ROZSUDEK TRIBUNÁLU
(kasační senát)
18. června 2013
Věc T‑645/11 P
Michael Heath
v.
Evropská centrální banka (ECB)
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Zaměstnanci ECB – Důchody – Každoroční zvýšení – Míra zvýšení pro rok 2010 – Retroaktivita – Právo na kolektivní vyjednávání“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 29. září 2011, Heath v. ECB (F‑121/10), který směřuje ke zrušení tohoto rozsudku.
Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Michael Heath ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou centrální bankou (ECB) v tomto řízení.
Shrnutí
1. Akty orgánů – Časová působnost – Zásada zákazu zpětné účinnosti – Výjimky – Podmínky
2. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Požadavek na přesnost kritiky týkající se odůvodnění Soudu pro veřejnou službu
[Článek 257 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, článek 11; jednací řád Tribunálu, čl. 138 odst. 1 první pododstavec písm. c)]
3. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné nebo rozporné odůvodnění – Přípustnost – Dosah povinnosti uvést odůvodnění – Rozsah přezkumu rozsudků Soudu pro veřejnou službu Tribunálem
(Statut Soudního dvora, článek 36 a příloha I, čl. 7 odst. 1; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 79)
4. Úředníci – Zásady – Právní jistota – Dosah – Povinnost přijmout kritéria vymezující posuzovací pravomoc správy – Neexistence
5. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Chybné posouzení skutkového stavu – Nepřípustnost – Přezkum Tribunálu týkající se posouzení skutkového stavu a důkazů – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení
(Článek 257 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1)
6. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Pouhé zopakování důvodů a argumentů vznesených před Soudem pro veřejnou službu – Neurčení dovolávaného nesprávného právního posouzení – Nepřípustnost – Zpochybnění výkladu nebo použití unijního práva ze strany tohoto soudu – Přípustnost
(Článek 257 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1; jednací řád Tribunálu, čl. 138 odst. 1)
7. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Zastoupení – Výbor zaměstnanců – Povinná konzultace – Rozsah – Každoroční zvýšení důchodů – Vyloučení
(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, články 48 a 49 a příloha III, čl. 17 odst. 7)
8. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Důchody – Každoroční zvýšení – Povinnost kolektivního vyjednávání před přijetím rozhodnutí o každoročním zvýšení důchodů – Neexistence
(Listina základních práv Evropské unie, článek 28; pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, příloha III, čl. 17 odst. 7)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 37 a 38)
Odkazy:
Soudní dvůr: 25. ledna 1979, Racke, 98/78, Recueil, s. 69, bod 20; 24. září 2002, Falck a Acciaierie di Bolzano v. Komise, C‑74/00 P a C‑75/00 P, Recueil, s. I‑7869, bod 119
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 73 a 113)
Odkazy:
Tribunál: 19. března 2010, Bianchi v. ETF, T‑338/07 P, bod 59
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 80, 81, 97, 118, 122 a 141)
Odkazy:
Soudní dvůr: 9. září 2008, FIAMM a další v. Rada a Komise, C‑120/06 P a C‑121/06 P, Sb. rozh. s. I‑6513, bod 91; 2. dubna 2009, France Télécom v. Komise, C‑202/07 P, Sb. rozh. s. I‑2369, bod 41
Tribunál: 13. prosince 2011, Marcuccio v. Komise, T‑311/09 P, bod 33; 19. března 2012, Barthel a další v. Soudní dvůr, T‑398/11 P, bod 27 a citovaná judikatura
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 87)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 99 až 101)
Odkazy:
Soudní dvůr: 28. května 1998, New Holland Ford v. Komise, C‑8/95 P, Recueil, s. I‑3175, bod 72; 6. dubna 2006, General Motors v. Komise, C‑551/03 P, Sb. rozh. s. I‑3173, bod 54; 21. září 2006, JCB Service v. Komise, C‑167/04 P, Sb. rozh. s. I‑8935, bod 108
Tribunál: 12. července 2007, Beau v. Komise, T‑252/06 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑13 a II‑B‑1‑63, body 45 až 47
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 132 a 148)
Odkazy:
Tribunál: 19. září 2008, Chassagne v. Komise, T‑253/06 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑43 a II‑B‑1‑295, body 54 a 55; 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, Sb. rozh. s. II‑2841, body 140 a 141
7. Z článků 48 a 49 pracovního řádu pro zaměstnance Evropské centrální banky plyne, že všechny otázky týkající se odměn musí být konzultovány s výborem zaměstnanců. V důsledku toho musí být tento výbor konzultován před přijetím rozhodnutí o všeobecné úpravě výše platů. Naopak, podle těchto ustanovení musí být výbor zaměstnanců konzultován pouze v otázkách týkajících se „důchodového systému“. Výbor zaměstnanců tak sice musí být vyslechnut před stanovením nebo změnou pravidel důchodového systému, ale již nikoliv před každým rozhodnutím provádějícím tato pravidla, mezi nimi i rozhodnutím o každoročním zvýšení důchodů přijímaném na základě čl. 17 odst. 7 přílohy III pracovního řádu.
