ROZSUDEK SOUDU (třetího senátu)
2. dubna 2009 (*)
„Ochranná známka Společenství – Přihláška slovní ochranné známky Společenství ULTIMATE FIGHTING CHAMPIONSHIP – Absolutní důvody pro zamítnutí – Nedostatek rozlišovací způsobilosti – Popisný charakter – Povinnost uvést odůvodnění – Článek 7 odst. 1 písm. b) a c) a článek 73 nařízení (ES) č. 40/94“
Ve věci T‑118/06,
Zuffa, LLC, se sídlem v Las Vegas, Nevada (Spojené státy), zastoupená S. Malyniczem, barrister, M. Blairem a C. Balmem, solicitors,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému P. Bullockem, jako zmocněncem,
žalovanému,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 30. ledna 2006 (věc R 931/2005‑1), týkajícímu se zápisu slovního označení ULTIMATE FIGHTING CHAMPIONSHIP jako ochranné známky Společenství,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (třetí senát),
ve složení J. Azizi, předseda, E. Cremona a S. Frimodt Nielsen (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Soudu dne 12. dubna 2006,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Soudu dne 13. července 2006,
s přihlédnutím k usnesení předsedy třetího senátu ze dne 13. listopadu 2008 o spojení projednávané věci a věci T‑379/05 pro účely ústní části řízení,
po jednání konaném dne 16. prosince 2008,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 25. července 2002 podala Zuffa, LLC, která je žalobkyní v projednávané věci, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku slovní ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů.
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní ochranná známka ULTIMATE FIGHTING CHAMPIONSHIP.
3 Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, spadají zejména do tříd 9, 16, 25, 28 a 41 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků (dále jen „Niceská dohoda“), a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– „nahrané audiokazety, gramofonové desky, kompaktní disky, nahrané videokazety, laserové videodisky, digitální videodisky, DVD, CD-ROM, které se všechny týkají soutěží, představení a programů smíšených bojových umění; programy počítačových her; software; kinematografické filmy v oblasti smíšených bojových umění; brýle; sluneční brýle“ spadající do třídy 9;
– „pedagogické a vzdělávací knihy a příručky vytištěné v oblastech sportu a volného času; distributory dopisního papíru; časopisy s všeobecnou tematikou, sportovní časopisy, časopisy o fyzické kultuře a volném čase; noviny v oblastech sportu, fyzické kultury a volného času; kalendáře; fotografie upevněné či neupevněné na stojanu; obchodní karty; cestovní mapy; knihy a časopisy týkající se sportovních soutěží a her; prodejní katalogy sportovního zboží; obálky; tisk obrázků na papír a karton; pohlednice s fotografií či bez ní; lístky na psaní; poznámkové bloky (note pads); blahopřání; kuchařky; omalovánky a tematické knihy pro děti a dospělé; plastické samolepky; nalepovací samolepky; fotografická alba; poznámkové bloky (memorandum books); pera; tužky; obaly a pouzdra na dokumenty; adresáře a pořadače; nože na papír; nosiče pro poznámky; papírové vlaječky umístěné na držáku; diáře; podložky na papír; obaly na knihy; záložky; nástěnky; tabule na psaní; nosiče pro tužky; nosiče pro sponky na papír; těžítka; papírové ubrousky; plakáty; programy událostí; dopisní papír a papírové výrobky; papír na kreslení; balící papír; svítící papír; grafický papír; samolepky; papírové korouhve; obtisky a nálepky na čelní sklo; nálepky do sbírky a nálepky do sbírky s návodem; nálepky a samolepky na nárazníky; poznámkové bloky (memo-pads); zmizík; elektrický zmizík; nosiče pro papírové výrobky; karty; kancelářské potřeby; alba na samolepky pro barevnou litografii; alba na pohlednice; holografické obchodní karty a blahopřání; pouzdra na tužky; ořezávátka; sady balicího papíru; dárkové dekorativní krabice; komiksy; záložky; alba na plakáty; vývěsní štíty z papíru; recepční tabule a vývěsky; razítkovací podušky; gumová razítka pro tištění ilustrovaných obrázků; rejstříky na poznámky, kontrolní rejstříky a alba na podpisy; distributory lepících pásek pro kancelářské účely nebo pro domácnost; ukládací krabice z vlnitého kartonu, nábytek a ukládací krabice z vlnitého kartonu; fólie odrážející světlo“ spadající do třídy 16;
