ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
21. září 2023(*)
„Řízení o předběžné otázce – Celní unie – Nařízení (ES) č. 952/2013 – Celní kodex Unie – Články 70 a 74 – Určování celní hodnoty – Celní hodnota ovoce a zeleniny, na které se vztahuje vstupní cena – Nařízení (ES) č. 1308/2013 – Článek 181 – Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/891 – Článek 75 odst. 5 až 6 – Deklarovaná převodní hodnota vyšší než paušální dovozní hodnota – Odbyt zboží za podmínek potvrzujících správnost převodní hodnoty – Prodej dovozcem se ztrátou – Spojení mezi dovozcem a vývozcem – Soudní přezkum rozhodnutí o vyměření celního dluhu“
Ve věci C‑770/21,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU podaná usnesením správního soudu města Sofie (Administrativen sad Sofia-grad, Bulharsko) ze dne 23. listopadu 2021, došlým Soudnímu dvoru dne 13. prosince 2021, v řízení
OGL-Food Trade Lebensmittelvertrieb GmbH
proti
Direktor na Teritorialna direkcija „Mitnica Plovdiv“ pri Agencija „Mitnici“,
SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),
ve složení: E. Regan, předseda senátu, D. Gratsias (zpravodaj), M. Ilešič, I. Jarukaitis a Z. Csehi, soudci,
generální advokát: J. Richard de la Tour,
za soudní kancelář: R. Stefanova-Kamiševa, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 25. ledna 2023,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za OGL-Food Trade Lebensmittelvertrieb GmbH: G. Goranov, advokat, a C. Salder, Rechtsanwalt,
– za Direktor na Teritorialna direkcija „Mitnica Plovdiv“ pri Agencija „Mitnici“: E. Dimitrova, E. Charizanova, N. Kančeva a S. Kirilova,
– za bulharskou vládu: M. Georgieva, T. Mitova a E. Petranova, jako zmocněnkyně,
– za Evropskou komisi: F. Clotuche-Duvieusart, D. Drambozova, M. Morales Puerta a F. Moro, jako zmocněnkyně,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 20. dubna 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu:
– článků 22, 44, 70 a 74 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2013, L 269, s. 1) (dále jen „celní kodex Unie“);
– článků 127 a 142 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení č. 952/2013 (Úř. věst. 2015, L 343, s. 558) (dále jen „prováděcí nařízení k celnímu kodexu Unie“);
– článku 75 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/891 ze dne 13. března 2017, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny, a doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o sankce uplatňované v uvedených odvětvích, a kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 (Úř. věst. 2017, L 138, s. 4).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností OGL-Food Trade Lebensmittelvertrieb GmbH (dále jen „OGL-Food“) a ředitelem územního ředitelství „cel v Plovdivu“ v rámci „celní“ správy (Direktor na Teritorialna direkcija „Mitnica Plovdiv“ pri Agencija „Mitnici“, Bulharsko) (dále jen „ředitel celního úřadu“) ohledně deklarované převodní hodnoty pro dovoz čerstvých cuket pocházejících z Turecka.
Právní rámec
Celní předpisy
Celní kodex Unie
3 Článek 1 odst. 1 celního kodexu Unie zní:
„Tímto nařízením se stanoví celní kodex Unie […], který stanoví obecná pravidla a postupy pro zboží vstupující na celní území Unie nebo toto území opouštějící.
Aniž je dotčeno mezinárodní právo a úmluvy a právní předpisy Unie v jiných oblastech, použije se [tento] kodex jednotně na celém celním území Unie.“
4 Článek 5 tohoto kodexu, nadepsaný „Definice“, uvádí:
„Pro účely [celního] kodexu [Unie] se rozumí:
1) ‚celními orgány‘ celní správy členských států, jež jsou příslušné pro uplatňování celních předpisů, a jakékoli jiné orgány, které jsou podle vnitrostátních právních předpisů oprávněny uplatňovat některé celní předpisy;
[…]
3) ‚celními kontrolami‘ zvláštní úkony prováděné celními orgány za účelem zajištění dodržování celních předpisů a jiných právních předpisů upravujících vstup, výstup, tranzit, pohyb, uskladnění a konečné užití zboží převáženého mezi celním územím Unie a zeměmi nebo územími mimo toto území a výskyt a pohyb zboží, které není zbožím Unie, a zboží propuštěného do režimu konečného užití na celním území Unie;
[…]“
5 Článek 22 uvedeného kodexu, nadepsaný „Rozhodnutí přijatá na žádost“, v odstavcích 6 a 7 stanoví:
„6. Dříve než celní orgány přijmou rozhodnutí, kterým by byl nepříznivě dotčen žadatel, sdělí žadateli důvody, na jejichž základě hodlají rozhodnout, a umožní mu vyjádřit ve stanovené lhůtě počínající dnem, kdy obdržel sdělení, nebo kdy se má za to, že je obdržel, svůj názor. Po uplynutí této lhůty se žadateli příslušnou formou oznámí rozhodnutí.
[…]
7. Rozhodnutí, kterým je nepříznivě dotčen žadatel, je s uvedením důvodů a obsahuje poučení o právu na odvolání podle článku 44.“
6 Článek 44 celního kodexu Unie, nadepsaný „Právo na podání opravného prostředku“, zní takto:
„1. Každá osoba má právo podat opravný prostředek proti jakémukoli rozhodnutí celních orgánů v rámci celních předpisů, jež se jí přímo a osobně dotýká.
[…]
2. Opravný prostředek lze podat nejméně ve dvou stupních:
a) nejdříve u celních orgánů, u soudního orgánu nebo u jiných orgánů určených k tomuto účelu členskými státy;
b) následně u vyššího nezávislého orgánu, jímž může být v souladu s platnými předpisy členských států soudní orgán nebo rovnocenný zvláštní orgán.
[…]“
7 Článek 46 celního kodexu Unie, nadepsaný „Řízení rizik a celní kontroly“, v odstavci 1 stanoví:
„Celní orgány mohou provádět veškeré celní kontroly, které považují za nezbytné.
Celní kontroly mohou zahrnovat zejména kontrolu zboží, odebrání vzorků, ověřování správnosti a úplnosti informací uvedených v prohlášení nebo oznámení a existence, pravosti, správnosti a platnosti dokladů, přezkum účetnictví hospodářských subjektů a jiných záznamů, kontrolu dopravních prostředků, kontrolu zavazadel a jiného zboží přepravovaného osobami a provádění úředních šetření a dalších podobných činností.“
8 Článek 70 tohoto kodexu, nadepsaný „Metoda určování celní hodnoty na základě převodní hodnoty“, zní:
„1. Prvotním podkladem pro určení celní hodnoty zboží je převodní hodnota, tj. cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Unie, případně upravená.
2. Cenou, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, se rozumí částka celkové platby, která byla nebo má být uskutečněna mezi kupujícím a prodávajícím nebo mezi kupujícím a třetí stranou ve prospěch prodávajícího za dovážené zboží a která zahrnuje veškeré platby, které byly nebo mají být uskutečněny jako podmínka prodeje dováženého zboží.
3. Převodní hodnota se uplatní, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:
[…]
d) kupující a prodávající nejsou ve vzájemném spojení, nebo jejich vztah neovlivnil cenu.“
9 Článek 74 uvedeného kodexu, nadepsaný „Doplňkové metody určování celní hodnoty zboží“, uvádí:
„1. Nemůže-li být celní hodnota zboží určena podle článku 70, pokračuje se postupně podle odst. 2 písm. a) až d), přičemž se celní hodnota zboží určí podle prvního z těchto písmen, podle něhož ji lze určit.
[…]
2. Celní hodnotou podle odstavce 1 je:
[…]
c) hodnota založená na jednotkové ceně, za kterou se dovážené zboží nebo stejné nebo podobné dovážené zboží prodává na celním území Unie v největším úhrnném množství osobám, kterou nejsou ve vzájemném spojení s prodávajícími; […]
[…]“
Prováděcí nařízení k celnímu kodexu Unie
10 Součástí hlavy II prováděcího nařízení k celnímu kodexu Unie, která upravuje „[f]aktory, na jejichž základě se uplatní dovozní nebo vývozní clo a jiná opatření při obchodu se zbožím“, je kapitola 3 tohoto prováděcího nařízení, nadepsaná „Hodnota zboží pro celní účely“. V rámci této kapitoly 3 článek 127 uvedeného prováděcího nařízení, nadepsaný „Obecná ustanovení“ a vztahující se k čl. 70 odst. 3 písm. d) celního kodexu Unie, zní takto:
„1. Pro účely této kapitoly se za osoby ve spojení považují dvě osoby, které splňují jednu z těchto podmínek:
[…]
b) jsou právně uznanými obchodními společníky;
[…]“
11 Článek 134 téhož prováděcího nařízení, nadepsaný „Transakce mezi osobami ve spojení“, a vztahující se k čl. 70 odst. 3 písm. d) celního kodexu Unie, stanoví:
„1. Jsou-li kupující a prodávající ve spojení, musí se za účelem zjištění, zda spojení neovlivnilo cenu, v případě potřeby přezkoumat okolnosti prodeje a deklarantovi je poskytnuta příležitost, aby předložil další podrobné informace o uvedených okolnostech prodeje, které mohou být nezbytné.
