ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)
24. listopadu 2015(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška slovní ochranné známky Společenství WESTERN GOLD – Starší slovní národní ochranné známky, starší slovní ochranná známka Společenství a starší slovní mezinárodní ochranná známka WeserGold, Wesergold a WESERGOLD – Relativní důvod pro zamítnutí – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 – Rozhodnutí o odvolání – Článek 64 odst. 1 nařízení č. 207/2009 – Povinnost uvést odůvodnění – Právo být vyslechnut – Článek 75 nařízení č. 207/2009“
Ve věci T‑278/10 RENV,
riha WeserGold Getränke GmbH & Co. KG (dříve Wesergold Getränkeindustrie GmbH & Co. KG), se sídlem v Rinteln (Německo), zastoupená T. Melchertem, P. Goldenbaumem a I. Rohrem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému původně A. Pohlmannem, poté S. Hannem, jako zmocněnci,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je
Lidl Stiftung & Co. KG, se sídlem v Neckarsulm (Německo), zastoupená A. Marxem a M. Wolterem, advokáty,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 24. března 2010 (věc R 770/2009-1), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Wesergold Getränkeindustrie GmbH & Co. KG a Lidl Stiftung & Co. KG,
TRIBUNÁL (druhý senát),
ve složení M. E. Martins Ribeiro (zpravodajka), předsedkyně, S. Gervasoni a L. Madise, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Weychert, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 15. dubna 2015,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 23. srpna 2006 podala vedlejší účastnice, společnost Lidl Stiftung & Co. KG, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení WESTERN GOLD.
3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, náležejí do třídy 33 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Lihoviny, zejména whisky“.
4 Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 3/2007 ze dne 22. ledna 2007.
5 Dne 14. března 2007 společnost Wesergold Getränkeindustrie GmbH & Co. KG, do jejíchž práv vstoupila žalobkyně, společnost riha WeserGold Getränke GmbH & Co. KG, podala na základě článku 42 nařízení č. 40/94 (nyní článek 41 nařízení č. 207/2009) námitky proti zápisu přihlášené ochranné známky pro výrobky uvedené v bodě 3 výše.
6 Námitky byly založeny na různých starších ochranných známkách.
7 První uplatněnou starší ochrannou známkou byla slovní ochranná známka Společenství WeserGold, jejíž přihláška byla podána dne 3. ledna 2003 a byla zapsána dne 2. března 2005 pod číslem 2994739, která označuje výrobky náležející do tříd 29, 31 a 32 a pro každou z těchto tříd odpovídá následujícímu popisu:
– třída 29: „Konzervovaná, sušená a vařená ovoce a zelenina; jedlá želatina, džemy, kompoty; mléčné výrobky, a sice nápoje na bázi jogurtu složené hlavně z jogurtu, ale rovněž z ovocné šťávy nebo zeleninové šťávy“;
– třída 31: „Čerstvé ovoce“;
– třída 32: „Minerální vody a sodovky; jiné nealkoholické nápoje, a sice limonády, sody a koly; ovocné šťávy, nápoje na bázi ovoce, zeleninové šťávy a nápoje na bázi zeleniny; sirupy a jiné přípravky na výrobu nápojů“.
8 Druhou uplatněnou starší ochrannou známkou byla německá slovní ochranná známka WeserGold, jejíž přihláška byla podána dne 26. listopadu 2002 a byla zapsána dne 27. února 2003 pod číslem 30257995, která označuje výrobky náležející do tříd 29, 31 a 32 a pro každou z těchto tříd odpovídá následujícímu popisu:
– třída 29: „Konzervovaná, sušená a vařená ovoce a zelenina; jedlá želatina, džemy, protlaky; mléčné výrobky, a sice nápoje na bázi jogurtu složené hlavně z jogurtu, ale rovněž z ovocné šťávy nebo zeleninové šťávy“;
– třída 31: „Čerstvé ovoce“;
– třída 32: „Minerální vody a sodovky; jiné nealkoholické nápoje, a sice limonády, sody a koly; ovocné šťávy, nápoje na bázi ovoce, zeleninové šťávy a nápoje na bázi zeleniny; sirupy a jiné přípravky na výrobu nápojů“.
9 Třetí uplatněnou starší ochrannou známkou byla mezinárodní slovní ochranná známka Wesergold č. 801149, jejíž přihláška byla podána dne 13. března 2003, vyvolávající účinky v České republice, Dánsku, Španělsku, Francii, Itálii, Maďarsku, Rakousku, Polsku, Portugalsku, Slovinsku, Švédsku, Spojeném království a zemích Beneluxu, označující výrobky náležející do tříd 29, 31 a 32 a pro každou z těchto tříd odpovídající následujícímu popisu:
– třída 29: „Konzervovaná, sušená a vařená ovoce a zelenina; jedlá želatina, džemy, protlaky; mléčné výrobky, a sice nápoje na bázi jogurtu složené hlavně z jogurtu, ale rovněž z ovocné šťávy nebo zeleninové šťávy“;
– třída 31: „Čerstvé ovoce“;
– třída 32: „Minerální vody a sodovky; jiné nealkoholické nápoje, a sice limonády, sody a koly; ovocné šťávy, nápoje na bázi ovoce, zeleninové šťávy a nápoje na bázi zeleniny; sirupy a jiné přípravky na výrobu nápojů“.
