ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního rozšířeného senátu)

28. února 2024(*)

„Státní podpory – Veřejné financování pevného železničního a silničního spojení přes úžinu Fehmarn – Podpora poskytnutá Dánskem společnosti Femern – Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za slučitelnou s vnitřním trhem – Jednotlivá podpora – Významný projekt společného evropského zájmu – Nezbytnost podpory – Proporcionalita – Vyvážení prospěšných účinků podpory s jejími negativními účinky na podmínky obchodu a na zachování nenarušené hospodářské soutěže – Sdělení o kritériích pro analýzu slučitelnosti státní podpory, která má podpořit realizaci významných projektů společného evropského zájmu, s vnitřním trhem“

Ve věci T‑390/20,

Scandlines Danmark ApS, se sídlem v Kodani (Dánsko),

Scandlines Deutschland GmbH, se sídlem v Hamburku (Německo),

zástupci: L. Sandberg-Mørch, advokát,

žalobkyně,

podporované:

European Community Shipowners’ Associations (ECSA), se sídlem v Bruselu (Belgie), zástupci: Sandberg-Mørch a M. Honoré, advokáti,

Danish Ferry Association, se sídlem v Kodani, zástupci: Sandberg-Mørch a Honoré,

Naturschutzbund Deutschland eV (NABU), se sídlem ve Stuttgartu (Německo), zástupci: T. Hohmuth a R. Weyland, advokáti,

Verband Deutscher Reeder eV, se sídlem v Hamburku, zástupci: Sandberg-Mørch a Honoré,

Aktionsbündnis gegen eine feste Fehmarnbeltquerung eV, se sídlem v Fehmarn (Německo), zástupci: Sandberg-Mørch a W. Mecklenburg, advokáti,

Föreningen Svensk Sjöfart (FSS), se sídlem v Göteborg (Švédsko), zástupci: Sandberg-Mørch a Honoré,

Rederi AB Nordö-Link, se sídlem v Malmö (Švédsko), zástupci: Sandberg-Mørch a P. Werner, advokáti,

a

Trelleborg Hamn AB, se sídlem v Trelleborg (Švédsko), zástupci: Sandberg-Mørch a I. Ioannidis, advokáti,

vedlejší účastníci řízení,

proti

Evropské komisi, zastupce: S. Noë, jako zmocněnec,

žalované,

podporované:

Dánským královstvím, zastupci: M. Søndahl Wolff, jako zmocněnkyně, ve spolupráci s: R. Holdgaard, advokátem,

vedlejší účastnicí řízení,

TRIBUNÁL (první rozšířený senát),

ve složení: S. Papasavvas, předseda, D. Spielmann, M. Brkan (zpravodajka), I. Gâlea a T. Tóth, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: P. Cullen, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

po jednání konaném dne 24. ledna 2023,

vydává tento

Rozsudek(1)

1        Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnosti Scandlines Danmark ApS a Scandlines Deutschland GmbH, domáhají zrušení rozhodnutí Komise C(2020) 1683 final ze dne 20. března 2020 o státní podpoře SA.39078–2019/C (ex 2014/N), kterou Dánsko poskytlo společnosti Femern A/S (Úř. věst. 2020, L 339, s. 1, dále jen „napadené rozhodnutí“).

I.      Skutečnosti předcházející sporu

A.      K projektu pevného spojení přes úžinu Fehmarn

2        Projekt pevného spojení přes úžinu Fehmarn mezi Dánskem a Německem byl schválen Smlouvou mezi Dánským královstvím a Spolkovou republikou Německo o pevném spojení přes úžinu Fehmarn, která byla podepsána dne 3. září 2008 a ratifikována v roce 2009 (dále jen „smlouva o úžině Fehmarn“).

3        Projekt se skládá jednak ze železničního a silničního tunelu (dále jen „pevné spojení“) a jednak ze silničního spojení s dánským vnitrozemím (dále jen „silniční spojení“) a železničního spojení s dánským vnitrozemím (dále jen „železniční spojení“) (dále jen společně „silniční a železniční spojení s vnitrozemím“).

4        Pevné spojení sestává z podmořského tunelu pod Baltským mořem mezi lokalitou Rødby na ostrově Lolland v Dánsku a lokalitou Puttgarden v Německu o délce přibližně 19 km, který bude obsahovat elektrifikovanou železniční trať a dálnici. Železniční spojení bude zahrnovat rozšíření a vylepšení stávajícího železničního spojení mezi lokalitami Ringsted (Dánsko) a Rødby, které je dlouhé přibližně 120 km a které vlastní Banedanmark, veřejný provozovatel státní železniční infrastruktury v Dánsku.

5        Projektu předcházela fáze plánování. Financování této fáze, pokud jde o pevné spojení a silniční a železniční spojení s vnitrozemím, bylo oznámeno Evropské komisi. Rozhodnutím ze dne 13. července 2009 ve věci N 157/09 – Financování fáze plánování pevného spojení přes úžinu Fehmarn, které je uvedené v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2009, C 202, s. 2, dále jen „rozhodnutí o plánování“) Komise dospěla k závěru, že zaprvé opatření související s financováním plánování projektu nemusí představovat státní podporu, jelikož společnost Femern jednala jako orgán veřejné moci, a že zadruhé tato opatření, i kdyby mohla být k prospěchu budoucího provozovatele pevného spojení, byla by v každém případě slučitelná s vnitřním trhem. Rozhodla se tedy nevznášet námitky ve smyslu čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [93 ES] (Úř. věst. 1999, L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).

6        Po aktualizaci původně odhadovaných částek byly celkové náklady na plánování a výstavbu pevného spojení odhadnuty na 52,6 miliardy dánských korun (DKK) (přibližně 7,1 miliardy eur) a náklady spojené s plánováním a výstavbou vylepšení silničních a železničních spojení s vnitrozemím byly odhadnuty na 9,5 miliardy DKK (přibližně 1,3 miliardy eur), což tvoří celkové náklady na projekt odhadované na 62,1 miliardy DKK (přibližně 8,4 miliardy eur).

7        V souladu s článkem 6 smlouvy o úžině Fehmarn a Lov č. 575 om anlæg og drift af en fast forbindelse over Femern Bælt med tilhørende landanlæg i Danmark (zákon č. 575 o výstavbě a provozu pevného spojení přes úžinu Fehmarn a o spojeních s dánským vnitrozemím) ze dne 4. května 2015 (dále jen „stavební zákon z roku 2015“) byly provedením projektu pověřeny dva veřejné subjekty.

8        První subjekt, společnost Femern, založená v roce 2005, odpovídá za financování, výstavbu a provoz pevného spojení. Druhý subjekt, společnost Femern Landanlæg A/S, založená v roce 2009, byla pověřena správou výstavby a provozu dánských vnitrostátních spojení. Společnost Femern Landanlæg je dceřinou společností společnosti Sund & Bælt Holding A/S, která je vlastněná dánským státem. Společnost Femern se stala dceřinou společností společnosti Femern Landanlæg poté, co byla tato společnost založena.

9        Práce související s výstavbou pevného spojení provádí společnost Femern na základě stavebních smluv, na něž se vztahují postupy pro zadávání veřejných zakázek.

10      Výstavbu nezbytných vylepšení silničních spojení provádí Dánské ředitelství silnic jménem dánského státu a je financováno společností Femern Landanlæg. Silniční spojení bude součástí celkové dánské sítě silniční infrastruktury, která je financována, provozována a udržována Dánským ředitelstvím silnic. Výstavbu a provoz železničního spojení zajistí Banedanmark jménem dánského státu a financovat je bude společnost Femern Landanlæg.

11      Projekt je financován společnostmi Femern a Femern Landanlæg prostřednictvím kapitálových injekcí, úvěrů se státní zárukou a úvěrů poskytnutých dánskými orgány. Od uvedení pevného spojení do provozu bude společnost Femern vybírat poplatky od uživatelů za účelem splacení svého dluhu a vyplatí společnosti Femern Landanlæg dividendy, které tato společnost použije ke splacení svého vlastního dluhu. Společnost Femern Landanlæg obdrží rovněž 80 % uživatelských poplatků placených železničními provozovateli za používání železničních spojení, které vybírá Banedanmark v důsledku rozdělení vlastnictví těchto železničních spojení mezi Femern Landanlæg a Banedanmark.

B.      Skutečnosti předcházející sporu

12      V letech 2014 a 2015 obdržela Komise pět stížností, z nichž první byla podána dne 5. června 2014 a Dánskému království vytýkala, že společnostem Femern a Femern Landanlæg poskytlo protiprávní státní podpory neslučitelné s vnitřním trhem.

13      Ve stejném období zaslaly útvary Komise několik žádostí o informace dánským orgánům, které několikrát odpověděly a poskytly dodatečné informace.

14      Dopisem ze dne 22. prosince 2014 oznámily dánské orgány v souladu s čl. 108 odst. 3 SFEU Komisi model financování projektu pevného spojení přes úžinu Fehmarn.

15      Dne 23. července 2015 přijala Komise rozhodnutí C(2015) 5023 final o státní podpoře SA.39078 (2014/N) (Dánsko) na financování projektu pevného spojení přes úžinu Fehmarn, uvedené v Úředním věstníku ze dne 2. října 2015 (Úř. věst. 2015, C 325, s. 5, dále jen „rozhodnutí o výstavbě“), kterým rozhodla nevznášet námitky proti opatřením oznámeným dánskými orgány. V tomto rozhodnutí měla Komise zejména za to, že opatření poskytnutá společnosti Femern na plánování, výstavbu a provoz pevného spojení, a to i v případě, že by představovala státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, jsou slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Konkrétně měla Komise za to, že opatření ve prospěch společnosti Femern jsou slučitelná s čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU a s jejím sdělením ze dne 20. června 2014 o kritériích pro analýzu slučitelnosti státní podpory, která má podpořit realizaci významných projektů společného evropského zájmu, s vnitřním trhem (Úř. věst. 2014, C 188, s. 4, dále jen „sdělení o významných projektech SEZ“), jakož i se sdělením Komise o použití článků [107] a [108 SFEU] na státní podpory ve formě záruk (Úř. věst. 2008, C 155, s. 10, dále jen „sdělení o zárukách“).

16      Rozsudky ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise (T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942), a ze dne 13. prosince 2018, Stena Line Scandinavia v. Komise (T‑631/15, nezveřejněný, EU:T:2018:944), Tribunál částečně zrušil rozhodnutí o výstavbě.

17      Pokud jde o veřejné financování poskytnuté společnosti Femern na plánování, výstavbu a provoz pevného spojení, Tribunál vyhověl žalobám žalobkyň, když měl za to, že Komise nesplnila povinnost, která pro ni vyplývá z čl. 108 odst. 3 SFEU, zahájit formální vyšetřovací řízení z důvodu existence závažných obtíží.

18      Pokud jde konkrétně o nezbytnost podpory, Tribunál konstatoval, že i když v zásadě nelze vyloučit, že podpora byla nezbytná k uskutečnění projektu takového rozsahu, přezkum nezbytnosti, který Komise provedla v rozhodnutí o výstavbě, byl přinejmenším nedostatečný a nepřesný, což na jedné straně odhalilo existenci závažných obtíží, které zavazovaly Komisi k zahájení formálního vyšetřovacího řízení, a na druhé straně neumožňovalo přezkoumat, zda se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení.

19      Pokud jde o přiměřenost podpory poskytnuté společnosti Femern, pokud jde o přezkum provedený Komisí v rozhodnutí o výstavbě, Tribunál zejména rozhodl, že výpočet doby splácení podpor a způsobilých nákladů byl přinejmenším nedostatečný a nepřesný, či dokonce rozporný, takže závažné obtíže, s nimiž se Komise setkala, ji měly vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

20      Tribunál rovněž rozhodl, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, jelikož v rozporu s tím, co je stanoveno v bodě 5.3 sdělení o zárukách, nebyly podmínky pro mobilizaci záruk stanoveny v okamžiku původního poskytnutí těchto záruk.

C.      Správní řízení

21      Po vyhlášení rozsudků ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise (T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942), a ze dne 13. prosince 2018, Stena Line Scandinavia v. Komise (T‑631/15, nezveřejněný, EU:T:2018:944), potvrzených Soudním dvorem rozsudkem ze dne 6. října 2021, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise (C‑174/19 P a C‑175/19 P, EU:C:2021:801), informovala Komise dopisem ze dne 14. června 2019 dánské orgány o svém rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU ohledně opatření poskytnutých společnosti Femern na financování pevného spojení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“). Rozhodnutí o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku ze dne 5. července 2019 (Úř. věst. 2019, C 226, s. 5).

D.      Napadené rozhodnutí

22      Dne 20. března 2020 přijala Komise napadené rozhodnutí.

23      Napadené rozhodnutí se vztahuje na opatření poskytnutá společnosti Femern na plánování, výstavbu a provoz pevného spojení. Naproti tomu se na rozdíl od rozhodnutí o výstavbě napadené rozhodnutí netýká opatření poskytnutých ve prospěch společnosti Femern Landanlæg, která se týkají financování silničního a železničního spojení s vnitrozemím.

24      Podle článku 2 napadeného rozhodnutí opatření spočívající v kapitálových injekcích a kombinaci státních úvěrů a státních záruk ve prospěch společnosti Femern A/S, jež Dánsko provedlo přinejmenším částečně protiprávně, představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

25      Po změně těchto opatření, jak je uvedeno v revidovaném oznámení, které následovalo po rozhodnutí o zahájení řízení, jsou tato opatření považována za slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU.

E.      Návrhová žádání účastníků řízení

26      Žalobkyně, podporované European Community Shipowners’ Associations (ECSA), Danish Ferry Association (dále jen „DFA“), Naturschutzbund Deutschland eV (NABU), Rederi AB Nordö-Link, Trelleborg Hamn AB, Aktionsbündnis gegen eine feste Fehmarnbeltquerung eV (dále jen „Aktionsbündnis“), Föreningen Svensk Sjöfart (FSS) a Verband Deutscher Reeder eV (dále jen „VDR“), navrhují, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

27      Komise, podporovaná Dánským královstvím, navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl,

–        uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

II.    Právní otázky

28      Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňují dva žalobní důvody, z nichž první vychází z toho, že Komise nesprávně kvalifikovala dotčená opatření jako jedinou podporu ad hoc, a druhý z porušení čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU.

A.      K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z toho, že Komise nesprávně kvalifikovala dotčená opatření jako jedinou podporu ad hoc

29      Žalobkyně, podporované společnostmi Trelleborg Hamn, VDR, Aktionsbündnis a NABU, vytýkají Komisi, že nepřezkoumala odděleně slučitelnost každé státní půjčky a každé státní záruky poskytnutých dánskými orgány na základě Lov č. 285 om projektering af fast forbindelse over Femern Bælt med tilhørende landanlæg i Danmark (zákon č. 285 o plánování pevného spojení přes úžinu Fehmarn a spojení s dánským vnitrozemím), ze dne 15. dubna 2009 (dále jen „zákon o plánování z roku 2009“), a poté stavebního zákona z roku 2015. Kromě toho mají žalobkyně za to, že každé poskytnutí státních záruk nebo státních úvěrů v rámci zákona o plánování z roku 2009 nebo stavebního zákona z roku 2015 představuje jednotlivou podporu ad hoc, která měla být Komisi oznámena samostatně.

30      Podle žalobkyň, Trelleborg Hamn, VDR, Aktionsbündnis a NABU může Komise provést stručný přezkum spočívající v tom, že se omezí na přezkum základního rámce, podle kterého jsou poskytovány jednotlivé podpory, pouze v případě režimu podpor. V opačném případě mají žalobkyně za to, že kumulativní účinek každé z poskytnutých dotací nelze aktualizovat. Stejně tak se žalobkyně a tito vedlejší účastníci domnívají, že zákonný nárok na financování celkových nákladů na plánování a výstavbu pevného spojení není od vstupu stavebního zákona z roku 2015 v platnost relevantní z důvodu, že ani nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 SFEU (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9), ani judikatura neumožňují rozlišovat podle okamžiku, kdy jsou jednotlivé dotace poskytnuty.

31      Komise, podporovaná Dánským královstvím, tyto argumenty zpochybňuje.

32      Úvodem je třeba uvést, jak tvrdí hlavní účastníce řízení, že opatření ve prospěch společnosti Femern nespadají pod pojem „režim podpory“ ve smyslu čl. 1 písm. d) nařízení 2015/1589.

33      Z toho plyne, jak to vyplývá z bodu 247 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že opatření dotčená v projednávané věci jsou jednotlivými podporami ve smyslu čl. 1 písm. e) nařízení 2015/1589.

34      V tomto ohledu se účastníci řízení rozcházejí v tom, co zahrnuje pojem „jednotlivá podpora“, stran důsledků, které z toho vyplývají, pokud jde o přezkum slučitelnosti sporných opatření s vnitřním trhem provedený Komisí, a stran povinnosti oznamovat uvedená opatření.

35      V projednávané věci, jak vyplývá z bodu 259 odůvodnění napadeného rozhodnutí, měla Komise za to, že společnosti Femern byly na uskutečnění projektu pevného spojení poskytnuty tři po sobě jdoucí jednotlivé podpory. První jednotlivá podpora měla formu kapitálové injekce provedené při založení společnosti v roce 2005. Druhá jednotlivá podpora spočívá v poskytnutí kapitálové injekce, státních záruk a státních úvěrů v návaznosti na vstup zákona o plánování z roku 2009 v platnost dne 17. dubna 2009. Třetí jednotlivá podpora spočívá v kombinaci státních úvěrů a státních záruk, která byla poskytnuta v návaznosti na vstup stavebního zákona z roku 2015 v platnost dne 6. května 2015. Podle Komise každý státní úvěr nebo státní záruka poskytnutá společnosti Femern na základě zákona o plánování z roku 2009 a poté na základě stavebního zákona z roku 2015 odpovídá tranši uvolněné v rámci opatření k provedení schválené podpory, takže není nutné oznamovat každou tranši za účelem samostatného přezkumu její slučitelnosti s vnitřním trhem.

36      V tomto ohledu je třeba upřesnit, že v projednávané věci se schválení Komise týká nejen všech finančních prostředků poskytnutých společnosti Femern až do přijetí napadeného rozhodnutí dne 20. března 2020, ale rovněž financování, které bude poskytnuto po tomto datu v mezích stanovených uvedeným rozhodnutím.

37      Zaprvé je třeba ověřit, zda Trelleborg Hamn, VDR, Aktionsbündnis a NABU, dospěla Komise v bodě 259 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně k závěru, jak tvrdí žalobkyně, že společnost Femern obdržela tři jednotlivé podpory ve smyslu čl. 1 písm. e) nařízení 2015/1589 za účelem financování plánování a výstavby projektu pevného spojení.

