Věc T‑82/14

Copernicus-Trademarks Ltd

v.

Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví

„Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Evropské unie LUCEO – Absolutní důvod pro zamítnutí – Neexistence dobré víry v době podání přihlášky k zápisu – Článek 52 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (devátého senátu) ze dne 7. července 2016

1.      Soudní řízení – Přezkum věci samé před přezkumem přípustnosti – Přípustnost

2.      Ochranná známka Evropské unie – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Absolutní důvody neplatnosti – Přihlašovatel, který nebyl v době podání přihlášky ochranné známky v dobré víře – Kritéria pro posouzení – Zohlednění všech relevantních faktorů existujících v době podání přihlášky k zápisu – Úmysl přihlašovatele – Původ napadeného označení – Obchodní logika, z níž vychází zápis napadeného označení jako ochranné známky Evropské unie – Časový sled událostí, který charakterizuje podání přihlášky ochranné známky

[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 52 odst. 1 písm. b)]

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 21)

2.      Pojem „nebyl v dobré víře“ uvedený v čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství se vztahuje k subjektivní motivaci osoby, která podává přihlášku k zápisu ochranné známky, a sice nepoctivému úmyslu nebo jinému nečestnému motivu. Tento pojem zahrnuje jednání, které se odchyluje od uznávaných zásad etického chování nebo poctivých zvyků v průmyslu a obchodě.

Za účelem posouzení, zda přihlašovatel není v dobré víře, je zejména třeba zkoumat, zda hodlá přihlášenou ochrannou známku užívat. V tomto kontextu je třeba připomenout, že základní funkcí ochranné známky je zaručit spotřebiteli nebo konečnému uživateli totožnost původu dotyčného zboží nebo služby tím, že mu umožní bez možnosti záměny odlišit toto zboží nebo tuto službu od zboží nebo služeb, které mají jiný původ.

Úmysl zabránit v uvádění výrobku na trh může být za určitých okolností charakteristický pro neexistenci dobré víry přihlašovatele. O takový případ se jedná zejména tehdy, když se následně ukáže, že přihlašovatel nechal zapsat označení jako ochrannou známku Evropské unie, aniž měl v úmyslu jej užívat, a to výhradně za tím účelem, aby zabránil třetím osobám vstoupit na trh.

Úmysl přihlašovatele v rozhodné době je subjektivním prvkem, který musí být posouzen s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům, které se týkají projednávaného případu a existují v době podání přihlášky k zápisu označení jako ochranné známky Evropské unie. Tato motivace bude obvykle prokázána odkazem na objektivní kritéria, kam patří zejména obchodní logika, do níž zapadá podání přihlášky k zápisu.

V rámci globální analýzy provedené na základě čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 lze rovněž zohlednit původ napadeného označení a jeho užívání od jeho vytvoření, obchodní logiku, do níž zapadá podání přihlášky k zápisu označení jako ochranné známky Evropské unie, jakož i časový sled událostí, který charakterizuje uvedené podání.

Osobě, která návrh na prohlášení neplatnosti podala a zamýšlí vycházet z tohoto absolutního důvodu neplatnosti, přísluší, aby prokázala okolnosti, které umožňují dospět k závěru, že majitel ochranné známky Evropské unie v době podání přihlášky k zápisu této ochranné známky nebyl v dobré víře.

(viz body 28–33)