10 Čtvrtou uplatněnou starší ochrannou známkou byla německá slovní ochranná známka WESERGOLD, jejíž přihláška byla podána dne 12. června 1970 a byla zapsána dne 16. února 1973 pod číslem 902472, jejíž platnost byla obnovena dne 13. června 2000, označující výrobky náležející do třídy 32 a odpovídající následujícímu popisu: „Jablečné mošty s alkoholem, limonády, minerální vody, zeleninové šťávy jakožto nápoje, ovocné šťávy“.
11 Pátou uplatněnou starší ochrannou známkou byla polská slovní ochranná známka WESERGOLD, jejíž přihláška byla podána dne 26. června 1996 a byla zapsána dne 11. května 1999 pod číslem 161413, která označuje výrobky náležející do třídy 32 a odpovídá následujícímu popisu: „Minerální vody a pramenité vody; stolní vody, nealkoholické nápoje; ovocné šťávy, ovocné nektary, ovocné sirupy, zeleninové sirupy, zeleninové nektary, osvěžující nápoje, nápoje na bázi ovocné šťávy, limonády, šumivé nápoje, minerální nápoje, ledové čaje, aromatizované minerální vody, minerální vody s přidanou ovocnou šťávou – všechny uvedené nápoje rovněž jako dietetické přípravky nikoli k lékařským účelům“.
12 Důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009].
13 Dne 11. června 2009 námitkové oddělení námitkám vyhovělo a přihlášku ochranné známky Společenství zamítlo. Z důvodů hospodárnosti řízení námitkové oddělení průzkum námitek omezilo na starší slovní ochrannou známku Společenství, pro kterou nebyl požadován důkaz o skutečném užívání.
14 Dne 13. července 2009 podala vedlejší účastnice proti rozhodnutí námitkového oddělení u OHIM odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.
15 Rozhodnutím ze dne 24. března 2010 (dále jen „napadené rozhodnutí“) první odvolací senát OHIM odvolání vyhověl a rozhodnutí námitkového oddělení zrušil. Měl za to, že relevantní veřejnost je tvořena širokou veřejností Evropské unie. Výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, náležející do třídy 33, a sice „lihoviny, zejména whisky“, nejsou podobné výrobkům, na které se vztahují starší ochranné známky náležející do tříd 29 a 31 (body 20 a 21 napadeného rozhodnutí). Mezi výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, spadajícími do třídy 33, a výrobky, na které se vztahují starší ochranné známky, náležejícími do třídy 32, je nízký stupeň podobnosti (body 22 až 28 napadeného rozhodnutí). Kolidující označení vykazují průměrný stupeň podobnosti ze vzhledového hlediska (bod 33 napadeného rozhodnutí) a z fonetického hlediska (bod 34 napadeného rozhodnutí), jsou však pojmově odlišná (body 35 až 37 napadeného rozhodnutí). Pokud jde o rozlišovací způsobilost starších ochranných známek, měl odvolací senát v podstatě za to, že je tato rozlišovací způsobilost o něco málo nižší než průměrná rozlišovací způsobilost z důvodu výskytu výrazu „gold“, který má nízkou rozlišovací způsobilost (body 38 až 40 napadeného rozhodnutí). Konečně odvolací senát uvedl, že poměření všech okolností projednávané věci v rámci posouzení nebezpečí záměny vede k závěru, že mezi kolidujícími označeními neexistuje nebezpečí záměny (body 41 až 47 napadeného rozhodnutí).
Řízení před Tribunálem a Soudním dvorem
16 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 21. června 2010 podala žalobkyně žalobu směřující ke zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu porušení čl. 8 odst. 1 písm. b), článku 64, čl. 75 druhé věty a podpůrně čl. 75 první věty nařízení č. 207/2009.
17 Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 27. června 2012.
18 Rozsudkem ze dne 21. září 2012, Wesergold Getränkeindustrie v. OHIM – Lidl Stiftung (WESTERN GOLD) (T‑278/10, Sb. rozh., dále jen „rozsudek Tribunálu“, EU:T:2012:459), Tribunál napadené rozhodnutí zrušil a rozhodl, že OHIM ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů žalobkyně, přičemž vedlejší účastnice musí nést vlastní náklady řízení.
19 Tribunál k tomu, aby rozhodl v tomto smyslu, přezkoumal první žalobní důvod vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 a ke třem ostatním žalobním důvodům vzneseným žalobkyní se nevyjádřil. Tribunál poté, co v bodě 58 svého rozsudku konstatoval, že kolidující označení jsou i přes jejich podobnosti ze vzhledového a fonetického hlediska globálně odlišná s ohledem na existenci významných pojmových odlišností, odvolacímu senátu v bodech 72, 82 a 83 uvedeného rozsudku vytkl nejprve to, že měl za to, že žalobkyně neuplatnila rozlišovací způsobilost zvýšenou v důsledku užívání starších ochranných známek, dále že v důsledku takového pochybení nepřezkoumal potenciálně relevantní faktor při globálním posouzení existence nebezpečí záměny mezi přihlášenou ochrannou známkou a staršími ochrannými známkami a konečně že v důsledku takového opomenutí porušil podstatné procesní náležitosti, což musí vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.