2. V souladu s čl. 70 odst. 1 [celního] kodexu [Unie] se však hodnota zboží určí, pokud deklarant prokáže, že deklarovaná převodní hodnota je velmi blízká jedné z těchto testovacích hodnot, které byly určeny ve stejnou nebo přibližně stejnou dobu:
[…]
b) celní hodnotě stejného nebo podobného zboží určené v souladu s čl. 74 odst. 2 písm. c) [celního] kodexu [Unie];
[…]“
12 Článek 142 prováděcího nařízení k celnímu kodexu Unie, nadepsaný „Metoda odvozené hodnoty“, který stanoví prováděcí pravidla k čl. 74 odst. 2 písm. c) celního kodexu Unie, stanoví:
„1. Jednotkovou cenou používanou k určení celní hodnoty podle čl. 74 odst. 2 písm. c) [celního] kodexu [Unie] je cena, za kterou je dovážené zboží nebo dovážené stejné nebo podobné zboží prodáváno v Unii v nezměněném stavu v době dovozu hodnoceného zboží nebo přibližně v této době.
[…]
4. Pro účely určení celní hodnoty podle čl. 74 odst. 2 písm. c) [celního] kodexu [Unie] se nepřihlíží k:
[…]
b) prodeji osobám ve spojení;
[…]“
Právní předpisy týkající se dovozu ovoce a zeleniny, na které se vztahuje vstupní cena
Nařízení (EU) č. 1308/2013
13 Článek 181 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 671), nadepsaný „Režim vstupní ceny pro některé produkty odvětví ovoce a zeleniny, výrobků z ovoce a zeleniny a odvětví vína“, stanoví:
„1. Pro použití celní sazby společného celního sazebníku na produkty odvětví ovoce a zeleniny a výrobků z ovoce a zeleniny a na hroznovou šťávu a mošt se vstupní cena zásilky rovná její celní hodnotě vypočtené v souladu s [celním kodexem Unie] a [prováděcím nařízením k celnímu kodexu Unie].
2. Za účelem zajištění účinnosti režimu je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 227, kterými stanoví, že věrohodnost vstupní ceny zásilky uvedené v prohlášení se má ověřit za použití paušální dovozní hodnoty, a kterými stanoví podmínky, za nichž je třeba složit jistotu.
3. Komise přijme prováděcí[…] akty, kterými stanoví pravidla pro výpočet paušální dovozní hodnoty uvedené v odstavci 2. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 229 odst. 2.“
Nařízení v přenesené pravomoci 2017/891
14 Nařízení v přenesené pravomoci 2017/891, které bylo přijato zejména na základě čl. 181 odst. 2 nařízení č. 1308/2013, obsahuje hlavu III, nadepsanou „Obchod se třetími zeměmi – režim vstupní ceny“, která obsahuje články 73 až 75.
15 Článek 73 tohoto nařízení v přenesené pravomoci stanoví:
„Pro účely této [hlavy] se rozumí:
a) ‚šarží‘ zboží předložené v rámci celního prohlášení o propuštění do volného oběhu, které má platnost pouze pro zboží téhož původu jednoho kódu KN, […]
[…]“
16 Článek 74 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci, nadepsaný „Oznamování cen a množství dovezených produktů“, v odstavci 1 uvádí:
„U každého produktu a období uvedených v příloze VII části A, pro každý tržní den a původ oznámí členské státy Komisi nejpozději do 12:00 hodin (bruselského času) následujícího pracovního dne:
a) průměrné reprezentativní ceny produktů dovezených ze třetích zemí a prodaných na dovozních trzích členských států a
b) celkové množství, které se vztahuje k cenám uvedeným v písmenu a).
Pro účely písmene a) prvního pododstavce členské státy oznámí Komisi dovozní trhy, které považují za reprezentativní a které zahrnují Londýn, Milán, Perpignan a Rungis.
Jestliže je celkové množství uvedené v prvním pododstavci písm. b) nižší než deset tun, příslušné ceny se Komisi neoznamují.“
17 Článek 75 téhož nařízení v přenesené pravomoci, nadepsaný „Základ vstupní ceny“, zní:
„1. Pro účely čl. 181 odst. 1 nařízení [č. 1308/2013] jsou produkty odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny stanovené v uvedeném článku produkty uvedené v příloze VII tohoto nařízení.
2. Pokud se celní hodnota produktů uvedených v příloze VII části A určí podle hodnoty transakce uvedené v článku 70 [celního kodexu Unie] a tato celní hodnota je vyšší o více než 8 % než paušální částka vypočtená Komisí jako paušální dovozní hodnota v době přijetí prohlášení o propuštění produktů do volného oběhu, musí dovozce složit záruku podle článku 148 prováděcího nařízení [k celnímu kodexu Unie]. Pro tento účel se částka dovozního cla, které může zboží uvedené v příloze VII části A tohoto nařízení podléhat, rovná částce dlužného cla, pokud byl dotčený druh zboží zařazen na základě dotyčné paušální dovozní hodnoty.
[…]
3. Pokud se celní hodnota produktů uvedených v příloze VII části A vypočte podle čl. 74 odst. 2 písm. c) [celního kodexu Unie], odečte se clo podle čl. 38 odst. 1 prováděcího nařízení [Komise] (EU) 2017/892 [ze dne 13. března 2017, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (Úř. věst. 2017, L 138, s. 57)]. V uvedeném případě dovozce poskytne záruku, která se rovná výši cla, které by zaplatil, kdyby byly produkty zařazeny na základě platné paušální dovozní hodnoty.
4. Celní hodnota zboží dováženého do komisního prodeje je určena přímo podle čl. 74 odst. 2 písm. c) [celního kodexu Unie] a pro tento účel se použije paušální dovozní hodnota vypočtená v souladu s článkem 38 prováděcího nařízení (EU) 2017/892 během platných lhůt.
5. Dovozce má jeden měsíc od data prodeje dotčených produktů, s výhradou maximální lhůty čtyř měsíců ode dne přijetí prohlášení o propuštění do volného oběhu, na to, aby prokázal, že šarže byla prodána za podmínek potvrzujících správnost cen uvedených v článku 70 [celního kodexu Unie], nebo aby určil celní hodnotu uvedenou v čl. 74 odst. 2 písm. c) uvedeného [kodexu].
Nedodržení jednoho z těchto konečných termínů má za následek propadnutí poskytnuté záruky, aniž je dotčeno použití odstavce 6.
Poskytnutá záruka se uvolní v tom rozsahu, ve kterém je celním orgánům poskytnut uspokojivý důkaz o podmínkách odbytu. V opačném případě záruka propadá na zaplacení dovozních cel.
Aby dovozce prokázal, že šarže byla prodána za podmínek stanovených v prvním pododstavci, předloží kromě faktury veškeré doklady nezbytné pro provádění příslušných celních kontrol v souvislosti s prodejem a odbytem jednotlivých druhů zboží dotyčné šarže, včetně dokladů týkajících se dopravy, pojištění, manipulace a skladování šarže.
[…]
6. Lhůtu čtyř měsíců uvedenou v odstavci 5 prvním pododstavci mohou příslušné orgány členského státu na základě řádně zdůvodněné žádosti dovozce prodloužit maximálně o tři měsíce.
[…]“
18 Část A přílohy VII nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 obsahuje zejména následující položku:
Kód KN | Popis | Doba použitelnosti |
0709 90 70 | Cukety | Od 1. ledna do 31. prosince |
Nařízení (EHS) č. 2658/87
19 Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. 1987, L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382), ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/1602 ze dne 11. října 2018 (Úř. věst. 2018, L 273, s. 1), obsahuje v příloze I části třetí oddíle I příloze 2 zejména následující položku:
Kód KN | Popis zboží | Smluvní celní sazba (%) |
[…] | […] | […] |
0709 93 10 | – – – Cukety |
|
[…] | […] | […] |
| – – – – Od 1. dubna do 31. května |
|
| – – – – – Se vstupní cenou za 100 kg čisté hmotnosti |
|
| – – – – – – Nejméně 69,2 EUR | 12,8 |
| – – – – – – Nejméně 67,8 EUR, avšak nižší než 69,2 EUR | 12,8 + 1,4 EUR/100 kg/net |
| – – – – – – Nejméně 66,4 EUR, avšak nižší než 67,8 EUR | 12,8 + 2,8 EUR/100 kg/net |
| – – – – – – Nejméně 65 EUR, avšak nižší než 66,4 EUR | 12,8 + 4,2 EUR/100 kg/net |
| – – – – – – Nejméně 63,7 EUR, avšak nižší než 65 EUR | 12,8 + 5,5 EUR/100 kg/net |
| – – – – – – Nižší než 63,7 EUR | 12,8 + 15,2 EUR/100 kg/net |
Spor v původním řízení a předběžné otázky
20 Dne 23. dubna 2019 podala společnost OGL-Food, která jednala jako dovozce, u celního úřadu ve Svilengradu (Bulharsko) celní prohlášení, ve kterém v režimu propuštění do volného oběhu pro účely konečné spotřeby deklarovala „čerstvé cukety“ pocházející z Turecka, spadající do podpoložky 0709 93 10 celní a statistické nomenklatury zboží, o hmotnosti 4 800 kilogramů a celní hodnotě ve výši v přepočtu 90,81 eura za 100 kilogramů (dále jen „sporná šarže“). Vývozcem byla společnost se sídlem v Antalyi (Turecko).