38      V tomto ohledu žalobkyně a vedlejší účastníci uvedení v bodě 37 výše tvrdí, že každé poskytnutí nového státního úvěru nebo nové státní záruky představuje odlišnou jednotlivou podporu ve smyslu čl. 1 písm. e) nařízení 2015/1589. V letech 2010 až 2019 tak společnost Femern obdržela nejméně patnáct jednotlivých podpor ve smyslu tohoto ustanovení.

39      V projednávané věci vzhledem k tomu, že státní úvěry a státní záruky poskytnuté společnosti Femern na základě zákona o plánování z roku 2009 a poté podle stavebního zákona z roku 2015 nejsou poskytovány prostřednictvím jediné platby, ale po sobě jdoucích tranších v závislosti na vývoji projektu, měla Komise v bodě 248 odůvodnění napadeného rozhodnutí za to, že je třeba určit, zda společnost Femern získala jednu nebo několik jednotlivých podpor spojených se zákonem o plánování z roku 2009 a stavebním zákonem z roku 2015 nebo řadu jednotlivých podpor, které byly poskytnuty pokaždé, když dánské orgány provedly finanční transakci společnosti Femern. Za tímto účelem, jak vyplývá z bodů 249 až 251 odůvodnění napadeného rozhodnutí, měla Komise za to, že je třeba ověřit, zda společnost Femern získala zákonný nárok na poskytnutí jednotlivé podpory podle zákona o plánování z roku 2009 a poté na další jednotlivou podporu podle stavebního zákona z roku 2015.

40      V tomto ohledu je třeba připomenout, že nelze vyloučit, že bude třeba pro účely uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU nahlížet na několik po sobě jdoucích zásahů státu jako na jediný zásah. Tak tomu může být zejména tehdy, když po sobě jdoucí zásahy vykazují zejména z hlediska jejich časového rozvržení, jejich cíle a situace podniku v době těchto zásahů natolik úzké vazby, že je nemožné je od sebe oddělit (rozsudek ze dne 19. března 2013, Bouygues a další v. Komise a další, C‑399/10 P a C‑401/10 P, EU:C:2013:175, body 103 a 104). Kromě toho okolnost, že opatření je předmětem po sobě jdoucích tranší, nemá vliv na jednotnou povahu podpory (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 1999, Salomon v. Komise, T‑123/97, EU:T:1999:245, bod 75).

41      V projednávané věci je přitom třeba uvést, že na jedné straně není zpochybňováno, že financování stanovené zákonem o plánování z roku 2009 mělo umožnit společnosti Femern financovat náklady na plánování projektu pevného spojení. Financování stanovené uvedeným zákonem tak mělo za cíl financovat určité náklady na konkrétní projekt, a sice náklady spojené s plánováním projektu pevného spojení, a vykazovalo tedy mezi nimi natolik úzké vazby, že je nebylo možné od sebe oddělit. Z toho vyplývá, že se Komise nedopustila nesprávné právní kvalifikace, když měla za to, že všechna financování poskytnutá na základě zákona o plánování z roku 2009 spadají pod tutéž jednotlivou podporu ve smyslu čl. 1 písm. e) nařízení 2015/1589, a to i když byla uvedená podpora vyplacena v několika tranších.

42      Dále není zpochybňováno ani to, že státní úvěry a státní záruky stanovené stavebním zákonem z roku 2015 mají společnosti Femern umožnit, jak vyplývá z bodu 251 odůvodnění napadeného rozhodnutí, refinancovat náklady na plánování a financovat náklady na výstavbu pevného spojení. Cílem těchto státních úvěrů a státních záruk stanovených v bodě 4 uvedeného zákona je totiž financovat určité náklady konkrétního projektu, a sice ty, které jsou spojeny s výstavbou pevného spojení, jakož i náklady, které jsou spojené s refinancováním nákladů na plánování, a vykazují tedy natolik úzkou vazbu, že je nemožné je od sebe oddělit. Z toho vyplývá, že se Komise nedopustila nesprávné právní kvalifikace ani tím, že měla za to, že státní úvěry a státní záruky poskytnuté na základě stavebního zákona z roku 2015 spadají pod tutéž jednotlivou podporu ve smyslu čl. 1 písm. e) nařízení 2015/1589, a to i když je uvedená podpora vyplacena v několika tranších, a to i po přijetí napadeného rozhodnutí.

43      Úvahy uvedené v bodech 41 a 42 výše nejsou zpochybněny argumentem, podle kterého společnost Femern v podstatě nemá zákonný nárok na získání podpory na základě zákona o plánování z roku 2009 ani stavebního zákona z roku 2015 z důvodu, že dánské orgány mají při poskytování financování prostor pro uvážení, který se neomezuje na technické provedení. Je totiž třeba uvést, že uvedený argument vychází z relevantních kritérií pro určení režimu podpory ve smyslu čl. 1 písm. d) nařízení 2015/1589.

44      Jak přitom bylo připomenuto v bodě 39 výše, Komise pro účely identifikace jednotlivé podpory ve smyslu čl. 1 písm. e) nařízení 2015/1589 nepoužila pojem „režim podpory“ ve smyslu čl. 1 písm. d) uvedeného nařízení, ale vycházela z kritéria zákonného nároku příjemce na získání podpory podle vnitrostátní právní úpravy.

45      V tomto ohledu je třeba uvést, že podle judikatury musí být státní podpory považovány za „poskytnuté“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU ke dni, ke kterému je právo na jejich získání přiznáno příjemci na základě použitelné vnitrostátní právní úpravy (viz rozsudek ze dne 25. ledna 2022, Komise v. European Food a další, C‑638/19 P, EU:C:2022:50, bod 115 a citovaná judikatura).

46      V projednávané věci z bodů 251 až 256 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že na základě znění bodu 4 stavebního zákona z roku 2015, který je formulován podobně jako bod 7 zákona o plánování z roku 2009, vysvětlení poskytnutá dánskými orgány, jakož i přípravných poznámek k stavebnímu zákonu z roku 2015, měla Komise za to, že dánský ministr financí má omezenou diskreční pravomoc, která nemůže zpochybnit zákonný nárok společnosti Femern na získání státních úvěrů a státních záruk, které jí byly poskytnuty na základě těchto zákonů. V bodě 257 odůvodnění napadeného rozhodnutí tak Komise dospěla k závěru, že společnost Femern získala od nabytí účinnosti stavebního zákona z roku 2015 zákonný nárok na financování plánování a výstavby pevného spojení, takže tomuto subjektu byla poskytnuta jednotlivá podpora. Je třeba uvést, že i když to z bodu 257 odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně nevyplývá, Komise implicitně dospěla ke stejnému závěru, pokud jde o zákon o plánování z roku 2009. Komise totiž argumentovala za pomoci analogie mezi stavebním zákonem z roku 2015 a zákonem o plánování z roku 2009, kterou žalobkyně nezpochybnily, takže závěr učiněný v případě prvního zákona lze rozšířit i na druhý zákon.

47      Je pravda, jak uvádějí žalobkyně, společnosti Trelleborg Hamn, VDR, Aktionsbündnis a NABU, že dánský ministr financí má v rámci výkonu státních záruk a státních úvěrů ve prospěch společnosti Femern na základě stavebního zákona z roku 2015 a zákona o plánování z roku 2009 diskreční pravomoc definovat směry, jakož i vydávat závazné pokyny ohledně toho, jak by měla společnost Femern získat úvěry, které nástroje by se měly použít a jaké požadavky by měly být uloženy. Navíc je rovněž pravda, že za určitých zvláštních okolností by Danmarks nationalbank (Dánská národní banka) nemusela vyhovět žádosti o úvěr.

48      Je však třeba konstatovat, že žalobkyně, Trelleborg Hamn, VDR, Aktionsbündnis a NABU nijak nedokládají důvody, proč by z toho mělo být vyvozeno, že dánský ministr financí nebo Dánská národní banka mohou jako takoví zpochybnit zákonný nárok na obdržení státních úvěrů nebo státních záruk.

[omissis]

51      Komise se tudíž nedopustila nesprávného posouzení, když v bodě 259 odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěla k závěru, že společnost Femern obdržela tři různé jednotlivé podpory, a sice první jednotlivou podporu poskytnutou v roce 2005, druhou individuální podporu poskytnutou v roce 2009 s přijetím zákona o plánování z roku 2009, jakož i třetí jednotlivou podporu poskytnutou v roce 2015 s přijetím stavebního zákona z roku 2015.

52      Zadruhé je třeba ověřit, zda se Komise dopustila nesprávného posouzení tím, že společně přezkoumala slučitelnost tří jednotlivých podpor uvedených v bodě 259 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

53      Pokud jde v projednávané věci o kapitálové injekce, Komise je v bodě 377 odůvodnění napadeného rozhodnutí ohodnotila na 510 milionů DKK (68,4 milionu eur). Pokud jde o kombinaci státních úvěrů a státních záruk, z bodu 348 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že v souladu s alternativním modelem financování předaným dánskými orgány v průběhu formálního vyšetřovacího řízení nemůže společnost Femern získat úvěry a státní záruky, které by společně přesáhly maximální částku krytou zárukou ve výši 69,3 miliardy DKK (9,3 miliardy eur), přičemž je v bodě 349 odůvodnění napadeného rozhodnutí upřesněno, že společnost Femern musí ukončit veškeré úvěry se státní zárukou a splatit všechny státní úvěry nejpozději do šestnácti let od zahájení provozu spojení.

54      Je třeba uvést, že není zpochybňováno, že tři jednotlivé podpory určené Komisí v bodě 259 odůvodnění napadeného rozhodnutí byly poskytnuty společnosti Femern za účelem financování plánování a výstavby pevného spojení. Jelikož jsou tedy tyto tři jednotlivé podpory poskytnuté společnosti Femern určeny na financování plánování a výstavby jednoho a téhož projektu, mohla Komise platně přezkoumat slučitelnost uvedených podpor s vnitřním trhem s přihlédnutím ke všem financováním, které tento subjekt mohl získat k financování plánování a výstavby projektu pevného spojení.

55      Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, společný přezkum všech financování, která mohou být poskytnuta společnosti Femern na základě jednotlivých podpor uvedených v bodě 259 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nebrání zohlednění kumulativního účinku uvedených podpor. Naopak za účelem posouzení kumulativního účinku financování poskytnutého členským státem podniku na uskutečnění určitého projektu je Komise právě s ohledem na veškeré financování kvalifikované jako státní podpora ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU schopna posoudit jeho účinek na hospodářskou soutěž v rámci přezkumu jedné z odchylek stanovených v čl. 107 odst. 3 SFEU. To platí tím spíše v takové situaci, jako je situace v projednávané věci, kdy se jedná o investici do dopravní infrastruktury, která je považována za významný projekt společného evropského zájmu ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU a jehož realizace zahrnuje dlouhodobé vyplácení veřejných finančních prostředků.

56      U projektu takového rozsahu, jako je pevné spojení, je totiž společný přezkum všech finančních prostředků, které může společnost Femern k jeho uskutečnění využívat, jediným způsobem, jak posoudit slučitelnost podpor s vnitřním trhem ve světle kritérií uvedených ve sdělení o významných projektech. Konkrétně, jak bude přezkoumáno v rámci druhé výtky třetí části druhého žalobního důvodu, v souladu s bodem 31 sdělení o významných projektech je maximální výše podpor poskytnutých na projekt stanovena v závislosti na mezeře ve financování určené ve vztahu ke způsobilým nákladům. V tomto ohledu, jak vyplývá z bodů 166 a 320 odůvodnění napadeného rozhodnutí, dánské orgány v alternativním modelu financování předaném v průběhu formálního vyšetřovacího řízení zahrnuly do způsobilých nákladů na projekt nejen stavební náklady, ale i náklady na plánování pevného spojení.

57      Vzhledem k tomu, že bylo nezbytné, aby Komise přezkoumala slučitelnost všech finančních prostředků, které může společnost Femern využít pro projekt pevného spojení, musí být odmítnuta argumentace žalobkyň, společností Trelleborg Hamn, VDR, Aktionsbündnis a NABU, spočívající v podstatě v tvrzení, že Komise porušila čl. 1 písm. e) nařízení 2015/1589 tím, že z tohoto důvodu provedla stručný přezkum jednotlivých podpor poskytnutých společnosti Femern.

58      Pokud jde o argument společností Trelleborg Hamn, VDR, Aktionsbündnis a NABU, podle kterého je Komise od vyhlášení rozsudku ze dne 19. září 2018, HH Ferries a další v. Komise (T‑68/15, EU:T:2018:563), v podstatě povinna provést samostatný přezkum každého státního úvěru a každé státní záruky ve prospěch společnosti Femern, je třeba konstatovat, že tento rozsudek nelze vykládat tak, že ukládá Komisi povinnost provést takový samostatný přezkum každého financování poskytnutého tomuto subjektu. V uvedeném rozsudku totiž Tribunál pouze konstatoval, že Komise byla ve fázi předběžného přezkoumání opatření dotčených ve věci, ve které byl vydán uvedený rozsudek, konfrontována se závažnými obtížemi, pokud jde o kvalifikaci státních záruk jako režimu podpor, když zejména konstatoval pochybení v rozsahu, v němž bylo shledáno, že uvedené záruky nesouvisely se zvláštním projektem ve smyslu čl. 1 písm. d) nařízení č. 659/1999 (bod 80 uvedeného rozsudku). Z toho však nelze vyvodit žádnou obecnou povinnost Komise přezkoumat zvlášť každou státní záruku poskytnutou témuž příjemci pro tentýž projekt. Z toho vyplývá, že Komisi nelze vytýkat, že pro každou z patnácti půjček, kterých se žalobkyně dovolávaly ve své replice, neověřila kritérium podání žádosti o podporu před zahájením prací, aby určila motivační účinek podpory.

[omissis]

61      Argumenty, kterými je Komisi vytýkáno, že se dopustila nesprávného posouzení tím, že společně přezkoumala tři jednotlivé podpory poskytnuté společnosti Femern za účelem zajištění financování plánování a výstavby pevného spojení, musí být tudíž zamítnuty jako neopodstatněné.

62      Zatřetí je třeba odmítnout argumentaci, podle které měl být každý státní úvěr a každá státní záruka poskytnutá společnosti Femern podle zákona o plánování z roku 2009 a stavebního zákona z roku 2015 v podstatě předmětem samostatného oznámení dánských orgánů.

63      Jak totiž vyplývá z bodů 41 a 42 výše, Komise mohla mít platně za to, že zaprvé veškeré financování poskytnuté na základě zákona o plánování z roku 2009 je jednotlivou podporou ve smyslu čl. 1 písm. e) nařízení 2015/1589 a že zadruhé všechny státní úvěry a státní záruky, které může společnost Femern využít na základě stavebního zákona z roku 2015, spadají rovněž pod jednotlivou podporu ve smyslu uvedeného ustanovení. Vzhledem k tomu, že každé poskytnutí státní půjčky nebo státní záruky nepředstavuje na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, Trelleborg Hamn, VDR, Aktionsbündnis a NABU, novou odlišnou jednotlivou podporu, Komise nebyla povinna požadovat, aby jí dánské orgány oznámily každou finanční transakci provedenou ve prospěch společnosti Femern na základě zákona o plánování z roku 2009 a poté stavebního zákona z roku 2015.

64      Pokud jde o státní úvěry a státní záruky poskytnuté společnosti Femern na základě stavebního zákona z roku 2015 po přijetí napadeného rozhodnutí, pouze ty úvěry, které překračují meze stanovené v napadeném rozhodnutí, musí být oznámeny Komisi v rozsahu, v němž se na ně nevztahuje prohlášení o slučitelnosti napadeného rozhodnutí (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 12. července 2018, Rakousko v. Komise, T‑356/15, EU:T:2018:439, bod 266).

65      Začtvrté, pokud jde o údajné porušení čl. 107 odst. 1 SFEU, kterého se dovolávají žalobkyně, a které vyplývá z porušení nařízení 2015/1589, stačí konstatovat, že žalobkyně nesprávně tvrdí, že uvedené nařízení bylo přijato k provedení článku 107 SFEU. Toto nařízení se totiž netýká hmotněprávních ustanovení týkajících se státních podpor stanovených v článku 107 SFEU, ale týká se prováděcích pravidel k ustanovením o postupu kontroly uvedených aktů, stanovených v článku 108 SFEU. Údajné porušení čl. 107 odst. 1 SFEU uplatněné žalobkyněmi je tudíž třeba zamítnout.

[omissis]

67      Z výše uvedených úvah vyplývá, že první žalobní důvod musí být zamítnut v plném rozsahu.

B.      K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU

68      Druhý žalobní důvod obsahuje v podstatě čtyři části, z nichž první vychází z toho, že Komise nesprávně kvalifikovala projekt jako projekt společného evropského zájmu, druhá z toho, že Komise nesprávně dospěla k závěru o nezbytnosti podpory, třetí z toho, že Komise nesprávně dospěla k závěru o přiměřenosti podpory, a čtvrtá ze zpochybnění analýzy předcházení neoprávněným narušením hospodářské soutěže a kritéria vyváženosti.

69      Úvodem je třeba připomenout, že použití čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU svěřuje Komisi diskreční pravomoc, jejíž výkon zahrnuje posouzení hospodářského a sociálního charakteru. Z toho vyplývá, že se soudní přezkum výkonu této posuzovací pravomoci omezuje na prověření, že byla dodržena procesní pravidla a pravidla týkající se odůvodnění, jakož i na přezkum věcné správnosti skutkových zjištění a neexistenci nesprávného právního posouzení, zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu nebo zneužití pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. prosince 2008, Régie Networks, C‑333/07, EU:C:2008:764, bod 78, a ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise, T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942, bod 141).

70      Pokud jde o posouzení existence zjevně nesprávného posouzení soudem Evropské unie, je třeba upřesnit, že k prokázání, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení komplexního skutkového stavu, které může odůvodnit zrušení napadeného aktu, musí být důkazy předložené žalobcem dostatečné k tomu, aby posouzení skutkového stavu obsažená v aktu zbavily věrohodnosti (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. prosince 1996, AIUFFASS a AKT v. Komise, T‑380/94, EU:T:1996:195, bod 59, a ze dne 19. září 2019, FIH Holding a FIH v. Komise, T‑386/14 RENV, nezveřejněný, EU:T:2019:623, bod 69).

71      Čtyři části druhého žalobního důvodu je třeba přezkoumat s přihlédnutím k těmto úvodním úvahám.

1.      K první části, vycházející z toho, že Komise nesprávně kvalifikovala projekt jako projekt společného evropského zájmu

72      První částí druhého žalobního důvodu žalobkyně, podporované NABU, Aktionsbündnis, ECSA a Rederi Nordö-Link, vznášejí tři výtky ke zpochybnění kvalifikace projektu společného evropského zájmu. První výtka vychází z toho, že ze studií provedených poradenskou společností Incentive jménem dánské vlády (dále jen „studie Incentive“) nevyplývá pozitivní socioekonomická návratnost, druhá z toho, že Komise vycházela ze zastaralých a nekonzistentních údajů, aby konstatovala pozitivní socioekonomickou návratnost, a třetí z toho, že projekt není spolufinancován příjemcem.