– „oblečení a oděvní výrobky, a sice oděvy pro rozcvičení; sweat-shirts, sportovní kalhoty; trička; polokošile; golfové košile; sportovní košile; tílka; nátělníky; kalhoty pro mininka; obuv pro miminka; opasky; kravaty; šle; ochranné šátky; plážové sandály; pyžama pro miminka a batolata; župany; noční košile; pyžama a domácí oděvy; plavky; plážové oblečení; pleny; šortky pro miminka; běžecké oblečení; dětské šortky; šortky pro chlapce; ponožky; oblečení na hraní; pracovní kombinézy a montérky; manžety; kombinézy; obleky Henley; šortky; sukně; blůzy; kalhotky; kalhoty; košile; saka; oděvy pro rozhodčí; oděvy pro atletiku; reprodukce dresů; svetry; nepromokavé bundy; roláky; palčáky a rukavice; spodní prádlo; trika; motýlky; pokrývky hlavy a šátky; chrániče uší; čelenky; punčochy; oblečení do deště; a sice ponča a bundy proti dešti; obuv, a sice boty, kozačky a pantofle; bikiny; teplákové soupravy; klobouky; čepice; štítky a kšilty; zástěry; látkové kalhoty s laclem a lyžařské kombinézy; plátěná obuv; kalhotky; bundy proti větru; maškarní oblečení; blejzry; kamaše; džíny; punčochové kalhoty; tréninkové a sportovní oděvy, a sice šortky, bundy, kalhoty, košile“ spadající do třídy 25;
– „gumové míče; kloubové figurky a s nimi související příslušenství; hry na cvičení obratnosti; hadrové panenky; plyšové hračky; míče; golfové míčky; tenisové míčky; hračky do vany; dekorace pro vánoční stromky; společenské hry; stavebnice; příslušenství prodávané k hracím kartám; panenky a oblečení pro panenky; hračky pro panenky; líčidla na hraní; hračky pro kojence; elektrické hračky; manipulační hračky; golfové rukavice; týčka pro golfové míčky; skládačky; draci; pohyblivé hračky; hudební hrací skříňky; plesové ozdoby ve formě malých hraček; nafukovací hračky do bazénů; multifunkční hračky; natahovací hračky; hračky se střílením na cíl; létající talíře; luky a šípy; vozidla na hraní; auta na hraní; nákladní vozidla na hraní; kbelíky a lopatky na hraní; kolečkové brusle; modelářské soupravy; rakety na hraní; pušky na hraní; revolvery na hraní; hudební hračky; badminton; bublifuk; hrací figurky; banky na hraní; loutky; jojo; skateboardy; skútry; masky; přenosné elektronické hry; hrací karty; koule z umělé hmoty naplněné vodou“ spadající do třídy 28;
– „živá představení na scéně; předvedení živých představení; divadelní produkce; služby související se zábavními parky a tematickými parky; animační služby; služby související s oddechovými parky; výchovné a zábavní služby poskytované v tematických parcích nebo související s tematickými parky; výroba, prezentace, distribuce a nájem televizních a rozhlasových programů; výroba, prezentace, distribuce a nájem kinematografických filmů; výroba, prezentace, distribuce a nájem zvukových a obrazových záznamů; informace o volném čase; produkce zábavních představení a interaktivních programů sloužících k tomu, aby byly distribuovány v televizi, prostřednictvím kabelu, satelitů, audio a video nosičů, kazet, laserových disků, počítačových disků a elektronickými postupy; produkce a poskytování zábavních programů, zpráv a informací prostřednictvím komunikačních a počítačových sítí“ spadající do třídy 41.
4 Rozhodnutím ze dne 31. května 2005 zamítl průzkumový referent na základě článku 38 nařízení č. 40/94 přihlášku ochranné známky pro všechny výrobky a služby spadající do tříd 9, 16, 25, 28 a 41 z důvodu, že přihlášená ochranná známka je popisná, postrádá rozlišovací způsobilost a nemůže být zapsána na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a odst. 2 nařízení č. 40/94.