21 Pro 23. duben 2019 Komise stanovila paušální dovozní hodnotu pro cukety jakéhokoliv původu na 53,80 eura za 100 kilogramů. Vzhledem k tomu, že deklarovaná převodní hodnota sporné šarže byla vyšší o více než 8 % než paušální dovozní hodnota, složila společnost OGL-Food v souladu s čl. 75 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 záruku ve výši 982,17 bulharského leva (BGN) (přibližně 502 eur).
22 S ohledem na náklady na dopravu, vykládku, zacházení a pojištění vynaložené až do místa vstupu sporné šarže do Evropské unie, náklady na dopravu po příjezdu do uvedeného místa vstupu a náklady vynaložené u bulharského úřadu pro bezpečnost potravin stanovily bulharské celní orgány celkovou cenu, kterou společnost OGL-Food zaplatila za nákup sporné šarže, na 109,6 eura za 100 kilogramů.
23 Dopisem ze dne 24. dubna 2019 informovaly bulharské celní orgány společnost OGL-Food, že v souladu s čl. 75 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 je ve lhůtách stanovených tímto ustanovením povinna prokázat, že sporná šarže byla prodána za podmínek potvrzujících správnost deklarované převodní hodnoty. Za tímto účelem byla společnost OGL-Food vyzvána, aby předložila zejména celní prohlášení státu vývozu, fakturu za dopravu, obchodní smlouvu, „daňové“ faktury týkající se prodeje sporné šarže na první obchodní úrovni, vyčíslení prodejní ceny této šarže, založené na pořizovací ceně, výpisy z bankovních účtů, bankovní výpisy o platbách ve prospěch prodávajícího, deník nákupu a prodeje, deník obsahující záznamy transakcí a vydací listy zboží. Společnost OGL-Food byla rovněž informována o důsledcích nepředložení požadovaných důkazů, a sice o propadnutí záruky podle čl. 75 odst. 5 druhého pododstavce nařízení v přenesené pravomoci 2017/891.
24 Dne 23. května 2019 předložila společnost OGL-Food bulharským celním orgánům fakturu za nákup sporné šarže, fakturu za dopravu, mezinárodní nákladní list, fakturu za prodej sporné šarže na první obchodní úrovni v Unii, vydací listy, potvrzení o převzetí sporné šarže, vyčíslení prodejní ceny založené na pořizovací ceně a výpisy z účetnictví týkající se dovozu a prodeje. Tato společnost vypracovala rovněž výkazy daně z přidané hodnoty (DPH) za období od ledna do dubna 2019, deníky nákupu a prodeje, jakož i přiznání k DPH, která se týkala dodávek uskutečněných uvnitř Společenství za stejné období. Společnost OGL-Food na základě předložených důkazů požádala o uvolnění poskytnuté záruky.
25 Společnost OGL-Food podle předloženého vyčíslení prodejní ceny prodala spornou šarži za cenu 106 eur za 100 kilogramů. Vzhledem ke skutečnosti, že tato cena byla nižší než celková cena 109,6 eura za 100 kilogramů, kterou společnost OGL-Food zaplatila za nákup sporné šarže, měly bulharské celní orgány za to, že tato společnost neposkytla důkazy o odbytu šarže za podmínek potvrzujících správnost deklarované převodní hodnoty, a že tedy v souladu s čl. 75 odst. 5 třetím pododstavcem nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 měla záruka propadnout na zaplacení dovozních cel.
26 V souladu s čl. 22 odst. 6 celního kodexu Unie byla společnost OGL-Food o těchto důvodech, na nichž se ředitel celního úřadu chystá založit své rozhodnutí, informována, a byla vyzvána, aby se k nim vyjádřila ve lhůtě 30 dnů.
27 Ve svém vyjádření k uvedeným důvodům společnost OGL-Food nejprve tvrdila, že článek 75 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 neukládá povinnost předložit důkaz o dalším prodeji zboží se ziskem k prokázání správnosti převodní hodnoty deklarované jako celní hodnota. Dále poukázala na to, že prodej sporné šarže je součástí dlouhodobého obchodního vztahu s mezinárodním řetězcem supermarketů a zkoumání tohoto vztahu v delším časovém horizontu by umožnilo konstatovat, že jí takový vztah umožňoval dosahovat zisku. Konečně společnost OGL-Food poznamenala, že cena, za kterou spornou šarži prodala, je podstatně vyšší než paušální dovozní hodnota, kterou Komise dne 23. dubna 2019 vypočetla pro zboží totožné s tím, které je součástí sporné šarže.
28 Rozhodnutím ze dne 30. října 2020 (dále jen „rozhodnutí o vyměření celního dluhu“) ředitel celního úřadu mimo jiné rozhodl, že poskytnutá záruka propadá na zaplacení dovozních cel ve výši 982,17 BGN. Toto rozhodnutí vychází zaprvé ze skutečnosti, že společnost OGL-Food nepředložila žádné indicie, které by mohly objasnit značný rozdíl mezi deklarovanou převodní hodnotou ve výši 90,81 eura za 100 kilogramů a paušální dovozní hodnotou ve výši 53,80 eura za 100 kilogramů, jako je např. mimořádná kvalita nebo ekologický původ sporné šarže, která byla označena pouze za šarži „nejvyšší kvality“. Zadruhé ředitel celního úřadu zohlednil ztrátu vzniklou prodejem sporné šarže, když měl za to, že společnost OGL-Food neprokázala odbyt šarže za podmínek potvrzujících správnost deklarované převodní hodnoty ve smyslu čl. 75 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891.
29 Společnost OGL-Food podala proti rozhodnutí o vyměření celního dluhu u správního soudu města Sofie (Administrativen sad Sofia-grad, Bulharsko), který je předkládajícím soudem, žalobu na neplatnost, v rámci níž tvrdí, že důkazy, které nebyly zpochybněny a které tato společnost předložila řediteli celního úřadu, potvrzují, že deklarovaná převodní hodnota splňuje podmínky uvedené v článku 70 celního kodexu Unie. V této souvislosti společnost OGL-Food tvrdí, že existenci zisku plynoucího z prodeje zboží srovnatelného se zbožím, které je předmětem sporné šarže, konkrétnímu odběrateli je třeba určovat měsíčně, a nikoli pro každou operaci zvlášť. Dále společnost OGL-Food tvrdí, že hodnota této šarže, tak jak byla v souladu s čl. 74 odst. 2 písm. c) celního kodexu Unie vypočtena soudním znalcem, potvrzuje, byť jen nepřímo, že nedošlo k umělému navýšení ceny uvedené šarže. Společnost OGL-Food kromě toho dodává, že ona a mezinárodní řetězec supermarketů, kterému spornou šarži prodala, nemají postavení obchodních společníků ve smyslu čl. 127 odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení k celnímu kodexu Unie.
30 Ředitel celního úřadu zaprvé zdůrazňuje, že společnost OGL-Food neposkytla informace, které by odůvodňovaly vysokou deklarovanou převodní hodnotu ve srovnání s paušální dovozní hodnotou, jako je např. mimořádná kvalita dotčeného zboží nebo jeho původ v ekologickém zemědělství. Zadruhé prodej sporné šarže společností OGL-Food se ztrátou neodpovídá logice trhu, která vyžaduje, aby se tato společnost snažila dosáhnout obchodního zisku. Zatřetí se celní kodex Unie použije, aniž je dotčeno nařízení v přenesené pravomoci 2017/891. Toto nařízení přitom vylučuje možnost zohlednit jiné dovozní operace za účelem posouzení správnosti deklarované převodní hodnoty pro účely dovozu sporné šarže. Kromě toho začtvrté metoda určení celní hodnoty stanovená v čl. 74 odst. 2 písm. c) celního kodexu Unie není v projednávané věci použitelná.
31 Předkládající soud má podle všeho za to, že analýza, na níž je založeno rozhodnutí o vyměření celního dluhu v neprospěch společnosti OGL-Food, není v souladu s vnitrostátní judikaturou vydanou ve věci hodnocení důkazů týkajících se správnosti deklarované převodní hodnoty podle čl. 75 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891. Předkládající soud má však za to, že pro účely rozhodnutí sporu, který projednává, je třeba se z úřední povinnosti zabývat možností, že společnost OGL-Food udržuje s vývozcem sporné šarže a se svým odběratelem v Unii vztahy, které umožňují všechny tyto osoby kvalifikovat jako osoby „ve vzájemném spojení“ ve smyslu čl. 70 odst. 3 písm. d) a čl. 74 odst. 2 písm. c) celního kodexu Unie.
