ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)
8. listopadu 2007
Věc F-40/05
Marta Andreasen
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Sankce spočívající v odvolání z pracovního místa – Disciplinární rada – Složení – Časová působnost nových ustanovení – Článek 6 Evropské úmluvy o lidských právech – Dodržení lhůt disciplinárního řízení – Zákaz dvojího trestu – Proporcionalita – Odůvodnění“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou M. Andreasen navrhuje zejména zrušení rozhodnutí Komise ze dne 13. října 2004, kterým se nařizuje její odvolání z pracovního místa bez snížení jejích nároků na důchod.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady.
Shrnutí
1. Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Legalita – Soudní přezkum – Omezení
(Služební řád úředníků, příloha IX)
2. Právo Společenství – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47)
3. Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Neúčinná povaha žalobního důvodu vycházejícího z článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech
(Služební řád úředníků, příloha IX)
4. Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Vstup v platnost nových pravidel pro disciplinární radu
(Služební řád úředníků, příloha IX, čl. 5 odst. 1 a 4 a čl. 6 odst. 5)
5. Úředníci – Disciplinární režim – Zásada zákazu dvojího trestu – Pozastavení
(Služební řád úředníků, příloha IX, čl. 9 odst. 3, čl. 23 odst. 1 a čl. 24 odst. 2)
6. Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Lhůta stanovená pro rozhodnutí o postavení úředníka dočasně zproštěného výkonu služby
(Služební řád úředníků, příloha IX čl. 24 odst. 2)
7. Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Lhůty
(Služební řád úředníků, příloha IX čl. 18 a čl. 22 odst. 1)
8. Úředníci – Disciplinární režim – Sankce – Odvolání z pracovního místa
9. Úředníci – Práva a povinnosti – Svoboda projevu – Výkon – Omezení – Vážnost úřadu – Povinnost loajality
(Služební řád úředníků, čl. 11, čl. 12 pododstavec 1 a čl. 21)
10. Úředníci – Práva a povinnosti – Oficiální účast na vědeckých akcích
11. Právo Společenství – Zásady – Základní práva – Svoboda projevu – Omezení odůvodněná obecným zájmem
(Služební řád úředníků, čl. 17 druhý pododstavec)
12. Úředníci – Rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení – Disciplinární sankce – Povinnost odůvodnění – Rozsah
(Služební řád úředníků, čl. 25 druhý pododstavec)
1. Služební řád přiznává orgánu oprávněnému ke jmenování a disciplinární radě výlučnou odpovědnost za provedení disciplinárního řízení. Žádné ustanovení disciplinárního režimu stanoveného služebním řádem neumožňuje, aby takové řízení bylo znovu provedeno Soudem z jeho podnětu a nezávisle na žalobních důvodech platně vznesených žalobcem. Dokonce v disciplinární oblasti se tedy přezkum legality vykonávaný soudem Společenství v rámci návrhu na zrušení omezuje na ověření, výlučně s ohledem na předložené žalobní důvody, zda byl průběh disciplinárního řízení legální, jakož i skutečnosti, rozsahu a závažnosti jednání, z nichž orgán oprávněný ke jmenování vycházel při stanovení napadené disciplinární sankce.
(viz bod 111)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 4. května 1999, Z v. Parlament, T‑242/97, Recueil, s. I‑A‑77 a II‑401, bod 19
2. Základní práva jsou nedílnou součástí obecných právních zásad, jejichž dodržování zajišťuje soud Společenství. Za tímto účelem se soud Společenství řídí společnými ústavními tradicemi členských států, jakož i údaji, které poskytují mezinárodní smlouvy o ochraně lidských práv, na jejichž přijímání se členské státy podílely nebo ke kterým přistoupily. Evropská úmluva o lidských právech je v této souvislosti obzvláště významná.
Právo na nezávislý a nestranný soud je takovým základním právem. Jednotlivci totiž musí mít možnost využít skutečné soudní ochrany práv, která pro ně vyplývají z právního řádu Společenství. Toto právo je rovněž zakotveno články 6 a 13 Evropské úmluvy o lidských právech a potvrzeno v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie.
