Věc C‑322/16

Global Starnet Ltd

proti

Ministero dell’Economia e delle Finanze
a
Amministrazione Autonoma Monopoli di Stato

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato)

„Řízení o předběžné otázce – Volný pohyb služeb, svoboda usazování, volný pohyb kapitálu a svoboda podnikání – Omezení – Udělení nových koncesí na provozování her na dálku – Zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání – Nález ústavního soudu – Otázka existence povinnosti vnitrostátního soudu předložit věc Soudnímu dvoru“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 20. prosince 2017

1.        Předběžné otázky – Předložení věci Soudnímu dvoru – Povinnost podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Přezkum souladu pravidel vnitrostátního zákona s unijním právem i ústavou daného státu – Nález ústavního soudu daného členského státu, který posuzoval ústavnost uvedených pravidel – Povinnost vnitrostátního soudu posledního stupně podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce

(Článek 267 SFEU)

2.        Svoboda usazování – Volný pohyb služeb – Ustanovení Smlouvy – Působnost – Vnitrostátní právní úprava stanovující pro osoby, které již jsou držiteli koncesí v oblasti on-line provozování legálních her, nové podmínky výkonu jejich činnosti prostřednictvím dodatku ke stávající smlouvě – Zahrnutí – Přezkum prováděný v zásadě pouze z hlediska jediné ze svobod uvedených ve SFEU

(Články 49 a 56 SFEU)

3.        Volný pohyb služeb – Omezení – Hazardní hry – Vnitrostátní právní úprava stanovující pro osoby, které již jsou držiteli koncesí v oblasti on-line provozování legálních her, nové podmínky výkonu jejich činnosti prostřednictvím dodatku ke stávající smlouvě – Slučitelnost s články 49 a 56 SFEU – Podmínky – Ověření předkládajícím soudem

(Články 49 a 56 SFEU)

1.      Článek 267 odst. 3 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní soud, jehož rozhodnutí nelze soudní cestou napadnout opravnými prostředky, je v zásadě povinen podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ohledně výkladu unijního práva, i pokud v průběhu dotčeného řízení ústavní soud daného členského státu posoudil ústavnost vnitrostátní úpravy z pohledu normativních parametrů obsahově obdobných parametrům unijního práva

Z předchozích úvah plyne, že účinek unijního práva by byl ohrožen a užitečný účinek článku 267 SFEU by byl umenšen, pokud by se vnitrostátní soud nemohl z důvodu existence řízení o přezkumu ústavnosti obrátit na Soudní dvůr s předběžnými otázkami a uplatnit bezprostředně unijní právo v souladu s rozhodnutím či judikaturou Soudního dvora (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. června 2015, Kernkraftwerke Lippe-Ems, C‑5/14, EU:C:2015:354, bod 36 a citovaná judikatura).

Mimoto, i když v tomto ohledu platí, že postup zavedený článkem 267 SFEU je nástrojem spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy, díky němuž Soudní dvůr poskytuje vnitrostátním soudům výklad unijního práva, jenž je pro ně nezbytný k vyřešení sporů, které mají tyto soudy rozhodnout, skutečností nicméně zůstává, že jestliže nelze proti rozhodnutí vnitrostátního soudu podat soudní cestou opravný prostředek, je tento vnitrostátní soud v zásadě povinen předložit Soudnímu dvoru žádost podle čl. 267 třetího pododstavce SFEU, pokud je před ním vznesena otázka týkající se výkladu unijního práva (viz rozsudek ze dne 9. září 2015, Ferreira da Silva e Brito a další, C‑160/14, EU:C:2015:565, bod 37).

(viz body 23, 24, 26 a výrok 1)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 29–32)

3.      Články 49 a 56 SFEU, jakož i zásada ochrany legitimního očekávání musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která stanoví pro osoby, které jsou již jsou držiteli koncesí v oblasti on-line provozování legálních her, nové podmínky výkonu jejich činnosti prostřednictvím dodatku ke stávající smlouvě, pokud předkládající soud dospěje k závěru, že uvedená právní úprava může být odůvodněná naléhavými důvody obecného zájmu, je způsobilá zaručit uskutečnění cílů, který sleduje, a nepřekračuje rámec toho, co je k jejich dosažení nezbytné.

V projednávaném případě z obsahu vnitrostátních ustanovení dotčených v původním řízení plyne, jak uvedl generální advokát v bodě 43 svého stanoviska, že cílem těchto ustanovení je zvýšit ziskovost a finanční stabilitu držitelů koncesí i jejich dobrou pověst a spolehlivost, jakož i potírat trestnou činnost.

Vzhledem ke specifičnosti situace související s hazardními hrami mohou být takové cíle naléhavým důvodem obecného zájmu, který je s to odůvodnit takové omezení základních svobod, jako je omezení, o které se jedná ve věci v původním řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. září 2016, Politanò, C‑225/15, EU:C:2016:645, body 42 a 43).

(viz body 41, 42, 65 a výrok 2)