Žaloba podaná dne 13. října 2009 - Terezakis v. Komise

(Věc T-411/09)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Ioannis Terezakis (zástupce: B. Lombart, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobce

zrušit rozhodnutí Komise ve formě dopisu ze dne 3. srpna 2009 obdrženého žalobcem dne 10. srpna 2009, jímž byl žalobci odepřen přístup k určitým částem, jakož i k přílohám určitých dopisů, které jsou součástí korespondence mezi Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a řeckým ministerstvem pro hospodářství a finance a které se týkají daňových neregulérností spojených s výstavbou letiště Spata v Aténách v Řecku;

uložit žalované náhradu nákladů tohoto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce na základě níže uvedených důvodů požaduje zrušení rozhodnutí Komise ze dne 3. srpna 2009, které mu bylo oznámeno dne 10. srpna 2009, a kterým mu byl odepřen přístup k určitým částem, jakož i k přílohám určitých dopisů, které jsou součástí korespondence mezi Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a řeckým ministerstvem pro hospodářství a finance a které se týkají daňových neregulérností spojených s výstavbou letiště Spata v Aténách v Řecku.

Žalobce zaprvé tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo zjevně nesprávným právním posouzením a zjevně nesprávným posouzením skutečností, neboť Komise nesprávně vyložila a uplatnila čl. 4 odst. 2 první odrážku nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001¹ ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Žalobce tvrdí, že Komise pouze abstraktně uplatnila výjimku z práva na přístup veřejnosti spojenou s potřebou chránit obchodní tajemství a odmítla zveřejnit určité části dotčených dokumentů, aniž by uvedla přesné důvody týkající se nebezpečí, jež by zveřejnění mohlo znamenat pro ochranu obchodních zájmů dotčených podniků.

Žalobce dále tvrdí, že Komise porušila článek 1 uvedeného nařízení, a zásadu co nejširšího přístupu k dokumentům Komise, jak je stanovena v čl. 1 písm. a) uvedeného nařízení, jakož i v judikatuře soudů Společenství.

Mimoto žalobce tvrdí, že Komise se dopustila zjevně nesprávného právního posouzení, když neuvedla důvody, na nichž založila své rozhodnutí. Tvrdí, že Komise porušila povinnost odůvodnění zakotvenou v článku 253 ES, když pro účely odepření požadovaného přístupu pouze odkázala na výjimku stanovenou v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení (ES) č. 1049/2001.

Nakonec má žalobce za to, že se Komise dopustila omylu, když dospěla k závěru, že přílohy dopisů, k nimž žalobce požadoval přístup, již byly v jeho držení, přičemž vycházela z nesprávného výkladu, podle něhož byly požadované dokumenty totožné s dokumenty, které již žalobce měl v držení. V důsledku toho žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo zjevně nesprávným právním posouzením, neboť Komise neuplatnila ustanovení nařízení (ES) č. 1049/2001, a zejména jeho článek 4.

____________

¹ - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).