32 Na jedné straně je totiž třeba posoudit, zda v případě neexistence obchodní smlouvy nebo jiného právního vztahu mezi stranami postačují dlouhodobé, pravidelné a opakované dodavatelské vztahy dotčené ve věci v původním řízení, jak jsou zachyceny v souvisejících fakturách a účetních záznamech, k tomu, aby byli vývozce a společnost OGL-Food kvalifikováni jako „právně uznaní obchodní společníci“ ve smyslu čl. 127 odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení k celnímu kodexu Unie, a tedy jako osoby „ve vzájemném spojení“ ve smyslu čl. 70 odst. 3 písm. d) tohoto kodexu, přičemž v takovém případě by bylo třeba následně ověřit, zda tento vztah ovlivnil deklarovanou převodní hodnotu sporné šarže.
33 Na druhé straně společnost OGL-Food před předkládajícím soudem tvrdila, že deklarovaná převodní hodnota měla být ředitelem celního úřadu přijata z důvodu, že se blíží celní hodnotě stejného nebo podobného zboží určené v souladu s čl. 74 odst. 2 písm. c) celního kodexu Unie, která byla vypočtena soudním znalcem. Tento soud je toho názoru, že pro posouzení relevantnosti tohoto argumentu, který se týká čl. 134 odst. 2 písm. b) prováděcího nařízení k celnímu kodexu Unie, je třeba posoudit, zda jsou společnost OGL-Food a její odběratel v Unii osobami ve spojení ve smyslu čl. 142 odst. 4 písm. b) tohoto prováděcího nařízení, který stanoví prováděcí pravidla k čl. 74 odst. 2 písm. c) celního kodexu Unie. V tomto ohledu má tento soud za to, že pojem „osoby ve (vzájemném) spojení“ má stejný význam jak v případě čl. 70 odst. 3 písm. d) a čl. 74 odst. 2 písm. c) celního kodexu Unie, tak v případě čl. 127 odst. 1 a čl. 142 odst. 4 písm. b) prováděcího nařízení k celnímu kodexu Unie.
34 Předkládající soud si však klade otázku, zda se dovozce může dovolat použití metody stanovené v čl. 74 odst. 2 písm. c) celního kodexu Unie poprvé až v okamžiku podání žaloby proti rozhodnutí o vyměření celního dluhu, tj. po uplynutí lhůt stanovených v čl. 75 odst. 5 a 6 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891. V případě záporné odpovědi má tento soud pochybnosti o tom, zda je s ohledem na článek 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) dodrženo právo dovozce na obhajobu a o tom, zda může konstatovat, že je dovozce osobou ve vzájemném spojení s vývozcem podle čl. 70 odst. 3 písm. d) celního kodexu Unie, třebaže rozhodnutí o vyměření celního dluhu takové zdůvodnění pro odmítnutí převodní hodnoty neuvádí.
35 Předkládající soud si rovněž klade otázku, zda čl. 75 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 musí být vykládán v tom smyslu, že za účelem prokázání správnosti cen uvedených v článku 70 celního kodexu Unie musí dovozce předložit kupní smlouvu nebo jiný rovnocenný dokument, pokud celní orgán může zohlednit skutečnost, že dovážené zboží bylo na unijním trhu prodáno se ztrátou, a pokud jsou okolnosti tohoto prodeje se ztrátou relevantní pro účely použití tohoto ustanovení.
36 Nakonec si předkládající soud klade otázku, zda čl. 75 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 musí být vykládán v tom smyslu, že aniž byla zpochybněna pravost faktury vystavené vývozcem a důkaz o platbě ve prospěch vývozce, může celní orgán stanovit celní hodnotu na úrovni paušální dovozní hodnoty, pokud je deklarovaná převodní hodnota neobvykle vysoká a pokud není předložena smlouva mezi vývozcem a dovozcem nebo jiné důkazy odůvodňující vysokou deklarovanou převodní hodnotu.
37 Za těchto podmínek se správní soud města Sofie (Administrativen sad Sofia-grad) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je třeba vycházet z toho, že vzhledem k čl. 70 odst. 1 [celního kodexu Unie] ve spojení s čl. 75 odst. 5 prvním pododstavcem a odst. 6 nařízení […] v přenesené pravomoci [2017/891], musí být pro posouzení podmínky stanovené v čl. 70 odst. 3 písm. d) celního kodexu [Unie], že ‚kupující a prodávající nejsou ve vzájemném spojení‘, v souvislosti s použitím převodní hodnoty zboží pro celní účely v rámci konkrétního celního prohlášení o dovozu zeleniny, považovány za relevantní:
– údaje o právním vztahu mezi účastníky dovozu zboží a prodeje téhož zboží na první obchodní úrovni v Unii (o dlouhodobých a opakovaných dodávkách zboží stejného druhu, ve značném množství a za značnou hodnotu), které vylučují závěr, že se u konkrétního posuzovaného dovozu jednalo o náhodný vztah;
– údaje o fakturách vystavených za tyto dodávky, o úhradě ceny, evidenci těchto faktur v účetnictví a výkazech DPH dovozce resp. nárok na odpočet DPH uplatněný u tohoto konkrétního dovozu;
– […] deklarovaná převodní hodnota posuzovaného konkrétního dovozu[, která] je podstatně vyšší než paušální dovozní hodnota pro stejné zboží stanovená Komisí za účelem uplatňování dovozních cel v odvětví zeleniny, zatímco stejné zboží je v Unii prodáváno se ztrátou;
– [skutečnost,] že dovozce nepředložil obchodní smlouvu v souvislosti s tímto konkrétním dovozem, kterou požadují celní orgány, ani dokument o jiném právním vztahu mezi smluvními partnery?
Jsou-li uvedené okolnosti relevantní, umožňují tedy považovat dovážejícího a vyvážejícího obchodníka, resp. dovozce a kupujícího na první obchodní úrovni v Unii za ‚právně uznané obchodní společníky‘, resp. jako osoby ve spojení ve smyslu čl. 127 odst. 1 písm. b) a čl. 142 odst. 4 písm. b) prováděcího nařízení [k celnímu kodexu] Unie?
V případě, že uvedené okolnosti jsou sice relevantní, avšak nepostačují k tomu, aby obchodníci byli považováni za osoby ve spojení, je pak nutno pro účely kontroly podle čl. 75 odst. 6 nařízení v přenesené pravomoci […] 2017/891 posoudit, zda vztah mezi obchodníky ovlivnil určení vyšší ceny konkrétního dováženého zboží, aby se zabránilo vyhýbání se clům a ztrátě daňových příjmů do unijního rozpočtu, rovněž s přihlédnutím k následnému prodeji se ztrátou na první obchodní úrovni v Unii?
2) Lze z čl. 47 [prvního pododstavce] a čl. 41 odst. 2 písm. c) [Listiny] vykládaných ve spojení s právem dovozce na podání opravného prostředku podle čl. 44 odst. 1 [celního kodexu] Unie, s povinností celních orgánů podle článku 29 celního kodexu ve spojení s jeho čl. 22 odst. 7 odůvodnit rozhodnutí, jakož i s přihlédnutím k okolnostem případu a ke skutečnosti, že soud prvního stupně v řízení o žalobě podané proti tomuto rozhodnutí musí z úřední povinnosti přezkoumat jeho zákonnost rovněž ve vztahu k hlediskům neuplatněným v žalobě[, provést nové důkazy a z úřední povinnosti pověřit soudního] znalce, vyvodit, že:
– podmínka stanovená v čl. 70 odst. 3 písm. d) [celního kodexu] Unie, že ‚kupující a prodávající nejsou ve vzájemném spojení a jejich vztah neovlivnil cenu‘, může být poprvé posuzována v řízení před soudem, nebo musí celní orgán posoudit tuto otázku již v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí?
– pokud dovozce měl procesně právní možnost, neuvedl ovšem výslovně, že hodnotu dováženého zboží určí na základě metody odvozené hodnoty podle čl. 74 odst. 2 písm. c) [celního kodexu] Unie, by z důvodu explicitní prekluzivní lhůty pro toto určení byl[a] v rozporu s čl. 75 odst. 5 a 6 nařízení […] v přenesené pravomoci [2017/891 skutečnost], pokud by tato hodnota byla poprvé určena v řízení o žalobě vedeném proti tomuto rozhodnutí u soudu, rovněž v rámci přezkumu námitek dovozce, které se zakládají na tom, že se prodejní cena zboží v Unii blíží uvedené převodní hodnotě?
3) Vyplývá z čl. 75 odst. 5 čtvrtého pododstavce nařízení […] v přenesené pravomoci [2017/891], podle něhož ‚dovozce […] předloží […] všechny doklady nezbytné k provádění příslušných celních kontrol v souvislosti s prodejem a odbytem jednotlivých produktů dotyčné šarže‘, ve světle výkladu uvedeného v bodě 1 výroku rozsudku Soudního dvora ze dne 11. března 2020, X (Výběr dodatečného dovozního cla) (C‑160/18, EU:C:2020:190), pokud jde o důkaz deklarované převodní hodnoty podle čl. 70 odst. 1 celního kodexu Unie […], že:
– jsou celní orgány a v řízení o žalobě soud povinni přihlédnout k okolnosti, že dovážené zboží, zelenina, je v Unii prodáváno se ztrátou, jako k závažné skutečnosti naznačující, že deklarovaná vstupní cena byla uměle zvýšena, i s přihlédnutím k posouzení propojenosti osob, která měla vliv na uvedenou převodní hodnotu, a to mimo jiné s cílem zamezit vyhýbání se clu a daňovým ztrátám?