(viz body 122 a 124)
Odkazy:
Soudní dvůr: 15. května 1986, Johnston, 222/84, Recueil, s. 1651, bod 18; 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, C‑50/00 P, Recueil, s. I‑6677, bod 39; 12. června 2003, Schmidberger, C‑112/00, Recueil, s. 5659, bod 71; 1. dubna 2004, Komise v. Jégo‑Quéré, C‑263/02 P, Recueil, s. I‑3425, bod 29; 27. června 2006, Parlament v. Rada, C‑540/03, Sb. rozh. s. I‑5769, bod 35; 18. ledna 2007, PKK a KNK v. Rada, C‑229/05 P, Sb. rozh. s. I‑439, bod 76; 13. května 2007, Unibet, C‑432/05, Sb. rozh. s. I‑2271, bod 37
3. Podle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech má každý právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem, který rozhodne buď o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.
Žalobní důvod vycházející z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech směřující proti sankci stanovené ve služebním řádu úředníků, která byla přijata po provedení disciplinárního řízení proti úředníkovi, musí být odmítnut.
Taková sankce totiž jednak neobsahuje zjevně prvky rozhodnutí o obvinění v trestněprávní oblasti ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech.
Krom toho z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že na disciplinární rozhodnutí vydané správním orgánem se nevyhnutelně nevztahují požadavky uvedeného ustanovení, které vyžaduje pouze možnost podrobit takové rozhodnutí přezkumu soudu, který splňuje podmínky, které toto ustanovení stanoví.
(viz body 125 až 127)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 17. října 1991, De Compte v. Parlament, T‑26/89, Recueil, s. II‑781, bod 94
4. Články 5 až 8 přílohy IX služebního řádu, který vstoupil v platnost dne 1. května 2004, přinesly určité změny při sestavení a složení disciplinární rady. Jejich použití na disciplinární radu sestavenou před tímto datem za účelem rozhodnutí o případu úředníka, kterého se týká disciplinární stíhání, se týká nejen budoucích účinků situace vzniklé za platnosti dřívějšího zákona, avšak nezbytně způsobuje, že mají zpětný účinek.
S ohledem na tyto zásady, které podle ustálené judikatury upravují časovou působnost ustanovení práva Společenství a v případě, že v nových ustanoveních chybí jakýkoli – i implicitní – výchozí bod, který umožní mít za to, že mají být použita retroaktivně, je třeba vycházet z toho, že neukládají povinnost změnit sestavení a složení disciplinární rady vytvořené před jejich vstupem v platnost.
(viz body 159 a 171)
5. Opatření dočasného zproštění výkonu služby, které se může použít na úředníka, kterého se týká disciplinární řízení, má svou podstatou dočasnou povahu a není jako takové disciplinárním opatřením, takže nepřichází v úvahu pro použití zásady zákazu dvojího trestu, kterou výslovně zakotvují ustanovení služebního řádu týkající se disciplinárního režimu úředníků.
(viz body 181 až 183)
Odkazy:
Soudní dvůr: 29. června 2006, SGL Carbon v. Komise, C‑308/04 P, Sb. rozh. s. I‑5977, bod 26
Soud prvního stupně: 18. října 2001, X v. BCE, T‑333/99, Recueil, s. II‑3021, body 149 a 151
6. Rozhodnutím podle čl. 24 odst. 2 přílohy IX služebního řádu, který vstoupil v platnost dne 1. května 2004, že situace úředníka dočasně zproštěného výkonu služby musí být konečně vyřešena ve lhůtě šesti měsíců od okamžiku, kdy se rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby stane účinné, a že pokud v této lhůtě nebylo přijato žádné rozhodnutí, obdrží dotyčný opět plnou výši své odměny, má být zamezeno tomu, aby úředník, kterého se týká disciplinární řízení mohl být zbaven své odměny za období delší šesti měsíců, aniž by bylo rozhodnuto o jeho případě. Z toho vyplývá, že takto stanovená lhůta je prekluzívní pouze v tom smyslu, že po jejím uplynutí úředník obdrží znovu plnou výši své odměny. Naproti tomu skutečnost, že orgán oprávněný ke jmenování nerozhodl konečně o případu dotyčného úředníka v dotčené lhůtě, nemůže jako taková vést k závěru o protiprávnosti rozhodnutí, které uzavírá disciplinární řízení vedené proti němu.
