ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého senátu)
27. dubna 2022(*)
„(Průmyslový) vzor Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Zapsaný (průmyslový) vzor Společenství znázorňující sprchový odtokový žlab – Starší (průmyslový) vzor předložený po podání návrhu na prohlášení neplatnosti – Článek 28 odst. 1 písm. b) bod v) nařízení (ES) č. 2245/2002 – Posuzovací pravomoc odvolacího senátu – Oblast působnosti – Článek 63 odst. 2 nařízení (ES) č. 6/2002 – Ústní část řízení a důkazní prostředky – Články 64 a 65 nařízení č. 6/2002 – Důvod neplatnosti – Individuální povaha – Článek 6 a čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 – Identifikace staršího (průmyslového) vzoru – Kompaktní přednost – Určení znaků zpochybněného (průmyslového) vzoru – Celkové srovnání“
Ve věci T‑327/20,
Group Nivelles NV, se sídlem v Gingelom (Belgie), zastoupená J. Jonkhoutem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému A. Folliard-Monguiralem a G. Predonzani, jako zmocněnci,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je
Easy Sanitary Solutions BV, se sídlem v Oldenzaal (Nizozemsko), zastoupená F. Eijsvogelsem, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne 17. března 2020 (věc R 2664/2017-3), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Group Nivelles a Easy Sanitary Solutions,
TRIBUNÁL (devátý senát),
ve složení M. J. Costeira, předsedkyně, M. Kančeva (zpravodajka) a T. Perišin, soudkyně,
vedoucí soudní kanceláře: A. Juhász-Tóth, radová,
s přihlédnutím k žalobě došlé soudní kanceláři Tribunálu dne 28. května 2020,
s přihlédnutím k vyjádření EUIPO k žalobě došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 29. září 2020,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 2. října 2020,
s přihlédnutím k určení jiné soudkyně k doplnění senátu následkem překážky na straně jednoho z členů senátu,
po jednání konaném dne 13. října 2021,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 28. listopadu 2003 podala vedlejší účastnice, společnost Easy Sanitary Solutions BV, u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku (průmyslového) vzoru Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142).
2 (Průmyslový) vzor Společenství, jehož zápis byl požadován a který je v projednávané věci zpochybňován, je vyobrazen v následujících pohledech:
25.1
25.2
25.3
3 Výrobky, v nichž má být zpochybněný (průmyslový) vzor ztělesněn, spadají do třídy 23-02 ve smyslu Locarnské dohody ze dne 8. října 1968 zřizující Mezinárodní třídění pro průmyslové vzory v platném znění a odpovídají následujícímu popisu: „Sprchové odtokové žlaby“ (shower drains).
4 Zpochybněný (průmyslový) vzor byl dne 9. března 2004 zapsán jako (průmyslový) vzor Společenství pod číslem 107834-0025 a téhož dne zveřejněn ve Věstníku (průmyslových) vzorů Společenství č. 19/2004. Byl několikrát obnoven, a to i dne 16. června 2018.
5 Dne 3. září 2009 podala společnost I-Drain BVBA, právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti Group Nivelles NV, na základě článku 52 nařízení č. 6/2002 návrh na prohlášení neplatnosti zpochybněného (průmyslového) vzoru.
6 Důvody uplatněnými na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti byly důvody uvedené v čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 ve spojení s články 4 až 9 téhož nařízení.
7 Společnost I-Drain přiložila ke svému návrhu na prohlášení neplatnosti kopii mezinárodního zápisu (průmyslového) vzoru DM/059828 [dále jen „zápis DM/059828“ nebo „(průmyslový) vzor DM/059828“], jehož přihláška byla vedlejší účastnicí podána a byl zapsán dne 2. dubna 2002 a zveřejněn dne 30. června 2002 takto:
8 Dne 2. dubna 2010 předložila společnost I-Drain ve své odpovědi na připomínky vedlejší účastnice po podání návrhu na prohlášení neplatnosti nové dokumenty týkající se jiných (průmyslových) vzorů, mezi nimi zejména výňatky ze dvou katalogů výrobků Blücher z let 1998 a 2000, z nichž každý na straně 33 obsahoval následující obrázek, v jehož středu se nacházela krycí deska (dále jen „krycí deska z katalogů Blücher“):
9 Dne 30. srpna 2010 vstoupila žalobkyně v důsledku fúze sloučením do práv a závazků společnosti I-Drain, která jakožto právnická osoba zanikla.
10 Rozhodnutím ze dne 23. září 2010 zrušovací oddělení vyhovělo návrhu na prohlášení neplatnosti a prohlásilo zpochybněný (průmyslový) vzor za neplatný na základě čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 z důvodu nedostatku jeho novosti ve smyslu článku 5 téhož nařízení s ohledem na krycí desku z katalogů Blücher.
11 Dne 15. října 2010 podala vedlejší účastnice proti rozhodnutí zrušovacího oddělení k EUIPO odvolání na základě článků 55 až 60 nařízení č. 6/2002.
12 Rozhodnutím ze dne 4. října 2012 (dále jen „první rozhodnutí“) třetí odvolací senát EUIPO odvolání vyhověl a rozhodnutí zrušovacího oddělení zrušil v rozsahu, v němž bylo založeno na čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 ve spojení s čl. 4 odst. 1 a článkem 5 téhož nařízení, tedy v rozsahu, v němž dospělo k závěru, že zpochybněný (průmyslový) vzor není nový. Odvolací senát vrátil věc zrušovacímu oddělení, aby přezkoumalo návrh na prohlášení neplatnosti v rozsahu, v němž byl založen na čl. 25 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení ve spojení s čl. 4 odst. 1 a článkem 6 uvedeného nařízení, tedy z důvodu nedostatku individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru.
13 Dne 7. ledna 2013 podala žalobkyně proti prvnímu rozhodnutí žalobu k Tribunálu na základě článku 61 nařízení č. 6/2002.
14 Rozsudkem ze dne 13. května 2015, Group Nivelles v. OHIM – Easy Sanitary Solutions (Sprchový odtokový žlab) (T‑15/13, dále jen „první rozsudek Tribunálu“, EU:T:2015:281), Tribunál zrušil první rozhodnutí a ve zbývající části žalobu zamítl. Stejně jako EUIPO až do tohoto okamžiku Tribunál zohlednil jako (část) staršího (průmyslového) vzoru krycí desku z katalogů Blücher, avšak nikoli (průmyslový) vzor DM/059828.
15 Ve dnech 11. července a 24. července 2015 podaly v uvedeném pořadí vedlejší účastnice a EUIPO proti prvnímu rozsudku Tribunálu kasační opravné prostředky k Soudnímu dvoru.
16 Rozsudkem ze dne 21. září 2017, Easy Sanitary Solutions a EUIPO v. Group Nivelles (C‑361/15 P a C‑405/15 P, dále jen „rozsudek o kasačním opravném prostředku“, EU:C:2017:720), Soudní dvůr kasační opravné prostředky zamítl poté, co v bodech 72 a 134 tohoto rozsudku nicméně shledal, že se Tribunál dopustil dvou nesprávných právních posouzení. Soudní dvůr zaprvé rozhodl, že se Tribunál v bodech 77 až 79 a 84 prvního rozsudku Tribunálu dopustil nesprávného právního posouzení, když požadoval, aby EUIPO v rámci posouzení novosti zpochybněného (průmyslového) vzoru zkombinoval jednotlivé prvky jednoho či více starších (průmyslových) vzorů vyobrazených v různých výňatcích z katalogů Blücher, které byly přiloženy k návrhu na prohlášení neplatnosti, přestože osoba navrhující prohlášení neplatnosti nevyobrazila (průmyslový) vzor, jehož přednost uplatňovala, jako celek. Soudní dvůr zadruhé rozhodl, že se Tribunál v bodě 132 prvního rozsudku Tribunálu dopustil nesprávného právního posouzení, když v rámci posouzení individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru požadoval, aby informovaný uživatel tohoto (průmyslového) vzoru znal výrobek, ve kterém byl starší (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který byl použit. Avšak vzhledem k tomu, že kasační opravné prostředky byly zamítnuty, zrušení prvního rozhodnutí výrokem prvního rozsudku Tribunálu nabylo právní moci a věc byla vrácena EUIPO.
17 Dne 19. prosince 2017 byli účastníci řízení před EUIPO informováni o tom, že odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení bylo postoupeno třetímu odvolacímu senátu, rozhodujícímu v novém složení, pod číslem R 2664/2017-3.
18 Dne 24. července 2018 zaslal zpravodaj odvolacího senátu účastníkům řízení u EUIPO sdělení, kterým je informoval o tom, že starším (průmyslovým) vzorem předloženým odvolacímu senátu je (průmyslový) vzor DM/059828, který byl jako jediný uveden v návrhu na prohlášení neplatnosti, na rozdíl od krycí desky z katalogů Blücher. Zpravodaj totiž při opětovném přezkumu spisu po vrácení věci Soudním dvorem konstatoval, že starší (průmyslový) vzor zkoumaný odděleními, která dříve rozhodovala, není obsažen v návrhu na prohlášení neplatnosti a že v uvedeném návrhu není uveden žádný jiný (průmyslový) vzor. Účastníkům řízení byla stanovena lhůta dvou měsíců pro předložení připomínek.