20 Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 4. prosince 2012 podal OHIM proti rozsudku Tribunálu kasační opravný prostředek, jímž se domáhal, aby Soudní dvůr uvedený rozsudek zrušil.
21 Rozsudkem ze dne 23. ledna 2014, OHIM v. riha WeserGold Getränke (C‑558/12 P, Sb. rozh., dále jen „rozsudek o kasačním opravném prostředku“, EU:C:2014:22), Soudní dvůr rozsudek Tribunálu zrušil.
22 Soudní dvůr konstatoval, že rozsudek Tribunálu je postižený vadou spočívající v nesprávném právním posouzení při výkladu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, jelikož Tribunál měl neprávem za to, že skutečnost, že odvolací senát neprovedl analýzu rozlišovací způsobilosti zvýšené v důsledku užívání starších ochranných známek, má způsobit neplatnost napadeného rozhodnutí. Soudní dvůr v bodě 48 rozsudku o kasačním opravném prostředku uvedl, že přezkum této skutečnosti odvolacím senátem není relevantní pro účely posouzení existence nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami vzhledem k tomu, že Tribunál předtím konstatoval, že dotčené ochranné známky jsou globálně odlišné, takže jakékoli nebezpečí záměny je vyloučeno a případná existence rozlišovací způsobilosti zvýšené v důsledku užívání starších ochranných známek nemůže vyvážit neexistenci podobnosti uvedených ochranných známek.
23 Soudní dvůr v bodě 61 rozsudku o kasačním opravném prostředku uvedl:
„Vzhledem k tomu, že Tribunál přezkoumal pouze první ze čtyř žalobních důvodů, které společnost riha WeserGold Getränke na podporu své žaloby uplatnila, má Soudní dvůr za to, že projednávaný spor není ve stavu, v němž by o něm soudní řízení dovolovalo rozhodnut. Proto je třeba věc vrátit zpět Tribunálu.“
24 Po vydání rozsudku o kasačním opravném prostředku a v souladu s čl. 118 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 byla věc přidělena druhému senátu Tribunálu.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení pro vrácení věci
25 Účastníci řízení byli v souladu s čl. 119 odst. 1 jednacího řádu ze dne 2. května 1991 vyzváni, aby předložili vyjádření. Žalobkyně, OHIM a vedlejší účastnice předložily vyjádření ve stanovených lhůtách, a sice žalobkyně dne 1. dubna, OHIM dne 8. května a vedlejší účastnice dne 14. května 2014.
26 Žalobkyně ve svém vyjádření navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM nebo vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení souvisejících s řízením před Soudním dvorem.
27 OHIM a vedlejší účastnice ve svých vyjádřeních navrhují, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení souvisejících s řízením před Tribunálem (T‑278/10 a T‑278/10 RENV), jakož i náhradu nákladů řízení souvisejících s řízením před Soudním dvorem (C‑558/12 P).
Právní otázky
28 Žalobkyně na podporu žaloby vznáší čtyři žalobní důvody, vycházející zaprvé z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, zadruhé článku 64 uvedeného nařízení, zatřetí čl. 75 druhé věty téhož nařízení a začtvrté čl. 75 první věty uvedeného nařízení.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009
29 Žalobkyně z rozsudku o kasačním opravném prostředku vyvozuje, že argument vyplývající z rozlišovací způsobilosti zvýšené v důsledku užívání a vliv této rozlišovací způsobilosti musí být posouzeny v rámci přezkumu vzhledové, fonetické a pojmové podobnosti kolidujících označení, takže přísluší Tribunálu, aby takový přezkum provedl, když přezkoumá rozlišovací způsobilost zvýšenou v důsledku užívání starších ochranných známek, a aby rozhodl o žalobě v plném rozsahu, tedy o všech čtyřech žalobních důvodech, aniž by byl jakkoli vázán rozsudkem Tribunálu.
30 Z tohoto hlediska žalobkyně v podstatě uvádí nejprve to, že kolidující označení vykazují průměrný stupeň podobnosti, což konstatoval jak odvolací senát, tak rozsudek Tribunálu. Žalobkyně má dále za to, že existence pojmové odlišnosti mezi uvedenými označeními nemůže neutralizovat konstatovanou vzhledovou a fonetickou podobnost. Konečně žalobkyně zpochybňuje přezkum týkající se podobnosti dotčených výrobků, analýzy existence nebezpečí záměny a rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek.
31 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že z prostého znění rozsudku Tribunálu vyplývá, že Tribunál – jak správně uvádí jak OHIM, tak vedlejší účastnice – dospěl k závěru, uvedenému v bodě 58 rozsudku, že „označení jsou globálně odlišná, a to i přes podobnosti ze vzhledového a fonetického hlediska“.
