ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
EVROPSKÉ UNIE
(druhého senátu)
21. října 2015
Věc F‑57/14
AQ
proti
Evropské komisi
„Veřejná služba – Úředníci – Nařízení č. 45/2001 – Zpracování osobních údajů získaných pro osobní účely – Správní šetření – Disciplinární řízení – Právo na obhajobu – Povinnost uvést odůvodnění – Disciplinární sankce – Proporcionalita“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se AQ domáhá jednak zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování Evropské komise ze dne 19. března 2014, kterým byla zamítnuta jeho stížnost, jakož i podle potřeby zrušení rozhodnutí ze dne 6. září 2013, kterým mu byla uložena důtka jako disciplinární sankce, a jednak toho, aby bylo Komisi uloženo zaplatit mu částku 5 000 eur, vyhodnocenou ex æquo et bono, z titulu náhrady škody.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. AQ ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.
Obsah
1. Úředníci – Povinnost administrativy jednat s náležitou péčí – Povinnost obracet se na úředníka v jazyce, který úředník důkladně ovládá – Rozsah
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 4)
2. Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Dodržování práva na obhajobu – Správní šetření – Povinnost administrativy poskytnout důkazy ve spise v průběhu šetření – Neexistence
(Služební řád, příloha IX, články 1 a 2)
3. Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Zahájení disciplinárního řízení – Povinnost administrativy poskytnout důkazy ve spise před zahájením disciplinárního řízení – Podmínka – Respektování oprávněných zájmů důvěrnosti
[Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. b); služební řád, příloha IX, článek 3]
4. Úředníci – Práva a povinnosti – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Porušení služebních povinností – Uplatnění disciplinárních sankcí
(Listina základních práv Evropské unie, článek 8; nařízení Rady č. 45/2001, čl. 4 odst. 1 písm. b) a článek 49)
5. Úředníci – Rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení – Disciplinární sankce – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah
(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec)
6. Úředníci – Disciplinární režim – Sankce – Dodržení zásady proporcionality – Závažnost porušení – Kritéria pro posouzení
(Služební řád, příloha IX, článek 10)
1. Ačkoli orgánům na základě povinnosti jednat s náležitou péčí přísluší obracet se na úředníka v jazyce, který úředník důkladně ovládá, nelze z čl. 41 odst. 4 Listiny základních práv Evropské unie vyvodit, že všechna rozhodnutí určená unijním orgánem jednomu z jeho úředníků musí být vypracována v jazyce, který si úředník zvolí. Uvedené ustanovení se totiž na vztahy mezi orgány a jejich zaměstnanci vztahuje pouze v případě, že posledně uvedení posílají orgánům korespondenci pouze jako občané Unie a nikoli jako úředníci či zaměstnanci.
Úředník se tedy nemůže užitečně opírat o výše uvedené ustanovení, pokud měl v průběhu správního šetření a disciplinárního řízení možnost vyjádřit se v jazyce, který si zvolil, a disponoval dostatečnou lhůtou pro podání žádosti být vyslechnut v jiném jazyce v disciplinárním řízení.
Nebyl porušen ani čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zejména stanoví, že každý, kdo je obviněn, má právo být v jazyce, jemuž rozumí, seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu, neboť uvedené ustanovení se vztahuje pouze na trestní věci.
(viz body 58, 61 a 62)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek ze dne 8. května 2008, Weiss und Partner, C‑14/07, EU:C:2008:264, bod 57
Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 7. října 2009, Marcuccio v. Komise, F‑122/07, EU:F:2009:134, body 63 a 65, a Marcuccio v. Komise, F‑3/08, EU:F:2009:135, body 31 a 33
2. Z článku 2 přílohy IX služebního řádu, který odkazuje na článek 1 téže přílohy, plyne, že v průběhu správního šetření musí být dotčená osoba informována o svém obvinění, pokud to neohrožuje řádný průběh uvedeného šetření.
Orgán oprávněný ke jmenování neporušil článek 2 přílohy IX služebního řádu, ani právo na obhajobu úředníka v rámci správního šetření, pokud byl úředník informován o zahájení uvedeného šetření a obdržel zprávu z šetření, což jde nad rámec povinnosti uložené uvedenému orgánu článkem 2 přílohy IX služebního řádu, který ukládá pouze seznámit dotčenou osobu se závěry vyšetřovací zprávy. Mimoto může dotčená osoba požadovat dokumenty, které přímo souvisejí s obviněními, která byla proti ní vznesena, výhradně až po skončení správního šetření.