73      Kromě toho NABU na jednání poprvé vznesla výtku vycházející z porušení zásady postupného odstranění dotací škodlivých pro životní prostředí stanovené v bodě 19 sdělení o významných projektech SEZ.

74      Před přezkumem prvních dvou výtek, kterými je třeba se zabývat společně, Tribunál považuje za vhodné nejprve rozhodnout zaprvé o přípustnosti nové výtky vznesené NABU na jednání a zadruhé o opodstatněnosti třetí výtky vycházející z nespolufinancování projektu společností Femern.

[omissis]

a)      K první a druhé výtce, vycházející z neexistence pozitivní socioekonomické návratnosti

86      Zaprvé, pokud jde o první výtku vycházející z neexistence pozitivní socioekonomické návratnosti, žalobkyně, NABU, Aktionsbündnis, ECSA a Rederi Nordö-Link tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávných posouzení při přezkumu socioekonomické návratnosti pevného spojení na základě studií Incentive.

87      Zadruhé v rámci druhé výtky žalobkyně, NABU, Aktionsbündnis, ECSA a Rederi Nordö-Link tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení z důvodu, že za účelem konstatování pozitivní socioekonomické návratnosti vycházela ze zastaralých a nekonzistentních údajů ve vztahu k údajům použitým v rámci analýzy přiměřenosti podpory za účelem provedení výpočtu finančního deficitu.

88      Komise tvrdí, že zjištění napadeného rozhodnutí, která žalobkyně nezpochybnily, postačují k prokázání, že projekt pevného spojení lze považovat za projekt společného evropského zájmu v souladu s kritérii stanovenými ve sdělení o významných projektech SEZ, takže první a druhá výtka jsou irelevantní.

89      V tomto ohledu je třeba uvést, že první a druhou výtkou žalobkyně, podporované NABU, Aktionsbündnis, ECSA a Rederi Nordö-Link, tvrdí, zaprvé že projekt pevného spojení nemá pozitivní socioekonomický návratnost a zadruhé že údaje použité pro výpočet uvedené návratnosti jsou zastaralé a nekonzistentní ve vztahu l údajům použitými při přezkumu přiměřenosti podpory. Těmito dvěma výtkami se tak žalobkyně omezují na zpochybnění zjištění učiněných Komisí v bodech 275 až 277 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

90      Je třeba ověřit, zda, jak tvrdí Komise, jsou první a druhá výtka irelevantní z důvodu, že mohla mít za to, že projekt pevného spojení představuje projekt společného evropského zájmu, aniž by se opřela o výsledky studií Incentive.

91      V tomto ohledu je třeba připomenout, že pojem „společný evropský zájem“ stanovený v čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU musí být vykládán striktně a že iniciativa je za takovou považována pouze tehdy, pokud je součástí nadnárodního evropského programu, který společně podporuje více vlád členských států, nebo vznikl společnou akcí několika členských států s cílem bojovat proti společné hrozbě (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. října 2009, Německo v. Komise, T‑21/06, nezveřejněný, EU:T:2009:387, bod 70, a ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise, T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942, bod 170).

92      Pojem „společný evropský zájem“ byl upřesněn ve sdělení o významných projektech SEZ. Konkrétně v bodě 3.2.1 uvedeného sdělení jsou především uvedena „obecná kumulativní kritéria“, která je třeba splnit, aby se na projekt mohla vztahovat odchylka stanovená v čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Podle bodu 14 sdělení o významných projektech SEZ se vyžaduje, aby projekt „konkrétním, jasným a identifikovatelným způsobem přispíval k jednomu nebo více cílům Unie a aby [měl] významný přínos pro konkurenceschopnost […] Unie a udržitelný růst, a zároveň řešil společenské výzvy nebo vytvářel hodnoty v celé Unii“. Ke splnění těchto požadavků body 15 až 19 tohoto sdělení uvádějí kritéria, která je třeba splnit. V tomto ohledu bod 15 sdělení o významných projektech SEZ upřesňuje, že má-li být projekt považován za významný příspěvek k cílům Unie, musí mít zejména zásadní význam pro transevropské dopravní a energetické sítě. Bod 16 sdělení o významných projektech SEZ zase upřesňuje, že zaprvé projekt musí obvykle zahrnovat více než jeden členský stát a že jeho přínosy se musí týkat širší části Unie, a nesmí být omezeny na členské státy, které projekt financují, a že zadruhé přínosy projektu musí být jasně vymezeny konkrétním a identifikovatelným způsobem. Podle bodu 17 uvedeného sdělení z projektu nesmí mít uvedený užitek pouze dotčené podniky či odvětví, nýbrž projekt musí mít díky pozitivním účinkům přelévání, které jsou jasně definovány konkrétním a identifikovatelným způsobem, širší význam a využití pro evropské hospodářství nebo společnost (např. mít systémové účinky na více úrovních hodnotového řetězce nebo na předcházejících či navazujících trzích nebo mít alternativní využití v jiných odvětvích či v opatřeních na přechod k jiným formám dopravy). Navíc v souladu s bodem 18 sdělení o významných projektech SEZ musí projekt zahrnovat financování příjemce a podle bodu 19 musí dodržovat zásadu postupného odstranění dotací, které škodí životnímu prostředí.

93      Dále pro účely kvalifikace projektu společného evropského zájmu jsou v bodě 3.2.2 sdělení o významných projektech SEZ uvedeny obecné pozitivní ukazatele, které odůvodňují příznivější přístup Komise. Mezi těmito ukazateli je v bodě 20 písm. f) uvedeného sdělení uveden ukazatel spolufinancování projektu z unijního fondu.

94      Konečně bod 3.2.3 sdělení o významných projektech SEZ uvádí zvláštní kritéria, včetně kritéria stanoveného v bodě 23 tohoto sdělení, podle kterého projekty v oblasti životního prostředí, energetiky nebo dopravy musí mít buď velký význam pro strategie Unie týkající se životního prostředí, energetiky či dopravy, nebo musí mít velký přínos pro vnitřní trh, včetně těchto konkrétních i jiných odvětví.

95      V projednávané věci Komise zaprvé v bodě 272 odůvodnění napadeného rozhodnutí připomněla, že projekt pevného spojení má zásadní význam pro transevropskou dopravní síť (TEN-T) a přispívá k rozvoji TEN-T. Vzhledem k tomu, že žalobkyně toto posouzení nezpochybnily a žádná skutečnost jej neumožňuje zpochybnit, mohla se tedy Komise platně domnívat, že toto kritérium uvedené v bodě 15 sdělení o významných projektech SEZ bylo splněno. Dále vzhledem k tomu, že se jedná o prioritní projekt evropské dopravní sítě, je splněno i zvláštní kritérium uvedené v bodě 23 uvedeného sdělení, podle kterého musí mít projekty v oblasti dopravy zásadní význam pro strategii Unie v oblasti dopravy.

96      Zadruhé je třeba konstatovat, že kritéria stanovená v bodě 16 sdělení o významných projektech SEZ jsou rovněž splněna. Na jedné straně v bodě 272 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, aniž to bylo zpochybněno, že pevné spojení přispěje ke zlepšení spojení mezi severskými zeměmi a střední Evropou, jakož i k větší flexibilitě a časovým úsporám u silniční a železniční dopravy, takže se mohla oprávněně domnívat, že přínosy projektu byly definovány konkrétním a identifikovatelným způsobem. Na druhé straně v bodě 273 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise správně připomněla, že projekt spojuje Dánské království a Spolkovou republiku Německo a že jeho přínosy se neomezují na tyto dvě země, neboť se vztahují na všechny země podél skandinávsko-středomořského koridoru od Finska po Maltu.

97      Zatřetí vzhledem k tomu, že Komise v bodě 273 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, aniž to bylo zpochybněno, že cílem projektu pevného spojení je zlepšení podmínek přepravy nejen cestujících, ale i zboží mezi severskými zeměmi a střední Evropou, a že umožňuje doplnit chybějící spojení skandinávsko-středomořského koridoru, který je, jak vyplývá z poznámky pod čarou 135, „klíčovou severojižní osou pro evropské hospodářství“, je třeba mít za to, že kritérium stanovené v bodě 17 sdělení o významných projektech SEZ je splněno i na tomto základě. S ohledem na skutečnost, že přínosy projektu pevného spojení přispívají ke zlepšení podmínek dopravy jak cestujících, tak zboží na významné ose evropského hospodářství, mohla mít totiž Komise platně za to, že přínosy pevného spojení se neomezují na dotčený podnik, a sice společnost Femern, nebo na dotčené odvětví, a sice dopravní služby, aby bylo zajištěno překlenutí úžiny Fehmarn. Kromě toho mohla mít Komise rovněž za to, že přínosy projektu mají širší relevanci a uplatnění v evropském hospodářství nebo společnosti ve formě pozitivních dopadů jasně vymezených konkrétním a identifikovatelným způsobem, a sice jak již v podstatě vyplývá z bodů 272 a 273 odůvodnění napadeného rozhodnutí, zlepšení fungování vnitřního trhu, jakož i posílení hospodářské a sociální soudržnosti. Je třeba konstatovat, že žalobkyně, NABU, Aktionsbündnis, ECSA a Rederi Nordö-Link nezpochybňují tyto přínosy, které plynou z pevného spojení a které Komise identifikovala v bodě 281 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

98      Začtvrté, jak vyplývá z bodů 82 až 84 výše, Komise mohla mít platně za to, že pevné spojení je předmětem spolufinancování společností Femern, takže kritérium stanovené v bodě 18 sdělení o významných projektech SEZ je splněno.

99      Zapáté, pokud jde o kritérium stanovené v bodě 19 sdělení o významných projektech SEZ, žaloba neobsahuje, jak již bylo zdůrazněno, žádnou výtku zpochybňující zjištění učiněné v bodě 279 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že pevné spojení se netýká dotací, které škodí životnímu prostředí, a proto není v rozporu se zásadou postupného odstranění takových dotací, takže lze mít za to, že je uvedené kritérium splněno.

100    Zašesté je třeba uvést, že v bodě 280 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, aniž to bylo zpochybněno, že projekt pevného spojení byl financován z Unie na plánovací činnosti, a získal příslib týkající se další podpory z Nástroje pro propojení Evropy (CEF). Podle bodu 20 písm. f) sdělení o významných projektech SEZ je přitom získání takového financování Unií pozitivním ukazatelem odůvodňujícím příznivější přístup.

101    Z výše uvedených úvah vyplývá, že obecná kritéria stanovená v bodech 14 až 19 sdělení o významných projektech SEZ byla splněna, aniž bylo nutné vycházet z výsledků studií Incentive zpochybněných žalobkyněmi, NABU, Aktionsbündnis, ECSA a Rederi Nordö-Link. Dále vzhledem k tomu, že Komise rovněž vycházela z jednoho z obecných pozitivních ukazatelů uvedených v bodě 20 uvedeného sdělení, mohla v bodě 281 odůvodnění napadeného rozhodnutí platně dospět k závěru, že projekt pevného spojení významně a konkrétně přispěl k dosažení cílů dopravní politiky Unie a širších cílů Unie, zejména k posilování hospodářské a sociální soudržnosti, takže uvedený projekt je ve společném evropském zájmu.

102    Pokud jde o argumentaci žalobkyň, NABU, Aktionsbündnis, ECSA a Rederi Nordö-Link, podle které Komise nemohla dospět k závěru, že projekt pevného spojení představuje společný evropský zájem ve smyslu sdělení o významných projektech SEZ, aniž by se opřela o studie Incentive, je třeba konstatovat, že zaprvé z bodu 274 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že výhody projektu pevného spojení, které již byly jasně definovány v bodech 272 a 273 odůvodnění tohoto rozhodnutí, „byly specifikovány“ ve studiích Incentive. Pokud jde zadruhé o kvantifikaci přínosů provedenou v bodech 275 až 277 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, jak správně tvrdí Komise, že ani čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, ani sdělení o významných projektech SEZ nevyžadují, aby přínosy projektu byly kvantifikovány v rámci socioekonomické analýzy nákladů a přínosů za účelem kvalifikace projektu jako projektu společného evropského zájmu. Proto, jak upřesnila Komise ve své duplice, je třeba mít za to, že výsledky studií Incentive byly zmíněny v bodech 275 až 277 odůvodnění napadeného rozhodnutí jako doplňující informace, které jsou užitečné, ale nejsou nezbytné pro účely kvalifikace projektu pevného spojení jako projektu společného evropského zájmu.

103    Z toho vyplývá, že první a druhá výtka, kterými se žalobkyně, NABU, Aktionsbündnis, ECSA a Rederi Nordö-Link omezují na zpochybnění kvantifikace přínosů pevného spojení, směřují proti doplňujícímu odůvodnění napadeného rozhodnutí.

104    V důsledku toho musí být odmítnuty jako irelevantní.

105    První část druhého žalobního důvodu tedy musí být zamítnuta v plném rozsahu.

2.      K druhé části, vycházející z toho, že Komise nesprávně dospěla k závěru o nezbytnosti podpory

106    V rámci druhé části žalobkyně uplatňují tři výtky, z nichž první vychází z neexistence motivačního účinku podpory, druhá z toho, že Komise měla nesprávně za to, že hypotetický srovnávací scénář spočíval v neexistenci alternativního projektu, a třetí ze zpochybnění dob použitých pro účely výpočtu vnitřní míry návratnosti (dále jen „IRR“).

a)      K první výtce, vycházející z neexistence motivačního účinku podpory

107    Žalobkyně, podporované DFA, ECSA, Trelleborg Hamn a Rederi Nordö-Link, tvrdí, že Komise nesprávně dospěla k závěru o motivačním účinku podpory.

108    Komise, podporovaná Dánským královstvím, tyto argumenty zpochybňuje.

109    V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU zejména stanoví, že podpory, které mají napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu, mohou být považovány za slučitelné s vnitřním trhem.

110    Komise je tedy z titulu posuzovací pravomoci, kterou disponuje na základě tohoto ustanovení, oprávněna odmítnout poskytnutí podpory, pokud tato podpora nemotivuje podniky, které jsou jejími příjemci, aby jednaly způsobem, který přispívá k dosažení některého z cílů uvedených v tomto citovaném ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. července 2016, Kotnik a další, C‑526/14, EU:C:2016:570, bod 49 a citovaná judikatura).

111    Taková podpora tak musí být nezbytná k dosažení cílů stanovených v tomto ustanovení v tom smyslu, že bez této podpory by se samotným působením zákonů trhu nepodařilo dosáhnout toho, aby se podniky, které jsou příjemci podpory, chovaly způsobem, který by přispěl k dosažení těchto cílů. Podpora, která má za následek zlepšení finanční situace podniku, který je jejím příjemcem, aniž by byla nezbytná k dosažení cílů stanovených v čl. 107 odst. 3 SFEU, nemůže být považována za slučitelnou s vnitřním trhem (obdobně viz rozsudek ze dne 13. června 2013, HGA a další v. Komise, C‑630/11 P až C‑633/11 P, EU:C:2013:387, bod 104 a citovaná judikatura).

112    V kontextu čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU tak zamýšlená podpora musí mít k tomu, aby byla slučitelná s vnitřním trhem, motivační účinek, a musí být tedy nezbytná k uskutečnění významného projektu společného evropského zájmu. Za tímto účelem je třeba prokázat, že pokud by zamýšlená podpora nebyla poskytnuta, nebyly by investice určené na provedení takového projektu, uskutečněny. Kdyby se naopak ukázalo, že by tyto investice byly uskutečněny i tehdy, kdy by zamýšlená podpora nebyla poskytnuta, bylo by třeba dospět k závěru, že jediným následkem této podpory bylo zlepšení finanční situace podniků, které byly jejími příjemci, aniž však byla splněna podmínka stanovená v čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, a sice podmínka, aby podpora byla nezbytná pro provedení významného projektu společného evropského zájmu (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 13. června 2013, HGA a další v. Komise, C‑630/11 P až C‑633/11 P, EU:C:2013:387, bod 105; ze dne 13. prosince 2017, Řecko v. Komise, T‑314/15, nezveřejněný, EU:T:2017:903, bod 182, a ze dne 12. září 2019, Achemos Grupė a Achema v. Komise, T‑417/16, nezveřejněný, EU:T:2019:597, bod 84).

113    Konečně je třeba připomenout, že podle judikatury může závěr o nepotřebnosti podpory vyplývat zejména ze skutečnosti, že dotovaný projekt byl již podnikem, který si přeje získat podporu, zahájen nebo dokonce dokončen před tím, než byla žádost o podporu předána příslušným orgánům, což vylučuje, že by dotyčná podpora mohla hrát motivační roli (rozsudky ze dne 15. dubna 2008, Nuova Agricast, C‑390/06, EU:C:2008:224, bod 69, a ze dne 12. září 2019, Achemos Grupė a Achema v. Komise, T‑417/16, nezveřejněný, EU:T:2019:597, bod 85).

114    Argumenty žalobkyň a DFA, ECSA, Trelleborg Hamn a Rederi Nordö-Link je třeba zkoumat ve světle těchto úvah.

115    Úvodem je třeba uvést, že v napadeném rozhodnutí a ve spisech účastníků řízení jsou použity pojmy „formální motivační účinek“ a „podstatný motivační účinek“. V zájmu terminologické jasnosti a přesnosti je přitom třeba pro účely tohoto rozsudku pojem „formální motivační účinek“ chápat jako kritérium pro „podání žádosti o podporu před zahájením prací“ (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. června 2013, HGA a další v. Komise, C‑630/11 P až C‑633/11 P, EU:C:2013:387, bod 106, a ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C‑349/17, EU:C:2019:172, bod 64). Dále je třeba požadavek „podstatného motivačního účinku“ chápat jako podmínku „motivačního účinku“ uvedenou v judikatuře připomenuté v bodě 112 výše, a sice motivaci pro příjemce k chování, které může přispět k dosažení cílů čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU.

116    Ve sdělení o významných projektech SEZ je požadavek, podle kterého musí podpora splňovat podmínku motivačního účinku, připomenut v bodě 28 a poznámka pod čarou 24 vložená do uvedeného odstavce přebírá kritérium dřívější žádosti o podporu, podle kterého „[ž]ádost o podporu musí být podána před zahájením prací“.

117    Je třeba ověřit, zda se Komise, jak tvrdí žalobkyně, Trelleborg Hamn a ECSA, dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že za okolností projednávané věci byla žádost o podporu neoddělitelně spojena se založením společnosti Femern.