19 Dne 21. září 2018 předložila žalobkyně své připomínky.
20 Rozhodnutím ze dne 17. března 2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“) třetí odvolací senát EUIPO odvolání vedlejší účastnice vyhověl, rozhodnutí zrušovacího oddělení zrušil a návrh na prohlášení neplatnosti zamítl. Úvodem odvolací senát konstatoval, že žalobkyně v návrhu na prohlášení neplatnosti označila za starší (průmyslový) vzor pouze (průmyslový) vzor DM/059828 a že ostatní (průmyslové) vzory, jako je vzor z katalogů Blücher, byly uvedeny později v doplňujících připomínkách. Odvolací senát přitom připomněl, že čl. 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002 neopravňuje navrhovatele k rozšíření předmětu řízení tím, že svůj návrh založí na nových starších (průmyslových) vzorech.
21 Pokud jde o zpochybněný (průmyslový) vzor a jeho viditelné znaky, měl odvolací senát za to, že je zapsán pro sprchové odtokové žlaby skládající se ze sifonu, nádrže a krycí desky, a zejména že výrobek vyobrazený ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru má na obou stranách boční drážky a tenké vnější okraje, zatímco krycí deska je po celém povrchu zdobena puntíky. Odvolací senát připomněl, že podle prvního rozsudku Tribunálu v bodě 49 je po instalaci „sprchového [odtokového žlabu] (shower drain)“, na který se vztahuje zpochybněný (průmyslový) vzor, to znamená po jeho zabudování do podlahy ve sprše, viditelná nejen vrchní část desky, ale také obě boční drážky a vrchní část okraje nádrže.
22 Pokud jde o starší (průmyslový) vzor, odvolací senát měl za to, že musí provést úplný přezkum předložených důkazů, aby určil, z čeho se konkrétně skládá, jelikož v návaznosti na rozsudek o kasačním opravném prostředku a první rozsudek Tribunálu se nemůže jednat o krycí desku nacházející se uprostřed obrázku na straně 33 katalogů Blücher, která nepředstavuje kompletní zařízení pro odvod kapalin. Odvolací senát poté, co připomněl, že návrh na prohlášení neplatnosti vymezuje předmět řízení, který vyplývá jednak ze zpochybněného (průmyslového) vzoru a jednak z uplatněných starších (průmyslových) vzorů, dospěl k závěru, že v projednávané věci založila žalobkyně svůj návrh na prohlášení neplatnosti na (průmyslovém) vzoru DM/059828 (vyobrazeném v bodě 7 výše).
23 Pokud jde o technickou funkci zpochybněného (průmyslového) vzoru, měl odvolací senát za to, že žádný z jeho znaků není podmíněn pouze jeho technickou funkcí, a tudíž nesmí být vyloučen z ochrany ani mu být přiznána podstatně omezená úloha při jeho dopadu na celkové srovnání. Rovněž uvedl, že koncepce v této oblasti zahrnuje výraznou estetickou složku.
24 Pokud jde o individuální povahu zpochybněného (průmyslového) vzoru, měl odvolací senát zaprvé za to, že informovaným uživatelem je osoba, která zná základní znaky a konfigurace odtokových žlabů, které jsou dostupné v běžném obchodním styku, a patří jak k odborné veřejnosti (tvořené například maloobchodníky, kteří prodávají odtokové žlaby třetím osobám, instalatéry, kteří je instalují, nebo interiérovými designéry, kteří hledají a vybírají žlaby pro své zákazníky s přihlédnutím k jejich estetickému vzhledu), tak k neodborné veřejnosti, která tudíž zahrnuje konečné uživatele, kteří si tyto žlaby vybírají a sami kupují pro jejich instalaci a použití v jakémkoli odvětví nebo prostředí. Odvolací senát měl zadruhé za to, že volnost původce vzoru je poměrně široká, neboť i kdyby informovaný uživatel jako takový věděl, že odtokové žlaby musí být k tomu, aby plnily svou evakuační funkci, doplněny nádrží s bočními a čelními stěnami, sifonem napojeným na kanalizaci a mřížkami nebo mřížkou nebo zavřenou deskou se škvírami nebo otvory, kterými odtéká voda, nic to nemění na tom, že se specifický vzhled těchto prvků, pokud jde zejména o tvar, materiál, velikost a rozměry, může lišit, neboť neexistují jiná zvláštní omezení než ta, která umožňují zajistit odvod vody. Zatřetí po určení znaků zpochybněného (průmyslového) vzoru a zveřejněných starších (průmyslových) vzorů posuzovaných jednotlivě a následně po srovnání jejich celkových dojmů (viz body 117 až 127 níže) dospěl odvolací senát k závěru, že zpochybněný (průmyslový) vzor má individuální povahu a že a fortiori nepostrádá novost, takže je platný.
Návrhová žádání účastníků řízení
25 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– znovu rozhodl a prostřednictvím opravy odůvodnění prohlásil zpochybněný (průmyslový) vzor za neplatný;
– uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.
26 EUIPO navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
27 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl výtky uplatněné na podporu prvního, druhého, čtvrtého, pátého a šestého žalobního důvodu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
28 Žalobkyně vznáší na podporu žaloby šest žalobních důvodů vycházejících v podstatě z nesprávného posouzení, kterého se dopustil odvolací senát, a to zaprvé v bodě 24 napadeného rozhodnutí (jakož i v prvních dvou pododstavcích druhé strany sdělení zpravodaje ze dne 24. července 2018, na které tento bod odkazuje), zadruhé v bodě 26 téhož rozhodnutí, zatřetí v bodech 38 a 39 tohoto rozhodnutí ve spojení s body 58 a 62 až 65 uvedeného rozhodnutí, začtvrté v bodech 98 až 110 a 112 napadeného rozhodnutí, zapáté v bodě 111 téhož rozhodnutí, ve spojení s body 29 a 30 tohoto rozhodnutí, a zašesté v bodech 114 až 117 uvedeného rozhodnutí.
29 Tribunál považuje za vhodné zkoumat nejprve třetí a první žalobní důvod, které se týkají identifikace staršího (průmyslového) vzoru, poté druhý žalobní důvod, který se týká určení znaků zpochybněného (průmyslového) vzoru, a nakonec čtvrtý, pátý a šestý žalobní důvod, které se týkají srovnání kolidujících (průmyslových) vzorů a posouzení individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru.
K prvnímu a třetímu žalobnímu důvodu, týkajícím se identifikace staršího (průmyslového) vzoru
K třetímu žalobnímu důvodu
30 V rámci třetího žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že se odvolací senát dopustil v bodech 38 a 39 napadeného rozhodnutí ve spojení s body 58 a 62 až 65 téhož rozhodnutí pochybení a porušil čl. 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002, když měl za to, že pro účely posouzení neplatnosti byly připuštěny a mohly být zohledněny pouze důkazní prostředky předložené v rámci návrhu na prohlášení neplatnosti před zrušovacím oddělením, v projednávané věci návrh právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 3. září 2009. Žalobkyně má z právního hlediska za to, že taková pravomoc je EUIPO přiznána v rámci posouzení skutečností a důkazů předložených v řízení o prohlášení neplatnosti, pokud a v rozsahu, v němž má EUIPO přijmout rozhodnutí v tomtéž řízení. Naproti tomu se podle žalobkyně nelze této pravomoci dovolávat ve vztahu ke skutečnostem a důkazům předloženým v řízení, v němž již EUIPO rozhodl a které již bylo předmětem dřívějšího konečného rozhodnutí EUIPO.
31 V projednávané věci podle žalobkyně již určitá řízení vedla ke konečnému a dřívějšímu rozhodnutí, a sice řízení před zrušovacím oddělením EUIPO vedlo k vydání rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 23. září 2010 a řízení před odvolacím senátem EUIPO vedlo k vydání prvního rozhodnutí ze dne 4. října 2012. Tato dvě řízení vedla podle ní k závěru, že mohly být zohledněny všechny skutečnosti a všechny důkazy. V pozdějších řízeních před Tribunálem a před Soudním dvorem nebyla otázka přípustnosti skutečností a důkazů předložených účastníky řízení v rámci dřívějších řízení před zrušovacím oddělením a odvolacím senátem vznesena ani zpochybněna, a to ani z úřední povinnosti ani jinak. Konkrétně závěr, o kterém si zpravodaj ve svém sdělení ze dne 24. července 2018 myslel, že jej lze vyvodit z rozsudku o kasačním opravném prostředku, podle kterého není možné předložit fotografii vyobrazenou na stránce 33 katalogů Blücher, je rovněž nesprávný. Vedlejší účastnice a EUIPO nikdy nezpochybnily tato zjištění zrušovacího oddělení a odvolacího senátu v tomto ohledu ani před Tribunálem ani před Soudním dvorem.