5 Dne 29. července 2005 podala žalobkyně na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94 proti rozhodnutí průzkumového referenta odvolání.
6 Rozhodnutím ze dne 30. ledna 2006 (dále jen „napadené rozhodnutí“) první odvolací senát rozhodnutí průzkumového referenta zrušil, odvolání žalobkyně zamítl v rozsahu, v němž žalobkyně zpochybňuje posouzení průzkumového referenta, podle něhož ochranná známka ULTIMATE FIGHTING CHAMPIONSHIP postrádá rozlišovací způsobilost nebo je popisná pro všechny výrobky a služby spadající do tříd 9, 16, 25, 28 a 41 uvedené v přihlášce k zápisu a vrátil věc, pokud jde o otázku, zda jsou splněny podmínky stanovené v čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94, průzkumovému referentovi.
7 Odvolací senát měl nejprve za to, že cílovou veřejností je průměrný anglicky hovořící spotřebitel, který se účastní živých představení a nakupuje spotřební výrobky, jako je oblečení, kancelářské potřeby nebo hračky (viz bod 13 napadeného rozhodnutí).
8 Odvolací senát dále poznamenal, že přihlášená ochranná známka je složeninou anglických slov, jejíž význam je jasný a jednoznačný: výraz „ultimate“ znamená „rozhodující, konečný“; výraz „fighting“ má smysl slova „boj“; pokud jde o slovo „championship“, odkazuje na soutěž, která má určit vítěze. Výraz „ultimate fighting championship“ má tedy pro každou osobu, která je schopna komunikovat v angličtině, smysl „šampionátu extrémního boje“, jelikož jsou výrazy „ultimate fighting“ vnímány tak, že označují druh boje, který je ukončen, když jeden z bojovníků již není schopen dále bojovat (viz body 14 a 15 napadeného rozhodnutí).
9 Odvolací senát měl kromě toho za to, že služby, které jsou uvedeny v přihlášce ochranné známky, spadající do třídy 41, přímo souvisejí s organizací sportovních událostí. Pro tyto sportovní události je ochranná známka ULTIMATE FIGHTING CHAMPIONSHIP popisná, neboť označuje obsah těchto událostí. Pokud jde o výrobky spadající do ostatních tříd, lze mít za to, že přihlášená ochranná známka není popisná, avšak postrádá nicméně rozlišovací způsobilost. Ochranná známka ULTIMATE FIGHTING CHAMPIONSHIP totiž nebude vnímána tak, že označuje obchodní původ výrobků uvedených v přihlášce, ale tak, že označuje sportovní událost druhovým způsobem. V oblasti sportovních šampionátů jsou spotřebitelé ostatně zvyklí na to, že například označení „mistrovství Evropy ve fotbale“ nebo „golfový turnaj Masters“ identifikují dotčenou událost a na to, že na zboží, například oděvním, na kterém je uveden název této události, je uveden rovněž název výrobce (viz body 16 až 25 napadeného rozhodnutí).
10 Konečně odvolací senát poté, co v bodě 20 napadeného rozhodnutí uvedl, že nelze vyloučit, že si cílová veřejnost v rámci výchovného procesu osvojí název sportovní činnosti tak, že si jej spojí s konkrétním podnikem, vrátil věc průzkumovému referentovi pokud jde o otázku, zda ochranná známka ULTIMATE FIGHTING CHAMPIONSHIP získala rozlišovací způsobilost v důsledku svého užívání (viz body 26 až 28 napadeného rozhodnutí).
Návrhová žádání účastníků řízení
11 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž její odvolání zamítlo na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
12 OHIM navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K předmětu sporu
13 Na jednání OHIM v odpověď na otázky Soudu připustil, že průzkumový referent ještě nerozhodl o otázce, zda přihlášená ochranná známka ULTIMATE FIGHTING CHAMPIONSHIP získala v důsledku svého užívání rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94, přičemž vyčkává rozhodnutí Soudu ukončující toto řízení. Žalobkyně si tedy zachovává zájem na tom, aby navrhla zrušení napadeného rozhodnutí, jelikož se její návrhová žádání nestala bezpředmětnými.