118    V projednávané věci měla Komise v bodech 299 a 302 odůvodnění napadeného rozhodnutí za to, že splnění kritéria podání žádosti o podporu před zahájením prací, jak je definováno ve sdělení o významných projektech SEZ, není nezbytný předpoklad, neboť podmínka motivačního účinku byla splněna prokázáním, že dotčený projekt nemohl být proveden bez podpory. Podle Komise je třeba rozlišovat mezi takovým podnikem, jako je společnost Femern, který je příjemcem podpory na uskutečnění projektu spojení definovaného orgány veřejné moci a ostatními podniky, které mohou rozhodovat o projektech, do nichž chtějí investovat. Vzhledem ke zvláštnostem projednávané věci měla tedy Komise za to, že i v případě, že společnost Femern formálně nepodala žádost o podporu k dánským orgánům, bylo kritérium podání žádosti o podporu před zahájením prací splněno z toho důvodu, že taková žádost může být považována za neoddělitelně spojenou se založením tohoto subjektu.

119    Je třeba uvést, že společnost Femern je společností se zvláštním účelem, která byla založena orgány veřejné moci za účelem uskutečnění určitého projektu s vyloučením všech ostatních činností. Jak totiž uvedlo Dánské království, takový subjekt nepobírá až do ukončení stavebních prací provozní příjmy. Společnost Femern je tedy až do uvedení pevného spojení do provozu závislá na finančních prostředcích poskytnutých orgány veřejné moci, zejména na zajištění výstavby infrastruktury. Taková situace přitom není srovnatelná se situacemi soukromých nebo veřejných podniků, které mohou určit projekty, do kterých chtějí investovat a financovat je, alespoň částečně, s využitím příjmů z jejich jiných činností.

120    Kromě toho je v projednávané věci třeba uvést, že dne 22. prosince 2014 oznámilo Dánské království veškeré finanční prostředky, z nichž měl tento subjekt prospěch od svého založení v roce 2005, aby Komise posoudila jejich slučitelnost s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU a kritérií uvedených ve sdělení o významných projektech SEZ. V tomto ohledu je třeba připomenout, že na základě bodu 6 lov n. 588 om Sund og Bælt Holding A/S (zákon č. 588 o společnosti Sund & Baelt Holding A/S) ze dne 24. června 2005 byla společnost Femern, dříve Femern Bælt A/S, založena za účelem plnění úkolů souvisejících s plánováním pevného spojení, a to s vyloučením jakékoli jiné činností. Při svém založení obdržel tento subjekt v roce 2005 kapitálovou injekci. Následně po podpisu smlouvy o úžině Fehmarn obdržela společnost Femern na základě zákona o plánování z roku 2009 dodatečnou kapitálovou injekci, jakož i státní úvěry a státní záruky. V rozhodnutí ze dne 13. července 2009 ve věci N 157/2009 měla Komise primárně za to, že financování poskytnuté společnosti Femern nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a preventivně pro případ, že by tento subjekt byl vyzván k hospodářskému využívání pevného spojení, že uvedené financování představuje podporu slučitelnou s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Je třeba připomenout, že toto rozhodnutí nebylo napadeno.

121    Vzhledem k tomu, že Komise mohla platně společně přezkoumat slučitelnost všech finančních prostředků nezbytných k uskutečnění projektu pevného spojení od založení společnosti Femern (viz body 53 až 61 výše) a v rozsahu, v němž tento podnik nebude pobírat provozní příjmy až do uvedení pevného spojení do provozu, nelze vyžadovat, aby bylo kritérium podání žádosti před zahájením prací ověřeno pro každou ze tří jednotlivých podpor poskytnutých společnosti Femern na uskutečnění projektu pevného spojení. Kromě toho v projednávané věci mohla mít Komise platně za to, že žádost o podporu je inherentní založení společnosti Femern.

122    Za účelem zpochybnění tohoto závěru žalobkyně, Trelleborg Hamn, DFA, ECSA a Rederi Nordö-Link v podstatě tvrdí, že společnost Femern byla při svém založení pověřena pouze plánováním pevného spojení a teprve později byla pověřena výstavbou a provozováním této infrastruktury.

123    V tomto ohledu, jak správně tvrdí Komise, vzhledem k tomu, že společnost Femern byla založena za účelem uskutečnění projektu pevného spojení, není okolnost, že se její činnosti od jejího založení vyvíjely, relevantní pro zpochybnění skutečnosti, že žádost o podporu může být považována za inherentní jejímu založení.

124    Orgány veřejné moci totiž celý záměr svěřily téže společnosti se zvláštním účelem, která není oprávněna vykonávat jiné činnosti než ty, které souvisejí s tímto projektem.

125    Pokud jde o práce považované žalobkyněmi, Trelleborg Hamn a ECSA za stavební práce provedené v letech 2013 a 2014, jak uvedla Komise v bodě 300 odůvodnění napadeného rozhodnutí, tyto práce byly pokryty zvýšeními rozpočtu na plánování, která finanční výbor dánského parlamentu poskytl dne 3. června 2010, 23. června 2011 a března 2013. Ze spisu, zejména z žádosti o rozpočtové prostředky č. 97 ze dne 13. března 2013 přiložené ke spisu Dánského království jako vedlejšího účastníka vyplývá, že práce uskutečněné od září 2013 byly předmětem předběžného finančního hodnocení ze strany společnosti Femern, na jehož základě dánský ministr dopravy požádal o souhlas finančního výboru dánského parlamentu se zvýšením rozpočtu plánování. Je třeba rovněž uvést, že modelu financování pevného spojení oznámeného dánskými orgány dne 22. prosince 2014, který obsahoval, jak vyplývá z bodu 36 odůvodnění napadeného rozhodnutí, odhad celkových nákladů na plánování a výstavbu pevného spojení, předcházela finanční analýza provedená společností Femern v listopadu 2014. Stejně tak je třeba konstatovat, že mezera ve financování vypočtená v napadeném rozhodnutí v rámci přezkumu přiměřenosti podpor vychází z aktualizované finanční analýzy provedené rovněž společností Femern.

126    Vzhledem k tomu, že společnost Femern jakožto společnost se zvláštním účelem je závislá na veřejném financování, aby mohla řádně plnit úkoly, které jí byly svěřeny, i za předpokladu, že by Komise, jak tvrdí žalobkyně, měla samostatně přezkoumat dodržení kritéria podání žádosti o podporu před zahájením prací z důvodu vývoje činností společnosti Femern, mohla konstatovat, že provedené práce byly bez ohledu na jejich kvalifikaci jako „stavební práce“ nebo jako „přípravné práce“ provedeny na základě žádosti ve formě posouzení jejích finančních potřeb.

127    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, ze znění poznámky pod čarou 24 vložené do bodu 28 sdělení o významných projektech SEZ jasně vyplývá, že stačí, aby žádost o podporu předcházela zahájení prací. Subjekt, který je příjemcem podpory, tedy není povinen čekat na schválení uvedené žádosti nebo poskytnutí podpory před zahájením prací. Tento požadavek sdělení o významných projektech SEZ není srovnatelný s požadavkem jiných pokynů vyložených v rozsudcích ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar (C‑349/17, EU:C:2019:172), a ze dne 13. září 2013, Fri-El Acerra v. Komise (T‑551/10, nezveřejněný, EU:T:2013:430), kterých se dovolávají žalobkyně, a které výslovně vyžadují písemné potvrzení od příslušných vnitrostátních orgánů.

128    Kromě toho, jak správně tvrdí Komise, otázka, zda bylo splněno kritérium podání žádosti o podporu před zahájením prací, nijak nesouvisí s otázkou, zda podpory byly protiprávně vyplaceny v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU, ani s otázkou, zda byly společnosti Femern poskytnuty finanční prostředky v rozporu s rozhodnutím o plánování.

[omissis]

137    Z výše uvedeného tedy vyplývá, že při neexistenci diskriminace se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení ani zjevně nesprávného posouzení tím, že dospěla k závěru o motivačním účinku podpory.

138    První výtka vycházející z neexistence motivačního účinku podpory musí být tudíž zamítnuta.

b)      Ke druhé výtce, vycházející z toho, že Komise měla nesprávně za to, že hypotetický srovnávací scénář spočíval v neexistenci alternativního projektu

139    Žalobkyně, FSS, Aktionsbündnis, NABU a VDR mají za to, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení tím, že měla za to, že hypotetický srovnávací scénář spočíval v neexistenci alternativního projektu.

140    Komise, podporovaná Dánským královstvím, tuto argumentaci odmítá.

141    V tomto ohledu je třeba uvést, že pro účely posouzení nezbytnosti podpory bod 29 sdělení o významných projektech SEZ stanoví, že členský stát musí Komisi poskytnout užitečné informace o financovaném projektu, jakož i úplný popis hypotetického srovnávacího scénáře, v němž žádný členský stát neposkytne podporu, přičemž je třeba upřesnit, že hypotetický srovnávací scénář může spočívat v neexistenci alternativního projektu nebo v jasně vymezeném a dostatečně předvídatelném alternativním projektu, který příjemce předpokládá v rámci svého vnitřního rozhodovacího procesu, a že se může vztahovat k alternativnímu projektu, který je veden zcela nebo zčásti mimo Unii.

142    V napadeném rozhodnutí se Komise, aby dospěla k závěru, že hypotetický srovnávací scénář spočívá v neexistenci alternativního projektu, opřela o informace poskytnuté dánskými orgány, aby prokázala, že neexistuje žádný věrohodný hypotetický srovnávací scénář nebo realistický popis alternativního projektu. V bodě 307 odůvodnění napadeného rozhodnutí tak Komise vycházela ze zprávy o obchodním přínosu projektu pevného spojení vypracované v roce 2001 (dále jen „zpráva o obchodním přínosu z roku 2001“), aby konstatovala, že vzhledem k podstatným rizikům spojeným s projektem pevného spojení by požadavky formulované soukromým sektorem vedly k tak vysokým kapitálovým nákladům, že by projekt bez významné veřejné podpory nebyl proveditelný. Na základě informací poskytnutých dánskými orgány v okamžiku oznámení financování pevného spojení měla Komise za to, že se tento závěr mezitím nezměnil. V bodě 308 odůvodnění napadeného rozhodnutí se tak Komise domnívala, že by se žádný racionálně jednající soukromý investor za běžných tržních podmínek nezapojil do takového projektu a pevné spojení mohlo být uskutečněno pouze s významnou veřejnou podporou. Kromě toho upřesnila, že skutečnost, že konečné technické řešení se od zprávy o obchodním přínosu z roku 2001 změnilo, tento závěr nijak nemění a že žádná skutečnost neumožňuje předpokládat, že by byl životaschopný hypotetický srovnávací scénář bez podpory. Komise se navíc domnívá, že poskytnutí finanční podpory Unie v rámci Nástroje pro propojení Evropy je významným ukazatelem toho, že k realizaci projektu je nezbytné veřejné financování.

143    Zaprvé je třeba ověřit, zda, jak tvrdí žalobkyně, FSS, Aktionsbündnis, NABU a VDR, Komise nezohlednila alternativní projekty, které by mohly představovat hypotetický srovnávací scénář ve smyslu bodu 29 sdělení o významných projektech SEZ.

144    Zaprvé, pokud jde o návrh zdokonaleného systému trajektové přepravy, žalobkyně se odvolávají na zprávu o nákladech a přínosech vypracovanou v roce 2000 poradenskou kanceláří Planco (dále jen „zpráva Planco“), která obsahovala několik alternativ k návrhu pevného spojení v jeho současné verzi, včetně návrhu zdokonaleného systému trajektové přepravy.

145    Je třeba uvést, že zpráva Planco neobsahuje žádný jasný údaj, který by umožnil určit, zda zlepšení služeb trajektové přepravy vyžaduje, či nevyžaduje poskytnutí podpory. V tomto ohledu žalobkyně na jednání uznaly, že cílem této zprávy není určit, zda projekty, které zmiňuje, mohou být realizovány bez podpor. Kromě toho je třeba konstatovat, že v bodě 306 odůvodnění napadeného rozhodnutí měla Komise za to, že ze zprávy Planco vyplývá, že absolutní úrovně čistých přínosů plynoucích z řešení týkajícího se pevného spojení nelze dosáhnout prostřednictvím zdokonaleného systému trajektové přepravy, zejména pokud jde o kratší dobu jízdy a úspory nákladů na dopravu. V důsledku toho dospěla k závěru, že zdokonalený systém trajektové přepravy není alternativním řešením stejného rozsahu a neposkytuje očekávané přínosy srovnatelné s přínosy projektu pevného spojení.

146    V tomto ohledu je pro účely výkladu požadavku hypotetického srovnávacího scénáře třeba zohlednit bod 28 sdělení o významných projektech SEZ, který upřesňuje, že v případě neexistence podpory by nemělo být možné projekt realizovat, nebo by projekt byl realizován v menším rozsahu nebo působnosti či jiným způsobem, což by významně omezilo jeho očekávané přínosy. Pokud tedy projekt nemá srovnatelný rozsah nebo působnost nebo pokud by významně omezil přínosy očekávané projektem, který je příjemcem podpory, Komise neporušuje sdělení o významných projektech SEZ, když konstatuje, že tento projekt není alternativním projektem, který by mohl představovat hypotetický srovnávací scénář ve smyslu bodu 29 uvedeného sdělení.

147    V projednávaném případě je třeba připomenout, že jak vyplývá zejména z bodů 33 a 272 odůvodnění napadeného rozhodnutí, projekt pevného spojení musí přispět k překlenutí chybějícího spojení na skandinávsko-středomořském koridoru, ke zlepšení spojení mezi severskými zeměmi a střední Evropou, jakož i ke zvýšení flexibility a časových úspor v silniční a železniční dopravě.

148    Je pravda, jak tvrdí NABU a VDR, že v původním znění studie Incentive byly hlavním přínosem pevného spojení jeho provozní příjmy. Není třeba vyjádřit se k možnosti provést srovnání mezi výsledky zprávy Planco a výsledky studií Incentive, ale stačí uvést, že pro silniční dopravu z původního znění studie Incentive vyplývá, že pevné spojení umožní zkrátit čas překonání úžiny Fehmarn na 10 minut osobním vozidlem oproti 45 minutám prostřednictvím trajektové přepravy a dále že zvýší flexibilitu, jelikož nebude nutné čekat na odjezd trajektu. Kromě toho tato studie rovněž zdůrazňuje výhody pevného spojení pro zlepšení železniční dopravy, jako je zkrácení doby jízd vlaků mezi Německem a Dánskem.

149    Vzhledem k tomu, že projekt zdokonaleného systému trajektové přepravy by nebyl schopen dosáhnout cílů sledovaných projektem pevného spojení, je tak irelevantní okolnost, že míra návratnosti zdokonaleného systému trajektové přepravy je vyšší než míra návratnosti pevného spojení. Při přezkumu existence alternativního projektu totiž nelze dánským orgánům ani Komisi vytýkat, že nezohlednily projekt, který není vhodný k dosažení cílů veřejného zájmu sledovaných orgány veřejné moci.

150    Z toho vyplývá, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když konstatovala, že zdokonalená trajektová přeprava by neposkytovala stejné výhody jako pevné spojení, pokud jde o zkrácení doby přepravy a úspory nákladů na přepravu. Komisi tudíž nelze vytýkat, že nezohlednila projekt zdokonaleného systému trajektové přepravy.

151    Zadruhé, pokud jde o alternativní pevná spojení zmíněná žalobkyněmi, zejména spojení uvedená ve zprávě Planco, a sice visutý most, zavěšený most a několik konfigurací ražených a podmořských tunelů, žalobkyně na jednání uznaly, jak bylo uvedeno v bodě 145 výše, že cílem této zprávy není určit, zda projekty, které uvádí, mohou být realizovány bez podpor.

152    Pokud jde o řešení spočívající v zavěšeném mostu a podmořském tunelu, které je srovnatelné s řešením dotčeným v projednávané věci, a obsažené ve zprávě o ekonomickém hodnocení pevného spojení přes úžinu Fehmarn vypracované poradenskou kanceláří COWI v březnu 2004 (dále jen „zpráva COWI“), je třeba uvést, že NABU, Aktionsbündnis a VDR neodkazují na žádnou konkrétní část této zprávy přiložené k žalobě. Na dotaz položený na jednání žalobkyně nebyly schopné uvést, jaký výňatek z této zprávy by mohl prokázat, že projekty, které zmiňuje, by mohly být realizovány bez podpor. V každém případě je nutno konstatovat, že ze shrnutí této zprávy přeloženého do jednacího jazyka nevyplývá, že by řešení zavěšeného mostu nebo podmořského tunelu mohlo být realizováno bez podpor. Tato zpráva naopak vychází z předpokladu, že takový projekt by měl prospěch z financování Unií ve výši přibližně 10 % investičních nákladů, takže toto financování by mělo pozitivní dopad na náklady vynaložené Dánským královstvím a Spolkovou republikou Německo.

153    Totéž lze konstatovat, pokud jde o zprávu o vlivu pevného spojení na životní prostředí vypracovanou společností Femern, jíž se dovolávají FSS, Aktionsbündnis, NABU a VDR. Je pravda, že v této zprávě bylo zvažováno několik alternativ, a sice zavěšený most, visutý most a ražený tunel. Ukazuje se však, že vedlejší účastníci neprokazují, že z výňatků z uvedené zprávy přeložených do jednacího jazyka vyplývá, že uvedené alternativní projekty by mohly být realizovány bez podpor.

154    V důsledku toho nelze Komisi vytýkat, že nezohlednila projekty alternativních pevných spojení.

155    Zatřetí, pokud jde o projekt spočívající v modernizaci spojení Jutsko (Dánsko), kterého se dovolávají žalobkyně, je třeba konstatovat, že odkaz na stranu 5 souhrnné zprávy COWI je nesprávný, jelikož shrnutí této zprávy přeložené do jednacího jazyka takový projekt nezmiňuje. Pokud jde o projekt, kterého se dovolává NABU a který spočívá v modernizaci služeb trajektové přepravy v úžině Fehmarn a v modernizaci existujících železničních tratí přes Jutsko, je třeba rovněž konstatovat, že takový projekt není uveden ve shrnutí této zprávy přeloženém do jednacího jazyka ze zprávy COWI, na kterou není ve spise vedlejšího účastníka učiněn žádný přesný odkaz. Navíc, pokud jde o projekt dovolávaný NABU, který spočívá ve zlepšení železničního spojení Jutska, které prochází přes město Kolding (Dánsko), je třeba konstatovat, že spis vedlejšího účastníka neobsahuje dostatečná upřesnění, která by umožnila identifikovat uvedený projekt. Pouhé uvedení těchto projektů, kterých se dovolávají žalobkyně a NABU, tedy neumožňuje prokázat, že je Komise neprávem nezohlednila.

156    Z výše uvedených úvah vyplývá, že žalobkyně, FSS, Aktionsbündnis, NABU a VDR neprokázaly, že zjištění učiněná v bodech 306 až 308 odůvodnění napadeného rozhodnutí a závěr, že hypotetický srovnávací scénář spočívá v neexistenci alternativního projektu, jsou stiženy zjevně nesprávným posouzením.