32 Žalobkyně tedy tvrdí, že odvolací senát tím, že formuloval toto zjištění v dotčených bodech napadeného rozhodnutí, změnil dřívější konečná rozhodnutí. To je podle ní v rozporu s obecnými zásadami řádné správy a řešení sporů, jak jsou stanoveny v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i se zásadami právní jistoty, ochrany legitimního očekávání a vedení řízení s náležitou péčí. Žalobkyně dospívá k závěru, že odvolací senát nemohl vykonávat pravomoc svěřenou mu článkem 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002 se zpětnou účinností.
33 EUIPO s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
34 Vedlejší účastnice ponechává právní výtku vznesenou žalobkyní v tomto žalobním důvodu na úvaze Tribunálu.
35 V bodech 38 a 39 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát za to, že jelikož Soudní dvůr měl v rozsudku o kasačním opravném prostředku za to, že v prvním rozhodnutí zohlednil nevhodný starší (průmyslový) vzor, bylo třeba přezkoumat jiné starší (průmyslové) vzory uplatněné žalobkyní. V návrhu na prohlášení neplatnosti označila žalobkyně za starší (průmyslový) vzor (průmyslový) vzor DM/059828 a žádný jiný. Ostatní (průmyslové) vzory byly uplatněny později právní předchůdkyní žalobkyně v doplňujících připomínkách. V tomto ohledu odvolací senát dodal, že je třeba zohlednit skutečnost, že čl. 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002 neopravňuje navrhovatele k rozšíření předmětu řízení tím, že by svůj návrh založil na nových starších (průmyslových) vzorech, neboť takový přístup by měl za následek prodloužení řízení a změnu jeho předmětu. Nové starší (průmyslové) vzory, předložené právní předchůdkyní žalobkyně v jejích doplňujících připomínkách, a sice ty, které jsou uvedeny v katalozích Blücher, přitom nebyly v návrhu na prohlášení neplatnosti uplatněny jako starší (průmyslové) vzory.
36 V bodě 58 napadeného rozhodnutí odvolací senát připomněl, že jak již rozhodl v několika dřívějších rozhodnutích, návrh na prohlášení neplatnosti vymezuje předmět řízení, který vyplývá na jedné straně ze zpochybněného (průmyslového) vzoru a na druhé straně z uplatňovaných starších (průmyslových) vzorů, a že z tohoto důvodu již není možné po podání návrhu předložit v řízení jiné starší (průmyslové) vzory, které by mohly bránit novosti nebo individuální povaze zpochybněného (průmyslového) vzoru.
37 V bodě 62 napadeného rozhodnutí odvolací senát poznamenal, že krycí deska nacházející se uprostřed obrázku vyobrazeného na straně 33 katalogů Blücher, označená právní předchůdkyní žalobkyně za starší (průmyslový) vzor nebo jeden ze starších (průmyslových) vzorů, o nichž se předpokládá, že jsou důkazem toho, že zpochybněný (průmyslový) vzor postrádá novost a individuální povahu, byla předložena až v odpovědi na připomínky vedlejší účastnice. Odvolací senát upřesnil, že skutečnost, že oddělení, která dříve rozhodovala, považovala uvedenou desku za přípustný starší (průmyslový) vzor, je v rozporu s výše uvedenými zásadami, podle nichž je předmět řízení o prohlášení neplatnosti vymezen v návrhu a není v tomto řízení dovoleno předkládat další starší (průmyslové) vzory po podání návrhu na prohlášení neplatnosti.
38 V bodě 63 napadeného rozhodnutí odvolací senát pro úplnost poznamenal, že přípustnost doplňujících skutečností, důkazů a dokumentů týkajících se starších (průmyslových) vzorů nebo starších práv již uvedených v návrhu na prohlášení neplatnosti podléhá diskrečním pravomocem přiznaným zrušovacímu oddělení podle čl. 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002. Toto ustanovení však neumožňovalo, aby osoba navrhující prohlášení neplatnosti rozšířila předmět řízení tím, že by založila návrh na nových starších (průmyslových) vzorech, neboť takový přístup by měl za následek prodloužení řízení a změnu jeho předmětu. Vzhledem k tomu, že (průmyslové) vzory uvedené zejména v přílohách 3a a 3b, a sice v katalozích Blücher, nebyly uvedeny v návrhu na prohlášení neplatnosti, neměly zrušovací oddělení ani odvolací senát v tomto ohledu žádnou diskreční pravomoc. (Průmyslové) vzory objevující se v těchto dokumentech proto nemohou být považovány za přípustné starší dílo pro účely tohoto řízení o prohlášení neplatnosti. V bodě 64 téhož rozhodnutí odvolací senát konstatoval, že ze stejných důvodů nemohou dokumenty a fotografie uvedené žalobkyní v jejích připomínkách předložených v odpověď na sdělení zpravodaje, které se týkaly jiných (průmyslových) vzorů než těch, které jsou obsaženy v (průmyslovém) vzoru DM/059828, představovat přípustné starší dílo.
39 V bodě 65 napadeného rozhodnutí tedy odvolací senát dospěl k závěru, že v souladu se sdělením zpravodaje je jediným starším (průmyslovým) vzorem v projednávané věci (průmyslový) vzor DM/059828.
40 V rámci třetího žalobního důvodu má žalobkyně v podstatě za to, že odvolací senát pochybil a porušil čl. 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002 tím, že své rozhodnutí založil pouze na starších (průmyslových) vzorech vyobrazených v návrhu na prohlášení neplatnosti, bez ohledu na takové důkazy, jako jsou katalogy Blücher, jež byly předloženy po podání tohoto návrhu na prohlášení neplatnosti, z nichž odvolací senát výlučně vycházel ve svém prvním rozhodnutí, které se stalo konečným.
41 V tomto ohledu je bez dalšího nutno konstatovat, že o otázce identifikace starších (průmyslových) vzorů, které je třeba srovnat se zpochybněným (průmyslovým) vzorem, nebylo nikdy s konečnou platností rozhodnuto v průběhu dřívějších řízení před EUIPO, Tribunálem a Soudním dvorem.
42 Na jedné straně je totiž třeba uvést, že první rozhodnutí odvolacího senátu, který ostatně výslovně nerozhodl o přípustnosti dokumentů předložených žalobkyní po podání jejího návrhu na prohlášení neplatnosti, bylo zrušeno prvním rozsudkem Tribunálu, jehož výrok nabyl právní moci (viz body 14 a 16 výše). Podle ustálené judikatury přitom platí, že zrušující rozsudek působí ex tunc, a v jeho důsledku se zrušovaný akt se zpětnou účinností odstraňuje z právního řádu [viz rozsudky ze dne 27. června 2013, Beifa Group v. OHIM – Schwan-Stabilo Schwanhäußer (Psací potřeby), T‑608/11, nezveřejněný, EU:T:2013:334, bod 32 a citovaná judikatura, a ze dne 23. září 2020, CEDC International v. EUIPO – Underberg (Tvar stébla trávy v lahvi), T‑796/16, EU:T:2020:439, bod 72 (nezveřejněný) a citovaná judikatura]. První rozhodnutí tedy bylo odstraněno z právního řádu Evropské unie a nikdy se nestalo konečným.
43 Na druhé straně v prvním rozsudku Tribunálu (viz bod 14 výše) Tribunál nerozhodl ani o přípustnosti uvedených dokumentů, natož o předmětu starších (průmyslových) vzorů, které bylo třeba srovnat se zpochybněným (průmyslovým) vzorem. Tato otázka totiž nebyla vznesena ani účastníky řízení, ani z úřední povinnosti Tribunálem. Kromě toho rozsudek o kasačním opravném prostředku (viz bod 16 výše) byl omezen pouze na právní otázky vznesené v kasačních opravných prostředcích. Otázka identifikace starších (průmyslových) vzorů, na níž se zakládal návrh na prohlášení neplatnosti, ani otázka relevance dokumentů předložených později pro vymezení, o jaké starší (průmyslové) vzory jde, tudíž nebyly uplatněny ani vyřešeny v prvním rozsudku Tribunálu ani v rozsudku o kasačním opravném prostředku.
44 Dále je nutno konstatovat, že tento žalobní důvod vychází z předpokladu, že čl. 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002 je použitelný za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávané věci. Je tedy třeba přezkoumat, zda je toto ustanovení v projednávané věci použitelné přinejmenším na otázku identifikace staršího (průmyslového) vzoru, zejména s ohledem na čl. 28 odst. 1 písm. b) body v) a vi) nařízení Komise (ES) č. 2245/2002 ze dne 21. října 2002, kterým se provádí nařízení č. 6/2002 (Úř. věst. 2002, L 341, s. 28; Zvl. vyd. 13/31, s. 14).
45 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002 nemusí EUIPO přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili. Toto ustanovení tak přiznává jak zrušovacímu oddělení, tak odvolacímu senátu EUIPO posuzovací pravomoc.