(viz body 189 a 190)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 26. ledna 1995, D v. Komise, T‑549/93, Recueil FP, s. I‑A‑13 a II‑43, body 32 a 33; 16. května 2000, Irving v. Komise, T‑121/99, Recueil FP, s. I‑A‑85 a II‑357, bod 49
7. Lhůty stanovené pro průběh disciplinárního řízení nejsou sice prekluzívní, avšak stanoví zásadu řádné správy, jejíž cílem je zamezit v zájmu jak správy, tak úředníků, aby docházelo k neodůvodněnému zpoždění při přijetí rozhodnutí, které ukončuje disciplinární řízení. Disciplinární orgány tak jsou povinny vést řádně disciplinární řízení a jednat tak, aby každý procesněprávní akt byl proveden v přiměřené lhůtě vůči předchozímu aktu. Nedodržení této lhůty, které lze posoudit pouze podle zvláštních okolností jednotlivého případu, může vést ke zrušení aktu, což platí jak pro dřívější znění služebního řádu, tak pro znění služebního řádu, které je platné po 1. květnu 2004.
(viz body 194 a 195)
Odkazy:
Soudní dvůr: 4. února 1970, Van Eick v. Komise, 13/69, Recueil, s. 3, bod 4; 29. ledna 1985, F. v. Komise, 228/83, Recueil, s. 275, bod 30; 19. dubna 1988, M. v. Rada, 175/86 a 209/86, Recueil, s. 1891, bod 16
Soud prvního stupně: výše uvedený De Compte v. Parlament, bod 88; výše uvedený D v. Komise, bod 25; 30. května 2002, Onidi v. Komise, T‑197/00, Recueil FP, s. I‑A‑69 a II‑325, bod 91; 10. června 2004, François v. Komise, T‑307/01, Sb. rozh. s. II‑1669, bod 47
8. Rozhodnutí, které nařizuje jako sankci dočasné zproštění výkonu služby, implikuje nezbytně delikátní úvahy orgánu, s ohledem na závažné a neodvolatelné důsledky, které z něj plynou. Orgán disponuje v tomto ohledu rozsáhlou posuzovací pravomocí a soudní přezkum se omezuje na ověření, zda použitý skutkový stav byl věcně správný a zda nedošlo k zjevně nesprávnému posouzení skutkového stavu.
(viz bod 220)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 28. září 1999, Yasse v. EIB, T‑141/97, Recueil FP, s. I‑A‑177 a II‑929, bod 63
9. Cílem čl. 12 prvního pododstavce služebního řádu (ve znění platném do 30. dubna 2004) je zaručit, aby se úředníci Společenství chovali řádně, jak to odpovídá obzvláště správnému a řádnému chování, které lze očekávat od členů mezinárodní veřejné služby. Z toho zejména vyplývá, že urážky vyslovené veřejně úředníkem, které poškozují čest osob, kterých se týkají, představují jako takové zásah do vážnosti postavení ve smyslu tohoto ustanovení. Článek 12 první pododstavec uvedeného služebního řádu představuje, stejně jako články 11 a 21, jeden ze zvláštních výrazů povinnosti loajality, která zavazuje úředníka nejen k tomu, aby se zdržel chování, které by mohlo nepříznivě ovlivnit vážnost postavení a respektování orgánu a jeho složek, avšak rovněž aby jeho chování – a to tím spíše, pokud náleží do vyšší platové třídy – bylo bez jakýchkoli pochyb takové, aby mezi ním a orgánem existoval vždy vztah důvěry. Uvedený článek 12 nebrání svobodě vyjadřování, která je základním právem, jímž disponují úředníci Společenství, avšak ukládá rozumné meze při výkonu tohoto práva v zájmu služby.
Podle čl. 12 prvního pododstavce uvedeného služebního řádu se za závažné urážky nepříznivě zasahující do cti dotčených osob považují nejen obviňování, která mohou poškodit důstojnost těchto osob jako takových, avšak i tvrzení, která mohou diskreditovat jejich profesní čest. Forma uvedených tvrzení není významná; zahrnuty jsou rovněž jak přímé útoky, tak i tvrzení učiněná v pochybující, nepřímé nebo skryté formě prostřednictvím náznaků nebo takovým způsobem, že se vztahují na osobu neuvedenou výslovně, avšak která může být identifikována.
V tomto ohledu odkaz úředníka na vyjádření, která se svou podstatou dotýkají vážnosti jeho postavení, představuje jako takový nesplnění povinnosti uvedené v čl. 12 prvním pododstavci uvedeného služebního řádu, bez ohledu na to, jak takové vyjádření mohlo být zveřejněno.
