Věc T‑79/14
Secop GmbH
proti
Evropské komisi
„Státní podpory – Záchrana podniků v obtížích – Podpora ve formě státní záruky – Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za slučitelnou s vnitřním trhem – Nezahájení formálního vyšetřovacího řízení – Závažné potíže – Procesní práva zúčastněných stran“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 1. března 2016
1. Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Předběžná fáze a kontradiktorní fáze – Slučitelnost podpory s vnitřním trhem – Potíže při posouzení – Povinnost Komise zahájit kontradiktorní řízení – Závažné potíže – Pojem
(Článek 108 odst. 2 a 3 SFEU)
2. Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Posuzovací pravomoc Komise – Možnost přijmout pokyny – Soudní přezkum – Meze
(Článek 107 odst. 3 SFEU)
3. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Podpory, které mohou být považovány za slučitelné s vnitřním trhem – Podpory na záchranu podniku v obtížích – Pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích – Cíle
[Článek 107 odst. 3 písm. c) SFEU; sdělení Komise 2004/C 244/02, bod 12]
4. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Podpory, které mohou být považovány za slučitelné s vnitřním trhem – Podpory na záchranu podniku v obtížích – Omezené účinky na vnitřním trhu – Naléhavost – Posouzení ze strany Komise na základě zjednodušeného postupu
[Článek 107 odst. 3 písm. c) SFEU; sdělení Komise 2004/C 244/02, bod 23]
5. Podpory poskytované státy – Navrhované podpory – Přezkum Komisí – Právo konkurentů příjemce podpory účastnit se řízení v předběžné fázi zkoumání – Neexistence – Existence takového práva v oblasti spojování podniků – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje slučitelnost podpory s vnitřním trhem, aniž je zahájeno formální vyšetřovací řízení a vyslechnut konkurent, který se kromě toho účastní spojení týkajícího se příjemce podpory – Přípustnost – Porušení zásady rovného zacházení – Neexistence
[Článek 108 odst. 3 SFEU; nařízení Rady č. 139/2004, čl. 18 odst. 1; nařízení Komise č. 802/2004, článek 11 písm. b)]
6. Podpory poskytované státy – Posouzení stížností – Povinnosti Komise – Předběžná fáze zkoumání – Povinnost Komise provést šetření – Rozsah
(Článek 107 odst. 1 SFEU a čl. 108 odst. 3 SFEU)
7. Podpory poskytované státy – Navrhované podpory – Oznámení Komisi – Rozhodnutí Komise nevznést námitky – Informace získané Komisí v důsledku použití nařízení o spojování – Použití jako důkazní prostředky – Rozsah – Zohlednění při odůvodnění zahájení řízení na jiném právním základě
(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 17 odst. 1)
8. Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Slučitelnost podpory s vnitřním trhem – Posuzovací pravomoc – Existence souběžného řízení o spojování podniků – Povinnost dodržovat soudržnost mezi ustanoveními Smlouvy o státních podporách a ostatními ustanoveními Smlouvy
(Článek 107 SFEU a článek 108 SFEU)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 22 až 27)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 29)
3. Podle bodu 12 pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích není nově vytvořený podnik způsobilý pro podporu na záchranu či restrukturalizaci, i když je jeho počáteční finanční situace nejistá. To platí například tehdy, když po likvidaci původního podniku vznikne nový podnik nebo když dotyčný podnik pouze převezme aktiva původního podniku. Cílem, který sleduje tento bod, je zabránit tomu, aby vznikaly podniky, které nejsou životaschopné či vykonávají ztrátovou činnost a jsou od svého vzniku závislé na podpoře z veřejných zdrojů.
Upřesnění uvedené ve druhé větě zmíněného bodu se v tomto směru týká zejména případu převodu aktiv původní právnické osoby na jinou právnickou osobu, která byla nově vytvořena nebo již existovala. Jako nový podnik by tak případně mohl být kvalifikován hospodářský subjekt, do něhož byla nově vložena nabytá aktiva. Co se týče právnické osoby, která aktiva převádí, cílem takové transakce by mohla být právě její záchrana. V případě převodu aktiv totiž pro účely kvalifikace nově vytvořeného podniku není relevantní subjekt tvořený hospodářskými činnostmi, které si zachovala převádějící společnost, ale subjekt tvořený hospodářskými činnostmi nabývající společnosti, do kterého byla vložena převedená aktiva. Je ostatně běžné a smysluplné, že podnik v obtížích převede určitá aktiva a zaměří své aktivity na svoji hlavní oblast činnosti – ať už z hlediska zeměpisného nebo sektorového – aby tak zlepšil šance na hospodářskou obnovu.
(viz body 31, 32, 36)
4. Podpory na záchranu podniků v obtížích mají na vnitřním trhu jak na základě omezení způsobilých forem podpory, a to na úvěrové záruky či úvěry, tak na základě své dočasné a vratné povahy spočívající v zániku záruky a vrácení úvěru nejpozději po šesti měsících kromě případu, kdy je po této době předložen plán restrukturalizace nebo likvidace, jakož i omezení výlučně na opatření nezbytná pro dočasné přežití dotčeného podniku, velmi omezené účinky. Právě tyto omezené účinky spolu s naléhavostí podpory na záchranu jsou důvodem k tomu, aby ji Komise běžně posoudila na základě zjednodušeného postupu podle bodu 30 pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích a snažila se přitom vydat rozhodnutí ve lhůtě jednoho měsíce, splňuje-li podpora určitá kritéria. Zohlednění kumulativního účinku všech případných dřívějších údajně protiprávních podpor by však vedlo k tomu, že uvedenou lhůtu by nebylo možné dodržet, a nebylo by tedy slučitelné s naléhavostí tohoto posouzení a omezenými dopady této podpory na hospodářskou soutěž.