46 Podle ustálené judikatury ze znění čl. 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002 vyplývá, že obecně platí, není-li stanoveno jinak, že předložení skutečností a důkazů účastníky řízení je stále možné i po uplynutí lhůt, kterým podléhá takové předložení podle ustanovení nařízení č. 6/2002, a že EUIPO nic nezakazuje přihlédnout ke skutečnostem a důkazům, které byly takto opožděně uvedeny nebo předloženy. Uvedené ustanovení tím, že upřesňuje, že EUIPO „nemusí“ v obdobném případě přihlížet k takovým důkazům, přiznává EUIPO širokou posuzovací pravomoc ohledně rozhodnutí, které musí v tomto smyslu odůvodnit, zda je namístě k těmto skutečnost nebo důkazům přihlédnout, či nikoliv [viz rozsudek ze dne 5. července 2017, Gamet v. EUIPO – „Metal-Bud II“ Robert Gubała (Dveřní klika), T‑306/16, nezveřejněný, EU:T:2017:466, body 15 a 16 a citovaná judikatura].
47 Pokud jde o výkon posuzovací pravomoci EUIPO za účelem případného zohlednění důkazů předložených opožděně, takové zohlednění ze strany EUIPO může být v případě, že má EUIPO rozhodnout v rámci řízení o prohlášení neplatnosti, odůvodněno zejména tehdy, pokud má EUIPO za to, že důkazy předložené opožděně mohou být na první pohled skutečně relevantní, pokud jde o výsledek návrhu na prohlášení neplatnosti podaného k němu, a dále pokud stadium řízení, v němž dochází k tomuto opožděnému předložení, a okolnosti, za kterých k němu dochází, nebrání takovémuto zohlednění. Z toho vyplývá, že Tribunálu přísluší posoudit, zda odvolací senát účinně využil širokou posuzovací pravomoc, kterou je nadán k tomu, aby s uvedením důvodů a s náležitým přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem rozhodl, zda bylo, či nebylo důvodné pro účely vydání rozhodnutí, které měl přijmout, zohlednit důkazy, které byly poprvé předloženy až před ním. Kromě toho mu přísluší přezkoumat, zda odvolací senát náležitě využil posuzovací pravomoc, kterou mu přiznává čl. 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002 (viz rozsudek ze dne 5. července 2017, Dveřní klika, T‑306/16, nezveřejněný, EU:T:2017:466, body 17 a 18 a citovaná judikatura).
48 Z judikatury rovněž vyplývá, že předložení důkazů, které doplňují důkazy předložené ve lhůtě stanovené za tímto účelem EUIPO, je stále možné i po uplynutí uvedené lhůty a že EUIPO nic nezakazuje přihlédnout k takto opožděně předloženým doplňujícím důkazům [viz rozsudek ze dne 14. března 2018, Crocs v. EUIPO – Gifi Diffusion (Obuv), T‑651/16, nezveřejněný, EU:T:2018:137, bod 33 a citovaná judikatura; v tomto smyslu a obdobně viz také rozsudek ze dne 26. září 2013, Centrotherm Systemtechnik v. OHIM a centrotherm Clean Solutions, C‑610/11 P, EU:C:2013:593, bod 88].
49 Je však rovněž nutno připomenout, že čl. 52 odst. 2 nařízení č. 6/2002 stanoví, že návrh na prohlášení neplatnosti musí být podán písemně a musí být odůvodněn. Článek 28 odst. 1 písm. b) body i) a vi) nařízení č. 2245/2002 upřesňuje, že návrh na prohlášení neplatnosti musí obsahovat uvedení důvodů, o které se návrh na prohlášení neplatnosti opírá, a údaje o skutečnostech, důkazy a argumenty předložené na podporu těchto důvodů. Článek 28 odst. 1 písm. b) bod v) posledně zmíněného nařízení mimoto stanoví, že pokud je návrh na prohlášení neplatnosti založen na nedostatku novosti nebo individuální povahy zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství, musí obsahovat označení a vyobrazení předchozích (průmyslových) vzorů, které mohou tvořit překážku novosti nebo individuální povaze zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství, a také dokumenty, které prokazují existenci těchto starších (průmyslových) vzorů.
50 Podle judikatury je na účastníkovi řízení, který podal návrh na prohlášení neplatnosti, aby EUIPO poskytl nezbytné informace, a zejména přesné a úplné označení a vyobrazení (průmyslového) vzoru, o kterém je tvrzeno, že má přednost, aby prokázal, že zpochybněný (průmyslový) vzor nemůže být platně zapsán. Nepřísluší tak EUIPO, ale osobě navrhující prohlášení neplatnosti, aby předložila důkazy, jež mohou prokázat existenci tohoto důvodu [rozsudek o kasačním opravném prostředku, body 59 a 65; viz též rozsudek ze dne 17. září 2019, Aroma Essence v. EUIPO – Refan Bulgaria (Mycí houba), T‑532/18, nezveřejněný, EU:T:2019:609, bod 25 a citovaná judikatura].
51 Je třeba upřesnit, že důkaz o existenci a identifikaci staršího (průmyslového) vzoru nebo starších (průmyslových) vzorů musí být předložen pro každý z důvodů neplatnosti vznesených navrhovatelem. Tribunál v tomto ohledu rozhodl, že EUIPO ani osoba navrhující prohlášení neplatnosti se nemohou na podporu nedostatku individuální povahy (článek 6 nařízení č. 6/2002) dovolávat některých starších (průmyslových) vzorů, pokud z návrhu na prohlášení neplatnosti vyplývá, že tyto (průmyslové) vzory byly uplatněny pouze na podporu jiného důvodu neplatnosti, jako je nedostatek novosti (článek 5 téhož nařízení) [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. března 2018, Gifi Diffusion v. EUIPO – Crocs (Obuv), T‑424/16, nezveřejněný, EU:T:2018:136, body 46 až 48].
52 Kromě toho podle čl. 63 odst. 1 nařízení č. 6/2002 se v rámci řízení o prohlášení neplatnosti EUIPO při zkoumání omezí na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky. Je na navrhovateli, aby se ujistil, že všechny uplatněné starší (průmyslové) vzory jsou jasně označeny a vyobrazeny, jelikož řízení o prohlášení neplatnosti patří k řízením inter partes. EUIPO tedy musí při přezkumu návrhu na prohlášení neplatnosti zohlednit pouze (průmyslové) vzory výslovně uvedené navrhovatelem v návrhu na prohlášení neplatnosti, a nikoli v pozdějším dokumentu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. září 2019, Mycí houba, T‑532/18, nezveřejněný, EU:T:2019:609, body 30 a 36).
53 Článek 28 odst. 1 písm. b) bod v) nařízení č. 2245/2002 (viz bod 49 výše) předpokládá, že se identifikace staršího (průmyslového) vzoru nebo starších (průmyslových) vzorů provádí při podání návrhu na prohlášení neplatnosti, neboť vymezuje předmět sporu, a aby majitel zpochybněného (průmyslového) vzoru mohl zaujmout stanovisko k opodstatněnosti návrhu. Řádný průběh řízení a ochrana oprávněného zájmu majitele zpochybněného (průmyslového) vzoru před tím, aby nebyl vystaven sporu, jehož předmět by se neustále měnil, totiž brání možnosti, aby se navrhovatel postupně v průběhu řízení o prohlášení neplatnosti neomezeně dovolával jiných starších (průmyslových) vzorů. Z tohoto důvodu představuje dodržení tohoto ustanovení podmínku přípustnosti návrhu na prohlášení neplatnosti podle čl. 30 odst. 1 téhož nařízení.
54 Je tudíž třeba dovodit, podobně jako to učinil EUIPO, že logikou článku 28 odst. 1 písm. b) bodu v) nařízení č. 2245/2002 je určení „pevně stanovené“ nebo prekluzivní lhůty, tj. lhůty, jejíž dodržení je nepominutelnou podmínkou řízení, k předložení důkazů týkajících se podstatných náležitostí návrhu na prohlášení neplatnosti, které určují a vymezují právní rámec návrhu. Pokud EUIPO nepožaduje odstranění vad návrhu podle čl. 30 odst. 1 téhož nařízení, nové důkazy týkající se označení a vyobrazení starších (průmyslových) vzorů již nemohou být předloženy, neboť tím by byl rozšířen právní rámec návrhu na prohlášení neplatnosti.
55 Z článku 28 odst. 1 písm. b) bodu v) nařízení č. 2245/2002 tedy vyplývá, že návrh na prohlášení neplatnosti vymezuje předmět sporu, který vyplývá na jedné straně ze zpochybněného (průmyslového) vzoru a na druhé straně z uplatňovaných starších (průmyslových) vzorů. Po podání návrhu na prohlášení neplatnosti již tedy není možné předložit v řízení jiné starší (průmyslové) vzory, které by mohly bránit novosti nebo individuální povaze zpochybněného (průmyslového) vzoru.
