Žaloba podaná dne 3. června 2022 – Föreningen Svenskt Landskapsskydd v. Komise
(Věc T-346/22)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Föreningen Svenskt Landskapsskydd (Höganäs, Švédsko) (zástupce: G. Byrne, Barrister-at-Law)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
rozhodl o zrušení rozhodnutí Komise, kterým byla žádost žalobkyně o provedení vnitřního přezkumu, jež byla žalobkyni sdělena dopisem ze dne 1. dubna 2022, odmítnuta jako nepřípustná z důvodu, že porušuje Smlouvy;
dále, či podpůrně, prohlásil, že Komise v rozporu s právem nejednala v souladu s článkem 265 SFEU;
prohlásil, že za okolností, kdy švédský vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu není v souladu s Aarhuskou úmluvou, byl v rozporu s právem posouzen nebo přijat či zveřejněn Komisí, a je tedy v rozporu s unijním právem a mezinárodním právem a/nebo je nezákonný;
prohlásil, že Komise nesplnila své pozitivní povinnosti vyplývající z unijního a mezinárodního práva, pokud jde o přijetí nezbytných a vhodných opatření k řešení nebo nápravě nesouladu švédského vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu s Aarhuskou úmluvou;
prohlásil, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/19991 neprovádí ustanovení Aarhuské úmluvy, včetně jejího článku 7, a jako takové není v souladu s unijním a mezinárodním právem v oblasti životního prostředí, a je tudíž nezákonné;
s ohledem na vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, a zejména na nesoulad švédského vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu s Aarhuskou úmluvou, prohlásil, že nesplnění povinností ze strany Komise podle nařízení (EU) 2018/1999 představuje porušení uvedeného nařízení, porušení úmluvy a navíc představuje porušení Smluv;
uložil Komisi náhradu nákladů řízení žalobkyně.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby se žalobkyně dovolává čtyř žalobních důvodů.
První žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise sdělené žalobkyni dopisem ze dne 1. dubna 2022 by mělo být zrušeno. Žalobkyně předložila Komisi žádost dopisem ze dne 15. prosince 2021. V odpovědi na žádost žalobkyně Komise výše uvedeným dopisem prohlásila odpověď žalobkyně za nepřípustnou. Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí Komise je v tomto ohledu zásadně nesprávné, představuje porušení unijního a mezinárodního práva v oblasti životního prostředí a představuje porušení Smluv. Žalobkyně tvrdí, že Komise porušila své pozitivní povinnosti vyplývající ze Smluv a mezinárodního práva, včetně článků 3, 6 a 7 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva). Žalobkyně dále tvrdí, že napadené rozhodnutí Komise porušilo sekundární unijní právní předpisy, včetně článků 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/20061 . Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí Komise porušuje právo žalobkyně na přístup k právní ochraně podle Aarhuské úmluvy a nařízení (ES) č. 1367/2006 (ve znění pozdějších předpisů).
Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Komise nejednala ve smyslu článku 265 SFEU ve vztahu k vnitrostátním plánům v oblasti energetiky a klimatu, které posoudila, přijala a zveřejnila, a to včetně sporného švédského vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu. Komise tím, že nejednala, porušila povinnosti, které pro ni vyplývají ze Smluv a mezinárodního práva, včetně článků 3, 6 a 7 Aarhuské úmluvy. Žalobkyně dále tvrdí, že Komise tím, že nejednala, porušila sekundární unijní právní předpisy, mimo jiné články 9 a 10 nařízení (ES) č. 1367/2006 (ve znění pozdějších předpisů).
Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Komise nezajistila plný soulad švédského vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu s Aarhuskou úmluvou, což znamená, že uvedený vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu je a byl v rozhodné době posuzován, přijat a zveřejněn ve zjevném rozporu s unijním a mezinárodním právem, a je tedy protiprávní.
Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že nařízení (EU) 2018/1999 neprovádí ustanovení Aarhuské úmluvy, včetně jejího článku 7, a jako takové není v souladu s unijním a mezinárodním právem v oblasti životního prostředí. Žalobkyně dále podpůrně tvrdí, že nařízení (EU) 2018/1999 porušuje Smlouvy. Žalobkyně proto tvrdí, že nařízení (EU) 2018/1999 by mělo být prohlášeno za protiprávní.
____________
1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. 2018, L 328, s. 1).
1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. 2006, L 264, s. 13).