32 Kromě toho z rozsudku o kasačním opravném prostředku vyplývá, že Soudní dvůr zrušil rozsudek Tribunálu pouze z důvodu, že Tribunál i přes neexistenci podobnosti mezi kolidujícími označeními odvolacímu senátu vytkl, že nepřezkoumal existenci rozlišovací způsobilosti zvýšené v důsledku užívání starších ochranných známek, třebaže je vzhledem k tomu, že jsou ochranné známky globálně odlišné, jakékoli nebezpečí záměny vyloučeno. Z toho vyplývá, že kritérium existence rozlišovací způsobilosti zvýšené v důsledku užívání starších ochranných známek musí být přezkoumáno pouze v případě, že je předem konstatována podobnost mezi uvedenými označeními, jakož i ostatně podobnost mezi dotčenými výrobky a službami, a to pouze v rámci přezkumu týkajícího se existence nebezpečí záměny.
33 Z bodů 48 až 50 rozsudku o kasačním opravném prostředku totiž vyplývá:
„48 Tribunál tím, že měl za to, že skutečnost, že odvolací senát neprovedl analýzu rozlišovací způsobilosti zvýšené v důsledku užívání starších ochranných známek, způsobuje neplatnost sporného rozhodnutí, od odvolacího senátu vyžadoval přezkum skutečnosti, která pro účely posouzení existence nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 relevantní nebyla. Vzhledem k tomu, že Tribunál předtím konstatoval, že dotčené ochranné známky jsou globálně odlišné, bylo jakékoli nebezpečí záměny vyloučeno a případná existence rozlišovací způsobilosti zvýšené v důsledku užívání starších ochranných známek nemohla vyvážit neexistenci podobnosti uvedených ochranných známek.
49 Za těchto podmínek je OHIM oprávněn tvrdit, že napadený rozsudek je postižený vadou spočívající v nesprávném právním posouzení při výkladu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.
50 Z předcházejícího vyplývá, aniž je třeba přezkoumávat ostatní dva důvody kasačního opravného prostředku, že napadený rozsudek musí být zrušen v rozsahu, v němž v něm měl Tribunál za to, že odvolací senát byl povinen přezkoumat rozlišovací způsobilost zvýšenou v důsledku užívání starších ochranných známek, a sporné rozhodnutí z tohoto důvodu zrušil, třebaže předtím konstatoval, že kolidující ochranné známky podobné nejsou.“
34 Vzhledem k tomu, že Tribunál konstatoval, že kolidující označení nejsou podobná a jedna z podmínek pro použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 splněna není, je jakékoli nebezpečí záměny vyloučeno, jak vyplývá z bodu 48 rozsudku o kasačním opravném prostředku.
35 Žalobkyně tedy nemůže zpochybnit, jak se pokouší učinit, analýzu podobnosti mezi kolidujícími označeními provedenou v rozsudku Tribunálu a výsledek, k němuž Tribunál dospěl, které mimoto rozsudek o kasačním opravném prostředku nikterak nezpochybnil.
36 I když ve výroku rozsudku o kasačním opravném prostředku bylo rozhodnuto, že se rozsudek Tribunálu zrušuje, ač nebyl specifikován rozsah tohoto zrušení, stále platí, že výrok rozsudku o kasačním opravném prostředku musí být vykládán ve spojení s odůvodněním obsaženým v uvedeném rozsudku.
37 Podle ustálené judikatury je totiž orgán k tomu, aby vyhověl rozsudku a ten aby byl vykonán v plném rozsahu, povinen dodržet nejen výrok rozsudku, ale i odůvodnění, z něhož rozsudek vychází a které tvoří jeho nezbytnou oporu v tom smyslu, že je nutné za účelem určení přesného smyslu toho, co bylo ve výroku rozhodnuto. Je to totiž toto odůvodnění, které jednak určuje přesné ustanovení považované za protiprávní a jednak z něj vyplývají přesné důvody protiprávnosti, která je konstatována ve výroku, které musí dotyčný orgán brát v úvahu při nahrazení zrušeného aktu (rozsudek ze dne 26. dubna 1988, Asteris a další v. Komise, 97/86, 99/86, 193/86 a 215/86, Recueil, EU:C:1988:199, bod 27; v tomto smyslu viz rovněž rozsudky ze dne 15. května 1997, TWD v. Komise, C‑355/95 P, Recueil, EU:C:1997:241, bod 21 a ze dne 7. října 1999, Irish Sugar v. Komise, T‑228/97, Recueil, EU:T:1999:246, bod 17).
38 Je přitom třeba připomenout, že v bodě 50 rozsudku o kasačním opravném prostředku Soudní dvůr upřesnil, že „napadený rozsudek musí být zrušen v rozsahu, v němž v něm měl Tribunál za to, že odvolací senát byl povinen přezkoumat rozlišovací způsobilost zvýšenou v důsledku užívání starších ochranných známek, a sporné rozhodnutí z tohoto důvodu zrušil, třebaže předtím konstatoval, že kolidující ochranné známky podobné nejsou“, což znamená, že Soudní dvůr nezamýšlel zpochybnit skutková zjištění provedená Tribunálem, pokud jde o analýzu podobnosti mezi kolidujícími označeními, která tvořila předpoklad pro úvahy Soudního dvora.