56 S ohledem na čl. 28 odst. 1 písm. b) bod v) nařízení č. 2245/2002 je tedy třeba dospět k závěru, že v řízení o prohlášení neplatnosti (průmyslového) vzoru Společenství musí EUIPO zkoumat pouze starší (průmyslové) vzory identifikované v návrhu na prohlášení neplatnosti, a nikoli jiné (průmyslové) vzory uplatněné později jako starší (průmyslové) vzory.
57 Kromě toho je třeba upřesnit oblast působnosti čl. 28 odst. 1 písm. b) bodu vi) nařízení č. 2245/2002, který stanoví, že návrh na prohlášení neplatnosti musí zahrnovat „skutečnosti, důkazy a argumenty předložené na podporu návrhu“, a tudíž rozsah posuzovací pravomoci přiznané EUIPO článkem 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002.
58 V tomto ohledu je nutno zdůraznit, podobně jako to učinil EUIPO, že čl. 28 odst. 1 písm. b) body v) a vi) nařízení č. 2245/2002 činí zásadní rozdíl mezi důkazy týkajícími se „označení a vyobrazení starších (průmyslových) vzorů“, které vyžaduje čl. 28 odst. 1 písm. b) bod v) uvedeného nařízení, a ostatními „skutečnostmi a důkazy“ uvedenými v čl. 28 odst. 1 písm. b) bodu vi) téhož nařízení, například skutečnostmi a důkazy týkajícími se zpřístupnění staršího (průmyslového) vzoru veřejnosti (článek 7 nařízení č. 6/2002) nebo důkazy týkajícími se funkce zpochybněného (průmyslového) vzoru (článek 8 nařízení č. 6/2002).
59 Z toho vyplývá, že posuzovací pravomoc přiznaná EUIPO čl. 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002 za účelem „přihlédnutí ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili“, se může uplatnit pouze na „skutečnosti a důkazy“ uvedené v čl. 28 odst. 1 písm. b) bodu vi) nařízení č. 2245/2002, a nikoli na „označení a vyobrazení předchozích [starších] (průmyslových) vzorů“ vyžadovaná článkem 28 odst. 1 písm. b) bodem v) téhož nařízení. Článek 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002 není zejména použitelný na otázku identifikace staršího (průmyslového) vzoru.
60 Článek 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002 tak sice umožňuje zohlednit doplňující důkazy (viz bod 48 výše), například přesnější vyobrazení nebo důkaz o zveřejnění (průmyslového) vzoru již uplatněného v návrhu na prohlášení neplatnosti, naproti tomu neumožňuje rozšířit právní rámec tohoto návrhu předložením zcela nových důkazů tím, že umožní navrhovateli založit uvedený návrh na jiných starších (průmyslových) vzorech, neboť takový postup by vedle toho, že by prodloužil délku řízení, změnil předmět sporu.
61 Odvolací senát tedy právem v bodě 39 napadeného rozhodnutí zejména uvedl, že čl. 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002 neopravňuje osobu navrhující prohlášení neplatnosti rozšířit předmět řízení tím, že svůj návrh založí na nových starších (průmyslových) vzorech.
62 V projednávané věci je nesporné, že jak odvolací senát v podstatě konstatoval v bodě 61 napadeného rozhodnutí poté, co vyzval účastníky řízení k předložení připomínek, nebyl (průmyslový) vzor vyobrazený v katalozích Blücher uplatněn, ani vyobrazen v rámci návrhu na prohlášení neplatnosti ze dne 3. září 2009, ale pouze v odpovědi na připomínky vedlejší účastnice ze dne 2. dubna 2010 (viz body 7 a 8 výše).
63 Tento (průmyslový) vzor přitom není totožný s (průmyslovým) vzorem původně uplatněným v návrhu na prohlášení neplatnosti, jelikož krycí deska, která je v něm znázorněna, se odlišuje od starších (průmyslových) vzorů, které jsou předmětem zápisu DM/059828. V žádném případě se tedy nejedná o „vyobrazení téhož staršího (průmyslového) vzoru“ ve smyslu judikatury Tribunálu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. června 2010, Shenzhen Taiden v. OHIM – Bosch Security Systems (Komunikační zařízení), T‑153/08, EU:T:2010:248, bod 25]. Žádné odstranění nedostatků podle čl. 30 odst. 1 nařízení č. 2245/2002 ostatně nebylo nutné, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně správně identifikovala starší (průmyslové) vzory uplatněné na podporu jejího návrhu na prohlášení neplatnosti, a sice ty, které jsou uvedeny v zápisu DM/059828.
64 Za těchto podmínek je třeba podobně jako EUIPO dovodit, že případné zohlednění důkazů předložených po podání návrhu na prohlášení neplatnosti na základě čl. 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002 mohlo být povoleno pouze pro účely ilustrace způsobů používání konkrétních výrobků, v nichž jsou srovnávané (průmyslové) vzory ztělesněny, nebo k podložení jakékoliv jiné skutečnosti nebo jiného tvrzení již uplatněných v návrhu na prohlášení neplatnosti. V tomto smyslu je sice pravda, že odvolací senát přípustnost uvedených důkazů výslovně neodmítl v rozsahu, v němž jsou určeny k doplnění již předložené argumentace týkající se staršího (průmyslového) vzoru identifikovaného v návrhu na prohlášení neplatnosti.
65 Formální přípustnost takových důkazů však nemůže s ohledem na čl. 28 odst. 1 písm. b) bod v) nařízení č. 2245/2002 povolit doplnění nového staršího (průmyslového) vzoru k těm, které byly původně uvedeny v návrhu na prohlášení neplatnosti. Z tohoto hlediska totiž předložení katalogů Blücher po podání návrhu na prohlášení neplatnosti odpovídá předložení zcela „nového“ důkazu oproti „doplňujícímu“ důkazu ve smyslu judikatury Soudního dvora a Tribunálu týkající se čl. 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002 (viz bod 48 výše).
66 Odvolací senát měl tedy právem v bodě 63 napadeného rozhodnutí v podstatě za to, že i když zohlednění doplňujících důkazů může zajisté vést k rozšíření skutkového rámce návrhu na prohlášení neplatnosti tím, že se připojí k jiným důkazům týkajícím se již uplatněných starších (průmyslových) vzorů, nemůže však rozšířit právní rámec tohoto návrhu na nově uplatněné starší (průmyslové) vzory, neboť rozsah uvedeného návrhu na prohlášení neplatnosti byl s konečnou platností určen právní předchůdkyní žalobkyně ke dni jeho podání prostřednictvím identifikace starších (průmyslových) vzorů uplatněných na podporu předmětného návrhu.
67 Odvolací senát rovněž správně dospěl v bodech 65 a 66 napadeného rozhodnutí k závěru, že jediným starším (průmyslovým) vzorem, který byl v projednávané věci řádně uplatněn, je (průmyslový) vzor DM/059828, který byl zpřístupněn veřejnosti ve smyslu článku 7 nařízení č. 6/2002 přede dnem podání přihlášky zpochybněného (průmyslového) vzoru. Existence a přednost tohoto zpřístupnění veřejnosti ostatně nejsou zpochybňovány.
68 Je proto třeba dospět k závěru, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, odvolací senát nejprve nijak nezměnil dřívější konečná rozhodnutí a neporušil žádnou z obecných zásad uvedených v bodě 32 výše a dále že odvolací senát neporušil čl. 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002, ale řádně uplatnil čl. 28 odst. 1 písm. b) bod v) nařízení č. 2245/2002.
69 Třetí žalobní důvod musí tedy být zamítnut jako neopodstatněný.
K prvnímu žalobnímu důvodu
70 V rámci prvního žalobního důvodu, který je rozdělen na tři části, žalobkyně tvrdí, že se odvolací senát v bodě 24 napadeného rozhodnutí vykládaném ve spojení se sdělením zpravodaje ze dne 24. července 2018 dopustil různých nesprávných posouzení.
71 V rámci první části prvního žalobního důvodu žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že nesprávně dovodil, že zpravodaj měl ve svém sdělení za to, že jediným starším (průmyslovým) vzorem, který bylo třeba zohlednit, je (průmyslový) vzor DM/059828, jelikož je jediným (průmyslovým) vzorem uvedeným v návrhu na prohlášení neplatnosti. Důvod uvedený ve zmíněném bodě, a sice že k návrhu na prohlášení neplatnosti byl připojen pouze tento (průmyslový) vzor, však nelze ze sdělení zpravodaje dovodit a není ani odůvodněn v napadeném rozhodnutí.
72 V rámci druhé části prvního žalobního důvodu žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že nesprávně dovodil, že fotografie na straně 33 katalogů Blücher nemůže být zohledněna z důvodu, že rozsudek o kasačním opravném prostředku brání jejímu předložení jakožto staršího (průmyslového) vzoru v řízení o prohlášení neplatnosti. Podle žalobkyně vyvodil odvolací senát z tohoto rozsudku nepodložený závěr. Kromě toho EUIPO nepřijal důkazní opatření, v rozporu s bodem 71 rozsudku o kasačním opravném prostředku.
