Kasační opravný prostředek, který podali dne 11. září 2023 Vincenzo D’Agostino a Dafin Srl proti usnesení Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 25. července 2023 ve věci T-424/22, Vincenzo D’Agostino a Dafin Srl v. Evropská centrální banka (ECB)

(Věc C-566/23 P)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelé): Vincenzo D’Agostino, Dafin Srl (zástupce: M. De Siena, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská centrální banka

Návrhová žádání

Navrhovatelé se domáhají zrušení usnesení vydaného Tribunálem dne 25. července 2023 ve věci T-424/22, v níž podal žalobu Vincenzo D’Agostino, svým jménem a jako jediný jednatel společnosti Dafin s.r.l., proti Evropské centrální bance, a v důsledku toho vyhovění žalobním návrhům předloženým v žalobě v prvním stupni, a tedy navrhují, aby Soudní dvůr:

určil, že Evropská centrální banka, zastoupená prezidentkou Christine Lagarde, je mimosmluvně odpovědná, neboť:

I. a) způsobila propad hodnoty cenných papírů SI FTSE.CPERP vlastněných Vincenzem D’Agostinem, jež jsou předloženy v příloze 3 k žalobě v prvním stupni, s finanční ztrátou dosahující celkové hodnoty investovaného kapitálu ve výši 450 596,28 eur, když Christine Lagardeová ve funkci prezidentky ECB pronesla dne 12. března 2020 nechvalně známou větu „Nejsme zde proto, abychom snižovali spready, to není funkce ani poslání ECB“, a tím vyvolala výrazný pokles hodnoty cenných papírů na burzách po celém světě a na burze cenných papírů v Miláně o -16,92 %, což byl nevídaný pokles v historii této instituce a ostatních světových burz, a to tím, že uvedenou větou, pronesenou na tiskové konferenci, celému světu oznámila, že ECB již nebude podporovat hodnotu cenných papírů emitovaných zeměmi v obtížích, a tedy informovala o celkové změně orientace měnové politiky přijaté ECB v době, kdy jí předsedal Mario Draghi, který ukončil svůj mandát v listopadu 2019;

I.b) tímto jednáním a v důsledku výše uvedeného prudkého poklesu indexu milánské burzy způsobila pokles hodnoty majetku navrhovatele;

I.c) v důsledku podstatného a významného snížení hodnoty majetku navrhovatele byl tento nucen nahradit uvedené snížení majetku, a jako ručitel společnosti Dafin s.r.l. za úvěr poskytnutý uvedené společnosti ze strany Banca Fideuram s.p.a. musel zaplatit část tohoto úvěru získáním potřebného financování prostřednictvím prodeje jiných cenných papírů, které vlastnil, v krátké době, čímž utrpěl kapitálovou ztrátu ve výši 2 534 422,16 eur v roce 2020 a dalších 336 517,30 eur v období od 1. ledna 2021 do 15. dubna 2021, a tedy celkovou ztrátu 2 870 939,30 eur;

I.d) způsobila majetkovou újmu ve výši 1 013 074,00 eur spočívající v ušlém zisku;

I.e) způsobila tudíž majetkovou újmu v celkové výši 4 334 609,28 eur.

    V důsledku toho:

uložil Evropské centrální bance, v zastoupení prezidentky pro tempore, náhradu majetkové újmy spočívající ve skutečné škodě a ušlém zisku, nemajetkové újmy a újmy v důsledku ztráty příležitosti ve prospěch navrhovatele Vincenza D’Agostina, odhadnuté podle kritérií uvedených v příslušných kapitolách a bodech této žaloby, zaplacením následujících částek:

II.1) 4 334 609,28 eur jako majetkové újmy,

II.2) 1 000 000,00 eur jako nemajetkové újmy;

II.3) a tedy zaplacením celkové částky 5 321 535,68 eur;

spolu s úroky z prodlení, počítanými od 12. března 2020, tj. ode dne vzniku újmy až do skutečné náhrady škody;

podpůrně uložil zaplacení jiných částek, které budou stanoveny v průběhu řízení, ve výši považované za spravedlivou, rovněž prostřednictvím znaleckého posudku, jehož zpracování nařídí Soudní dvůr;

uložil úhradu další částky, kterou Soudní dvůr určí podle zásad ekvity jako náhradu škody způsobené ztrátou příležitosti;

V)    podpůrně vrátil věc Tribunálu;

VI)     uložil odpůrkyni náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelé zaprvé tvrdí, že Tribunál tím, že porušil právo na obhajobu zakotvené v článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jim odepřel právo odpovědět na žalobní odpověď předloženou ECB, což je právo, které navrhovatelé hodlali vykonat předložením technického posudku, jehož cílem bylo zjistit, zda významný pokles indexů burz cenných papírů a burzy v Miláně byl způsoben důsledky pandemie COVID-19, jak tvrdí ECB, nebo prohlášením prezidentky ECB, jak tvrdí navrhovatelé.

