Žaloba podaná dne 17. července 2023 – Evropská komise v. Polská republika

(Věc C-448/23)

Jednací jazyk: polština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: C. Ladenburger, P.J.O. Van Nuffel, K. Herrmann, zmocněnci)

Žalovaní: Polská republika

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že ve světle výkladu ústavy Polské republiky podaného Ústavním soudem (Trybunał Konstytucyjny) v jeho rozsudcích ze dne 14. července 2021 (věc P 7/20) a 7. října 2021 (věc K 3/21) Polská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o Evropské unii;

určil, že ve světle výkladu ústavy Polské republiky podaného Ústavním soudem (Trybunał Konstytucyjny) v jeho rozsudcích ze dne 14. července 2021 (věc P 7/20) a 7. října 2021 (věc K 3/21) Polská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z obecných zásad autonomie, přednosti, efektivity a jednotného uplatňování unijního práva a ze zásady závazného účinku rozsudků Soudního dvora;

určil, že jelikož Ústavní soud (Trybunał Konstytucyjny) nesplňuje požadavky nezávislého a nestranného soudu, předem zřízeného zákonem, v důsledku nesrovnalostí v postupu jmenování tří soudců tohoto soudu v prosinci 2015 a v postupu jmenování jeho předsedy v prosinci 2016, Polská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU;

uložil Polské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V rámci prvního a druhého žalobního důvodu Komise zpochybňuje dva rozsudky polského Ústavního soudu (Trybunał Konstytucyjny) (dále jen „Ústavní soud“), a to rozsudek ze dne 7. října 2021 (věc K 3/21) a rozsudek ze dne 14. července 2021 (věc 7/20). V důsledku těchto rozhodnutí dochází k porušení různých, nikoli však zcela nesouvisejících povinností, které Polsku ukládají unijní Smlouvy. Dle prvního žalobního důvodu mělo shora uvedenými rozsudky Ústavního soudu dojít k porušení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, jak byl vyložen Soudním dvorem zejména v rozsudcích ze dne 2. března 2021, A.B. a další, C-824/18 (ECLI:EU:C:2021:153), a ze dne 6. října 2021, W.Ż., C-487/19 (ECLI:EU:C:2021:798.), neboť Ústavní soud vyložil ústavu Polské republiky v otázce unijních požadavků na účinnou právní ochranu zajišťovanou nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem, příliš restriktivně, nesprávně a způsobem zjevně ignorujícím judikaturu Soudního dvora. Dle druhého žalobního důvodu mělo těmito rozsudky Ústavního soudu dojít k porušení zásady přednosti, autonomie, efektivity a jednotného uplatňování unijního práva a závazného účinku rozhodnutí Soudního dvora, neboť Ústavní soud v nich jednostranně odmítl zásady přednosti a efektivity ve vztahu k článku 2, čl. 4 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 SEU a článku 279 SFEU, tak jak jsou konzistentně vykládány a uplatňovány Soudním dvorem, a nařídil všem polským orgánům, aby od uplatňování těchto ustanovení Smluv upustily.

V rámci třetího žalobního důvodu Komise uvádí, že Ústavní soud již neposkytuje záruku nezávislého a nestranného soudu, předem zřízeného zákonem, ve smyslu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, ve spojení s článkem 47 Listiny, v důsledku zjevných nesrovnalostí v postupu jmenování do funkce soudců Ústavního soudu v prosinci 2015 v hrubém rozporu s polským ústavním právem (i) a v důsledku nesrovnalosti v postupu volby předsedy Ústavního soudu v prosinci 2016 (ii). Každá z těchto nesrovnalostí vzbuzuje u jednotlivců ve vztahu k činnosti Ústavního soudu tvořeného takto jmenovanými osobami důvodné pochybnosti o nestrannosti Ústavního soudu a o jeho neovlivnitelnosti ve vztahu k vnějším skutečnostem.

____________