73 V rámci třetí části prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že odvolací senát neprávem dovodil, že pouze (průmyslový) vzor DM/059828, jak jej žalobkyně předložila v návrhu na prohlášení neplatnosti, může být zkoumán jako starší (průmyslový) vzor, jelikož zpravodaj konstatoval, že „starší (průmyslový) vzor zkoumaný odděleními, která rozhodovala dříve“, není obsažen v návrhu právní předchůdkyně žalobkyně na prohlášení neplatnosti ze dne 3. září 2009. Tento závěr je širší než závěr sdělení zpravodaje, které nijak neuvádí, že starší (průmyslový) vzor zkoumaný odděleními, která rozhodovala dříve, nebyl v návrhu na prohlášení neplatnosti uveden.
74 EUIPO a vedlejší účastnice s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
75 V bodě 24 napadeného rozhodnutí odvolací senát připomněl, že dne 24. července 2018 zaslal zpravodaj účastníkům řízení sdělení, v němž je informoval, že starším (průmyslovým) vzorem, který mu byl předložen, je (průmyslový) vzor DM/059828, který byl jako jediný uveden v návrhu na prohlášení neplatnosti. Odvolací senát uvedl, že zpravodaj při přezkumu spisu po vrácení věci Soudním dvorem konstatoval, že starší (průmyslový) vzor zkoumaný odděleními, která rozhodovala dříve, nebyl obsažen v návrhu na prohlášení neplatnosti a že v uvedeném návrhu nebyl zmíněn žádný jiný (průmyslový) vzor.
76 V rámci první části prvního žalobního důvodu žalobkyně v podstatě vytýká zpravodaji a odvolacímu senátu, že prvně zmíněný ve sdělení ze dne 24. července 2018 a druhý zmíněný v bodě 24 napadeného rozhodnutí neodůvodnili, proč měly být zohledněny pouze (průmyslové) vzory, na které se vztahuje zápis DM/059828 (viz bod 7 výše), a nikoli vyobrazení reprodukované v bodě 8 výše.
77 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 62 první věty nařízení č. 6/2002 musí být rozhodnutí EUIPO odůvodněna. Tato povinnost uvést odůvodnění má tentýž dosah jako povinnost vyplývající z článku 296 SFEU, podle níž odůvodnění autora aktu musí být jasné a jednoznačné. Tato povinnost má dvojí cíl, a to umožnit na jedné straně zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které bylo opatření přijato, za účelem obrany jejich práv a na druhé straně unijnímu soudu vykonat přezkum legality rozhodnutí. Otázka, zda odůvodnění rozhodnutí splňuje tyto požadavky, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující danou oblast [viz rozsudek ze dne 13. června 2019, Visi/one v. EUIPO – EasyFix (Visačka pro vložení informací o vozidlech), T‑74/18, EU:T:2019:417, bod 57 a citovaná judikatura].
78 V projednávané věci je nejprve třeba podotknout, že se povinnost uvést odůvodnění týká pouze napadeného rozhodnutí, a nikoli sdělení zpravodaje ve věci, které není aktem napadnutelným žalobou. Z judikatury totiž vyplývá, že proti rozhodnutí odvolacího senátu lze podat žalobu k unijnímu soudu, pokud má „závazné právní účinky“ vůči účastníku řízení před EUIPO [v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 17. března 2009, Laytoncrest v. OHIM – Erico (TRENTON), T‑171/06, EU:T:2009:70, bod 21]. V případě sdělení zpravodaje u odvolacího senátu tomu tak není.
79 Dále z přezkumu třetího žalobního důvodu vyplývá (viz body 30 až 69 výše), že odvolací senát v bodech 38 a 39 a 53 až 67 napadeného rozhodnutí jasně vysvětlil důvody, proč mohl být pro přezkum požadavků stanovených v článcích 5 a 6 nařízení č. 6/2002 zohledněn pouze starší (průmyslový) vzor, jehož vyobrazení bylo připojeno na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti. Odvolací senát vycházel zejména z výkladu čl. 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002 s ohledem na čl. 28 odst. 1 písm. b) body i), v) a vi) nařízení č. 2245/2002, který je ostatně bezchybný, jak bylo zjištěno při přezkumu třetího žalobního důvodu. Toto podrobné odůvodnění naprosto splňuje povinnost uvést odůvodnění stanovenou v čl. 62 první větě nařízení č. 6/2002.
80 První část tohoto žalobního důvodu tedy musí být zamítnuta jako neopodstatněná.
81 V rámci druhé části prvního žalobního důvodu žalobkyně odvolacímu senátu v podstatě vytýká, že nezohlednil vyobrazení obsažená v katalozích Blücher, zvláště vyobrazení reprodukované v bodě 8 výše, i když se na přípustnost a relevanci tohoto posledně zmíněného vyobrazení vztahuje v návaznosti na rozsudek o kasačním opravném prostředku překážka věci rozsouzené.
82 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 61 odst. 6 nařízení č. 6/2002 je EUIPO povinen provést nezbytná opatření, aby vyhověl rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie.
83 Z ustálené judikatury vyplývá, že aby vyhověl zrušujícímu rozsudku a aby byly v plném rozsahu splněny povinnosti z něj vyplývající, je orgán, který je autorem zrušeného aktu, povinen respektovat nejen výrok rozsudku, ale i odůvodnění, které k němu vedlo a tvoří jeho nezbytnou oporu v tom smyslu, že je nezbytné pro určení přesného smyslu toho, co bylo ve výroku rozhodnuto. Právě toto odůvodnění totiž jednak určuje přesné ustanovení považované za protiprávní a jednak ukazuje přesné důvody protiprávnosti, která je určena ve výroku, které musí dotyčný orgán brát v úvahu při nahrazení zrušeného aktu (viz rozsudek ze dne 27. června 2013, Psací potřeby, T‑608/11, nezveřejněný, EU:T:2013:334, bod 33 a citovaná judikatura).
84 V projednávané věci je třeba uvést, že v bodech 69 až 71 svého rozsudku o kasačním opravném prostředku Soudní dvůr rozhodl takto:
„69 Nelze požadovat, aby EUIPO zejména v rámci posouzení novosti zpochybněného (průmyslového) vzoru zkombinoval jednotlivé prvky staršího (průmyslového) vzoru [a sice odtokovou nádrž a krycí desku vyobrazenou v bodě 8 výše], jelikož je na osobě navrhující prohlášení neplatnosti, aby předložila úplné vyobrazení tohoto staršího (průmyslového) vzoru. Ostatně, jak uvedl generální advokát v bodě 152 svého stanoviska, jakákoliv případná kombinace by obsahovala nedostatky, jelikož bude nutně založena na odhadech.
70 Za těchto okolností, jak správně tvrdí EUIPO a v rozporu s tím, jak rozhodl Tribunál v bodě 78 napadeného rozsudku, okolnost, že zpochybněný (průmyslový) vzor spočívá pouze v kombinaci (průmyslových) vzorů, které již byly zpřístupněny veřejnosti a v jejichž případě již bylo uvedeno, že mají být používány společně, nemůže být relevantní pro účely přezkumu novosti ve smyslu článku 5 nařízení č. 6/2002, neexistuje-li úplné označení a úplné vyobrazení (průmyslového) vzoru, o kterém je tvrzeno, že má přednost.
71 V tomto ohledu je třeba dodat, že okolnost uvedená Tribunálem v bodě 68 napadeného rozsudku, že společnost ESS, vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, předložila jiné výňatky z katalogu podniku Blücher, než které předložila společnost Group Nivelles ve svém návrhu na prohlášení neplatnosti a které obsahovaly obrázek takové krycí desky, jako je deska nacházející se uprostřed obrázku uvedeného v bodě 23 tohoto rozsudku, umístěné na nádrži, která měla zespodu odtokový sifon, nemůže zhojit neexistenci přesného označení a přesného vyobrazení staršího (průmyslového) vzoru uplatněného Group Nivelles. I kdyby EUIPO mohl zohlednit takovou okolnost za účelem přijetí důkazních opatření podle čl. 65 odst. 1 nařízení č. 6/2002, není naproti tomu na něm, aby zkombinoval jednotlivé komponenty jednoho nebo několika (průmyslových) vzorů zpřístupněných veřejnosti samostatně v různých výňatcích z katalogů připojených k návrhu na prohlášení neplatnosti za účelem získaní úplného vzhledu staršího (průmyslového) vzoru, který navrhovatelka uplatňovala. Aniž je třeba přezkoumat argument EUIPO, že body 68 a 76 napadeného rozsudku jsou stiženy zkreslením skutkového stavu, stačí totiž konstatovat, že Tribunál v uvedeném rozsudku nijak netvrdí, že obrázek předložený ESS představuje úplný obrázek přesného staršího (průmyslového) vzoru, o kterém společnost Group Nivelles tvrdí, že má přednost.“
85 V tomto ohledu je nejprve třeba připomenout, že v rámci přezkumu třetího žalobního důvodu již bylo konstatováno, že o otázce identifikace starších (průmyslových) vzorů, které bylo třeba srovnat se zpochybněným (průmyslovým) vzorem, nebylo nikdy s konečnou platností rozhodnuto v průběhu dřívějších řízení před EUIPO, Tribunálem a Soudním dvorem (viz body 41 až 43 výše). Povinnost respektovat překážku věci rozsouzené se tedy na tuto konkrétní otázku nevztahuje.