(viz bod 134)
8. Právo na kolektivní vyjednávání, uvedené v článku 28 Listiny základních práv Evropské unie a článku 11 Evropské úmluvy o lidských právech, má umožnit vyjednávání mezi sociálními partnery za účelem stanovení pracovních podmínek. Přitom v případě, že práva a povinnosti zaměstnanců jsou již dostatečně stanoveny použitelnými ustanoveními, jejichž platnost není zpochybňována, není takové vyjednávání na základě tohoto základního práva v žádném případě vyžadováno.
V oblasti každoročního zvyšování důchodů bývalých zaměstnanců Evropské centrální banky je totiž způsob zvyšování důchodů stanoven čl. 17 odst. 7 přílohy III pracovního řádu pro zaměstnance banky. Toto pravidlo stanoví, že pokud všeobecná úprava platů v daném roce přesáhne výši inflace, použije Rada guvernérů pro indexaci důchodů míru všeobecné úpravy platů, domnívá-li se na základě stanoviska pojistného matematika důchodového plánu, že to finanční situace důchodového fondu umožňuje. Pokud to finanční situace fondu neumožňuje, jsou důchody zvýšeny o inflaci.
I když není kritérium finanční situace důchodového fondu v příloze III uvedeného pracovního řádu dále konkretizováno, je dotčený důchodový systém založen na fondovém financování, v němž jsou vyplácené důchody v zásadě financovány prostřednictvím základních a flexibilních příspěvků. Proto účelem požadavku, podle něhož musí finanční situace důchodového fondu umožnit použití míry všeobecné úpravy platů, je to, aby zvýšení důchodů neohrozilo dlouhodobé financování důchodového plánu. Rada guvernérů tedy musí posuzovat finanční situaci důchodového fondu a přijmout rozhodnutí o zvýšení důchodů s ohledem na tento cíl.
V této souvislosti nelze při posuzování finanční situace fondu přihlížet k existenci záručního mechanismu stanoveného v příloze III pracovního řádu. Cílem uvedeného záručního mechanismu je totiž chránit vybrané částky před zápornými investičními výnosy, ale nikoliv před zvýšením důchodů, které by finanční situace fondu neumožňovala. Existence uvedeného záručního mechanismu tedy neposkytuje Radě guvernérů žádný prostor při posuzování finanční situace fondu.
Kromě toho dodržování metody stanovené v čl. 17 odst. 7 přílohy III pracovního řádu podléhá přezkumu unijního soudu. V případě, že by Rada guvernérů na důchody neuplatnila míru všeobecné úpravy platů, přestože by to finanční situace fondu dovolovala, mohlo by tak být její rozhodnutí napadeno před unijními soudy.
Práva a povinnosti bývalých zaměstnanců Evropské centrální banky jsou proto již dostatečně stanovena metodologií uvedenou v čl. 17 odst. 7 přílohy III výše uvedeného pracovního řádu.
Tento závěr nemůže být zpochybněn skutečností, že posouzení finanční situace fondu vyžaduje komplexní ekonomické posouzení a že takové posouzení je v zásadě předmětem pouze omezeného soudního přezkumu.
V tomto ohledu omezení soudního přezkumu neznamená, že by se unijní soud zdržel veškerého přezkumu. V takovém případě totiž musí unijní soud ověřit nejen věcnou správnost uplatněných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale rovněž musí přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež měly být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny.
Podle čl. 17 odst. 7 přílohy III pracovního řádu musí dále Rada guvernérů jednat na základě stanoviska pojistného matematika, tedy na základě názoru odborníka. Cílem tohoto názoru odborníka je usnadnit Radě guvernérů posuzování finanční situace důchodového fondu. Jeho účinkem je rovněž zjednodušení soudního přezkumu rozhodnutí Rady guvernérů. V případě, kdy se Rada guvernérů řídí stanoviskem pojistného matematika, bere tak v úvahu názor odborníka, který je ve vztahu k Radě guvernérů a k zaměstnancům banky třetí osobou. Naopak v případě, kdy se Rada guvernérů rozhodne tímto stanoviskem neřídit, musí uvést důvody svého odlišného posouzení.
(viz body 155 až 163)
Odkazy:
Tribunál: 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, Sb. rozh. s. II‑3601, body 87 až 89