14 Krom toho účastníci řízení, kteří byli ohledně této skutečnosti vyslechnuti na jednání, potvrdili, že se projednávaný spor netýká otázky, zda přihlášená ochranná známka ULTIMATE FIGHTING CHAMPIONSHIP získala v důsledku svého užívání rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94.
K legalitě napadeného rozhodnutí
Argumenty účastníků řízení
15 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že odvolací senát tím, že přijal napadené rozhodnutí, porušil čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94. V tomto ohledu uvádí, že odvolací senát posoudil nesprávně význam označení ULTIMATE FIGHTING CHAMPIONSHIP a že nesprávně posoudil vztah mezi označením ULTIMATE FIGHTING CHAMPIONSHIP a výrobky a službami uvedenými v přihlášce ochranné známky. Krom toho uvádí, že některé názvy sportovních soutěží mohou být užívány jako ochranné známky a nepostrádají rozlišovací způsobilost.
16 OHIM všechna tvrzení žalobkyně zpochybňuje.
Závěry Soudu
17 Třebaže v projednávaném případě žalobkyně nedostatek odůvodnění neuplatnila, dodržení povinnosti uvést odůvodnění, které podléhají akty, jejichž kontrolu legality zajišťují soudy Společenství, je nepominutelnou podmínkou řízení, která musí být případně uplatněna i bez návrhu [viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 20. března 1959, Nold v. Vysoký úřad, 18/57, Recueil, s. 89, 115; ze dne 20. února 1997, Komise v. Daffix, C‑166/95 P, Recueil, s. I‑983, bod 24, a rozsudek Soudu ze dne 23. října 2002, Institut für Lernsysteme v. OHIM – Educational Services (ELS), T‑388/00, Recueil, s. II‑4301, bod 59]. Soud se domnívá, že je nezbytné přezkoumat i bez návrhu otázku, zda je napadené rozhodnutí dostatečně odůvodněno. Účastníci řízení byli na jednání vyslechnuti ohledně dostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí.
18 Podle článku 73 nařízení č. 40/94 musejí být rozhodnutí OHIM odůvodněna a mohou být založena pouze na důvodech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit. Krom toho pravidlo 50 odst. 2 písm. h) nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189), stanoví, že rozhodnutí odvolacího senátu musí obsahovat odůvodnění. Povinnost uvést odůvodnění upravená v těchto ustanoveních má tentýž dosah jako povinnost zakotvená článkem 253 ES [viz rozsudky Soudu ze dne 28. dubna 2004, Sunrider v. OHIM – Vitakraft-Werke Wührmann a Friesland Brands (VITATASTE a METABALANCE 44), T‑124/02 a T‑156/02, Recueil, s. II‑1149, bod 72, a ze dne 7. září 2006, L & D v. OHIM – Sämann (Aire Limpio), T‑168/04, Sb. rozh. s. II‑2699, bod 113 a citovaná judikatura].
19 Podle ustálené judikatury musí z odůvodnění vyžadovaného článkem 253 ES jasně a jednoznačně vyplývat úvahy autora aktu. Povinnost odůvodnit svá rozhodnutí, která přísluší odvolacímu senátu, tak má dvojí cíl, jednak umožnit zúčastněným osobám, aby se seznámily s důvody, které vedly k přijetí opatření, a mohly tak hájit svá práva, a jednak umožnit soudu Společenství vykonávat přezkum legality těchto rozhodnutí (viz výše uvedené rozsudky VITATASTE a METABALANCE 44, bod 73, a Aire Limpio, bod 114 a citovaná judikatura).
20 Otázka, zda odůvodnění rozhodnutí splňuje tyto požadavky, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotyčnou oblast (viz výše uvedený rozsudek VITATASTE a METABALANCE 44, bod 73 a citovaná judikatura).