86 Dále je třeba poznamenat, že se část rozsudku o kasačním opravném prostředku citovaná žalobkyní týká pouze povinnosti předložit „úplná vyobrazení“ staršího (průmyslového) vzoru. Soudní dvůr se naproti tomu nevyjádřil k možnosti předložit takové „úplné vyobrazení“ po podání návrhu na prohlášení neplatnosti. Povinnost respektovat překážku věci rozsouzené se tedy na tuto konkrétní otázku nevztahuje.
87 Kromě toho v rozsahu, v němž žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že nenařídil provedení dokazování na základě článku 65 nařízení č. 6/2002, je tato výtka nepodložená. Žalobkyně ve svých připomínkách ze dne 21. září 2018 skutečně navrhla výslech svědků, ale neupřesňuje, v čem by nepřijetí takových důkazních opatření představovalo nesprávné posouzení. Je sice pravda, že takoví svědci mohli podpořit tvrzení, že (průmyslové) vzory blízké zpochybněnému (průmyslovému) vzoru již byly známy ke dni podání přihlášky tohoto (průmyslového) vzoru. Takový přínos by však byl irelevantní, jelikož základní otázka, o které rozhodl odvolací senát, a sice identifikace starších (průmyslových) vzorů, které měly být zohledněny pro posouzení novosti a individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru, mohla být z právního hlediska vyřešena na právním základě výkladu čl. 63 odst. 2 nařízení č. 6/2002 s ohledem na čl. 28 odst. 1 písm. b) body i), v) a vi) nařízení č. 2245/2002. Svědecké výpovědi znalců týkající se skutkového stavu byla tedy v takovémto kontextu každopádně zcela irelevantní.
88 Konečně je třeba zdůraznit, že Tribunál ani Soudní dvůr nezaujaly stanovisko k nezbytnosti těchto navrhovaných důkazních opatření, a že navíc Tribunál ani Soudní dvůr neměly pravomoc vydávat vůči EUIPO příkazy, zejména za účelem přijetí takových důkazních opatření [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. února 2017, Mast-Jägermeister v. EUIPO (Poháry), T‑16/16, EU:T:2017:68, bod 27].
89 Druhá část tohoto žalobního důvodu tedy musí být zamítnuta jako neopodstatněná.
90 Ve třetí části prvního žalobního důvodu vznáší žalobkyně různé výtky vůči sdělení zpravodaje ze dne 24. července 2018.
91 V tomto ohledu stačí konstatovat, že tato třetí část je nepřípustná v rozsahu, v němž se důvody neplatnosti vznesené v žalobě mohou týkat pouze napadeného rozhodnutí, a nikoli dřívější procesní písemnosti, která sama o sobě nevyvolává žádné právní účinky a představuje akt, který nelze napadnout žalobou (viz bod 77 výše), jako je sdělení zpravodaje.
92 Tato třetí část je navíc neopodstatněná v rozsahu, v němž se týká překážky věci rozsouzené, která se váže k rozsudkům Soudního dvora a Tribunálu, z důvodů již uvedených v bodech 41 až 43 a 84 až 89 výše.
93 Třetí část tohoto žalobního důvodu tedy musí být odmítnuta jako nepřípustná a navíc zamítnuta jako neopodstatněná.
94 První žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.
K druhému žalobnímu důvodu, týkajícímu se určení znaků zpochybněného (průmyslového) vzoru
95 V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že odvolací senát pochybil v bodě 26 napadeného rozhodnutí při určení znaků zpochybněného (průmyslového) vzoru. Opět se opírá o bod 69 rozsudku o kasačním opravném prostředku (viz bod 84 výše) a tvrdí, že od EUIPO nelze vyžadovat, aby v rámci posouzení novosti zpochybněného (průmyslového) vzoru zkombinoval různé prvky (v projednávané věci odtokovou nádrž a krycí desku), aby získal celkový vzhled tohoto (průmyslového) vzoru. Podle jejího názoru je relevantní otázkou, jaký je „rozlišující znak“ zpochybněného (průmyslového) vzoru. Z připomínek vedlejší účastnice ze dne 8. prosince 2009 přitom vyplývá, že posledně zmíněná ve skutečnosti nechtěla nechat zapsat vzhled sprchového odtokového žlabu, ale pouze vzhled krycí desky určené k použití na podlouhlých obdélníkových odtokových žlabech. Ze dvou rozsudků vydaných nizozemskými soudy rovněž vyplývá, že jediným „rozlišujícím znakem“ zpochybněného (průmyslového) vzoru je „zavřená krycí deska“ nebo „[tzv.] mřížka ‚nula‘ “, a sice „mřížka bez otvorů, kterými může voda odtékat přes drážky umístěné na obou stranách mřížky“. Stejně tak zrušovací oddělení EUIPO mělo údajně za to, že jediným viditelným znakem zpochybněného (průmyslového) vzoru při obvyklém užívání je vrchní část desky.
96 Podle žalobkyně je zcela logické, že zrušovací oddělení dospělo k tomuto závěru na základě úvah vycházejících ze srovnání pouze vzhledu krycí desky „nula“ zpochybněného (průmyslového) vzoru se vzhledem všech ostatních starších krycích desek, zejména desky vyobrazené na straně 33 katalogů Blücher. Okolnost, že tyto krycí desky jsou případně určeny k použití společně s podlouhlou obdélníkovou nádrží, a tvoří tak sprchový odtokový žlab, má v tomto ohledu jen nepatrný význam, neboť podle vedlejší účastnice nemohou být jejich znaky považovány za rozlišující, nové nebo individuální, a že podlouhlá obdélníková nádrž, jakož i její znaky nejsou při obvyklém užívání odtokového žlabu viditelné.
97 EUIPO a vedlejší účastnice s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
98 V bodě 26 napadeného rozhodnutí odvolací senát připomněl, že dne 21. září 2018 podala žalobkyně návrh na výslech a předložila své připomínky založené v podstatě na různých argumentech, které odvolací senát vyjmenoval. Žalobkyně zejména odkázala na prohlášení předložená během předchozího řízení, která podle ní prokazují, že odborné kruhy věděly o existenci (průmyslových) vzorů znázorňujících sprchové odtokové žlaby, jejichž vzhled spočíval v podlouhlé obdélníkové vaničce či nádrži s toutéž zavřenou krycí deskou. Žalobkyně zejména odkázala na přílohy 5 až 7 a požádala senát o výslech těchto svědků.
99 V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že odvolací senát pochybil při určení znaků zpochybněného (průmyslového) vzoru. Odvolací senát podle ní pochybil tím, že zohlednil některé znaky zpochybněného (průmyslového) vzoru, jako jsou boční drážky, ačkoli vedlejší účastnice uplatňuje výlučná práva pouze ke „vzhledu krycí desky odtokového žlabu, která je určena k použití s podlouhlými obdélníkovými (sprchovými) odtokovými žlaby“. Jinými slovy, tvar podlouhlého obdélníkového odtokového žlabu a boční drážky nespadají do předmětu ochrany plynoucí ze zpochybněného (průmyslového) vzoru. Pouze tvar krycí desky sprchového žlabu je způsobilý odlišit tento (průmyslový) vzor od starších (průmyslových) vzorů.
100 Je třeba předeslat, že bod 26 napadeného rozhodnutí není obsažen v „odůvodnění [uvedeného] rozhodnutí“ (body 27 až 116), ale „ve shrnutí skutkového stavu“ (body 1 až 26), jelikož se jedná o shrnutí argumentů žalobkyně, a nikoli o závěry odvolacího senátu.
101 Podle judikatury přitom musí být žalobní důvody, které nesměřují ke zpochybnění důvodů, pro které odvolací senát zamítl odvolání, které k němu bylo podáno, považovány za irelevantní [viz usnesení ze dne 16. října 2020, L. Oliva Torras v. EUIPO – Mecánica del Frío (Zařízení pro spojování vozidel), T‑629/19, nezveřejněné, EU:T:2020:506, bod 26 a citovaná judikatura]. Tak je tomu i v projednávané věci.
102 Kromě toho je třeba připomenout, podobně jako učinil EUIPO, že předmět zpochybněného (průmyslového) vzoru a jeho znaky musí být určeny výlučně na základě vyobrazení předložených na podporu přihlášky k zápisu.
103 Při posuzování novosti nebo individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru je totiž třeba tento (průmyslový) vzor srovnat se staršími (průmyslovými) vzory v podobě, ve které je zapsán [v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 8. prosince 2005, Castellblanch v. OHIM – Champagne Roederer (CRISTAL CASTELLBLANCH), T‑29/04, EU:T:2005:438, bod 57, a ze dne 21. dubna 2021, Chanel v. EUIPO – Huawei Technologies (Ztvárnění kruhu obsahujícího dvě propletené křivky), T‑44/20, nezveřejněný, EU:T:2021:207, bod 25].