– je dovozce povinen předložit smlouvu nebo jiný rovnocenný dokument prokazující cenu, kterou musí zaplatit při prodeji k vývozu na celní území Unie, nebo postačuje doklad o zaplacení výše uvedené ceny zboží při dovozu, anebo
– dovozce musí jako doklad deklarované převodní hodnoty předložit při dovozu zeleniny pouze podklady výslovně uvedené v čl. 75 odst. 5 čtvrtém pododstavci nařízení v přenesené pravomoci […] 2017/891, takže okolnosti, které se týkají ztrátového prodeje téhož zboží v Unii, nejsou pro posouzení podle čl. 75 odst. 6 téhož nařízení ohledně neuznání převodní hodnoty a výměru dovozního cla relevantní?
4) Vyplývá z čl. 75 odst. 5 a 6 nařízení […] v přenesené pravomoci [2017/891], jakož i z výkladu uvedeného v rozsudku ze dne 16. června 2016, EURO 2004. Hungary (C‑291/15, EU:C:2016:455), za okolností původního řízení, že celní hodnotu při dovozu zeleniny z třetích zemí nelze určit podle deklarované převodní hodnoty, jestliže:
– je deklarovaná převodní hodnota podstatně vyšší než paušální dovozní hodnota stanovená Komisí pro totéž zboží za účelem uplatnění dovozních cel v odvětví zeleniny;
– celní orgán nepopírá ani nezpochybňuje pravost faktury a dokladu o zaplacení ceny zboží, které jsou předkládány jako doklad skutečně zaplacené vstupní ceny;
– dovozce navzdory výzvě celního orgánu nepředložil smlouvu nebo jiný rovnocenný dokument prokazující cenu, která má být za zboží při prodeji k vývozu na celní území Unie zaplacena, včetně dalších dokladů o hospodářských faktorech týkajících se zboží, které odůvodňují vyšší cenu při nákupu od vývozce, [například] za bioprodukt nebo mimořádnou kvalitu konkrétní šarže zeleniny?“
K předběžným otázkám
Úvodní poznámky
38 Podle přílohy I části třetí oddílu I přílohy 2 nařízení č. 2658/87 podléhají cla společného celního sazebníku pro výrobky dotčené ve věci v původním řízení valorickému clu se sazbou 12,8 % a variabilnímu clu vyjádřenému v eurech. Výše tohoto variabilního cla se zvyšuje s klesající celní hodnotou dováženého zboží.
39 Celní hodnota dováženého zboží musí být podle čl. 70 odst. 1 celního kodexu Unie prvotně určena na základě deklarované převodní hodnoty. Podle čl. 70 odst. 3 písm. d) tohoto kodexu se však převodní hodnota uplatní za podmínky, že kupující a prodávající, tedy dovozce a vývozce, nejsou ve vzájemném spojení nebo jejich vztah neovlivnil cenu.
40 Z článku 74 odst. 1 prvního pododstavce celního kodexu Unie kromě toho vyplývá, že nemůže-li být celní hodnota zboží určena na základě deklarované převodní hodnoty podle článku 70 tohoto kodexu, musí být tato hodnota určena podle prvního z ustanovení čl. 74 odst. 2 písm. a) až d) uvedeného kodexu, podle něhož ji lze určit.
41 Mezi těmito ustanoveními čl. 74 odst. 2 písm. c) celního kodexu Unie stanoví metodu určení celní hodnoty, která je v článku 142 prováděcího nařízení k celnímu kodexu Unie nazvána jako „metoda odvozené hodnoty“ (dále jen „metoda odvozené hodnoty“). Tato metoda je založená na jednotkové ceně, za kterou se dovážené zboží nebo stejné nebo podobné dovážené zboží prodává na celním území Unie v největším úhrnném množství osobám, které nejsou ve vzájemném spojení s prodávajícími.
42 Článek 134 odst. 2 písm. b) prováděcího nařízení k celnímu kodexu Unie, který upravuje transakce mezi osobami „ve vzájemném spojení“ ve smyslu čl. 70 odst. 3 písm. d) tohoto kodexu, stanoví, že i když jsou dovozce a vývozce ve spojení, je třeba posoudit zboží v souladu s čl. 70 odst. 1 uvedeného kodexu, pokud deklarant prokáže, že deklarovaná převodní hodnota je velmi blízká celní hodnotě stejného nebo podobného zboží určené v souladu s metodou odvozené hodnoty.
43 Je však třeba uvést, že podle čl. 1 odst. 1 druhého pododstavce celního kodexu Unie se tento kodex použije, aniž jsou dotčeny právní předpisy Unie v jiných oblastech. Nařízení č. 1308/2013 a nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 přitom stanoví zvláštní celní pravidla pro dovoz ovoce a zeleniny.
44 Pro účely uplatnění cel společného celního sazebníku na produkty odvětví ovoce a zeleniny totiž článek 181 nařízení č. 1308/2013 stanoví režim tzv. „vstupní ceny“, který je založen na prahových hodnotách minimálních dovozních cen, pod jejichž hranicí se uplatní zvláštní dodatečná cla, která jsou tím vyšší, čím nižší je dovozní hodnota.
45 V této souvislosti svěřuje čl. 181 odst. 2 nařízení č. 1308/2013 Komisi pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, kterými stanoví, že věrohodnost vstupní ceny zásilky uvedené v prohlášení se má ověřit za použití paušální dovozní hodnoty, a kterými stanoví podmínky, za nichž je třeba složit jistotu.
46 Nařízení v přenesené pravomoci 2017/891, které bylo přijato na základě čl. 181 odst. 2 nařízení č. 1308/2013, obsahuje zaprvé článek 74, podle něhož jsou členské státy pro účely výpočtu této paušální dovozní hodnoty povinny oznámit Komisi pro každý tržní den průměrné reprezentativní ceny produktů dovážených ze třetích zemí a prodaných na dovozních trzích členských států, jakož i celkové množství, které se vztahuje k těmto cenám.
47 Zadruhé článek 75 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 stanoví podrobnosti pro určení vstupní ceny dotčeného zboží.
48 Podle čl. 75 odst. 2 tohoto nařízení v přenesené pravomoci konkrétně platí, že pokud se celní hodnota určitého zboží, mezi něž patří zboží dotčené ve věci v původním řízení, určí podle převodní hodnoty uvedené v článku 70 celního kodexu Unie a tato celní hodnota je vyšší o více než 8 % než paušální částka vypočtená Komisí jako paušální dovozní hodnota ve smyslu čl. 181 odst. 2 nařízení č. 1308/2013 v době přijetí prohlášení o propuštění zboží do volného oběhu, musí dovozce složit záruku. Tato záruka se rovná výši cla, které by bylo zaplaceno, kdyby byly produkty zařazeny na základě dotyčné paušální dovozní hodnoty.
49 Dále má dovozce podle čl. 75 odst. 5 prvního pododstavce nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 lhůtu jednoho měsíce od data prodeje dotčeného zboží, s výhradou maximální lhůty čtyř měsíců ode dne přijetí prohlášení o propuštění do volného oběhu, na to, aby prokázal, že šarže byla prodána za podmínek potvrzujících správnost cen uvedených v článku 70 celního kodexu Unie, nebo aby určil celní hodnotu uvedenou v čl. 74 odst. 2 písm. c) tohoto kodexu. Podle čl. 75 odst. 5 druhého a třetího pododstavce nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 má nedodržení jednoho z těchto konečných termínů za následek propadnutí záruky poskytnuté na zaplacení dovozních cel, což platí i v případě, že dovozce neposkytne celním orgánům uspokojivý důkaz o podmínkách odbytu šarže. Naproti tomu záruka se uvolní v tom rozsahu, ve kterém je celním orgánům předložen uspokojivý důkaz o podmínkách odbytu, které jsou uvedeny v čl. 75 odst. 5 čtvrtém pododstavci nařízení v přenesené pravomoci 2017/891.
50 Vzhledem k tomu, že se první otázka týká údajů, které je třeba zohlednit pro účely posouzení, zda jsou kupující a prodávající ve vzájemném spojení ve smyslu čl. 70 odst. 3 písm. d) celního kodexu Unie, kdežto druhá otázka se týká zejména možnosti vnitrostátního soudu použít toto ustanovení za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, je třeba se nejprve zabývat druhou otázkou.
K druhé otázce
51 Druhá otázka je založena na okolnosti, že předkládající soud, ke kterému byla podána žaloba proti rozhodnutí celních orgánů o vyměření celního dluhu, je podle vnitrostátního práva povinen z úřední povinnosti přezkoumat zákonnost tohoto rozhodnutí a může provést nové důkazy a zároveň z úřední povinnosti pověřit soudního znalce.