157    Zadruhé nemůže obstát argumentace FSS, podle níž z bodu 150 rozsudku ze dne 12. července 2018, Rakousko v. Komise (T‑356/15, EU:T:2018:439), jakož i z bodu 29 sdělení o významných projektech SEZ v podstatě vyplývá, že členský stát nemůže směřovat podporu na projekt podle své volby, pokud existují jasně definované a dostatečně předvídatelné alternativní projekty, které odpovídají stejným cílům a vyžadují nižší podporu.

158    Je třeba konstatovat, že tato argumentace nemá žádnou oporu v rozsudku ze dne 12. července 2018, Rakousko v. Komise (T‑356/15, EU:T:2018:439).

159    Na druhé straně, jak připomněla Komise, v případě existence významného projektu společného evropského zájmu může členský stát za předpokladu, že jsou splněny podmínky čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, jakož i podmínky stanovené ve sdělení o významných projektech SEZ, poskytnout podpory na projekt podle své volby.

[omissis]

163    Z výše uvedených úvah vyplývá, že se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení ani zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že hypotetický srovnávací scénář spočíval v neexistenci alternativního projektu.

164    Druhá výtka vycházející z toho, že Komise měla nesprávně za to, že hypotetický srovnávací scénář spočíval v neexistenci alternativního projektu, musí být tudíž zamítnuta jako neopodstatněná.

c)      Ke třetí výtce, vycházející ze zpochybnění dob použitých pro účely výpočtu VMN (nezbytnost podpory) a výpočtu mezery ve financování (proporcionalita podpory)

165    Žalobkyně, FSS, ECSA, Trelleborg Hamn a VDR tvrdí, že doba trvání investice stanovená v bodě 31 sdělení o významných projektech SEZ pro výpočet mezery ve financování musí odpovídat době trvání projektu stanovené v bodě 30 uvedeného sdělení pro výpočet VMN. Žalobkyně a tito vedlejší účastníci se tedy dovolávají stejných argumentů na podporu výtky, uplatněné v části týkající se nezbytnosti podpory, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení doby trvání použité pro účely výpočtu VMN, jakož i výtky uplatněné ve třetí části týkající se přiměřenosti podpory, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení doby trvání použité pro účely výpočtu mezery ve financování.

166    Žalobkyně, FSS, ECSA, Trelleborg Hamn a VDR mají za to, že se Komise dopustila zjevně nesprávných posouzení tím, že při výpočtu VMN a mezery ve financování vycházela z doby 40 let. Podle nich tím, že zvolily dobu trvání projektu v délce 120 let, byla zaprvé VMN vyšší, neboť příjmy dosažené pevným spojením by byly v průběhu času vyšší, a zadruhé byla mezera ve financování nižší.

167    Komise, podporovaná Dánským královstvím, tuto argumentaci odmítá.

168    V tomto ohledu je třeba uvést, že zaprvé v případě neexistence alternativního projektu musí Komise podle bodu 30 sdělení o významných projektech SEZ ověřit, že výše podpory nepřesahuje minimum nezbytné k tomu, aby byl podporovaný projekt dostatečně ziskový, například tím, že umožní dosáhnout VMN odpovídající referenční nebo minimální úrovni pro dané odvětví nebo podnik, přičemž je třeba upřesnit, že je třeba zohlednit všechny relevantní očekávané náklady a přínosy za celou dobu trvání projektu. Z toho vyplývá, že podpora je nezbytná, pokud projekt není po dobu svého trvání ziskový (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise, T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942, bod 210).

169    Zadruhé se v souladu s bodem 31 sdělení o významných projektech SEZ maximální výše podpory stanoví na základě mezery ve financování, která je zase určena ve vztahu ke způsobilým nákladům, přičemž je třeba upřesnit, že pokud by to bylo odůvodněno analýzou mezery ve financování, mohla by intenzita podpory dosáhnout až 100 % způsobilých nákladů. Tentýž bod definuje mezeru ve financování jako rozdíl mezi pozitivními a zápornými peněžními toky během celé doby trvání investice, diskontované na jejich současnou hodnotu za použití vhodného diskontního faktoru, který odráží míru návratnosti, kterou příjemce nutně potřebuje pro realizaci projektu, zejména vzhledem k souvisejícím rizikům.

170    V projednávané věci z bodu 327 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že pro účely určení mezery ve financování použily dánské orgány očekávanou ekonomickou životnost investice v délce 40 let, jelikož to je doba, kterou by investor obvykle zvažoval při rozhodování o rozsáhlých investicích do infrastruktury, jako je pevné spojení. Komise sice uvedla, že internetová stránka společnosti Femern uvádí dobu trvání projektu v délce 120 let, uvedla však, že čím jsou peněžní toky vzdálenější, tím větší bude dopad diskontování. Navíc se domnívala, že vzhledem k vysoké míře nejistoty spojené s finanční prognózou pro tak dlouhou dobu je nepravděpodobné, že by racionálně jednající investor souhlasil s uskutečněním investice, u níž lze vyhlídek na návratnost dosáhnout až po tak dlouhém časovém období. Komise proto dospěla k závěru, že doba provozu v délce 40 let představuje přiměřený předpoklad pro výpočet mezery ve financování pevného spojení.

171    Pokud jde o VMN, měla Komise v bodech 309 a 310 odůvodnění napadeného rozhodnutí za to, že jelikož společnost Femern neměla investiční projekty podobného druhu nebo podobné celkové náklady kapitálu, které by mohly být použity k výpočtu toho, zda výše podpory přesahuje úroveň nezbytnou k zajištění dostatečné návratnosti projektu, je třeba porovnat VMN bez podpory projektu pevného spojení s požadavky na kapitálové náklady obvykle uplatňovanými v dotčeném odvětví, a sice váženými průměrnými náklady kapitálu (dále jen „WACC") stanovenými ve výši 5,59 %. Z bodu 312 odůvodnění napadeného rozhodnutí tak vyplývá, že Komise tím, že vycházela z ekonomické životnosti investice v délce 40 let, konstatovala, že VMN projektu bez podpory by činila 3,9 % a byla nižší než WACC i s delší dobou trvání až do roku 2100.

172    Je třeba uvést, že žalobkyně FSS, ECSA, Trelleborg Hamn a VDR svou argumentací vytýkají Komisi, že vypočítala VMN a mezeru ve financování s přihlédnutím k době ekonomické životnosti investice v délce 40 let namísto doby trvání projektu v délce 120 let.

173    V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že v bodě 213 rozsudku ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise (T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942), Tribunál rozhodl, že Komise tím, že odkázala na „dobu splacení podpory“, nepoužila správně bod 30 sdělení o významných projektech SEZ, podle kterého se VMN vypočítá s přihlédnutím k předpokládaným nákladům a přínosům během „doby trvání projektu“. Navíc měl za to, že provázání výpočtu VMN s velmi nejistou dobou splacení bylo rovněž svévolné, jelikož se tato doba může lišit v závislosti na subjektivních skutečnostech, zejména na druhu podpory a podmínkách splácení sjednaných mezi příjemcem a finančním ústavem, který úvěr poskytl.

174    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, ECSA, Trelleborg Hamn a VDR, z těchto úvah nelze vyvodit, že Tribunál měl v úmyslu požadovat, aby Komise při výpočtu VMN zohlednila dobu 120 let, a to tím spíše že v rozsudku ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise (T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942), se jediná zmínka o tomto období objevuje v podmiňovacím způsobu v popisu argumentů účastníků řízení. Kromě toho je třeba uvést, že v bodě 217 tohoto rozsudku měl Tribunál za to, že v zásadě nelze vyloučit, že podpora je nezbytná k uskutečnění projektu takového rozsahu, ale že nedostatečné a nepřesné posouzení nezbytnosti podpory odhalilo existenci závažných obtíží, které Komisi zavazovaly k zahájení formálního vyšetřovacího řízení a které mu neumožňovaly přezkoumat, zda se dopustila zjevně nesprávného posouzení.

175    Zadruhé je třeba ověřit, zda, jak tvrdí žalobkyně, FSS, ECSA, Trelleborg Hamn a VDR, Komise porušila body 30 a 31 sdělení o významných projektech SEZ tím, že zohlednila chování investorů na trhu pro určení doby relevantní pro výpočet VMN a mezery ve financování.

176    Zaprvé, pokud jde o dobu relevantní pro výpočet VMN, je třeba požadavek zohlednění všech relevantních očekávaných nákladů a přínosů „za celou dobu trvání projektu“, stanovený v poslední větě bodu 30 sdělení VPSEZ, vykládat ve světle ukazatelů, které je třeba zohlednit, aby bylo možné provést test spočívající ve srovnání VMN bez podpory s referenční hodnotou. Je přitom třeba konstatovat, že bod 30 sdělení o významných projektech SEZ stanoví, že VMN musí být srovnávána s tržními ukazateli, a sice s minimální úrovní návratnosti pro dané odvětví nebo podnik, přičemž je třeba upřesnit, že mohou být rovněž zohledněny obvyklé míry návratnosti, kterou příjemce vyžaduje u jiných investičních projektů podobného druhu, jakož i výše vzniklých celkových nákladů na kapitál nebo výše návratnosti obvykle dosahované v dotčeném průmyslovém odvětví.

177    Mimoto v projednávané věci, jak bylo připomenuto v bodě 171 výše, pro určení, zda VMN bez podpory postačuje k dosažení minimální úrovně návratnosti, kterou by trh vyžadoval, bylo nezbytné použít WACC. Jedná se o sazbu, která představuje náklady na financování srovnatelného projektu ze všech zdrojů (dluh, vlastní kapitál). Mezi hlavními účastníky řízení je nesporné, že hodnota této sazby odráží minimální úroveň návratnosti, které má být dosaženo, aby byl projekt životaschopný. Tato byla vypočtena, jak vyplývá z bodů 328 až 339 odůvodnění napadeného rozhodnutí, s přihlédnutím k ukazatelům trhu (riziková prémie u dluhu, riziková prémie u vlastního kapitálu, zvláštní riziková prémie, bezriziková úroková míra). Vzhledem k tomu, že test stanovený v bodě 30 sdělení o významných projektech SEZ vyžaduje určení minimální úrovně návratnosti srovnatelného projektu na trhu, nelze tedy Komisi vytýkat, že porušila sdělení o významných projektech SEZ, když určila relevantní dobu pro výpočet VMN s přihlédnutím k chování investorů na trhu.

178    Stejně tak odkaz na „dobu trvání projektu“ v poslední větě bodu 30 sdělení o významných projektech SEZ nelze vykládat tak, že předpokládá, že Komise přezkoumá otázku, zda podpora nepřekračuje minimum nezbytné k tomu, aby byl investiční projekt pevného spojení, na který je poskytována podpora, dostatečně ziskový po celou dobu životnosti této infrastruktury. Tento odkaz, který má zohlednit všechny očekávané náklady a přínosy, jež je třeba vzít v úvahu, je totiž třeba chápat tak, že se týká doby ekonomické životnosti investičního projektu, a nikoli infrastruktury z technického hlediska. Z toho vyplývá, že za okolností projednávané věci mohla Komise platně vypočítat VMN bez podpory projektu pevného spojení na základě doby ekonomické životnosti investičního projektu.

179    Zadruhé, pokud jde o dobu použitou pro výpočet mezery ve financování, z bodu 31 sdělení o významných projektech SEZ vyplývá, že peněžní toky musí být aktualizovány na základě příslušné diskontní sazby, která odráží míru návratnosti potřebnou k uskutečnění projektu, zejména s ohledem na podstupovaná rizika. Z toho vyplývá, jak uvedla Komise, že cílem analýzy mezery ve financování je určit, v jakém rozsahu může být projekt financován za tržních podmínek. Z bodu 5 sdělení o významných projektech SEZ totiž vyplývá, že podpory poskytnuté na zavádění významných projektů společného evropského zájmu mají za cíl překonat nedostatek finančních prostředků dostupných na trhu pro realizaci takových projektů, které vyžadují významný zásah ze strany orgánů veřejné moci. V projednávaném případě byla pro výpočet mezery ve financování použita WACC rovněž k diskontování peněžních toků investičního projektu. Vzhledem k tomu, že tato sazba byla stanovena s přihlédnutím k tržním parametrům, nelze přitom Komisi vytýkat, že porušila bod 31 sdělení o významných projektech SEZ tím, že pro určení doby relevantní pro výpočet mezery ve financování zohlednila vnímání investorů na trhu.

180    Zatřetí, pokud jde o argument žalobkyň a FSS, podle kterého v podstatě doba pro výpočet VMN a mezery ve financování musí odpovídat „období hospodářského využívání majetku“ uvedené v bodě 99 pokynů ke státní podpoře letišť a leteckých společností (Úř. věst. 2014, C 99, s. 3), je třeba konstatovat, jak uvádí Komise, že uvedené pokyny nejsou v projednávané věci použitelné. V kontextu projednávané věci je v každém případě třeba rozlišovat mezi zaprvé obdobím hospodářského využívání majetku a zadruhé dobou životnosti majetku, tedy dobou trvání infrastruktury z technického hlediska. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že se jeví, že životnost v délce 120 let uvedená v bodě 327 odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje spíše na životnost majetku z technického hlediska. Vzhledem k vývoji druhů dopravy je totiž pro investora obtížné předvídat, zda bude možné hospodářsky využívat infrastrukturu po tak dlouhou dobu.

[omissis]

183    Zatřetí je třeba ověřit, zda se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že pro výpočet VMN a mezery ve financování použila ekonomickou životnost investice v délce 40 let.

184    V projednávané věci, jak bylo připomenuto v bodě 170 výše, Komise v bodě 327 odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlila důvody, proč není rozumné použít dobu 120 let. Vzhledem k tomu, že Komise měla určit finanční náklady na trhu investice srovnatelné s investicí do pevného spojení, měla za to, že je třeba vycházet z předpokladu provozního období v délce 40 let, které považuje za delší než období používané u jiných projektů infrastruktury v odvětvích přístavů a letišť.

185    Pokud jde o argument žalobkyň, podle kterého v podstatě doba 40 let neumožňuje zohlednit některé budoucí příjmy, což by mělo za následek umělé snížení VMN a umělé zvýšení mezery ve financování, Komise se vzhledem k nejistotám, které jsou vlastní investicím na velmi dlouhou dobu, nedopouští zjevně nesprávného posouzení, když má za to, že i kdyby byla zohledněna delší doba trvání, čisté účinky na případné příjmy po 40 letech by byly pravděpodobně omezené. Jak totiž uvádí Komise ve své žalobní odpovědi, investor by v zájmu ochrany před riziky spojenými s investicemi s dobou trvání delší než 40 let pravděpodobně požadoval vyšší výnos, což by mělo za následek zvýšení WACC, a v důsledku toho snížení hodnoty budoucích diskontovaných příjmů.

[omissis]

188    Z výše uvedených úvah vyplývá, že žalobkyně, FSS, VDR, ECSA a Trelleborg Hamn neprokázaly, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že pro výpočet VMN a mezery ve financování projektu vycházela z doby 40 let.

189    Není tedy již namístě vyjadřovat se k argumentaci směřující ke zpochybnění výpočtu VMN provedeného preventivně až do roku 2100.

190    Je tudíž třeba zamítnout výtku vycházející ze zpochybnění dob použitých pro účely výpočtu VMN (nezbytnost podpory) a výpočtu mezery ve financování (proporcionalita podpory).

191    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba druhou část druhého žalobního důvodu zamítnout v plném rozsahu.

3.      Ke třetí části, vycházející  toho, že Komise nesprávně dospěla k závěru o přiměřenosti podpory

192    Ve třetí části druhého žalobního důvodu žalobkyně uplatňují tři výtky, z nichž první vychází ze zpochybnění časového omezení podpory, druhá ze zpochybnění mezery ve financování a třetí ze zpochybnění výše podpory.

a)      K první výtce, vycházející ze zpochybnění časového omezení podpory

193    Žalobkyně, ECSA, Trelleborg Hamn a VDR mají za to, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o přiměřenost dotčené podpory z důvodu, že tato podpora není časově omezená a v každém případě doba šestnácti let po otevření pevného spojení uvedená v napadeném rozhodnutí je příliš dlouhá.

194    Komise, podporovaná Dánským královstvím, tyto argumenty zpochybňuje.

195    V tomto ohledu je třeba uvést, že z bodu 36 sdělení o významných projektech SEZ vyplývá, že nástroj podpory musí být vybrán s ohledem na selhání trhu nebo jiný významný systémový nedostatek, který má daný nástroj napravit, přičemž je třeba upřesnit, že pokud je hlavním problémem přístup k financování, musí členské státy zpravidla zvolit podporu v oblasti likvidity, např. úvěry nebo záruky. Pokud jde o tyto podpory ve formě úvěru nebo záruky, poznámka pod čarou 27 vložená do bodu 36 sdělení o významných projektech SEZ upřesňuje, že podpora ve formě záruk musí být časově omezená, kdežto podpora ve formě úvěrů musí být podmíněna lhůtami jejich splatnosti.

196    V projednávané věci Komise v bodě 348 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že dánské orgány zajistily, aby společnost Femern nepřijala státní úvěry a státní záruky, které společně přesáhnou maximální částku krytou zárukou ve výši 69,3 miliardy DKK (přibližně 9,3 miliardy eur), přičemž je třeba upřesnit, že uvedené úvěry a záruky jsou striktně omezeny na náklady na plánování a výstavbu pevného spojení. Kromě toho podle alternativního modelu výpočtu mezery ve financování, který dánské orgány předaly v průběhu formálního vyšetřovacího řízení, Komise v bodě 349 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že do šestnácti let po zahájení provozu budou ukončeny všechny úvěry se státní zárukou a že všechny získané státní úvěry budou splaceny. Podle Komise z toho vyplývá, jak je uvedeno v bodě 350 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podpora rovnající se mezeře ve financování ve výši 12,046 miliardy DKK (přibližně 1,615 miliardy eur). Navíc z bodu 351 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že jelikož nelze vyloučit, že mezera ve financování bude nadhodnocena z důvodu zahrnutí rezervního rozpočtu, dánské orgány budou muset přepočítat mezeru ve financování nejpozději pět let od zahájení provozu, přičemž pokud by byla mezera ve financování nižší, než bylo původně plánováno, maximální částka krytá zárukou by byla snížena na 66,1 miliardy DKK (přibližně 8,9 miliardy eur) a maximální záruční doba by byla omezena na jedenáct let od zahájení provozu.