39 Vzhledem k tomu, že se tento důvod pro zrušení netýkal uvedených skutkových zjištění, byt přezkum prvního žalobního důvodu ukončen konstatováním, podle něhož je přezkum rozlišovací způsobilosti zvýšené v důsledku užívání starších ochranných známek irelevantní, jelikož kolidující označení jsou odlišná.
40 To je rovněž potvrzeno v bodě 48 rozsudku o kasačním opravném prostředku, v němž Soudní dvůr uvedl, že „[v]zhledem k tomu, že Tribunál předtím konstatoval, že dotčené ochranné známky jsou globálně odlišné, bylo [...] jakékoli nebezpečí záměny vyloučeno a případná existence rozlišovací způsobilosti zvýšené v důsledku užívání starších ochranných známek nemohla vyvážit neexistenci podobnosti uvedených ochranných známek“.
41 Žalobkyně přitom analýzu podobnosti kolidujících označení, a konkrétně jejich odlišnost konstatovanou Tribunálem, zpochybnila v rámci řízení před Soudním dvorem, jak vyplývá z bodu 38 rozsudku o kasačním opravném prostředku, v němž Soudní dvůr připomněl, že žalobkyně má za to, že první důvod kasačního opravného prostředku opodstatněný není, „jelikož posouzení Tribunálu, pokud jde o neexistenci podobnosti mezi dotčenými ochrannými známkami, představovalo dílčí závěr, který měl být ještě konfrontován s otázkou rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek.“
42 Soudní dvůr tím, že nepřijal stanovisko zastávané žalobkyní, a tím, že rozsudek Tribunálu zrušil z důvodu, že neexistence podobnosti mezi kolidujícími označeními má nezbytně za následek neexistenci nebezpečí záměny, zamýšlel implicitně, avšak nezbytně zachovat v platnosti analýzu provedenou Tribunálem, podle níž jsou uvedená označení odlišná.
43 Kromě toho by zpochybnění analýzy podobnosti kolidujících označení v této fázi, aniž Soudní dvůr zmínil jakékoli pochybení, jehož se Tribunál v tomto ohledu dopustil, znamenalo, že by se druhý senát Tribunálu stal odvolacím soudem proti rozhodnutí prvního senátu Tribunálu, a že by byl rozsudek o kasačním opravném prostředku zbaven části závazného účinku v rozsahu, v němž zrušení nemůže jít nad rámec zrušení konstatovaného Soudním dvorem a umožnit zpochybnění skutkového stavu, což by způsobilo neúčinnost důvodů, na nichž je rozsudek o kasačním opravném prostředku založen.
44 Z rozsudku o kasačním opravném prostředku tedy vyplývá, že v rámci tohoto řízení přísluší Tribunálu, jak vyplývá z bodu 61 rozsudku o kasačním opravném prostředku, aby přezkoumal druhý až čtvrtý žalobní důvod, které u něj byly vzneseny v rámci prvního řízení.
45 První žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 64 nařízení č. 207/2009
46 Žalobkyně odvolacímu senátu v podstatě vytýká, že porušil článek 64 nařízení č. 207/2009, když nebezpečí záměny přezkoumal pouze s ohledem na ochrannou známku Společenství zapsanou pod číslem 2994739. Žalobkyně má za to, že jelikož námitkové oddělení dospělo k závěru, že mezi ochrannou známkou Společenství a přihlášenou ochrannou známkou existuje nebezpečí záměny a jelikož odvolací senát dospěl naopak k tomu, že nebezpečí záměny neexistuje, měl odvolací senát buď věc vrátit námitkovému oddělení, anebo přezkoumat existenci nebezpečí záměny s ohledem na všechny uplatněné starší ochranné známky, ale neměl – jak učinil – dospět k závěru, že nebezpečí záměny neexistuje, když neposoudil toto nebezpečí s ohledem na všechny starší ochranné známky a spokojil se se zohledněním pouze starší ochranné známky Společenství.
47 V tomto ohledu z bodu 16 napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát odkázal na „starší ochranné známky“ a „běžné spotřebitele Evropské unie“ s ohledem na skutečnost, že staršími ochrannými známkami byly v prvé řadě ochranná známka Společenství a německá ochranná známka (WeserGold, viz body 7 a 8 výše), dále mezinárodní ochranná známka vyvolávající účinky v České republice, Dánsku, Španělsku, Francii, Itálii, Maďarsku, Rakousku, Polsku, Portugalsku, Slovinsku, Švédsku, Spojeném království a zemích Beneluxu (Wesergold, viz bod 9 výše) a nakonec německá a polská ochranná známka (WESERGOLD, viz body 10 a 11 výše).
48 Odvolací senát v bodě 23 napadeného rozhodnutí odkázal jednak na německé spotřebitele a jednak na spotřebitele z jiných členských států.