21 V tomto ohledu na základě článku 4 nařízení č. 40/94 určující prvek k tomu, aby označení bylo schopné grafického ztvárnění a mohlo představovat ochrannou známku Společenství, spočívá v jeho způsobilosti odlišovat výrobky jednoho podniku od výrobků jiného podniku. Z toho zejména vyplývá, že absolutní důvody pro zamítnutí uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, a sice nedostatek rozlišovací způsobilosti, a v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, a sice popisný charakter označení, mohou být posuzovány pouze ve vztahu k výrobkům nebo službám, pro které je zápis označení požadován [viz rozsudky Soudu ze dne 31. ledna 2001, Taurus-Film v. OHIM (Cine Action), T‑135/99, Recueil, s. II‑379, bod 25, a Taurus-Film v. OHIM (Cine Comedy), T‑136/99, Recueil, s. II‑397, bod 25 a citovaná judikatura].
22 Případná existence absolutních důvodů pro zamítnutí stanovených v čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94 musí být tudíž předmětem konkrétního posouzení, se zohledněním všech relevantních skutečností a okolností, s ohledem jednak na výrobky nebo služby, pro které byl zápis požadován, a jednak na vnímání zúčastněných kruhů, které tvoří spotřebitelé uvedených výrobků nebo služeb [viz rozsudky Soudu ze dne 8. června 2005, Wilfer v. OHIM (ROCKBASS), T‑315/03, Sb. rozh. s. II‑1981, bod 51 a citovaná judikatura, a ze dne 13. června 2007, IVG Immobilien v. OHIM (I), T‑441/05, Sb. rozh. s. II‑1937, bod 41; viz rovněž obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 12. února 2004, Henkel, C‑218/01, Recueil, s. I‑1725, body 50 a 51].
23 Krom toho je třeba každý z důvodů pro zamítnutí zápisu vyjmenovaných v čl. 7 odst. 1 nařízení č. 40/94 vykládat ve světle obecného zájmu, který je základem každého z nich, jelikož je každý z těchto důvodů pro zamítnutí nezávislý na ostatních a vyžaduje samostatný přezkum (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 29. dubna 2004, Henkel v. OHIM, C‑456/01 P a C‑457/01 P, Recueil, s. I‑5089, bod 45 a citovaná judikatura). Obecný zájem zohledněný při zkoumání každého z těchto důvodů pro zamítnutí totiž může, ba dokonce musí, odrážet rozdílné úvahy podle dotčeného důvodu pro zamítnutí [viz rozsudek Soudního dvora ze dne 8. května 2008, Eurohypo v. OHIM, C‑304/06 P, Sb. rozh. s. I‑3297, body 54 a 55 a citovaná judikatura, a rozsudek Soudu ze dne 10. října 2006, PTV v. OHIM (map&guide), T‑302/03, Sb. rozh. s. II‑4039, bod 33].
24 V tomto ohledu se obecný zájem, který je základem čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, týká jednak potřeby neomezovat nepatřičně disponibilitu označení, jehož zápis je požadován, pro ostatní subjekty nabízející výrobky nebo služby srovnatelné s výrobky nebo službami, pro které je zápis požadován, a jednak toho, aby spotřebiteli nebo koncovému uživateli byla zaručena totožnost původu výrobků nebo služeb označených přihláškou ochranné známky tím, že je jim umožněno tyto výrobky nebo služby rozlišit bez možnosti záměny od výrobků nebo služeb, které mají jiný původ. Taková záruka totiž představuje základní funkci ochranné známky (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 16. září 2004, SAT.1 v. OHIM, C‑329/02 P, Sb. rozh. s. I‑8317, body 23, 26 a 27 a citovaná judikatura, a výše uvedený rozsudek Eurohypo v. OHIM, body 59 a 62).
25 Ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 sleduje cíl obecného zájmu, který vyžaduje, aby označení nebo údaje popisující vlastnosti výrobků nebo služeb, pro které je zápis požadován, mohly být všemi volně užívány. Toto ustanovení zabraňuje tedy tomu, aby taková označení nebo údaje byly vyhrazeny pouze jedinému podniku z důvodu jejich zápisu jako ochranné známky (viz výše uvedený rozsudek ROCKBASS, bod 50 a citovaná judikatura).