52 V tomto ohledu z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že společnost OGL-Food před předkládajícím soudem uplatnila výpočet celní hodnoty provedený v souladu s metodou odvozené hodnoty, aby na základě argumentu o blízkosti výsledku tohoto výpočtu a deklarované převodní hodnoty prokázala správnost této převodní hodnoty. Z odkazu předkládajícího soudu na článek 134 prováděcího nařízení k celnímu kodexu Unie kromě toho vyplývá, že společnost OGL-Food, jak ostatně potvrdila na jednání, chtěla, aby se na její případ dala použít možnost, podle odstavec 2 písm. b) tohoto článku, a sice prokázat, že převodní hodnota je „velmi blízká“ celní hodnotě stejného nebo podobného zboží určené v souladu s metodou odvozené hodnoty. Podle společnosti OGL-Food měla tato blízkost vést celní orgány k tomu, aby uznaly správnost deklarované převodní hodnoty.
53 Odkaz na článek 134 prováděcího nařízení k celnímu kodexu Unie, který provádí čl. 70 odst. 3 písm. d) tohoto kodexu, podle všeho vedl předkládající soud mimo jiné k tomu, aby se zabýval otázkou, zda lze z úřední povinnosti použít posledně uvedené ustanovení, navzdory skutečnosti, že ve věci v původním řízení celní orgány neodmítly deklarovanou převodní hodnotu z důvodu, že by společnost OGL-Food a vývozce byli „ve vzájemném spojení“ ve smyslu posledně uvedeného ustanovení.
54 V první části druhé otázky se tak předkládající soud v podstatě ptá, zda vnitrostátní soud může z úřední povinnosti a poprvé až v rámci sporu, který projednává, vznést otázku, zda jsou dovozce a vývozce ve vzájemném spojení ve smyslu čl. 70 odst. 3 písm. d) celního kodexu Unie, a pokud ano, zda jejich případný vztah ovlivnil cenu, která byla nebo má být skutečně zaplacena, ve smyslu tohoto ustanovení, či nikoli.
55 Podstatou druhé části druhé otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat na prvním místě, je, zda čl. 75 odst. 5 a 6 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby dovozce, který si ve lhůtách stanovených těmito ustanoveními nezvolil pro určení celní hodnoty dovezené šarže metodu odvozené hodnoty, ale který tuto hodnotu určil v souladu s článkem 70 celního kodexu Unie, mohl na podporu své žaloby podané proti rozhodnutí celních orgánů o vyměření celního dluhu platně vycházet z výpočtu celní hodnoty provedeného podle metody odvozené hodnoty za účelem prokázání správnosti cen uvedených v článku 70 tohoto kodexu.
56 Úvodem je třeba připomenout, že účelem unijního práva týkajícího se celní hodnoty je zavedení spravedlivého, jednotného a neutrálního systému, který vylučuje používání svévolných nebo fiktivních celních hodnot. Celní hodnota tedy musí odrážet skutečnou hospodářskou hodnotu dováženého zboží (rozsudek ze dne 9. června 2022, Baltic Master, C‑599/20, EU:C:2022:457, bod 24 a citovaná judikatura).
57 Tento cíl přitom musí převážit i v případě, že je celní hodnota určena na základě zvláštních ustanovení, jako jsou ustanovení článku 75 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891, která se použijí v projednávané věci.
58 V tomto ohledu z čl. 75 odst. 5 prvního pododstavce a odst. 6 tohoto nařízení v přenesené pravomoci vyplývá, že se dovozce může rozhodnout určit celní hodnotu dovezené šarže na základě deklarované převodní hodnoty, přičemž v takovém případě musí ve stanovených lhůtách prokázat, že tato šarže byla prodána za podmínek, které potvrzují správnost cen uvedených v článku 70 celního kodexu Unie, nebo ve stejných lhůtách určit celní hodnotu podle metody odvozené hodnoty.
59 Kromě toho v souladu s čl. 75 odst. 5 čtvrtým pododstavcem nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 dovozce za účelem prokázání, že dovezená šarže byla prodána za podmínek potvrzujících správnost deklarované převodní hodnoty, předloží kromě faktury veškeré doklady nezbytné k provedení příslušných celních kontrol v souvislosti s prodejem a odbytem jednotlivých druhů zboží této šarže, včetně dokladů týkajících se dopravy, pojištění, manipulace a skladování uvedené šarže.
60 Z toho vyplývá, že čl. 75 odst. 5 a 6 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 ukládá dovozci, aby si ve stanovených lhůtách zvolil použít jedno ze dvou různých ustanovení celního kodexu Unie, která stanoví alternativní metody určení celní hodnoty. Výpočet celní hodnoty provedený metodou odvozené hodnoty může být proto platně uplatněn na podporu žaloby pouze tehdy, pokud si předtím dovozce pro určení celní hodnoty zvolil tuto metodu, a to ve lhůtách stanovených za tímto účelem v čl. 75 odst. 5 prvním pododstavci a odst. 6 tohoto nařízení v přenesené pravomoci. Naproti tomu, pokud se dovozce rozhodl pro metodu převodní hodnoty, nelze se výsledku takového výpočtu v rámci této žaloby, která byla nadto podána po uplynutí uvedených lhůt, dovolávat s cílem prokázat, podle čl. 75 odst. 5 čtvrtého pododstavce nařízení v přenesené pravomoci 2017/891, správnost cen uvedených v článku 70 celního kodexu Unie.
61 Kromě toho čl. 75 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 vyžaduje, aby byla správnost cen uvedených v článku 70 celního kodexu Unie potvrzena odkazem na podmínky odbytu „šarže“ ve smyslu čl. 73 písm. a) tohoto nařízení v přenesené pravomoci, a nikoli odkazem na prodej zboží, které není součástí uvedené šarže, na celním území Unie.
62 Tento požadavek vylučuje, aby dovozce mohl na základě čl. 134 odst. 2 písm. b) prováděcího nařízení k celnímu kodexu Unie, tj. ustanovení, na které se společnost OGL-Food odvolávala před předkládajícím soudem a které vyvolalo otázky na straně tohoto soudu, určit celní hodnotu na základě deklarované převodní hodnoty z důvodu, že je tato převodní hodnota velmi blízká celní hodnotě stejného nebo podobného zboží určené metodou odvozené hodnoty.
63 Takový výpočet celní hodnoty, jako je výpočet provedený soudním znalcem pověřeným ve věci v původním řízení na základě metody odvozené hodnoty, který zohledňuje, jak vyplývá z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, prodejní cenu sporné šarže prodané řetězci supermarketů, který je odběratelem společnosti OGL-Food, ostatně neodpovídá požadavkům čl. 134 odst. 2 písm. b) prováděcího nařízení k celnímu kodexu Unie, podle kterého se k hodnotě založené na jednotkové ceně odpovídající prodeji samotného dovezeného zboží na celním území Unie nepřihlíží.
64 Z výše uvedených posouzení vyplývá, že čl. 75 odst. 5 a 6 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 neumožňuje dovozci, který si ve lhůtách stanovených těmito ustanoveními nezvolil pro určení celní hodnoty dovezeného zboží metodu odvozené hodnoty, ale který tuto hodnotu určil v souladu s článkem 70 celního kodexu Unie, aby na podporu své žaloby podané proti rozhodnutí celních orgánů o vyměření celního dluhu vycházel z výpočtu celní hodnoty provedeného podle uvedené metody s odvoláním na čl. 134 odst. 2 písm. b) prováděcího nařízení k tomuto kodexu za účelem prokázání správnosti cen uvedených v článku 70 uvedeného kodexu.
65 Tento závěr není zpochybněn čl. 41 odst. 2 písm. c) a čl. 47 prvním pododstavcem Listiny. První z těchto ustanovení je totiž určeno nikoliv členským státům, nýbrž výlučně orgánům, institucím a jiným subjektům Unie (rozsudek ze dne 5. listopadu 2014, Mukarubega, C‑166/13, EU:C:2014:2336, bod 44). Pokud jde o druhé z těchto ustanovení Listiny, toto ustanovení zakotvuje právo na účinnou právní ochranu ve prospěch každého, jehož práva a svobody zaručené unijním právem byly porušeny, takže nepředjímá použitelnost ustanovení hmotného práva, ze kterých dotyčná osoba vychází.
66 Zadruhé, pokud jde o první část druhé předběžné otázky, je zajisté pravda, že čl. 75 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 nebrání celním orgánům zkoumat, zda jsou dovozce a vývozce ve vzájemném spojení ve smyslu čl. 70 odst. 3 písm. d) celního kodexu Unie, a pokud ano, zda jejich vztah ovlivnil cenu.
67 Pokud však jde o zboží, na které se vztahuje vstupní cena, může mít odpověď na otázku, zda případný vztah spojující dovozce s vývozcem ovlivnil cenu ve smyslu čl. 70 odst. 3 písm. d) celního kodexu Unie, vliv na správnost hodnoty zboží, která je uvedena v celním prohlášení.
68 Z článku 46 odst. 1 druhého pododstavce celního kodexu Unie v tomto ohledu vyplývá, že celní kontroly zahrnují mimo jiné ověřování správnosti a úplnosti informací uvedených v prohlášení. To znamená, že ověření správnosti deklarované převodní hodnoty provedené v souladu s čl. 75 odst. 5 čtvrtým pododstavcem nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 představuje, jak vyplývá kromě jiného ze samotného znění tohoto ustanovení, činnost vykonávanou v rámci celní kontroly ve smyslu čl. 46 odst. 1 celního kodexu Unie.