(viz body 233 až 235)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 26. listopadu 1991, Williams v. Účetní dvůr, T‑146/89, Recueil, s. II‑1293, bod 76; 15. května 1997, N v. Komise, T‑273/94, Recueil FP, s. I‑A‑97 a II‑289, body 126 až 129; 17. února 1998, E v. CES, T‑183/96, Recueil FP, s. I‑A‑67 a II‑159, body 38, 39 a 4; 19. května 1999, Connolly v. Komise, T‑34/96 a T‑163/96, Recueil FP, s. I‑A‑87 a II‑463, body 123, 124 a 129; 12. září 2000, Teixeira Neves v. Soudní dvůr, T‑259/97, Recueil FP, s. I‑A‑169 a II‑773, body 29, 30 a 47
10. Pouze oprávněnému orgánu přísluší svobodně rozhodnout, zda účast jeho úředníků je, v rámci jejich funkce, na vědeckých akcích vhodná.
(viz bod 250)
Odkazy:
Soudní dvůr: 17. května 1984, Albertini a Montagnani v. Komise, 338/82, Recueil, s. 2123, bod 32
11. Právo na svobodu projevu, zakotvené v článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech, představuje základní právo, jehož dodržování zajišťuje soud Společenství a které náleží zejména úředníkům Společenství. Právo na svobodu projevu nemůže být nicméně neomezené, avšak může být omezeno za podmínky, že tato omezení skutečně odpovídají cílům obecného zájmu sledovaným Společenstvím a nepředstavují, vzhledem k sledovanému cíli, nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž by byla dotčena samotná podstata takto zaručeného práva. Při přezkumu ve světle těchto zásad nelze čl. 17 druhý pododstavec služebního řádu (ve znění platném do 30. dubna 2004), který se týká zveřejnění úředníky textů, které se vztahují na činnost Společenství, považovat za neoprávněné omezení svobody projevu úředníků.
Zaprvé požadavek, stanovený tímto článek, předchozího souhlasu se zveřejněním slouží legitimnímu cíli, že text, který se týká činnosti Společenství, nemůže poškodit jeho zájmy a zejména pověst a obraz jednoho z orgánů Společenství v očích veřejnosti. Zadruhé uvedený čl. 17 druhý pododstavec není opatřením, které by bylo vůči cíli obecného zájmu, který má tento článek chránit, nepřiměřené. Jednak předchozí souhlas se zveřejněním je nezbytný pouze tehdy, pokud text, který zamýšlí dotyčný úředník zveřejnit nebo nechat zveřejnit, se vztahuje na činnost Společenství. Krom toho není stanoven žádný úplný zákaz zveřejnění. Naopak poslední věta čl. 17 druhého pododstavce uvedeného služebního řádu stanoví jasně zásadu poskytnutí souhlasu se zveřejněním, jelikož takový souhlas může být odmítnut pouze tehdy, pokud dotčené zveřejnění může poškodit zájmy Společenství.
(viz body 251 a 252)
Odkazy:
Soud prvního stupně: výše uvedený Connolly v. Komise, body 148 a 149 až 152
12. Cílem odůvodnění rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do postavení dotyčné osoby je jednak poskytnout této osobě nezbytné informace k tomu, zda je rozhodnutí opodstatněné, či nikoli, a jednak umožnit soudní přezkum.
Otázka, zda odůvodnění rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, kterým je úředníkovi udělena sankce, splnilo tyto požadavky, musí být posouzena s ohledem nejen na jeho text, ale také s ohledem na jeho celkovou souvislost, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. V tomto ohledu orgán oprávněný ke jmenování sice musí přesně uvést skutečnosti v neprospěch úředníka, jakož i úvahy, které jej vedly k přijetí zvolené sankce, nemusí se však zabývat všemi skutkovými a právními skutečnostmi, které dotyčná osoba předložila během řízení. Pokud orgán oprávněný ke jmenování zvolí stejnou sankci, která byla navržena disciplinární radou, není třeba žádné dodatečné odůvodnění ohledně přiměřenosti sankce.
(viz body 259 a 260)
Odkazy:
Soudní dvůr: 20. listopadu 1997, Komise v. V, C‑188/96 P, Recueil, s. I‑6561, body 26 až 29
Soud prvního stupně: 28. března 1995, Daffix v. Komise, T‑12/94, Recueil FP, s. I‑A‑71 a II‑233, bod 33; 16. července 1998, Y v. Parlament, T‑144/96, Recueil FP, s. I‑A‑405 a II‑1153, bod 27; výše uvedený Connolly v. Komise, bod 93; výše uvedený Onidi v. Komise, bod 156; 5. prosince 2002, Stevens v. Komise, T‑277/01, Recueil FP, s. I‑A‑253 a II‑1273, body 70 a 71