Zadruhé navrhovatelé poukazují na to, že již v rámci žaloby předložili důkazy o existenci příčinné souvislosti mezi sporným prohlášením, poklesem indexu milánské burzy cenných papírů a ztrátou hodnoty cenných papírů navrhovatele, která z toho vyplynula, přičemž zdůraznili, že ze zpravodajství sdělovacích prostředků týkajícího se tiskové konference poskytnuté prezidentkou ECB dne 12. března 2020, z komentářů v italských a mezinárodních novinách, jakož i z prohlášení prezidenta Italské republiky vyplývalo, že bylo obecným přesvědčením, že pokles hodnoty na burzách byl způsoben výlučně napadeným prohlášením prezidentky ECB. Kromě toho iniciativa prezidentky ECB omluvit se a opravit učiněné prohlášení svědčí o jejím vlastním uznání, že toto prohlášení mělo mimořádně škodlivé důsledky na trzích.

Zatřetí navrhovatelé zpochybňují závěry Tribunálu uvedené v bodech 16 až 33 napadeného usnesení, podle nichž ECB není mimosmluvně odpovědná, jelikož v projednávané věci ECB neporušila právní normu, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům. Navrhovatelé tvrdí, že ustanovení, kterých se dovolávají, jsou institucionálními pravidly, která stanoví příslušnost jednotlivých orgánů ECB a svěřují jim zvláštní pravomoci. Přiznávají jednotlivcům práva a konkrétně právo jednotlivců na to, aby jednotlivé orgány jednaly v souladu s institucionálními pravomocemi, které jim zákon svěřuje, v souladu se zásadou legitimního očekávání.

Začtvrté navrhovatelé podpůrně tvrdí, že v případě, že by cílem pravidel porušených prezidentkou ECB nebylo přiznat práva jednotlivcům, jak uvedl Tribunál, odůvodnění Tribunálu nelze přijmout, jelikož vychází z restriktivního výkladu článku 340 SFEU. Toto ustanovení, stejně jako článek 2043 italského občanského zákoníku, nerozlišuje mezi pravidly, jejichž cílem je přiznat práva jednotlivcům, oproti ostatním pravidlům, tím, že by právo poškozeného na náhradu škody vzniklo výlučně porušením pravidel spadajících do první kategorie. Odůvodnění je mimoto v rozporu se zásadami uvedenými v rozsudku Tribunálu ve věci T-868/16, v němž bylo konstatováno, že mimosmluvní odpovědnost Unie může vzniknout v případě jakéhokoli protiprávního jednání, které vede ke vzniku škody a které může založit tuto odpovědnost.

Zapáté navrhovatelé zpochybňují závěr Tribunálu uvedený v bodě 32 usnesení, podle kterého navrhovatelé, když tvrdili, že se prezidentka ECB dopustila zneužití pravomoci, tento argument ve své žalobě konkrétně nerozvedli a předložili jej pouze jako důsledek porušení ustanovení uvedených v žalobě, jejichž předmětem není přiznání práv jednotlivcům. Navrhovatelé namítají, že zneužitím pravomoci je „využití pravomoci způsobem, který není v souladu s legislativním předpisem“ a dochází k němu v případě, kdy se unijní orgán odchýlí od obecných zásad, jako je spravedlnost, dobrá víra a řádná péče. Není pochyb o tom, že prezidentka ECB sporným prohlášením porušila zásadu spravedlnosti a řádné péče.

Zašesté navrhovatelé Tribunálu vytýkají, že v bodě 35 svého usnesení, pokud jde o jimi tvrzenou majetkovou újmu, vylíčil skutkový stav odlišně od popisu skutkového stavu uvedeného v žalobě, v níž Vincenzo D’ Agostino uváděl, že si coby ručitel společnosti Dafin s.r.l. za úvěr poskytnutý ze strany Banca Fideuram v důsledku snížení hodnoty jeho vlastních aktiv způsobeného úplnou ztrátou hodnoty cenných papírů SI FISTE COPERP, z důvodu zhroucení burzy cenných papírů v Miláně v návaznosti na sporné prohlášení a obav z reakce banky, obstaral financování k zaplacení tohoto úvěru, přičemž byl nucen prodat jiné cenné papíry, jejichž byl vlastníkem, za nevýhodné ceny, a tím utrpěl další ztrátu kapitálu.

____________