69 Podle čl. 5 bodu 3 celního kodexu Unie je přitom pravomoc provádět celní kontroly svěřena celním orgánům, konkrétně v souladu s čl. 5 bodem 1 tohoto kodexu celním správám členských států, jež jsou příslušné pro uplatňování celních předpisů, a jakýmkoli jiným orgánům, které jsou podle vnitrostátních právních předpisů oprávněny uplatňovat některé celní předpisy. Od celních orgánů je třeba odlišit soudní orgány, které jsou podle článku 44 celního kodexu Unie příslušné k rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím přijatým celními orgány na základě celní kontroly.
70 Soudní orgán, ke kterému byla podána žaloba proti rozhodnutí celního orgánu o vyměření celního dluhu podle čl. 75 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891, v důsledku toho nemůže z úřední povinnosti a poprvé zkoumat otázku existence spojení mezi dovozcem a vývozcem ve smyslu čl. 70 odst. 3 písm. d) celního kodexu Unie a toho, zda tento případný vztah ovlivnil cenu, ve smyslu posledně uvedeného ustanovení, třebaže se celní kontrola provedená celním orgánem netýkala existence takového vztahu, ale podmínek odbytu dovezené šarže na unijním trhu, které podle tohoto orgánu nepotvrdily správnost deklarované převodní hodnoty.
71 Tento závěr platí i v případě, že otázka, zda jsou splněny podmínky pro použití čl. 70 odst. 3 písm. d) celního kodexu Unie, vyvstane při přezkumu argumentu, který účastník řízení zpochybňující rozhodnutí celních orgánů o vyměření celního dluhu odvozuje z čl. 134 odst. 2 písm. b) prováděcího nařízení k celnímu kodexu Unie.
72 Článek 47 první pododstavec Listiny je v tomto ohledu irelevantní. Toto ustanovení, které zakotvuje právo na účinnou právní ochranu ve prospěch každého, jehož práva a svobody zaručené unijním právem byly porušeny, totiž nepředjímá rozdělení pravomocí mezi správními orgány, respektive celními orgány, na straně jedné a soudními orgány na straně druhé, neboť toto rozdělení vyplývá z příslušných ustanovení unijního práva, tj. v projednávané věci z čl. 5 bodu 1 a článku 44 celního kodexu Unie.
73 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 75 odst. 5 a 6 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 musí být vykládán v tom smyslu, že
– brání tomu, aby dovozce, který si ve lhůtách stanovených těmito ustanoveními nezvolil pro určení celní hodnoty dovezené šarže metodu odvozené hodnoty, ale který tuto hodnotu určil v souladu s článkem 70 celního kodexu Unie, mohl na podporu své žaloby podané proti rozhodnutí celních orgánů o vyměření celního dluhu platně vycházet, s poukazem na čl. 134 odst. 2 písm. b) prováděcího nařízení k tomuto kodexu, z výpočtu celní hodnoty provedeného podle metody odvozené hodnoty za účelem prokázání správnosti cen uvedených v článku 70 uvedeného kodexu;
– brání tomu, aby soudní orgán, ke kterému byla podána žaloba proti rozhodnutí celního orgánu o vyměření celního dluhu, mohl z úřední povinnosti a poprvé až v rámci sporu, který projednává, zkoumat otázku, zda jsou dovozce a vývozce ve vzájemném spojení ve smyslu čl. 70 odst. 3 písm. d) celního kodexu Unie, a pokud ano, zda jejich případný vztah ovlivnil cenu, která byla nebo má být skutečně zaplacena, ve smyslu tohoto ustanovení, či nikoli, třebaže se celní kontrola provedená celním orgánem netýkala existence takového vztahu, neboť uvedený orgán odmítl deklarovanou převodní hodnotu z jiných důvodů týkajících se podmínek odbytu dotyčné šarže na unijním trhu.
K první otázce
74 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda jsou pro účely použití čl. 70 odst. 3 písm. d) celního kodexu Unie určité skutkové okolnosti, jako je dlouhodobá povaha obchodních vztahů, značný rozdíl mezi deklarovanou převodní hodnotou a platnou paušální dovozní hodnotou, následný prodej se ztrátou a nepředložení smlouvy související s dovozem, relevantní pro účely posouzení existence spojení mezi dovozcem a vývozcem nebo mezi dovozcem a jeho odběratelem v Unii.
75 Z odpovědi na druhou otázku však vyplývá, že čl. 75 odst. 5 a 6 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 brání tomu, aby vnitrostátní soud, ke kterému byla podána žaloba proti rozhodnutí celních orgánů o vyměření celního dluhu, z úřední povinnosti a poprvé použil čl. 70 odst. 3 písm. d) celního kodexu Unie, jestliže se celní kontrola netýkala existence spojení mezi dovozcem a vývozcem.
76 Vzhledem k tomu, že je nesporné, že se ve věci v původním řízení provedená celní kontrola netýkala existence takového spojení, není třeba na první otázku odpovídat.
K třetí otázce
77 Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 75 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 musí být vykládán v tom smyslu, že odbyt šarže dovezeného zboží prostřednictvím prodeje se ztrátou představuje závažnou indicii o umělém navýšení deklarované převodní hodnoty, z čehož dovozci plyne povinnost předložit celním orgánům za účelem prokázání správnosti této hodnoty kromě dokladů týkajících se dopravy, pojištění, manipulace a skladování, výslovně uvedených ve čtvrtém pododstavci tohoto ustanovení, a důkazu o zaplacení deklarované převodní hodnoty, též smlouvu nebo jiný rovnocenný dokument, v němž je stanovena cena, za kterou byla dovezená šarže dovozcem zakoupena.
78 Je třeba připomenout, že v souladu s jasným zněním čl. 75 odst. 5 prvního, třetího a čtvrtého pododstavce nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 je na dovozci, aby v případě, že se rozhodne určit celní hodnotu dovezené šarže na základě deklarované převodní hodnoty, prokázal, že uvedená šarže byla prodána za takových podmínek, které potvrzují správnost cen uvedených v článku 70 celního kodexu Unie.
79 V tomto ohledu je třeba připomenout, že pokud jde o odbyt šarže, pojem „podmínky“ ve smyslu čl. 75 odst. 5 čtvrtého pododstavce nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 označuje všechny okolnosti, které nastaly po propuštění zboží do volného oběhu v Unii a které mohou potvrdit nebo vyvrátit reálnost deklarované převodní hodnoty, kterou je hodnota uvedená v celním prohlášení [obdobně viz rozsudek ze dne 11. března 2020, X (Výběr dodatečného dovozního cla), C‑160/18, EU:C:2020:190, bod 37].
80 Možnost potvrzení reálnosti deklarované převodní hodnoty ve světle všech těchto podmínek odpovídá potřebě celních orgánů zajistit, že v rámci systému, podle kterého čím vyšší je tato hodnota, o to méně významná je výše variabilního cla, které má dovozce zaplatit, bude tomuto dovozci zabráněno určit celní hodnotu na základě umělého navýšené deklarované převodní hodnoty [obdobně viz rozsudek ze dne 11. března 2020, X (Výběr dodatečného dovozního cla), C‑160/18, EU:C:2020:190, body 38 až 40].
81 Důkazní povinnost dovozce se tak vztahuje na veškeré podmínky týkající se průběhu prodeje šarže dovezené do Unie, které mohou představovat soubor shodujících se nepřímých důkazů umožňujících potvrdit reálnost cen uvedených v článku 70 celního kodexu Unie [obdobně viz rozsudek ze dne 11. března 2020, X (Výběr dodatečného dovozního cla), C‑160/18, EU:C:2020:190, bod 42].
82 Je pravda, že prodej dovezené šarže se ztrátou zdaleka nepotvrzuje správnost těchto cen, spíše může stran jejich správnosti vést k pochybnostem. Takový prodej se ztrátou, který není svou povahou ziskovou obchodní praxí, totiž může představovat silnou indicii, že deklarovaná převodní hodnota byla dovozcem uměle navýšena, aby se vyhnul dovoznímu clu, které mělo být zaplaceno, nebo snížil jeho výši, zejména pokud se jedná o opakovaný nebo dlouhodobý prodej se ztrátou. Nicméně pouhé konstatování toho, že dovozce v Unii zboží dále prodával se ztrátou, nemůže celním orgánům umožnit automaticky dospět k závěru, že deklarovaná převodní hodnota neodpovídá skutečnosti [obdobně viz rozsudek ze dne 11. března 2020, X (Výběr dodatečného dovozního cla), C‑160/18, EU:C:2020:190, body 44 a 45].
83 Za těchto podmínek je na dovozci, aby prokázal nejen to, že tento prodej se ztrátou lze vysvětlit okolnostmi, které nemají vliv na správnost cen uvedených v článku 70 celního kodexu Unie, ale také to, že ostatní podmínky odbytu této šarže potvrzují správnost těchto cen.
84 Za tímto účelem musí dovozce v souladu s čl. 75 odst. 5 čtvrtým pododstavcem nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 předložit celním orgánům kromě faktury veškeré doklady nezbytné pro provedení příslušných celních kontrol v souvislosti s prodejem a odbytem jednotlivých druhů zboží dovezené šarže, včetně dokladů týkajících se dopravy, pojištění, manipulace a skladování této šarže.