Zohlednění jiných dřívějších podpor než těch, které jsou vymezeny v bodě 23 uvedených pokynů – o nichž již Komise vydala konečné záporné rozhodnutí – by nadto Komisi zavazovalo, aby v rámci vedlejšího přezkumu posoudila i uvedené dřívější podpory, jejichž kvalifikace jakožto podpor nebo protiprávních podpor může být mezi Komisí a dotčeným členským státem sporná a které případně mají být předmětem jiného řízení a rozhodnutí. To by v konečném důsledku mohlo vést buď k nepřiznání podpory na záchranu na základě povrchního posouzení předchozích podpor, přičemž později by se mohlo ukázat, že tyto podpory jsou v souladu s právními předpisy anebo že nepředstavují podpory, nebo k neopodstatněnému oddálení rozhodnutí o podpoře na záchranu. Zdá se tedy, že takový postup je rovněž neslučitelný s požadavky vyplývajícími ze zásady právní jistoty.
(viz body 52, 53)
5. V oblasti státních podpor platí, že osoby, jejichž zájmy mohou být dotčeny poskytnutím podpory, a to zejména konkurenční podniky, nemají právo se řízení účastnit v předběžné fázi zkoumání. V oblasti spojování naproti tomu platí, že jiné zúčastněné strany ve smyslu čl. 11 písm. b) nařízení č. 802/2004, kterým se provádí nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků, mají právo vyjádřit své stanovisko v každém stadiu řízení včetně předběžné fáze.
V případě prodeje veškerých aktiv dceřiné společnosti je nutné považovat její mateřskou společnost za prodávajícího uvedených aktiv a tato společnost je tedy v postavení účastníka navrhovaného spojení. Na rozdíl od konkurentů však mají zúčastněné strany podle čl. 18 odst. 1 in fine nařízení č. 139/2004 právo vyjádřit své stanovisko v každém stadiu řízení včetně předběžné fáze. Nelze tedy mít za to, že situace zúčastněné strany v rámci předběžné fáze zkoumání státních podpor a situace jiné zúčastněné strany ve smyslu čl. 11 písm. b) nařízení č. 802/2004 v rámci řízení ve věci spojení jsou stejné. Z toho vyplývá, že skutečnost, že Komise před přijetím rozhodnutí, kterým se konstatuje slučitelnost státní podpory s vnitřním trhem, nedala podniku, který nabyl tato aktiva a současně byl v postavení konkurenta uvedené mateřské společnosti, jež byla příjemcem podpory, a tedy i zúčastněnou stranou v souvislosti s uvedenou podporou, příležitost se vyjádřit, nepředstavuje porušení zásady rovného zacházení.
(viz body 63, 64, 67)
6. V rámci předběžného přezkoumání se Komise v zásadě může omezit na informace poskytnuté členským státem a není povinna z vlastního podnětu přistoupit k šetření všech okolností, může-li na základě informací poskytnutých oznamujícím členským státem po tomto prvotním zkoumání nabýt přesvědčení, že dotyčné opatření nepředstavuje podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU nebo, je-li kvalifikováno jako podpora, že je slučitelné s vnitřním trhem.
(viz bod 76)
7. Skutečnost, že informace získané v důsledku použití nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků, nelze přímo použít jako důkazní prostředky v řízení, na které se toto nařízení nevztahuje, nebrání tomu, aby tyto informace představovaly nepřímé důkazy, které lze případně zohlednit při odůvodnění zahájení řízení na jiném právním základě
Komise je v tomto ohledu přinejmenším oprávněna požádat v rámci řízení ve věci státní podpory o předložení informací nebo dokumentů, o kterých se dozvěděla v rámci řízení ve věci spojení, pokud jsou tyto informace nebo dokumenty relevantní pro posouzení dotčené podpory.
(viz body 82, 83)
8. Komise v zásadě musí předcházet nesoudržnému uplatňování různých ustanovení unijního práva. Tato povinnost Komise dodržovat soudržnost mezi ustanoveními Smlouvy o státních podporách a ostatními ustanoveními Smlouvy se uplatní zejména tehdy, je-li cílem těchto ostatních ustanovení rovněž nenarušená hospodářská soutěž na vnitřním trhu. Komise tedy při přijímání rozhodnutí o slučitelnosti určité podpory s vnitřním trhem nesmí přehlížet riziko narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu jednotlivými hospodářskými subjekty.
Při přijímání rozhodnutí o slučitelnosti státní podpory tedy Komise nemůže přehlížet důsledky spojení, které posuzuje v rámci jiného řízení, pokud podmínky tohoto spojení mohou mít vliv na posouzení toho, jakým způsobem se může předmětná podpora dotknout hospodářské soutěže.
(viz body 85, 86)