49 Pokud jde o analýzu kolidujících označení, odvolací senát se zabýval všemi staršími ochrannými známkami a zdůraznil skutečnost, že se vlastní přezkum týkal posledně uvedených ochranných známek, a nikoli pouze starší ochranné známky Společenství, i když odkazuje na starší ochrannou známku, a nikoli na starší ochranné známky.
50 Bod 31 napadeného rozhodnutí zní totiž následovně:
„Jak starší ochranná známka, tak přihlášená ochranná známka jsou slovními ochrannými známkami. Starší ochrannou známku tvoří slovo složené z devíti písmen, které jsou napsány někdy velkými písmeny, někdy malými písmeny nebo velkými písmeny uvnitř slova, a sice ‚WeserGoldʻ, ‚Wesergoldʻ a ‚WESERGOLDʻ.“
51 Za těchto podmínek odvolací senát používá pro popis všech starších ochranných známek výraz „starší ochranná známka“, což vychází z konstatování uvedeného v bodě 32 napadeného rozhodnutí, které je třeba ostatně potvrdit, podle něhož „střídavé použití malých písmen a velkých písmen (uvnitř slova) nemá na srovnání označení žádný vliv, jelikož má Tribunál v zásadě za to, že slovní ochranná známka je kombinací písmen nebo slov napsaných tiskacím písmem běžného stylu bez specifického grafického prvku“.
52 Konečně z prostého znění bodů 33, 36, 39 a 40 napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát skutečně odkázal na „starší ochranné známky“, a nikoli pouze na ochrannou známku Společenství, přičemž v bodě 45 uvedeného rozhodnutí znovu upřesnil, že dotčenými označeními jsou označení WESTERN GOLD a WeserGold, WESERGOLD nebo Wesergold.
53 Z předcházejícího vyplývá, že druhý žalobní důvod je třeba v každém případě zamítnout.
Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 75 druhé věty nařízení č. 207/2009
54 Zaprvé žalobkyně odvolacímu senátu v podstatě vytýká, že ji předem neinformoval o svém záměru vyjádřit se ke všem starším ochranným známkám, na nichž byly rovněž založeny námitky proti přihlášené ochranné známce.
55 Úvodem je třeba konstatovat, že tento žalobní důvod, podle něhož žalobkyně nebyla informována o skutečnosti, že odvolací senát bude vycházet ze všech starších ochranných známek, je v rozporu s druhým žalobním důvodem, podle něhož měl být přezkum nebezpečí záměny podle žalobkyně proveden pouze s ohledem na starší ochrannou známku Společenství.
56 Žalobkyně, která byla na tento rozpor na jednání dotázána, Tribunálu nicméně neobjasnila vztah mezi oběma těmito důvody ani jejich soudržnost.
57 Je však třeba uvést, že z judikatury vyplývá, že mezi jednotlivými útvary OHIM, a sice průzkumovým referentem, námitkovým oddělením, oddělením pro správu známek a právní otázky a zrušovacími odděleními na straně jedné a odvolacími senáty na straně druhé existuje funkční kontinuita (viz rozsudek ze dne 13. března 2007, OHIM v. Kaul, C‑29/05 P, Sb. rozh., EU:C:2007:162, bod 30 a citovaná judikatura).
58 Z této funkční kontinuity mezi jednotlivými odděleními OHIM právě vyplývá, že v rámci přezkumu rozhodnutí vydaných v prvním stupni útvary OHIM, jejž jsou odvolací senáty povinny provádět, mají tyto senáty povinnost založit své rozhodnutí na všech skutkových a právních okolnostech, které účastníci řízení uplatnili buď v řízení před útvarem rozhodujícím v prvním stupni, nebo v odvolacím řízení [rozsudek ze dne 11. července 2006, Caviar Anzali v. OHIM – Novomarket (Asetra), T‑252/04, Sb. rozh., EU:T:2006:199, bod 31]. Obecněji, jak uvedl Soudní dvůr v rozsudku OHIM v. Kaul, bod 57 výše (EU:C:2007:162, body 56 a 57), z čl. 64 odst. 1 nařízení č. 207/2009, podle něhož po projednání přípustnosti odvolání o něm odvolací senát rozhodne, a může tak „rozhodnout místo oddělení, které napadené rozhodnutí vydalo“, vyplývá, že odvolací senát má z důvodu odvolání, které k němu bylo podáno, provést nový úplný přezkum merita věci, která je u něj projednávána, jak z hlediska právních, tak z hlediska skutkových otázek [rozsudek ze dne 28. dubna 2010, Claro v. OHIM – Telefónica (Claro), T‑225/09, EU:T:2010:169, body 30 a 31].