197    Zaprvé, pokud jde o argumenty, podle kterých doba trvání podpory není časově omezená, je třeba zaprvé odmítnout argument žalobkyň, ECSA, Trelleborg Hamn a VDR vycházející z toho, že Komise v podstatě neposkytla žádný údaj ohledně okamžiku poskytnutí podpory. Jak totiž tvrdí Komise, data, ke kterým byly tři jednotlivé podpory postupně poskytnuty společnosti Femern, jsou uvedena v bodě 259 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Mimoto takový argument není relevantní pro tvrzení, že Komise porušila požadavek vyplývající z bodu 36 sdělení o významných projektech SEZ, připomenutý v bodě 195 výše, podle kterého podpory ve formě záruk musí být časově omezeny a podpory ve formě úroků musí být doprovázeny lhůtami splatnosti. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, totiž sdělení o významných projektech SEZ nevyžaduje, aby byla určena přesná data, takže není nezbytné přesně znát okamžik poskytnutí podpory.

198    Zadruhé, pokud jde o argument žalobkyň, podle kterého v podstatě není podpora časově omezená z důvodu, že není možné určit datum ukončení podpory z důvodu nejistého data otevření pevného spojení, je třeba uvést, že se Komise v bodech 348 až 351 odůvodnění napadeného rozhodnutí ujistila, že budou stanovena časová omezení pro poskytnutí státních úvěrů a státních záruk.

199    Zaprvé, jak je uvedeno v bodě 349 odůvodnění napadeného rozhodnutí, všechny úvěry, na které se vztahuje záruka, musí být uzavřeny nejpozději šestnáct let od zahájení provozu pevného spojení a všechny státní úvěry budou muset být splaceny, přičemž je třeba upřesnit, že je-li období splácení skutečného dluhu kratší než šestnáct let, nebude po splacení skutečného dluhu poskytnuta žádná záruka.

200    Zadruhé jsou státní úvěry a státní záruky přísně omezeny na financování nákladů na plánování a výstavbu pevného spojení a dánské orgány nejsou oprávněny poskytnout společnosti Femern takové úvěry a záruky ve výši přesahující maximální částku krytou zárukou ve výši 69,3 miliardy DKK (přibližně 9,3 miliardy eur), přičemž uvedená částka zahrnuje rovněž úroky z dluhu sjednaného k financování plánování a výstavby pevného spojení. Jak uvedla Komise, případná zpoždění při úplném otevření pevného spojení by tedy vedla ke zvýšení dluhu sjednaného k financování plánování a výstavby pevného spojení, která je striktně omezena maximální částkou krytou zárukou a lhůtou pro splacení šestnácti let po otevření pevného spojení. Z toho vyplývá, že v případě, že by společnost Femern za účelem dokončení výstavby pevného spojení potřebovala státní úvěry nebo státní záruky v souhrnné hodnotě přesahující maximální částku krytou zárukou, byly by dánské orgány povinny oznámit toto dodatečné financování, na které se nevztahuje prohlášení o slučitelnosti napadeného rozhodnutí. Z toho vyplývá, že žalobkyně nemohou tvrdit, že by bylo v zájmu společnosti Femern odložit úplné uvedení pevného spojení do provozu, aby se prodloužila doba trvání podpory.

201    Mimoto je třeba uvést, že jelikož je možné, že mezera ve financování bude nadhodnocena z důvodu zahrnutí rezervního rozpočtu do maximální částky kryté zárukou, Komise v bodě 351 odůvodnění napadeného rozhodnutí požadovala, aby dánské orgány přepočítaly mezeru ve financování nejpozději pět let po zahájení provozu pevného spojení. V případě, že by byla mezera ve financování nadhodnocena, mohla by být maximální částka krytá zárukou snížena na 66,1 miliardy DKK (přibližně 8,9 miliardy eur) a maximální zaručená doba by mohla být omezena na jedenáct let od zahájení provozu.

202    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, podmínky omezení doby trvání státních úvěrů a státních záruk v napadeném rozhodnutí neporušují odůvodnění rozsudku ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise (T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942), z důvodu, že datum ukončení podpory není dostatečně přesné.

203    V tomto ohledu je třeba bez dalšího uvést, že v rozsudku ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise (T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942), Tribunál nerozhodl, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při přezkumu přiměřenosti podpory, ale že měla zahájit formální vyšetřovací řízení z důvodu závažných obtíží při posuzování přiměřenosti podpory. Pokud jde konkrétně o dobu trvání záruk, Tribunál měl za to, že vzhledem k částečně neurčité povaze jejich předmětu a mimořádně dlouhé a neurčité, ba dokonce nepředvídatelné době splatnosti dluhu se Komise měla zabývat přiměřeností sporné podpory.

204    Je třeba zdůraznit, že se žalobkyně mýlí ohledně dosahu vedlejšího závěru týkajícího se data otevření pevného spojení učiněného v bodě 230 rozsudku ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise (T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942). Je pravda, že Tribunál zmínil nejisté datum otevření pevného spojení. Ze znění bodů 230 až 233 uvedeného rozsudku však vyplývá, že tento vedlejší závěr byl pouze jednou ze skutečností zohledněných pro učinění závěru, že za okolností odlišných od okolností projednávaného případu měla Komise zahájit formální vyšetřovací řízení. Pokud jde totiž o částečnou neurčitost předmětu záruk, Tribunál uvedl, že se sporné záruky vztahovaly k dluhu sjednanému na plánování, výstavbu a provoz pevného spojení, ale že se uvedené záruky nevztahovaly k přesné částce. Pokud jde o mimořádně dlouhou a neurčitou, či dokonce nepředvídatelnou, dobu splácení dluhu, Tribunál uvedl, že dánské orgány mohly poskytnout nové záruky po dobu 55 let ode dne otevření pevného spojení. Tribunál tak konstatoval, že účinek záruk značně přesahuje dobu 55 let od otevření pevného spojení, tedy až do splacení úvěrů, na které se vztahuje státní záruka.

205    Je třeba konstatovat, že podmínky omezení doby trvání státních úvěrů a státních záruk, jak jsou definovány v napadeném rozhodnutí, nelze srovnávat s podmínkami, kterými se řídilo poskytnutí záruk v rozhodnutí o výstavbě z roku 2015. Jak totiž vyplývá z bodů 348 až 351 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise se ujistila, že předmět státních úvěrů a státních záruk je striktně omezen, včetně maximální výše dluhu, který může být zajištěn. Kromě toho se vyžaduje, aby nejpozději šestnáct let od zahájení provozu pevného spojení byly všechny úvěry, na které se vztahuje záruka, uzavřeny a všechny státní úvěry splaceny. Navíc pro případ, že by mezera ve financování byla nadhodnocena, je stanoveno jak snížení maximální částky kryté zárukou, tak doby splatnosti úvěrů a záruk.

206    Z toho vyplývá, že žalobkyně nemohou Komisi vytýkat, že porušila požadavek časového omezení podpor vyplývající z bodu 36 sdělení o významných projektech SEZ.

207    Zadruhé je třeba přezkoumat, zda se Komise, jak tvrdí žalobkyně, ECSA, Trelleborg Hamn a VDR, dopustila zjevně nesprávného posouzení z důvodu, že období šestnácti let od otevření pevného spojení je příliš dlouhé, jelikož překračuje okamžik, kdy bude společnost Femern schopna si na základě svého peněžního toku zajistit financování na trhu, takže po tomto okamžiku podpora představuje provozní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem.

208    Je třeba uvést, že tato argumentace vychází z izolovaného výkladu bodu 242 rozsudku ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise (T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942), ve kterém Tribunál rozhodl, že podpora by měla skončit v okamžiku, kdy by byl příjemce schopen na základě svého peněžního toku vypůjčit si na konkurenčním trhu bez podpory státních záruk nebo státních úvěrů. V tomto ohledu Tribunál upřesnil, že k tomuto okamžiku obvykle dochází, když výše dluhu příjemce klesne na úroveň, při níž příjmy mohou za tržních podmínek převýšit provozní náklady a splácení dluhu, a tedy před úplným splacením dluhu. Podle Tribunálu by tedy podpora, která přesahuje tuto úroveň, mohla být považována za provozní podporu.

209    Bod 242 rozsudku ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise (T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942), přitom nelze chápat ani vykládat nezávisle na kontextu, ve kterém byla věc Tribunálu předložena, a sice – jak vyplývá z bodu 240 tohoto rozsudku – v kontextu sporných opatření ve prospěch společnosti Femern, která pokrývala nejen dluh související s plánováním a výstavbou, ale rovněž dluh související s provozováním pevného spojení. Tribunál proto v bodě 241 uvedeného rozsudku uvedl, že v rozsahu, v němž sporné podpory pokrývaly provozní náklady pevného spojení, nelze vyloučit, že do určité míry mohou představovat provozní podpory, jejichž cílem je osvobodit podnik od nákladů, které by obvykle musel vynaložit v rámci běžného řízení svých činností, což je důvod, proč stanovil kritérium, na které se odvolávají žalobkyně, ECSA, Trelleborg Hamn a VDR.

210    Je nutno konstatovat, že na rozdíl od rozhodnutí o výstavbě z roku 2015, které Tribunál zrušil rozsudkem ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise (T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942), zejména z bodu 348 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že státní úvěry a státní záruky jsou striktně omezeny na financování nezbytné k pokrytí nákladů vzniklých ve fázích plánování a výstavby pevného spojení. Z toho vyplývá, že v případě neexistence úvěrů nebo záruk, které by mohly pokrýt provozní náklady, nebyla Komise povinna omezit dobu trvání podpor na okamžik, kdy by byl příjemce schopen na základě svého peněžního toku půjčit si na konkurenčním trhu bez pomoci státních záruk nebo úvěrů.

211    V každém případě žalobkyně, ECSA, Trelleborg Hamn a VDR nepředložily žádný důkaz, který by umožnil prokázat, že lhůta šestnácti let od otevření pevného spojení je zjevně nesprávná. Žalobkyně se totiž spokojují s tvrzením, že příjmy z provozu subjektů pověřených výstavbou a provozem pevných spojení přes úžiny Velký Belt a Øresund přesáhly výši provozních nákladů a nákladů na splácení dluhu již od čtvrtého nebo pátého roku od otevření uvedených spojení. Kromě toho, že toto tvrzení není podloženo přesvědčivými důkazy, žalobkyně neprokázaly ani to, že by společnost Femern byla v situaci srovnatelné se situací subjektů pověřených výstavbou a provozováním pevných spojení přes úžiny Velký Belt a Øresund, zejména pokud jde o odměnu požadovanou za státní úvěry a státní záruky nebo o skutečnost, že subjekty pověřené uvedenými spojeními mohou využívat státních záruk, které mohou pokrýt provozní náklady.

212    Je tedy třeba konstatovat, že žalobkyně, ECSA, Trelleborg Hamn a VDR neprokázaly, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že omezila dobu trvání podpory na období šestnácti let od otevření pevného spojení.

213    První výtku vycházející ze zpochybnění časového omezení podpory je tudíž třeba zamítnout.

b)      Ke druhé výtce, vycházející ze zpochybnění mezery ve financování

214    Druhá výtka v rámci třetí části druhého žalobního důvodu se dělí na tři dílčí výtky vycházející zaprvé ze zpochybnění příjmů zohledněných při výpočtu mezery ve financování, zadruhé ze zpochybnění nákladů zohledněných při výpočtu mezery ve financování a zatřetí ze zpochybnění doby použité pro výpočet mezery ve financování.

215    Vzhledem k tomu, že třetí dílčí výtka již byla zkoumána v bodech 168 až 190 výše v rámci třetí výtky druhé části druhého žalobního důvodu, zbývá přezkoumat opodstatněnost první a druhé dílčí výtky.

1)      K první dílčí výtce, vycházející ze zpochybnění příjmů

216    Žalobkyně, DFA a Rederi Nordö-Link tvrdí, že Komise při stanovení mezery ve financování podcenila za účelem umělého zvýšení této mezery příjmy společnosti Femern.

217    Komise, podporovaná Dánským královstvím, tyto argumenty zpochybňuje.

218    V projednávané věci, pokud jde o příjmy z pevného spojení, měla Komise v bodě 322 odůvodnění napadeného rozhodnutí za to, že prognózy silniční dopravy byly přiměřené, zejména v rozsahu, v němž tyto prognózy zohledňují přerozdělení dopravy spojené se snížením mýtného na pevné spojení přes Velký Belt, jakož i zachování hospodářské soutěže v oblasti služeb trajektové přepravy. V tomto ohledu uvedla, že by racionálně jednající investor ve své finanční analýze předpokládal zachování trajektové přepravy, a považuje předpoklad týkající se trajektové přepravy s četností jednou za hodinu za vhodný.

219    Kromě toho v bodě 323 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který se týká odhadovaných cen, Komise uvedla, že provozní příjmy značně převyšují provozní náklady a že nelze požadovat, aby ceny kompenzovaly veškeré náklady, včetně stavebních nákladů. Upřesnila však, že ceny odhadované v modelu mezery ve financování nemohou být uměle nízké. V projednávané věci uvedla, že dánské právní předpisy stanovily zásadu, že výše cen pro silniční dopravu bude na úrovni cen trajektové přepravy na trase Rødby-Puttgarden v roce 2007, upravené o celkový růst cen do doby otevření. V tomto ohledu Komise konstatovala, že prognózy dopravy byly vypracovány na základě těchto cen a že zavedení diferencované cenové struktury by mělo omezený dopad na příjmy. Komise proto dospěla k závěru, že předpokládané příjmy ze silniční dopravy jsou věrohodné a přiměřené. Pokud jde o příjmy ze železniční dopravy, Komise měla v bodě 324 odůvodnění napadeného rozhodnutí za to, že základ pro výpočet uvedených příjmů byl přiměřený.

220    Je třeba konstatovat, že touto dílčí výtkou se žalobkyně, DFA a Rederi Nordö-Link omezují na zpochybnění skutečnosti, že Komise za účelem posouzení, že příjmy ze silniční dopravy mohou být považovány za věrohodné a přiměřené, přijala předpoklad cen na úrovni cen uplatňovaných na trajektové spojení na trase Rødby a Puttgarden v roce 2007 upravených o inflaci.

221    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle bodu 31 sdělení o významných projektech SEZ se mezerou ve financování rozumí rozdíl mezi pozitivními a negativními peněžními toky během celé doby trvání investice, diskontovanými na jejich současnou hodnotu za použití vhodného diskontního faktoru, který odráží míru návratnosti, kterou příjemce nutně potřebuje pro realizaci projektu, zejména vzhledem k souvisejícím rizikům.

222    Dále vzhledem k tomu, že mezera ve financování má za cíl určit, v jakém rozsahu může být projekt financován za tržních podmínek, Komise, DFA a Rederi Nordö-Link se při posuzování příjmů správně domnívají, že je třeba zohlednit chování soukromého investora na trhu, který by v co největším možném rozsahu usiloval o to, aby příjmy byly stanoveny na úrovni umožňující co nejvíce pokrýt investiční náklady.

223    Argumenty uplatněné žalobkyněmi, DFA a Rederi Nordö-Link je třeba posoudit ve světle těchto úvah.

224    Zaprvé, pokud jde o argument žalobkyň, podle kterého se Komise v podstatě dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že připustila, že příjmy společnosti Femern nevyrovnávají veškeré její náklady, včetně nákladů na výstavbu pevného spojení, je třeba uvést, že bod 31 oznámení o významných projektech SEZ nelze vykládat tak, že vyžaduje, aby příjmy pokrývaly veškeré náklady vynaložené příjemcem podpory. Jak totiž uvedla Komise v bodě 323 odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud by bylo vyžadováno, aby příjmy byly stanoveny ve výši, která by umožnila pokrýt veškeré náklady na výstavbu a provoz, neexistovala by mezera ve financování, takže žádná podpora by nemohla být schválena, i kdyby byla nezbytná k uskutečnění investičního projektu.

225    Kromě toho, jak správně uvádí Komise, skutečnost, že ceny jsou vyšší, nevede automaticky ke zvýšení příjmů z důvodu cenové pružnosti poptávky. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že žalobkyně, DFA a Rederi Nordö-Link nezpochybňují zjištění uvedené v bodě 323 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého z finanční analýzy z roku 2016 vyplývá, že diferencovaná cenová struktura by měla pouze relativně omezený dopad na celkové příjmy.

226    Navíc žalobkyně ve své replice uznávají, že vyšší ceny automaticky neznamenají zvýšení příjmů z důvodu hospodářské soutěže ze strany jiných subjektů na trhu. Na rozdíl od toho, co tvrdí, taková okolnost neznamená, že by hospodářský model zvolený pro pevné spojení nebyl vhodný, ale potvrzuje, že poskytnutí podpor je nezbytné k uskutečnění takového projektu.

227    Zadruhé je třeba konstatovat, že žalobkyně, DFA a Rederi Nordö-Link nepředložily žádný důkaz, který by prokazoval, že by bylo možné dosáhnout vyšších příjmů stanovením vyšších cen za silniční dopravu.

228    Nejprve je třeba uvést, že argument DFA a Rederi Nordö-Link, podle kterého by ceny za používání pevného spojení měly být v podstatě vyšší než ceny za služby trajektové přepravy nabízené na trase mezi Rødby a Puttgarden z důvodu, že pevné spojení poskytuje lepší službu, než jsou služby provozovatelů trajektové přepravy, není podložen žádným důkazem. Tito vedlejší účastníci totiž neodkazují na žádný důkaz týkající se cen uplatňovaných současným provozovatelem trajektové přepravy na trase mezi Rødby a Puttgarden. DFA a Rederi Nordö-Link proto nemohou tvrdit, že ceny za používání pevného spojení by byly skutečně stejné nebo nižší než ceny uplatňované současným provozovatelem trajektové přepravy na této trase.

229    Dále je třeba konstatovat, že příklad sazeb uplatňovaných společností Eurotunnel, kterého se dovolávají DR a Rederi Nordö-Link, není podložen žádným důkazem. Kromě toho v rozsahu, v němž se týká pevného spojení prostřednictvím tunelu pod Lamanšským průlivem, nemůže být tento příklad relevantní, jelikož z písemností ve spise vyplývá, že toto pevné spojení je určeno pouze pro železniční dopravu. Je přitom třeba uvést, že ani žalobkyně, ani vedlejší účastníci nezpochybňují konstatování Komise v bodě 324 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého je základ pro výpočet příjmů z provozování železniční dopravy přiměřený.

230    Konečně, pokud jde o příklad mostu Rion-Antirion (Řecko), skutečnost, že ceny za silniční dopravu prostřednictvím pevného spojení jsou vyšší než ceny za služby přepravy, nemůže být relevantní, pokud chybí kontextové prvky, které by mohly prokázat, že situace tohoto pevného spojení je alespoň do určité míry srovnatelná s pevným spojením přes úžinu Fehmarn. Při neexistenci údajů týkajících se stavebních nákladů, způsobů financování mostu Rion-Antion nebo případné regulace cen za užívání tohoto pevného spojení orgány veřejné moci totiž nelze vyvodit žádný závěr z rozdílu mezi cenami účtovanými za silniční dopravu pomocí tohoto mostu a cenami zamýšlenými za použití silniční části pevného spojení.