26 Z předcházejícího vyplývá, že oblasti působnosti důvodů uvedených v čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94 se zjevně překrývají. Z judikatury zvláště vyplývá, že slovní ochranná známka, která popisuje vlastnosti výrobků nebo služeb ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení, může být v důsledku toho a priori považována za ochrannou známku rovněž postrádající rozlišovací způsobilost s ohledem na tytéž výrobky nebo služby ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) téhož nařízení. Toto prokázání však musí být provedeno zvlášť (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Eurohypo v. OHIM, body 69 a 70).
27 Z toho vyplývá, že pokud je zápis ochranné známky požadován pro různé výrobky nebo služby, musí odvolací senát ověřit in concreto, zda se na dotčenou ochrannou známku nevztahuje žádný z důvodů pro zamítnutí zápisu uvedených v čl. 7 odst. 1 nařízení č. 40/94 ve vztahu ke každému z těchto výrobků nebo služeb, a může dospět k odlišným závěrům podle výrobků nebo služeb, které jsou předmětem přezkumu (viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 12. února 2004, Koninklijke KPN Nederland, C‑363/99, Recueil, s. I‑1619, body 33 a 73). Odvolací senát tedy v případě, kdy zamítá zápis ochranné známky, musí ve svém rozhodnutí uvést závěr, ke kterému dospěl pro každý z výrobků a služeb uvedených v přihlášce k zápisu, nezávisle na způsobu, jakým byla tato přihláška formulována. Nicméně, pokud je stejný důvod pro zamítnutí namítán vůči určité kategorii nebo skupině výrobků či služeb, může se příslušný orgán omezit na souhrnné odůvodnění pro všechny dotčené výrobky nebo služby (viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 15. února 2007, BVBA Management, Training en Consultancy, C‑239/05, Sb. rozh. s. I‑1455, bod 38).
28 V tomto ohledu se možnost odvolacího senátu provést souhrnné odůvodnění pro řadu výrobků nebo služeb může vztahovat pouze na výrobky a služby, které mezi sebou mají dostatečně přímou a konkrétní vazbu, takže tvoří dostatečně stejnorodou kategorii, což umožní, že všechny skutkové a právní úvahy, které tvoří odůvodnění dotčeného rozhodnutí, jednak dostatečně objasní úvahy sledované odvolacím senátem pro každý z výrobků a služeb náležející do této kategorie, a jednak mohou být použity bez rozdílu na každý z dotčených výrobků a služeb. Pouhá skutečnost, že dotčené výrobky nebo služby spadají do téže třídy ve smyslu Niceské dohody, přitom za tímto účelem dostačující není, jelikož tyto třídy často obsahují rozsáhlou škálu výrobků nebo služeb, které mezi sebou nemají nezbytně dostatečně přímou a konkrétní vazbu [viz v tomto smyslu rozsudky Soudu ze dne 21. května 2008, Enercon v. OHIM (E), T‑329/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 34 a 35, a ze dne 15. října 2008, TridonicAtco v. OHIM (Intelligent Voltage Guard), T‑297/07, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 22 až 24; viz rovněž v tomto smyslu a obdobně rozsudek Soudu ze dne 14. prosince 2006, Gagliardi v. OHIM – Norma Lebensmittelfilialbetrieb (MANŪ MANU MANU), T‑392/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 91 a 92].
29 V projednávaném případě se přihlášená ochranná známka týká více než 215 výrobků, které spadají do čtyř různých tříd ve smyslu Niceské dohody, jakož i nejméně třinácti druhů různých služeb, které zahrnují zejména nahrané audiokazety, kuchařky, obuv pro miminka, luky a šípy, nebo také poskytování informací v oblasti sportu prostřednictvím počítačových sítí (viz bod 3 výše). Výrobky a služby, kterých se týká přihlášená ochranná známka, tedy mezi sebou vykazují takové odlišnosti, s ohledem na jejich povahu, vlastnosti, určení a způsob uvádění na trh, že nemohou být považovány za výrobky a služby tvořící stejnorodou kategorii, umožňující odvolacímu senátu, aby ve vztahu k nim přijal souhrnné odůvodnění.