59 Z toho vyplývá, že všechny otázky, kterými se mělo zabývat nižší oddělení OHIM v rozhodnutí, které je předmětem odvolání před odvolacím senátem, jsou součástí právního a skutkového rámce věci, která byla předložena odvolacímu senátu, který své rozhodnutí zakládá na všech těchto skutečnostech, a proto je příslušný k jejich přezkumu. Vzhledem k tomu, že otázka podobnosti starších ochranných známek měla být nezbytně přezkoumána k určení, zda existuje nebezpečí záměny, a vzhledem k tomu, že účastníci řízení předložili vyjádření před námitkovým oddělením, byl odvolací senát příslušný na základě funkční kontinuity mezi jednotlivými odděleními OHIM, aby jej ve svém rozhodnutí znovu přezkoumal, a případně aby s ohledem na něj dospěl k jinému závěru, než je závěr, k němuž dospělo námitkové oddělení. Ačkoli námitkové oddělení dospělo k tomu, že nebezpečí záměny existuje, pouze na základě starší ochranné známky Společenství, z funkční kontinuity vyplývá, že příslušelo odvolacímu senátu, aby přezkoumal všechny starší ochranné známky, pokud měl, když se odchýlil od rozhodnutí námitkového oddělení, za to, že mezi kolidujícími označeními neexistuje žádné nebezpečí záměny, jak také učinil.
60 Kromě toho je třeba konstatovat, že z článku 75 nařízení č. 207/2009 nikterak nevyplývá, že odvolací senát musí požadovat od účastníků řízení vyjádření k existenci nebezpečí záměny týkající se několika starších ochranných známek, jestliže stejně jako v projednávané věci založí odvolací senát přezkum nebezpečí záměny na starších ochranných známkách, které námitkové oddělení nezohlednilo, avšak byly na podporu uvedených námitek platně uplatněny. V tomto ohledu je přitom nesporné, že se žalobkyně ve sdělení o námitce ze dne 14. března 2007 dovolávala na podporu uvedených námitek všech starších ochranných známek uvedených v bodech 7 až 11 výše a v důvodech, na nichž se zakládalo sdělení o námitce podané dne 26. září 2008, žalobkyně výslovně uvedla nebezpečí záměny mezi všemi staršími ochrannými známkami a přihlášenou ochrannou známkou [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. ledna 2013, Lidl Stiftung v. OHIM – Lactimilk (BELLRAM), T‑237/11, Sb. rozh., EU:T:2013:11, bod 27].
61 Je tedy nutno konstatovat, že žalobkyně měla příležitost uplatnit argumenty týkající se existence nebezpečí záměny mezi přihlášenou ochrannou známkou a všemi staršími ochrannými známkami jak před námitkovým oddělením, tak před odvolacím senátem, avšak rozhodla se nerozvíjet argumenty specifické pro každou ze starších ochranných známek, neboť upřednostnila vycházet obecným, a tudíž nerozlišeným způsobem, ze starších ochranných známek WESERGOLD (bod 1 sdělení o námitce ze dne 26. září 2008), Wesergold (bod 3 uvedeného sdělení o námitce) nebo WeserGold (bod 8 téhož sdělení o námitce). Je totiž nesporné, že žalobkyně v dopise ze dne 22. prosince 2009 předložila v rámci odvolání, které podala proti rozhodnutí námitkového oddělení vedlejší účastnice, argumenty týkající se neexistence nebezpečí záměny mezi staršími ochrannými známkami a přihlášenou ochrannou známkou, přičemž upřesnila, že několik starších ochranných známek, které byly uplatněny, mají společné slovo „wesergold“, jehož písmena „w“ a „g“ jsou napsána velkými písmeny. Vzhledem k tomu, že se námitky zakládaly na všech starších ochranných známkách uvedených v bodech 7 až 11 výše a odvolací senát měl pravomoc podle čl. 64 odst. 1 nařízení č. 207/2009 provést přezkum nebezpečí záměny mezi přihlášenou ochrannou známkou a všemi uvedenými staršími ochrannými známkami, příslušelo žalobkyni podle čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009, aby v rámci odvolání před odvolacím senátem předložila vyjádření týkající se uvedených starších ochranných známek specifickým způsobem pro každou z nich v rozsahu, v němž to mohlo být odůvodněné. Žalobkyně tedy nemůže důvodně tvrdit, že nemohla předvídat, že odvolací senát založí přezkum nebezpečí záměny na všech starších ochranných známkách (v tomto smyslu viz rozsudek BELLRAM, bod 60 výše, EU:T:2013:11, bod 28).
62 Z úvah uvedených v bodech 60 a 61 výše vyplývá, že odvolací senát neporušil právo žalobkyně být vyslechnuta tím, že ji výslovně nevyzval k tomu, aby předložila vyjádření týkající se jiných starších ochranných známek, než je ochranná známka Společenství.
63 Z toho vyplývá, že v rozsahu, v němž v rámci projednávaného žalobního důvodu žalobkyně zpochybňuje pravomoc odvolacího senátu připomenutou v bodě 61 výše, tento žalobní důvod není opodstatněný a musí být zamítnut.
64 Zadruhé žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že porušil její právo být vyslechnuta v otázce týkající se údajné rozlišovací způsobilosti zvýšené v důsledku užívání starších ochranných známek.