[omissis]

235    Z výše uvedených úvah vyplývá, že žalobkyně, DFA a Rederi Nordö-Link neprokázaly, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení spočívajícího v podhodnocení příjmů zohledněných při výpočtu mezery ve financování.

236    První dílčí výtku vycházející ze zpochybnění příjmů zohledněných při výpočtu mezery ve financování je tudíž třeba zamítnout.

2)      Ke druhé dílčí výtce, vycházející ze zpochybnění nákladů

237    Žalobkyně, DFA a Rederi Nordö-Link mají za to, že se Komise dopustila pochybení, když do výpočtu mezery ve financování zahrnula náklady na refinancování úvěrů.

238    Komise, podporovaná Dánským královstvím, tyto argumenty zpochybňuje.

239    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury provozní podpory určené k zachování statu quo nebo k osvobození podniku od nákladů, které by obvykle musel vynaložit v rámci svého běžného řízení nebo svých běžných činností, nemohou být v zásadě považovány za slučitelné s vnitřním trhem (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 6. listopadu 1990, Itálie v. Komise, C‑86/89, EU:C:1990:373, bod 18; ze dne 22. září 2020, Rakousko v. Komise, C‑594/18 P, EU:C:2020:742, bod 119, a ze dne 12. července 2018, Rakousko v. Komise, T‑356/15, EU:T:2018:439, bod 579).

240    Jak bylo připomenuto v bodě 221 výše, z bodu 31 sdělení o významných projektech SEZ vyplývá, že maximální výše podpory bude stanovena na základě mezery ve financování určené ve vztahu ke způsobilým nákladům. Pokud jde o způsobilé náklady v rámci opatření podpory ve prospěch významného projektu společného evropského zájmu, písmeno h) přílohy sdělení o významných projektech SEZ upřesňuje, že jiné náklady než ty, které jsou uvedeny v písmenech a) až g) uvedené přílohy, mohou být uznány, pokud jsou odůvodněny a pokud jsou neoddělitelně spjaté s realizací projektu, s výjimkou provozních nákladů, na něž se nevztahuje písmeno g), které se týká podpory pro projekt, jehož cílem je první průmyslové využití.

241    V projednávané věci zaprvé Komise v bodě 320 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že způsobilé náklady se omezovaly na stavební náklady, které zahrnují náklady na plánování, jakož i náklady na propagační, marketingové a informační činnosti. Zadruhé v bodech 325 a 326 odůvodnění napadeného rozhodnutí připomněla, že otázka, zda provozní náklady mohou být zahrnuty do výpočtu mezery ve financování, se liší od otázky, zda byly poskytnuty provozní podpory. Uvedla, že bod 31 sdělení o významných projektech SEZ odkazuje na rozdíl mezi pozitivními a negativními peněžními toky pro určení mezery ve financování, přičemž je třeba upřesnit, že logika, na níž je založeno rozhodování o investicích, spočívá v porovnání investičních nákladů ex ante s budoucími příjmy a s budoucími provozními náklady. V tomto ohledu Komise rovněž upřesnila, že investoři obvykle nepřijímají kladné rozhodnutí o investici, pokud z tohoto srovnání vyplývá záporný rozdíl nebo čistá současná hodnota (NPV). Komise rovněž uvedla, že tato metoda je potvrzena kritérii slučitelnosti stanovenými v nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 [SFEU] prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (Úř. věst. 2014, L 187, s. 1).

242    Zaprvé je třeba uvést, že spisy žalobkyň, DFA a Rederi Nordö-Link neobsahují žádnou podloženou argumentaci na podporu tvrzení, že se Komise dopustila pochybení tím, že zahrnula provozní náklady do negativních peněžních toků investičního projektu. Zejména není výslovně uveden žádný argument za účelem zpochybnění opodstatněnosti zjištění učiněných Komisí v bodech 325 a 326 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

243    Na dotaz Tribunálu, žalobkyně, aby upřesnily svou argumentaci, uvedly, že rozsudek ze dne 19. září 2018, HH Ferries a další v. Komise (T‑68/15, EU:T:2018:563), zakázal zahrnutí provozních nákladů do mezery ve financování. Žalobkyně rovněž uvedly, že tento zákaz vyplývá z přílohy sdělení o významných projektech SEZ, která vylučuje provozní náklady ze způsobilých nákladů. Společnost Rederi Nordö-Link dále tvrdí, že zohlednění provozních nákladů v rámci mezery ve financování znamená schválení provozní podpory a umělé zvýšení mezery ve financování.

244    Zaprvé je třeba uvést, jak tvrdí Komise, že zahrnutí provozních nákladů do negativních peněžních toků investičního projektu za účelem výpočtu mezery ve financování nemá za následek poskytnutí provozní podpory. Jak totiž vyplývá z bodu 323 odůvodnění napadeného rozhodnutí, provozní příjmy, které by současně měly být rovněž zohledněny v rámci pozitivních peněžních toků, značně převyšují provozní náklady. Rederi Nordö-Link proto nemůže tvrdit, že zahrnutí provozních nákladů do mezery ve financování by mělo za následek poskytnutí provozní podpory.

245    Zadruhé je třeba konstatovat, že argument DFA a Rederi Nordö-Link, podle kterého by zahrnutí provozních nákladů do výpočtu mezery ve financování mělo za následek umělé zvýšení této mezery, nemůže stačit k učinění závěru, že Komise porušila bod 31 sdělení o významných projektech SEZ tím, že zahrnula provozní náklady do výpočtu mezery ve financování. Jak totiž bylo připomenuto v bodě 241 výše, Komise v bodě 326 odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlila důvody, proč jsou provozní náklady nedílnou součástí analýzy mezery ve financování. Z toho vyplývá, že při neexistenci skutečností, které by mohly zpochybnit platnost těchto vysvětlení, nemůže tento argument obstát.

246    Pokud jde o rozsudek ze dne 19. září 2018, HH Ferries a další v. Komise (T‑68/15, EU:T:2018:563), Tribunál nemusel vykládat pojem „mezera ve financování“ ve smyslu bodu 31 sdělení o významných projektech SEZ. Z toho vyplývá, že žalobkyně nemohou důvodně tvrdit, že tento rozsudek může být vykládán tak, že zakazuje zahrnout provozní náklady do výpočtu mezery ve financování.

247    V důsledku toho je třeba konstatovat, že žalobkyně, DFA a Rederi Nordö-Link neprokázaly, že výpočet mezery ve financování provedený Komisí porušil bod 31 sdělení o významných projektech SEZ z důvodu zahrnutí provozních nákladů do negativních peněžních toků investičního projektu.

248    Zadruhé je třeba konstatovat, že se žalobci, DFA a Rederi Nordö-Link opírají rovněž o rozsudek ze dne 19. září 2018, HH Ferries a další v. Komise (T‑68/15, EU:T:2018:563), na podporu tvrzení, že se Komise dopustila pochybení, když měla v bodě 294 odůvodnění napadeného rozhodnutí za to, že záruky poskytnuté na refinancované úvěry v souvislosti s náklady na plánování a výstavbu nepředstavují provozní podpory.

249    V tomto ohledu je třeba uvést, že z rozsudku ze dne 19. září 2018, HH Ferries a další v. Komise (T‑68/15, EU:T:2018:563), a zejména z jeho bodů 107, 108 a 111 vyplývá, že nelze vyloučit, že státní záruky poskytnuté na pokrytí provozních nákladů příjemce podpory mohou představovat provozní podporu. Naproti tomu z něj nevyplývá, že takové záruky, jako jsou záruky poskytnuté na refinancované úvěry týkající se nákladů na plánování a výstavbu, a nikoli na provoz, představují takovou provozní podporu.

250    Je přitom nutno konstatovat, že jak vyplývá z bodů 292 a 293 odůvodnění napadeného rozhodnutí, dánské orgány omezily poskytnutí státních úvěrů a státních záruk na financování nezbytné k pokrytí nákladů vzniklých ve fázích plánování a výstavby s vyloučením provozních nákladů. S ohledem na toto omezení mohla mít Komise platně za to, že se jedná o investiční podporu, aniž by tento závěr mohl být zpochybněn, jak tvrdí žalobkyně, DFA a Rederi Nordö-Link, zjištěními Tribunálu v rozsudku ze dne 19. září 2018, HH Ferries a další v. Komise (T‑68/15, EU:T:2018:563).

251    Pokud jde o argument DFA a Rederi Nordö-Link, podle kterého by společnost Femern obdržela provozní podporu z toho důvodu, že opatření podpory v její prospěch mohou pokračovat šestnáct let po úplném otevření pevného spojení, zatímco toto období přesahuje dobu, kdy se bude tento subjekt schopen na základě svého peněžního toku financovat na konkurenčním trhu bez podpory, je třeba uvést, že splývá s argumentem již zkoumaným v bodech 208 až 212 výše, a musí být proto zamítnut ze stejných důvodů.

252    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba mít za to, že se Komise nedopustila pochybení, když měla za to, že refinancování úvěrů týkajících se nákladů na plánování a výstavbu nepředstavovalo provozní podpory.

253    Druhou dílčí výtku vycházející ze zpochybnění nákladů zohledněných při výpočtu mezery ve financování je tudíž třeba zamítnout.

c)      Ke třetí výtce, vycházející ze zpochybnění výše podpory

254    Žalobkyně, FSS, DFA a Rederi Nordö-Link tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při výpočtu výše podpory.

255    Komise, podporovaná Dánským královstvím, tyto argumenty zpochybňuje.

256    Zaprvé je třeba ověřit, jak tvrdí žalobkyně a DFA, zda společnost Femern, jelikož není schopna splatit své úvěry, jak vyplývá ze zprávy o obchodním přínosu z roku 2001, musí v souladu s bodem 4.1 sdělení o zárukách výše podpory na rozdíl od toho, co uvedla Komise, odpovídat hodnotě všech úvěrů zajištěných státními zárukami a všech státních úvěrů.

257    V tomto ohledu je třeba uvést, že podle bodu 4.1 třetího pododstavce písm. a) sdělení o zárukách „společnostem majícím potíže [podnikům v obtížích] by případný tržní ručitel v okamžiku poskytnutí záruky účtoval vysokou prémii odpovídající očekávané míře pravděpodobnosti neplnění[;] je-li pravděpodobnost, že dlužník nebude schopen splatit půjčku, zvláště vysoká, nemusí tato tržní sazba existovat a v mimořádných situacích může prvek podpory v záruce dosáhnout stejné výše jako částka skutečně krytá zárukou.“

258    Z bodu 4.1 třetího pododstavce písm. a) sdělení o zárukách tak vyplývá, že pouze v případě podniku v obtížích a mimořádných situacích se prvek podpory v záruce rovná celkové částce úvěrů krytých zárukou. S ohledem na vážné implikace, který takový přístup obnáší, nelze využití možnosti vypočítat výhodu plynoucí ze státní záruky jako rovnající se celé částce zaručeného úvěru odůvodnit pouze skutečností, že příjemce je podnik v obtížích. Komise tedy má možnost použít tento přístup pouze za výjimečných okolností a pouze tehdy, pokud podnik v obtížích není schopen splatit úvěr krytý zárukou z vlastních prostředků.

259    V projednávané věci měla Komise v bodě 346 odůvodnění napadeného rozhodnutí za to, že prvek podpory nemusí odpovídat celým částkám krytým státními úvěry a úvěry se státní zárukou, jelikož situace společnosti Femern nespadá pod výjimečné situace uvedené v bodě 4.1 třetím pododstavci písm. a) sdělení o zárukách.

260    Je třeba konstatovat, že žalobkyně a DFA nepředložily žádný důkaz, na jehož základě by bylo možné mít za to, že společnost Femern představuje podnik v obtížích ve smyslu pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích, ani že by tento podnik nebyl schopen splácet úvěry kryté dluhem přijatým na pokrytí nákladů na plánování a výstavbu.

261    Na podporu své argumentace se totiž žalobkyně a DR opírají pouze o zprávu o obchodním přínosu z roku 2001, ze které vyplývá, že projekt pevného spojení by nemohl být realizován soukromým sektorem bez odpovídající veřejné podpory. I když takový prvek může být relevantní pro určení, zda státní úvěry a státní záruky poskytnuté společnosti Femern představují podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, nebo pro prokázání, že takový projekt nelze uskutečnit bez podpor, nemůže přitom stačit k prokázání, že společnost Femern představuje podnik v obtížích, který není schopen splatit ve fázi provozu pevného spojení dluh přijatý na pokrytí nákladů na plánování a výstavbu.

262    Je tudíž třeba mít za to, že žalobkyně a DFA neprokázaly, že se Komise dopustila pochybení, když měla za to, že výše podpory nemůže odpovídat celým částkám krytým státními úvěry a úvěry se státní zárukou.

263    Zadruhé, pokud jde o argument žalobkyň, podle kterého společnost Femern neuhradila prémii stanovenou v bodech 342 a 343 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že na podporu tohoto argumentu se žalobkyně dovolávají pouze skutečností, které nastaly po přijetí napadeného rozhodnutí, a sice prohlášení dánského ministra dopravy ze dne 24. dubna 2020 a návrhu ze dne 5. prosince 2020 týkajícího se změny stavebního zákona z roku 2015. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být legalita rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor posuzována v závislosti na informacích, které mohla mít Komise k dispozici v okamžiku, kdy toto rozhodnutí přijala (rozsudky ze dne 10. července 1986, Belgie v. Komise, 234/84, EU:C:1986:302, bod 16, a ze dne 12. července 2018, Rakousko v. Komise, T‑356/15, EU:T:2018:439, bod 333). Z toho vyplývá, že tento argument žalobkyň nemůže zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí.

[omissis]

275    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba zamítnout třetí výtku vycházející ze zpochybnění výše podpory.

276    Třetí část druhého žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout v plném rozsahu.

4.      Ke čtvrté části, vycházející ze zpochybnění analýzy předcházení neoprávněným narušením hospodářské soutěže a kritéria vyváženosti

277    Žalobkyně, podporované FSS, DFA, Rederi Nordö-Link, ECSA, Trelleborg Hamn, Aktionsbündnis, NABU a VDR, tvrdí, že Komise nesprávně dospěla k závěru, že negativní účinky pevného spojení na hospodářskou soutěž nemohou zvrátit jeho pozitivní účinky.

278    Komise, podporovaná Dánským královstvím, tyto argumenty zpochybňuje.

[omissis]

280    Pokud jde v projednávané věci o pozitivní účinky, Komise v bodě 359 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že cílem pevného spojení je podporovat mobilitu, integraci a kulturní výměny osob, které žijí na obou stranách pevného spojení, a zlepšení propojení mezi severskými zeměmi a střední Evropou pro cestující i pro silniční a železniční nákladní dopravu. V tomto smyslu Komise uvedla, že přínosy očekávané pevným spojením byly na evropské úrovni uznány zařazením tohoto spojení na seznam prioritních projektů TEN-T. Komise navíc poukázala na pozitivní účinky na určitá hospodářská odvětví v regionu, jako jsou čerpací stanice, maloobchod, restaurace, hotely, zábavní parky a železniční a autobusová doprava. Kromě toho měla Komise za to, že pevné spojení by rovněž zlepšilo dostupnost železniční dopravy, což by mohlo vést k přesunu nákladní a osobní dopravy ze silniční na železniční.

281    Pokud jde o negativní účinky, v bodě 360 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že otevření pevného spojení by mělo negativní dopad na provozovatele trajektových služeb, kteří obsluhují trasu mezi Rødby a Puttgarden, a na další trajektové trasy, jakož i na činnosti přístavů, které trajekty využívají. V tomto ohledu měla Komise za to, že možnost společnosti Femern ovlivňovat provoz trajektů je omezena tím, že se podpora omezuje na financování nezbytné k pokrytí nákladů vzniklých ve fázi plánování a výstavby pevného spojení, a to v mezích mezery ve financování. Komise má tedy za to, že hlavní účinek na činnost provozovatelů trajektových služeb vyplývá z rozhodnutí orgánů veřejné moci vybudovat pevné spojení, které nabízí alternativu ke stávajícím dopravním službám, a že jí nepřísluší zpochybňovat volbu učiněnou orgány veřejné moci.

282    Navíc v bodech 361 až 363 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise postupně zkoumala riziko nadměrné kapacity na trhu, riziko dominantního postavení a obecný dopad na hospodářskou soutěž, jakož i riziko uzavření trhu.

283    Poté, co Komise připomněla, že jí nepřísluší posuzovat účinky rozhodnutí orgánů veřejné moci rozhodnout o výstavbě pevného spojení po vyvážení negativních a pozitivních účinků, dospěla v bodě 365 odůvodnění napadeného rozhodnutí k závěru, že opatření podpory ve prospěch společnosti Femern, jak byla snížena v důsledku revidovaného oznámení, které následovalo po rozhodnutí o zahájení řízení, mají pouze omezený dopad na hospodářskou soutěž a obchod, který byl vyvážen pozitivními účinky, pokud jde o přínosy k cíli společného evropského zájmu.

284    Zaprvé, pokud jde o argument žalobkyň, FSS, ECSA a Rederi Nordö-Link, podle kterého Komise nevyčíslila pozitivní a negativní účinky podpory pro účely posouzení závažnosti narušení hospodářské soutěže, je třeba uvést, že se připouští, že zohlednění pozitivních a negativních účinků podpory může být syntetické (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise, T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942, bod 255), či dokonce implicitně vyvozené z přezkumu týkajícího se účinků podpory na hospodářskou soutěž a obchod, pokud jsou negativní účinky podpory omezené (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2016, Magic Mountain Kletterhallen a další v. Komise, T‑162/13, nezveřejněný, EU:T:2016:341, bod 110).

285    Kromě toho je třeba konstatovat, že body 41 až 43 sdělení o významných projektech SEZ se omezují na stanovení zásad pro účely přezkumu vyváženosti pozitivních a negativních účinků podpory, aniž vyžadují, aby tyto účinky byly vyčísleny. Komisi tedy nelze vytýkat, že neposoudila uvedené pozitivní a negativní účinky na základě kvantitativních faktorů, které zohledňují velikost příjemce podpory, podíl na trhu, který má ve vztahu ke svým konkurentům, a velikost výše poskytnuté podpory.

[omissis]

287    Komisi tudíž nelze vytýkat, že pro účely posouzení závažnosti narušení hospodářské soutěže nevyčíslila pozitivní a negativní účinky podpory.

288    Zadruhé je třeba přezkoumat, zda se Komise, jak tvrdí žalobkyně, dopustila zjevně nesprávného posouzení, když v bodě 360 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že možnost společnosti Femern narušit hospodářskou soutěž v oblasti trajektové přepravy byla omezena skutečností, že horní hranicí podpory je mezera ve financování.

