ROZSUDEK SOUDU (třetího senátu)
7. března 2007
Věc T-110/04
Paulo Sequeira Wandschneider
v.
Komise Evropských společenství
„Úředníci – Posudek o vývoji služebního postupu – Hodnotící období 2001/2002 – Žaloba na neplatnost – Odůvodnění – Posouzení zásluh – Důkazy – Žaloba na náhradu škody “
Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je jednak žádost o zrušení rozhodnutí ze dne 23. dubna 2003, kterým se přijímá posudek o vývoji služebního postupu žalobce za období od 1. července 2001 do 31. prosince 2002, a jednak žádost o náhradu škody.
Rozhodnutí: Rozhodnutí ze dne 23. dubna 2003, kterým se přijímá posudek o vývoji služebního postupu žalobce za období od 1. července 2001 do 31. prosince 2002, se zrušuje. Žaloba na náhradu škody se zamítá. Komisi se ukládá náhrada všech nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící posudek – Vyhotovení – Prodlení
(Služební řád úředníků, článek 43)
2. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící posudek – Změna metody hodnocení
(Služební řád úředníků, článek 43)
3. Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu
(Služební řád úředníků, článek 43)
4. Úředníci – Práva a povinnosti – Povinnost skloubit nezbytný nezávislý úsudek s hierarchickým uspořádáním veřejné služby
5. Úředníci – Zásady – Povinnost úřadu jednat s řádnou péčí – Zásada řádné správy
1. Až na výjimečné případy nemůže být hodnotící posudek zrušen z pouhého důvodu, že byl vypracován opožděně. I když z prodlení při vypracování hodnotícího posudku může dotčenému úředníkovi případně vzniknout nárok na náhradu škody, toto prodlení nemůže mít vliv na platnost hodnotícího posudku, a nemůže tedy být ani důvodem pro jeho zrušení.
(viz bod 39)
Odkazy: Soud, 7. května 2003, den Hamer v. Komise, T‑278/01, Recueil FP, s. I‑6139 a II‑665, bod 32 a uvedená judikatura
2. Jestliže je cílem orgánu lépe rozlišit a odstínit analytické hodnocení úředníků při příležitosti jejich posuzování tím, že jedna hodnotící metoda je nahrazena metodou jinou, obnáší takováto metodologická změna nutně to, že nelze pevným korelačním mechanismem zajistit, že nová metoda bude odpovídat té staré. Změna posuzovaných parametrů tedy vážně ztěžuje srovnání mezi starým a novým hodnocením jednotlivého úředníka.
(viz bod 104)
Odkazy: Soud, 22. února 1990, Turner v. Komise, T‑40/89, Recueil, s. II‑55, zveřejněné shrnutí, bod 23; Soud, 13. července 2006, Vounakis v. Komise, T‑165/04, Sb. VS s. I-A-2-155 a II-A-2-735, bod 141
3. Úřad má povinnost podrobně a dostatečně odůvodnit hodnotící posudky. Obecný komentář, který doprovází analytické hodnocení, musí hodnocenému umožňovat posoudit jeho opodstatněnost se znalostí věci a v případně umožnit soudu Společenství přezkoumat jej a je důležité, aby pro tyto účely existovala soudržnost mezi hodnocením a komentářem, který je má odůvodnit.
K tomu je třeba uvést, že v rámci systému hodnocení zavedeného Komisí může nepříznivě zasáhnout do právního postavení úředníka závěrečné hodnocení obsažené v posudku o vývoji služebního postupu, pročež musí být odůvodněno, a nikoli každá z poznámek nebo jednotlivých hodnocení formulovaných v jednotlivých stádiích řízení hodnotitelem, spolupodepisujícím úředníkem, paritním hodnotícím výborem a revizním hodnotitelem.
Krom toho od nadřízených nelze vyžadovat, aby v zápisech z jednání, protokolech, služebních pokynech a jiných dokumentech vylíčili každé chování nebo postoj, které jsou úředníkovi vytýkány nebo je za ně kritizován. Naopak v případě absence jakékoli konkrétní informace, o kterou by se mohla opřít kritika nebo výtka týkající se chování hodnoceného úředníka, nemá úředník možnost posoudit skutečnost chování, které je mu vytýkáno, nebo opodstatněnost soudů, která jsou z něho vyvozovány, ani neumožňuje Soudu provést přezkum. Tato absence je tedy porušením povinnosti uvést odůvodnění.
(viz body 108, 110 a 117)
Odkazy: Soud, 21. října 1992, Maurissen v. Účetní dvůr, T‑23/91, Recueil, s. II‑2377, bod 41; Soud, 12. června 2002, Mellone v. Komise, T‑187/01, Recueil FP, s. I‑A‑81 a II‑389, bod 27 a uvedená judikatura; výše uvedený rozsudek Vounakis v. Komise, bod 84
4. Nezávislost úsudku, kterou musí úředník prokázat při plnění některých úkolů, nemůže být v rozporu s tím, že je součástí hierarchicky uspořádaného kolektivu a má jakožto úředník povinnost dbát pokynů svých nadřízených, nestanoví-li služební řád jinak.
(viz bod 154)
5. Jak povinnost úřadu postupovat s řádnou péčí vůči svým zaměstnancům, která odráží rovnováhu mezi vzájemnými právy a povinnostmi, kterou služební řád vytváří ve vztazích mezi orgánem veřejné správy a zaměstnanci orgánu veřejné správy, tak zásada řádné správy vyžadují, aby nadřízený, který rozhoduje o úředníkově postavení, přihlížel nejen k zájmu služby, ale rovněž k zájmu dotčeného úředníka.
(viz body 184 a 185)
Odkazy: Soud, 5. února 1997, Ibarra Gil v. Komise, T‑207/95, Recueil FP, s. I‑A‑13 a II‑31, bod 75; Soud, 16. července 1998, Presle v. Cedefop, T‑93/96, Recueil FP, s. I‑A‑387 a II‑1111, bod 83; Soud, 16. března 2004, Afari v. BCE, T‑11/03, Recueil FP, s. I‑A‑65 a II‑267, body 42 a 217