65 V tomto ohledu stačí konstatovat, že tato vytýkaná skutečnost je irelevantní, jelikož i za předpokladu, quod non, že měl odvolací senát předem informovat žalobkyni o jejím právu předložit vyjádření, by v každém případě toto pochybení nemohlo způsobit zrušení napadeného rozhodnutí, jelikož z bodu 50 rozsudku o kasačním opravném prostředku vyplývá, že v případě neexistence podobnosti mezi kolidujícími označeními není otázka rozlišovací způsobilosti zvýšené v důsledku užívání starších ochranných známek nikterak relevantní.
66 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že třetí žalobní důvod je třeba zamítnout.
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 75 první věty nařízení č. 207/2009
67 Žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že porušil čl. 75 první větu nařízení č. 207/2009, když napadené rozhodnutí odůvodnil „stručně“ s ohledem na jiné starší ochranné známky, než je ochranná známka Společenství.
68 V tomto ohledu je třeba připomenout, že na základě čl. 75 první věty nařízení č. 207/2009 musí být rozhodnutí OHIM odůvodněna. Podle judikatury má tato povinnost stejný dosah jako povinnost zakotvená v čl. 296 druhém pododstavci SFEU, a jejím cílem je umožnit zúčastněným osobám seznámit se s důvody, které vedly k přijetí opatření, za účelem obrany svých práv a unijnímu soudu vykonávat přezkum legality rozhodnutí [rozsudky ze dne 6. září 2012, Storck v. OHIM, C‑96/11 P, EU:C:2012:537, bod 86 a ze dne 15. července 2014, Łaszkiewicz v. OHIM – Cables y Eslingas (PROTEKT), T‑18/13, EU:T:2014:666, bod 71].
69 Kromě toho od odvolacích senátů nelze vyžadovat, aby poskytovaly vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabývaly všemi úvahami, které účastníci před nimi uvedli. Odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč bylo rozhodnutí odvolacího senátu přijato, a příslušnému soudu disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat přezkum [rozsudky ze dne 21. října 2004, KWS Saat v. OHIM, C‑447/02 P, Sb. rozh., EU:C:2004:649, bod 65; ze dne 16. září 2009, Alber v. OHIM (Držadlo), T‑391/07, EU:T:2009:336, bod 74 a PROTEKT, bod 68 výše, EU:T:2014:666, bod 72].
70 Kromě toho je třeba uvést, že se odvolací senát nemusí vyjadřovat ke všem argumentům uváděným účastníky řízení. Stačí, aby popsal skutečnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci struktury rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. ledna 2007, Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise, C‑404/04 P, EU:C:2007:6, bod 30). Z toho vyplývá, že okolnost, že odvolací senát nepřevzal všechny argumenty účastníka řízení nebo neodpověděl na každý z těchto argumentů, neumožňuje sama o sobě dospět k závěru, že je odvolací senát odmítl zohlednit [rozsudky ze dne 9. prosince 2010, Tresplain Investments v. OHIM – Hoo Hing (Golden Elephant Brand), T‑303/08, Sb. rozh., EU:T:2010:505, bod 46 a PROTEKT, bod 68 výše, EU:T:2014:666, bod 73].
71 V tomto ohledu z napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát dostatečně odůvodnil zohlednění všech starších ochranných známek pro účely přezkumu nebezpečí záměny.
72 V bodě 16 napadeného rozhodnutí je uvedeno, že odvolací senát zohlednil všechny starší ochranné známky s ohledem na použití části věty „[j]ako starší ochranné známky“. Odvolací senát dále v bodech 31 a 45 uvedeného rozhodnutí zmínil všechny starší ochranné známky, „a sice ‚WeserGold‘, ‚Wesergold‘ a ‚WESERGOLD‘“. Konečně odvolací senát tím, že v bodě 32 napadeného rozhodnutí připomněl judikaturu Tribunálu v oblasti slovních ochranných známek, podle níž odlišnosti vyplývající z kombinace písmen nebo slov napsaných tiskacími písmeny běžného stylu bez grafického prvku nemají žádný vliv, řádně odůvodnil své rozhodnutí, podle něhož zohlednil všechny starší ochranné známky.
73 Ze všeho předcházejícího vyplývá, že čtvrtý žalobní důvod je třeba zamítnout, a tudíž i žalobu je třeba v plném rozsahu zamítnout.
K nákladům řízení
74 Soudní dvůr v rozsudku o kasačním opravném prostředku, bod 21 výše, určil, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později. Přísluší tedy Tribunálu, aby v tomto rozsudku rozhodl v souladu s článkem 219 jednacího řádu Tribunálu o všech nákladech řízení souvisejících s jednotlivými řízeními.
75 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla úspěch v žádném z bodů svých návrhových žádání, je důvodné žalobkyni uložit náhradu nákladů řízení vynaložených OHIM a vedlejší účastnicí před Tribunálem a Soudním dvorem.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnost riha WeserGold Getränke GmbH & Co. KG ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) a společností Lidl Stiftung & Co. KG v řízeních před Tribunálem a Soudním dvorem.
Martins Ribeiro | Gervasoni | Madise |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 24. listopadu 2015.
Podpisy.