85 Vzhledem k tomu, že tento seznam dokladů není taxativní, což lze dovodit ze slova „včetně“ použitého v tomto ustanovení, nic nebrání dovozci, aby v případě, že doklady týkající se dopravy, pojištění, manipulace a skladování šarže dotyčného zboží nepostačují k prokázání správnosti deklarované převodní hodnoty, předložil celním orgánům další doklady, které jsou spjaty s prodejem a odbytem této šarže, jako je zejména písemná smlouva uzavřená mezi dovozcem a vývozcem nebo jiný rovnocenný dokument, který je s to prokázat relevantní prvky smluvního vztahu, včetně těch, které se týkají podmínek souvisejících se stanovením ceny, za kterou byla dovezená šarže zakoupena.
86 Naproti tomu, pokud doklady uvedené v čl. 75 odst. 5 čtvrtém pododstavci nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 předložené dovozcem postačují k tomu, aby celní orgány ujistily o správnosti cen uvedených v článku 70 celního kodexu Unie, nelze po dovozci vyžadovat, aby předložil též písemnou smlouvu, která jej váže k vývozci, nebo jiný rovnocenný dokument, v němž je stanovena cena, za kterou byla dovezená šarže dovozcem zakoupena.
87 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 75 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 musí být vykládán v tom smyslu, že odbyt šarže dovezeného zboží prostřednictvím prodeje se ztrátou představuje závažnou indicii o umělém navýšení deklarované převodní hodnoty, z čehož dovozci neplyne povinnost předložit celním orgánům za účelem prokázání správnosti této hodnoty kromě dokladů týkajících se dopravy, pojištění, manipulace a skladování, výslovně uvedených ve čtvrtém pododstavci tohoto ustanovení, a důkazu o zaplacení deklarované převodní hodnoty, též smlouvu nebo jiný rovnocenný dokument, v němž je stanovena cena, za kterou byla dovezená šarže dovozcem zakoupena, pokud prvně uvedené doklady postačují k prokázání správnosti deklarované převodní hodnoty.
Ke čtvrté otázce
88 Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 75 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely určení celní hodnoty musí celní orgány odmítnout deklarovanou převodní hodnotu šarže dovezeného zboží, jestliže je tato hodnota podstatně vyšší než paušální dovozní hodnota stanovená Komisí, tato šarže byla prodána se ztrátou na celním území Unie a dovozce navzdory tomu, že byl vyzván k předložení veškerých dokladů prokazujících, že byla uvedená šarže prodána za podmínek potvrzujících správnost této hodnoty, nepředložil doklady, které by postačovaly k prokázání její správnosti, i když tyto orgány nepopírají pravost faktury vystavené vývozcem ani její skutečné zaplacení dovozcem.
89 Je třeba připomenout, že z čl. 75 odst. 5 prvního, třetího a čtvrtého pododstavce nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 vyplývá, že je na dovozci, aby celním orgánům dostatečně prokázal, že podmínky odbytu konkrétní šarže prokazují správnost deklarované převodní hodnoty ve smyslu článku 70 celního kodexu Unie, takže záruka poskytnutá na zaplacení dovozních cel může být uvolněna.
90 Z judikatury Soudního dvora přitom vyplývá, že cenový rozdíl o více než 50 %, jakým je rozdíl mezi deklarovanou převodní hodnotou šarže dovezeného zboží a paušální dovozní hodnotou stanovenou Komisí konstatovaný v projednávané věci, je dostatečný k tomu, aby měl celní orgán pochybnosti o správnosti této deklarované převodní hodnoty (obdobně viz rozsudek ze dne 16. června 2016, EURO 2004. Hungary, C‑291/15, EU:C:2016:455, body 38 a 39). To platí tím spíše, pokud je takový cenový rozdíl spojen s prodejem dotyčné šarže odběrateli dovozce se ztrátou, jelikož takový prodej se ztrátou není svou povahou ziskovou obchodní praxí, jak již bylo uvedeno v bodě 82 tohoto rozsudku.
91 V tomto ohledu je irelevantní, že celní orgány nezpochybňují pravost dokladů předložených dovozcem za účelem prokázání správnosti deklarované převodní hodnoty. Pravost těchto dokladů totiž není určující skutečností, ale představuje jeden z faktorů, které musí tyto orgány zohlednit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. června 2016, EURO 2004. Hungary, C‑291/15, EU:C:2016:455, bod 41).
92 Totéž platí pro skutečnost, že dovozce je schopen prokázat, že cena, kterou skutečně zaplatil, odpovídá deklarované převodní hodnotě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. června 2016, EURO 2004. Hungary, C‑291/15, EU:C:2016:455, bod 44).
93 Za těchto okolností je naopak na tomto dovozci, jak již vyplývá z bodů 78 až 87 tohoto rozsudku, aby celním orgánům předložil veškeré doklady, které jsou s to prokázat, že šarže dovezeného zboží byla prodána za podmínek, které potvrzují správnost deklarované převodní hodnoty.
94 Není-li žádný takový doklad v přiměřené lhůtě předložen, jsou tedy celní orgány oprávněny odmítnout deklarovanou převodní hodnotu, a tudíž si v souladu s čl. 75 odst. 5 třetím pododstavcem nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 ponechat záruku poskytnutou na zaplacení dovozních cel.
95 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 75 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891 musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely určení celní hodnoty musí celní orgány odmítnout deklarovanou převodní hodnotu šarže dovezeného zboží, jestliže je tato hodnota podstatně vyšší než paušální dovozní hodnota stanovená Komisí, tato šarže byla prodána se ztrátou na celním území Unie a dovozce navzdory tomu, že byl vyzván k předložení veškerých dokladů prokazujících, že byla uvedená šarže prodána za podmínek potvrzujících správnost této hodnoty, nepředložil doklady, které by postačovaly k prokázání její správnosti, i když tyto orgány nepopírají pravost faktury vystavené vývozcem ani její skutečné zaplacení dovozcem.
K nákladům řízení
96 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
1) Článek 75 odst. 5 a 6 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/891 ze dne 13. března 2017, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny, a doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o sankce uplatňované v uvedených odvětvích, a kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011,
musí být vykládán v tom smyslu, že
– brání tomu, aby dovozce, který se ve lhůtách stanovených těmito ustanoveními nerozhodl pro určení celní hodnoty dovezené šarže na základě čl. 74 odst. 2 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, ale který tuto hodnotu určil v souladu s článkem 70 tohoto nařízení, mohl na podporu své žaloby podané proti rozhodnutí celních orgánů o vyměření celního dluhu platně vycházet, s poukazem na čl. 134 odst. 2 písm. b) prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení č. 952/2013, z výpočtu celní hodnoty provedeného v souladu s čl. 74 odst. 2 písm. c) nařízení č. 952/2013 za účelem prokázání správnosti cen uvedených v článku 70 nařízení č. 952/2013;
– brání tomu, aby soudní orgán, ke kterému byla podána žaloba proti rozhodnutí celního orgánu o vyměření celního dluhu, mohl z úřední povinnosti a poprvé až v rámci sporu, který projednává, zkoumat otázku, zda jsou dovozce a vývozce ve vzájemném spojení ve smyslu čl. 70 odst. 3 písm. d) nařízení č. 952/2013, a pokud ano, zda jejich případný vztah ovlivnil cenu, která byla nebo má být skutečně zaplacena, ve smyslu tohoto ustanovení, či nikoli, třebaže se celní kontrola provedená celním orgánem netýkala existence takového vztahu, neboť uvedený orgán odmítl deklarovanou převodní hodnotu z jiných důvodů týkajících se podmínek odbytu dotyčné šarže na trhu Evropské unie.
2) Článek 75 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891
musí být vykládán v tom smyslu, že
odbyt šarže dovezeného zboží prostřednictvím prodeje se ztrátou představuje závažnou indicii o umělém navýšení deklarované převodní hodnoty, z čehož dovozci neplyne povinnost předložit celním orgánům za účelem prokázání správnosti této hodnoty kromě dokladů týkajících se dopravy, pojištění, manipulace a skladování, výslovně uvedených ve čtvrtém pododstavci tohoto ustanovení, a důkazu o zaplacení deklarované převodní hodnoty, též smlouvu nebo jiný rovnocenný dokument, v němž je stanovena cena, za kterou byla dovezená šarže dovozcem zakoupena, pokud prvně uvedené doklady postačují k prokázání správnosti deklarované převodní hodnoty.
3) Článek 75 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2017/891
musí být vykládán v tom smyslu, že
pro účely určení celní hodnoty musí celní orgány odmítnout deklarovanou převodní hodnotu šarže dovezeného zboží, jestliže je tato hodnota podstatně vyšší než paušální dovozní hodnota stanovená Evropskou komisí, tato šarže byla prodána se ztrátou na celním území Evropské unie a dovozce navzdory tomu, že byl vyzván k předložení veškerých dokladů prokazujících, že byla uvedená šarže prodána za podmínek potvrzujících správnost této hodnoty, nepředložil doklady, které by postačovaly k prokázání její správnosti, i když tyto orgány nepopírají pravost faktury vystavené vývozcem ani její skutečné zaplacení dovozcem.
Podpisy