104 Závěry ohledně předmětu a znaků zpochybněného (průmyslového) vzoru navíc nelze ponechat na posouzení účastníků řízení a v konečném důsledku na jejich volné dispozici [pokud jde o právní kvalifikaci zpřístupnění veřejnosti, v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. října 2018, Mamas and Papas v. EUIPO – Wall-Budden (Mantinely do dětských postýlek), T‑672/17, nezveřejněný, EU:T:2018:707, bod 60].
105 Druhý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout jako irelevantní a neopodstatněný.
Ke čtvrtému, pátému a šestému žalobnímu důvodu, týkajícím se srovnání kolidujících (průmyslových) vzorů a posouzení individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru
Připomenutí právních předpisů a judikatury
106 Podle čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 lze (průmyslový) vzor Společenství prohlásit neplatným, pokud nesplňuje podmínky stanovené v článcích 4 až 9 uvedeného nařízení, mezi něž patří zejména podmínka novosti a individuální povahy.
107 Podle čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 má zapsaný (průmyslový) vzor Společenství individuální povahu, pokud se celkový dojem, který vyvolá u informovaného uživatele, liší od celkového dojmu vyvolaného u tohoto uživatele (průmyslovým) vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky k zápisu nebo, bylo-li uplatněno právo přednosti, přede dnem vzniku práva přednosti. Článek 6 odst. 2 téhož nařízení mimoto stanoví, že při posuzování individuální povahy se bere v úvahu míra volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru.
108 Posouzení individuální povahy (průmyslového) vzoru Společenství v podstatě vychází ze čtyřfázového přezkumu. Tento přezkum spočívá zaprvé v určení odvětví výrobků, pro které má být (průmyslový) vzor použit nebo ve kterých má být ztělesněn, zadruhé v určení informovaného uživatele uvedených výrobků v závislosti na jejich určení a s odkazem na tohoto informovaného uživatele v určení úrovně dřívějších poznatků, jakož i stupně pozornosti věnované podobnostem a rozdílům při srovnání (průmyslových) vzorů, zatřetí v určení míry volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru, jehož vliv na individuální povahu je nepřímo úměrný, a začtvrté při zohlednění této míry volnosti v určení výsledku srovnání, pokud možno přímého, jednotlivých celkových dojmů vyvolaných u informovaného uživatele zpochybněným (průmyslovým) vzorem a jakýmkoli starším (průmyslovým) vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti (viz rozsudek ze dne 13. června 2019, Visačka pro vložení informací o vozidlech, T‑74/18, EU:T:2019:417, bod 66 a citovaná judikatura).
109 Pokud jde o starší (průmyslové) vzory, je třeba posouzení individuální povahy (průmyslového) vzoru provést s ohledem na jeden nebo několik starších (průmyslových) vzorů, zohledněných jednotlivě v rámci všech (průmyslových) vzorů zpřístupněných veřejnosti dříve, a nikoliv s ohledem na kombinaci izolovaných znaků vycházejících z několika starších (průmyslových) vzorů (rozsudky ze dne 19. června 2014, Karen Millen Fashions, C‑345/13, EU:C:2014:2013, body 25 a 35, a ze dne 13. června 2019, Visačka pro vložení informací o vozidlech, T‑74/18, EU:T:2019:417, bod 84; v tomto smyslu viz též rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 61). Starší (průmyslový) vzor tak musí vykazovat „kompaktní“ nebo „celistvou“ přednost a nemůže být výsledkem kombinace.
110 Je zásadní, aby oddělení EUIPO měla k dispozici obrázek staršího (průmyslového) vzoru, který umožní rozeznat vzhled výrobku, v němž je (průmyslový) vzor ztělesněn, a přesně a jasně určit starší (průmyslový) vzor, aby uvedená oddělení mohla v souladu s články 5 až 7 nařízení č. 6/2002 provést posouzení novosti a individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru a z toho vyplývající srovnání dotčených (průmyslových) vzorů. K přezkumu, zda zpochybněný (průmyslový) vzor skutečně postrádá novost nebo individuální povahu, je totiž nutné mít k dispozici přesný a určitý starší (průmyslový) vzor. Kromě toho je na účastníkovi řízení, který podal návrh na prohlášení neplatnosti, aby EUIPO poskytl nezbytné informace, a zejména přesné a úplné označení a vyobrazení (průmyslového) vzoru, o kterém je tvrzeno, že má přednost, aby prokázal, že zpochybněný (průmyslový) vzor nemohl být platně zapsán. Naproti tomu nelze požadovat, aby EUIPO zejména v rámci posouzení novosti zpochybněného (průmyslového) vzoru zkombinoval jednotlivé prvky staršího (průmyslového) vzoru, jelikož je na osobě navrhující prohlášení neplatnosti, aby předložila úplné vyobrazení tohoto staršího (průmyslového) vzoru (v tomto smyslu viz rozsudek o kasačním opravném prostředku, body 64, 65 a 69).
111 Kromě toho je třeba zdůraznit, že není relevantní znát odvětví výrobků uvedených v přihlášce k zápisu, pokud jde o uplatnění staršího (průmyslového) vzoru v řízení o prohlášení neplatnosti, ostatně stejně jako pokud jde o rozsah ochrany (průmyslového) vzoru v řízení o porušení s ohledem na čl. 36 odst. 6 nařízení č. 6/2002. Podle judikatury Soudního dvora se tak nevyžaduje, aby informovaný uživatel zpochybněného (průmyslového) vzoru znal výrobek, v němž je starší (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit (v tomto smyslu viz rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 134). Jinými slovy, starší (průmyslový) vzor ztělesněný ve výrobku odlišném od výrobku, na který se vztahuje zpochybněný (průmyslový) vzor, v zásadě představuje starší (průmyslový) vzor relevantní pro účely posouzení individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002.
112 Pokud jde o zpochybněný (průmyslový) vzor, neviditelné vlastnosti výrobku, které se netýkají jeho vzhledu, nemohou být zohledněny při určení, zda může být zpochybněný (průmyslový) vzor předmětem ochrany [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2014, Biscuits Poult v. OHIM – Banketbakkerij Merba (Sušenka), T‑494/12, EU:T:2014:757, bod 29].
113 Pokud jde o srovnání kolidujících (průmyslových) vzorů, podle ustálené judikatury vyplývá individuální povaha (průmyslového) vzoru z celkového dojmu existence rozdílu nebo neexistence „déjà vu“ z hlediska informovaného uživatele ve vztahu k jakékoli přednosti v rámci stávajícího portfolia (průmyslových) vzorů, a není třeba brát v úvahu rozdíly, které nejsou dostatečně výrazné na to, aby měly na uvedený celkový dojem vliv, přestože zacházejí nad rámec bezvýznamných detailů, ale s přihlédnutím k rozdílům dostatečně výrazným na to, aby vyvolaly odlišné celkové dojmy (viz rozsudek ze dne 13. června 2019, Visačka pro vložení informací o vozidlech, T‑74/18, EU:T:2019:417, bod 83 a citovaná judikatura).
114 Srovnání celkových dojmů vyvolaných kolidujícími (průmyslovými) vzory musí být syntetické a nemůže se omezit na analytické srovnání výčtu podobností a rozdílů. Toto srovnání musí vycházet ze znaků zpřístupněných ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru a musí se týkat pouze chráněných znaků, bez zohlednění znaků, zejména technických, vyloučených z ochrany. Uvedené srovnání se musí týkat (průmyslových) vzorů, v zásadě v podobě, v jaké byly zapsány, a od osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, nemůže být požadováno grafické vyobrazení uplatňovaného (průmyslového) vzoru, srovnatelné s vyobrazením uvedeným v přihlášce zpochybněného (průmyslového) vzoru (viz rozsudek ze dne 13. června 2019, Visačka pro vložení informací o vozidlech, T‑74/18, EU:T:2019:417, bod 84 a citovaná judikatura).
115 Čtvrtý, pátý a šestý žalobní důvod žalobkyně je třeba zkoumat s ohledem na tuto judikaturu, po individuálním vyobrazení kolidujících (průmyslových) vzorů a připomenutí posouzení provedeného odvolacím senátem v bodech 98 až 112 napadeného rozhodnutí.
Individuální vyobrazení kolidujících (průmyslových) vzorů a připomenutí napadeného rozhodnutí
116 Kolidující (průmyslové) vzory jsou vyobrazeny následovně, přičemž šest, které jsou předmětem (průmyslového) vzoru DM/059828, musí být posuzováno jednotlivě, neboť každý z nich má, s výhradou přezkumu čtvrtého žalobního důvodu (viz body 128 až 147 výše), kompaktní přednost (viz bod 109 výše):
25.1 25.2 25.3 | |