ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)

13. prosince 2007

Věc F-42/06

Asa Sundholm

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Hodnotící období 2004 – Cíle a hodnotící kritéria – Náhrada škody“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 EA, ve které A. Sundholm požaduje mimo jiné, aby byl zrušen posudek o vývoji jejího služebního postupu za období od 1. ledna do 31. prosince 2004 a Komisi byla uložena povinnost vyplatit jí částku 1 eura jako náhradu nemajetkové újmy, kterou jí údajně způsobil uvedený posudek o vývoji služebního postupu.

Rozhodnutí: Posudek o vývoji služebního postupu žalobkyně za období od 1. ledna do 31. prosince 2004 se zrušuje. Zbývající část žaloby se zamítá. Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu

(Služební řád úředníků, článek 43)

2.      Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného protiprávního aktu – Přiměřená náhrada nemajetkové újmy

(Služební řád úředníků, článek 91)

1.      Z čl. 8 odst. 5 čtvrtého pododstavce obecných prováděcích ustanovení k článku 43 služebního řádu přijatých Komisí vyplývá, že správa má povinnost stanovit pro zaměstnance cíle a hodnotící kritéria. Podle tohoto ustanovení se formální dialog mezi hodnotitelem a zaměstnancem na začátku každého hodnotícího období musí týkat nejen hodnocení výkonu uvedeného úředníka během referenčního období, které zahrnuje dobu od 1. ledna do 31. prosince roku předcházejícího roku, během kterého je hodnocení prováděno, ale rovněž stanovení cílů na rok, který následuje po referenčním období, jelikož tyto cíle představují referenční základ pro hodnocení výkonnosti. Tato povinnost je připomenuta v příručce pro hodnocení, kterou si Komise sama stanovila jakožto pravidlo chování.

Nejsou-li stanoveny cíle a kritéria hodnocení pro dotyčné referenční období, nemůže správa tvrdit, že nadále platí cíle stanovené pro předchozí referenční období z důvodu, že neobsahují žádné datum ukončení jejich platnosti.

(viz body 31, 32 a 37)

Odkazy:

Soudní dvůr: 1. prosince 1983, Blomefield v. Komise, 190/82, Recueil, s. 3981, bod 20

Soud prvního stupně: 24. ledna 1991, Latham v. Komise, T‑63/89, Recueil, s. II‑19, bod 25; 30. září 2003, Tatti v. Komise, T‑296/01, Recueil FP, s. I‑A‑225 a II‑1093, bod 43

2.       Zrušení aktu vydaného správou, který byl napaden úředníkem, představuje samo o sobě přiměřenou a v zásadě, to znamená v případě neexistence jakéhokoli výslovně negativního posouzení způsobilosti žalobce v uvedeném aktu, které by mu mohlo ublížit, dostatečnou náhradu veškeré nemajetkové újmy, která mu mohla z důvodu zrušeného aktu vzniknout.

(viz bod 44)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 26. ledna 1995, Pierrat v. Soudní dvůr, T‑60/94, Recueil FP, s. I‑A‑23 a II‑77, bod 62