30 Odvolací senát se přitom omezil na to, že odlišil jednak služby spadající do třídy 41, pro které uvedl, že je přihlášená ochranná známka popisná (viz bod 17 napadeného rozhodnutí), a jednak všechny výrobky uvedené v přihlášce ochranné známky, pro které uvedl, že lze mít za to, že ochranná známka popisná nemusí být, avšak v každém případě postrádá rozlišovací způsobilost, jelikož je vnímána nikoli jako označení původu, ale jako druhový výraz označující sportovní událost (viz bod 18 napadeného rozhodnutí).
31 Z důvodu svého globálního charakteru takové odůvodnění zjevně není dostačující k tomu, aby Soudu umožnilo vykonat svůj přezkum opodstatněnosti napadeného rozhodnutí.
32 Pokud jde totiž o služby spadající do třídy 41 ve smyslu Niceské dohody, odvolací senát uvedl, že jelikož výrazy „ultimate fighting championship“ označují obsah těchto služeb, přihlášená ochranná známka je ve vztahu k těmto službám popisná. Ze seznamu uvedeného v bodě 3 výše však vyplývá, že služby, kterých se týká přihlášená ochranná známka – které zahrnují zejména živá představení na scéně, animační služby, výchovné služby poskytované v tematických parcích, nájem kinematografických filmů, informace o volném čase a interaktivní programy sloužící k tomu, aby byly distribuovány prostřednictvím počítačových disků – mezi sebou nemají dostatečně přímou a konkrétní vazbu k tomu, aby tvořily stejnorodou kategorii dostatečnou pro to, aby odvolacímu senátu umožnily ve vztahu k nim použít souhrnné odůvodnění. Jednak pouhá skutečnost, že dotčené výrobky nebo služby spadají do téže třídy ve smyslu Niceské dohody, totiž za tímto účelem dostačující není (viz bod 28 výše). Kromě toho je různorodost těchto služeb taková, že odůvodnění použité odvolacím senátem je příliš obecné a abstraktní s ohledem na jejich povahu a vlastnosti.
33 Pokud jde o všechny výrobky spadající do tříd 9, 16, 25 a 28 ve smyslu Niceské dohody, pro které odvolací senát uvedl, že vzhledem k tomu, že označení ULTIMATE FIGHTING CHAMPIONSHIP nelze vnímat jako označení původu, ale že jej lze pouze považovat za označení, které evokuje sportovní událost, postrádá rozlišovací způsobilost, je třeba konstatovat, že jejich různorodost je ještě větší než různorodost služeb spadajících do třídy 41, takže mezi sebou nemají společnou dostatečně přímou a konkrétní vazbu k tomu, aby tvořily stejnorodou kategorii dostatečnou pro to, aby odvolacímu senátu umožnily ve vztahu k nim použít souhrnné odůvodnění, a že odůvodnění obsažené v napadeném rozhodnutí je, co se jich týče, příliš obecné a abstraktní s ohledem na jejich povahu a jejich vlastnosti.
34 I po rozdělení do dvou kategorií, které provedl odvolací senát, tedy přetrvává velmi silná různorodost mezi takto seskupenými výrobky a službami, takže tyto výrobky a služby nemohou pouze z důvodu tohoto odlišení tvořit stejnorodé kategorie odůvodňující to, aby odvolací senát v souvislosti s každou z těchto kategorií použil souhrnné odůvodnění.
35 Za těchto podmínek důvody, které odvolací senát uvedl pro každou z obou kategorií, které označil, dostatečně nevysvětlují úvahy, které odvolací senát sledoval, pokud jde o každý z výrobků a služeb, pro které byl požadován zápis ochranné známky ULTIMATE FIGHTING CHAMPIONSHIP.
36 V důsledku toho je třeba mít za to, že napadené rozhodnutí je odůvodněno nedostatečně, a proto musí být zrušeno.
K nákladům řízení
37 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a OHIM neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 30. ledna 2006 (věc R 931/2005-1) se zrušuje v rozsahu, v němž zamítlo odvolání podané společností Zuffa, LLC, na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství.
2) OHIM se ukládá náhrada nákladů řízení.
Azizi | Cremona | Frimodt Nielsen |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 2. dubna 2009.
Podpisy.