289    Je třeba uvést, že pokud jde o negativní účinky pevného spojení na stávající dopravní služby, a zejména na činnosti provozovatelů trajektových služeb, Komise v bodě 360 odůvodnění napadeného rozhodnutí rozlišovala mezi zaprvé negativními účinky přičitatelnými rozhodnutí orgánů veřejné moci o výstavbě pevného spojení, které nabízí alternativu ke stávajícím způsobům dopravy, a negativními účinky přičitatelnými opatřením podpory ve prospěch společnosti Femern. Komise tvrdí, že se při zvažování pozitivních a negativních účinků musí omezit na přezkum negativních účinků vyplývajících z opatření podpory poskytnutých tomuto podniku.

290    V tomto ohledu je třeba připomenout, že již bylo rozhodnuto, že v rámci kontroly státních podpor Komisi nepřísluší zpochybňovat volbu veřejných orgánů rozhodnout o výstavbě infrastruktury alternativní k existujícím způsobům dopravy z důvodu, že takový projekt představuje řešení, které celkově přináší pozitivní výsledky, a to i v případě, že by uvedení dané infrastruktury do provozu vedlo k odstranění stávajících způsobů dopravy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise, T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942, bod 256).

291    Komise tedy mohla mít platně za to, že jí přísluší omezit svůj přezkum na negativní účinky opatření podpory poskytnutých společnosti Femern.

292    Pokud jde o negativní účinky vyplývající z poskytnutí opatření podpory společnosti Femern, Komise konstatovala, že financování poskytnuté společnosti Femern pokrývalo náklady na plánování a výstavbu pevného spojení v mezích mezery ve financování, že výše poplatků za používání pevného spojení je regulována orgány veřejné moci a že možnost tohoto podniku poskytovat slevy je omezena nutností zajistit dostatečné příjmy k úhradě provozních nákladů a splacení úvěrů sjednaných na financování plánování a výstavby pevného spojení. Komise se proto domnívala, že možnost společnosti Femern ovlivnit provozování služeb trajektové přepravy je omezená a hlavní negativní účinky vyplývají z rozhodnutí orgánů veřejné moci vybudovat pevné spojení.

293    Pokud jde o argument žalobkyň, podle kterého stanovení horní hranice podpor na úrovni mezery ve financování v podstatě není relevantní pro prokázání toho, že podpora neoprávněně nenarušuje hospodářskou soutěž, neboť se jedná o skutečnost zohledněnou ve fázi přezkumu přiměřenosti podpory, je třeba připomenout, že nutnost vyvážit očekávané pozitivní účinky z hlediska dosažení cílů uvedených v čl. 107 odst. 3 písm. a) až e) SFEU s negativními účinky podpory z hlediska narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy, je jen vyjádřením zásady proporcionality a zásady striktního výkladu výjimek stanovených v čl. 107 odst. 3 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. června 2019, a&o hostel and hotel Berlin v. Komise, T‑578/17, nezveřejněný, EU:T:2019:437, bod 124).

294    Dále vzhledem k tomu, že cílem zásady proporcionality je omezit podporu na nezbytné minimum, aby bylo omezeno narušení vnitřního trhu, je třeba mít za to, že Komise může ve fázi vyvážení pozitivních a negativních účinků opatření podpory platně použít zjištění učiněná v rámci přezkumu přiměřenosti podpory. V tomto případě omezení výše podpory na úroveň mezery ve financování investičního projektu znamenalo, že financování poskytnuté společnosti Femern bylo omezeno na 27,3 % způsobilých nákladů. Vzhledem k tomu, že přezkum přiměřenosti státní podpory a přezkum vyvážení pozitivních a negativních účinků jsou vnitřně spjaty, představuje takové omezení výše podpory relevantní skutečnost pro závěr, že negativní účinky vyplývající z opatření podpory jsou omezené.

295    Pokud jde o argument žalobkyň, kterým v podstatě tvrdí, že společnost Femern by mohla využít možnosti, kterou jí přiznává čl. 42 odst. 3 stavebního zákona z roku 2015, poskytovat slevy za účelem stanovení cen nižších než ceny uplatňované provozovateli trajektové přepravy, je třeba uvést, že je čistě hypotetický, a to tím spíše že společnost Femern je povinna generovat dostatečné příjmy, aby mohla nejen hradit své provozní náklady, ale rovněž splatit úvěry sjednané za účelem financování plánování a výstavby pevného spojení, jak připomněla Komise. V situaci, že by případné slevy poskytnuté společností Femern s sebou nesly významné snížení jejích příjmů, by tak tento podnik nemusel být schopen splácet státní úvěry, jakož i úvěry se státní zárukou ve lhůtách stanovených v bodech 349 a 351 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

296    Zatřetí je třeba ověřit, zda se Komise, jak tvrdí žalobkyně, dopustila zjevně nesprávného posouzení při přezkumu některých negativních skutečností, které by samy o sobě nebo společně mohly zvrátit pozitivní účinky podpory.

297    Zaprvé, pokud jde o argument žalobkyň, FSS, DFA, ECSA a VDR, podle kterého Komise nesprávně dospěla k závěru, že podpora nebude mít za následek zvýšení nadměrné kapacity na trhu přepravy přes úžinu Fehmarn, je třeba uvést, že spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozhodnutí.

298    V bodě 361 odůvodnění napadeného rozhodnutí se totiž Komise omezila na uvedení argumentu, podle kterého „[S]candlines a další subjekty dále tvrdily, že pevné spojení vytvoří velkou dodatečnou kapacitu na již nasyceném trhu“, a v tomto ohledu uvedla, že „alternativu ke stávajícím službám, která se od nich liší a kterou dánské orgány pokládají za lepší, nelze považovat za zvýšení kapacity na nasyceném trhu“.

299    Nelze tedy mít za to, že Komise sama konstatovala, že trh přepravy přes úžinu Fehmarn je nasycený.

300    Ostatně je třeba konstatovat, že žalobkyně, FSS, ECSA, DFA a VDR nepředložily žádný důkaz na podporu tvrzení, že na trhu existuje nadměrná kapacita. I když se totiž žalobkyně dovolávají průměrné míry využití trajektových služeb, která je pouze 49 %, neposkytly důkazy podporující toto tvrzení. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že pouhý odkaz na totožné tvrzení obsažené v připomínkách předložených v průběhu formálního vyšetřovacího řízení, který rovněž není podložen průkaznými dokumenty, nemůže představovat důkaz.

301    Mimoto, jak tvrdí Komise, je třeba uvést, že ani žalobkyně ani FSS, ECSA, DFA a VDR neuplatňují podloženou argumentaci, která by mohla zpochybnit zjištění učiněné v bodě 361 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého nelze vytvoření alternativy ke stávajícím službám, která se od nich liší a je považována za lepší, považovat za zvýšení kapacity na nasyceném trhu. Je totiž třeba konstatovat, že jejich argumentace spočívá na předpokladu, který není podložen důkazy, že na trhu existuje nadměrná kapacita.

302    Žalobkyně a tito vedlejší účastníci tudíž neprokázali, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když konstatovala, že pevné spojení nevede k nadměrné kapacitě na trhu služeb nabízených pro přepravu přes úžinu Fehmarn.

303    Zadruhé je třeba ověřit, zda se Komise, jak tvrdí žalobkyně, dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že nedostatečně zohlednila riziko dominantního postavení.

304    V projednávané věci Komise v bodě 362 odůvodnění napadeného rozhodnutí sice připustila, že nelze vyloučit, že společnost Femern získá dominantní postavení s ohledem na určité služby dopravy přes úžinu Fehmarn, avšak upřesnila, že existence dominantního postavení není sama o sobě v rozporu s unijním právem. Kromě toho poté, co konstatovala, že společnost Scandlines má v současné době monopol na trase mezi Rødby a Puttgarden, měla za to, že v případě, že trajektová přeprava zůstane na uvedené trase zachována, přispěje pevné spojení k rozbití uvedeného monopolu, což povede k vytvoření konkurenčnějšího trhu.

305    Je třeba uvést, že bod 43 sdělení o významných projektech SEZ pouze uvádí, že Komise posoudí riziko dominantního postavení, aniž poskytuje upřesnění pro případy, kdy je podpora poskytnuta na projekt výstavby infrastruktury. Kromě toho je třeba připomenout, že podle bodu 41 sdělení o významných projektech SEZ může být podpora prohlášena za slučitelnou s čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, pokud jsou její negativní účinky z hlediska narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy, omezené a menší než pozitivní účinky, které přispívají k plnění cíle společného evropského zájmu.

306    Na rozdíl od toho, co v podstatě tvrdí žalobkyně, tak bod 43 sdělení o významných projektech SEZ nemůže být vykládán tak, že znamená, že podpora, která může přispět k vytvoření dominantního postavení, musí být systematicky považována za podporu s negativními účinky, které nezbytně zvrátí pozitivní účinky významného projektu společného evropského zájmu, a to tím spíše že v projednávaném případě je riziko dominantního postavení omezeno na místní trh dopravních služeb nabízených k zajištění přepravy přes úžinu Fehmarn.

307    V tomto ohledu je třeba uvést, že ani žalobkyně, ani vedlejší účastníci na podporu svých návrhových žádání nezpochybňují pozitivní účinky pevného spojení uvedené v bodě 359 odůvodnění napadeného rozhodnutí. V tomto ohledu Komise konstatovala, že pozitivní účinky pevného spojení se neomezují na příjemce podpory ani na podniky usazené v regionu úžiny Fehmarn, ale vztahují se šíře na Unii, jelikož pevné spojení zlepší spojení mezi severskými zeměmi a střední Evropou pro cestující, jakož i pro silniční a železniční nákladní dopravu, jakož i dostupnost železniční dopravy, čímž přispívá k přesunu nákladní a osobní dopravy ze silniční na železnici. Z toho plyne, jak vyplývá z bodu 281 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že projekt pevného spojení jakožto významný projekt společného evropského zájmu přispěje ke zlepšení fungování vnitřního trhu a k posílení hospodářské a sociální soudržnosti.

308    Vzhledem k tomu, že pozitivní účinky pevného spojení se neomezují na hospodářské subjekty členského státu, ale mají z nich šíře prospěch jiné hospodářské subjekty v Unii, mohla mít Komise při výkonu své široké posuzovací pravomoci za to, že riziko dominantního postavení na místním trhu dopravních služeb nemohlo zvrátit pozitivní účinky pevného spojení v oblasti přispívání k cíli společného evropského zájmu.

309    Kromě toho z bodu 362 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že na trhu dopravních služeb nabízených pro přepravu přes úžinu Fehmarn, tedy na trase mezi Rødby a Puttgarden, mají žalobkyně v současné době monopol. Komise tedy mohla konstatovat, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, že v případě zachování služeb trajektové přepravy pro zajištění uvedeného spojení by pevné spojení posílilo hospodářskou soutěž na tomto trhu.

310    Je sice pravda, že společnost Scandlines nemá monopol na zeměpisném trhu, který přesahuje trh trasy mezi Rødby a Puttgarden, jak správně tvrdí Komise, avšak riziko, že společnost Femern bude mít dominantní postavení na zeměpisně širším trhu, neexistuje.

311    Komise se tudíž nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že riziko dominantního postavení společnosti Femern neznamená, že tento negativní účinek podpory z hlediska narušení hospodářské soutěže převažuje nad pozitivními účinky projektu z hlediska přispění k cíli společného evropského zájmu.

312    Zatřetí je třeba ověřit, zda se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že nekonstatovala riziko uzavření trhu.

313    Je třeba uvést, že žalobkyně, ECSA, Trelleborg Hamn, Rederi Nordö Link a VDR svou argumentací nezpochybňují jako taková zjištění obsažená v bodě 363 odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se neexistence rizika uzavření trhu. V projednávaném případě měla Komise za to, že neexistuje riziko uzavření trhu, včetně předcházejících a navazujících trhů, z důvodu, že pevné spojení je přístupné všem uživatelům rovným a nediskriminačním způsobem. Kromě toho konstatovala, že cenová struktura je nediskriminační a v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES ze dne 17. června 1999 o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly (Úř. věst. 1999, L 187, s. 42; Zvl. vyd. 07/04, s. 372) a se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU ze dne 21. listopadu 2012 o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru (Úř. věst. 2012, L 343, s. 32).

314    Žalobkyně a tito vedlejší účastníci svou argumentací Komisi v podstatě vytýkají, že nezohlednila riziko cenového dumpingu. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že tato argumentace se v podstatě zakládá na argumentech podobných těm, které byly předloženy prostřednictvím první dílčí výtky v rámci druhé výtky třetí části druhého žalobního důvodu, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení při hodnocení příjmů mezery ve financování (viz body 216 až 235 výše). Žalobkyně a tito vedlejší účastníci totiž Komisi vytýkají, že konstatovala, že neexistuje riziko uzavření trhu, ačkoliv ceny společnosti Femern jsou nižší než její náklady.

315    Je třeba konstatovat, že žalobkyně ECSA, Rederi Nordö Link, Trelleborg Hamn a VDR nevysvětlují důvody, proč by schválení opatření podpor, která pokrývají omezenou část nákladů na plánování a výstavbu projektu infrastruktury, mělo za následek uzavření trhu. Jak vyplývá z bodu 224 výše, nelze vyžadovat, aby příjmy společnosti Femern byly stanoveny na úrovni, která by pokrývala veškeré náklady na plánování, výstavbu a provoz, protože by to znamenalo, že společnosti Femern nelze poskytnout žádnou podporu, i když je nezbytná pro realizaci projektu. Navíc, jak správně tvrdí Komise, jelikož společnost Femern je povinna dosahovat dostatečných příjmů nejen k pokrytí svých provozních nákladů, ale rovněž ke splacení dluhu uzavřeného na pokrytí nákladů na plánování a výstavbu, je riziko, že tento podnik poskytne značné cenové slevy, nutně omezené.

316    Pokud jde o argument žalobkyň, podle kterého by společnost Femern mohla využít svého dominantního postavení ke snížení cen pod své náklady, aby uzavřela trh, je třeba připomenout, že výše poplatků za používání pevného spojení je stanovena orgány veřejné moci a společnost Femern má při poskytování určitých slev pouze určitý rozhodovací prostor. Tento podnik je přitom povinen dosahovat dostatečných příjmů nejen proto, aby mohl uhradit své provozní náklady, ale rovněž ke splacení úvěrů sjednaných k financování plánování a výstavby pevného spojení. V případě, že by společnost Femern poskytovala určité slevy, musela by nicméně zajistit, aby výše příjmů zůstala dostatečná ke splacení státních úvěrů a státních záruk ve lhůtách stanovených v bodech 349 a 351 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

317    Žalobkyně navíc nemohou tvrdit, že by společnost Femern mohla drasticky snížit ceny za účelem uzavření trhu z důvodu, že když dánské orgány poskytly státní podporu na pevné spojení přes úžinu Øresund, provozovatel tohoto spojení významně snížil výši poplatků za silniční dopravu. I když je pravda, že žalobkyně předložily důkaz o snížení výše uvedených poplatků ve srovnání s tím, co bylo původně plánováno, nepředložily nicméně žádný důkaz, na jehož základě by bylo možné mít za to, že situace provozovatele pevného spojení přes Øresund je srovnatelná se situací společnosti Femern. V tomto ohledu přitom Komise uvedla, že na rozdíl od podpor poskytnutých provozovateli pověřenému pevným spojením přes Øresund byla v projednávaném případě výše a doba trvání opatření poskytnutých společnosti Femern striktně omezena.

318    Je tudíž třeba odmítnout argumentaci vycházející z toho, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když konstatovala neexistenci rizika uzavření trhu.

319    Z výše uvedených úvah vyplývá, že žalobkyně a vedlejší účastníci na podporu svých návrhových žádání neprokázaly, zaprvé že zjištění Komise, pokud jde o neexistenci rizika nasycení trhu a neexistenci rizika uzavření trhu, jsou stižena zjevně nesprávným posouzením a zadruhé že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že riziko dominantního postavení nezvrátilo pozitivní účinky, pokud jde o přispění k cíli společného evropského zájmu.

320    Je tudíž třeba odmítnout argumentaci vycházející z toho, že se Komise dopustila zjevně nesprávných posouzení při přezkumu některých negativních skutečností, které by samy o sobě nebo společně mohly zvrátit pozitivní účinky v oblasti přispívání k cíli společného evropského zájmu.

[omissis]

326    Zašesté, pokud jde o argumentaci vznesenou NABU poprvé na jednání, podle které Komise v rámci vyvážení zájmů nedostatečně zohlednila dopad pevného spojení na životní prostředí, musí být tato odmítnuta jako nepřípustná z důvodu, že žaloba neobsahuje žádnou výtku ani argument směřující ke zpochybnění opodstatněnosti zjištění učiněných Komisí v bodech 366 až 368 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tato argumentace každopádně nemůže obstát. Není totiž podložena žádným důkazem a zohlednění environmentálních úvah ostatně nespadá do vyvážení pozitivních a negativních účinků opatření podpory (obdobně viz rozsudek ze dne 22. září 2020, Rakousko v. Komise, C‑594/18 P, EU:C:2020:742, body 101 a 102). Navíc, když Komise v bodech 367 a 368 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že dánské orgány zohlednily dopad pevného spojení na životní prostředí, že tento dopad byl zvážen a zmírněn a projekt je založen na zásadě, že musí být připraven, postaven a provozován takovým způsobem, aby se zabránilo nepříznivým vlivům na přírodu a životní prostředí a aby se bojovalo proti významným negativním vlivům, NABU nepředložila žádný důkaz, který by mohl tato zjištění zpochybnit.

327    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba čtvrtou část druhého žalobního důvodu zamítnout v plném rozsahu.

328    Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám je třeba žalobu zamítnout.

III. K nákladům řízení

329    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení.

330    Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Dánské království, které vstoupilo do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise, tedy ponese vlastní náklady řízení.

331    Článek 138 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že Tribunál může rozhodnout, že vlastní náklady řízení nesou i jiní vedlejší účastníci, než jsou účastníci uvedení v odstavcích 1 a 2. V projednávané věci je třeba rozhodnout, že ECSA, DFA, NABU, VDR, Aktionsbündnis, FSS, Rederi Nordö-Link a Trelleborg Hamn ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnosti Scandlines Danmark ApS a Scandlines Deutschland GmbH ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)      Dánské království, European Community Shipowners’ Associations (ECSA), Danish Ferry Association, Naturschutzbund Deutschland eV (NABU), Verband Deutscher Reeder eV, Aktionsbündnis gegen eine feste Fehmarnbeltquerung eV, Föreningen Svensk Sjöfart (FSS), Rederi AB Nordö-Link a Trelleborg Hamn AB ponesou vlastní náklady řízení.

Papasavvas Spielmann Brkan

Gâlea       Tóth

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 28. února 2024.

Podpisy

*      Jednací jazyk: angličtina.

1      Jsou uvedeny pouze body tohoto rozsudku, jejichž zveřejnění Tribunál považuje za účelné.