Žaloba podaná dne 9. srpna 2013 – Chin Haur Indonesia v. Rada
(Věc T-412/13)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci/ Účastnice řízení
Žalobkyně: Chin Haur Indonesia, PT (Tangerang, Indonésie) (zástupci: T. Müller-Ibold a F.-C. Laprévote, advokáti)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
zčásti zrušil čl. 1 odst. 1 a čl. 1 odst. 3 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 501/20131 v rozsahu, v němž antidumpingové clo vztahuje na žalobkyni a zamítá její žádost o osvobození;
uložil Radě náhradu nákladů řízení, jakož i jiných výdajů, které jí vznikly v souvislosti s touto věcí; a
přijal všechna opatření, která považuje za vhodná.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.
První žalobní důvod se zakládá na tom, že Komise a Rada neprokázaly, že došlo k obcházení celně právních předpisů ve vztahu k dovozům z Indonésie, a dopustily se tedy zjevně nesprávného posouzení, neboť:
závěr, podle něhož došlo ke změně struktury obchodu, je zjevně nesprávný;
Rada nesprávně tvrdila, že výrobci z Indonésie, a to konkrétně žalobkyně, překládali kola z Číny do EU.
Druhý žalobní důvod se zakládá na nesprávném zjištění Rady, podle něhož žalobkyně nespolupracovala, a že toto odepření spolupráce je důvodem pro to, nepřiznat jí osvobození, neboť:
žalobkyně spolupracovala v rámci svých možností;
konstatování o nespolupráci je nepodložené;
konstatování Rady o nespolupráci postrádá odůvodnění;
Rada nezohlednila dodatečné informace poskytnuté žalobkyní.
Třetí žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že při šetření došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces, neboť:Komise nesplnila povinnost nestranně posoudit důkazy, které jí byly předloženy;při šetření Komise došlo k procesním nesrovnalostem.Čtvrtý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že rozhodnutí nepřiznat žalobkyni osvobození je v rozporu se zásadou rovného zacházení, neboť:Komise diskriminuje žalobkyni tím, že vývozcům v obdobném postavení osvobození přiznala, zatímco žádost žalobkyně zamítla; žalobkyni se protiprávně dostalo téhož zacházení jako nespolupracujícím výrobcům.Pátý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že konstatování ohledně újmy a dumpingu v prováděcím nařízení se rozchází se základním antidumpingovým nařízením, neboť:konstatování o oslabeném nápravném účinku antidumpingového cla je nesprávné; Komise prokazovala existenci antidumpingu za pomoci nespolehlivých a nevhodných údajů a protiprávně odmítla zohlednit údaje o cenách, které jí poskytla žalobkyně.
________________________1 Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 501/2013 ze dne 29. května 2013, kterým se konečné antidumpingové clo uložené prováděcím nařízením (EU) č. 9
90/2011 na dovoz jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky rozšiřuje
na dovoz jízdních kol zasílaných z Indonésie, Malajsi
e, ze Srí Lanky a z Tuniska, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Indonésie, Malajsie, ze Srí Lanky a z Tuniska (Úř. věst. L