(viz body 67 až 71)
3. Ačkoli je pravda, že článek 3 přílohy IX služebního řádu ukládá orgánu oprávněnému ke jmenování povinnost seznámit dotčeného úředníka se všemi důkazy ve spisech a poté vyslechnout jeho připomínky předtím, než rozhodne o zahájení disciplinárního řízení, nic to nemění na tom, že poskytne-li administrativa dotčené osobě přístup ke spisu, který se jí týká, je na základě čl. 41 odst. 2 písm. b) Listiny základních práv Evropské unie povinna respektovat oprávněné zájmy důvěrnosti.
Pokud vyšetřovatelé dotčenému úředníkovi hned na začátku správního šetření zpřístupnili informace, které se jej týkají a které byly uvedeny v dopise zaslaném jiným úředníkem Úřadu Komise pro šetření a disciplinární opatření, nemohlo být právo dotčeného úředníka na obhajobu porušeno skutečností, že byl informován o uvedeném dopise až po svém vyslechnutí.
(viz body 73, 79 až 80)
4. Článek 8 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i nařízení č. 45/2001 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů, které fyzickým osobám přiznávají práva vymahatelná právní cestou, se vztahují zejména na zpracování osobních údajů unijními orgány při výkonu činností zcela nebo zčásti spadajících do působnosti unijního práva. Právě v tomto rámci článek 49 nařízení č. 45/2001 stanoví, že porušení povinností vyplývajících z tohoto nařízení, ať úmyslné nebo z nedbalosti, vystavuje úředníky nebo zaměstnance disciplinárním postihům.
Úředník vystupující jako „příjemce“ osobních údajů ve smyslu nařízení č. 45/2001 pro účely získání takových údajů od jednotlivce, podléhá zároveň článku 8 Listiny základních práv Evropské unie a ustanovením nařízení č. 45/2001, zejména povinnosti uložené čl. 4 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, podle kterého musí být osobní údaje shromažďovány pro stanovené účely, výslovně vyjádřené a legitimní, a nesmějí být dále zpracovávány způsobem neslučitelným s těmito účely.
(viz body 88 až 90)
5. Odůvodnění rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do právního postavení dotyčného musí umožnit soudu přezkoumat legalitu tohoto rozhodnutí, a dotyčnému poskytnout údaje potřebné k tomu, aby zjistil, zda je toto rozhodnutí opodstatněné.
Otázka, zda odůvodnění rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, kterým je uložena sankce, splňuje tyto požadavky, musí být posouzena s ohledem nejen na jeho znění, ale i na kontext a právní úpravu v dané oblasti. V tomto ohledu orgán oprávněný ke jmenování sice musí přesně uvést skutečnosti v neprospěch úředníka, jakož i úvahy, které jej vedly k přijetí zvolené sankce, nemusí se však zabývat všemi skutkovými a právními skutečnostmi, které dotyčná osoba předložila během řízení.
(viz body 112 až 113)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: rozsudky ze dne 8. listopadu 2007, Andreasen v. Komise, F‑40/05, EU:F:2007:189, bod 260, a ze dne 17. července 2012, BG v. Veřejný ochránce práv, F‑54/11, EU:F:2012:114, bod 96, potvrzený po podání kasačního opravného prostředku rozsudkem ze dne 22. května 2014, BG v. Veřejný ochránce práv, T‑406/12 P, EU:T:2014:273
6. Při posuzování otázky, zda je přísnost uložené disciplinární sankce úměrná závažnosti prokázaných skutečností, platí, že ačkoli služební řád neváže sankce, které stanoví článek 9 přílohy IX služebního řádu, fixně na různé kategorie možného porušení služebních povinností úředníků, nic to nemění na tom, že článek 10 přílohy IX služebního řádu obsahuje příkladmý seznam kritérií, včetně možných polehčujících či přitěžujících okolností jednání úředníka, které musí orgán oprávněný ke jmenování zohlednit při určování závažnosti pochybení a rozhodování o disciplinární sankci.
(viz bod 118)