla v případě, že by vykonatelnost napadeného rozhodnutí nebyla odložena.
164 Vzhledem k povaze zjištěných protiprávností musí být tedy podmínka naléhavosti v projednávané věci považována za splněnou.
[omissis]
3. K vážení zájmů
[omissis]
Obecný zájem na nutnosti okamžitě ukončit porušování unijního práva z důvodu jeho dostatečně zjevné a závažné povahy
[omissis]
197 Je tedy nutno dospět k závěru, že vzhledem k intenzitě, s níž jsou splněny podmínky týkající se fumus boni iuris a naléhavosti, a zejména k prima facie dostatečně zjevnému a závažnému domnělému porušení unijního práva, a dále ke zvláštnostem projednávané věci, zejména soudní ochraně, kterou je třeba poskytnout uchazečům ve zvláštním kontextu veřejných zakázek, převažují při vážení proti sobě stojících zájmů zájmy navrhovatelky.
198 Z výše uvedeného vyplývá, že podmínka týkající se vážení zájmů, jejíž význam ve sporech v oblasti veřejných zakázek byl obzvláště zdůrazněn (viz body 147, 158 a 165 výše), je splněna.
[omissis]
200 Vzhledem k charakteristickým rysům předmětné veřejné zakázky a důvodům uvedeným zejména v bodě 184 výše, nabývá však toto usnesení právní moci až dnem, kdy uplyne lhůta k podání kasačního opravného prostředku proti tomuto usnesení.
Z těchto důvodů
PŘEDSEDA TRIBUNÁLU
rozhodl takto:
1) Vykonatelnost rozhodnutí Evropské komise ze dne 30. ledna 2014, kterým byla odmítnuta nabídka podaná společností Vanbreda Risk & Benefits v zadávacím řízení na služby pojistného krytí majetku a osob a tato zakázka byla zadána jiné společnosti, se odkládá v části, v níž se týká zadání položky č. 1.
2) Účinky uvedeného rozhodnutí Komise ze dne 30. ledna 2014 zůstanou zachovány do doby, než uplyne lhůta pro podání kasačního opravného prostředku proti tomuto usnesení.
3) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
V Lucemburku dne 4. prosince 2014.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |